Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Konečně. Konečně tu pitomou šelmu napadlo se dát na útěk. Nechala jsme z něj vodu spadnout jakmile se rozběhl pryč. Jen bych se zbytečně vyčerpávala a v tuhle chvíli jsem energii potřebovala na jiné věci.
Einar.
Einar byl patrně vážně zraněný a... a jak medvěd utekl, už se škrábal na nohy. A pak... pak se proměnil v oheň a zmizel. Huh? Co... co se právě stalo? On vyrazil za tím medvědem? To tu chtěl zdechnout jako prašivý pes? A co udělala šedá? Rozběhla se za ním. Zatracená práce. Copak neslyšely, že chce, aby utekly a byly v bezpečí? A ona tu teď nechala dvoubarevnou, která byla zraněná, s cizincem, aby bezhlavě pronásledovala Einara a medvěda. vyrazila jsme k dvoubarevné. "Dokážeš chodit? Bude lepší, když se budeme držet pohromadě a jestli Einar toho medvěda dohoní, bude potřebovat naši pomoc." Jeden vlk neměl proti medvědovi šanci. Vždyť ani ve čtyřech jsme ho nezvládli zabít. Vlčice se zvedla a vyrazila... viditelně kulhala. Vyrazila jsem za ní a dávala na ni pozor. Pokud by se tu pohybovaly jiné šelmy, byla by teď snadná kořist, kdybych ji nechala samotnou a i když i já sama jsme utržila ránu, byla jsme na tom lépe, než ona.

---> Mlžné pláně (přes Sněžné tesáky)

Bojovali jsme statečně, ale možná jsme si ukousli až moc velké sousto. Medvěd se po mně ohnal a já se pokusila uskočit, tentokrát jsme však byla příliš pomalá. Drápy se mi zařízly do boku a zanechaly za sebou několik krvavých šrámů. Vyjekla jsme bolestí a překvapením a rychle se klidila z dosahu. Rána krvácela, ale nebyla až tak hluboká, aby mě vyřadila z boje. Nemohla jsem si dovolit nechat se vyřadit z boje.
Einar se stále držel na hřbetě, ale medvěd si toho přerostlého komára nenechal líbit. Smýknul s ním o stěnu. Zvuk praskajících kostí zněl mým uším možná až příliš hlasitě. A Einar? Einar vydal rozkaz.
Nepřemýšlela jsme nad tím. Když jeden z vysoko postavených samců zavelel, vlčice poslouchaly. Einar byl vysoko postavený samec. I když nebyl můj alfa, roky výchovy na severu se v tenhle okamžik projevily. Odveď je odsud. "VY DVĚ, PRYČ! Ústup, musíme-" ale co jsem to jen dělala?
To už se medvěd vrhl po dvoubarevné a tak tak ji nezasáhl. A pak? Pak vyrazil znova pro Einarovi. ten zvuk, který můj bratr vydal, se mi vryl do paměti jako horké železo.
Ne.
Nenechám ho znova zemřít.
Ne tady. Ne takhle. Rozběhla jsme se v podstatě bez přemýšlení. Vyrazila jsem svému bratrovi na pomoc a uvolnila tím medvědovi únikovou cestu. Už jsem mu nebránila v cestě, pokud se otočí a z jeskyně vycouvá. A s tím jsem se natáhla po okolní vodě a všechnu ji směřovala kolem medvědovy hlavy, pomalu jako velkou vodní kouli. Jen ať se utopí na suché zemi. jen ať se utopí... tím jsme však neskončila. Jak jeho hlava skončila obalená vodou, pokusila jsem se ji přivést k varu a medvěda uvařit.

x Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (3/3)

