Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(Trychtýřek)
Ale když už byl Leto v tom okukování kytek, inu proč ne, že? Vlastně to byla skvělá příležitost, zjistit alespoň, jak se ty kytky - které sice znal od vidění, ale nevěděl - jmenují. Mimo jiné se zaměřil i na tu druhou, údajně speciální pro tyto ostrovy - Trychtýřek. Vypadala jako vlčí mák. No, ne tak úplně, měla jiný stonek, jiné listy a jiný květ trochu, ale z dálky by tak mohla klidně být považována za vlčí mák. Našpicoval uši i na ty obyčejné, zajímalo ho, zda tam je i kytka, podle které se jmenuje Kvítek, aby konečně rozšifroval jeho jméno tím, že by ho Šalvěj řekla. Řekla ho? Mohla ho říci? Třeba ta květina rostla jenom na jaře. Ale možná měla usušenou rostlinku, tak jako ji měl Kvítek? Jo? Měla ji? ???

(Plazivec)
Už byl klidnější, když nebyl již omegou, ale sigmou a tak s mnohem větším klidem naslouchal dění kolem. Kdykoliv se na něj upřel něčí pohled, byl-li to někdo nový, kývl mu na pozdrav. Byl-li to někdo kdo mu věnoval pozornost, lehce se pousmál. Věnoval se tomu, aby o smečce zjistil co nejvíc. Zaznamenal, že by měl být účastníkem výpravy po hranicích a tak se snažil navázat oční kontakt se jmenovanými vlky, aby měl trochu lepší přehled, kdo byl kdo, alespoň když se o nich mluvilo.
Pak jej aujal výklad rostlin šedé léčitelky, která se ještě před pár okamžiky starala o Arryna.
"Plazivec," zopakoval si a snažil se tu rostlinu si prohlédnout. Ta se zdála jako jedna z užitečných pomůcek, které byly i dostupné. Ani netušil, že takový plevel by mu mohl někdy být prospěšný. Tedy tenhle konkrétní. "Rozžvýkat a vyplivnout na rány.

Tiara - prequel post
Přikývl, když řekla, že tady minulý sraz nebyla. Upřímně? Nevědě, kdo všechno tu byl a kdo ne. Tehdy to bylo takové vzrůšo, že byl rád, že vůbec něco stihl pochytit. Když je pak Einar vyslal ke vstupu, vlastně zůstával u ní, dokud jej nevyzval, aby předstoupil s Yarem. "Zdá se, že pro tentokrát ano," zareagoval na šedou vlčici s moc zajímavým šperkem na čele. Když měli chvíli čas, prohlížel si tuto zvláštní ozdobu. Ladila jí k očím a dokreslovala její pěkný jemný vzhled.
Zamrkal, když jeho úvahy přerušila nadšením z úlovku. "Jsi také lovec?" Zeptal se jí, když projevila ono nadšení a přání jít příště také na lov. "Já, původně jsem si myslel, že se stanu lovcem. Bylo to něco, co jsem dělal prakticky pořád, když jsme s Yarem putovali krajinou a neměl se o nás kdo jiný starat." Ano, sic neznal, jak se která rostlina nazývá, ale všímal si. Znal způsoby některých zvířat a jak na jejich lov. "Jenomže lovců bylo najednou ve smečce moc a... jako omega asi nemám právo vykonávat funkci," tušil a vysvětlil Tiaře. Když byli dál od dění, nemusel mít strach, že by rušil svým proslovem ostatní vlky. Však také nemluvil nahlas. Jen tak, aby ho slyšela právě Tiara, které ta slova patřila.
"Jako omega dělám to, co kdo po mě chce. Uklízel jsem úkryt od peří, nosil dřevo na zimu, lovil potkany pro vlčata," poskytl ji drobný výčet toho, co vlastně dělal.
"Třeba bychom někdy mohli zajít na lov spolu," nabídl. Nevadilo mu to a určitě by to bylo zpestření dne.

Einar, Podběl, Keiji, Třezalka, Yaro

Podběl
Očima vyhledal Podběla a pakliže se jejich pohledy setkaly, kývl mu, jako takový dík. Myslel si, že si to šedý vlk zaslouží. A kdo jiný než ti, co mluvit mohli, by měli šedého Kvítečka pochválit a dát mu tak uznání, když on sám to za sebe udělat nemohl.

