Příspěvky uživatele

< návrat zpět

CERUM x NOIR
Se začátkem nového měsíce se cosi změnilo. Ptáte se co? Nejspíše k nám na ostrovy dorazila láska – respektive růžový obláček. Ten se tady rozhodně nenacházel běžně, ač tohle jsou magické ostrovy. Byl jiný, kromě barvy z něj padaly růžové drobounké třpytečky. Mohly být toxické? Jistě. Byly neškodné? Možná. Záleží, z jakého úhlu pohledu to vezmete.
Tak či onak, mráček nepravidelně plul po obloze a někde víc, někde méně, zanechával své růžové třpytky. Pokud se v blízkosti nikdo nenacházel, třpytky se rozpustily ve sněhu a nezbylo po nich vůbec nic. Jamile se nacházel někdo v blízkosti, třpytečky se snesly k tomu, kdo byl nejblíže. Vlci si jich neměli šanci všimnout, byly drobounké. Jediné, co zahlédnout mohli, tak byl onen růžový obláček – avšak jakmile obláček zmizel, jako kdyby ho nikdy předtím neviděli. Zapomněli na něj.
Ten, komu se třpytky dostaly do čumáčku, se rozkašlal. Nebylo to nic příjemného, avšak jakmile kašel ustal, vlk mohl cítit zvláštní pocity okouzlení, jisté něžnosti. Cítil se, jako kdyby se vznášel, nebo snad dokonce plul v oblacích. Jak moc tyto pocit vlk měl, se lišilo. Někdo je pociťoval více, někdo méně, tak či onak se cítil jinak než obvykle.
Těžko říci, jak dlouho tohle okouzlení bude trvat, ale jakmile zmizí, na tento zážitek rozhodně nezapomene. Jak s tím naloží...?

//Hrajte prosím pouze na místě, které jste si vybrali. Též si počítejte posty, ideálně to piště přímo do příspěvku, ať se mi to lépe kontroluje. Jakmile budete mít pocit, že máte dohráno, stačí do posledního postu z každé strany napsat "KONEC" a váš výsledný počet postů napsat do komentáře pod článkem, stačí mi, aby to zapsal jeden z páru (ale nutno zadat výsledek obou!!!). Také prosím okouzleného, aby po celou dobu hry zůstal okouzleným.
V případě dotazů pište do dotazů na discord.
Přeji příjemnou zábavu! ♥

STINA x CYRA
Se začátkem nového měsíce se cosi změnilo. Ptáte se co? Nejspíše k nám na ostrovy dorazila láska – respektive růžový obláček. Ten se tady rozhodně nenacházel běžně, ač tohle jsou magické ostrovy. Byl jiný, kromě barvy z něj padaly růžové drobounké třpytečky. Mohly být toxické? Jistě. Byly neškodné? Možná. Záleží, z jakého úhlu pohledu to vezmete.
Tak či onak, mráček nepravidelně plul po obloze a někde víc, někde méně, zanechával své růžové třpytky. Pokud se v blízkosti nikdo nenacházel, třpytky se rozpustily ve sněhu a nezbylo po nich vůbec nic. Jamile se nacházel někdo v blízkosti, třpytečky se snesly k tomu, kdo byl nejblíže. Vlci si jich neměli šanci všimnout, byly drobounké. Jediné, co zahlédnout mohli, tak byl onen růžový obláček – avšak jakmile obláček zmizel, jako kdyby ho nikdy předtím neviděli. Zapomněli na něj.
Ten, komu se třpytky dostaly do čumáčku, se rozkašlal. Nebylo to nic příjemného, avšak jakmile kašel ustal, vlk mohl cítit zvláštní pocity okouzlení, jisté něžnosti. Cítil se, jako kdyby se vznášel, nebo snad dokonce plul v oblacích. Jak moc tyto pocit vlk měl, se lišilo. Někdo je pociťoval více, někdo méně, tak či onak se cítil jinak než obvykle.
Těžko říci, jak dlouho tohle okouzlení bude trvat, ale jakmile zmizí, na tento zážitek rozhodně nezapomene. Jak s tím naloží...?

//Hrajte prosím pouze na místě, které jste si vybrali. Též si počítejte posty, ideálně to piště přímo do příspěvku, ať se mi to lépe kontroluje. Jakmile budete mít pocit, že máte dohráno, stačí do posledního postu z každé strany napsat "KONEC" a váš výsledný počet postů napsat do komentáře pod článkem, stačí mi, aby to zapsal jeden z páru (ale nutno zadat výsledek obou!!!). Také prosím okouzleného, aby po celou dobu hry zůstal okouzleným.
V případě dotazů pište do dotazů na discord.
Přeji příjemnou zábavu! ♥

