Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< luka (přes les u mostu)

„No jasně, my jsme zdraví, tak-“ nedořekl to, protože mu došlo, co vlastně řekl. Jak na tom byl Leon se zdravím? Mluvil o vážné nemoci, no Lapis neměl ani tušení, jestli to neměl chronický nebo jako... „Teda...“ začal, ale jak to říct, aby nezněl jako necitlivý blbec? „Tu tvoji nemoc...hmm...pořád máš, nebo je ztráta většiny zraku jen trvaly následek?“ zeptal se a nevinně se usmál, jakoby to mohl vlk vidět. Haha. „To je vlastně pravda. Odhalit přesnou polohu Mois Grisu se ještě asi nikomu nepodařilo! Nebo jako o tom ještě nevím, noo. Neznám všechny vlky ostrovů,“ zasmál se krátce. Vlastně nikdo se tu asi neznal s každým. Kolik vlků tu vůbec mohlo tak žít? No i smeček se tu našlo víc, takže to zas tak málo nebude. Ještě se musel připočítat i fakt, že někteří žili na vlastní pěst. Nešlo o příliš osamělý život? „Jo, jo, to určitě! Vlastně od doby, co mi narostly parohy, je můj pohyb v džungli taky mnohem jiný! Možná trochu složitější, ale už jsem říkal ne, že správné vlky džungle příjme?“ promluvil znovu. Řekl to, nebo to měl jenom v hlavě? Haha kdo ví. Následně se oba moc rádi vydali zpět na území Maingaru, aby Lapis ukázal sestře nového potenciálního člena. Nebude mít problém! Nebude, ne? „Já? Hm, sestra mi zatím žádnou nepřidělila, ale víš co? Budu průzkumník. To je dobrý, mj můžu zkoumat a objevovat, hlídat a tak. Už jsem toho stihl poznat tolik!“ přikyvoval na svoje rozhodnutí jako já nejlepší věc, kterou provedl. Možná by to mohl Citře rovnou sdělit po přijetí Leona? Určitě! „Tak jsme tady, Maingarská smečka!“ oznámil svému společníku a snad brzy i kolegovi, ovšem asi cítil pach hranic. Následně zavyl na důkaz toho, že prostě něco potřeboval. A že jo, chtělo to přijmout nového do jejich řad!

„Chceš mě naučit léčit ostrovy? Jo, jasně! To se nedá odmítnout. I ty musí být zdravé, že?“ poznamenal vesele. Bude (další) léčitel ostrovů. No neznělo to krásně a zároveň zodpovědně? Možná na ně pak nebudou útočit takové ty katastrofy... jako třeba potopy, které zažil. „Ty jo, to pocházíš z daleka, že?“ zajímal se. O takovém jazyku nikdy neslyšel! „Teda, to já taky. Jen jsem prošel portálem,“ dodal ještě. „Ale to jsem možná už říkal,“ zasmál se následně. Opakovat se taky nemusel, i když... pravděpodobně se už stalo. Snad mu to Leon odpustí, haha. „Ah, u všech vlků, to mě mrzí! Musí to být velké omezení!“ projevil viditelnou lítost nad jeho nemocí. Chudák malej... „Ale je fajn, že ses tedy naučil vidět i jinej svět a...a přizpůsobil se svému novému životu. Každý to jen tak nezvládne,“ řekl napřímo, avšak i když to myslel jako kompliment, no ... nic. Nikoho urazit přece nechtěl. Každý byl jiný... Někdo se s tím srovnával déle, nebo ani tak dlouho ne. Mohl jen polemizovat, jak dlouho se přizpůsoboval hnědavý. Následná slova ho však nadmíru potěšila. „Chceš k nám do Maingaru? To je skvělé! Určitě můžeme vyrazit hned,“ zavrtěl ocáskem a usmíval se až od ucha k uchu. Leon si najde svůj domov a z Lapise se stane náborář. Haha. „My už ti najdeme něco, co budeš moct dělat, hihi. A taky budeš mít sám nějakou dobu na přemýšlení. Role nemusí být rozdělena hned,“ promluvil k němu a následně se rozešel směrem na území. „Tak jdeme,“ pokynul mu ještě, aby ho asi aspoň následoval podle hlasu. Moc nedokázal určit, co bylo téměř celý zrak, tak pro jistotu...

