Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Illyrian si to štrádoval od vozíčku pana Wua přes horskou cestičku. Kameny pod nohama jej silně iritovaly a silný vítr, který mu foukal do tváře zrovna tak. Nebyl moc rád, že došel zrovna tady. Dlouho spal, konečně se však odhodlal vstát. Po tom, co mu udělali ti divní vlci co kradli magie potřeboval trochu povyražení. Tlapa ho už nebolela, minimálně ne tolik jako předtím.
Konečně došel do jakéhosi úvalu, vypadalo to, že to byla rozšířenější část hor, kde alespoň nehrozilo to, že spadne někam dolů a nefoukal tu takový vítr. Ucítil pach vlčice. Ta nebyla daleko, vlastně byla skoro na ráně. Sledoval ji, jak lovila králíka, který shodou okolností běžel jeho směrem. Když už na nebohém ušákovi ležela a zarývala do něj zuby, Yrian se vynořil ze tmy. Světlé oči sledovaly šedou vlčici.

-> Tichá zátoka, pře kvetoucí louku

Yrian se dostal do hor. Prošel přes louku, na níž bylo několik kvítek, které postupně už s příchodem studeného podzimu začala umírat. Konečně pak natrefil na horskou stezku, když se dobelhal na nějaké místo, kde se hory rozšiřovaly a tvořily jakousi pevninu, našel tam vlka, který měl na stolečku.. cosi. Yrian k němu přišel, jeho ledové oči vlka sledovaly. Ten vypadal naprosto spokojeně a pozitivně. ,,Nechceš si koupit nějaký zajímavý předmět, hm?" Rudý nedůvěřivě prodejce sledoval, no pak pokrčil rameny a začal vybírat.,

NÁKUP


Svůj vzhledík! - 100 KŠM od Barn
+ 2 level do magie
= 150 KŠM

Převedu minci na kšm = 185 KŠM, 5 rubínů, 8 mincí
po nákupu: 35 KŠM, 5 rubínů, 8 mincí

Schváleno

Po tomto se Yrian cítil... no, zajímavě. SIlněji. Bylo však načase najít nějakou jeskyni. Opustil vlka s vozíkem a rozešel se dál po stezce do hor, kde našel malý výklenek, do kterého zalezl a jal se lízat si rány.

-> bašta

Yrian se dostal někam k vodě. Cítil její slaný nádech už z bašty. Nešel zde však za účelem se napít, ale chtěl ze sebe spláchnout to všechno. A ačkoliv pršelo, dešťová voda nebyla nic, co by mu pomohlo dostat se z té špinavé směsice bláta a krve. Tlapka střídala tlapku, když se konečně přes louku dostal na Tichou zátoku. Zde se pouze rozhlédl, poté skočil do vody. Sůl jej pálila v ranách, ale bylo to dobře - alespoň nějak mohl všechno vydesinfikovat. Chvíli setrval ve vodě, snažíc se ze sebe dostat všechnu špínu z krku, těla i zad. Bhano se pomalu odpojovalo od jeho těla a odtékalo pryč do moře. Po chvíli, Yrian vyšel ven, z čistou srstí. Voda byla ledová, ale on měl teplý kožich. Někde uschne. Musí se podívat do hor, najít si útočiště.

-> Pityas. přes kvetoucí louku.

-> Bažiny a Mangrovy

Yrian se nějakým zázrakem prodral bažinami. Až teď si vzpomněl, že v kempu nechal sestru - vlastně mu to bylo jedno, ani nijak zvlášť nemyslel, že by se tam dlouho zdržela. Rozhodně tahle mrcha jen tak nechcípne, má tuhej kořínek. Tak proč se starat? Rudý vlk si potřeboval někde odpočinout. Cítil jak mu krev a bahno stékají po kůži, chladné kapky deště bičují jeho záda a smývají všechno kolem. Teď bylo na čase začít přemýšlet. Jak se tam vlastně dostal? Ať se snažil vzpomenout jakkoliv, na nic nepřicházel. Byl na toulkách, přepadli ho. Pak se dostal do klece. Vlci mu asi chtěli vzít magii. Yrian se ušklíbl. S tlamou ještě od vlkovy krve se jal jít směr nějaká voda, kde by ze sebe mohl všechno smýt.

