Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Post 4/4

,,Sám bych de v posmrtném životě proklínal, kdybych zdechl jak nějaký pleb," odvětil jí bez nějakých větších emocí, prostě měl pocit, že hrdá smrt byla důležitá, zda to nějak ovlivnilo smrt samotnou, nad tím neuvažoval. Avšak radši by umřel při boji s medvědem, než utopeny ve vodě. Byla to jistá Míra preference. ,,Myslíš, že tady někdo tu historii pamatuje?" Uchechtl se. Přeci jen, málo kdo tady vyprávěl o hrdinech minulosti. Všichni řešili současnost, na mrtvé se nikdo neptal a ani nevzpomněl. ,,Co by to byl za boj, kdyby mě protivník nechtěl trapit, hm? Navíc, je to další přísun adrenalinu. To, že víš, žecje šance že umřeš. Je to jiný rauš," uchechtl se a zadíval se do dálky. To už sle Electra přišla s tik, že našla nějaký úkryt. Bez nějakých větších řeči tam zaplul, usušil se a vytvořil menší plamen na zahřátí.

Vlčice na něj zamyšleně hleděla. Asi měl možná rozvést své myšlenky lépe. ,,Utopit se jako všivák není vůbec hrdá smrt. Jen ukázka toho, že buď neumíš plavat, nebo nemáš tak silný element na to, se zachránit," nemluvil přímo o ní, ale všeobecně, samosebou. Ona přežila rozvodněnou řeku a on koneckonců taky. ,,Umřít v boji bývá rychlejší, prostě kousanec do krku a nazdar. Navíc, je to hrdá smrt," to byl každopádně jeho názor. Tak či onak neplánoval zemřít, ani dnes, ani jindy.
Dobírala si ho a on se jen pobaveně uchechtl. Bylo fajn vědět, že jeho trýznění náhodných šelem nějak Electru nerozháže. Vybral si dobrou společníci. ,,Pokud najdeme úkryt a někdo v něm bude, bude mi jedno, co je zač. Vyženu ho, ať to stojí cokoliv. A pak se konečně usušíme a prospíme," byl to možná slib, nebo prostě zase jen ukazoval své úžasné ego.

Post v horách 3/4

Post v horách 2/4

Illyrian se lehce ušklíbl, tohle bylo asi poprvé co viděl Electru opravdu hodně napruženou a částečně ho to i bavilo, vidět její vztek. Pozvedl obočí. ,,Jestli umřeme, tak snad to nebude utopením, ale v boji," uchechtl se Yrian. Bylo pravděpodobnější že je tady zabije nějaký medvěd, než že by se voda dostala až do hor. Ale kdo ví.
,,Nejsou to moji bohové, ja je neuznávám. Jsou to všiváci co nemají nic lepšího na práci než kazit životy,: zabručel směrem j nebi a posléze hlavu otočil opět směrem k Electře. Ta se zdála být čím dál více naštvaná. I on byl, stačilo málo aby vyletěl jak čert z krabičky. Kočka byla poslední kapka. ,,Chtěl jsem ulevit vzteku, kdybych jí chtěl ulovit, tak to udělám. Ale teď mám na starost víc, než lovit posranou kočku. Rád bych někam zalez," procedil mezi zuby a narovnal se. Chtělo to nějaké suché místo.

- Mlžné pláně

Post v horách 1/4
Setkej se tváří v tvář s predatorem

Illyrian se ušklíbnul. Bylo fajn vidět, že i Electra je z celé situace absolutně nasraná. Jen jí přikývl. ,,Snad tohle celé už brzy skončí. A nebo to bude konec ostrovů a všichni umřeme, kdo ví, což?" Zvedl obočí a zasmál se. Nepřekvapilo by ho, kdyby voda dosáhla nejvyšších hor a oni by všichni skončili mrtví. Byl by to skoro až ironický konec tohoto celého ostrova. Oči upřel na Electru a mávl ocasem. ,,Medvěd je docela neférovej soupeř, doufám, že žádného nepotkáme. Upřímně bych rád akorát zalez do nějaké díry a celé tohle prospal. Vážně. Nepamatuji si, že bych zažil něco otravnějšího, než tuhle potopu," byl značně mrzuty, nasraný, mokrý a byla mu zima. Ideální kombinace k tomu, že kdyby potkal nějaké další vlky, asi by se neudržel a skočil jim po krku, Electra ne-Electra.
Cestu jim však skřížila menší kočka. Illyrian zastavil, nakrčil čumák a ukázal malému predátorovi zuby. Nebyla to sice liška, ale vztek si mohl vylít i na tomhle zvířeti, ne? Pohlédl do těch žlutých očí. Electra měla pár sekund něco říct nebo udělat. Když kočka zasyčela a pravděpodobně chtěla jít svým směrem, Illyrian ovládl vítr a šlehl malého predátora větrným bičem. Kočka se otřepala a zdrhla v dálce. ,,Ani tohle mi náladu nespravilo," mlaskl jen a pokračoval.

