Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ulov si na horší časy 2/3

<< Maingarská smečka (přes mlžnou džungli)

Amethy přišla s tím nápadem, že půjdou lovit ryby. „No já nevím, ta voda jakoby nevypadá moc klidně na lov ryb-,“ nedořekl větu, protože už se sestra vydala směrem k ostrovům. No netrvalo dlouho, co snad hupsla do nějaké původně díry a namočila se až po břicho. „Viii, takhle se namočit už při tom dešti, to se nedělá!“ podotkl mírně šokovaně, co kdyby se začala topit? Musel by ji zachraňovat! No nakonec se teda vydali přes džungli směrem k lukám. „Já teda doufám, že tu něco zbylo a všichni králíci a bažanti neodpluli na moři a...“ na chvíli se zamyslel. ...„a nic vlastně,“ došlo mu, že vlastně neměl už co říct. A už ta fráze, že kořist mizela na moři byla asi přehnaná, no co už. „Co? Co?“ zašeptal po jejím vzoru a rozhlížel se dokola. Oh, zahlédl další pohyb! Mířilo to do blízkého lesíka, jako měli cestu i oni. Třeba šlo o nějakého králíka! „Tak šup za tím,“ podotkl jakoby nic, jen s vidinou kořisti a vstoupil do lesa. Následně větřil a rozhlížel se pečlivě okolo. Tahle prudká voda pachy teda spíš stahovala, avšak něco ho do čumáku přece jen udeřilo...

× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci
× Ulov si na horší časy 1/3

Byli svoláni zpátky, situace s deštěm vážně nevypadala dobře. Ani si nebyl jistý, zda by nějaký úkryt nakonec našli. „Už prší fakt dlouho, mohlo by přestat! Jsme si našli tak dokonalé území a voda nám ho hned zatopí,“ promluvil na Citru jakoby to už všichni nevěděli. Zděsil se při té představě. Chtěly jim snad ostrovy říct, že šlo o špatné rozhodnutí? Založit smečku tady, založit vůbec smečku? Ne, to ne! Proč by nemohli být sourozenci furt u sebe a mít smečku? Proč by to bohové nechtěli? Byla to jen náhoda, určitě šlo jen o náhodu, prostě přehnaný déšť... i když... Citra začala zadávat členům úkoly a on byl vyslaný s Amethy na lov. „Provedem! Něco přineseme! Amethy?“ vyhledával mezi vlky sestru. „Vydáme se trochu do vnitrozemí, ne? Uhm...tam by to nemuselo být ještě vyplavené,“ vyjádřil se už jen své společnici a následně vyrazili. Snad tu ještě něco zůstalo... pomyslel si, zatímco pečlivě větřil a těkal očima tam a sem. Tahle situace se mu vůbec nelíbila.

>> les u mostu (přes mlžnou džungli)

Preclíček

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

I když se občas ozval zpod křoví šustot, nikdy z něho nevyběhl žádný tygr ani velký, tlustý had, případně jakýkoli jiný tvor, takže šlo jen o malé, plaché tvorečky. I když by osobně nepotřeboval zrovna nějaké predátory, měli by asi poznat, s čím tu budou případně žít, že? Neuniklo mu zablýsknutí v očích své sestry, jakoby přímo práhla potkat nějakého toho predátora. No pak se rozhlédla po své soustavě a... no potřebovali by pomoci. Ach, škoda, že nemohl být kamarád s tygrem... Mohl by to být takový jeho bodyguard! „Ty jo, našli jsme vodu! Jsme dobří,“ pochválil celou skupinku, i když ano, proud byl celkem dost silný. Kdo ví, jak dlouho již pršelo. Vzhlédl k nebi, byť nebylo přes džungli moc vidět. „Už musí pršet dost dlouho! Řeka musela trochu stoupnout! I když se mi to může třeba zdát, no vidíme tuhle řeku poprvý...ale že by byla tak rozdivočelá?“ podotkl zamyšleně, takovej proud se jen tak neviděl! No i tak se napil, aby doplnil tekutiny. Po tom, co se asi všichni občerstvili a trochu si odpočinuli, přece jen očividně nebyla hotová ani druhá skupina, Melanis promluvila na něj. „Já? Jo?“ zeptal se skoro až šokovaně, že měl zvolit směr! „Samozřejmě, samozřejmě! Hmmm,“ utrousil skoro až nadšeně a rozhlédl se okolo. Třeba vybere ten správný směr a ten je dovede do jejich nového úkrytu! Ukázal hlavou napravo od sebe. „Tam je to takové hustší, ale pořád průchozí! No může to být ten správný směr pro náš budoucí úkryt! Hezky schovaný, velký,“ rozhodl tedy a vydal se tím směrem. Třeba měl pravdu!

