Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(--- Severní hory (skrz Luku, Les u Mostu a Most)
A tak se Merlin ocitla v nehostinném místě. Les jako tento sice obdivovala, ale vůbec se jí nelíbil. Prostě se od něj nebo spíše z něj snažila dostat co nejrychleji pryč. Stejně jako se cestou přes most snažila nedívat se dolů. Prostě doufala že tenhle zážitek bude co nejrychleji za ní. Doufala že tento pocit nebude dále zatemňovat její mysl. Bála se, fakt hodně se bála. Tiše nespokojeně mručela. Doufala že se nebude muset nikdy na most vracet. A co se týkalo toho druhého lesa před tímto tak ten měla hodně ráda. Líbilo se jí tam hodně moc, ale v tomhle? V tomhle to bylo fakt nechutné. Dokonce tu nebyla cítit žádná radost. Prostě jen šla kupředu doufajíc že se sem bude až vracet s Faustem. Teď jen šla kupředu a hledala onoho obchodníka s magiemi.
--) Kvetoucí louka (přes hraniční pohoří)

Merlin si pouze povzdechla a rozhodla se že další hory teď překoná opravdu jednoduše. Dala se opět do rychlé chůze směrem v před. Tedy chtěla se dát, ale prvně si musela odpočinout. Ještě jí čekala dálka. Dálka a doufala že to zvládne v co nejkratším čase. Merlin doufala že se to nebude nějak prodlužovat třeba spánkem nebo tak něco. Doufala také rovněž že se jí povede zjistit něco víc o magii na této cestě. Zatím v tomto byla nováčkem. A navíc nevěděla zda by jí někdo o magii chtěl povídat. Kdo by si vzal na svá bedra malé vlče které ničemu nerozumělo? Nebo uměla ona něco? Rozuměla něčemu nebo byla prostě jen až moc tupou? Dívala se směrem vpřed zatímco odpočívala spokojeně sedíc na zemi.
A pak se rozhodla konečně vydat se dál. Odpočinek byl dlouhý a zasloužený. Byl tak moc dlouhý že se jí to až přestávalo líbit, ale potřebovala to. Teď už to snad jen půjde plynule.
--) Temný les (skrz Louku, Les u mostu a most)

(-- Furijské hory
A tak se dostala až sem. Dívala se znovu na vodu která se na tomhle místě nacházela. Bylo to tu pěkné, hodně pěkné. Dokázala by si to tu užít déle kdyby neměla jistý cíl cesty. Rozhodla se proto své napití co nejrychleji zvládnout.
Ladně se pohybovala zelenou trávou doufajíc že nepřijde nějaký problém. Doufala že nepotká ty dva vlky v jejiž stopách vlastně šla, ale to se snad nestane. Nerada by jim vysvětlovala že je vlastně nechtěla sledovat. Pouze chtěla prozkoumávat území ostrovů. Pouze chtěla něco poznat. Nebýt celý život na jednom místě. Konečně se propletla až k menšímu jezeru a sklonila k němu hlavu. Voda byla příjemně chladná a skutečně bodla. Měla velkou žízeň takže delší dobu pila. Nemohla se ale zastavit tady. Hledala toho podivného pána co prodával spoustu věcí. Hledala něco aby se mohla zlepšit, toužila být lepší. Znovu se proto vydala kupředu do dalších hor.
--) Severní hory

(-- Les Alf
A tak se znovu dostávala do hor, ale neplánovala v nich pozbýt nějak extra dlouho. Spíše uvažovala o krátké návštěvě a pak že vypadne. Nic více si nepřála, prostě vypadnout odsud co nejrychleji. Vzpomínala na to jak Faust neměl rád výšky. Vzpomínala na to jak se do něj vlastně zamilovala. Zahleděná někam jinam si slastně povzdechla. Zamilovanost se jí dostávala do hlavy, musela si to přiznat.. byla v tom až po uši.
Z myšlenek jí vytrhl pach mrtvoly. Ne tak moc dlouho mrtvé aby se nedala sníst. Ihned se tam vydala, jelikož se ozval její žaludek že by si žádal o zaplnění. Rovnou se tam rozběhla dávajíc si pozor pod tlapy. Našla tam opravdu to co si přála. Mrtvého králíka se zlomeným vazem. Ochotně se pustila do jídla až sežrala celého. S naplněným břichem se ozvala žízeň. Musela najít něco k pití. Vydala se proto za pachem vody.
--) Němé údolí.

(-- Katakomby (přes rokli)
Podívala se všude okolo sebe. Tohle nebyli zlaté stromy na které byla zvyklá. Ne tyhle byly zelené a působili zcela normálně. Merlin se jednoho packou zamyšleně dotkla. "Hm.. opravdu zcela normální strom. Jeden by ani nedoufal že zde potká i jiné lesy." Podotkla. Znala jen zlaté stromy a pak onen kouzelný fialovo-modrý les. Nebylo tedy divu že si ihned začala dělat poznámky ve své hlavě ke stromům. Dokonce si do své tlamy dala větvičku. Lehce jí požvýkala a vyplivla. Chutnala jako borovice. Neuměla to popsat jinak. Ale do nosu jí udeřilo něco jiného. Pach smečky. Něco co jí řvalo do hlavy, že by se měla raději sebrat a vypadnout než jí napadnou jelikož byla na jejich území.
Raději se rozešla směrem k horám které viděla v dálce.
-) Furijské hory.

