Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Uzemi Daenske smecky (pres Rest)

Zaslechl jsem par slov a citil jsem na sobe pohled Stray, kdyz jsem odchazel, ale... inoroval jsem to. Chtel jsem pryc od toho paru... Bolelo me je sledovat i kdyz jsem to vnitrne Stray pral. To, jak se usmivala na Bala... doslo mi, ze tak se nejspise nikdy nesmala na me. Nejspise jikdy s tou jiskrou v oku...
'Zarli?' ta slova cerne vlcice, Solfatary, se mi zaryvala do hlavy. Zarlivost... netusil jsem, co to je. Mou hrudi, celym mym telem pulzovala vnitrni bolest vychazejici z mist, kde jsem mel srdce... Balo to, jako by ho opet nekdo vyrval.
Ani jsem nevnimal okoli, to, ze tu byla ma svetla polovicka s Dracem... nevedel jsem, kam mirim... htel jsem co nejdale...
Mou mysl dokazala udrzet jen myslenka na Nezajimavou. Zila. Zachranila mi zivot...
Pocity se ve mne misily a ja vubec netusil, co vlastne znamenaji.
S tichym zavrcenim se vydam dal, primo za cumakem... Nenavist vuci svetu a zmateni mi jiskrilo z oci. Ani ma svetla polovicka uz nedokazala pocity nejak skladat a snazit se mi je priblizit... a nebo to svetly Loki uz proste vzdal...

>> Nejvyssi hora (pres Rokli)

Edit: -> Ostrizi zrak (Rest)

20. Solf, Bal, Stray, Tay

Sledoval jsem stále barevného nedůvěřivě. Představil se jako Taylor a vlčici jako Solfataru. Zajímavá jména... ale... mé jméno... pomalu polknu a sleduji ho. "Oba jsme Loki... vlci nás rozdělují jako temný a světlý...já jsem temný... světlý Loki měl tohle tělo dřív... jmenoval se nejspíše i jinak, ale jméno s mým nástupem zapomněl..." řeknu nejistě. Bylo vidět, že váhám.
Když mě poprosil o pomoc s vlčicí, zmateně se rozhlédnu, než však stihnu něco udělat, objeví se Stray s Horou...
Můj postoj se náhle změní... Na bojovný... v mém pohledu se objeví nesmírná bolest a nenávist. Sleduji dvojici, která přišla. Nenávist nebyla tak nějak vůči nim... ale vůči všemu kolem... vůči světu, který tu Horu nechal žít, který zavinil to, že se cítím jak se cítím a já s tím nic nemohu dělat... Stále jsem t nechápal, nerozuměl jsem změti citů, co jsem měl uvnitř sebe.
Stray si mě ani nevšimla a vrhla se k Nezajímavé... věděl jsem, že alespoň ta je v dobrých tlapkách, ale... Hora... polknu a cítím, jak se bolest opět rozlévá po celé hrudi, když ho sleduji, jak Stray pomáhá... jak se o ni snaží...
Tiše si pro sebe zavrčím...Přál jsem jim to, byl jsem na jednu stranu za Stray rád... viděl jsem jí, jak šťastná byla... na druhou stranu jsem cítil, jak se mi srdce tříští na milion kousků...
"Alfy... budu mít s Milostí pěkný problém... přidal jsem se na stranu... šedivého vlka z vaší smečky..." zamumlám si spíš pro sebe... Až teď díky zmínkám o alfách mi došlo, že ještě navíc možná přijdu o život, protože jsem nechtěl nechat umřít šedivého vlka zpod té hory, kde byli Cizáci...
Oklepu se a nejistě pohlédnu na Stray... Je vidět, jak moc mi to dělá problém... podívat se na ní. "Postarej se prosím o ní..." řeknu a pohlédnu na zbytek vlků. Náhle na mě padla únava... únava po užití magie... únava z toho všeho... únava z bolesti, která mi svírala hruď a díky níž jsem téměř nemohu dýchat... Chvíli je sleduji a hlavně toho divně barevného... V mém pohledu se zračí bolest, nenávist a zároveň jisté volání o pomoc... chápal mě dokonce víc i než Artri s Meron... Třeba se s ním ještě někdy setkám... vlka s tímhle divným zbarvením nebude těžké přehlédnout... Jen se otočím a zmizím... už se ani neohlédnu... stejně bych to nedokázal... kvůli Stray...