Einar
Leto upíral pohled k vlku, kterému právě sdělil, co se naučil či nenaučil. Chápal smysl toho, proč byl omegou. Když tedy jej alfa vyslechl a sdělil mu svůj verdikt, Leto sklonil uctivě hlavu a pronesl slova díků: "Děkuji, Vám, Einare za Vaši důvěru a funkci přijímám. Budu tedy pro následující měsíce hraničářem." Nebyla to funhkce, se kterou do Alatey přišel, že by ji chtěl, ale určitě ji bude vykonávat se stejným odhodláním, jako tu, kterou by si vybral sám.

Yaro
Pozvedl konečně hlavu, nyní byl právoplatný člen smečky. Už nebyl jen stínem, dobrým duchem a slouhou i když sloužit mu nevadilo. Podíval se na svého bratra a věnoval mu letmý úsměv. Yaro, byl možná až příliš stydlivý a potřeboval pořádný kopanec, aby zvedl hlavu. Možná nebylo od věci mu s tím pomoci a tak Leto vrhl k Yarovu trošku silnější závan vzduchu, takový, který by snad i králíka vyzvedl do vzduchu, kdyby si to Leto přál a tím Yarovi hlavu pozvedl výš. Netrápil však bratra příliš dlouho v takové pozici. Svého bratra miloval a nikdy mu nedělal naschvály. Ani tohle nebyl naschvál, nýbrž takové to, "poplácání po rameni".

Keiji, Třezalka
Očima potom zapátral po vlcích, kteří by, podle jeho nosu, hraničáři mohli být. Na hranicích totiž četl jejich staré značky. Věděl tedy přinejmenším, to, že jeden z nich byl samec a druhý samice. Ovšem, i když je nejspíš viděl na prvním sraze, zcela určitě nebylo v jeho moci, si je zapamatovat.

hlavně Mušle, Einar

Mušle
Leto sledoval vlčici, která vypadala poněkud nervózně. Jako by se snažila někoho vyhlížet, patrně, což konec konců i potvrdila otázkou. Leto o krok ustoupil, když se kolem snažila netrpělivě projít. "Před několika hodinami jsem cítil Vittani v Hraničním pohoří, ale její stopy vedly někam k Ledovým pláním." Zodpověděl otázku vlčici. "Ale mohl bych se zeptat větru, kde jsou." Nabídl. Přinejmenším pach Vittani znal dobře.
To se ale do úkrytu již hrnuli další a další vlci. Soudě dle pohledu netrpělívé vlčice, poznal i také dle pachů lovné zvěře, které z vlků sálaly, poznal, že jeho hledání a ptaní se větru již, zřejmě třebné nebude.

All
Přicházeli další a on jim kýval na pozdrav. Na bratra se usmál, zamával ocasem, ale zůstával společně s Tiarou tam, kde bylo jeho místo. Dění sledoval, ale nejvíce to, které bylo středem.

Einar
Pak jeho a bratra oslovil alfa s otázkami. Leto sklonil hlavu. Jakmile přišla řada na něj, chvíli si myšlenku otáčel v hlavě. Nechtěl, aby se špatně vyjádřil. "Rozumím, proč mi nebylo důvěřováno," znamenalo to snad, že by již mohl být členem? A zasloužil si to? Dělal, co po něm bylo žádáno. Nikomu neodporoval, ale trápilo jej, že neměl příležitost promluvit si s vícero členmi smečky. "A nadále se budu snažit zjistit, co a jak. Myslím, že jsem přišel na princip značení hranic," sdělil, náhodně jakoby mimo mísu, ale pro něj to mělo velký význam, neboť to byla jedna z činností, kterou smeččani vykonávali, ale on, jako dlouhodobý tulák neznal. Byla to věc, kterou se naučil. "Myslím, že kdyby Kvítek mohl mluvit, určitě by mi pomohl poznat i další věci." Zmínil Podběla, neboť však nedokázal rozšifrovat jeho jméno, označoval ho tak, jak bylo jasné pro ně oba. Už nezmiňoval to, co udělal předtím(dřevo, úklid úkrytu), protože to již Einar věděl.