3/3 Nech se unášet proudem

Černobílý vlk měl hlavu nad hladinou a díval se po okolí. Hledal nějakou kládu, kořen nebo cokoliv, za co by mohl zachytit své tlapy a dostat se tak z téhle šlamastyky. Proud byl sice dravý, ale vlk se blížil k jakémusi zúžení, kde řeka nebyla tak široká, ač tedy, byla vylitá a docela se rozšířila do okolí, ale v této části ne tolik. Illyrian se snažil chytit klády, která plula kolem něj, Kopal nohama, aby se dostal rychle ke kusů dřeva, každopádně to bylo marné. Kladu voda unášet rychleji než jeho tělo, a tak brzy zmizela v dálce. Yrian konečně mohl používat i tlapky, vyrovnal se a nechal se unášet po směru, pomocí svého elementu vzduchu se snažil trochu se ve vodě narovnat a zpomalit. Už už se blížil ke zúžení, tady se snažil nadnést se elementem nad vodu a chytit se kořene, který trčel směrem do řeky. Povedlo se. Zakousl se do dřeva a pomocí elementu se vysvihl z vody ven. Byl zachráněn.
Šel po proudu řeky a hledal očima Electru. (Jakmile jí našel na břehu, vydali se společně do hor )
-> Sněžné tesaky

2/3 Nech se unést proudem

Když ucítil ledovou vodu na své kůži, byl to trochu šok. Samozřejmě automaticky začal plavat, Kopal nohama a snažil se dostat nad hladinu. Voda byla hluboká a proud s ním mlel jako hurikán s barákem, který pohltil do sebe. Illyrianovi se podařilo sem tam vytáhnout hlavu nad hladinu a zalapat po dechu, jen aby se zase pod tíhou dravého proudu potopil pod hladinu. Snažil se kopat nohama, ovládnout element nebo udělat cokoliv, aby se dostal z vodního tobogánu pryč, každopádně to bylo více než marné snažení. ,,Electro!," křiknul když hlavu na chvíli vystrčil nad hladinu, voda jej posunula do řeky a on plaval směrem neznámo kam. Byla všude mlha, no přeci jen byli na Mlznych pláních, ne? Ironicky neměl ani tak starost o sebe, ale tušil, že krémovou vlčici to pohltilo taky. Záleželo mu snad na ní? Očima jí hledal, ale neviděl. Voda jej unášela hezky po proudu dal aon cítil sílu vln. Musel rychle vymyslet nějaký plán. Dařilo se mu teď chvíli zůstat nad hladinou, dostal se do ideální pozice a voda si s ním teď už jen hrála, nadnášela jej.

-> Kvetoucí přes Začarovaný les

Illyrian pokračoval přes fialový les směrem k horám. Vybral je přesně proto, že tušil, že vlci z nížin co potkali půjdou nejspíše k těm nejbližším. A on neměl v plánu dělat další čajovou party. ,,To mi povídej, ta vlčice s tou divnou modrou věcí na krku byla fakt blázen. To je jako normální, olizovat cizí? Byla beztak jeblá na palici," zamručel Illyrian nespokojeně, neměl potřebu kontaktu, teda rozhodně ne takhle z ničeho nic. Navíc se mu hnědá a ní trochu nelíbila a její doplněk byl otřesný. ,,Brzy budeme v horách, snad se tam do těch poc pošuků nepohrne," ušklíbl se na Electru. Byl vlastně vnitřně docela spokojen, když ho následovala.
Když se dostali do Mlžných plání, snažil se držet blízko vlčice, aby ji neztratil. Jeho nohy se propadávaly do bahna. Když však šel dále, ztratil půdu pod nohama. Spadl do vody a divoký proud ho začal unášet pryč. Očima se snažil zachytit Electru, měl ale tušení, že voda spolkla i jeho krémovou přítelkyni. Jeho oči byly ve tmě a on se ocitl pod vodou. Snažil se nedýchat a neotvírat hubu, aby se mu do ní nedostala bahnitá voda.

