Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Promluv si o počasí 1b

Illyrian šel klidně, neměl kam spěchat. Přemýšlel zda se vydat směrem k horám, nebo spíše zpátky k lesu. Chtěl někam konkrétně? Možná ani ne. V tu chvíli uslyšel hlas, který dobře znal. Na tváři se mu objevil úšklebek. Pomalým a tichým krokem se pokusil Electru obejít, chvíli počkal ve skrytu křoví, až vlčice prošla kolem. Poté jen rychle vyskočil a s hlasitým ,,Baf," se začal smát. ,,Doufám že ses lekla," ušklíbl se, nyní už černobílý vlk a zadíval se na ni. Doufal, že ho v novém kožichu pozná. ,,Než se budeš ptát, ten zatracený obchodník mi prodal dobrůtku a ta mě změnila," Bylo mu asi jedno jak vypadá. ,,A v kaluži jsem se neutopil. Ač teda, nevím zda se to někdy někomu povedlo." Naklonil hlavu a podíval se kolem. ,,Ten mizerný déšť je nekonečný viď. Co že ses vydala z nory? Bavila ses s Rybákem? Chyběl jsem ti snad?" Ušklíbl se a egoisticky narovnal hlavu. ,,Chápu, jsem neodolatelný," zasmál se. Poté klidným krokem pokračoval dále.

-> Kvetoucí louka přes Hraniční pohoří

-> Spáleniště

Illyrian došel do Temného lesa. Les byl taky vlhký, vzduch byl cítit po smrti a dešti. Už ne tak rudý vlk si něco pod nosem zabručel. Neměl strach, Vlastně vítal chvilkovou samotu a pocit, že je zase ve svém živlu. Měl tenhle les docela rád, už v něm kdysi byl. S lehkým pohupováním ocasu pokračoval v cestě. Měl někam namířeno? Těžko říci, možná prostě jen bloudil. Ani nečekal, zr by zase narazil na Electru, ale možná ve skrytku duše tiše doufal, že vlčice přileze a bude ho prosit, aby s ní strávil další chvíle. Byla to možná jen jeho fantazie. Očima bloudil po Temném lese, hledající možná nějakou dušičku, kterou by mohl obtěžovat. Šel docela vesele, což bylo zvláštní, když v Lese panovala tak temná atmosféra. Posílena nekonečným deštěm a chmurným počasím. Illyrian se ale nebál. To on byl Lovec. On měl vždy navrch. Číhal jen na tu správnou kořist.

Illyrian se viděl v odrazu vody. ,,Co mi to ten obchodník sakra prodal?!" Křiknul, když však chtěl udělat reklamaci, Wu byl ta tam. Zmizel jako pára nad hrncem, možná vytušil možný hněv rudého - no, nyní již černobílého vlka a radši se zdejchnul. Yrian nikdy nebyl vysazený na barvu svého kožichu, ale tahle změna ho lehce překvapila. Přeci jen nyní vypadal víc trochu na stranu svého otce, než na matku. Nespokojeně mlasknul a jeho nohy se rozešly směrem k lesu. ,,Nebývalo tady tý vody kapku méně?" pronesl sám pro sebe, s lehkým otazníkem ve tváři. No, bylo mokro. Půda byla vlhká, nepříjemná a zablácená. Spáleniště mělo specifický smrad, ale s tou vodou to bylo ještě horší. Jako by tady smrdel mokrý Spálený vlk. Zabručel, pomalým krokem se rozešel k lesu, kde se alespoň možná trochu ochrání pod korunami stromů před nepříjemným a otravným deštěm.

Temný les ->

-> Les u Mostu přes Most a TL

Illyrian za sebou nechal jeskyni s Electrou a neznámým, jemu velmi otravným a ukecaným vlkem jmenem Ryba. To.jmeno už samo o sobě bylo k popukání a rudý vlk litoval, že si z něj neudělal dobrý den. Qc tedy, bral by si to osobně? Onen rybí chlapák moc nevypadal, že by ho trápily malichernosti jako sarkasmus nebo urážka jeho jména. Illyrian se zamyslel nad tou situací a nakonec usoudil, že odchod byl jediná správná varianta. Nehodlal se nejspíše vracet, počká až Electra vyleze sama, nebo bude pokračovat bez ní. Nebyla jeho vlče a nechyběla mu. Možná maličko. Už si zvykl na společné cestování. Přesto, chvíli samoty uvítal.
Pak uviděl světýlko v šeru, to byl Wu. Rudy ČLK ho pozdravil kývnutím hlavy. Ale že by se více vykecával, na to ho neužilo. Nakonec ho zaujal zvláštní předmět, který byl na jezení.

