Příspěvky uživatele

< návrat zpět

S hrůzou sleduje, jak se k nim blíží hadi a skrz paniku nedokáže vymyslet, co udělat. Mládě v Sarah ukázalo, jakou moc bude mít, až vyroste a dostane se do fáze dospělosti, možná i dřív. Matčina agresivita mu dala neobyčejnou sílu, která dokazuje, že se nejedná o normální vlče. Jenže co teď s celou touhle situací? Vlci se rozhodli jednat, hlavně Seth se ujala vedení a hned začala aktivně odhazovat tvory stranou. Iris se mezitím trochu uklidnila a začala se soustředit na ďábelského prcka v lůně nahnědlé vlčice. Napla své božské síly a umění měnit pocity všeho živého, a začala mládě pozvolna uklidňovat. Obávala se, jestli to na potomka monstra z cizího světa bude účinkovat, ale všichni přítomní mají štěstí - povedlo se! Vlče se postupně přestalo zlobit a mstít svou matku, takže i přestal vábit hady z okolí. Ti teď zůstali zmatení, jelikož nevěděli, kam jít a vzhledem k tomu, že na ně vlčci útočí, pokoušeli se bránit. Někteří se plazili pryč do svých domovů, ale většina přešla do protiútoku, a zmateně kousali do všeho, co se hýbe - někdy i do svých druhů.
Teď, když už je mládě v Sarah klidné, upřela své síly na hady, aby je odehnala a veškeré nejedovaté poslala do předních linií, aby vlkům neublížili. Postupně se hadi vytráceli, buď umírali pod zuby vlčic, nebo utíkali z boje. Konečně si Iris mohla mírně oddechnout, ačkoli ještě úplně nebylo po boji. Obdivovala odvážnost všech čtyř, když se žádný neměl k útěku a hrdě bojovali po boku cizích kvůli jejich bezpečnosti - nejen vlastní.
Vznesla se na svůj pohodlný mráček a z výšky dál sledovala, jestli opravdu skupinově utečou, nebo vyřídí asi patnáct zbylých zmatených hadů, z nichž byla většina spíše škrtiči a asi jen dva opravdu jedovatí zmetci. Jeden takový se nebezpečně přiblížil k Sarah a zaútičil na její levou zadní tlapku. Zakousl se do ní a hned se zase stáhl. Sarah cítí mírnou bolest, jak se jed dostává do těla, ale co to? Místo aby vlčice padla k zemi paralizovaná, zůstává úplně v klidu, v ráně jí jen maličko štípe, ale i to za chvilku přestane... A kdyby se na ranku podívala, nemohla by najít ani stopy po zubech. Zdá se, že démoní mládě nechce předčasně umřít, takže svou hostitelku chrání a léčí.

Protože to Iris nějak moc nebavilo, nedávala pozor, ale když viděla, že její jelínek už má vlky skoro zakouslé v sobě, rozhodla se zasáhnout. "Tak dost!" křikla až zabolely uši a ptáci v korunách stromů odlétly. Iris seskočila na zem a Casper se vznesl do vzduchu, objevila se kolem něj zlatá záře a celý se začal točit. Zvedl se vítr a odhodil všechny vlky pryč. Iris se na ně koukla a zaměřila se hlavně na Larrisu. "Ty!" řekla vážným hlasem a ukázala na ní tlapou. Vlčice pod ní ležela a chvěla se strachem, protože Iris vypadala jako by jí chtěla zakousnout. "Prolít vlastní krev, hmm," řekla a vypadalo to, že přemýšlí, jestli se jí to líbí nebo ne. Pobavilo jí to, ale pořád je to její bratr. Když vítr ustal, na zem dopadl Casper úplně vyřízený, vypadal jako by byl mrtvý. "Myslím, že by si se o něj měla postarat," řekla Iris a koukla na vlka. "Tý hlavy si nevšímej, už ty magie neumím tak jako dřív," řekla Iris líně a rozhodla se odejít. "Ale aby jste neřekli," řekla ještě a Casperovi se obtočila záře kolem tlapek a stejně tak i malé pramínky doputovali do vlků, kteří se lovu účastnili. Iris zmizela a Casper zůstal ležet v bezvědomí na zemi. Byl to on, jen měl na hlavě malé paroží, přesně to co měl předtím jako jelínek.