1/3 Nech se unést proudem

Všiml si pohledu Electry a nenechal se tím rozhodit. Nespokojeně mlasknul a jeho oči si prohlédla všechny přítomné. Když zahřál oheň, všiml si, že mu pomáhá Faust. ,,Ale no nekecej. Ty žiješ," pronesl spíš pobaveně směrem k mladíkovi a měřil si ho pohledem. ,,Ne, nepřijde. Zasraný počasí, doufám že to brzo skončí," mlaskl a zadíval se opět na Electru. Ta jak se zdálo, se přidala do pokecu. ,,Nepamatuju, že by na ostrovech něco takového bylo. Bohové si z nás dělají prdel," zamručel směrem ke Kaře.
Když k němu přeskočila neznámá Deinell a oblízla ho, obnažil tesáky. ,,Jsi normální?" Zavrčel po narušení jeho osobní zóny. ,,Pošuku," dodal, když vlčice chtěla ňuchňat zbytek a mluvila... divně.
Illyrian se radši otocil na patě a rozešel se pryč. Musel jít, nebo by Deinell jistě natrhnul ciferník. Očima hledal svůj klidný ostrov, Electru. Neomlouval se jí, očima jí pobidl, aby šla. Zahřáli se, teď byl zase čas zmizet. Vody stoupaly.
-> Mlžné pláně přes Les

Illyrian možná i na chvíli usnul, tezko vlastně říci, co ho probudilo. Možná to byla voda, která se skoro už dostávala k jeho tlapám, nebo hluk zvenčí, zvuk šlápot v bahně, mluvení. Otočil se na Electru a střihnul ušima. ,,Vypadá to, že nás to tady brzy taky vytopí, " utrousil a pohodil hlavou směrem k vodě, která se pomalu ale jistě linula do jejich skromného úkrytu. ,,Měli bychom se vydat do hor. A zkontrolovat, kde venku dělá takový humbuk," zabručel ne příliš nadšeně, jelikož to primárně znamenalo interakci s dalšími jedinci. Jemu Electra stačila, ale.... no, co měl dělat jiného, když do úkrytu pomalu teklo, že? Přivřel oči a něco si zabručel pod vousy. ,,Tak pojďme," řekl neutrálním tónem a vyšel ven. Pořád lilo a lilo. Nemělo to konce. Illyrian se zadíval do tmy a spatřil vlky. Nejspíše společně mluvili. Ta jedna očividně dělala nějaký lektvar a ostatní mluvili. ,,To je nějaká sešlost?" Neměl moc tendence k slušnosti. ,Slyšel jak strakatá mluví o zahřátí. Ve vzduchu byla koule. Ovládl tedy oheň a zahřál jí, čímž
vytvořili odvar z trychtýřku. Počkal až vychladne a on si také nabídnul odvaru z trychtýřku. Posléze se oddálil. ,,Vypadáte dobitě." Řekl spíše směrem k vlčicím. ,,Taky vás napadly lišky? Mrchy jedny, mám za to, že přírodě jebe, to je z toho hmusnýho deště. Teď už možná pomůže jen vylézt do hor a prosit o odpuštění, nebo tak něco. Rozhodně ale být v nížině znamená pomalu se utopit. Věděj to i ty predátoři," zabrucel svou domněnku a návod na přežití.