Všechny tři jsme se do medvěda pustily zezadu... což znamenalo, že zaútočil na Einara. Einar dostal plný zásah medvědí tlapou, ale teď nebyl čas kontrolovat, jak dopadl. Na to bude čas až bude hrozba zahnaná. Jak se medvěd otočil, uskočila jsme a pokusila se znova dostat za něho. Koutkem oka jsme zahlédla, jak Einar opět vystartoval do útoku, což znamenalo, že snad nebyl vážně zraněný. jenže medvěd zaútočil po dvoubarevné a zakousl se do ní zuby. Povolala jsme svou magii a vytvořila vodní bič, kterým jsme švihla po jeho tlamě, snad ve snaze ho přimět pustit. nebo upoutat pozornost na sebe, aby se měla vlčice šanci vymanit. Naštěstí tu bylo dost věcí, které medvěda zaměstnávaly, takže ji brzy pustil a opět se věnoval nám. Její noha ale nevypadala dobře. "Útoč magií, pokud můžeš!" Štěkla jsme na šedou. Notak, bojuj, nemůžeš tam jen tak stát. na tohle musíme být všichni! A i já jsme se snažila. Dorážela jsme na medvědovy nohy a snažila se držet z dosahu. A kousnout do čehokoli, co mi přišlo pod zuby.

x Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (2/3)

Patrně jsem se tu neobjevila zrovna vhod. Ne že bych si mohla příliš vybírat, protože tahle situace bylo to poslední, co by mě napadlo, že by se mohlo stát. Připadala jsme si jako ve snu. Einar byl mrtvý. A teď tu na mě hleděl a měl křídla. Otevřela jsme tlamu, abych pozdravila vlčice, ale to už Einar řval a já mu jen rychle uskočila z cesty. Co? Co se dě- MEDVĚD! Hned za mnou. Pumu jsem někde ztratila, ale teď se za mnou najednou táhlo něco horšího. Ale už jsem nebyla sama a Einar proti zvířeti okamžitě vyrazil. Následovala jsme jen pár okamžiků po něm. Možná jsem dva z těchto vlků neznala a třetí byl dost možná jen duch, ale to neznamenalo, že zbaběle vezmu nohy na ramena. Podobně jako černobílá jsme medvěda oběhla a zaútočila na něj v druhé strany a z dosahu velkých drápatých tlap. Snažila jsem se zakousnout skrz hustou srst a pokud ne poranit, tak alespoň způsobit bolest. Byli jsme čtyři, to by snad mělo být dost, abychom ho zahnali.

- Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3
- Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem

---> Sněžné tesáky

Jeskyně. Dobře. Vypadalo to, že tady bych se mohla schovat před deštěm. Necítila jsem žádné pachy velkých šelem. Žádný medvěd, žádná puma... tak počkat. K mému čenichu se dostal slabý pach, který jsem kdysi velmi dobře znávala. V prvním okamžiku jsem si myslela, že jsem se jistě musela splést, ale jak jsem vkročila dovnitř... najednou jsme se ocitla tváří v tvář mohutnému zrzavému vlkovi. S křídly. Pod křídly byly schované ještě dvě cizí vlčice, ale těm jsme v tu chvíli nevěnovala nejmenší pozornost. Hleděla jsem na něj jako na přelud. Tohle nebylo možné. Nemohlo být. Tohle nebyla pravda. Einar byl mrtvý... a přišel mě strašit. Přišel mě strašit za to, že jsem jen pomyslela na to, jakou budoucnost bych snad mohla mít s Peisiou. Stranou od všeho, co jsem kdysi znala a co pro mě představoval jak on, tak Severní smečka. Upustila jsem králíka z tlamy. "Einare? Ale..." Ale ty jsi mrtvý.

Zdálo se, že jsem se dostala dost daleko, abych byla v bezpečí, ale pořád jsem potřebovala najít svou smečku a úkryt. V horách se dalo příliš snadno ztratit. V podstatě jsem je neznala a voda pohyb ještě ztěžovala. Ovšem také jsem začínala mít hlad a předchozí lov se nevydařil. Byl čas najít něco k jídlu. Jídlo bylo důležité, aby mělo mé tělo energii vydržet v těchto podmínkách. Znova jsem si pomocí magie vysušila kožich a pustila jsem se do stopování. Nebylo to nic jednoduchého. Voda pachy smívala a zkreslovala, ale i tak jsem brzy narazila na zaječí stopu a pustila se po ní. Ušáka jsem našla promrzlého, jak se krčil ve skalní skulině a snažil se před deštěm schovat. Dal se na útěk, když si mě všiml, a já se pustila za ním. Brzy už se zmítal v mé tlamě. Tak. Jídlo by bylo. Teď to chtělo bezpečný úkryt, kam bych se mohla schovat a kde bych mohla v klidu pojíst. Co to bylo támhle? Vypadalo to jako vchod do nějaké jeskyně. Snad už nebude obydlená. Vyrazila jsem tedy tím směrem a brzy už nakukovala dovnitř.

