Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Yrian se opět podíval na krémovou vlčici a jen si nad jejími slovy odfrkl. ,,To nejsou šediny, já jsem stále mladej a krásnej," odvětil jí s uchechtnutím. Pravda byla, že stárnuli všichni a ani jeho to neminulo. No, přeci jen už se po světě pohyboval docela dlouho. Skřivil obličej a přivřel oči. Pokud pro něj smrt přijde, uvítá jí.
Když pronesla, že bude hůř, přikývl. Spíš teda pro to, že to "hùř" už hopsalo k nim. Illyrian nepozdravil. Navíc nechápal, co vlkovi přišlo zábavné na skákání ve sněhu. ,,To dělají vlčata. Jako vlče nevypadáš," konstatoval jen a přivřel oči.
Když mu řekl, že by mu nechutnal a dotkl se ho, Yrian obnažil tesáky, spíše varovně. ,,Nešahej na mě. Jinak si tě k tý večeři dám," klapl zuby naprázdno a otočil se na Electru. To je zase společnost, lepšího vandráka už potkat nemohli. Parohy... tak doufej, že tě pak někdo opravdu neuloví. Illyrian zvedl hlavu k obloze. Pořád sněžilo. ,,Takže vás je víc, co vypadáte jako daňci? Vaše máma se spustila s kopytníkem, nebo proč tak vypadáte? A co to máš s vocasem?" Zvedl pobaveně obočí a vlka si konečně pořádně prohlédl.
Zábavu měl rád... Illyrian měl chuť ho pohřbít pod sněhem. Jeho oči se podívaly na společnici. Jistě v nich mohla vyčíst vražedné sklony, které právě k Lapisovi pociťoval

,,Vypadám jak zmoklá slepice," postěžoval si černobílý, protože sníh se mu ooravdu roztopil mezi chlupy. Nějaký zůstal a tak na sobě měl malý kopeček. Yrian vstal, otřepal se, mokro v srsti však přetrvalo. Na tváři měl svůj klasický naštvaný výraz, kdyby tohohle vlka něco těšilo, byl by to zázrak. Ten se však nestal. ,,No jo, nevím, co měl Wu s tímhle v úmyslu. Asi nechtěl, abych pořád děsil místní paničky," ušklíbl se na ni a protáhl se.
Sníh v měsíčním svitu vypadal ooravdu krásně. Nabručený Yrian nad tím jen udělal jakousi grimasu. Nějak ho krásy světa nezajímaly. Byl to jen sníh. A svítil pod měsícem. Wow. ,,Pěkně studená," konstatoval na její slova. Když promluvila, otočil se směrem, kam koukala. Prvně myslel, že je to daněk. ,,Večeře?" Zvedl obočí. To už se k nim ale stvoření rozešlo. Yrianovi došlo, že to není kopytník, ale vlk. Poskakoval. ,,Myslíš, že je trochu vadnej?" Pronesl k Electře. Určitě byl, když na ně Řval přes celou louku. Yrian s povzdechnutím koukl na Electru. To už byl ale vlk u nich. ,,Jsi vadnej, nebo se takhke zahříváš?" Řekl Yrian bez větších emocí s kamenným ksichtem. ,,Co to vůbec máš za kožich. Spletl bych si tě s večeří. "

Illyrian sledoval svou společnici. Jak se však zdálo, únava vzala za své a vlčice vedle něj prakticky odpadla do spánku. Bez nějakého většího strachu jí letmo prohlédnul. Prvu myslel, že to mohlo být nějaké kouzlo bohů, ale zdálo se, že jen spokojeně spí. Prostě byla unavená. Yrian si hluboce povzdechl. ,,Jsem už paranoidní," zabručel si pro sebe a vzhlédl oči k obloze. Podoval se opět na klidně spící Electru. Možná kdyby to byl někdo jiný než on, tak by se i pousmál. Ale byl to Yrian. Necita. A tak jen mlaskl a sám se zabalil do klubíčka. Usnul téměř okamžitě a byl to vlastně dosti vydatný spánek.
Probudil se... no, o hodně později. Jeho modré oči se otevřely a spatřil sníh. Bílý sníh. ,,Huh?" Byl opět trochu zmatený, ale pak si vzpomněl, že některé zdejší spánky... no jistě. Zase jen skřivil obličej do nespokojené grimasy a pohlédl na Electru. Ta na něj koukala téma svýma modryma očima. ,,Co civíš?" Řekl pobaveně a vstal. Už na něm byla docela pěkná vrstva sněhu. Byla noc. ,,To byl zas spánek," zahuhlal.