NUNTIS x ARAKAN
Se začátkem nového měsíce se cosi změnilo. Ptáte se co? Nejspíše k nám na ostrovy dorazila láska – respektive růžový obláček. Ten se tady rozhodně nenacházel běžně, ač tohle jsou magické ostrovy. Byl jiný, kromě barvy z něj padaly růžové drobounké třpytečky. Mohly být toxické? Jistě. Byly neškodné? Možná. Záleží, z jakého úhlu pohledu to vezmete.
Tak či onak, mráček nepravidelně plul po obloze a někde víc, někde méně, zanechával své růžové třpytky. Pokud se v blízkosti nikdo nenacházel, třpytky se rozpustily ve sněhu a nezbylo po nich vůbec nic. Jamile se nacházel někdo v blízkosti, třpytečky se snesly k tomu, kdo byl nejblíže. Vlci si jich neměli šanci všimnout, byly drobounké. Jediné, co zahlédnout mohli, tak byl onen růžový obláček – avšak jakmile obláček zmizel, jako kdyby ho nikdy předtím neviděli. Zapomněli na něj.
Ten, komu se třpytky dostaly do čumáčku, se rozkašlal. Nebylo to nic příjemného, avšak jakmile kašel ustal, vlk mohl cítit zvláštní pocity okouzlení, jisté něžnosti. Cítil se, jako kdyby se vznášel, nebo snad dokonce plul v oblacích. Jak moc tyto pocit vlk měl, se lišilo. Někdo je pociťoval více, někdo méně, tak či onak se cítil jinak než obvykle.
Těžko říci, jak dlouho tohle okouzlení bude trvat, ale jakmile zmizí, na tento zážitek rozhodně nezapomene. Jak s tím naloží...?

//Hrajte prosím pouze na místě, které jste si vybrali. Též si počítejte posty, ideálně to piště přímo do příspěvku, ať se mi to lépe kontroluje. Jakmile budete mít pocit, že máte dohráno, stačí do posledního postu z každé strany napsat "KONEC" a váš výsledný počet postů napsat do komentáře pod článkem, stačí mi, aby to zapsal jeden z páru (ale nutno zadat výsledek obou!!!). Také prosím okouzleného, aby po celou dobu hry zůstal okouzleným.
V případě dotazů pište do dotazů na discord.
Přeji příjemnou zábavu! ♥

ASTRID x SETEKH'OE
Se začátkem nového měsíce se cosi změnilo. Ptáte se co? Nejspíše k nám na ostrovy dorazila láska – respektive růžový obláček. Ten se tady rozhodně nenacházel běžně, ač tohle jsou magické ostrovy. Byl jiný, kromě barvy z něj padaly růžové drobounké třpytečky. Mohly být toxické? Jistě. Byly neškodné? Možná. Záleží, z jakého úhlu pohledu to vezmete.
Tak či onak, mráček nepravidelně plul po obloze a někde víc, někde méně, zanechával své růžové třpytky. Pokud se v blízkosti nikdo nenacházel, třpytky se rozpustily ve sněhu a nezbylo po nich vůbec nic. Jamile se nacházel někdo v blízkosti, třpytečky se snesly k tomu, kdo byl nejblíže. Vlci si jich neměli šanci všimnout, byly drobounké. Jediné, co zahlédnout mohli, tak byl onen růžový obláček – avšak jakmile obláček zmizel, jako kdyby ho nikdy předtím neviděli. Zapomněli na něj.
Ten, komu se třpytky dostaly do čumáčku, se rozkašlal. Nebylo to nic příjemného, avšak jakmile kašel ustal, vlk mohl cítit zvláštní pocity okouzlení, jisté něžnosti. Cítil se, jako kdyby se vznášel, nebo snad dokonce plul v oblacích. Jak moc tyto pocit vlk měl, se lišilo. Někdo je pociťoval více, někdo méně, tak či onak se cítil jinak než obvykle.
Těžko říci, jak dlouho tohle okouzlení bude trvat, ale jakmile zmizí, na tento zážitek rozhodně nezapomene. Jak s tím naloží...?

//Hrajte prosím pouze na místě, které jste si vybrali. Též si počítejte posty, ideálně to piště přímo do příspěvku, ať se mi to lépe kontroluje. Jakmile budete mít pocit, že máte dohráno, stačí do posledního postu z každé strany napsat "KONEC" a váš výsledný počet postů napsat do komentáře pod článkem, stačí mi, aby to zapsal jeden z páru (ale nutno zadat výsledek obou!!!). Také prosím okouzleného, aby po celou dobu hry zůstal okouzleným.
V případě dotazů pište do dotazů na discord.
Přeji příjemnou zábavu! ♥

HANKA x ARRYN
Se začátkem nového měsíce se cosi změnilo. Ptáte se co? Nejspíše k nám na ostrovy dorazila láska – respektive růžový obláček. Ten se tady rozhodně nenacházel běžně, ač tohle jsou magické ostrovy. Byl jiný, kromě barvy z něj padaly růžové drobounké třpytečky. Mohly být toxické? Jistě. Byly neškodné? Možná. Záleží, z jakého úhlu pohledu to vezmete.
Tak či onak, mráček nepravidelně plul po obloze a někde víc, někde méně, zanechával své růžové třpytky. Pokud se v blízkosti nikdo nenacházel, třpytky se rozpustily ve sněhu a nezbylo po nich vůbec nic. Jamile se nacházel někdo v blízkosti, třpytečky se snesly k tomu, kdo byl nejblíže. Vlci si jich neměli šanci všimnout, byly drobounké. Jediné, co zahlédnout mohli, tak byl onen růžový obláček – avšak jakmile obláček zmizel, jako kdyby ho nikdy předtím neviděli. Zapomněli na něj.
Ten, komu se třpytky dostaly do čumáčku, se rozkašlal. Nebylo to nic příjemného, avšak jakmile kašel ustal, vlk mohl cítit zvláštní pocity okouzlení, jisté něžnosti. Cítil se, jako kdyby se vznášel, nebo snad dokonce plul v oblacích. Jak moc tyto pocit vlk měl, se lišilo. Někdo je pociťoval více, někdo méně, tak či onak se cítil jinak než obvykle.
Těžko říci, jak dlouho tohle okouzlení bude trvat, ale jakmile zmizí, na tento zážitek rozhodně nezapomene. Jak s tím naloží...?