Tiara, Vločka band, Einar

Co přesně se stalo, to Leto nevěděl. Viděl tu bílou vlčici s vlčaty ještě než šel zkontrolovat hranice a pak, když se vrátil byla tady s tím hnědým vlkem. Pohlédl na šedou vlčici (Tiara), která na něj promluvila, aby jí odpověděl: "Nevím, co přesně se stalo, ale ten vlk vypadá, jako by se skutálel z nějakého srázu." Zranění, která na sobě měl neodpovídala rvačce. Nezdálo se, že by Letovu pomoc potřebovali, tudíž zůstával na místě a nyní si vlčici, která se mu představila prohlédl o něco lépe. "Velmi mě těší, Tiaro, já se jmenuji Leto a ve smečce jsem od jara." Uklonil se vlčici o něco hlouběji, "zdejší Omega, k Vašim službám," pak se ale narovnal a věnoval ji drobný, téměř nepatrný úsměv. Měla štěstí, neboť Leto své úsměvy příliš nerozdával. Tiara mu ale přišla, jako milá vlčice, která by si úsměv zasloužila, alespoň jí nevadilo se s ním bavit. Za to, mladý vlček, syn alfy (Espen) Leta odpálkoval slovy, že ho Leto nezajímá, ještě na Leta vyplázl jazyk. Leto mu věnoval o něco menší úklonku, ale jinak se netvářil nijak, že by ho snad mladý pán urazil, nebo tak něco.
Než se více stalo něco dalšího, do úkrytu vstoupil Einar a jakmile promluvil k Letovi a Tiaře, Leto mu, stejně, jako jeho synovi, věnoval poklonu, jako pozdrav a se slovy: "Ano, pane, jak si přejete," se opět otočil na svou nynější společnici Tiaru. Počkal na ni, než zaujali svoji pozici, blíže vstupu do úkrytu, aby další příchozí upozornili na to, co jim alfa řekl.

Alatey →

Vločka band

Údolíčkem mířili ke vstupu do úkrytu. Tedy, Leto nepochyboval, že má bráchu v patách, možná, že čím byl blíže vstupu, tím rychleji šel, kdo ví. Proklouzl dovnitř. Vlastně si chtěl najít nějaké klidné místo, kde by si na chvíli odpočinul. Cestou ale minul bílou vlčici (Vločku), vlčata Stiny (Rannei, Espena), hnědého vlka (Arryna) a druhého tmavého, otce Vittani (Xandera). Všem kývl hlavou na pozdrav, přičemž pronesl tichým hlasem: "Zdravím.". Vypadalo to, že něco řeší. Leto by pomohl, stačilo by, aby ho o to požádali. Sám se nechtěl motat bez vyzvání do jejich záležitostí, protože ani nevěděl, jestli se to smí, když byl Omegou. Poslední nevědomost ho stála, málem, pečeného bratra. Proto se zastavil kousek opodál, aby nepřekážel průchozím vlkům ale zároveň, pokud by chtěli, mohl jim ïhned přijít na pomoc.

Chvíli ještě značkoval, když mu tedy bratr řekl, že to asi dělá dobře. Konec konců, nějaké hodně vyvětralé čůránky tu cítil, ale pak se otočil na bratra. "Vážně mi to nevadí a co bude to bude, bráško. Myslím, že jsi zase tak moc nevyjel. A nebo mi to uniklo." Mrkl na Yara a pak zavětřil. Vítr se pomalu tišil. "Myslím, že bychom se asi mohli vrátit do úkrytu nebo někam blíž." Už tady nějakou chvíli obcházeli u hranic a on se chtěl vrátit. "A co se může tak ještě stát? Maximálně mě můžou vyrazit ze smečky, za to, že nevím, co je vhodné a co ne." Když byl na nejspodnější příčce. "Ale kdo ví, třeba šanci dostanu a někdo mi možná i řekne, co bych měl znát, jako člen smečky." A nebo taky ne. Tohle bylo zkrátka na osudu. On sám pro to nemohl udělat víc, neboť s ním nikdo příliš nepromluvil. A Kvítek? Ten nemluvil i kdyby chtěl. Nemohl učit Leta správným způsobům, protože by neměl, jak to Letovi sdělit.
"Půjdu na chvíli do úkrytu, jdeš také?" Zeptal se brášky a čekal, na odpověď, než zamířil k Avaru a do úkrytu. "Jo, a schoval jsem ti pírko, chceš?" Zeptal se Yara.