-> tichá zátoka, přes Bull Meado

KONEČNÝ POST

,,Hádej co, mě to nezajímá," zavrčel Yrian už frustrovaný vším tímhle kolem, celými cizáky a jejich idiocií. Odkopl vlka, který uskočil a postavil se na nohy. Rudého ani nezajímalo, na co ty cetky jsou, jeho cíl byl prostě jen zmizet odsud pryč. Možná tady byl malý chtíč po pomstě, pomstít se tomu alfovi, ale Yrian věděl, že tam byla i jeho sestra. Už teď byl ten vlk částečně v prdeli. Vzhledem k tomuhle chaosu pravděpodobně každý dostane, co si zaslouží a ten alfa zemře, takže jeho pomstychtivost pomalu spíše přešla na tohohle vlka, který ho za něco obviňoval. ,,Pokud jsi neschopný a rozbiješ si cetku, můžeš si za to sám," zazubil se na něj rudý, vstal a od vlka odskočil. Vlka asi jeho projev naštval, jelikož se rozohnil a naštvaným výrazem se chtěl pustit do Yriana. Chňapal po něm obnaženými zuby, ale Yrian dokázal poměrně obratně uniknout jeho kousancům. Zakousl se mu však do přední tlapy, to už uskočit nestihl. Yrianovi přišlo, že ho vlk spíše odhání, než že by bojoval. No, vybral si špatného vlka. Illyrianovým tělem projela ta slastná bolest, když mu vlk protínal zuby maso a snažil se mu nejspíše nohu prokousnout a zlomit. Nebyla to zrovna ta vyléčená tlapa, ale ta druhá, což bylo jediné štěstí. Rudý vlk švihl elementem vzduchu přes vlkův krk, ten z reflexu a bolesti pustil rudého tlapu a odskočil dozadu.
Nechápavě hleděl na Yriana, přesto nebyl čas na otázky, jelikož rudý mu již běžel po krku. Jeho nepřítel vyskočil do vzduchu, Yrian reagoval podobně. Vzhledem k jeho výšce a mohutnosti jej rudý povalil pod sebe. Vlk bez přívěšku asi neměl žádnou zajímavou sílu, takže se snažil Yriana shodit tlapama. Kopl jej do slabin, Yrian však sice ucukl, ale bolest ignoroval. Oba se vzájemně chytili za krk a váleli se v blátě, nakonec oba skončili na boku. Vlci se ode sebe odpojili a vstali, každý lehce couvl, připraven na další boj. Dva samci tenčili v kruhu, čekajíc, kdo zaútočí první, oba zmáčení krví, svou i krví nepřítele. Yrian obnažil pysky a ukázal vlku svou zkrvavenou mordu i s ostrými zuby.
Konečně se rudý rozhodl vyskočit první, přičemž se netrefil zakousnul se do vlkova ucha, přičemž jej bravurně překousl a kus mu zůstal v tlamě. Skončili společně zase v blátě, jako velký chumel čehosi. Neznámý nezahálel a v bolesti máchal tlapama kolem, takže Yrianovi uštědřil ránu na zádech, která se směsí deště a bláta bolela jak čert. Rudý kousal kolem sebe, když konečně našel krk neznámého a zajel zuby do něj. Neznámý se snažil tlamou chňapat po krku Yriana, ale nedařilo se mu to. Chytil jej za kůži na hřbetě a snažil se trhat, vyprostit se z Yrianova sevření, ale rudý mu bravurně zajel zuby až k tepně a tu překousl. Rudý mohl cítit sladkou krev na svém jazyku, kterou si vychutnával. Vychutnával si pocit vítězství. Ještě silněji stiskl čelisti, dokud druhý vlk nekňučel bolestí. Chvíli setrvali, dokud se mrtvé tělo nepustilo Yrianova krku a nespadlo do bláta. Rudý jej ze sebe odsunul a odplivl si. Pomalu vstal, tlapa jej bolela, záda taky a rána přes plece štípala jak čert. Zubožený rudý vlk se pomalu začal plahočit pryč, ve stínech a kolem mrtvých těl, které celá tato šaráda přinesla. On zde však nepatřil. A kde vůbec byl? Byl tohle jen samotný tábor v jakémsi světě, nebo byl celý tenhle svět zasetý vlky s přívěšky a on zde byl vetřelcem? Tohle ho napadlo, ač tedy nakonec usoudil, že si zde své místo najde. Už byl unavený. Byl čas na odpočinek. Byl čas zmizet z tohohle místa.