→ Rest

Jméno, postavení: Loki, sigma
Počet postů za červenec: sice se přidal až ke konci měsíce, ale Lokouš je fretka - 27 (pokud počítám tedy rychlohru, kde byl přijat)
Shrnutí: "Lokimu" se po dlouhé době povedlo na Vyhlídce potkat Stray, která ho umluvila k tomu, aby se přidal do společenstva. Spolu prozkoumali Svatyni a Loki na konci vyslechl volání alf a přidal se k válce. Sice měl pár výhrad a stál si za Stray, přesto se bojovat rozhodl. Ve válce možná měl pár přešlapů, ale snad se to dá omluvit tím, že má v sobě trochu bordel a netuší, jak si počít se svými neznámými myšlenkami a city.
Povedlo se mu v souboji kousnout Cizí Horu (Beliala) do nohy, když ale vlk nijak moc nereagoval, a došla na místo Stray, vydal se dál do území nepřátelské smečky. Tam pomocí větrného biče ublížil nepřátelské vlčici (Solfataře), aby mohl zachránit Nezajímavou (Asairu). Rána byla dostatečně hluboká na to, že jistě zanechá táhlou jizvu...

Bobříci: doufám, že úplně nemusím odkazovat, když je to ve shrnutí
Střelec - zasáhl Solf bičem a způsobil ji zranění
Pěšák - účastnil se války (i když měl přešlapy, ale to se vysvětlí) (% do vytrvalosti)
(? Miluj - zachránil Asairu? nevím, jestli se to počítá do tohoto bobříku (% do obratnosti, pokud se to bude počítat))
Tatér - způsobil Solfataře jizvu díky svému útoku větrným bičem (% do rychlosti)

10 KŠM + 10 kšm + 10 kšm a 10% vytrv. , 10 KŠM + 5% do obrat., 10 kšm a 5% do rychlosti = 50 kšm, 5 rychlost, 10 vytrv, 5 obrat
ZAPSÁNO

19. Tay, Solf

Jeho slova se dál zahryzávala do mé mysli a vyvolala jistý zmatek. Znal vlky jako jsme my... Nelíbilo se mi, že mluví i na Lokiho o kterém jistě nemohl vědět, že tam je... přece si nemohl být tak jistý. Nestyděl jsem se za něj, bylo to vidět tehdy před Artrim, když se spolu bavili o svých polovičkách... tohle ale bylo něco jiného. Už jsem věděl, jak se cítila Meron, když jsem odhalil Artriho... Zahnaná do kouta...
Jen sleduji ty dva vlky u sebe. Vlčice na slova divně barevného nereagovala... Podle všeho tomu sama moc nerozuměla.
Můj pohled se upře na divně barevného. Jeho další slova mi trochu nahnala zpět důvěru. Ušklíbnu se a tím lehce odhalím tesáky. "Nejsme spolu od narození..." Výhra... alespoň v tomhle se mýlil. Bylo vidět, jak jsem hrdý sám na sebe, že jsem našel skulinku, jak si dobýt sebedůvěru a ignoroval jsem Lokiho v mé mysli, co se jen přituple šklebil... No co... Nebyl jsem jako on... nepřiznával jsem porážku, nechtěl jsem... Bál jsem se prohrát...
'Bál?' řeknu v mysli a tiše zavrčím. Ne... Nebojím se... mám strach z úzkých prostorů a tím to hasne... Tohohle vlka se bát nebudu...
V hlavě mi však šrotovvalo i něco jiného 'přijít o Solfataru by pro mě znamenalo jako bych přišel o své druhé já'... mluvil jistě o vlčici vedle něj. 'Přijít o své druhé já...' v mém pohledu se při té myšlence objeví zmatení. Tenhle pocit jsem... nechápal... a přesto jsem měl pocit, že to byl zdroj bolesti kvůli Stray. 'Jako bych přišel o část sebe, která není já a přesto ke mně patří...' Byl jsem mimo... Byl jsem zmatený v pocitech uvnitř sebe, i když se Loki snažil to uspořádat, abych to chápal... nešlo to... Byl to i důvod, proč jsem vystartoval, i když to normálně nedělám... Bortil se mi svět...
Rychle se oklepu... teď nebyl čas nedávat pozor a ukázat slabost. Lehce zavrčím a pohlédnu zpět na pár. Můj pohled se vyjasní a je vidět, že zas vnímám vše kolem. "Fajn... asi mi nezbývá než ti věřit... potřebuji, aby žila..." oklepu se... Co jsem to zase řekl a proč? Nechápal jsem... Věděl jsem ale, že to, aby někdo žil, jsem potřeboval i u Stray... a u toho šedého otravného... a Loki potřeboval Draca...