Takže, děkuji vám za účast a teď slíbené odměny.
Casper (naše hlavní hvězda) - získává slíbené růžky a připisuji mu 5% do rychlosti + 10% si libovolně může vybrat kam chce
Larrisa (protože se mi doneslo, že se lovu účastnila naplno) - 3% do rychlosti + 10% libovolně kam chce
Texas - 2% rychlost + 5% libovolně
Onemsiz - 2% rychlost + 3% libovolně

Kráčí za Sarah a Thalií a natěšeně se u toho usmívá, jelikož doufá v alespoň malý souboj, který by trochu rozptýlil její nudu. Jasně, může se to zdát trochu necitlivé a netaktní, jenže si představte, jak se taková bohyně může nudit! V dnešní době už se k ní nikdo nemodlí, nikdo se nesnaží o její přízeň, tak leda ji žádají o různé věci, které si milostpánové a ctihodné dámy přejí... A co ona z toho má? Dobrý pocit na pár chvil, a to je asi všechno. Mnozí s jejími dary ani nezacházejí s úctou a chovají se, jakoby to byla samozřejmost. Tak se nedivme, že možnost jen drobného boje jí přidává na náladě. Samozřejmě by to nenechala zajít nijak daleko, jen by se vlčice trochu pošťouchly, Angel by zjistil, jak špatně se brání se zraněnou tlapkou, čímž by si vzal poučení na příště... A všichni by byli spokojení! Malá zranění dokáže vyléčit mrknutím jejího žlutého oka, a jelikož jí velice jde ovládání pocitů druhých, jistě by jí tak dlouho netrvalo, než by ty čtyři uklidnila. Pokud by se samozřejmě někdo z nich nestáhl a neutekl, což si ovšem nemyslela. Temperament Sarah a Seth to takřka nedovoloval.
Zvědavě tedy sleduje, jak ostražitě k sobě dvě zmíněné vlčice přistupují, a jak zdárně se jí povedl navodit pocit nebezpečí a agrese. Ale i tak jí to přišlo málo, proto u Sarah ještě zvětšila nespokojenost a zuřivost, která ji chytla, když zaslechla Angelova slova o rušení. Pestře hnědá modrooká vlčice se nahrbí k výskoku na velkého žíhaného vlka, varovně na něj zavrčí, předníma tlapa se odlepí od navlhlé půdy, která kolem zátoky je... Avšak dříve, než se stačí odrazit do skoku, zkroutí se v obrovské křeči a padne na zem. Malé vlče, které roste v jejím břiše totiž agresivně zareagovalo na napětí jeho matky a rozhodlo se pomoci v útoku trochu... nevítaným způsobem. Sarah se cítí, jako by v jejím lůnu explodovala bomba bolesti, a když se v ní prcek pohne, nevydrží už ticho a zoufale zakňučí. V mžiku sekundy spolkla svou hrdost a nevraživost, přičemž tyto pocity nahradila bezmoc a touha po záchraně, kteoru vloží do dalšího krátkého, avšak výrazného zavytí. Přímo tím žádá o pomoc a vysvobození z náhlého utrpení. Stejně jako bolest přišla, i zmizela, takže si mohla vlčice na chvilku oddechnout a popadnout dech. Jenže přestávka netrvala dlouho, dřív, než se mohli ostatní vlci rozkoukat a zjistit, co se sakra děje, ozvou se dávivé zvuky, kdy Sarah zvrací vše, co její žaludek nestihl strávit. A s odpornou směsí se z ní řine i trocha krve. Iris od tohoto obrazu zděšeně ucouvne, překvapena náhlým vývojem situace. No ano, chování ještě nenarozeného vlčího monstra, které bylo počato zrůdou Odolem, dokázalo nahnat strach i veliké bohyni Mois Grisu. "Zatraceně, co se to děje?" Vydechne pro sebe bílá neviditelná vlčice zmateně. Její povzdech nemohli ostatní zaslechnout přes šílené zvuky a skřeky, které Sarah vydává, avšak kdyby mohli, věděli by, jak nejistě a ztraceně se teď bohyně cítí, jelikož neví, jestli má vůči mláděti s darem magie krve nějakou moc.
Ubohá matka se dál svíjí na zemi a v mezerách, kdy popadne dech, nebo se nesnaží vyzvracet vlastní žaludek, prosí kolemstojící šokované vlky, aby jí nějak pomohli, jakkoli! Ale vlče v lůně neví, nebo možná ignoruje bolest a nepohodlí své hostitelky, a dál do sebe vstřebává vztek a zuřivost, kterou kdy Sarah cítila a nechala ji ve svém nitru uvězněnou. Zatímco se stav Sarah trošku zlepšuje a příval její krve zmenšuje, žačnou se dít další věci. Ze zátoky se ozve bublání na několka místech najednou, až to na moment vypadá, jakoby se voda začala vařit. Nikoliv, není tomu tak, a důvod těchto bublin se vlci dozvědí následovně, jelikož se průhledná namodralá hladina začne měnit v hrůzostrašně rudou a na povrch vypluje spousta mrtvých ryb. Na souši se začne ozývat syčení, jak se začali hadi z okolí stahovat k naší čtveřici a vyjadřovat svůj nesouhlas vůči podivnému volání, jak je mládě vábí. Utrpení těhotné vlčice se zatím zmenšuje, sice je teď nesmírně zesláblá, ale vyvázla z toho bez zranění, jen s menší ztrátou krve... Zatím. Ještě stále je tu nebezpečí přibližujících se hadů. A Iris netuší, jak by mohla pomoci.