>> Maingarská smečka (přes les u mostu)

„Hmm, tak to možná léčitelé dělají. Ti se v bylinkách vyznají,“ řekl sebejistě. Věřil tomu! „Já léčitel nejsem, já vlastně vím o bylinkách úplný nic!“ přiznal a zavrtěl hlavou. Jasně, asi by věděl, jak se aspoň některé jmenovaly, ale jejich účinky? To by mohl jen tipovat a stejně by tipoval špatně. Ale kdyby ho někdo chtěl naučit, určitě by si nestěžoval... „Mořští, tropičtí, klidně můžeš použít oba názvy! Nám to nevadí. I když tropičtí by možná pasovalo víc. Víš jak, naší hlavní doménou je džungle, moře je pak takový příjemný bonus,“ zazubil se. Ty jo, hodně se zajímal...
„Ale na další tvá slova ti nemůžu odpovědět. Já...nemám ani páru, co znamenají! To je nějaký jazyk?“ zeptal se následně, možná trochu drze. Samozřejmě, že šlo o nějaký jazyk. Ale Lapis ho neznal a tak slyšel jen nějakou havmatilku. „Tak jo, určitě pověz! Však naše smečka není nic tajného, může ji poznat kdo chce,“ souhlasil. Přece nebyl důvod zakazovat mu, aby se podělil o tyto informace se svými sestrami, že? A osobně by toho nebyl ani schopen. „Slepým? Ty jsi...?“ došlo mu. Jaktože mu to mohlo tak ujít? Měl by být asi o něco více všímavý, haha. „Ne dobrý, pardon. Eh to není hezké,“ poznamenal následně trochu trapně. Oops, trochu uberme zbrklosti. „My nepřistupujeme špatně k žádnému vlku! Může být slepý, hluchý, bez tlapky, s parohy i křídly...a cokoli. Teda jestli to myslíš takhle...proč by měla smečka automaticky vyhodit jakéhokoli vlka? Však každý má nějaké kvality, které v ní může využít. Nebo?“ mlel jedno přes druhé, že pokud to Leon pobere, bude to zázrak. No hlav ji kontext mu snad neuteče. Jenom prostě moc nepochopil, proč se tak nejistě ptal! Tohle nějaká smečka dělala? Jeho sestra by to tedy nikdy neudělala... Dobře, ten pohyb mohl být o něco složitější, avšak on tam žil s parohy a... žil. Pohoda. Jak zmínil, džungle mezi sebe správné vlky prostě přijme.

„Já se teda divím, že něco jako magie má vůbec nějaký pach! Jenže u většiny věcí mohu identifikovat, jaký druh pachu to je. U magie je to něco...nevím, nespecifikovaného, prostě jakoby neznámého, i když to můžeme cítit každý den celý den,“ blábolil dál. Třeba však Leon to uměl specifikovat. Třeba tu takoví vlci byli! Ne, že by si s někým o magii někdy pořádně povídal, haha. Ulevovali...? pomyslel si trochu zmateně. Jak... „No já nevím, asi jo. Jak ulevit zemi od magie?“ zeptal se náhle. Vlk před něj položil otázku, která mu najednou vrtala hlavou! Bylo to potřeba? To proto na ostrovy útočily takové síly a pak se najednou zas stáhly? Ve své domovině katastrofy neměli. A jak měl vůbec vědět, jestli někdo od magie ulevoval či nikoli? Třeba to pár vlků dělalo, no neznal všechny. Byl zmaten! „Noo žijeme v džungli. Takže pokud se členové dobře naučí pohybovat se v ní, dokážou se lépe ochránit před nepřátelskými útoky a tak! Víš, dá se tam lehce ztratit a taky tam žije pár takových zvířátek, které...no nejsou moc kamarádská,“ zazubil se. S takovým tygrem by se moc kamarádit nemohl... Avšak když už mluvil o těch zvířatech...kde měl svého kamaráda plcha? Snad byl v pořádku! „Ale neboj, vůbec bych se neděsil! Pravého člena Maingaru džungle perfektně přijme!“ přikyvoval jak zběsilý. On se dobře učil pohybovat v džungli i se svými parohy. Byl pravý člen! „A není to jen džungle! Máme území i v celkem schovaných ostrůvcích v oceánu. Tam je to hodně krásné. Můžeme tam plavat, lovit rybky, relaxovat,...prostě co chceš,“ poznamenal ještě. Jo, ty ostrovy už objevilo asi dost vlků, no pro něj byly hrozně tajné, hihi. „A pak teda máme kousek loviště ještě v jednom sousedním lese, ale tam už určitě znáš. Přes ten projde plno vlků. No co jim jiného taky zbývá, když je zároveň hned za mostem, že?“ zasmál se. Věděl jeho společník o mostě?