18. Tay, Solf

Už jsem viděl, jak se vrhám na toho vlka, ale ten náhle... byl pryč... Mé tlapy se místo do těla vlka zaryly do rozbahněné země po dešti a měl jsem co dělat, abych neztratil rovnováhu, jak se zem uvolnila a mé tlapy podklouzly. Za mnou byly krátké rýhy do země od brždění. Prudce se otočím a spatřím toho divně barevného vlka s tou vlčicí pod... nějakým štítem...
'Co se to....?' zeptám se sám sebe a sleduji ty dva. S touhle magií jsem se ještě nikdy nesetkal. Zavrčím s úmyslem znovu zaútočit, ale jeho slova mě zarazí. Až teď ke mně jaksi dolehla... 'Oko za oko...? Nelže...?' pomyslím si nejistě a stojím tam, zapřený v blátě s vyceněnými tesáky... sliboval, že ji vyléčí... Začínaly se mě zmocňovat jisté pochybnosti, jestli mluví pravdu, ale...
'Myslím, že pravdu mluví...' ozval se náhle Loki... Zas se do toho motal... netušil jsem proč ale... pokud tomu vlkovi věřil on... měl jsem pocit, že jsem ho zahlédl i v té druhé skupince v Hoře, co tam pro nás přišla... ale... ten vzhled jsem si nepamatoval... takhle divné barvy bych určitě nezapomněl...
'Nepleť se do toho...' zavrčím na svou světlou polovičku v mysli. Musel jsem tam stát trochu delší dobu, než by bylo na vlka normální...
Co mě z debaty se svou světlou polovičkou ale vyrušila, byla poslední otázka divně zbarveného... "Jsi rozpůlený?" ... ta otázka mi zněla v hlavě.
Rychle se oklepu a zavrčím. "Co je ti po tom?" v mém pohledu se ale něco změnilo... jisté překvapení a zmatení. 'Jak to poznal? Možná jsme dvoubarevní, ale... zatím to nikdo ničemu nepřipisoval... a tenhle... myslím, že myslí nás a ne tu barvu srsti...' bylo to poprvé, co jsem k Lokimu ta slova v mysli řekl... normálně jsem si podobné myšlenky nechával pro sebe, ale teď... zarazilo mě to a přikovalo na místě...