//Mnooo... Až všichni napíšete, rozhodnu se, jestli vám do toho zasáhnu, nebo tak... :D A pamatujte na to, že mě máte rádi, ano? :D

Když se Seth a Angel rozešli, držela si od nich jen tak metrový odstup, aby se k nim náhodou moc nepřipletla, ale také aby jí neuniklo ani slovo. Po chvíli ji to ovšem přestane bavit, jelikož dvojice neříká nic pro ni zajímavého a dokonce se i přestala zabývat tím, že mají jiný kožíšek, takže se začala zase nudit a vznesla se zpátky na svůj mráček. Sice je nepřestala sledovat, ale tentokrát už z pohodlí výšin. Takže kdyby některého z vlků napadlo se podívat na nebe, mohli by si povšimnout, že se za nimi celkem rychle šine malý bílý mrak. Naštěstí je nic tak podivného nenapadlo a zůstali zaujatí zemí a svými malichernými problémy, které se Iris nijak netýkaly.
Jak si Angel lehl, už začala přemýšlet nad tím, že jim barvu srsti zase vrátí, ale než se k tomu rozhodla, sestoupila na zem ke dvěma jiným vlčicím (stále pro jejich oko neviditelná), které si začaly všímat Seth a Angela. Ve vzduchu cítila napětí, které mezi dvěma skupinama panovalo, jakoby se na sebe měli každou chvíli vrhnout, což přispívalo k oboustranné ostražitosti. Z toho kouká šance na větší zábavu... Pomyslí si s náhlou inspirací a pousměje se pro sebe. Thalia pocítí zvědavost vůči černé vlčici a žíhanému krémově-hnědému vlku, proto na otázku Sarah přikývne, vstane a vydá se opatrně k nim. Sarah oproti tomu cítí mnohem větší nejistotu a neklid z cizí přítomnosti, a ačkoli svou kamarádku ochranitelsky následuje, ježí se jí srst, stále zůstává ve střehu, a je až nepřátelsky naladěná. Angel zůstává nadále sebevědomý i přes svou vážně poraněnou tlapku, ve které mu tepe tupá bolest, na rozdíl od Seth, které se přibližování cizích vlčic vůbec nelíbí, jelikož vycítí nebezpečí.



//Plánuju znovu odepsat, až se vy čtyři vystřídáte v reakcích, tak na mě prosím počkejte :D