-> Bašta, přes Bažiny a Mangrovy.

Randomák

Illyrian si všímal pohledu vlka, která opravdu vypadal, že něco hledal, avšak to něco nenacházel zrovna u rudého vlka. Yrian však tuto skutečnost ignoroval, protože tušil, že nic co by vlk mohl chtít po kapsách nenosil a tak bojoval plnou sílou, aby nepřítele ze sebe shodil. Když mu nepřítel přimáčkl krk Yrian se zadusil a vydával chraplavé zvuky, mísené s vrčením. Jeho oči dávaly najevo, že v nich hoří plamen, která chce ničit a zabíjet. Když vlk frustrovaně promluvil, Yrian se ušklíbl a uchechtl. Bylo to poměrně chraplavé uchechtnutí, spíš to znělo jako zvuk zadrhnutého motoru, avšak neznámý jistě mohl pozorovat pobavení v tváři vlka, kterého dusil. Yrian si všiml náhrdelníku a jeho pobavení stouplo. ,,Chudáček cizáček rozbil svoji cetku hm?" Zachraptěl rudý vlk provokativně a nedělal nic. Chvíli hrál mrtvého brouka, nechal si tlačit na krk, ač tedy kyslík pomalu unikal a on cítil, že by měl začít něco dělat, než ho vlk udusí. Využil chvíli vlkovy frustrace a zadníma nohama jej kopl do slabin, přičemž doufal že vlk pustí jeho krk a on bude moci zaútočit.

Yrian uhýbal před chňapajícími čelistmi vlka. Těžko říci, jestli tenhle vlk patřil k tomu "odboji" který se strhl proti rudobílému vlku a nebo byl jedním z členů armády velkého alfy. Možná brzy již ne tak velkého, zdálo se, že jeho panování bude brzy konec. Na to se však rudý vlk nesoustředil. Momentální cíl byl přežít a zvítězit nad vlkem, který ležel na něm a chňapal mu po obličeji. Spíš vypadal, že něco hledal, ale toho si Yrian nevšímal. Vlk jej chňapl do mordy, jeho zuby se zaryly do horní čelisti a Yrian sebou škubal, aby vlka smetl pryč. Sám se navzdory zaklíněných zubů vedle jeho čumáku rozhodl vlka volnými zuby konfrontovat a zahryznout se mu do krku. Neznámý byl samozřejmě silnější, přesto se rudý nevzdával a byl ochoten se bít na život a na smrt, jak jinak. Vždycky byl schopen dát v sázku svůj život, když šlo o boj. Nebyl přeci synem Near jen tak pro nic za nic.
Chňapal vlkovi po krku, jeho zuby zaryté stále v čumáku. Těžko říci, jestli se mu povedlo vlka kousnout do krku. Tlapkami se jej však snažil odrážet tak, aby vlk pustil jeho mordu.

Random vlk / Naive částečně.