„Jo, to jo, i příroda se dokáže zlobit, to samozřejmě! Ale pozor, tady na ostrovech za to může kolikrát i magie! Je jí tu hodně, vážně hodně,“ odpověděl mu s další informací. Vnímavější vlci ji museli určitě i snad cítit! Avšak ne, že by ji odsuzoval. Lapis byl posledním vlkem, který by odsuzoval cokoli... „Ano, smečka! Nechceš se jít podívat? Nebo... to radši ne. Vést na území cizince, pokud se nechtěli přidat, se přece nedělalo,„ došlo mu a nevinně se zazubil. Citra by z něho dvakrát radost neměla, kdyby dělal z Maingaru turistickou památku, že? „Souhlasím! Takhle můžeme mít o sobě větší přehled a taky se častěji vidíme. Třeba na srazech a tak...“ přikyvoval souhlasně. „Samozřejmě se k nám ale může přidat kdokoli bude chtít,“ dodal, aby si vlk snad nemyslel, že byla Maingarská zapovězená pro všechny kromě jeho a sester! A to by ani nebyla moc smečka než nějaká tulácká rodinná skupina. No usoudil, že se svými sestrami založí smečku taky. Až do toho okamžiku, než si vyslechl, že vlastně nevěděl, kde sestry měl. „Jejda, to mě mrzí. Já... asi tomuto popisu neodpovídá nikdo, koho jsem zahlédl, vážně promiň...“ zavrtěl hlavou a na znamení soucitu s ním mírně sklonil ouška. „Ale nevzdával bych to, ani zdaleka! My jsme se taky od sebe oddělili a ne jednou. A nakonec máme smečku! Takže naděje tu je stejně velká,“ usmál se a zavrtěl ocasem. Znovu se setkají jako se setkali i oni. O tom nebyl sebemenší pochyb. 

„Ne, počkej, já tě nechtěl vyděsit. Já věřím tomu, že se to už nestane! Byla to spíš taková jednorázovka...“ ujistil ho, avšak mohl si tím být jistý? A když nepůjde o potopy, co to mohlo být příště? Cokoliv, no neměl tu sílu mu to říkat. Tolik ho vyděsil! A on nechtěl ostatní děsit, vůbec. „Tak to je hustý, že to máme úplně stejný. To je velice fajn! “ odpověděl mu, když Lapisovi sdělil, že sem Leon taky dorazil portálem se svými sestrami. Jaká to náhoda... Třeba měl taky další tři sestry a spolu založí novou smečku. Znělo to až šíleně, avšak stát se to mohlo. „Já i moje sestry máme smečku, Maingarskou...vlastně se nachází kousek odtud. Alfou je právě jedna z mých sester, Citra,“ vysvětlil mu ochotně. „Takže se normálně scházíme na území a tak,“ dodal, jakoby to nebylo naprosto jasný. No co už, něco říkat musel... „Vy tu budete taky zakládat smečku? Společně, jako my?“ zeptal se. Potřeboval to vědět!

„Asi ne-“ zarazil se, tak to nedořekl, i když popravdě těžko říct, jestli vůbec věděl, co říct. „Ale kopytník bych se celkem nerad cítil! Hlavně ne tady,“ namítl nakonec a rozhlédl se okolo. Však tu žilo takových vlků... nechtěl být kopytníkem. Avšak jo, mezi cítit se a být ten rozdíl panoval. Mohl se cítit jako pták, no nikdy nevzlétne. Ale i parohy mu z ničeho nic narostly... „Ah těší mě také, Leone!“ zazubil se, ale pak- „Co?“ nasadil tázavý výraz. Dobře, těmto slovům vůbec nerozuměl. Cítil se nad tímto jazykem, nebo jak to nazvat, nadmíru zmatený. „Ty jo, já nikdy nepřemýšlel o tom, jestli jsem sebevědomý. Jsem? Asi jo, když tak zním,“ zapřemýšlel se. Vážně netušil, jestli o sobě mluvit jako o sebevědomým. Ne, že by význam toho slova neznal. Dalo se o něm říct, že jeho zábrany byly celkem... slabé a vrhal se do mnoho věcí po hlavě, ovšem dalo se s tím spojit i to sebevědomí? „No...nedávno ostrovy zasáhly velké potopy! Každý vlk zde musel jít do hor, jinak by...se utopil. To jsem se dost bál. Chvíli to vypadalo, že to ostrovy úplně zatopí a my skončíme jako trosečníci na moři sežráni nějakými příšerami,“ popsal mu to. Nebylo to tak, že by se nikdy vůbec nebál, to nene. „Jsme na Moisgrisských ostrovech, Leone, v zemi vlků,“ odpověděl mu ochotně. Jo, tak to určitě myslel, ne? „Taky tě sem vyplavilo moře? Asi jo, má to tak většina vlků. Já se sestrami teda prošel portálem, ale i tak...“ dodal ještě. Dělal, jakoby tu většinu vlků znal a věděl jistě, že je sem vyplavilo moře. Na druhou stranu šlo o všeobecně známý fakt. Ne každý tu znal věc zvanou portál a ostrovy k sobě žádnou pevninu připevněnou neměly. Jiná cesta než mořem sem pak nevedla. I tak by ho však zajímalo, jaký typ magie vládl v tomhle táhnutí vlků mořem na Mois? Hm...