Nech se ošetřit

Illyrian se nad slovy krémové společnice jen blbě ichechtnul. ,,Příroda si s tím poradí. Navíc, to není můj problém. Mrtvoly snad požerou predátoři a pokud nás nepoloží morová pandemie, tak budem dobrý," mrknu na Electru a opět se pobaveně ušklíbl. ,,Byl bych za to, že bohivé ai užívají tu spoušt. A že nechali zmizet tu vodu. To bylo rychlý, ne? Stačí ti to jako důkaz?" Věděl že Electra příliš na bohy nevěřila, ale tohle přeci jen nebyl normální ukaz, aby voda zmizela jako když vypustí vanu.
Mezitím co se myl, Electra z kytky připravovala nějaký obklad. Yrian se moc v léčení nevyznal, ale co si budeme, teď se mu to najednou hodilo. Opravdu neměl v plánu pojít na infekci.
Když zahrabali mrtvolu, sám se znovu šel dobrovolně opláchnout. ,,Já nemůžu za to, že mi tu vida vyplavila umrlce, " snažil se osvětlit situaci a jakmile se unyl, vlčice na něj začala patlat heřmánek. Květina měla poměrně příjemnou vůni a Illyrian si tak nějak užíval pozornost, kterou mu Electra právě věnovala . Jen se pobaveně škkebil.

-> Sněžné tesaky
- Odhal následky potop
- Zbav se mrtvého těla.
- Nech se ošetřit?

Illyrian šel pomalým krokem. Užíval si výhled z hor, na tu nekonečnou zkázu, kterou v údolí viděl. Nemusel jít ani blízko, stačilo mu vidět shůry. Polamane stromy, kmeny různě polámané a rozházené vodou, vytrhnuté kořeny, listí všude. A také spousta bahna. Nechutného a lepkavého.
Ale taky duha, zvláštní kontrast. Bylo teplo. Yrian se trochu potil, Vlastně to byla dost námaha, sejít s jeho lehkým zraněním dolů z hor. Bolelo ho podrápané břicho a hlavně svaly.
Když stanul na pláni, jeho tlapy hned zabředly do bahna. Jen si lehce povzdechl, jelikož to bylo opravdu nepříjemné. ,,To je dobře, že se o mě nebojíš. A neměj strach, tohle by ti neublížili,
to by dřív v pekke byla zima," řekl pobaveně. Co se smečky týkalo, to nekomentoval. Neuznával smečky, ale nehodlal o tom vést rozhovor.
,,Hele, není to ta tvoje kytka?" Řekl směrem k jednomu z mála kvítí, které tu zůstalo. ,,A je skoro u řeky. Aspoň rovnou vyčistím rány, hm?" Doufal, že ho vlčice ošetří. Potřeboval trochu spravit. Došel tedy k vodě a začal se mýt, cekajic, zda Electra nějak zpracuje kytku. Když se omyl, vylezl z vody. Jeho nohy ale zadrhly o cosi... ,,Není to... jejda, utopenec," pronesl pobaveně k mrtvému tělu, které vyplavila voda. Ten neměl štěstí. ,,Měli bychom ho zahrabat, ať z toho není nějakej mor," konstatoval.
Illyrian počkal, zda mu Electra pomůže, ale začal kopat hrob. Jakmile měli vykonáno, vlka tam s její pomocí hodil. ,,To abych se šel zas koupat," procedil.

Electra se zdála dosti naštvaná a samozřejmě to černobílém vlkovi dala pěkně sežrat i s předkrmem. Možná si měl uvařit párek k té čočce, kterou právem dostal. Jen se samozřejmě uchechtl. ,,Ale notak. Vždyť jim šlo vidět na tváři, že byli neškodní. Byla to jen malá potyčka. Nebezoecnej vlk se poznáy to mi véř," mrkl na ní pobaveně a jeho oči se uply k duze, která se na nebi objevila. Skřivil tlamu do úšklebu a otočil se opět na svou společníci. ,,Však říkam, že to byli slaboši. Oni a ta jejich... smečka," vyprskl pobaveně, protože se mu zase před očima zjevil výjev vlčice, jak hází kamínkem. Na tohle do konce života nezapomene. ,,Nemusíš se o mě bát, přeziju. Ale vida zní dobře," mlaskl. V kytkach se nevyznal, ale tušil, že by je asi měli hledat na louce.
Když šla směrem k jeskyni. Illyrian zapluk dovnitř. Nebyla tam ani liška, ani jejich potrava. ,,Škoda. Docela bych tý svini roztrhal krk," zabrblal si pro sebe a pomalu zase vyšel z jeskyně, kde nebylo... no, nic. ,,Už neprší, podíval bych se k nějaký řece a možná po tý kytce, co? Navíc, očihnem situaci, hm?" Zvedl oči a jeho nohy zamirily zase na louku.
- Zubří