Illyrian si teď asi myslel, že všichni kolem něj mají o kolečko navíc. Možná o tři kolečka. Během pár minut se stalo něco... no, co asi úplně nečekal, a to je co říct. Stál opodál, sledoval bílorudého samce co vynášel rozsudek. Smrt, jak nečekané, pomyslel si Yrian s úšklebkem a skoro se již jal k odchodu, jako by se snad nechtěl dívat, jak malá vlčata velký vlk cupuje na kusy. Byla bezbranná... a ták slabá.
I on byl vlastně zrádce. Ačkoliv tedy on nikdy nepatřil do téhle sebranky. Byl jen vlk z klece, co měl nyní příležitost beztrestně utéct, což taky plánoval. nebude vystavovat svůj kejhák jen tak, no ne? Už už se otáčel, ale když rudobílý pronesl "ta slova" Illyrianovi se skoro až objevila na čele žilka. Silnější a lepší? To sotva. Měl chuť tam jít a povalit vlka. Rozcupovat ho na kusy. Jenže to neudělal. Odhalil jen tesáky a chtěl odejít, když se dav rozzuřil a byla z toho jakási anarchie? Illyrian to nechápal, ale všichni kolem začali bojovat a on ani nevěděl, kdo je na čí straně. Měl chuť prostě zmizet. Najednou ho však povalilo silné tělo a on zavrčel, ledové oči upírajíc na vlka. Adrenalin v něm stoupl a on se rozhodl tohohle nepřítele rozcupovat na kousky, stůj co stůj. Jak JEMU NĚKDO MOHL BRÁNIT V ODCHODU? Zuby cvakly naprázdno před tlamou neznámého vlka. Yrian si opravdu neměl chuť hrát. Kolem něj prošla jeho sestra, skoro ji ani nevnímal. Jen se ušklíbl. ,,Samozřejmě že zvládnu," zazubil se a vyjel vlkovi po krku. Jeho sestra jej nezajímala, klidně ať se k nim přidá, nebo krade jejich moc, bylo mu to fuk. Nechal ji tam. on chtěl jen vypadnout.

Rudý vlk se ledovýma očima podíval na ty dva. Vypadali, jako by snad čekali na nějaký proslov. Nic nepředvídatelného. Illyrian nechtěl přitahovat moc pozornost, ale držel se u sestry a těch dvou budižkničemů. ,,Alfa snad nemá jméno?" Pronesl si spíš sám pro sebe a uchechtl se. Samozřejmě že věděl, že to bude alfa, když se mu všichni podřizují. Dokonce i jeho sestra, která se nad vlkem rozplývala. Ignoroval sestřiny poznámky, na kterých mu stejně ani nezáviselo. Když do něj zase drcnula tou svoji bambulí, zamračil se na ni. ,,Nejsem ničí pes, abych se choval podle tvých představ, sestřičko. Tohle shledání idiotů mě nezajímá, jakmile bude možnost, beru roha. Klidně si tu zůstaň a lez do prdele nějaké smečce vlků. Jistě jakmile zjistí, že seš z klece, tě vezmou mezi sebe. A jistě ti nechají tvoji magii, když už jsme u toho. Bav se," prskl jí do ucha, aby to slyšela jen ona a sám se protlačil davem, pryč od sestry a dvou pošuků, kteří si nejspíše ani nevšimnou, že zmizel, protože měli na práci čumění do země a vzdávání holdu alfě. Illyrian se dostal na kraj, kde měl lepší výhled. Ještě nehodlal utíkat, byl poměrně zvědavý, co se bude dít. Mimoto, chtěl vědět, co se stalo s jeho matkou.
Najednou uviděl nějaké vlky, co sem táhli vlčata. Illyrian neměl moc vlčata rád. Byla otravná a nepředvídatelná. Zaposlouchal se. Malá vlčata, co na něj zaútočila a pokusila se o útěk? Rudý vlk se uchechtl, jakej idiot musel být tenhle vlk? Jakému vlčeti by se tady asi líbilo? Bohužel dav si nemyslel, že by vlčata měla nadále žít. Illyrian to nechápal, vždyť to byla jen vlčata. Čekal, co poví ten velký rudobílý vlk. I kdyby je zabil, Illyrianovi by to bylo asi jedno. Neuvažoval ani nad tím, že by je zachránil, jelikož by si maximálně sám ohrozil svůj kožich.