Oh, zdálo se, že vlka trochu překvapil, i když pořád nedokázal pochopit, proč. Však ho musel vidět! A s těmi parohy obzvlášť, hehe. K nim následně neznámý svůj vlk zrak stočil... aspoň tak Lapis usoudil. „Jo, já vím, vypadám teď jak kopytník. Ale jsem vlk, vážně! Jenom parohatý vlk. Ale kopyta nemám,“ zazubil se a ukázal mu přední tlapu, aby vážně viděl, že měl pravé nefalšované vlčí packy. „Co? Ne, nevrazil, ani zdaleka. A i kdyby, nic by se přeci nestaloo,“ odpověděl mu pohotově, aniž by mu pořád nepřišlo jakkoli divný, že se ho na takovou věc ptal. „Jsem Lapis a ty?“ neváhal představit a udělat si nového kamaráda. Určitě to bude kamarád! Hlavně ho aspoň zatím nechtěl sežrat, no co není, může pořád být. Lapis dokázal být totiž dost otravný a některé vlky to mohlo začít časem iritovat. Černý vlk Illyrian toho byl důkazem. U něho to však soudil prostě prvotní nejistotě k cizímu, časem by se otrkal! No jo, škoda, že s nimi nemohl zůstat dýl (haha, naštěstí).

<< les u mostu

Z lesa vylezl na louku přímo do spárů denního sluníčka, které se už pyšnilo svou spalující krásou na obloze. Teda Lapis nevěděl, jak slunce vypadalo, protože pohled do něj mu skoro vypálil oči... avšak nevadí. Lapis vše viděl jako krásné, takže bude krásné i sluníčko, byť ho nemohl pořádně vidět. Spíš skoro vůbec. Tráva se pod slunečním deštěm hezky třpytila a ještě ho lechtala do tlapek, zatímco jí kráčel. Avšak dostál svého štěstí a ucítil čerstvý pach vlka. Někdo se tady očividně nacházel! Doufal teda, že nepůjde o stejného bručouna jako byl Illyrian tam předtím, no hodlal to risknout. Vydal se přímo po pachu neznámého. „Ahoj, ahoj,“ pozdravil celý veselý dalšího hnědého vlka a zazubil se. To, že ho mohl vylekat, neměl ani ponětí. Přece nevěděl o jeho menším hendikepu!

<< Maingarská smečka (přes mlžnou džungli)

Na chvíli se zastavil na hranicích a zavětřil. Žádní cizinci, žádná hrozba. Takže pokračoval džunglí dál. Pohybovat se po složité džunglí s parohy na hlavě bylo celkem umění. Musel si najít solidnější způsob, jak se i s nimi vyhýbat všem překážkám nad hlavou, aby jednou neskončil ve vzduchu visící jen právě za ně, anebo ba co hůř, dokonce třeba se zlomeným vazem. Na to měl svůj život celkem dost rád... No tentokrát se z džungle vymotal běh potíží a stanul v místním lesíku, sousedícím s mostem. Avšak nemířil na most. Spíše stočil kroky směrem k té velké louce a třeba i křišťálově čistému jezeru. Uvidíme, jak se daleko vydá, než se zas vrátí zpět na území. Nechtěl se vzdálit zas nějak daleko, ovšem zároveň mu zas chyběla nějaká socializace.