Jméno vlka: Podběl
Počet postů: 7
Postavení: kappa
Povýšení: ---
Funkce: obránce
Aktivita pro smečku: účastnil se srazu
Krátké shrnutí (i rychlohry): na hranicích se potkal s Třezalkou a následně šli společně na sraz. Po napadení Cinder se následně vydal hledat stopy po vetřelcích
Smečková minihra:
- promluv (u Podběla spíš s uvozovkami, ale chápeme se) si s jiným členem aspoň na 8 postů = hra s Třezalkou (přesně 8 postů dohromady by to mělo být)

Pretzel

„Já bych měl někdy vlčata i rád. I když bych byl nerad, kdyby takto utíkala furt,“ zazubil se na Melanis, ještě než Caspiana našli. Jako i ji chápal. Tady hledali jedno vlče. Jenže vlčici se většinou narodilo víc vlčat a tak by hledal... no víc vlčat. Ah, no nakonec šli i po správné cestě! Nešlo o žádného predátora, naopak o bílého vlčka. Byl trochu ušmudlaný a šlo to zrovna na něm dost vidět, ovšem byl v pořádku a to bylo hlavní. „Mlha je na jednu stranu i krásná. Ale může skrývat leccos,“ poznamenal zvědavě a zvedl jednu tlapu, aby vyzkoušel, jak hustá mlha byla. No tady fakt hodně. No to už zbystřil uši při sestřině zmínce. „Jo, slyším! Je to voda! A ani ne nějak daleko,“ poznamenal vesele a vydali se ke zvuku, co předznamenával vodu. Jako jo, džungle mohla zkreslovat a potok mohl být tím pádem dál, než si mysleli, no hlavní bude, že budou pohromadě a už se nebudou muset hledat. Šli cestou, kdy mlha byla už řidší a nejednou uslyšel šustění v místním křoví. „Hmm, že by nějaké myšky?“ podotkl, když střihl uchem a k jednomu z keříků se opatrně přiblížil, s větřícím čumákem. Ne, že by měl hlad, avšak mohli tu žít tvorové, které neznali! Ale stejně, když se přiblížil, nic už neslyšel. Ať šlo o cokoli, nejspíš to před nimi uteklo.

Preclík

Chtěli se vydat za vodou, no malý vlček Caspian se vypařil a Lapis si nebyl na jednu stranu jistý, zda si z nich jen dělal srandu nebo se vážně zatoulal... co vše dokáže zaujmout vlče, že? Avšak toto by nebyla zrovna hezká sranda a taky by ji od vlčete jako on moc nečekal... no působil nervózně, zamlkle, něco jako Vex. Takže tu byl ta nejveselejší kopa v této skupince? Hm, ve smečce by mohl dělat funkci baviče! Eh, existovalo to vůbec? To bylo jedno, teď museli najít jedno vlče. Jejich cesta je zavedla do mlhy, postupně houstnoucí a Lapis přemýšlel, jak tady mají někoho hledat. Však by tu nenašli ani sebe pomalu! Ale... počkat! „Hej hej, vidíte to? To...slabé světýlko, támhle!“ ukázal někam do dálky, blízka? Těžko říci, avšak něco tady prostě svítilo! „Hej, Caspiane, jsi to ty? My jsme tady! TAADY!“ začal mávat na to místo a řvát tam, jakoby počítal s tím, že fakt šlo o albínka. A pokud nešlo, tak všichni svatí s námi. Jako ne, že by svítil on, avšak třeba se na sebe snažil nějak v této mlze upozornit... nebo... no možností existovalo!

Pretzel

Na chvíli zmlkl a celá skupinka se rozešla hlouběji do džungle hledat úkryt, vodu a případná nebezpečí, na která by tu mohli narazit. Chvíli nikdo nic neříkal, až když je Melanis upozornila na nějaký zvláštní pach, též závětřil. „Ale ano, cítím to! Uhm páchne to trochu jako nějaká květina a zároveň se to od květiny odlišuje! No tady v džungli může růst a žít i to, co ještě neznáme,“ odpověděl a snažil se pohledem zjistit, co ten pach vydávalo. Hm, buď se to někde dobře schovávalo, anebo byl Lapis slepýš. Případně se tu fakt něco rozkládalo, džungle mohla třeba pachy různě zkreslovat či tak. Těžko říci. „Ale ano! Souhlasím s Vex, nejde poblíž tu voda určitě bude. Nejen, že ji slyším, ale když opominu tu zvláštní vůni, tak ji i cítím!“ ohlásil vesele. Teda pokud necítil moře... jenže moře páchlo po soli, mělo prostě úplně jiný pach než sladkovodní voda. Určitě tu někde poblíž nějaký potůček tekl... nebo řeka, jezero, kdo ví! Když se rozhlédl po své skupince, všiml si, že bílý vlček se u nich nenacházel. „Huh? Kde je?“ zeptal se ostatních, určitě to všem hned dojde, co tím myslel. Však by nemohl přehlédnout tak světlý kožich, ne??