Už byli skoro na konci tábora, když se... něco rozeznělo. Illyrian slyšel troubení a už vnitřně věděl, že tohle se mu líbit nebude. Minimálně to zkazilo jeho zábavu. ,,Proč? Je tohle snad někdo, kdo naši přítomnost vyžaduje? Vždyť už mu vlků do prdele leze dost," pronesl ostře rudý vlk, když viděl, jak se kolem toho velkého neznámého shromažďují další vlci z kempu.
Nešli však moc blízko, všichni stáhli ocas a nevypadali, že by se mu byť odvážili podívat do očí. Illyrian si uchechtl. Rozhodně nehodlal tohodle vlka podceňovat. Jestli se ho báli i jíní, no... on nebude dělat ramena. Raději se nenápadně vypaří pryč, až tahle šarádička ustane.
Vlci z jeho lovecké skupiny šli do hloučku vlků, který se utvořil kolem bílorudého vlka. On je následoval, jen se otočil hlavou na sestru, která stála jak tvrdý Y. Hlavu navrátil do původní polohy a zrychlil krok, aby se přiřadil do skupinky vlků. Na rozdíl od ostatních prostě neodvrátil hlavu a prohlížel si vlka od hlavy k patě.

,,Nepotřebuju žádnou cetku," odfrkl si vlk a švihl ocasem. ,,Nabídl jsem se zabíjet někoho, kdo za to stál, ne někoho, kdo ani neumí ukázat zuby a bojovat o svůj život," pokrčil rameny a ladně překročil bordel, který nechal po mrtvém vlku. Byla to s ním nuda. Chtěl něco, co by ho zabavilo více, než jen pět minut trhání. Nad její pochvalou nehnul ani brvou, ani se nepousmál, prostě jen tlapkama došlápl do kaluže krve, aby se dostal ven z klece, která se mu otevřela. Vyskočil na pevnou zem a švihl ocasem. Zadíval se ledovýma očima na dva vlky před sebou, které měl doprovázet, ale nic neříkal. Když spadla i klec jeho sestry, jen otočil hlavu. Černá srna k němu došla. Když mu řekla, že je stejný jako Orion, propíchl ji ledovýma očima. ,,Když myslíš," odvětil jen s nezájmem o sestru a nechal se jejím "ocasem" šťouchnout do čumáku. Jestli si myslela, že ho k něčemu vyprovokuje, byla na omylu. Ona možná byla provokující mrcha, ale on se nenechal vyvést ničím z míry. Hlavně proto, že nějak nic... necítil. Necítil nic vůči Orionovi, vůči své sestře. Ani nevěděl, jaký jeho otec pořádně byl, tak proč by si měl tu urážku brát k srdci? Jeho otec byl zrádce a on.. no, on svým způsobem taky zradil kohokoliv, kdo mu již nebyl k užitku. ,,Near nám nebude chodit za prdelí, nebo čekáš, že ti maminka pomůže někoho zabít?" Uchechtl se Illyrian a prohlídl si dva vlky, se kterými měli jít. Zvláště se zaměřil očima na Xenese, který řekl, že velí. ,,Když velíš, tak nám nezbývá nic jiného, než poslouchat, viď?" Pronesl s úšklebkem spíše ironicky Yrian a zazubil se. Poté se rozešel do Mangrov.