-> Zasněžených skrýš

- prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění

Illyrian vylezl do zimy. Okamžitě jej zkropil déšť a jeho oči se otočily na Electru, která jak se zdálo, byla poměrně naštvaná. Nebo? V jeskyni mluvila, o smečce a tak, ale Yrian to trochu vypouštěl, vzhledem k tomu, že se na něj sesypali jak včely na kytku. Zabodl modré oči do jejích a uchechtl se. ,,Byla to sranda, ne? Potřboval jsem upustit torchu páry. Škoda že ti slaboši byli v přesile. Ta bílá byla ukecaná... a viděla jsi tu hnědou a její magický kámen?" To už se Yrian lámal smíchem v pase, pobaveně se smál a pak pokračoval v chůzi pryč. Očividně je nikdo z vlků nechtěl zastavit a tak zamířili hledat zase jiný úkryt. Yrian však cítil, ze mu na záda dopadá nějak méně vody. ,,Hele, zdá se to jen mě, nebo už to vypadá, že konečně přestává pršet?" Zvedl pobaveně obočí. Ani nevěděl, kolik času v té jeskyni strávili. Byl ale rád za čerstvý vzduch. Ačkoliv, voda se mu dostávala do ran a nepříjemně to palilo, obzvláště na břiše, kde bu udělala šrámy zvláštní vlčice. ,,No, mám pocit, že voda mě zranila víc, jak ti čtyři dohromady. Jsem trochu potlučenej, ale jak se zdá, více modřin mám snad z toho vodního plavání v rozbouřený řece, než z bitky se čtyřmi vlky,' pronesl skoro až pobaveně a mrknul směrem z hor. ,,Neznáš ňáky byliny? Potřeboval bych go trochu ošetřit. Nebo aspoň vyčistit," uchechtl se na krémovou vlcici.

Illyrian povalil vlčici se zvláštním ocasem k zemi. Jeho tlapa udělala výpad na její tlamu, ale setkal se z odporem jejich nohou, které také vystřelily po jeho spodku tlamy. Setkali se tak, možná si vzájemně lehce poškrábali krk, Renbli se však trefila zadními drápy do jeho břicha, načež jí Illyrian se slizkým úšklebkem na tváři přimáčkl svým tělem, aby zadními nohami nemohla hnout. Úplně jí přišpendlil a jeho zuby zamířily po jejím krku. To už ale po jeho krku šel Theron. Illyrian ucítil zuby hnědého vlka, jak se mu zahryzly do masa. Zároveň ucítil i menší třesení země a tlapy mu obmotal kořen. To vše zapříčinilo to, že jej Theron dokázal z Renbli strhnout, pomocí kořenů. Yriana kořeny a taky jeho váha převrhla dozadu, načež dopadl na Therona. Společně spadli jako hrušky, Yrian však do měkkého. Z břicha mu stékala krev a štípaly ho rány. Na krku mu Theron vykousl kus srsti a cítila jak jej na zátylku šimrá vlastní krev.
Yrian zavrčel, roztrhl liány a postavil se na zem. Jeho hluboký hrdelní hlas všechny poctil nadávkou. Přejel po čtyřech vlcích a odflusnul si. ,,Slaboši. Čtyři na jednoho... a půl," uchechtl se na Electru, která se do boje moc neměla. ,,Tak pojď. Moudřejší ustoupí," zasmál se a rozešel se ven. Při odchodu nezapomněl švihnout Renbli ocasem přes čumák. ,,Byla to zábava," pronesl nakonec a vyšel opět do deště.