17. As, Tay, Solf (As teda jen už okrajově, když je teď v bezvědomí :D)

Vlčici jsem silou skoku srazil a teď jsem byl v podstatě na ní a hleděl jsem na to, co jsem způsobil. Byla to táhlá rána, která jenom těsně minula její oko. Mohl jsem jí teď prokousnout hrdlo... byla možná oslepená krví, možná ne, ale... byla mírná... Odevzdaná? Netušil jsem, ale k mým uším náhle dolehlo zařvání toho divně barevného, který útočil proti Nezajímavé spolu s vlčicí pode mnou.
Něco uvnitř mě se zarazilo... byla to jeho slova. 'Nenechám ji znovu zemřít?'. V hlavě mi ta slova zněla jako ozvěna.
'Oni jsou spolu, Loki... tak jako já a Draco...' šeptla má světlá polovina uvnitř hlavy... Stále jsem tomu nerozuměl... ale nějak jsem tušil, že nechce, aby zemřela protože ji na ní záleží... byl to ten stejný popud, co mě hnal do boje, když jsem viděl skoro umírající Nezajímavou? Ale vždyť jsem ji ani neznal... Jako jsem skoro neznal Stray v té kleci a stejně jsem odmítal jí nechat zemřít rukou toho vlka... stejně jako jsem nechtěl, aby zemřel ten šedivý, i když byl v té Hoře tak děsně otravný... Své myšlenky jsem nechápal... nechápal jsem, co se se mnou děje...
Z myšlenek mě náhle ale probral výkřik Nezajímavé a pak náhle poryv větru. Až teď jsem si uvědomil, že nebýt jejího zásahu, mohl jsem uhořet a spolu se mnou možná i vlčice pode mnou... Prudce natočím hlavu, abych viděl, jak se Nezajímavá s bolestným zakňučením skácela k zemi... Nechápal jsem, proč to pro mě udělala...
Uvnitř mě se stále mísila bolest po zkušenosti se Stray... bolest, které jsem nerozuměl. Mísily se ve mě divné pocity ohledně vlků zpod Hory, které jsem také nechápal... a teď ještě tahle vlčice, která obětovala poslední sily, aby mi zachránila život... tohle jsem neznal.
Můj pohled se zpět stočí k tomu divně barevnému od kterého vyšel plamenný útok... stejně jako on nechtěl aby zemřela ta vlčice, já nechtěl, aby zemřela Nezajímavá... Cítím, jak se mi naježí srst a z hrdla mi vychází vrčení... "A já zas nenechám zemřít ji..." ani jsem netušil, proč jsem to řekl... ale v hlavě jsem viděl Lokiho, jak se přituple usmíval...
V očích mi muselo být vidět jisté šílenství, když jsem se vrhnul po divně zbarveném vlkovi... Ignoroval jsem to, že je nejspíše silnější... v hlavě mi doznívalo zakňučení Nezajímavé a můj jediný cíl byl právě prokousnout tomu divně zbarvenému hrdlo za to, jakou bolest ji způsobil...

16. As, Tay, Solf

← Rest

Můj úprk od Stray a její Hory mě zavedl až před scenérii 3 vlků... dva stály proti Nezajímavé. Málem jsem na ní zapomněl. Ta patřila také k Chaosu... Teď byla značně vyčerpaná a co víc... její světolu srst na krku barvila krev doruda...
Byl fakt, že jsem ji moc neznal, ale... byla to vlčice, kterou jsem potkal. Ze scenérie okolo jezera mi bylo už takhle zle.
Šedý vlk byl na tom bídně, ten Chaosák mě moc nezajímal. Byl divný... divnější než já. Ale... byl tam i Hranin na druhé straně barikád... a pak tam přišla Stray... A teď tohle... Neznámá skoro umírala...
Nezavrčel jsem nic... Nechtěl jsem přijít o možnost překvapení. Měl jsem to štěstí, že vítr vál směrem ke mně, takže můj pach bude cítit až příliš pozdě. Nechal jsem v sobě vyplynout nenávist... stále mě bolelo tělo od lián způsobených Cizí Horou... stále jsem byl trochu víc vyčerpaný z větrného štítu, abych se z toho dostal... Liány... až teď jsem si všiml, že Nezajímavá má tlapky také upoutána k zemi...
To už bylo moc... dva očividně silnější vlci proti Neznáme. Nezajímalo mě, kdo začal... měl jsem dost zraňování těch, které jsem nějak znal, alespoň trochu... city... nechápal jsem je, ale ještě více podnítily nenávist a zlost... K těm třem se dostanu pomocí rychlých skoků skrze trávu a než stihnou vůbec zareagovat, švihne proti náhle nekryté černé vlčici větrný bič... nikdy jsem ho předtím nedělal a černá vlčice udělala tu chybu, že špatně natočila hlavu...
Díky setrvačnosti a rychlosti, kterou jsem díky skokům nabral jsem nemínil se ani pokoušet zastavit a tak se posledním skokem navíc černou vlčici uprostřed pokusím srazit.
"Nechte.. ji být..." zaznělo vrčivě skrze mé vyceněné zuby při skoku. Upřímně jsem už cítil únavu... magie mi opět sebrala víc, než jsem čekal... ale snažil jsem se to nedat najevo...