-> Mangrovy

Illyrian sledoval léčitele, který dokončoval svou práci. To, že se nad jeho slovy usmál, Yriana moc nepřekvapilo. Ale neměl potřebu to řešit. Asi toho vlka těžko přiměje být na jeho straně. Nu, alespoň to zkusil. ,,Pokusím se," odvětil s úšklebkem - což bylo asi jediné, jak dokázal říci děkuji, a snažil se zkusit došlápnout na tlapu. Šlo to. když mu léčitel řekl, že je tu šťastný, Yrian se uchechtl a nechal vlka zmizet z jeho klece.
Ještě chvíli sledoval, jak doktor odchází a z dále zase uviděl svoji "matku" s fialovýma očima. Blábolení vlka nahoře neslyšel a i kdyby ano, asi by jej to neznepokojilo. Když Near došla, společně s nějakými vlky, Yrian si vyslechl, co chce. Donést přívěšek? Teď si má hrát na zlodějíčka šperků? Nad tou myšlenkou se pousmál, nahlas však neřekl nic.
Rudý vlk se začal procházet z místa na místo vzadu v kleci. Tlapka už ho tak nebolela. Když toho třetího vlka předhodili k němu do klece, Yrian se začal smát, docela děsivě, že by kdekomu projel mráz po zádech. ,,Kvůli malé cetce si musím špinit tlapy?" Povytáhl obočí. Úplně ignoroval slova vlka, který se krčil v rohu klece. Illyrian se zastavil a díval se na vlčici, která vypadala jako jeho matka. ,,Když se nedokážete postarat o vlastní bordel, neměli byste se vůbec angažovat," pronesl s vážnou tváří. Vlk nevypadal, že by se chtěl bránit - opravdu nebude bojovat za svůj život? Rudý vlk k němu došel blíž a chvíli vlka jen sledoval a prohlížel si jej mrtvýma skleněnýma očima. Pak se otočil na matku, znovu na vlka a jen se uchechtl. ,,Ubohé," konstatoval jen a jeho tělo se opřelo o vlkovo, přičemž jedním velkým kousnutím se zaryl tesáky do vlkova krku. V té líbezné slasti prostě trhal...
Na Near dopadl kus... něčeho. A pár kapek krve, jelikož stála přesně v místě, kde se odehrál tento incident. Když Illyrian skončil s jatky, vystrčil hlavu přes mříže, mordu od krve a oči stejně mrtvé, jako předtím. ,,Co dalšího pro tebe mám udělat, mamá?" Ukázal své zuby v děsivém šklebu.

Illyrian očima sjížděl vlka od hlavy až k patě. Nezdál se, že by se k Yrianovi chtěl přiblížit, ale tak, rudý vlk mu to neměl za zlé. Vlastně byl docela rád, že se ho vlk bojí. Mrskl ocasem a čekal, až se léčitel přiblíží blíže. Jeho sestra mezitím vedla nějaký rozhovor a Illyrian jej těžko slyšel, když byla ona nahoře a on dole. ,,Hmm, to zní dobře. Tak či tak asi nedám na tvou radu - stejně budu muset někoho přitlačit k zemi a rozkousat mu hrdlo a tlapku jistě namáhat budu," zašklebil se Illyrian a otočil hlavu směrem pryč. Možná by vlka měl přestat děsit. Ale, proč by ne. Byla to zábava. Když mu řekl, že jizvy má od někoho jiného, Illyrian se ušklíbl. ,,Nedivím se, že to nesnášejí dobře. Bolí to jak čert," zazubil se vlk. ,,léčíš dobrovolně, to je krásný. Ale jsi tu šťastný?" Ne že by mu někdy na něčím štěstí záleželo - on ani nevěděl, co je to být šťastný. Přesto se musel zeptat, zmanipulovat, možná přivést na svou stranu.
Otočil se na sestru, když řekla, že jejich matka není jejich matka. Illyrian se přitlačil k mřížím, aby sestru viděl a podíval se na ni pohledem "no shit Sherlock". ,,Nepovidej," ušklíbl se Illyrian. Když jeho sestra začala mlít něco o magii, vydechl. ,,Ať si to zkusí. Moc rám jim ukážu, jak vypadají jejich střeva zvenčí."