-> Sněžné

Servi se 5/3 (farming)

S jistým, možná i hrdým a respektujícím výrazem který byl u Yriana asi pravděpodobně vzácným, se podíval na svou společníci, Electru, která hrdě pronášela, že nikomu nepatří a nebude pod alfou. Uchechtl se nad tím. Souhlasil s ní ve všech bodech, jak jinak. Oni byli prostě svým způsobem trochu podobní.
I komentář, který pronesla směrem k Aileen ho pobavil, ale to už měl na starost jiné věci, tedy primárně Alyannu a její světelný štít, který se brzy začal rozrůstat tak, že ozářil celou místnost. Yrian byl oslepen, proto radši odskočil dozadu a Zavrčel. Otočil hlavu směrem ven, aby se vyhnul nepřijemnému světlu. Ještě po nějakou dobu byl úplně slepý. Začal vědět až tehdy, co se do úkrytu přiřítila další vlčice s divným ocasem. Alfa Zlaté přitom začala přesvědčovat Electru o smečkach. ,,Kecy!" Zavrčel Yrian, to už ale ucítil ostrou bolest, která se mu zabodovala snad až do mozku. Mohla za to nově příchozí? Využil tedy příležitost, kdy se jala kecat, a i přes bolest hlavy se po ní vrhnul. Jeho mohutné tělo vyskočilo, ale byl ještě oslepen a zároveň měl bolesti, tak kdo ví, zda byl úspěšný v povalení Renbli. Pokud ano, pokusil se zahryznkut do nějakého místa po jejím těle.

Servi se s vlkem 4/3

Bílá vlčice se zdála pobavená. Yrian zvedl obočí a uchechtl se. ,,Fajn, trochu si pohrajeme," ušklíbl se. Měl pokrk všeho. Počasí, potopy, vody, těchle vlčic a vlka. Jeho pohled se stocil k Electře, když jí vlčice nabídla přidání do smečky. Pobaveně se zasmál. Tahle a alfa? Hodně zábavné. Nu, nakonec to poznal na vlastní pěst.
Jakmile se vrhnul na bílou, ladně mu uhla. Samozřejmě, om byl mohutný hromotluk se statnou výškou a ona, Nu, zdála se obratnější než byl on. Vyhnula se jeho útoku a chytla Yriana ze zadu za krkem. Ucítil její zuby a rozvášnilo ho to ještě více. Se zuřivým vrčením se ji ohnal po tlape. Ač škubla, jeho tělo nedokázala shodit dolů, lehce klopýtl, ale na nohách se udržel.
Periferním viděním se zaměřil na svůj doprovod, na Electru. Ta se zatím nezdála, že by chtěla do boje zasahovat, nebo nějak pomoci. Pokud tomu tak bylo, čelil Illyrian přesile. Zatím to bylo jeden na jednoho, ale to se.mohlo rychle změnit. Možná zvažovala nabídku bílé? Tak či onak, Yrian měl tušení, že bílou trochu podcenil.

Servi se s vlkem 3/3

Vlk udělal krok dopředu, z krku se mu vydralo hluboké zavrčení. Mrtvé, modré oči sledovaly vlky ořed sebou, primárně tmavého samce. ,,Oho? Konečně se samec neschovavá za sukně vlčic?" Zvedl pobaveně obočí a zadíval se na bílou vlcici se znaky. ,,Vypadám, dámičko, že bych poslouchal slova ženských?" Střelil po ní pohledem. Když se k němu přikutálel kamínek, chvíli byl ticho a poté propuknul v pobavený smích. ,,Nehodlám se dělit se slabochy." Střelil očima k Electře a klapnul zuby do prázdna. Tak pojďte. Bojíte se snad?
Electra, jak se zdálo, se do boje moc neměla. Ale on zabodl oči do bílé. A do mladého vlka. Vytvořil kouli větru, kterou mířil na vlka a jeho nohy se rozběhly proti bílé. Byl velký, mohutný. Když vyskočil, pokusil se bílou povalit na zem. Hnědá zůstala na Electře.