//Hrajte prosím pouze na místě, které jste si vybrali. Též si počítejte posty, ideálně to piště přímo do příspěvku, ať se mi to lépe kontroluje. Jakmile budete mít pocit, že máte dohráno, stačí do posledního postu z každé strany napsat "KONEC" a váš výsledný počet postů napsat do komentáře pod článkem, stačí mi, aby to zapsal jeden z páru (ale nutno zadat výsledek obou!!!). Také prosím okouzleného, aby po celou dobu hry zůstal okouzleným.
V případě dotazů pište do dotazů na discord.
Přeji příjemnou zábavu! ♥

EXCELSIOR x BRYCE
Se začátkem nového měsíce se cosi změnilo. Ptáte se co? Nejspíše k nám na ostrovy dorazila láska – respektive růžový obláček. Ten se tady rozhodně nenacházel běžně, ač tohle jsou magické ostrovy. Byl jiný, kromě barvy z něj padaly růžové drobounké třpytečky. Mohly být toxické? Jistě. Byly neškodné? Možná. Záleží, z jakého úhlu pohledu to vezmete.
Tak či onak, mráček nepravidelně plul po obloze a někde víc, někde méně, zanechával své růžové třpytky. Pokud se v blízkosti nikdo nenacházel, třpytky se rozpustily ve sněhu a nezbylo po nich vůbec nic. Jamile se nacházel někdo v blízkosti, třpytečky se snesly k tomu, kdo byl nejblíže. Vlci si jich neměli šanci všimnout, byly drobounké. Jediné, co zahlédnout mohli, tak byl onen růžový obláček – avšak jakmile obláček zmizel, jako kdyby ho nikdy předtím neviděli. Zapomněli na něj.
Ten, komu se třpytky dostaly do čumáčku, se rozkašlal. Nebylo to nic příjemného, avšak jakmile kašel ustal, vlk mohl cítit zvláštní pocity okouzlení, jisté něžnosti. Cítil se, jako kdyby se vznášel, nebo snad dokonce plul v oblacích. Jak moc tyto pocit vlk měl, se lišilo. Někdo je pociťoval více, někdo méně, tak či onak se cítil jinak než obvykle.
Těžko říci, jak dlouho tohle okouzlení bude trvat, ale jakmile zmizí, na tento zážitek rozhodně nezapomene. Jak s tím naloží...?

//Hrajte prosím pouze na místě, které jste si vybrali. Též si počítejte posty, ideálně to piště přímo do příspěvku, ať se mi to lépe kontroluje. Jakmile budete mít pocit, že máte dohráno, stačí do posledního postu z každé strany napsat "KONEC" a váš výsledný počet postů napsat do komentáře pod článkem, stačí mi, aby to zapsal jeden z páru (ale nutno zadat výsledek obou!!!). Také prosím okouzleného, aby po celou dobu hry zůstal okouzleným.
V případě dotazů pište do dotazů na discord.
Přeji příjemnou zábavu! ♥

STRIX x MIRELDIS
Se začátkem nového měsíce se cosi změnilo. Ptáte se co? Nejspíše k nám na ostrovy dorazila láska – respektive růžový obláček. Ten se tady rozhodně nenacházel běžně, ač tohle jsou magické ostrovy. Byl jiný, kromě barvy z něj padaly růžové drobounké třpytečky. Mohly být toxické? Jistě. Byly neškodné? Možná. Záleží, z jakého úhlu pohledu to vezmete.
Tak či onak, mráček nepravidelně plul po obloze a někde víc, někde méně, zanechával své růžové třpytky. Pokud se v blízkosti nikdo nenacházel, třpytky se rozpustily ve sněhu a nezbylo po nich vůbec nic. Jamile se nacházel někdo v blízkosti, třpytečky se snesly k tomu, kdo byl nejblíže. Vlci si jich neměli šanci všimnout, byly drobounké. Jediné, co zahlédnout mohli, tak byl onen růžový obláček – avšak jakmile obláček zmizel, jako kdyby ho nikdy předtím neviděli. Zapomněli na něj.
Ten, komu se třpytky dostaly do čumáčku, se rozkašlal. Nebylo to nic příjemného, avšak jakmile kašel ustal, vlk mohl cítit zvláštní pocity okouzlení, jisté něžnosti. Cítil se, jako kdyby se vznášel, nebo snad dokonce plul v oblacích. Jak moc tyto pocit vlk měl, se lišilo. Někdo je pociťoval více, někdo méně, tak či onak se cítil jinak než obvykle.
Těžko říci, jak dlouho tohle okouzlení bude trvat, ale jakmile zmizí, na tento zážitek rozhodně nezapomene. Jak s tím naloží...?