---> Krápníková jeskyně

× Vydej se hledat bezpečné místo 5/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4

Puma byla pryč. Fialová byla pryč. Přesto jsem zůstávala ve střehu a neustále se ohlížela přes rameno, jak jsem pokračovala horami směrem na jih v naději, že snad na někoho narazím. Na kohokoli. Kohokoli, kdo by mi mohl dělat společnost a pomohl by mi obránit se před dalšími útoky. Ten stejný pocit neustálého ohrožení, který mě kdysi přiměl přidat se k Rain a nechat se od ní odvést do Zlaté smečky, do které jsem se následně přidala, byl zpátky. Ostrovy skrývaly spoustu hrůz a nebezpečí a já nevěřila, že jim dokážu sama čelit. Jistě, znala jsme tohle místo nyní lépe, ale síla byla vždy v množství. Vlci potřebovali smečku. Na severu bychom také sami jako jednotlivci nepřežili. každý musel být užitečný, každý musel pomáhat tvořit sílu smečky, každý musel nést svou vlastní váhu a jen tehdy jsme mohli prosperovat. A já byla nyní sama. Potřebovala jsme svou smečku a potřebovala jsem bezpečné místo kde spočinout a přečkat tuhle povodeň.

× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

Jméno vlka: Iona
Glow up: Přívěšky
Preference: Hledám něco, co bych teoreticky mohla použít. Plášť, kytičky, ideálně ladit do modro-šedé
Nechci: Korunku, náhrdelník. Joke přívěšky

Jméno vlka: Taiclara
Glow up: Přívěšky
Preference: Hledám něco, co bych teoreticky mohla použít. Něco shiny, rostlinky, magii...
Nechci: Joke přívěšky

Jméno vlka: Scar
Glow up: Kožíšek
Preference: Zachovat greyscale, jinak go wild
Nechci: modrou, zelenou (červená, žlutá, fialová je kdyžtak v pohodě), neplánuju ho doopravdy měnit, go wild

U portálu jsem nemohla zůstat, nebylo tam bezpečno. Nebylo tady v horách bezpečno, ne pro osamělou vlčici. nezbývalo mi, než utíkat a doufat, že pumu přestanu dřív nebo později zajímat. Že mě nedostihne. Že neskončím jako její večeře. A tak jsem běžela. Snažila jsme se najít místo, kde s schovat. něco, kam by mě nemohla následovat. Těžko říct, jak dlouho můj útěk trval, než jsem nakonec celá bez dechu zapadla za velký kámen a opatrně vyhlédla, abych zjistila, jestli je mi můj pronásledovatel stále v patách. Puma už tam nebyla. Vyčkávala jsem a poslouchala, ale zdálo se, že honičku vzdala. Neslyšela jsem ji, neviděla jsem ji, necítila jsem ji. A ztratila jsem i fialovou, ale snad si nějak poradí. Nezbývalo mi, než doufat a přát jí štěstí. Mně ale bylo jasné jedno - nemohla jsem tu zůstat sama, nebylo to bezpečné. Potřebovala jsem najít svou smečku.

× Vydej se hledat bezpečné místo 3/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

---> Červená louka (přes portál)

A tak jsme se ocitla zpět v horách. Portál mě vyplivnul přesně tam, odkud jsme předtím s Doryou přišly a já se rychle vyhrabala nad nohy a klidila se z cesty, aby mi fialová nepřistála na hřbetě, pokud se mě rozhodne následovat. zastavila jsme a ohlédla se, abych na ni počkala, jenže... moje srst se naježila, jak se někde na kraji mého zorného pole pohnul stín a vzápětí se na mě vrhla puma. Rychle jsem uskočila z cesty a vycenila na ni zuby. "Zmizni, já nejsem tvoje večeře! Pozor, je tu puma!" Ale Dorya tu nebyla. byla jsme tu jen já a tohle zvíře, a já věděla líp, než se pokoušet s kočkou, která si myslela, že mě dokáže ulovit, bojovat. Ne, musela jsme pryč. A to rychle. Povolala jsem svou magii a švihla po zvířeti vodou, zatímco jsme se opatrně dala na ústup. Nespouštěla jsem z ní pohled. jeden krok, dva... ještě kousek. A pak jsem se dala na útěk. Mohla jsme jen doufat, že budu rychlejší nebo že si to kočka rozmyslí, a když ztratila moment překvapení, že jí to už nebude stát za to. Neohlížela jsem se, abych se podívala, prostě jsem prchala. A kočka... mě následovala. Alespoň tam nebude čekat na Doryu, až se fialová vynoří, ale já měla v tuhle chvíli jiný problém, než myslet na bezpečí ostatních.