Napij se odvaru
Pokec ve 4ech

,,Když by nezvládla mou dokonalost a moje ego, jak by zvládla žít se mnou, hm?" Uchechtl se. Vždy vyložil rád karty na stůl, pretvařování nějak moc nepraktikoval, ač tedy, občas kvůli informacím uměl hrát dobře. ,,Vypadá to tak. Myslím, že jsme si u Wua měli koupit vor. Nebo nějaký úkyt na vodu," ušklíbl se spíše pobaveně a mávl ocasem. No, co si budeme, lilo tak, že se voda sbírala už i u vchodu do úkrytu. ,,Ještě nějakou chvíli a opravdu budeme muset brzy vypadnout," řekl dosti nespokojeným tónem, sledujíc vodu, kterou už zemička nestíhala pohltit.
,,Nikdo tě nenutí se koukat. Příště ti koupím klapky na oči, " ušklíbl se na ni, ač těžko říct, zda už nějaké imaginární klapky trochu neměla, když přehlížela jeho zvláštní povahu. Ještě že už si tohle vyjasnili dříve. ,,Třeba," uchechtl se.
,,Nudná?... to máš asi pravdu. Není živá a nebezpečná jako oheň ani užitečná jako země. Ale když se zvedne velký vítr, umí udělat škody dost, hm? Co takové tornádo?" Tornádo bylo něco, co Yrianovu povahu trochu připomínalo. Jen se nad tou myslenou uchechtl. ,,Škoda, už jsem tě vidél jak poletuješ kolem. Doufám, že by ses i zmenšila, velkej škaredej brouk ve velikosti vlka by byl možná vtipný, ale asi by přivodil nejeden infarkt."

Zdálo se, že si už Electra zvykla na jeho mluvení o zabíjení a krvi. Možná trochu prvotně doufal, že to vlčici bude odpuzovat, ale jak se zdálo, moc to s ní nehýbalo, ba dokonce jí to bylo jedno. Electra se tak stala perfektní kandidátkou na dobrou společnost. Nebo jen dobře hrála a vnitřně jí to vadilo, to mohl Yrian jen těžko zjistit. ,,Jsem nádhernej v jakémkoliv kožichu," pronesl s jistým egoismem v hlase a teatrálně pohodil hlavou. Byla pravda, že vlčicím vždy přišel atraktivní, nebyl nezvyk, že mu někdo pochválil kožich. ,,Doufám že se Rybák mýlil a tahle katastrofa přestane dřív, než to vyeskaluje, " ne že by mu záleželo na mrtvých, ztracených domovech nebo kvůli predátorúm, ale čistě ho nebavilo pobíhat sem a tam, jak znoklou slepici. Déšť se stal za těch pár dní opravdu velmi otravným a on ho měl POKRK.,,Živý štít beru. Doufám že je budu případně moct předhodit medvědům, když už to teda tak bereš," pronesl pobaveně. ,,Možná nerozumí naší řeči, je z východu, ne? Šikmoočko," Uchechtl se Yrian. ,,Aspoň že má férové ceny, jen teda občasné změny na těle moc nevítám,' zabručel. ,,Dokud ze mě neudělá samici, tak je to dobrý, " uchechtl se. ,,Hm, větrná magie ti nepřijde silná?" Zvedl obočí. Byla pravda že jeho matka měla oheň a ten mu připadal lepší, než vzduch. ,,Pořád se přikláním k světlušce, nebojy za chvíli ti narostou tykadla a křídla, pak vzkétneš ke hvězdám," dobíral si ji.

Když řekla, že ztratil jiskru, moc si to nebral k srdci. Jen se pobaveně uchechtl, spíše tlumenym hlasem ,,No jo, na tom rudém kožichu aspoň nebyla vidět krev," řekl normálním tónem, jako by snad jen ruda tekutina byla módní doplněk, který on rád nosil. ,,Nojo, mášna mě vyloženě špatný vliv," odpověděl, pobavení mu bylo vidět ve tváři. Jen mrsknul ocasem a zadíval se ven. ,,Doufám, že to nevytopítadyten náš skromnej baráček," radši už ani neusínal, nebyl moc unavený a hlavně spal už předtím. Teď jen sledoval vodu, jestli náhodou nebude stoupat i zde. To by bylo jistě nemilé. ,,No, mám už tebe, víc jich nepotřebuju," mlaskl. Neměl v plánu sežrat ty co přijdou, pokud tedy někdo přijde, ale rozhodně se nehodlal jen tak s někým bratříčkovat. Kvůli Electry se rozhodl nezabíjet, ale neslíbil, že nebude nepříjemný jak osina v zadku.
,,Jo, to jo. Zajímalo by mě, odkud se tu vzal." Asi jako všichni vlci, od moře. Ale jakto že měl tolik předmětů? A zvládl rozjet takový byznys?
,,Vidíš, máme vlastně stejný element," konstatoval fakt, vsimnul si I předtím, ale teď mu to nějak pořádně došlo. ,,Doufám že tě Wu neproměnil ve světlušku," Bylo by vtipné, kdyby z ní udělal světýlkujícího brouka. Yrian by se nedivil už ničemu.