Iris sledovala vlčice pod sebou, jenž původně zaúkolovala hledáním drahokamů. Našla ale jiné řešení jak onen problém vyřešit, a vzhledem k tomu čím vším si museli někteří vlci projít se rozhodla že bude lepší, když všem vlkům, jenž se na tomto podíleli vzpomínky vzít. Pro začátek ovšem nechá vlčice upadnout do spánku. Všem do jedné se ve stejnou chvíli zatmělo před očima a upadly do hlubokého spánku.
Všechny je přesunula na jedno místo, i Noelle vytáhla z díry kam spadla a sama vzala nalezený drahokam s tím že si ho ukryla do husté srsti aby se neztratil. Krátce obešla vlčice jenž ležely u sebe v kroužku, s tím že se každé lehce dotkla čenichem čela. Thalie, Hailee, Noelle, Destiny. V tomto pořadí. U Sarah se krátce zastavila a dívala se na její bříško, kde rostlo ono malé démonické vlče. Nemohla jí úplně vymazat vzpomínky na to že si je povolali na Bull meadow, ani na to vše co u ní pak následovala. Rozhodla se proto odstranit jen některé. Ty nejhlavnější, a ze vzpomínek na setkání s Odolem udělala mlhavý zlý sen. Bude pak už na Sarah samotné jak si vysvětlí vlče, jenž nosí pod srdcem. To u ní ale nebylo vše. Možná jako takovou omluvu za to čím si musela Sarah projít jí na krku nechala zhmotnit přívěsek s černými peříčky a modrou kuličkou. Pak tam vlčice nechala aby se začaly pomalu probouzet a sama zmizela.

//tímto je akce ukončena

Když Iris viděla první kroky mladého jelínka, musela se smát, bylo to opravdu geniální Jsem čím dál lepší, pochválila se a smála. Byla dobře zamaskovaná a tak jí nikdo neviděl, ale neslyšel. Konečně se tu i objevil nějaký ten lovec. Byla to vlčice a dokonce jeho sestra. To bude podívaná! zaradovala se vlčice a ani nemusela zasahovat do dění, protože světlá vlčice na kolouška dostala chuť sama od sebe. Olízla si čenich a přesunula se po korunách stromu k místu dění.
K jejímu zklamání Casper hned zakopl. Tak jednoduché to mít přece nebude, ne? pomyslela si Iris a podrazila Larisse přední, takže udělala kotoul a zajela čumákem do země. Jelínek měl tak příležitost dát se na útěk. No neboj, nedoběhneš daleko, pomyslela a nechala za kolouškem viditelný zlatý třpyt na každém místě kam došlápl. Larissa by sebou měla hodit, protože zlatý prach za jeho kopýtky rychle mizí a s jeho nožkami se jí rychle může ztratit. I když zas tak velký náskok neměl.

Vlk pomalu přicházel k sobě a Iris moc dobře viděla, jak je pomatený. "Zahrajem si takovou hru," zasmála se ďábelsky. Vlk pořád zmateně koukal a to se jí tak moc líbilo! "Pravidla jsou jednoduchá, když tě někdo uloví - umřeš," řekla lhostejně. "No, ale když se budeš všem problémům vyhýbat," dodala spíš, jako jen takový dodatek, protože jí to přišlo skoro až nemožné. "Ale abych ti dala nějakou šanci," řekla po chvíli a máchla tlapkou. Casper mohl cítit, jak se v jeho tenkých nožkách cosi děje. "Žádný vlk tě nedohoní, ale zas tak rychle běhat nebudeš, dám ti i trochu hbitosti - chichi, kolik vlků si asi natluče čenich," řekla a zašklebila se poťouchle. "A na," dodala ještě a zvedla se k odchodu. Kolem Casperova krku se objevil jeho klíček, který nosí. "Třeba tě někdo pozná a zachrání ten tvůj zlatý kožíšek," řekla a rozešla se od něj. Ani nečekala, že by něco řekl. "A nezapomeň, si jen obyčejný jelínek, žádná magie, jen rychlí krok." řekla nakonec a zmizela.
Jelínek zůstal u břehu zcela sám a bezbranný. Neměl žádnou magii, jen svou překrásnou srst, malé růžky, modré oči, přesně takové co měl v podobě vlka. Přívěšek se mu lehce pohupoval na krku. Jen co Iris zmizela, mohl zjistit, že když chce promluvit, vyjde z něj jen jakési hýkání co dělají jeleni. Co dodat, prom tý krásné srsti, očí, přívěšku a rychlých nohou to byl doslova jen obyčejný jelínek na kterého můžete narazit kdekoliv v lese.