//Hrajte prosím pouze na místě, které jste si vybrali. Též si počítejte posty, ideálně to piště přímo do příspěvku, ať se mi to lépe kontroluje. Jakmile budete mít pocit, že máte dohráno, stačí do posledního postu z každé strany napsat "KONEC" a váš výsledný počet postů napsat do komentáře pod článkem, stačí mi, aby to zapsal jeden z páru (ale nutno zadat výsledek obou!!!). Také prosím okouzleného, aby po celou dobu hry zůstal okouzleným.
V případě dotazů pište do dotazů na discord.
Přeji příjemnou zábavu! ♥

ENZOU x SACHI
Se začátkem nového měsíce se cosi změnilo. Ptáte se co? Nejspíše k nám na ostrovy dorazila láska – respektive růžový obláček. Ten se tady rozhodně nenacházel běžně, ač tohle jsou magické ostrovy. Byl jiný, kromě barvy z něj padaly růžové drobounké třpytečky. Mohly být toxické? Jistě. Byly neškodné? Možná. Záleží, z jakého úhlu pohledu to vezmete.
Tak či onak, mráček nepravidelně plul po obloze a někde víc, někde méně, zanechával své růžové třpytky. Pokud se v blízkosti nikdo nenacházel, třpytky se rozpustily ve sněhu a nezbylo po nich vůbec nic. Jamile se nacházel někdo v blízkosti, třpytečky se snesly k tomu, kdo byl nejblíže. Vlci si jich neměli šanci všimnout, byly drobounké. Jediné, co zahlédnout mohli, tak byl onen růžový obláček – avšak jakmile obláček zmizel, jako kdyby ho nikdy předtím neviděli. Zapomněli na něj.
Ten, komu se třpytky dostaly do čumáčku, se rozkašlal. Nebylo to nic příjemného, avšak jakmile kašel ustal, vlk mohl cítit zvláštní pocity okouzlení, jisté něžnosti. Cítil se, jako kdyby se vznášel, nebo snad dokonce plul v oblacích. Jak moc tyto pocit vlk měl, se lišilo. Někdo je pociťoval více, někdo méně, tak či onak se cítil jinak než obvykle.
Těžko říci, jak dlouho tohle okouzlení bude trvat, ale jakmile zmizí, na tento zážitek rozhodně nezapomene. Jak s tím naloží...?

//Hrajte prosím pouze na místě, které jste si vybrali. Též si počítejte posty, ideálně to piště přímo do příspěvku, ať se mi to lépe kontroluje. Jakmile budete mít pocit, že máte dohráno, stačí do posledního postu z každé strany napsat "KONEC" a váš výsledný počet postů napsat do komentáře pod článkem, stačí mi, aby to zapsal jeden z páru (ale nutno zadat výsledek obou!!!). Také prosím okouzleného, aby po celou dobu hry zůstal okouzleným.
V případě dotazů pište do dotazů na discord.
Přeji příjemnou zábavu! ♥

JHIN x YARO
Se začátkem nového měsíce se cosi změnilo. Ptáte se co? Nejspíše k nám na ostrovy dorazila láska – respektive růžový obláček. Ten se tady rozhodně nenacházel běžně, ač tohle jsou magické ostrovy. Byl jiný, kromě barvy z něj padaly růžové drobounké třpytečky. Mohly být toxické? Jistě. Byly neškodné? Možná. Záleží, z jakého úhlu pohledu to vezmete.
Tak či onak, mráček nepravidelně plul po obloze a někde víc, někde méně, zanechával své růžové třpytky. Pokud se v blízkosti nikdo nenacházel, třpytky se rozpustily ve sněhu a nezbylo po nich vůbec nic. Jamile se nacházel někdo v blízkosti, třpytečky se snesly k tomu, kdo byl nejblíže. Vlci si jich neměli šanci všimnout, byly drobounké. Jediné, co zahlédnout mohli, tak byl onen růžový obláček – avšak jakmile obláček zmizel, jako kdyby ho nikdy předtím neviděli. Zapomněli na něj.
Ten, komu se třpytky dostaly do čumáčku, se rozkašlal. Nebylo to nic příjemného, avšak jakmile kašel ustal, vlk mohl cítit zvláštní pocity okouzlení, jisté něžnosti. Cítil se, jako kdyby se vznášel, nebo snad dokonce plul v oblacích. Jak moc tyto pocit vlk měl, se lišilo. Někdo je pociťoval více, někdo méně, tak či onak se cítil jinak než obvykle.
Těžko říci, jak dlouho tohle okouzlení bude trvat, ale jakmile zmizí, na tento zážitek rozhodně nezapomene. Jak s tím naloží...?