>> luka

Hlava to nesvědila jen tak! Zjistilo se, že mu tam rostly parůžky. Zezačátku se schovávaly pod srstí na hlavě, avšak každý dnem, který uběhl, rostly a rostly dál. Momentálně už byl růst skoro u konce a Lapisovi na hlavě stály v podstatě už celé parohy. Teď už si ho vážně mohl někdo splést s daňkem. Stačilo se položit někam do trávy a už mohl mít v zadku zakousnutého vlka. Bohové měli specifický smysl pro humor, že? Avšak Lapis ty parohy takhle nevnímal. Vnímal to spíš... no spíš jako hezkou ozdobičku na hlavě. I tak se musel ujistit, že mu místo pacek a drápů nerostly kopýtka. Ne, naštěstí ne. To už by se mu asi tolik nelíbilo, to se muselo uznat. No brzy se začal na území nudit, protože se poblíž buď nikdo ze smečky nenacházel, případně měl nějakou důležitější práci, než se s daňkem vybavovat. Tak se zkusil podívat někam do okolí, jestli nenajde nějakou společnost. A taky jestli bylo vše v pořádku, samozřejmě!

>> les u mostu (přes Mlžnou džungli)

Děkuji za akci i odměny!
Ráda bych tlapky do země, bonus do svatyně a speciální magii. Penízky samozřejmostí :>

Jaká škoda. Neviděla Citru a ani neznala nic jako Stellkskou smečku. „Ah, Alateyská tedy. Třeba se zvou dvěmi jmény! Ale je to vůbec možné?“ zamyslel se. Každá smečka měla obvykle jen jeden název, no pořád se nesetkal se vším. To, že z něj měla dvojice na pláni jen dobrý den, nebude tak lehké rozluštit. Spíš tu všem nakecá něco o neexistující smečce a budou z toho blbí i ostatní. Skvělý. „Ale jo, já se jí zeptám. Nakonec může být další smečka v jiných horách,“ přikývoval, Mielei působila už v ostrovech trochu zkušenější. „Ále, já se přizpůsobím všude, kde je hezky! Teda...až na ty potopy a temný les za mostem,“ zasmál se krátce. Ten les mu zrovna pěkný nepřipadal. Následně ho zase začala svědět hlava. Jasně, že už to občas cítil předtím, no momentálně to bylo víc intenzivní. Takže at to bylo slušné nebo ne, snažil se tlapou dosáhnout co nejvíc na hlavu, aby se mohl poškrábat. No dál než těsně za uši moc jít nemohl. Grr. „Eeh, hrozně mě svědí hlava! Nekoukneš se mi tam? Jestli tam nemám klíště nebo tak něco,“ promluvil zas na Nerys a rovnou jí hlavu ukázal. No překvapivě jí ji necpal přímo pod ňufák. No ona se tam už snad koukne. A ani netušil, co tam najde...

Jeho vytí nezůstalo dlouho bez odezvy, už se za ním sunula tmavá vlčice. „Jee, ahoj Nerys! Ano, ano, jsem Lapis,“ nadšeně přikyvoval nad tím, že se tu přece jen někdo zdržoval. „Hmm, neviděla jsi tu někdy nedávno Citru?“ zeptal se jí, kdyby náhodou. Avšak nevěděl, jestli sem právě nedorazila i sama, takže spíše logicky by ji tu neviděla, i kdyby se tu někde nacházela. „Ale dobrý, já tu na ni kdyžtak počkám! Ale i tak, třeba to budeš vědět taky! Neznáš smečku s názvem Stellská smečka? Prý sídlí někde v horách, ale já měl za to, že se ta horská smečka jmenuje trochu jinak-“ zamyslel se. „Já vím, tady na ostrovech je hor spousta, to je fakt! Asi hlavně proto se ptám,“ zasmál se krátce. Však už na jihu byly hory asi tři, pak i nahoře... no prostě těch možností... A on je ještě neměl tolik prozkoumaný. Nerys třeba ano.

<< les u mostu

Obyčejné kmeny stromů a volná mechovitá stezka se zanedlouho již změnila v hustou směsici větví, obřích listů, spadlých kmenů a mírně mlhy, vznášející se kolem. Prostě džungle. Pro mnoho vlků místo spíše nehostinné, no pro znalé poskytovalo skvělou příležitost. I v džungli se dala ulovit kořist a dalo se tu dobře bránit nepříteli. Tak neberme to, že jo. Rozhlížel se okolo. Nikoho neviděl, tak použil svůj čich, aby rozpoznal pár čerstvých pachů. Nějaké smečkové a jeden... cizí? Hmm, usoudil, že už je o cizince nějak postaráno, i tak se vydal za čerstvými pachy. Ještě, než vkročil na území, zavyl na důkaz, že prostě dorazil. Bylo by to jinak jako, kdyby nezaklepal a rozrazil náhle dveře, přičemž by všichni okolo chytli málem infarkt. I když být Lapis člověkem, asi by právě tohle udělal. Oops.