Velice pobaveně bílá vlčice sledovala, jak si vlk natloukl čenich. Bylo to vskutku brilantní a tak se taky hned pochválila. Casper skončil celý zmatený s čumákem v zemi a nevěděl co se děje. Jelínek se na něj jen otočil a pak jakoby skočil přímo do jeho hrudi, kterou měl na sebe krásně natočenou. Casper ucítil chlad po celém těle a pak nejednou velké horko. Zamotala se mu hlava a všechno viděl dvojmo, rozmazaně k tomu všemu se vše točilo. Bílá vlčice konečně ukázala svojí podobu a došla k vlkovi. "Doufám, že to moc nebolelo," řekla soucitným, ale sakrastickým hlasem. "Jelínku můj malý," dodala a najednou se před Casperem objevila už jen tma.
Iris právě na to čekala. Vzala vlka pomocí sv magie do vzduchu a nechala jeho tělo levitovat nad svou hlavou. Vlk byl v tu chvíli mimo a tak bylo jednoduché ho donést k vodě. Tam ho položila a tlapkou lehce pocákala jeho obličej, aby se probral.
Casper začal otvírat oči a cítit ukrutnou bolest. Ještě o tom nevěděl, ale jeho tělo se proměnilo v onoho malého jelínka, kterého chtěl slupnout ke sváče. "Neboj, tebě dám nějakou šanci na přežití a nechám ti všechny nohy zdravé," řekla ležérně Iris, která seděla naproti němu a prohlížela si pravou přední tlapu.

Bílá vlčice se tiše chichotala na stromě, když zjistila, že se její oběť pomalu, ale jistě chytila do její pasti. Jen pojď, pomyslela a elegantně přeskočila z jednoho stromu na druhý, aniž by se pohnul jediný lístek a zašustila jediná větvička. Znovu si lehla a opět vykouzlila svého překrásného jelínka. Tu už přicházel Casper, který se velmi opatrně plížil za její iluzí. Jelínek kulhal stále dál od něj. Najednou se zastavil a nadzvedl zraněnou nohu, aby jí dal trochu odpočinout - nebo alespoň tak to mělo vypadat a to si měl vlk myslet.
Casperův domnělý cíl sklonil hlavu a opět se začal pást. Jeho malé růžky značily asi jediné nebezpečí, které by mohlo lovci ublížit. Nebyly moc velké, ale na pěknou díru do břicha úplně stačí. Býložravec se postavil do volného prostoru mezi stromky a naskytl tak hnědému vlkovi skvělou možnost ho ulovit. Iris ještě víc umocnila jeho hlad, už prostě chtěl vidět, jak po něm skočí. Pomalu se naklonila ze stromu, aby to měla opravdu z první tlapy. Jen poď, řekla znovu a sledovala každý vlkův pohyb.

Nebylo těžké vytušit, že vlk, jenž se pohyboval kolem jezera hledal něco k snědku. Skvělá příležitost si z něj trochu vystřelit. Vlčice seděla na stromě, byla neviditelná. Vyčarovala iluzi překrásného mladého jelínka, který se pásl opodál od jejího stromu. Svalnatý, mladý a tak roztomilý, jeho srst je skoro až zlatě třpytila. Který vlk by nezkusil skolit něco takového. Nenápadně pískla na vlka, aby se otočil tím směrem. Mohl před sebou vidět toto krásné zvíře, které se klidně pase v trávě, ale má malou vadu. Kulhá na zadní nohu. Poněkud snadný úlovek, ale proč ne. Vlk jistě vycítil cosi zvláštního, co v něm snad probudilo ještě větší hlad. Magie kolem jelínka byla cítit, ale kdo by to poznal, že je to past. Vypadal tak dokonale, byl tam jako trofej, kterou si stačilo jedním správně mířeným skokem vzít.
Jelínek se zatřpytil ve slunci a udělal několik kroků mezi stromy a zmizel Casperovi z očí. Půjde po něm, nebo ovládne svůj rostoucí hlad a nechá tuhle cenu pro někoho jiného? Se svým rozhodnutím by si měl pospíšit.