//Hrajte prosím pouze na místě, které jste si vybrali. Též si počítejte posty, ideálně to piště přímo do příspěvku, ať se mi to lépe kontroluje. Jakmile budete mít pocit, že máte dohráno, stačí do posledního postu z každé strany napsat "KONEC" a váš výsledný počet postů napsat do komentáře pod článkem, stačí mi, aby to zapsal jeden z páru (ale nutno zadat výsledek obou!!!). Také prosím okouzleného, aby po celou dobu hry zůstal okouzleným.
V případě dotazů pište do dotazů na discord.
Přeji příjemnou zábavu! ♥

Tma. A zprvu se nic nedělo. Přesto měl Zinek pocit, že v té tmě není sám. A také, že nebyl. Cítil zemi, cítil les kolem svého těla a cítil život, kterým krajina oplývala. Zeleň se pomalu ale jistě před blížící zimou chystala ke spánku, stále však byla plná života a užívala si poslední paprsky slábnoucího podzimního slunce. Cítil pole květin, v jehož středu nyní seděl. A květiny poslouchaly, skoro až zvědavě, co se jim snaží sdělit. Cítil jejich přítomnost jako teplý dotek slunce. Ale to nebylo jediné, co cítil. bylo na nich něco zvláštního, o tom nebylo pochyb už od pohledu, ale mimo to nebyly cítit jako tráva nebo les kolem. Zinkovi chvíli trvalo, než to poznal. bylo to slabé a jakoby rozptýlené po celém poli květin a v zemi pod ním. Ale bylo to tu. A bylo to stejně známé, jako dotyk pod jeho tlapkami. Magie. Slabě pulzující v zemi a v květinách, přelévající se v nich a proudící do země, odkud se rozlézala do okolí.

Vlčice je přejela všechny pohledem. Shine pouze kývla a brzy se přihlásila dobrovolnice, co by ji mohla zastoupit. Další zrzavý vlk se taktéž přidal. A pak tu byla ta otravně hlasitá, malá bytost. Vlčice k ní sjela očima a krátce se zatvářila stylem 'ew, dítě', než se znovu dostala pod kontrolu a odkašlala si.
,,Jsem kněžkou mého boha, vyslána lady Selaine, hlavou naší církve, abych donesla, co ti vaši selhali donést. Pomalu a jistě svou existencí ničíte svůj svět a vaši bohové začínají být zoufalí, takže volají o pomoc nám," nezúčastněně zamávala tlapou.
,,Moje jméno je Iriesta a ano, to světlo bylo světlem boha Kiiho. Mám další triky v rukávu, ale během rozbřesku a setmění je nejlehčí kouzlit," oznámila, i když se nikdo neptal. ,,A kladeš hodně otázek. Je jen štěstí, že máš jeho božskou, dobrou vůli. V Noramu by toto neprošlo."
S tím, zda by to prošlo a nebo ne, to byla otázka. Pak však vlčice jednoduše mávla tlapou a na jejím krku se objevil vak, který doteď byl nejspíše neviditelný. Ten se otevřel a ona jednoduše mávla tlapou ke Stině, k Einarovi, k Třezalce a k Bryce. ,,V našem světě se té rostlině říká Kiiho slzy, ale vy jí můžete říkat jak chcete, s vaším... inu, diskutabilním božstvem. Nějak se dohodněte mezi sebou, jestli vás rostliny zajímají." S tím si odkašlala. ,,Tahle rostlina navrací světu magii. Udržuje ji, vrací ji a regeneruje ji - což tohle místo upřímně potřebuje," pootočila hlavu a přejela okolím zrak.
,,No, rozneste ji po vašich ostrovech jak náhodně to jen půjde. Hodně štěstí," a s tím se jednoduše otočila a vydala se hlouběji do ostrovů sama. Těžko říct, co bylo nebo nebylo jejím účelem. Bryce se však už vrátil do původní podoby a cibulky semen, která před vlky levitovaly, se jednoduše změnila do drobných váčků a připevnily se vlkům, kterým je poslala, na krk.

// Gratuluji k získání nové rostlinky! Navrhujte její názvy za vaše vlky a dáme posléze na discordu hlasování. Sice netušíte, jak má vypadat, ale cibulky jsou poměrně barevné, asi jako když vidíte ve vodě rozlitý olej.
Nezapomeňte si všichni napsat Zinkovi do vzkazů o predátory, do shrnutí napište jen 'orca squad'. Díky za hru. :)

PREDÁTOŘI - KONEC

Zdálo se, že všichni jsou zachráněni a ti, co i nadále zůstávali na vodě, se museli urychleně přemístit směrem k ledu a zachránit si svou srst. Pod Einarem se pomalu a jistě led roztékal, ale nebylo to tak rychlé, aby led znovu popraskal a donutil vlky zmizet v otevřených vodách.
Noelle a Deimos byli oba zachráněni, ač oba přetrvávali v bezvědomí a Deimosovo tělo se mimovolně chvělo chladem, který tady byl. Ohřívání okolí Stiny a Einarův oheň alespoň trochu pomohly v tom, aby vlci, co se právě dostali z vody, nestali novými mrazíky.
Vlčice, která jim všem zachránila kožichy (a taky je sem v první řadě dostala), se vrátila zpět na pevninu a rozhlédla se po vlcích, kteří zde postávali. V jejím zlatavých očích se zaleskl zájem a taky trocha opovržení. Přejela pohledem zmrzačená těla vlků a krátce pootočila hlavu, aby pohlédla na sebe. Sic byla mokrá, ale byl tu velký rozdíl mezi tím, jak vypadalo ona a Mois Grisští vlci, kteří se do této situace zamíchali.
,,No, když už tu jste," započala a pohlédl na Shine, u níž se pohledem mírně zarazila, ,,tak mi všichni můžete pomoct. Potřebuji čtyři vlky, kteří něco roznesou po tom vašem..." vlčice se rozhlédla. ,,Místě posledního odpočinku. Ostrovy, že?" Její hlas sic zněl velmi autoritativně, ale zároveň v něm bylo i něco ostrého jako břitva. Jakoby se zlobila.
,,Ty," pronesl konečně přímo a mířeně na Shine, ,,i kdyby jen krátce, byla jsi kněžka Karthernakiiho. Takže tě přihlašuji za jednoho z dobrovolníků." Pak mírně praskla a přivřela oči. ,,Ráda bych vás všechny vyléčila, ale moje magie se léčení zrovna netýká. Snad se vám dostane pomoci jinde."