× Vydej se hledat bezpečné místo 2/5
× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

Ušák si mě ale všiml a než jsem se dostala dost blízko, vystřelil pryč. Zatraceně. Nepronásledovala jsem ho, jen jsem za ním hleděla. No, co se dalo dělat? Pronásledovat ho po promočené louce by bylo akorát koledovat si o zranění, takže jsem se o to ani nepokoušela. Nedalo se nic dělat. "Pojďme se radši vrátit do hor." Věnovala jsme jeden pohled vysoké hoře na druhé straně louky a pak jsem se otočila a zamířila k portálu. Tam někde byla moje smečka za kterou jsem se potřebovala vrátit. Tam bude bezpečněji. Vždy bylo bezpečněji ve více vlcích. "Tohle počasí se nezlepšuje a nevypadá to, že by mělo v nejbližší době začít," poznamenala jsem směrem k Dorye. Čas odsud zmizet. Brzy tu nebude bezpečno a nebylo radno tu zůstávat. A tak jsem doběhla k portálu a bez váhání do něj skočila. Předpokládala jsem, že mě vlčice bude následovat, ale jestli tomu tak skutečně bylo... nu, to už záleželo na ní. Já chtěla především najít svou smečku a nějaké místo, kde budu v bezpečí.

---> Sněžné tesáky (přes portál)

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Projdi se po zatopeném území
× Vydej se hledat bezpečné místo 1/5

K jejímu hledání jsme se připojila. Když už ztratila ty houby, mohla jsem jí pomoct nasbírat nějaké z těchto rostlin. Nic tím nezkazíme. Když mi rostliny ukázala, buď jsem jí je odkývala, nebo jsme zavrtěla hlavou a poukázala na rozdíly. Ne, takhle Rumněnka nevypadá, Rumněnka je jiný. Vzato kolem a kolem to byl docela úspěch.
Ale byl čas se posunout dál, než i sem dorazí voda a nebude možné se na louce už dále vyskytovat. Fialová vypadala, že chce zamířit zpět odkud jsme přišli, ale... nevypadala že si je tím rozhodnutím úplně jistá. "Chceš se vrátit? Nedalo by se to tu i nějak obejít? Nebo můžeme vyrazit na tu horu poblíž, tam jistě nějaký úkryt najdeme. I když... asi bychom si nejprve měly nalovit nějaké jídlo do zásoby." Jenže to už ke mně vlčice přišla s vlčím mákem. Oh... Nechala jsme ji, aby mi ho zastrčila za ucho - dokonce jsem se k ní sklonila, aby mohla lépe dosáhnout. "Je tohle... nějaký místní zvyk? Poslední dobou dostávám květiny docela často. Děkuji." Ale byl čas jít. "Tak pojďme, podíváme se po něčem k jídlu."
A jak jsem řekla, tak jsem i udělala. Nebylo těžké objevit stopu nějakého toho ušáka. Otočila jsem se na Doryu. "Pomůžeš mi ho nahnat?" Místní ušáci byli rychlí a já si tak docela netroufala se za jedním pustit samotná. A tak jsme vyrazila na lov, doufajíc, že se Dorya přidá.