Už delší chvíli sledovala oba vlky pod sebou, hezky rozvalená na měkkém mráčku. Protože je velice krásné a hlavně teplé počasí, nebe je čistě modré. Ale jelikož je ležení mnohem lepší a méně namáhavé v tomto horku, které cítí i ona, rozhodla se radši stvořit bělostný mrak, který sice ruší pohled na celistvost oblohy, ale také zajišťuje pohodlí a dobrý výhled na okolní krajinu. Divila se tomu, jak odvážný a přitom arogantní Angel byl, když se rozhodl ulovit srnu... která teď sice mrtvá leží po jeho boku, ale dle jejího názoru se mu to nijak zvlášť nevyplatilo. Nešikovně na něho spadla těžká váha, a podle toho, co seshora viděla, se vlk nemůže řádně pohnout. To ji teprve udivila reakce vlčice, kterou považovala spíš za mrchu, než za někoho, kdo by pomohl kamarádovi v nouzi, ale nejspíš se Iris v její povaze těžce spletla. Taková roztomilá starostlivost ji opravdu zaujala natolik, že sestoupila ze své provizorní postele k těm dvěma na zem. Sice se jim neukázala, avšak mnohem lépe slyšela, co zajímavého si ti dva říkají. Angel se kupodivu choval, jakoby mu prakticky nic nebylo, ačkoli leží na zemi a nemůže se bez silných bolestí pohnout. Vlastně ji nezájem a klid obou vlků dost mátl, jelikož nechápala, jak se můžou chovat tak uvolněně v takové nebezpečné situaci. Nakloní hlavu na stranu a pomalu je obejde, přičemž poslouchá příběh žíhané hnědobílé vlčice. Přičichne k ještě teplé srně, která velmi chutně voní, ale jelikož na sebe nechce upozorňovat nějakým nevychovaným uzobáváním z masa, odtáhne se a posadí se o kousek dál. Znuděně si zívne a prohlédne si černého vlka, který zrovna upozorňuje na jednoduchou barvu své srsti. Někdo se narodí bílý, jiný černý, jakoby na tom záleželo... Jak malicherní někteří vlci dokáží být, pokud se to týká jejich vzhledu... Pomyslí si s povzdechem, ačkoli je pravda, že Seth se spíš nedoceňovala, což Iris na druhou stranu také nechápala.
Pomaličku těká pohledem mezi dvěma vlky a hodnotí jejich rozdílný zjev, načež se zvedne, dojde k Seth-en-isi, velice jemně se dotkne její hlavy, pak se přemístí k ležícímu Angelovi a udělá to samé. Spokojeně, a taky trochu zlomyslně, se ušklíbne a posadí se opodál, jelikož má teď skvělý výhled na přeměnu, která se s vlky děje. Nejprve je začne velice svědit celé tělo, jakoby snad bylo plné neposedných blech, které je trápí... Pak začne jejich srst blednout, až se oba dva stanou čistě bílými vlky. A nakonec získají barvu toho druhého, takže Seth je teď celá černá, a Angel hnědobílý, žíhaný trochu jako tygr. Její malé kouzlo sice změnilo barvu jejich srsti, ale ne konzistenci - což znamená, že Angelovi zůstává krátká a tvrdá. No jo, když se Iris nudí a má náladu na zkoušení vlků, které opatruje...

Na pohled se mohl zdát jako skutečně velice obyčejný kámen, jen se zeleným nádechem. Ovšem když se ho až přespříliš horlivá a nadšená Noelle pokusila vzít do tlamy jako už několik kamenů před ním, dostalo se jí dost nepříjemného překvapení. Kamenu se to totiž vůbec nelíbilo a bránil se tím že nechal zemi pod Noelle propadnout. Nebyla to nijak výrazně hluboká trhlina. Jen pár metrů a kámen teď poněkud zeleně zářil. Jeho záře byla ale poněkud rozmrzelá, pokud se to tak dá nazvat.