<< tajné ostrovy

Vydal se za ostatními do hlouby džungle, pohled upíral pořád někam jinam. A to vůbec ne ze strachu, avšak samozřejmě ze zvědavosti a adrenalinu, který se mu proháněl v krvi. Bude žít ve smečce! V nově založené, přičemž on se na jejím založení podílí! Bude tu žít se svými sestrami a ještě dalšími kamarády! Jo, on už si automaticky všechny zapsal na seznam přátel. To u něj nebylo nic neobvyklé.

Pretzel
Citra rozdělila místní vlky na dvě skupinky. On pod vedením Melanis a ve společnosti bílého vlka a vlčicí Vex, která by mohla aspoň díky svému zbarvení patřit k nim, měli za úkol najít smečkový úkryt. Druhá skupinka šla označit hranice. „Jsem tady! Věřím tomu, že najdeme ten nejlepší úkryt široko daleko. Však tohle je džungle, tady musí být perfektní výběr!“ řekl všem nadšeně a povzbudivě, jako to dělával vlastně vždycky. Džungle byla místo spíše neprobádané, kdo ví, co zde najdou. No nemuselo by to být jen to dobré... „Ahoj! Ty jsi tedy Caspian, že? Já jsem Lapis, i když to už ti asi došlo,“ zazubil se na albína, který se nejspíše chtěl seznámit. Přece ho v tom nenechá samotného! I když zapamatovat si jméno dalšího jediného samce v této smečce asi nemohlo být nic složitého, haha. „Musím uznat, že máš moc zajímavé zbarvení! Tedy... já mám co říkat, když svým vzhledem připomínám kořist, ale víš jak, rozhodně to nebyla urážka!“ promluvil na Caspa ještě a zasmál se. Hlavně ho musel ujistit, že to nemyslel zle! Sice vypadal, že tu bude zářit jak sluníčko, jako všude, avšak jeho noví přátelé, včetně jeho samotného, ho určitě ochrání! „No a teď asi je na čase najít ten úkryt, že?“ podal to spíš jako otázku, protože skupince nevelil. No jinými slovy to znamenalo konec zbytečného tlachání, byť on tlachal moc rád... Vydal se teda se skupinkou hledat.

Cítil se perfektně. Nejen, že tu stál se všemi jeho sestrami, no taky měl možnost se seznámit i s dalšími vlky, co dělali pravděpodobně společnost Citře. A ten malý albínek tedy přišel s Melanis, to ano. Avšak posléze zjistil, že toto hromadné setkání nebylo jen tak. Bude se tu zakládat smečka pod vedením samotné Citry. Jako, že už se nemusel jen tak bát, že budou všichni bloudit neznámo kde? Že se budou pravidelně setkávat na srazech, anebo případně jen tak na jejich novém území? No kdo by to odmítl?! On ne! „To zní skvěle! Tímhle způsobem budeme všichni vlastně vzájemně nablízku!“ souhlasil nadšeně a vydali se na jejich údajné území. A pak se nesměl ani zapomenout seznámit s ostatními vlky, co budou tvořit smečku. Nebyl ještě tak blbej, všiml si, že se tu vlků nacházelo víc.

>> Maingarská smečka

“ Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.“

<< les u mostu

Kráčel lesem a hledal... něco. Vodu, jídlo, společnost, s radostí by přijal cokoli z toho. No šel tak dlouho, dokud nevyšel na pláž, k nějakým ostrovům. Tak tady ještě určitě nebyl. Připadalo mu to jako hranice Moisu, přece jen, nacházely se tu ostrůvky a dál moře, zdánlivě nekonečné, jakoby nemělo konce. A že za tím mořem další světy byly! Jak by si mohl myslet jinak, když ani on sám z Mois Grisu nepocházel? Většina vlků odtud nepocházela. Když se chvíli takhle rozhlížel, kromě soli ucítil ten známý pach... rodina! Nebo aspoň někdo z ní. A pach byl ještě dost čerstvý, možná se tu ještě ten někdo nacházel. A že by? Ano! Dančí kožíšek zahlédl zanedlouho a ihned v něm poznal Citru. „Citro, ahoj!“ volal na ni už z dálky snad přes celou délku a šířku tohoto místa. Ihned se za ní rozběhl, jako pejsek, co jde vítat svého pána. A ejhle, nebylo tady vlků víc?