,,Jsem snad ďábel, abych tě bral do pekla?" Zvedl obočí a pobaveně se uchechtl. No jistě, jeho bývalý kožich mohl připomínat nějakého démona z pekla, nyní však vypadal dosti obyčejně. Prohlédl si Electru a jemně se ušklíbl. ,,Neříkej že se ti nelíbí naše symbióza," mlaskl s úšklebkem a zadíval se ven z jeskyně. Lépe než symbiózu to nazvat nemohl. Electru jako jednu z mála respektoval, ale necítil k ní závazek či snad nějaké velké přátelství. Minimálně to si alespoň říkal v duchu. Byla to první vlčice po mnoha letech, kterou nechtěl jen sprostě zneužít a zdrhnout, zároveň si ale nechtěl připustit, že je mu s ní docela dobře, jako společnost.
,,Nejsem, to máš pravdu. Ale přežiju cizince, když budou mót co nabídnout, " pronesl s lehkým zazubením. No, jak jinak, výhody byly výhody. Yrian by pro svůj užitek udělal skoro cokoliv zvládnout přítomnost pár vlků by zvládl také. ,,Ale velké nadšení nečekej, rozhodně nebudu pořádat oslavné tance," zabručel a trochu se posunul zadkem, aby měl komfort. ,,Ten oheň? Delší dobu, ale Wu mi pomohl ho zesílit."

-> Kvílivec

Zamiř do bezpečí.

Když vylezl z vody, věnovala mu poznámku. Jen se uchechtl. ,,No, to abych si tě vzal," ušklíbl se na ni, samozřejmě měl v plánu ji uvést do rozpaků, to on dělal moc rád. Samozřejmě jí to zase vrátí, až se bude topit, nebo bude v jiném smrtelném nebezpečí. Doufal, že dluh nebude mít na účtě moc dlouho.
Počasí bylo stále neúprosné a jemu připadalo, že snad prší už několik dní v kuse. Bylo to hrozné, byl mokrý, z nosu mu možná už i tekla nudle, protože jistě při několika pádech do vody prochladl. Chtěl se jen schoulit do tepla, zahřát se a odpočinout si.
Když dorazili na louku, bylo ta zase jedno velké robředlé bahno. Nebylo tu skoro ani moc kytek, vše bylo rozbrázděné, zabahněné a vyloženě nechutné. Nakrčil čumák už opravdu znechucen vším, co se poslední dobu událo. ,,Ne že bych nerad společnost. Nesnáším otravné vlky. Ale možná je kvůli tobě přežiju," uchechtl se. Hledal očima místo, kde se schovat. Mířil víc k horám, tam byla pravděpodobnost úkrytu větší. ,,Jo, medvěd by byl problém. Na louce snad nebude," odmlčel se, jeho oči konečně narazily na malou jeskyňku. Bingo. Hned mrknul na Electru a zamířil tam. U vchodu se otřepal, zaplul a vytvořil malý ohýnek, aby oba zahřál.

Top se a nech se zachránit 2.0
Zamiř do bezpečí

Illyriana cosi neznámého drželo dole, tezko říct jestli to byla ruka příšery, jeho vlastní neschopnost kopat nohama, nebo snad trest bohů za jeho ustavičně remcání. Jedno bylo jisté, do nosu se mu hrnula voda a ač se snažil plavat sebevíc, nešlo to. Kopal nohama jak raněná husa, ale měl pocit, že se neposouvá blíže k hladině, ale stále spíš klesá ke dnu. Byla voda opravdu tak hluboká? Byla to magie ostrovů? Snažili se ho bohové vyškolit? O ano, jistojistě to svede na ně.
Neviděl pod vodou nic, snažil se však ovládnout magii vzduchu, aby si kolem hlavy vytvořil vzdušnou bublinu a mohl se nadechnout. Místo toho ho do hlavy píchl klacek. Zuřivě po něm chmatl a Electra ho vytáhla z vody. Černobílý vlk vykašlal hnědou tekutinu a vážně se na vlčici podíval. ,,To je asi karma," zabručel nespokojeně. ,,Nesnáším tohle místo, tuhle potopu a beztak za to všecko můžou ti zmrdi na obláčku," Zavrčel k nebi, otřepal se, seč to moc nepomohlo a pokračoval dál. ,,Pojďme najít jeskyni a zahřát se..."

-> Kvetoucí louka