Po jeho konzumaci se Yrian cítil jinak. A i jeho barva tlapek... byla jiná. Musel se vidět třeba ve vodě, naštěstí nedaleko byla Kaluž. O ano, jeho vzhled se změnil!

Nákup
Vzhled - 250kšm Rowy
3,4,5 lvl do vzduchu - 210 kšm
460 kšm celkem

10 rubínů na Kšm a 5 mincí na kšm - 300Kšm

Zůstatek 39 kšm/0/5

Schváleno

Poslouchal spíše s nezájmem, nic jiného se moc dělat nedalo, když vedle něj ti dva klábosili jak babky na trhu. Sem tam pohodil ocasem do rytmu kapek deště, jinak se moc nepřetrhl. Chtěl spát, ale při tom rámusu se nedalo usnout. Položil si hlavu na tlapy a poslouchal, snažil se odpočívat, ale ani to nebylo dostačující. Očima lupnul po Rybovi, jak se vlk představil. Neměl náladu ani na to si ho dobírat. Cizinec si ani z jeho sarkasmu moc nedělal a jak to vypadalo, měl pro strach uděláno. Takže nuda. Tyhle floutky znal. Naivní. Moc veselí. Nic pro Illyriana. Pomalu vstal a zadíval se ven. Bouře ustala, déšť nebyl tak hrozný. ,,Vypadáš na sluníčkový typ," mlaskl Yrian spíše znechuceně, hledíc ven. ,,A jsi až moc ukecaný." Konstatoval vlk a mávl ocasem. Otočil se na něj a v očích mu blesklo. ,,Nejsem odsud. Každopádně z mých dosavadních informací se odsud dostat nelze. Snad nebudeš plakat," zabručel Illyrian, tušíc, že vlk by jistě rád domů. Nehodlal to více poslouchat. Podíval se na Electru a pak vyšel do deště.
Hodlal se vracet?

-> Spáleniště, přes Temný les a Most

Na domluvu o jídle jí kývl. Měl hlad. Klidně by si dal i mršinu. Myš mu nestačila, to byla jen noční svačinka. A pár bobulí jako zákusek. Mávl ocasem a zaposlouchal se do jejího hlasu. ,,V jednom pravdu nemáš, zabil jsem uz na tomhle ostrově vlka. Jednoho z těch cizáků," opravil jí a střihul ušima. ,,Neboj, tebe ušetřím," ušklíbl se na ni.
Ryba mu pohled opětoval a Yrian mu chvíli koukal do očí. Když ho Electra představila jako společníka, jen se uchechtl. Ne příliš nahlas, bylo to takové jemné odfrknutí. Illyrian. Prozradil své jméno a zase se otočil k východu. Lilo jako z konve. Ti dva kecali o počasí a jemu třeštila hlava. Byl lehce podrážděn, ale ne tolik, aby vlkovi skočil po krku. Z Electry však šlo cítit, že se o Rybu, jak se představil, trochu bojí. Měla snad za to že tuhle útulnou jeskyni pomaluje jeho krví? Možná... Střelil po ní pohledem. Nic moc ale neříkal. Co je sakra muréna?. Uchechtl se. ,,Rodiče tě neměli rádi, že tě pojmenovali po jídle?"