<< temný les (přes most)

Odejít z toho divného lesa směrem, který si vybral, vyžadovalo přejít tenhle starý, zchátralý most, u kterého se Lapis ještě divil, že se pod prvním špatným počasím ještě nezřítil. Chvíli váhal, avšak to poslední, co chtěl, bylo přejít celý ten les, aby vylezl na druhé straně a konec konců, už to zvládl jednou, tak to zvládne i po druhý, no ne? Pod každým jeho krokem se most mírně zhoupl a on byl rád, že netrpěl strachem z výšek nebo celkově nějakými závratěmi. Jen tohle byla celkem nebezpečná houpačka... No zvládl to a s úlevou seskočil v místním lese. Ten už narozdíl od toho, z kterého sem přišel, vypadal naprosto normálně. A ještě tu k tomu rostly bobulky a cítil pachy králíků a veverek. Třeba se mu poštěstí, na nějaké zvíře narazí a nají se.

>> tajné ostrovy

<< spáleniště

Tenhle les nepůsobil vůbec dobře. Byly to následky toho spáleniště vedle, nebo spáleniště bylo následkem tohoto lesa? Kdo ví. Chtěl se i podělit o tuto teorii s Tiarou, jenže ta... zmizela. A i když na ni zkoušel párkrát volat, jakoby mlha náhle zhoustla a zabránila mu, aby ho tu kdokoli slyšel. Byl už paranoidní? Asi ano, jenže kam by se jinak poděla? No doufal, že se jí nic nestalo. Nechtěl, aby se komukoli něco stalo, hlavně ne těm, které už aspoň trochu znal. Jenže ať se ohlížel a šel tu kamkoli, nic. Musel jen věřit, místní atmosféra už ho tu dost tísnila a to by nerad. Nebo případně, aby se mu tu něco stalo. Co měl od tohoto lesa čekat? Nastal čas odejít.

>> les u mostu (přes most)

„Tady se vlkovi může stát všelicos, ať mi to nepřivoláš,“ zasmál se taky. Avšak, nevypadal by s parohy ještě víc fešně? No spíš by si o někdo ve vysoké trávě fakt spletl s kopytníkem a představa, jak se na něj vrhají nějací lovci... no a následně jejich překvapené výrazy... Jenže na druhou stranu by byli asi zmatení. Cítili by vlka a viděli hnědý kožich a parohy. Lapis by se stal vrchním oklamávačem Moisu! „Bozi Mois Grisu nejsou nejspíš zlí, chcou, aby to vlčicím slušelo,“ zazubil se. Aby byly lákavější pro samce a aby tu nazvládla určitá plodnost? Kdo ví, co bylo jejich úmyslem. Avšak bozi obvykle mívali vyšší úmysly. „Vážně? To by bylo super!“ souhlasil s ní vesele. Bude taky umět nechat růst květiny? Pomáhat přírodě? Ani neváhal! „Víš, že ani ne? A je mi s tebou hezky, rád se s tebou vydám do hezčích míst ostrovů,“ usmál se s přikývnutím a pomalu se vydal někam pryč. Když jeden potkal milého společníka, vždy mu bylo hned lépe! A sestry... ty se snad brzy zas najdou.

>> temný les

Nad jejími slovy se zamyslel. „Na tom něco bude,“ souhlasil. Někde v hloubi země ta voda prostě být musela, bohužel tuto zničenou půdu už obnovit nedokázala. Byla to škoda, kéž by šla nějak zvýšit síla té vody...aby prostě měla více energie, s kterou by to zvládla! Avšak ne vždy se dalo s přírodou takhle hrát. A ne vždy by se to mělo. Příroda se nejlépe rozhodla, co s jakým místem udělá, byť toto místo výtvorem přírody nejspíše fakt nebylo. „To je možný, všichni v rodině takto vypadáme. Byla by vtipná představa, že bychom měli v předcích nějaké kopytníky, že?“ zasmál se. Znělo to fakt nereálně. „Ale mně se líbí i tvůj kožich! Včetně toho...moc zajímavého šátku,“ zavrtěl nad svými slovy ocasem. Nebo jak tento doplněk nazvat? Třeba mu to řekne. S úžasem pozoroval, jak doslova vykouzlila malý stromek. „To je úžasný! Škoda, že též něco takového neumím!“ namítl pořád celý v šoku. Samozřejmě v tom dobrém šoku. Prohlížel si stromek jakoby tomu nemohl furt uvěřit, dokud Tiara neupozornila na něco dalšího. Na pohyb u květiny, co též vykouzlila. Přišel opatrně blíž a vážně, nacházel se tu brouk. „Páni, jedna květina a hned tu je brouk! Dokážeš si představit, kdyby tu bylo voňavo a zeleno? Kolik zvěře by se tu nacházelo?“ řekl vesele. Ach škoda, že to tu nejspíš nešlo zachránit úplně...