15. Belial, a zbytek lehká interakce

Díky změně postavení kvůli úskoku jsem za Cizí Horou viděl tu spoušť, co tu byla... a hlavně jsem moc dobře viděl, jak dopadl šedý... Zavrčím a přemýšlím a čekám na další tah protivníka, který zaútočil bez varování první, když tu náhle mě uhodí do čenichu nový pach.
Koutkem oka zahlédnu vlčici nejspíše z té druhé smečky, jak se evidentně šla postarat o šedého... bylo to dobře, ale pak... Do mého čenichu se z portálu donesl známý pach... až příliš známý pach. 'Stray...'
Můj krvelačný pohled se změní na nejistý, těkavý... nebyl jsem připravený jí čelit, ne teď... nechtěl jsem ji vidět... nechtěl jsem ji cítit... Zranění na protivníkově noze nebylo vážné, ale muselo bolet... "Neútoč příště bez varování první a radši jdi pomoci šedému, než dopadne jako hnědý... mrtvý..." zavrčím a doufám, že po mě nechňapne... prudce odskočím, kdyby náhodou a během se vydám pryč... někam... dál od toho portálu ze kterého se nejspíše za chvíli vynoří Hora a Stray...

→ území Daénské smečky

14. Belial

Už ve chvíli, kdy jsem vycítil magii mi bylo jasné, že jsem udělal zásadní chybu. Spustil jsem pohled z nepřítele, který evidentně hodlal smrt vlka z jeho smečky hodit na mě... protože jsem přeci z Chaosu a tak za to můžu...
'Už vím, proč Draco nechce do žádné smečky...' špitne mi v mysli Loki... Věděl, jak se cítím... Mizerně...
Můj pohled se opět zaměřil na Cizí Horu... Byly plné nenávisti a jisté... radosti? Bolest... cítil jsem ji do morku kostí, jak se mi zařezává do těla spolu s liánami, které mi zamezily pohyb... Kdybych ho sledoval, asi by se mi povedlo se hjim včas vyhnout a proplést a třeba i zaútočit na vlka... ale takhle? Nevadí...
Fyzická bolest vrátila všechno... vzpomínky... minulost... A nenávist... Nenávist, kterou ještě prohloubila. Nekňučel jsem, i když mé lehké zachrčení dávalo jasně najevo, že mě to bolí... Ale bolest jsem jednoduše doslova vítal...
Když už to vypadalo, že zůstanu navěky uvězněný v magii Cizí Hory, zableskne se mi v očích... Kolem mého těla se náhle vytvoří vzdušný štít, který některé liány dokonce zpřetrhá, ale většinu prostě jen oddálí... Nečekám, při prvním náznaku povolení rychle vyklouznu z pasti a vrhnu se na Cizí horu... Naznačím skok, ale místo toho náhle prudce uhnu a silně ho kousnu do nohy a hned uskočím...
S vrčením Cizí Horu sleduji a olíznu si jeho krev, která ulpěla na mých tesácích...
Sám jsem byl ale trochu překvapen, jak mě štít vysílil. Byl jsem zvyklý magii používat jen abych věděl, kde se kdo nachází a to bralo o dost míň energie... Nevadí, uvidíme, kdo z nás dýl vydrží. Cizí Hora byl určitě silnější... možná i stejně rychlý jako já, ale řekl bych, že ve vytrvalosti a obratnosti budu mít navrch... Sám bych se nechtěl s tak velkým tělem vláčet...