,,Radši než o flakotě snít, bychom si ji měli ulovit. Mám docela hlad," řekl mrzutě a na čumák mu dopadlo pár kapek deště. ,,Až přejde bouře," dodal jen, protože mračna se stáhla a všude začalo hřmít. Sem tam viděl v dáli blesk, který udeřil do země.
Nad její odpovědí se uchechtl. Dokonalá? Možná. Ve své hlavě jistě ano. Přesto to byla vlčice která se neštítila jeho ani jeho činů. A to mu přišlo přinejmenším podezřelé. ,,Takže ti nevadí má odobnost?" Zvedl obočí... jako by jí snad chtěl nachytat...
Když už byli v jeskyni, nespouštěl z Ryby oči. Až když promluvil, tak Yrianův pohled sklouzl k dešti, který bubnoval venku. Sem tam nějaká kapka dostříkla na něj, byl přeci jen prakticky u vchodu do jeskyně. Electra se jala zkrášlovat se a plkala s neznámým. Další otravný tulák. Nudný. Až moc laskavý, co tím sleduje? Illyrianova přízeň se nedala získat milou řečí a klidným vystupováním. Nerespektoval tenhle typ vlků. Zdál se mu slabý. A Illyrian v něm chtěl vzbudit doskomfort. Takže jen mlčel, sledoval ho. Electra byla víc ve svém živlu, jistě si dobře popovídá. Yrian neměl v plánu se kamarádíčkovat. Boj neměl v plánu, ale kdo ví. Možná ho vlk něčím nakrkne. Zatím zůstával neutrální. A tichý.

,> Jižní hory přes Luka

,,Mm, na tom něco bude. Musíme si to někdy zopakovat, " ušklíbl se a jeho nohy jej vedly z hor dolů k louce. Čekal, že vlčice půjde spíše za hory, ale on si nějak nestěžoval, Vlastně mu to bylo poměrně jedno, kam půjdou. Zdá se, že se řeky brzy vylijou. Očima sledoval vodu kolen které šli. Byla rozbouřená. Došli podél ní do Lesa, tam, kde se potkali.
,,Však sama jednou uvidíš. Nehodlám tě přesvědčovat," odpověděl jí k tématu bohů a znovu se zadíval na nebe. Šmejdi. Dal najevo svou nelibost mlasknutím a jal se pokračovat v cestě. ,,V kleci? Zdálo se ti o cizácích? Hm... zajímavé," konstatoval pouze fakt a chvíli se zadíval do prázdna. ,,Myslíš, že to něco znamená?" Illyrian věřil na znamení. Každopádně mu bylo putna, jestli se Cizáci ukáží. Sám je zamorduje jak prašivé psy.
Illyrian ucítil pach vlka. Zdálo se, že Electra ho sleduje. Další ovečka, se kterou si můžu hrát? Očima zajel na Electru. Hrál si I s ní? Odvracel možnost přátelství, spíše jejich společný čas považoval za jakousi symbiózu. ,,Jsi zvláštní." Konstatoval jen. Z jakého důvodu se se mnou zahazuje? A musel být důvod? Ač bylo zvláštní, že vlčice neměla žádnou sebezáchovu. Vždyť právě kráčela vedle vlka, který nemá problém zabíjet.
Zapluli do jeskyně, ve které ležel neznámý vlk. Illyrian se zastavil ve vchodu do jeskyně, Electra už byla uvnitř. Neznámého ledovým pohledem sledoval. Byl by z něj pěkný kožich. Zajímavá barva. Poté si prohlédnul mlčky jeskyni. Nebyla jeho, neměl tady žádný pach. Opuštěná jeskyně. Teď ji zabrali pro sebe. Znovu upřel oči na Rybu. Nic neříkal, jen si tiše lehnout u vchodu a stále sledoval neznámého. Budeš se bát? Kdo ví, jestli chtěl vyvolat jen diskomfort, nebo měl opravdu chuť se s vlkem pustit do rvačky. Pořád byl po otřesu mozku, boj teď nebyl nutný. Ale stačilo málo, Illyrian byl v náladě, kdy bylo jednoduché ho podráždit.