→ Úkryt

Hraniční pohoří →

~ Obnova hranic ~

Chvíli přemýšlel, jestli by se z něj neměl stát hraničář nebo hlídač, když si za posledních pár hodin vykračoval po hranicích Alatey. Když už je před pár hodinami ohlížel, jestli se kolem nich nepohybují nějací vetřelci, nebo třeba nějaká šelma, už tehdy si všiml, že na některých místech byla hranice smečky slabší. Ale chtěl tuto práci vykonávat? Rozhodně to chtělo zvážit. Jenomže si s nikým o tom nemohl promluvit, protože členové smečky, jako by se mu snad vyhýbali. Možná se mu to jenom zdálo. Kdo ví. Možná jen všichni utekli za povinnostmi a on, protože se chtěl schovat, cítil se tak neviděným. Kdo ví. Nyní však zamířil na místo, které předtím při hlídce objevil a tam, kde se mu zdálo, že by potřebovala přijít nějaká nová značka, ji udělal. Očichal kus skály, odkud vyrůstal malý křák z pukliny a pak zvedl nohu a počůral keřík i skálu. Pohlédl na bratra "Tak se to dělá, že?" Vlastně nikdy předtím hranice neznačil. Když byl součástí smečky jako prcek, tehdy nechodil po hranicích. Navíc jejich smečka měla letní a zimní loviště a přesouvala se.

(Duben - Srpen)
Jméno vlka: Leto
Počet postů: 44 (D4 / K27 / Č7 / Č1 / S5 )
Postavení: Omega
Povýšení: xxx
Funkce: xxx
Aktivita pro smečku: S Podbělem ulovili pár potkanů, které donesl vlčatům Stiny.
Krátké shrnutí (i rychlohry): S Yarem donesli klacky na podpal pro smečku. Bavili se o magiích a Yarově první získané magii a o zvláštnostech ostrovů. Po té uklidil v úkrytu, jak měl nakázané od Einara. Šel pro další várku dřeva, když se zamotal do Májového poblouznění. Na Ledových pláních se potkal s Podbělem, se kterým se vrátil na území smečky a ulovil a přinesl pět potkanů pro vlčata Stiny. Pak šel na obhlídku hranic.
Smečková minihra: Ano

Duben - Leto
Jednoduché:
• Splň úkol zadaný alfou/betou - uklidit úkryt (jarní runa)

Srpen - Leto
Obyčejné:
• Dones úlovek do úkrytu Alatey - pět potkanů, předáno Stině (letní letní a je to jedno)

To ano, skutečně byli vlci, kteří přišli o víc. Tak už to na světě chodilo. "A ty můžeš pořád ještě mnoho získat. A taky získáš, vím to. Znám tě." Mladická nerozvážnost neznamená, hloupost nebo neschopnost. "Každý v životě dělá chyby a ani vůdcové nejsou neomylní." Bylo to to, však kolik despotů existovalo, že? Nebo těch, kterým to nevyšlo.
"Tak to není, Yaro. Je to jenom jiná z mnoha možností a také to je příležitost. Třeba zjistit, jak se žije vlkům na postu Omegy. Kdo tohle může o sobě říci, že to ví? Hm? Taková Stina to jistě říci nemůže. Nebo kvítek." Mrkl na Yara. Poslouchal ho a nasával pachy. Vítr nějak začínal bláznít. Obloha však byla jasná a plná hvězd. "Jednou, třeba ano. Ale teď si to stejně neumím představit. Mít vlastní škvrňata? Hm." Asi by mu to nevadilo, ale moc dobře věděl, co všechno se musí zvládat.
"Možná ano. A v tomhle větru nemusí být ani blízko a jeho pach sem vítr může zanést." Mohl by si to ověřit. Vítr byl konec konců jeho živel, avšak Yaro se rozešel směrem k hranicím smečky a tak jej následoval.
"Můžeme obnovit kus hranic, aby bylo jasné, že tohle území patří smečce." Navrhl Leto.

