Příspěvky uživatele

< návrat zpět

,,Ať ai tu poušť užijou," Ukončil to Yrian jednoduše s lehkým sarkastickým podtónem a dral se ven. ,,Slečna proplouvá životem, co?" Okomentoval její postoj k tomu, že co se má stát, to se stane. Černobílý měl tendence k tomu jí vyprávět o dlouhém spánku, nemilosti bohu, divných portálech a zvláštních místech na ostrově, ale prozatím to prostě spolknul. Ach, jak on nesnášel bohy a měl chuť věčně nadávat na jejich existenci. Ale teď se udržel.
Když vyšli před vodopády, jen se na její díky uchechtl. Jo, kdyby fakt moc chtěl, mohl jí tu vodu nechat spadnout na hlavu, ale na druhou stranu, šli těsně vedle sebe a on nechtěl být taky mokrý. ,,Docela to ujde, ne? Ne že bych nějak obdivoval místní faunu, upřímně, je to jen voda padající ze skály, ale... nevím, vy ženský jste ujetý na výhledy a hezký věci," uchechtl se.

-> Katakomby

,,Ale ale, slečinka nevydrží chvilku smradu?" Uchechtl se Illyrian, jeho smích se rozléhal po celém tunelu, stejně jako jejich hlasitá konverzace. Kdyby je někdo chtěl překvapit, jistě by si je našel. ,,Toto jsou Katakomby." Osvětlil Přesličce a pomalým krokem mířil k východu.
,,V poušti jsou možná tak fenci. A vlci s krátkou srstí nohou žít třeba v nížinách, hm?" Koneckonců, nic by ho ano logicky nepřesvědčilo, že někdo chce žít v teple.
,,Jen nevěř. Tyhle ostrovy tě přesvědčí o tom, že je tady spousta věcí mezi nebem a zemí," nesnažil se jí ani nijak vystrašit, jelikož věděl, že to nejspíše stejně nepůjde. Proto už to vzdal a prostě s ní nějak... komunikoval. Podobně jako s Electrou, i s ní si našel docela společnou řeč. Avšak možná by se k němu stejně neměla otáčet zády. ,,Někdy musíš projít sračkama, abys našla něco... pěkného," mlaskl, když vylezli z Katakomb a ocitli se u Nerových vodopádů. Tedy, za nimi. Voda stékala po jeskyni a tříštila se o vodu. Oni byli v místě skrytém. ,,Pojďme." pomocí svého elementu rozdělil vodopád ve dví, aby mohli v klidu bez přílišného namáčení projít.

-> Rokle

,,To víš, je tady hodně zajímavých míst. Třeba tohle." Pomalu šel skrz rokli do jakési menší průrvy, která ukrývala vchod do katakomb. Když vešli dovnitř, Illyrian opět pocítil chlad, který se zarýval do morku kostí. Páchnoucí stoka, smrad rozkladu. ,,Neznám žádného vlka, co by dobrovolně žil v poušti. Ale pokud tady nějací takoví jsou, nu... ať si to užijiou. Dle mého jsou jednoduše hloupí," pronesl opět stejnou myšlenku, pravděpodobně jeho názor jen tak něco nezmění. Ne že by se o to asi Přeslička pokoušela. Ale on byl jako starej dědek, nadával na všechno a názor měl pevně daný. ,,Chtěl bych potkat někoho, kdo by ai v tom liboval," uchechtl se na konverzaci i sbírání peří. ,,Jmenuješ se po bylině a moc nesbíráš byliny. Je to... vtipné, asi," moc nevěděl jak to lépe okomentovat. Jeho nohy se bořily do vody, nechtěl přemýšlet, co v tom plave. Jedno bylo jisté, smrdělo to. ,,Ale dokáže to někdo? Být tulák je za mne mnohem lepší. Svobodnější. Ale nakonec, je to tvůj život," pokrčil rameny a šel dál. ,,Tohle jsou Katakomby. Když se zaposloucháš, uslyšíš nářek." Illyrian měl úšklebek na tváři, ale nemyslel si, že by to Přesličku nějak extra děsilo. ,,Možná nás tu něco přijde postrašit... věříš na duchy? Bohy?" Otočil se na ni na chvíli a pak zas pokračoval v kroku.
Zanedlouho už slyšeli vodopády.