- Ovocný lesik

Vlk jí následoval, spíše v závesu, než úplně vedle ní. Očima sledoval okolí. Srst měl mokrou, uši sklopil aby se mu tam nedostala voda. Sem tam mu na záda dopadla kroupa, bral to však jako nenucenou masáž. Tohle počasí mu nevadilo. Ba, trochu vláhy uvítal. Očima se zadíval na nebe, jako by snad myslel, že ho ti nevtipní stáří bohové sledují. Ani nevěděl, proč je neměl rád. Kvůli nekonečným spánkům? Přenášení z ostrova? Blbým vtípkům? Možná jen proto, zr Yrian měl rád máloco a málokoho. Oči mu zůstaly na Electře. ,,Není to můj styl," přitakal jí. Přeci jen, byla nuda zabít poklidně spícího. Kde byl adrenalin? Zábava? Sledovat jak vyprchává život ze spícího byla nuda. Sám si chtěl vybojovat něčí hrdlo, bojovat o život, to bylo něco, co Illyrian chtěl. Nebylo potěšení ani to zabití, jako fakt, že mohl taky zemřít. Ta smrt byla tak blízko.
,,Vidíš, jak dobře už mě znáš," ušklíbl se a dohnal jí, aby šel vedle ní. Byla jedna z mála, která mu snad rozuměla? Nebo to bylo jen její slepé trávení času? Vlastně, bylo i jeho. Zabitím Electry by ničeho nedosáhl. Bavit se s ní... možná z toho bude přátelství. Nebo něco tomu podobného. Nebo zcela jiného. Kdo ví. Ale věděl, že má větší cenu živá. Minimálně jako jeho šašek na zábavu při dlouhých chvílích.
,,Myslím že neviděl. Ale něco... někdo mě přenesl na chvíli z ostrova. Ale mám to v mlze, abych byl upřimný.... co se ti vůbec zdálo, m?" Zvedl obočí a mávl ocasem.
,,Jak povrchní. To se mi na tobě docela líbí." Ušklíbl se, bláto na tlapách mu přišlo přirozené, stejně jako déšť. Electra měla jiný názor. Hledala jeskyni a po chvíli našla nějaký otvor. ,,Po otřesu mozku budu rád za klidný odpočinek, než za přepadení medvědem." Konstatoval. Byl zabělý? Spíš unavený. Moc nenaspal, měl hlad a byl trochu podrážděný. Boj s medvědem teď neměl na to do listu.

- Les u mostu, přes Luka.

Illyrian bdil. Procházel se po Ovocném lesíku a hledal něco, co není bobule. Po chvíli se mu trochu poštěstilo. U švestek našel myš, která pravděpodobně ládovala zkvašené ovoce. Vypadala opile, motala se dokola a narážela do překážek. Yrian to chvíli se zájmem sledoval, pak se zachechtal, přišlápnul jí ocas a sledoval reakci. Myš zapištěla, částečně se strachem v očích chtěla utéct a motala se do stran, pak se z opilosti převalila na záda a už nezvládla stát. Yrian se ušklíbl a vší silou na myš duplnul. Rozbil jí lebku a polámal kosti. Byla z ní spíš placka, jako křeček který se rozplácne pod gaučem když po něm skáčou děti. Tak či onak, chvíli tu nechutnost sledoval a pak myš pozřel. Spokojeně se vrátil zpátky.
Začalo pršet. Déšť byl nepříjemný a postupně nabiral na intenzitě. Divil se, že to vlcici nevzbudilo. Chvíli jí sledoval, přemýšlejíc zda na ní něco zkusit, ale rozhodl se, že ji nechá na pokoji.
Probudila se až ráno. Illyrian seděl mlčky a sledoval jí. Někoho by to možná vyděsilo, jí asi ne. ,,Říkal jsem si že by tě byla škoda. Navíc, zabíjet ve spánku je důkaz slabosti." Bylo mu to asi částečně jedno, kdyby byla otravná a jeho impulsivní myšlenky by mu to řekly, tak by jí byl zabil. Ale byla to jedna z mála vlčic, před kterou mohl být sám sebou, předvádět se a ukazovat své božství. Bylo by blahové jí zabít. ,,Sny jsou brána pro bohy. Asi se na tobě naši staří nudící se bohové vyřádili," nebo to byl jen sen. Illyrian věřil, že spousta věcí na ostrovech je boží přičinění. Určitě i tenhle déšť, který byl otravný a stupňoval se. Spadlo pár krup. ,,Princeznu rozhodí trocha deště?" Naklonil hlavu a zasmál se. ,,Je to otravné. Ale déšt mi nevadí. Jestli se ale chceš schovat.... veď," kývl jí. Nevěděl, proč s ní zůstává, ale pravda byla, že to byla fajn společnice. Aspoň na krátké chvíle. Illyrian jistě později půjde po svých.