Illyrian roztáhl tlamu do děsivého úšklebku. ,,Dokážu bojovat i s tím, ale vzhledem k tomu, že mě nejspíše potřebujete, bude lepší, když budu v plné síle. Mimoto, tohle způsobil někdo z vás, ne já," řekl, jako by snad tohle byl jeho vítězný argument. Yrian si všiml vlka, který měl být nejspíše léčitelem. Near ho nazvala jménem Sherrei. Jeho klec se najednou pohnula a pomalu sjela dolů. Když se dotkla země, Illyrian cítil jemné drcnutí a kdyby se neopíral o mříže, nejspíše by spadl. Sestra na něj promluvila. ,,Nový domov? To sotva. Naivní jako vždy, viď, Naive?" Ušklíbl se a pohlédl nahoru na sestru. ,,Taky ti přelámu hnátu na dvakrát a uvidíme, kdo pak bude skuhrat," zasmál se směrem k sestře děsivě. Jeho matka klec otevřela a vpustila tam léčitele. Yrian neměl v úmyslu teď utéct a tak se klidně dál opíral o mříže. Kdyby teď měl nějaký pokus o útěk, nejspíše by jej rychle zastavili. ,,Dělej co umíš. Nemám v plánu tě zabít," odvětil mu upřímně Illyrian a nastavil tlapu, která byla celou dobu ve vzduchu, jelikož se o ni nemohl opírat. Pak promluvil tiše, aby jej sestra neslyšela. Stejně od sebe byli daleko, musel by víc řvát, aby jej slyšela. Na její poznámku o tlapě se ušklíbl. ,,Takže ty léčíš? Očividně ne moc dobrovolně, když vidím tvůj zjizvenej ksicht. Tohle léčení chvilku zabere, tak povídej, copak je tvůj životní příběh? Ať se při té bolesti nenudím," ušklíbl se Illyrian a skleněnýma očima pohlédl na vlka. Mohl by ho využít, jako pojistku z tábora. Nebo... něco takového. Možná by si vzájemně mohli vypomoci. Yrian věděl, že tady nejspíše není dobrovolně.

Illyrian si odfrkl, jeho oči sledovaly vlčici mrtvýma skleněnýma očima, které vypadaly, že umí zabíjet. Švihl ocasem a v hlavě mu vše šrotovalo. Jeho zranění ji nezajímalo. Pokud někdy jeho matka měla mateřské pudy, už tady žádné nebyly. Přesto měl Illyrian tušení, že jeho matka je mrtvá a nebo tohle prostě není ona. A i kdyby byla, co mu je po tom? Pokud mu udělala tohle, stěží by k ní mohl chovat ten respekt, který choval kdysi. ,,nefňukám, ale s bolavou tlapou se těžko bojuje," odsekl již naštvaně, jako by si snad vlčice myslela, že má navrch. Kdyby mohl, už by po ní skočil a zakousl se jí do krku, matka nematka.
Illyrian se otočil na vlka, který pelášil pryč, aby mu nejspíše zašel pro něco léčivého. Rudý vlk se stále opíral o mříže a skenoval okolí. Viděl vyhublé vlky, vlky v obojcích, polomrtvé vlky, klece, nějaké vlčata. Žilo to tu, ne že ne. Jako by tihle vlci vůbec nebyli uprostřed... války? Nebo k čemu se tahle banda vůbec schylovala? ,,Jak je libo, budou mrtví. Hlavně bych už rád vypadl ven a protáhl si nohy. Nejsem žádný pes, aby mě někdo zavíral do klece," zavrčel a švihl ocasem. Možná proti nim prostě bojovat nebude. Možná uteče. Uvidí. Co by mu mohli udělat?