-> Nerovy vodopády

,,Něco málo jsem prošel, to jo. Tady na druhém ostrově toho je víc. Třeba les s ovocem, různé pláže. Záleží, co chceš vidět," moc ho nějak sledování přírody nezajímalo, pro Illyriana byl důležitý plný žaludek a klid. A taky občas zábava ve formě šikany jiných. ,,Smečky mě moc nezajímají. Ale jedna existuje v poušti - což je dle mého skromného náoru, pěkná pí*ovina. Kdo by žil v poušti, hm? Když je tu milion různých biomů, haha. Hlupáci.... Jo a pak ještě Zlatá. Porval jsem se s pár členy, jsou to sobci a pěkní hňupové." Vlastně jen říkal, co si myslel. Bez větších okolků, bez nějakého filtru. ,,Dost o mojí matce. Stejně už je beztak pod kytkama." Ukončil to jednoduše. Ne že by ho to bolelo nebo mu to vadilo, spíš bylo otravné poslouchat, že to měl chudák těžký se zlou maminkou. Bylo mu to jedno. Necítil se nějak hůř, že měl takovou mámu.
Když že sebe vlčice dostala nějaké koníčky, od srdce, až mu skoro tekly slzy, se zasmál. ,,Kdo by sakra sbíral peří? A na co? Heleď, byliny chápu, jsou léčivý, jedovatý, bla bla bla. Ale peří?" Smál se. ,,To asi opravdu, Přesličko, nebude pro mě. Tipuju, že byliny by zajímaly spíš tebe," uchechtl se a pak se zvedl.,,Pokusím sd nenarazit." byl spíše pobavený. ,,Bastardka, hm? A čí? Je vtipný, že kvůli hloupýmu statusu nebo postavení musíš mít téžkej život. Proto řikám, že smečky jsou blbost. Slabost. Nejdůležitější je umět postarat se o sebe. A žít volně, ne pod nějakými hňupy, co tě předhodí medvědům když bude nouze." Ne že by Yrian o smečkách věděl moc. ,,Tak pojď. Ukážu ti nějaký žůžo věci" A s tím se zvedl a šel pryč. Zdá ho bude následovat? Bude Bláhová?

-> Katakomby

Zdálo se, že vlčici pobavil.,,Jaké zajímavější věci, hm? Pověz mi nějaký zajímavý příběh. " Vyzval vlčici bez nějakých větších emocí, přeci jen, moc toho necítil. Vlčka byla docela hezká, ne úplně marná a naivní, to musel uznat. Neměl v plánu se s ní rvát, nebo jí snad něco udělat- přeci jen, s vlčicí to byla nuda. Moc by mu to ego nepohladilo. Radši si jí dobíral, to bylo zábavnější. ,,Hrozně," řekl sarkasticky. Chtěl své dětství rozebírat? Ono ani nebylo moc co. ,,Jednou jsme museli přesvědčit cizího vlka, že jsme se ztratili, aby šel s námi k úkytu - a pak ho matka zabila." Chtěl v ní vyvolat znechucení? Možná si vymýšlel. Možná to byla pravda. To nakonec věděl jen on, sestry a Near. ,,Jaké koníčky bych měl mít, dle tebe?" Nemyslel si, že by v životě bylo něco zábavného. Zábavnějšího, než si dělat co chtěl. S kým chtěl a s čím chtěl. ,,Nikdy jsem nezažil šikanu od jiných. Možná proto, že jsem silnější a lepší než většina." Konstatoval svou vlastní pravdu. Přeci jen, z jeho perspektivy byl neporazitelný. Bůh.
,,To zní docela nudně. Řekni mi, Přesličko, proč tě neměli rádi, hm? Seš docela pohledná a nejspíš nestojíš za úplný hovno, tak čím to bylo?" Zvedl pobaveně obočí, ač jí teda skládal upřímný kompliment. A zároveň z ní chtěl dostat zajímavější příběh, než jen obecná slova.