Iris a Nero stojíc stále nehybně bok po boku pozorovali jak se zde vlci pomalu schází a vzniká dost nesourodá skupinka všemožných charakterů. Někteří je pozdravili, jiní byli drzí a jiní byli až děsivě rozjívení. Ano. Mluvila konkrétně o Noelle, kterou se pokusila blahosklonně přehlížet, jelikož jí opravdu nehodlala dát nic ze svých šperků. Nutno podotknout že Iris se cítila lehce rozmrzelá. Dva vlci jenž si povolala se rozhodli jejímu volání vzdorovat a nepřišli. Stále lehce rozmrzelá udělala pár kroků dopředu. Nero v reakci na její pohyb krátce zavyl aby na ně upoutal pozornost přítomných vlků. "Vítejte vlčci. Jsem ráda že se vás tady sešlo tolik. Mois Gris je totiž ve vážném ohrožení. Vás jsme sem povolali aby jste také přiložily packy ku pomoci. Několik z vás bude pod mým dohledem a jiní z vás budou pod dozorem Nera." Prohlásí Iris a přejde všechny přítomné pohledem. "Jména vlků jenž teď řeknu bych požádala aby se vydali za Nerem." Promluví Iris znova mezitím co se Nero vydá více na sever louky. "Cernun, Sarah, Onemsiz, Felicio, Casnar, Rain a Blue. Vy ostatní, jenž jsem neřekla pojďte prosím blíže ke mě." Po vyslovení oněch jmen Iris vyčká až se vlci vydají tam kam mají. Každá skupina měla svůj úkol a nechtěla vysvětlovat něco co měl pod packou Nero.

Jakmile k ní došli blíže její vlčci, věnuje jim Iris úsměv. "Vy budete mít úkol zde v této realitě. Ta druhá skupina bude v realitě, jenž jsme s Nerem vytvořili aby jsme zabránili zničení Mois Grisu kvůli monstrům. Obě skupiny máte velice důležitý úkol. Budete hledat drahokamy elementů. Jsou samozřejmě čtyři. Oheň, Voda, Země a Vzduch. Každý se nachází na jiném území Mois Grisu. Vaším úkolem bude je získat." Prohlásí Iris a vlci sami o sobě mohli cítit jisté nenásilné táhnutí k čtyřem územím Mois Grisu. Konkrétně k Sněžným tesákům, k jezeru Bad, do pouště a do Icewordu. "Jistě cítíte jejich přítomnost zde. Ovšem získat je bude těžší a navíc drahokamů se smí dotknout pouze vlk se stejným elementem jako drahokam. Proto bych vám radila do pouště jít až budete mít ostatní tři drahokamy. Nemáte mezi sebou totiž vlka s elementem ohně." Poradí jim Iris a znovu jim věnuje úsměv. "Teď už je to jen na vás zlatíčka. Budu na vás dohlížet tak se snažte." Řekne Iris jako zakončení a zmizí. Nechtěla už být pro jejich oči viděna. Stejně tak se postarala aby jim ze zorného pole zmizeli i vlci z druhé skupiny. Nero si to tak přál, aby je to nerozptylovalo.

