Příspěvky uživatele

Poslouchal slova své matky. Orion jí už k ničemu nebyl? Nemyslel si. Otce měla beztak ráda, jen se snažila chovat vždy jako silná a nezávislá vražedkyně. Možná. To byl jen Illyho dojem.
Poslušnost a věrnost. To bylo něco co Illyrian neuměl a jeho matka to dobře věděla. Sice mluvila k jeho sestře, ale tak či onak, on neměl v plánu tady sloužit nějakým kreténům a být malý poskok, co zde bude plnit něčí povinnosti. Chtěl prostě jen utéct. Ale prvně se musel dostat z téhle klece. Poslušný nikdy nebude. Není pes. Konečně se otočila k němu. Opíral se o mříže a držel tlapu ve vzduchu. ,,Já tebe ani ne, mami," na poslední slovo dal jasný důraz, jako by měl pochyby, že to je jeho matka. Možná byla, kdo ví. Illyrian matku nikdy nesoudil. A ač to byla jeho rodina, nějakou lásku k ní necítil. Byl to hrubý vlk. ,,Jak asi? Určitě tu je někdo, koho potřebujete dostat z cesty bez toho, aniž byste si museli špinit tlapičky," zamručel ironicky a švihl ocasem. ,,Ale se zlomenou tlapou moc nedokážu," odfrkl si a očima skenoval svou matku. Divil se, že měla jiné oči. Že by ztratila element? Vždycky jí oheň záviděl. Oheň byl... hrozně mocný a spalující živel. A on měl jen klidný vzduch - ač i ten dokázal pěkně řezat.

Illyrian otevřel oči a vydal z hrdal mručivý tón, který značil jeho nelibost a to, že se opravdu nevyspal dobře. Podrážděně se snažil vstát, ale to mu překazila okamžitá bolest v dolní končetině. Vlk obnažil tesáky a rozhlédl se kolem sebe. V hlavě se mu divně motalo, cítil se, jako by měl za chvíli upadnout do kómatu a mříže, které viděl, mu nedávaly moc pozitivní myšlenky do hlavy. Když uslyšel hlasy své sestry a matky, chvíli myslel, že se mu to jen zdá. Zamžoural očima a snažil se znovu postavit, tentokrát úspěšně. Zraněnou tlapu držel lehce ve vzduchu a když shlédl dolů, viděl, že je nad zemí. ,,To si ze mě někdo dělá prdel," procedil skrz obnažené tesáky a vydechl. Opravdu pod sebou viděl svou matku a ta mluvila... s jeho sestrou. Naive? Proč ta byla v kleci, když byla pořád u matky za prdelí? Illyrian nic neřekl. Jen sledoval Near. Měla... fialové oči. Zvláštní. Možná měl jenom přeludy. Jeho matka řekla něco, co jej vyvedlo z míry. Byla jeho sestra jiná? Speciální? A není silná? Vždyť Naive byla mrcha. Nepotřebovala sílu. Cítil jako by svou matku nepoznával. Byla to vůbec jeho matka? Tak či onak, i kdyby jo a věznila jej v kleci, Illyrianovi by to bylo asi jedno. Chtěl utéct, ať už s matkou - pokud to vůbec byla ona - nebo bez ní. A sestra? Možná by ji mohl zachránit, nebo ji tu nechá, co mu po ní bylo? ,,Hej, mamčo!" Křikl Illyrian nezaujatě. Musel se držet, aby mu necukaly koutky, jelikož bolest v noze byla nesnesitelná. ,,Klidně rozkoušu pár vlčích hlav, pokud mi dáš najíst a vyléčí mi někdo z tvých kamarádíčků tu zlomenou tlapu," pronesl bez jakékoliv známky pocitů a snažil se udržet ve stoje - ač to bylo dost obtížné.