Čím víc se na vlčici koukal, tím víc mu připomínala jeho samotného. Tedy, vzhledem, nikoli povahou. Bylo zvláštní, co Wu dokázal.
Rýpání, jak se zdálo, příliš škody neudělalo. Vlčice byla dosti ležérní, jeho slova přijala bezbolestně a bez větších reakcích - a to jej nudilo, možná trochu frustrovalo. Byl zvyklý na odpor, znechucení, pláč, strach. Tohle bylo zajímavé. Připomínala jí trochu Electru. Že by nakonec společně našli i řeč? S Electrou to zvládal obstojně. ,,Třeba jo. Ale doufám, že si nemyslíš, že se s tebou budu bavit o počasí," uchechtl se, bylo vidět, že sám sebe trochu pobavil, narcis. ,,Máš pravdu, nemrzí. Matka byla dobrá škola. A já jsem se povedl po ní," idpověděl s mírným úšklebem, pak však přešel opět do znuzené grimasy. ,,Obranný mechanismus? Ne, mě to baví, šikanovat slabochy a vysmívat se cizímu neštěstí." Řekl vlastně bez nějaké špetky emocí. ,,Nemělas to jednoduchý jo? Nech mě hádat, neměli tě rádi?" Booo,hoo O vlčici zatím měl nulové mínění. ,,Tak mi řekni, jaj ses sem dostala, hm?"

Vlčice pronesla, že něco o životě ví. Illyrian se nad tím jen suše uchechtl, přišla mu docela mladá, mladší asi než on. Připadalo mu, že už je docela starý, starý a rozumnější než byl. Ale jeho nepříjemná kousavost se s věkem spíše zvyšovala. Byl jako dědek co nadává na drahé mandarinky - věčně zapšklý a totálně necitlivý k nikomu a ničemu. Jajánek. Tak či onak, myslel, že o životě ví víc než ona. Jako vždy, musel být ve všem lepší. ,,Tak to gratuluju. A ty jsi taky... odolná?" bůh ví, jak to vlk myslel, ale pobaveně při tom zvedl obočí. Chtěl jí vyvést z míry, jako všechny? Možná. Trošku. ,,Nevím co by tě mělo těšit. Potkala si absolutní studený čumák, co tě uráží. Z toho nemůže mít nikdo radost, hm?" Myslel to vážně, ač lehký podton sarkasmu tam byl. ,,No, stačil mi pohled, nepotřebuju tě znát." Konstatoval bez špetky emocí. ,,Matka byla docela svině, jestli se ptáš na tohle. A fotr zbabělec co utek. Jinak to byla docela rodinná idylka," uchechtl se pobaveně.

Lehce se nakrčil a na tváři se mu objevil náznak úšklebu. ,,To asi budeš muset. Takový je život," okomentoval její shánění potravy a lehce se protáhl. Ležérně si vlčici prohlédl a zvedl jedno obočí, když se mu představila. ,,Přeslička. Rodiče byli docela originální, co? To je nějaký plevel, nebo tak něco, ne?" Byl poměrně pobaven a jeho nálada byla hned lepší, když si měl do koho rýpnout. Mysl mu zpětně utekla k Electře, zajímalo ho, kde sakra ta béžová vlčice vězí. Že by mu na ní nakonec I záleželo? Vyhnal ty myšlenky z hlavy a věnoval se jen Přesličce. ,,Illyrian," prozradil nakonec I své jméno a lehce si odfrkl. ,,Nic jsem nevyplašil, nejspíše to je poblém schopností," řekl kulantně to, co si myslel - a to to, že je prostě neschopná.