Nero se zastavil až těsně u hranice Bull meadow s Mlžnými pláněmi. Tam si v klidu počkal až k němu jeho skupina dojde a všechny si je přešel pohledem. "Výborně. Jsem rád že jste došli všichni. Každý z vás je jedinečný nejen svým myšlením, ale i silou a dovednostmi. Proto jsem vybral zrovna vás aby jste viděli jak může skončit Mois Gris, kdyby se vám nepodařilo dostatečně rozptýlit monstra, mezitím co bude druhá skupina hledat drahokamy živlů." Prohlásí Nero a všechny vlky do očí ovane vítr, jenž je na pár vteřin donutí zavřít oči. Jakmile následně vlci opět oči otevřeli, viděli Mois Gris stejně jako ho viděl Nero. Bull meadow zatopený až pomalu k tlapám druhé skupiny vlků, Zlatý les chyběl úplně. Déšť jenž jim máčel kožichy byl agresivnější a ledovější než ten jenž jim máčel kožichy předtím. Někde z lesa po jejich levici slyšeli řev jenž určitě nebyl žádného běžně žijícího zvířete z Mois Grisu. Na jihu v místech kde býval Zlatý les se jim naskytl pohled na široký sloupec vody, jenž sahal až někam nad ta dešťová mračna. Zajímavé ale byly ty obří drápy jenž vysely podél něj z obou stran. "Podobně hrozně to vypadá na celém Mois Grisu. Nechci po vás aby jste se tady potulovali jako velká skupina. Jen by jste na sebe přitahovali příliš mnoho pozornosti. Což na druhou stranu nemusí být tak hrozné. Lepší bude ale když se budete potulovat po dvou třech vlcích porůznu po území. Pokud narazíte na nějaké z monster nenechte se zmást. Ne všechna jsou nutně zlá. Víme že tady jsou dva druhy monster. Bohužel ani já s Iris nevíme, která to jsou a nemůžeme si dovolit nechat je jen tak potulovat po Mois Grisu, a než začnete protestovat že se to již stalo, tak bych vám rád pověděl, že tohle je alternativní verze Mois Grisu. Tuhle verzi vidíte jen vy a já. Pokuste se rozpoznat které monstra jsou která. Ta dobrá vám jistě ráda pomůžou proti těm zlým. Háček je ale v tom že s danými dobrými monstry dokáže mluvit jen ten kdo má stejný element jako dané monstrum. U těch zlých... No ta jsou tak zrádná že to mohou předstírat. Ty drahokamy má za úkol najít druhá skupina vlků, a musejí je odnést do pouště k našim Strážcům elementů aby drahokamy i s monstry poslali zpět do jejich světa. Do té doby musíte ale zabránit monstrům aby si vůbec uvědomili že tady v té verzi Mois Grisu se drahokamy nenacházejí, jinak by bariéru mezi pravým Mois Grisem a tímhle Mois Grisem zničili, a Mois Gris by byl ztracen. Nemluvě o tom že vy by jste se mohli rozloučit se svými životy." Na rozdíl od Iris, která to své skupině vysvětlovala krátce tak Nero se prostě až moc rozkecal, a dost možná řekl i věci, které si měl raději nechat pro sebe. "Budu na vás samozřejmě dohlížet, ovšem nemůžu se zde potulovat s vámi. Musím s Iris udržovat bariéru takže jediné co mohu je popřát vám hodně štěstí." Zakončí Nero svůj proslov a zmizí jim ze zorného pole s tím že je zanechá v tomto zpustošeném světě s tím že jim zmizí ze zorného pole i vlci z druhé skupiny. Nerovi připadalo že by je to rozptylovalo a proto zařídil aby byli jeho vlci neviděni pro zraky jiných vlků a aby ani oni neviděli jiné vlky.

//prosím vlky jenž jsou s Nerem aby své posty psali už do Alterreality Mois Grisu (ta spešl kniha v Menu), pořadí psaní postů bude určeno až v dalších postech od bohů

Iris a Nero bok po boku sledujíc zkázu jenž sebou nesla Wiha si vyměnili důležitý pohled. Pokud něco brzy neudělají tak ani nebude co chránit, jelikož bude Mois Gris pod vodou. Oba proto přenesli své pohledy zpět do neponičeného Mois Grisu, a vyhledali si každý svou skupinu vlků. Těm vlkům pak začali do hlav našeptávat aby se vydali sem. Na Bull meadow kde stále stáli bok po boku. Nero ze svého úhlu pohledu tlapami ve vodě až pomalu po břicho, což z jiného úhlu pohledu mohlo vypadat pouze jako vodou nasáklá srst. Voda mu ale kapala i ze zbytku srsti, kvůli tomu vytrvalému dešti, kterému byl vystavován. Z Irisina úhlu pohledu prostě stála uprostřed louky vedle zmoklého Nera, čekajíc až vlci jenž si vybrali dorazí na louku.

//prosím vlky jenž se přihlásili na akci aby pro úplné potvrzení své účasti dorazili sem do nejpozději 13.7 do 23:59, pak bude jejich účast považována za zrušenou
pokud by někdo ztratil přehled zda sem patří či ne :)
U Iris - Thalia, Hailee, Dail, Noelle, Destiny, Nox, Zachary
U Nera - Cernun, Sarah, Onemsiz, Felicio, Casnar, Rain, Blue

Chvíli zamilovanou dvojici sledovala a pousmála se. Bylo to tak pěkný, když se někdo měl rád. Když už byl ten večer, tak jim to tu chtěla trošku udělat příjemnější. Rozešla se k jezeru a stoupla si na hladinu. Rozházela tam krásné lekníny, které začaly modře zářit na znamení elementu vody a svojí magií vyčarovala obrovské modré srdce, které mělo uklidňující účinky. A ještě k tomu, když měla tu dobrou náladu, každému z nich přidala k jejich elementu jednu tlapku navíc. "Snad to užijete dobře," rozezněl se kolem její hlas a Iris zmizela, třeba se ještě vrátí...