-> Jižní hory

Kdo ví, zda Yrian měl vlastní pohnutky či lest, která ho vedla k tomu být na vlčici neutrální, nebo skoro až milý, nebo jen prostě měl svůj den, či mu vlčice imponovala. Vítr nabiral na síle. (Zapomněla jsem na tu otázku v minulém postu, tak reaguju teď )
Vlčice se jej zeptala, jak ho věznili. ,,Probudil jsem se v kleci. Bůh ví, jak mě tam dostali, každopádně nebyl jsem ve světě, kde jsem se narodil. Cizáci, tak se jim říkalo, se tady nějak teleportovali. Chtěli ode mne věrnost, tak jsem pro ně zabil. A pak taky zabil nějaké z nich, abych mohl utéct. Kradli magie a tak... bylo to divný. Pak jsem přišel na to, že je tohle místo, odkud pochází matka. Jestli to má spojitost, to nevím," říkal to jako by bylo zabíjení jen protahování před akcí, jako by ty životy co vzal nic neznamenaly. Byl to jak příběh běžného dne.
Bylo chladno a foukalo, ač ne tolik, když Yrian zmenil směr větru. ,,Zdá se, že je konec léta." Měl léto svým způsobem rád. Vlčice se zdála tak nevinná, že se sam pro sebe musel zasmát. Neměl ale sílu něčí zkoušet, hlava ho bolela a cítil se slabý, ač by to nepříznal. Přeci jen, částečný otřes mozku nebyla žádná zábava. ,,Možná si do tebe kousnu." S těmi slovy se uvelebil a usnul.
Probral se v temné noci. Bylo ticho a chladno. Vstal, aby vlčici nevzbudil a šel k malé říčce, aby se napil. Pak si ulevil u jednoho ze stromů a po cestě zpět snědl nějaké borůvky. Už se mu moc spát nechtělo.

,,Někdy mám i světlé chvilky. Ale moc si na to nezvykej". Mávl ocasem a vzhlédl směrem k nebesům. Byla už tma, noc s sebou přinesla nepříjemný vítr. Tak nepříjemný, že Yriana řezal do tváře, cítil studený vzduch v čumáku a taky jeho poryv zajel až na kůži, odhrnul srst a mrazil. Byl to zvláštní tlak, dlouho už tak sillný vítr nezažil. Bylo to skoro jako vichřice, tak zvláštní a nepříjemný. ,,Počasí se dnes ooravdu moc nevyvdelo. Není to ale žádná hrůza," vítr byl jeho element, mávnutím tlapy zmenil směr větru tak, aby ho nešlehal. ,,Lepší
Sklonil hlavu. ,,A jaký typ odškodnění mi nabídneš?" Zvedl jedno obočí a hlasitě se zasmál svým hlubokým hlasem. ,,Nemusíš se bát, reklamaci podávat nebudu." S těmi slovy se uvelebil na zemi a opřel záda o kmen jednoho stromu. ,,Spánek, mm... Noc je ještě mladá, nemyslíš?" Pravda byla že unavený byl, naposledy spal v Lese. A hlava ho bolela. Rozhodně teď moc nepomýšlel na nic jiného, ač vedle něj byla natažená Electra. Přivřel oči.

Moc jí na to neměl co říci, brala to jako kompliment a Yrian tušil, že by se jen tak urazit nenechala. Po době co spolu strávili jí měl už docela přečtenou. Když mlčela, mlčel chvíli taky a poté nadzvihl obočí. ,,Vyvedl jsem tě z míry?" Lehký smích proťal ticho a on byl rád, že mu to vyšlo. Ne nadlouho, Electra byla přeci jen docela ukecaná společnice. ,,Vymyslel jsem vodopády, ne? Nebo aspoň navrhnul místo. Taky mám zásluhu. A navíc jsem teď těžce raněn, nemůžu se stresovat myšlením," ukázal jí zuby v úšklebu, byl sám sebou pobaven. ,,Potkal jsem pár vlků. Zabil nějaké cizáky, kteří mě chtěli věznit... a tak. To byla docela zábava," konstatoval, jako by zabíjení bylo jeho denní chleba. Ale cizak mu chtěl vzít magii. Navíc ho drželi v kleci. Dostal co si zasloužil a Yrian nelitoval. Neznal lítost. ,,To já taky ne. Normálně bych tě asi poslal do háje hned po hodině tvého kecání, ale dá se to s tebou vydržet," mrkl na ní.
Když pronesla, že není moc gentleman, jen se zazubil. ,,Ulovím si radši něco krvavého. Na bobule mě moc neužije."