Slunce hřálo jeho srst, ale brzy se začalo klonit k obzoru. Brzy zašlo, v dálce se jen začalo ozývat lehké bzučení hmyzu. Yrian naklonil uši směrem, odkud hmyzí zvuky přicházely. Flek se přibližoval, až uviděl vlcici v celé její kráse. Byla mu docela podobná, ale rozhodně jí neznal. Nebyla to žádná z jeho sester. Navíc, tohle nebylo jeho původní zbarvení, nýbrž Wuův žertovný způsob, jak mu okořenit život.
Illyrian nakrčil čumák a trochu se protáhl, zvedl hlavu a svůj postoj upevnil do sebevědomé pozice. Zároveň nebyl napnutý, přeci jen, v jeho očích nebyla vlčice žádná hrozba. Byla dokonce veselá, vrtela ocasem jak nějaký vořech. Yrian se jen uchechtl. ,,Tak to mě moc mrzí," pronesl nejvíce ironicky, jak jen uměl. ,,Holt budeš asi o hladu, princezno." Neřekl to s nějakým hrubým tónem, prostě mu to vyloženě bylo jedno. Nebyl jeho problém, že byla neschopná si něco ulovit, ne?

-> Červená louka

Illyrian prošel louku plnou červených květů. Slunce jej hřálo do zad, tedy, jen na nějakou chvíli, než opět přišel menší mrak, sprcha v podobě dešťové vody a pak zase vylezlo slunce. Yrian to nějak příliš neřešil a nevnímal, bylo to prostě jarní počasí, nic co by ho vyvedlo z míry. Když prošel přes horu a dostal se do Rokle, do čumáku jej trknul pach cizí vlčice. Příliš jiných vlků v okolí necítil. Pach se přibližoval a on věděl, že brzy nenávratně dojde ke střetu. Ne že by měl nějak velkou náladu potkat cizince, ale to vlastně neměl skoro nikdy. Na tváři mu hrál ten jeho typický zapšklý obličej, kdy dělal nedostupné zvíře bez špetky emocí. Přivřel oči, částečně kvůli slunce, částečně protože ostřil do dálky, kdy viděl tmavý flek, jak se přibližuje.

-> Vlčí jezero, přes tesáky

Illyrian zamířil do hor, tam se ještě držela poslední snítka sněhu, který se pomalu roztápěl pod přímým zářením slunce. Paprsky příjemně lechtaly na kůži a hřály jej do zad. Mířil směrem k portálu, který se brzičko ukázal přímo před ním. Přivřel oči a pomalým krokem vešel přímo do něj.
Bylo mu možná malou chvíli nevolno. Ale jen trošku. Když se ocitl na červené louce, jeho tlapy pokračovaly dál od portálu. Nedaleko se zdržovali nějací vlci, ale černobílý je jednoduše ignoroval, s jeho nepříjemným výrazem se procházel loukou rudých květů. Bylo tepleji. Že už by přišlo jaro? No ano, spal zase překvapivě dlouho. Kdyby Electra neodešla a já na ni nemusel čekat, tal bych zas neprospal měsíc života, řekl si v hlavě poměrně ponuře, ale myšlenku zas zahnal pryč. Šel dál.

-> Rokle, přes Nejvyšší horu

-> Zubří pláň

Illyrian šel společně s Electrou, avšak když procházeli pláněmi plnými mlhy, černobílý vlk svou drahou společnici někde ztratil, tak jako předtím ztratil lišku, kterou naháněli z hor. Chvíli Electru hledal, avšak jeho ego po chvíli hledání vzdalo. Přece se nebude namáhat kvůli nějaké vlčici. Ačkoliv, chvíli opravdu poctivě hledal, avšak Electra, jako by se do země propadla. No, rozhodl se slepě netápat v mlze a radši šel tam, kde měla namířeno i ona - k jezeru. Ale nenašel jí. Lehnul si tedy dál od vody a při přemítání o ničem, usnul. Jak prosté.
Když se probudil, uplynul už nějaký čas. Zase spal dlouho. Zase magickým spánkem. Vstal, zaklel, protáhnul se a jeho oči skenovaly okolí. Jeho společnice tu nebyla a nikde jí necítil. Jen líně mlaskl, jako by na tom nezáleželo. Otočil se směrem k horám a mířil takzvaně za nosem.