Spousta vlků bylo zachráněno. Dostali se z mrazivé vody z posledních sil a nyní se o ně starali jejich známý, jejich přátelé, jejich... kdo ví co. Někteří vlci však tolik štěstí neměli.
Heřmánek po matce ještě natahoval tlapy, zatímco mířil do hlubin oceánu. Otvíral tlamu, ze které unikaly bublinky, jak se snažil křičet a prosit o pomoc. Brzy zmizel z dohledu a jediné, co po něm zbylo, byl lehký pach krve na hladině a noční můry, které nyní jeho matku a sourozence budou pronásledovat. Mohli však něco udělat, aby vlče ušetřili jeho osudu? Těžko říci.
Další, kdo neměl tolik štěstí, byl Deimos, kterého pomalu táhl tvor, několikrát větší než on, směrem dolů a pryč. Vlci nad jeho hlavou se snažili pomoci, ale Zephir se v tomto světě sotva objevil a nápad Bryce smetl Einar ze stolu s obavou, že by snad mohl ještě ublížit jí. Ovšem, stále tu byla vlčice, která nakonec všem z nich pomohla kráčet po hladině. Ta jen věnovala Třezalce krátký pohled, který absolutně nic nevysvětloval, a hnula se směrem vpřed, aby se přiblížila vlkům, kteří chtěli pomoct Deimosovi.
,,Je ve vodě poslední, ano?" optala se, aby se ujistila. Nyní měl snad každý, kdo na hladině stál, docela dobrý pohled na to, co byla zač. Vlčice měla k zádům připevněnou hůl, v jejímž konci pulzoval drahokam, který nápadně připomínal jantar. Její srst byla v barvách krému a po těle se jí táhlo i pár krémově čokoládových odznaků. Dominantou však byly oči, které svítily zlatou a čelenka, která vydávala mírné světlo - i ta byla ozdobena jantarem.
,,Dám ti požehnání, ale je to poslední z kouzel, která mi zbývají. Dostaň se do vody a dostaň toho vlka ven." S tím se k Bryce natáhla a kámen zasazený v její holi zazářil - a Bryce? Najednou pocítila... změnu. Nejen že se vzduch náhle stal mnohem těžší k dýchání, její srst znachověla. a zazářila podivným, namodralým světlem. Magie, která doteď držela hladinu pod jejími tlapkami uzavřenou, se rozplynula jako ranní mlha a Bryce jednoduše do vody spadla. Přesto ji však nechladila a pokud by se nadechla, poznala by, že nyní dokáže dýchat pod vodou.
Vlčice ztěžka dýchala. ,,Všichni, zpátky na pevninu!" zavelela komukoliv, kdo se ještě nacházel na vodě. Důvod byl docela jasný, světlo, které jim doteď umožňovalo po vodě chodit, začínalo slábnout. Nejspíše na tom se silami nebyla úplně nejlépe.
Co se týkalo Deimosových pokusů se osvobodit, překvapivě nějaký účinek měly. Kosatka sebou sice cukala, ale horká voda, co se okolo ní kvůli Deimosově ohni vařila, ji zrovna netěšila. Navíc vlk drápal, ač jen zadními nohami, protože těmi předními vlál směrem vpřed. A pak... byl volný. Proč? Jak? Inu, kdo ví. Možná, že zvíře hodlalo udělat otočku a vrátit se pro něj. Nebo mu za tu námahu nestál. Nebo, což bylo nejpravděpodobnější, se rozhodlo, že jednoduše počká, až se vlk utopí. Byl přeci jen hluboko pod hladinou a tělo mu objímal chlad, přestávalo reagovat. Viděl nad sebou pohasínající světlo hladiny - a pak náhle nějaké jiné, které se zalesklo kdesi nad jeho hlavou. Jenže k tomu světlo se jen tak nedostane. Od toho tu však byla Bryce.
Noelle se snažila onu vlčici přesvědčit, že Proužka samotného nechat nemůže, ale stačil jí jediný pohled, aby ji jantarová vlčice umlčela a poslala k břehu už nadobro. A Noelle se tam tedy vydala a jak to tak bývá, štěstí jí příliš nepřálo. Zatímco se hnala směrem k břehu, slábnoucí světlo pod jejími tlapkami v jeden moment povolilo - zrovna, když se blížila k jedné z ker. Přední tlapy jí prudce klesly do vody a její hlava sebou jednoduše plácla na led takovou silou, že se vlčici před očima zatmělo a sesunula se do vody jako pytel brambor. Snad zde byla nějaká dobrá duše, která se zaslouží o to, aby nezahynula takto hloupou smrtí. U ní by se tomu však nikdo ani nedivil.