Servi se s vlkem 2/3

Černobílý vlk (ano už změnil barvu xd) se naježil. Vlčice si úkryt samozřejmě přivlastnily a on neměl náladu poslouchat jejich kecy. ,,Nevšiml jsem si, že by tu byl váš pach," mlaskl nezaujatě. Když Electra řekla, že je trochu psycho, lehce se zasmál. Pak zvedl nohu a opachoval si tak zeď u vchodu. ,,Teď už je můj. Tak šup šup, mazejte," ušklíbl se na vlčice a mrsknul ohonem. Svaly měl připravené do útoku. Vlčice falešně zabrčela, no Illyrian se tomu zasmál. ,,Ale prosimtě." Zazubil se černobílý vlk a zvedl obočí. Vlčice si byly dost podobné, tipoval to na sestry.
Illyrian se samosebou nechal vyprovokovat jejich postoji a ostrým tónem. Vyslal větrnou vlnu, byl to jeho přirozený element, ale tušil, že není ještě tak silný. Mělo to být zatím ješě varování. Zda tomu vlčice uhly, těžko říci.

Servi se s vlkem 1/3
Nájezd na úkryt

-> Sněžné tesaky

Illyrian následoval Electru v těsném závěsu, šli rychlym krokem a Illyrian byl trochu podrážděný tím, že jim voda opět zaplavila úkryt a oni museli opět do studené náruče potopy. Očima těkal po okolí, no naštěstí Electra rychle objevila nějakou jeskyni. Střelil po ní pohled, jelikož v úkrytu cítil pachy. ,,Drž se za mnou," sykl tiše a sám se pomalu vkradl do útrob úkrytu. Jeho oči automaticky zaznamenaly ty od Aileen. Vedle ní byl ještě mladý vlk, Theron. Yrian oba projel pohledem a na tváři se mu objevil nelibý výraz. ,,Tenhle úkryt je teď náš," pronesl, hledíc na dva neznámé, postavil se do útočného postoje a nakrčil čumák. Z hrdla se mu ozvalo vrceni. Mohli je přijmout, nebo se o úkryt pobijí. Doufal, že mu Electra nebude moc překážet. Švihl ocasem a periferní zkontroloval, že za ním vlčice skutečně je. Bude tohle vyrovnaný boj? Yrian netušil, proti komu stojí. Ale on nebyl taky žádná nicka.

Když se na něj vlčice usmála, Zvedl pobaveně obočí. ,,Co se na mě tlemíš, ha?" Zeptal se jí se vší vážností a trochu se posunul, aby mohl natáhnout zadní nohy. ,,Ani bych se nedivil, kdyby mě ten stařec trochu zdrogoval.... proč si to myslíš, hm? Jsem snesitelnej? Neboj, to je jenom tím deštěm a únavou, " mlaskl s úšklebkem na tváři a zsdíval se z úkrytu ven. Furt pršelo. ,,Takže budeš chodit a vyorávět nějakou smyšlenou historku? ... To vlastně není tak zlej nápad. Možná vymyslíš něco, čím se budou strašit další generace," zasmál se Illyrian, protože by tohle bylo přesně to, co by klidně udělal. Jen pro čirou zábavu.
Jejich nadšení z nové skrýše a tepla nevydrželo moc dlouho. A to jakože vůbec ne. Začala na ně dopadat voda a pomalu plnila malý prostor skrýše. Očividně to už někde přeteklo. Illyrian ze sebe jen vydal zavrčení z nespokojenosti a vstal. ,,Tak dem," řekl až jedovatě.
Electra naštěstí našla další jeskyni. Tato byla dobrá. Illyrian zaplul dovnitř, všiml si pachů, které tu byly. Nebyli tu sami. Jenže Yrian měl v plánu vyhnat kohokoliv, kdo tady žil.

-Zasněžená skrys.

Když pronesla něco o posmrtném životě, na chvíli přemýšlel. Když existovali bohové, bylo nějaké nebe a peklo? Nebo reinkarnace? Mohlo být cokoli, Illyrian neměl představu a nikdy nad tím moc nepřemýšlel. ,,Doufám že jo. Věčná tma by byla nuda. Doufám že nebudu duch, ačkoliv, i to bych si užil. Strašil bych místní," ušklíbl se na ni pobaveně a Máchl ocasem. Co víc by si mohl přát, žejo?
,,Upřímně jsem nikdy nikoho neslyšel vyprávět legendy. Či se bavit o nějakých místních mrtvých hrdinech. Ale nedávno byl den zemřelých, " zauvažoval nahlas. O ano, začal listopad, takže mrtví slavili svůj svátek. Nebi něčí takového se vyorávělo v jeho domovině. ,,Pochybuji, že by nás někdo vyhnal. Ať si to zkusí. Nemám náladu na cizí, " mlaskl a uvelebil svůj zadek na zemi. Bylo mu dobře.