-> Červená louka, přes Sněžné tesáky

Yrian by jí byl.oprabdu zatleskal, kdyby to uměl. Avšak potlesk by to byl ironický. Jen se nad tím uchechtl a spolkl nějaká uštěpačná slova. Přivřel oči a poslouchal, o čem se dále vlci budou bavit. Nebyl takový, že by se nutně musel vybavovat. ,,Já už jsem kanibaly potkal. Ale naštěstí teda zrovna neméli náladu mě sníst." Víceméně říkal pravdu, Cizáci které potkal, vysávali z vlků magii, nedivil by se, kdyby se žrali navzájem. Navíc chtěl podpořit Electrin příběh a Lapise postrašit.
Strakatý vlk jim navíc dal další informace. V horách je opravdu nějaká smečka- a Stellská to nebyla. A taky, že v džungli také nějaká nová sídlí. Naštěstí Illyrian neměl vůbec žádnou chuť se nikam přidávat. Ale Electra, no, kdo ví...
,,Zima pomalu končí, tak uvidíme," řekl jen Yrian a pomalu se vydal za Elecrrou směrem k jezeru. Lapis se však jaksi vypařil během cesty. Škoda, tak ho nakonec nejspíš neutopí.

- Vlči jezero

Když se Electra začala smát, Yrian po ní hodil pohledem. Byl opravdu dosti nabručený. Ale to bylo tím, že tenhle vlk němé snad radost vůbec z ničeho. I kdyby z nebe začaly pršet rubíny, nebo mu Wu daroval svůj vozík, Illyrian by nad tím asi jen pokrčil rameny. Ach...
,,Pozor, abys brzy neměl problém ty," mlaskl Illyrian a olízl si čumák. Pomalým krokem se vydal za dvěma vlky, kteří se rozhodli hledat jezero.
,,I na stará kolena budu štramák. Samci zrají jako ovoce, víš. To z tebe bude seschlá zlá stařena," ušklíbl se na Electru a švihl ocasem.
Když se ho vyptávala na rodinu, jen poslouchal. Nebylo pravděpodobné, že by měl v rodokmenu nějaké jiné zvíře než vlka. Avšak to zbarvení bylo fakt zvláštní. Byl by se do vlka i fakt zakousl, nebýt tady Electra, která ho vlastně trochu krotila, aniž by si to uvědomoval.
,,No, my po potopách našli umrlce. Zdá se, že ne všichni umí plavat. A zvěře taky určitě hodně pomřelo. " Konstatoval černobílý. Ach, jak rád rozvracel idylku.
,,Nejsem členem žádné smečky," odpověděl prostě, nechal Electru, ať o své smečce řekne víc. Tedy, bývalé smečce. Teď se musela smířit, že bude žít na ostrovech.

Černobílý vlk věnoval Electře nabroušený pohled a posléze už svou pozornost věnoval jen hopsajícímu vlku. Uštěpačné poznámky své společnice přecházel s protočením panenek. ,,Je to dětinské." Ukončil debatu Illyrian a pohrdavě si vlka prohlížel. Čím dál víc mu brnkal na nervy - svou jednoduchostí. ,,Nic na bolest nepotřebuju. Jsem v produktivním věku," mlaskl. Ach ta Electra! Její dobírání bral Lapis vážně.
Když vlk ucukl, Yrian cítil pocit zadostiučinění. Ačkoliv teda by byl radši, kdyby Electra vlka poslala k šípku a mohli pokračovat jen zas oni dva.
Když zmínila bohy, Zvedl obočí. Dobírala si ho zas? Ale Lapis ooravdu vypadal, jako by se bohové hodně nudili. ,,Co ty víš, možná tvůj děda byl daněk," nadhodil Yrian posměšně. ,,No, vypadá, jak by ti ho někdo ukousl. Podívej na naše, ty jsou normalní."
Krémová házela po Yrianovi očkem, jakože by si mohli z Lapise udělat prdel. No, to bylo něco, na co škodolibý mrznout slyšel. Avšak jak se zdálo, daněk nebyl úplně blbej. ,,Tak veďte." Yrianovi to bylo jedno, zda najdou řeku či jezero. Pravděpodobně Lapise utopí, jakmile bude nesnesitelný.
,,Illyrian." Odpověděl prostě.