Zatímco někteří vlci se snažili dostat k hladině, jiní se pokoušeli už vyškrábat na kry a nebo se celkově dostat z tohoto ledového pekla. Jen pár vlků se rozhodlo, že by mohlo pomoci.
Vlci, kteří nyní byli v ohrožení života, jmenovitě Deimos a Raziel se pokoušeli s predátory bojovat. Raziel se pouštěl do očí kosatky, která zjevně takovou chuť přežít nečekala. Prvně sebou celá zacukala, čímž donutila i Raziela, aby své tělo hnul v nepřirozených pohybech, které nejspíš ještě se zaraženými zuby v jeho mase nebyly příjemné. Nakonec jej však konečně pustila, sama krvácejíc z ran, které utržila, a vydala se najít snadnější oběť. Co se týkalo Deimose, ten se docela nalokal, jak se pokoušel křičet na dvojici, která byla nad hladinou, zatímco on se nořil níž a níž do vody. Alespoň se pokoušel kopat, ale voda se mu nad hlavou pomalu uzavírala - vzdušné biče Noelle moc nezabíraly, ač se kosatka stáhla dál z jejich dosahu, a tak dvojice Zephir a Noelle jen stáli na hladině a sledovali, jak Proužek mizí pod hladinou. Jenže co s tím? Možná donutit jiného vlka, který toho mohl udělat víc, aby jim pomohl.
Lucian se konečně dostal k hladině. Jeho hlava se dostala nahoru a do jeho plic se dostal čerstvý vzduch. Vlk stále mrznul, ale nyní byl u kry, na kterou se stačilo vyškrábat - a odtud měl ten nehezký výhled a do čenichu se mu dostával pach krve, který se vznášel nad ledovou hladinou. Smíchaný spolu s ledovým vzduchem v nozdrách vlka téměř kousal. Chlad se mimo vodu snad jen stupňoval. Lucian musel rychle najít vlka, co by mu pomohl se zahřát.
Kosatka v okolí Bryce a Echa pořád kroužila, ale nejspíše to byl mladší kousek, který se zatím do dění nechtěl moc zapojovat a možná se cítil nejistě z této cizí kořisti. Rozhodla se však ještě narazit do Echa hlavou, v tenhle moment už šlo možná spíš o pošťuchovací hru, nebo prostě o hraní s jídlem. Útoku se však nedočkali.
Vidar a Einar viděli díky světle na vodě a přicházejícímu ránu, co se ve vodě hýbe. Ze severu to nejspíš bylo něco, co znali a pokoušeli se tomu vyhýbat kdy to jen šlo. Hrubá síla na tyhle ryby skutečně nefungovala. Ne, tohle nebylo dobré. Čeho si však vlci všimli byla kosatka, která zamířila jejich směrem. Tedy, přesněji k Shine. Jednalo se o tu, kterou zranil Raziel a nyní si hledala něco slabšího ke zhltnutí. A tak během několika momentů mohla Shine téměř slavit, a v další... hned vedle ní a Stiny se objevila černobílá kosatka se zraněními v okolí očí a jednoduše se svými zuby přiblížila k vlkům, kteří byli v Shinině okolí. Byl to první moment, kdy si to, co tu bylo, mohli vlci pořádně prohlédnout. Kosatka bokem narazila do kry, která se odsunula od Shine a Heřmánka pryč.
V další moment se nad celou zmrzlou krajinou ozval hlasitý skřek. Heřmánek, kterého se doteď snažila Shine svírat a zachránit, začal drápat v matčině srsti, snad ve snaze se o něco zachytit, jak jej obrovská 'ryba' zachytila v půlce těla zuby. Kvílení pokračovalo ještě chvíli, než kosatka s vlčetem zmizela pod vodou - a možná i se Shine, pokud se stále snažila držet svého vlčete.
Vlčice, která všem darovala možnost chodit po vodě, se již dostala až k břehu. S pevnou vodou, po které šlo chodit, se vzdálenost náhle zdála být mnohem kratší. Vyděšeně se ohlédla přes rameno a zastavila se. ,,Na co čekáte, pomožte ostatním z vody, nebo tak skončíte všichni!" vykřikla. Její pohled i padl na dvě vlčata, Hvozdíka a Třezalku, kteří stáli na břehu a vše velmi dobře viděli. ,,Dál od vody. Dál!" rozkázala jim a sama se rychle ohlédla po vlcích, kterým by snad mohla pomoci z vody.

// Poslední post a čas na to, aby jste dostali vašeho vlka z vody, než mu ochabnou končetiny!