→ Alatey

Já se hlásím
• za Leta jako kreslíř
• za Noira jako nekreslíř

Pohlédl na bratra. Moc dobře věděl, že se jeho bráška necítí dobře, stejně jako on. Ale i když si myslel, že je k ničemu, nebyla to pravda. "Možná, ale do smečky tě přijali a dokonce ti dali funkci. A to všechno jsi dokázal sám, bráško. Nejsi k ničemu, jen jsi víc plachý, což se dá pochopit, když je známo, čím vším sis musel v minulosti projít." Jednoduše, Leto věřil, že Yaro není neschopný tak, jak si o sobě myslí. "A tahle, jak říkáš chyba, se napraví a ty budeš ještě silnějším vlkem." Jestli k tomu potřeboval být bez bratra, přece může. Může si ověřit své schopnosti a pak být šťastnější, že to doopravdy dokázal. A Leto by mu to moc přál, aby si Yaro uvědomil, že není až tak špatný.
Leto se na brášku podíval, nyní pevně, skoro až ostře, ale nebyla v tom pohledu žádná zloba, nýbrž jen pevné odmítnutí Yarovy volby: "To nedělej. Nevyčítej si to. Já ti nic nevyčítám a ty bys také neměl." Drcl do něj pak už vlídně.
"To ano, mohu, ale ne. Ne teď. Vezmu co, bude třeba. I když bych, velmi rád vyrazil mimo území, jakmile to bude možné. Chtěl bych někoho najít." Nakousl a zahleděl se nějakým směrem, jako by snad mohl vidět přes hory a lesy a poušť.
Vrátil pohled k Yarovi: "Průzkumníka? To zní dobře." Uznale přikývl.
"Poslyš, nedaleko jsem cítil pach, který byl podobný tomu Vittani, ale nebyl to nikdo ze smečky, myslím, nevíš o tom něco?" Narážel na pach Warga, kterého však neznal.

Skutečně ten úlek světlého vlka vypadal poněkud legračně, ale jestliže byl Yaro zahloubán do svých myšlenek natolik, že přestal být ostražitý, byla to i pochopitelná reakce. Leto se lehce pousmál. Leto se, stejně jako jeho bratr, posadil na zem, ale tak, aby mohli komfortně debatovat. Zastříhal ušima a zaposlouchal se. Takže na něj nebyla zlá, jak zkusil hádat, proč by mohl bráška vypadat takhle. "To měla pravdu, Yaro. Jsi už velký kluk, měl by ses přestat považovat za ňoumu, protože jím nejsi. Vždyť sis našel smečku. To ti nepřijde jako úspěch?" Pohlédl mu do tváře. Ne, nekáral ho. Spíš se snažil ho povzbudit, ačkoliv to mohlo znít jakkoli. Věřil však, že se s bratrem znali natolik dobře, že by Yaro jeho slova nevzal jako výtku, nýbrž jako právě, že povzbuzení. "Už se neomlouvej, bráško. Líbí se mi tu, ačkoliv..." trochu ze zasmál, protože tohle bylo poněkud zvláštní a on bez znalostí tomu, zkrátka nerozuměl. "lehce deprimující je, když všichni odejdou, jakmile přijdeš." Tohle ho trochu vykolejilo, jistě, ale asi to bylo normální, když byl Omegou.
Pak si vzpomenul: "Hele, ty znáš toho šedého mladého vlka, který se jmenuje po květině? Víš takové žluté. Je němý. Říkám mu Kvítek, protože netuším, jak se ta květina jmenuje." Třeba ho bráška zná.
"Chtěl jsem být lovcem, ale nyní jich má smečka zřejmě hodně, nebo bude mít." Ne pro tuto chvíli nevěděl, co by měl dělat. "A ty? Budeš pokračovat v tom, co jsi dělal?" Zeptal se Leto svého bratra.