13. Belial, Zinek, Alduin, Hranin

Začínalo to vypadat, že Cizí Hora nebude útočit první. Ani já sám jsem nebyl bláhový, abych první útočil. Měl jsem za sebou dost ošklivých zkušenstí abych věděl, že s mou velikostí a silou se to nevyplácí. Je lepší někoho vyprovokovat... a já momentálně potřeboval bolest... k zahojení rány, která v mé duši zela.
Na jeho první slova jsem moc nereagoval... možná jsem byl malý, ale tohle byl jeden z vlků, který by asi opravdu nepochopil, kdybych prohlásil něco ve stylu "Možná jsem malý ale nás je víc."... upřímně, když jsem si to řekl v mysli pro sebe, znělo to i na mě dost ulítle.
Jeho další slova mě však zaujala... zaujala a doslova rozesmála... Já a život... já a touha po životě. Mé oči jsou stále upřeny na cizí horu, ale z hrdla mi i tak vychází drsný smích a můj výraz se mi roztáhne do zlého úšklebku. "Já už jsem dávno mrtvý..."
Má slova byla skoro pravda... neměl jsem vlastní tělo... měl jsem pocit, že místo srdce jsem měl jenom prázdnou díru... a co víc... nikdy jsem se necítil moc živý... jen jako divná věc... tou jsem byl pro mnoho vlků... do nedávna i pro samotného Lokiho... jenom se Stray...
Zavrčím... ne, tu teď sem tahat nebudeme...
Ani jsem si nevšiml, že náhle mlha zmizela a pak jsem zaslechl... zavytí... zoufalé zavytí, nebo bolestné? Nastražím náhle uši a udělám tu chybu, že se rychle ohlédnu po šedém vlkovi... šedý žil... u vody ležela napůlšutr-vlčice... trochu oškubaná... ale evidentně živá... jeden z té smečky nejspíše umřel v souboji s tím pošahaným z Chaosu s divnýma barvama... šedý se na něj vrhnul a... zachytil jsem pach Hranina?!
'U všech... nevím čeho... co tu všichni dělaj...PROČ ZROVNA ONI?' akorát mě to utvrdilo v mé nenávisti vůči světu... když se mi něco stalo, vše se dělo proto, aby mi okolí připomínalo tu divnou bolest... a ještě mě bohové postavili proti těm vlkům, které jsem sice moc neznal... ale furt jsem s nimi málem umřel v boji s Cizáky... a to mě s nimi spojovalo... a já si toho spojení vážil už jen proto, že to byli první vlci, se kterými jsem navázal nějakou hlubší interakcí...

12. Belial

K mé veliké radosti Cizí Hora reagoval na mou provokaci skvěle. Když jsem byl konečně na všech čtyřech, trochu jsem couvl. Přeci jen jsem si byl docela jistý, že kdyby rovnou zaútočil, vyhnu se mu.
Jen poslouchám jeho slova z očí mi čiší nenávist, výzva a jisté pohrdání. Nebylo to mířené přímo proti vlkovi přede mnou ale obecně proti celému světu. Bylo mi však fuk, jak si to vyloží. Už jenom když začal mluvit, myslel jsem, že se mě snaží unudit k smrti... Jeho slova kolem mne doslova procházela, protože... k Chaosu jsem měl jedinou citovou vazbu... Stray a ta do jeho popisu nezapadala... nechtěla útočit a byla proti... Takže ta je z toho venku a ostatní mě nezajímali.
Bylo zvláštní, jak rychle jsem se dokázal z módu "zachraň toho šedivého vlka" do módu "znič celý svět"... Jako by konečně ta pulzující nenávist dospěla vrcholu... Ten vlk si za to mohl sám... vzbudil to, co jsem v sobě dusil.
Můj úšklebek se při jeho slovech pomalu mění ve zlý úsměv s vy ceněnými zuby.
"Bla bla bla... to umíš jen žvanit nesmysly?" řeknu svým chraplavým hlubokým hlasem a je vidět, jak se mi napnou svaly v očekávání útoku... byl jsem připravený zareagovat během chvilky podle jakéhokoliv jeho pohybu, či náznaku magie... byl to určitě ten, co si vpálil světlo do mlhy... evidentně aby lépe viděl...