Fialová se snažila mě podpořit v naději, že tmavého najdu. Milé. No, doufala jsem v to. Snad se po tom, co jsme se rozdělili, někde neutopil. Byl to přece člen mé smečky a já s ním vyrazila ve dvojici. měla jsme za něj jistou zodpovědnost, takže jsem mohla jen doufat, že je dostatečně schopný se o sebe postarat sám a dostat se na místo srazu. Nicméně my jsme nyní dorazily na louku. "Tyhle rostliny znám," řekla jsem jí, "naposledy jsme tu byla s mojí..." a tady jsem se zarazila. s čím? S mojí družkou? To rozhodně nebyla. Kamarádkou? Možná. Známou? Moje známá to byla určitě. "...Peisiou. Je to moje známá z jiné smečky. Vyprávěla mi o nich." Stejně jako se tu teď o informace dělil tenhle vlk. A tak jsem je Dorye hezky převykládala jak jsem si je pamatovala. "Tohle je Rumněnka vlčí, i když teda jak říkal tady ten, vypadají poněkud nedorostle. Myslím, že když tyhle přineseš své smečce, tak ti prominou, že jsi ztratila ty houby." A rovnou jsem se dala do sběru, protože bylo lepší, když se tu nebudeme zdržovat dlouho. "Měly bychom ale co nejdřív vyrazit dál. Nejlépe někam výš. Bojím se, aby se to tu brzy nezaplavilo."

---> Sněžné tesáky

Měla je pro smečku. "Oh... Tak... snad někde najdeš další?" Snad z jejich ztráty nebude mít problém, ovšem věřila jsem, že v těchto podmínkách každý pochopí, že i samotný pohyb kolem rozvodněných řek a jezer mohl být nebezpečný.
Dál jsme pokračovaly v tichosti. Totiž... já jsem nemluvila. Ona nemluvila nikdy. Stejně mi připadalo zvláštní, že se mi povedlo tak brzy narazit na dalšího němého vlka tak brzy po setkání se Sillarei.
Minkara ale bohužel neviděla, jak se zdálo. Povzdechla jsme si. "Ono by to asi stejně nedávalo smysl. Ztratil se mi někde v tom lese a hádám, že věděl líp, než já, jak se dostat do hor. Možná tam už někde bude čekat." Alespoň jsme teď měla někoho jiného, u koho jsem se mohla držet a s kým jsme si mohly pomoct když to bylo potřeba... jako před chvílí. Nuž tedy, portálem. Sotva jsme se chystala projít, zaslechla jsem na sebou... něco. Nějaký zvuk. Snažila se snad-
A v tu chvíli mě portál vcucl jen aby mě vyklopil na louce. Ah, nepříjemný to způsob cestování. Klidila jsem se z cesty, abych jí uvolnila místo k přistání.
A také jsme si všimla, že se tady něco dělo. Byl tu nějaký vlk, který sbíral... rostliny? Vzpomněla jsem si na Peisiu. S tou jsme tu byly naposledy a také tu byly rostliny. jiné než tyhle a nepršelo tolik, ale... Podívala jsme se po fialové, jen co vypadla z portálu. "Půjdeme se podívat, co se tu děje?" A tak jsem vyrazila, abych si popovídala s vlkem, Vykládal něco o... Rumněnce? Ah, zajímavé. To byla přesně ta, o které mi předtím vyprávěla Peisia.

---> Průliv (přes Mlžné pláně

Žily jsme obě. Všimla jsem si, že část svých rostlin poztrácela, ale s tím se už asi nedalo nic dělat, pokud se alespoň jeda z nás nechtěla vykoupat ještě víc. Já tedy rozhodně nechtěla. "Nepotřebovala jsi je sbírat pro smečku nebo něco takového, že ne?" zeptala jsem se. Netušila jsem tedy, k čemu by takové houby smečka potřebovala, ale nehodlala jsem se vyptávat. Houby se snad daly nasbírat i jinde další, hlavní bylo, že jsme se neutopily. Nyní ale čas se konečně přesunout do hor. nepochybovala jsem, že tentokrát mám už správný směr. Les byl za námi, následovala už jen louka a po ní už budu moct vyrazit hledat svou smečku. Vlčice vypadala, že se tu vyzná trochu lépe, než já, co jsem vlastně docela oceňovala. I když toho moc nenamluvila. "Takového tmavého vlka se světlými pruhy jsi po cestě neviděla, že? Ztratil se mi někde v Začarovaném lese."
Ovšem pomalu jsme dorazily do hor. A kam dál? Kam se smečka poděla? Neviděla jsme tu poblíž nikoho. Možná... možná se rozhodli cestovat portálem na druhý ostrov? Možná tam byla situace lepší? Podívala jsme se na fialovou a pak jsme vyrazila směrem k portálu.

× Zamiř do bezpečí

---> Červená louka