->Luka

,,Nojo, seš prostě jedinečná," oplatil jí s lehkým sarkasmem, jeho oči blýskly. Se zdviženou hlavou pokračoval dál, nedávajíc najevo, že se mu ještě trochu motá hlava. Cítil se jak puberťák po propité noci, akorát tedy neblil na podlahu a nevypnul se v příkopě. ,,Vidíš, že si najdeš i na smrti něco pozitivního," uchechtl se směrem k ní a mávl ocasem. Po dlouhé době cítil něco jiného, než totální nudu a bezemočnost, za což možná mohla přítomnost vlčice, nebo to, že se solidně jebnul do palice. Ať už tak nebo onak, zdála se mu jako dobrá společnice, což zrovna u Yriana bylo dosti překvapením. Minimálně se nenudil, za to jí alespoň připsal nějaký kredit. ,,Ty seš mje zábava," mrknul na ní, ač tedy, kdo ví, jak si to mohla vyložit. Mohl to být dvojsmysl? Úchylnost z jeho hlavy? Kompliment? Těžko říct, ale pokud to vlčici rozhodilo, jistě to splnilo účel. ,,Docela jo. Jsi možná lehce otravná. Ale svým způsobem jsem si na tebe už zvykl." Většina by to asi brala jako urážku, ale takto asi Yrian vyjadřoval to, že vlčici respektoval. Nebo jí aspoň bral. Neměl chuť ji zabít a to bylo dobré, ne. Ne?
,,Myslím že si nás ani nevšimnuli. Nebo nás odignorovali," bylo mu to jedno, kdyby přišla rvačka, porval by se, kdyby za nimi utíkali, porval by se.... Illyrian bral co mu život dával, nějak to neprožíval. ,,Zvládnu jít dál." Konstatoval směrem k ní, když vyřkla poznámku o tom, jak vypadá. Pravda byla, že by si rád odpočinul. Když zastavila, chvíli stál a pak se posadil na zadek. Trochu ho ještě bolela hlava. ,,Díky, taky nejsi k zahození," odvětil jí zase s ironií v hlase.
Když se zmínila o hladu, Yrian vlastně taky nějaký měl. Ale dal by si maso. Chuť krve mu chyběla. Nebyl přeci zajíc, aby žral nějaké bobulky. ,,Ani mě nehne, princezno. Chceš žrát bobule, natrhej si je."

-> Vodopády

Když řekla, že to má dělat dobře nebo vůbec, hrdě se nakrčil a zamračil se. ,,No dovol... kdybych uměl levitovat, nebo kontrolovat volný pád, tak si vyberu jiné místo, než náraz hlavou do kamene," proočil panenky a pomalým krokem se plahočil vedle vlčice. Chůze byla ještě trochu těžká, ale šlo to. Rozhodně ale nezvládne dlouhé cestování, minimálně pár dní. ,,Zábava to není, ale co jiného chceš dělat jako duch?" Zvedl obočí v úšklebu a pokračoval lehkým krokem vedle vlčice.
Jakmile vlčice byla poctěna jeho pobavením, Yrian nadhodil hlavou. ,,Jsi přeci můj šašek, ne?" Procházeli Luky. Rudý vlk cítil ve vzduchu pach, který patřil okřídlenému. Boj. Krev. Něco se dělo, ale nezdálo se, že by to byl souboj na smrt. Přátelský boj? Zajímavé. Těch vlků zde bylo cítit víc. Nějaká sekta?
,,Jednoho z nich znám. Moc přátelský maník," pronesl ironicky a zadíval se z dálky na souboj. Nechtěl zdržovat, zároveň tušil, že není vítaný na tuhle párty. ,,Zdá se, že si jen honí ega. Kdyby bojovali na smrt, tak bych si za to zaplatil," uchechtl se nad vlastím kecem a pokračoval za Electrou. ,,Kam jdeme, hm? Máš aspoň nějaký plán, objevitelko?"

promiň za zdržku, už zas žiju :c

<- Ovocný Lesík