11. Belial

Ani jsem se neotočil, abych mohl jít zkontrolovat šedého vlka, který teď byl kdesi ve vodě a už jsem byl náhle na zemi... Náraz ze mě dostal tiché heknutí a já skončil na zemi. Tiše zavrčím a pohlédnu na obrovského vlka, který si to ke mě odněkud přikráčel. Věděl jsem jediné, rozhodně jsem mu nic neudělal a rozhodně není z Chaosu.
Mé oči se na něj zaměří a pomalu obezřetně vstanu. Mám vyceněné tesáky a dvoubarevní oči sledují každičký pohyb Cizí Hory. Jako by jedna nestačila v Chaosu... Až příliš mi ho velikostí připomínal... připomnělo mi to Stray a má duše se opět začínala pozvolna plnit nenávistí vůči celému světu... tentokrát to nebyl schopný zastavit ani Loki, který se pokusil bolest stáhnout zpět k sobě, abych se tolik netrápil... 'Pozdě, bráško...' řeknu mu v mysli a tím pro mě na ten moment přestal existovat...
"Bojovat fér... to se ti to říká, když je někdo větší... útočit ze zálohy... moc čestné... začínám si říkat, jestli náhodou není špatná a zlá vaše smečka a ne chaos..." ušklíbnu se. Začal jsem provokovat... Věděl jsem, že doslova bodám klackem do vosího hnízda... viděl jsem jeho magii... ale má nenávist a touha po něčí bolesti, byla silnější...

10. - Azzip, Zinek, Scar, Belial

Jak jsem čekal, ani jeden z Chaosu nebyl nadšený. 'Však počkejte... ono se vám to vrátí.' zavrčím v mysli, když v tom náhle mlhu osvítí záblesk světla. Zamžourám, měl jsem z toho mžitky před očima... Světlo ozářilo mlhu a vzhledem k jeho síle jsem nezáviděl vlkovi, který světlo seslal... Mlha fungovala jako vodní hladina a světlo se od ní, stejně jako od hladiny, muselo nehezky odrazit...
Oklepu se. Světlo mě alespoň zastavilo v pohybu a mžouravým pohledem zkoumám okolí... a hledám hlavně příčinu toho světla... neměl jsem moc rád světlo a takhle mě oslepit... Opět se mi naježí srst a já vycením tesáky. Najednou se tu objeví Milost... jakoby přišel po vodě... Zas magie, klasika.Jen poslouchám jeho slova s naježenou srstí a vyceněnými tesáky... nelíbil se mi, ale měl jsem ho přesto daleko radši než tu protivnou druhou alfu... tu vlčici, jejíž jméno jsem zas radši zapomněl. "Rozhodně si musíme promluvit." zavrčím mu na oplátku za jeho zlý pohled. Věděl jsem, proč jsem chtěl toho šedého zachránit... věděl jsem, co mu řeknu, i když hlavní důvod byl můj osobní... ale to ho zajímat vůbec nemuselo...

9. - Azzip, Scar, Zinek

Prodíral jsem se hustou mlhou za směrem, kterým měl být Zinek. K mému nespokojení, se do té motanice dvou pachů přidala i ta napůl-šutr vlčice. Zavrčím. Myslel jsem si, že je Chaos natolik silný, že na jednoho malého šedého vlka přeci bude stačit jeden... ne, oni museli zaútočit ve dvou!
Ve vzduchu byla cítit magie... nejspíše pro souboj používali magii, což mi naježilo srst na hřbetě... ano, naučil jsem se magii používat, ale... souboj a magie... připomínalo mi to ty cizáky zpod Hory.
Mlhou se rozezněl kňučivý zvuk šedého vlka... Jako odpověď se okolím rozneslo mé hlasité zavrčení... Doufal jsem, že není pozdě... že ho ještě nezabili. Ani jsem netušil, proč ho mám potřebu zachránit... možná skutečně hlavně proto, že byl taky jeden z Hory... znal Stray... měl s ní dohodu... dělal jsem to snad i částečně kvůli ní? Dost možná.
Zastavil mě až zvuk valící se vody a náhle jsem měl packy mokré a stál jsem ve vodě. Někdo z nich opět využil magii... Vrhnu se hlouběji do vody. "Já myslel, že je Chaos natolik silný, aby na jednoho vlka šel jen jeden!!! Nebo jste tak slabí, že na něj musíte ve dvou?!" zařvu a čekám jakoukoliv odpověď... Hlavně jsem doufal, že šedý stále žije...