Některým vlkům nedocházelo, že jim jde o život, jiní si toho byli vědomi až příliš. Lucian pomalu klesal dolů, pomalu ztrácel vůli bojovat s vlnami. Byl ale svět tak krutý, aby jej jednoduše nechal zahynout? A co ostatní vlci? Moc to nevypadalo, že by se jim do vody chtělo, obětovat své životy za ten jeho. Shine se pokoušela zachránit svého syna, který k ní z náruče vody plaval čím dál tím pomalejc, jak se zalykal vodou. Pomáhala mu alespoň voda, kterou jeho matka ovládala, aby se dostal směrem k ní. Tehdy si Heřmánka povšimnul i Vidar, který dvojici pod vodou usilovně hledal. Einar měl ze své kry docela dobrý přehled o tom, kdo je kde a tak dobře viděl, když se z vody vynořila obří tlama, která jednoduše chytila Deimosovu pravou nohu do zubů a jednoduše jej stáhla do vody. Kosatka si ve vodě docela rychle překousla, snažíc se dostat ke stehnu. Pokud se Deimos brzy neosvobodí, mohl by mít nehezké jizvy a nebo taky přijít v tom horším případě o život.
Jenže... to byla jedna z těch vodních příšer! A tam ji taky skupina, které se snažil Lucian pomoct, viděla. Takže oni byli v bezpečí! Inu... kéž by. Tvar, který směrem k nim předtím plaval, totiž nezmizel. Udělal dva kruhy okolo jejich kry a pak zmizel... jen aby se vrátily ony tvary dva. Dvojice plavala směrem, kde se Echo, Raziel a Bryce snažili udržet - a s nimi i vlna, jelikož jejich hřbety takto blízko hladině vířily vodu. Vlna nebyla tak silná, aby obyčejně vlka srazila, ale na kluzkém povrchu, třebaže zpevněném pavučinou, do vlků narazila poměrně nemilosrdně. Sotva se drápali z vody, už se do ní vraceli. A tentokrát? Tentokrát se z toho nedostanou tak lacino. Raziel, jehož kožich byl pěkně svítivý a jasný, ucítil, jak o něj něco otírá, jako první. A pak se do něj pustily zuby - a vlk byl vytažen nad hladinu a pak zas pod ni černobílou velkorybou. Těžko říct, zda něco takového v životě už viděl. Ani Bryce s Echem neměli moc štěstí, jelikož okolo nich kroužil stejný stín, který nejspíše zvažoval, kterého z nich si dá na večeři - a pak jednoduše do dvojice narazil plnou silou, až je ve vodě o kus odpinkl a vyrazil jim dech. Dál od kry, dál od země. Byl tohle jejich konec?
Noelle a Zephir tohle sledovali z bezpečí z kry. Jim přece žádné nebezpečí nehrozilo, ne? Tedy, kromě Deimose, který zmizel pod hladinou a krve, co byla nyní cítit. Přeci jen nebyl vzat na nohu zrovna jemně. Pak tu byla Třezalka, Stina a Hvozdík, který se podařilo dostat zpátky na pevnou zem. Oni prozatím ohroženi neviděli, ale moc dobře viděli, co se děje. Viděli vlky, kteří byli napadeni a jak byli napadeni. Viděli, jak zvířata ve vodě docela mordují vlky, kteří se za světlem seběhli jako můry.
A byla tu další vlčice, která všechno viděla - ta, co původně všechno a všechny svolala. A když se situace zdála být v koncích, vyděšeně sledovala, co to natropila. Zvedla oči k obloze.
,,Milostivý bože, Kii, požehnej mi, ať všechny tyto životy nepřijdou nazmar," zašeptala rychle, ač většina vlků nejspíš nic takového neslyšela. Ovšem, ona světýlka, která se objevila už předtím, nyní nabrala poměrně stálejší tvar drobných medúzek, které si tančily nad hladinou - a co moment se jí dotkly. Dotek světelných medúzek hladinu rozsvítil. Tedy, její části. A vlčice s holí? Ta se po těchto svítivých částech rozběhla směrem k břehu.
Medúzky však nebyly jen v jejím okolí. Zhmotnily se i okolo břehu a ker - všichni, kteří momentálně neplavali, se mohli projít po vodní hladině a pomoci z ní těm, kteří se nyní topili a nebo byli napadni velkými, hladovými rybkami.

// Takže! Už žádné předbíhání vypravěče, pokud k vám přímo míří nějaká potvora. Kdo to má pak číst, je vás tu deset a pokud mi všichni napíšete dva a víc postů, mám toho minimálně dvacet. Myslete na moji sanitu.
Všichni, kteří se namočili během prvního postu, mají přesně dva na to, aby se dostali ven - potom vám pomalu začne odcházet cit v končetinách a bez cizí pomoci se jednoduše utopíte. Nezapomínejte, že tohle je voda na úplném severu mois grisu, obklopená ledem a sněhem. Moc teplo tu není a vaše tělo by už teď mělo být v šoku! Ti, co se dostali do vody později, si připočítají tyto posty k dobru. Rychle se zahřejte a zachraňte si zadky!
Prosím, podtrhávejte mi důležité info. V 14ti postech se to těžko hledá, tudíž chválím Bryce, která mi to podtrhává i bez mučení. Nadále vás chválím, že si nahoru píšete, na koho reagujete! Jste moc šikovní.