(-- Rokle
A hle, ocitla se ve světě kde by se nejspíše líbilo i princi jejího srdce. Možná by jí sice rodiče zrubali na to kde se to ocitla, ale ona si to skutečně užívala. Vypadalo to zde jako z jiného světa. Zatuchlina a pach smrti. Merlin ihned rozpoznala kosti některých živočichů které už sama měla čest poznat. Dokonce i rozkládající se ostatky některých které zde zastihla velká voda. "Uh... možná by se to tu mělo jmenovat spíše pohřebiště." Podotkla tiše a raději se na patě otočila. Sama to nemohla prozkoumávat. Byla ještě nezkušená ohledně možností svého těla, neměla žádný tréning. Raději se tedy vydala zase zpět ven doufajíc že jí v cestě už nic takového nepřekvapí.
Dostala se ven a z plných plic se nadechla kyslíku který nebyl cítit zatuchlinou. Tohle byla mise kterou sice podnikne znovu, ale třeba s Rosém. Nebyla rytířem a ani bojovat vlastně neuměla. S tím se vydala roklí dále směrem k lesu.
-) Les Alf (přes rokli)

(-- Červená louka (přes nejvyšíí horu)
Když se konečně dostala okolo nejvyšší hory, ocitla se zase v rokli. Na tohle místo měla nepříjemné vzpomínky, ale zároveň krásné. Tady poznala poprvé vlka co milovala. Nadšeně se usmála a projela modrýma očima okolí. Bylo to tu nádherné! Tomuto pohledu se nemohla ubránit a dokonce se to tu rozhodla více prošmejdit. I když jí mozek říkal že má jít dál, ona se rozhodla že nikdy neuškodí když se opravdu jen na chvíli někam koukne. Pousmála se a dala se dále do prozkoumávání. Prohledávala každou štěrbinu a dokonce nasávala pachy ostatních aby dokázala pak vlka určit ještě jednou. Jedem tu byl docela čerstvý. Nejspíše toho vlka ještě někdy potká a tak se ho pokusila zapamatovat. S tím však už narazila na něco co jí skutečně připadalo jako z jiného světa.. vstup do katakomb.
-) Katakomby

(--- Krápníková jeskyně (přes sněžné tesáky)
Když proskočila portálem neudělalo se jí už vůbec blbě. Byla natolik zvyklá na toto cestování, že jí to snad už ani nevadilo v žádném rozsahu. Tuto cestu podstupovala snad pořád a tak už se vydala jako vždy cestou kterou znala. Odhodlaná se naučit vše co se mohla naučit, aby jednou byla vzdělaná opravdu v oblasti magií. Možná by mohla poznat více vlků? Naučit se od nich také něco magii! Naučit se také že existují osoby bez magie. Že to ale není vůbec špatné nemít magii. Že je to spíše originální a pěkný. Musela se usmát. Tolik se toho naučila. Tolik dospěla a konečně nebrala svou inteligenci jako překážku, nýbrž jako dar od Iris aby dokázala v tomto neskutečném světě uspět. Svůj dar na učení se magiím brala také jako dar. Nadšená z toho všeho pokračovala cestou která jí byla až moc známou.
--) Rokle (přes nejvyšší horu)

(-- Vlčí jezero (přes sněžné tesáky)
Nechápala co se stalo. Proč se najednou takto cítila. Měla myslet vždy na ty lepší věci, ale pohlcoval jí tak akorát smutek. Znovu jí její nepozornost dostala někam kam se nejspíše vůbec nechtěla dostat. Stáhla uši až k hlavě a podívala se okolo sebe. Tak takové následky si ponese? Povzdechla si tiše a posadila se. Proč byla tak moc smutná a proč jí srdce tolik bolelo? "Notak Merlin.. chceš si splnit svůj sen.. chceš být nejlepší aby se o tobě mohlo všude mluvit.. proč to tedy nezkusíš? Malé vlče nikdy nemohlo uspět, ale teď si větší. Máš sílu podobnou dospělým. Nač tedy nevzít osud do vlastních tlapek a neukázat všem jaký přirozený talent v tobě máma viděla? Trénovat dnem i nocí, jen abys byla silnější." Její hlas se rozléhal jeskyní. Dávala si sebevědomí které ztratila jen díky tomu že si neuvědomovala jak jí limitovalo tělo. Teď však věděla že když bude opravdu chtít, tak se klidně i dotkne nebe.
Znovu se zvedla a rozhodla se, že teď skutečně najde toho kdo jí měl prodat věci které ona chtěla. Věci které by se jí skutečně mohli hodit. Vydala se proto znovu kupředu.
--) Červená louka (přes sněžné tesáky)

(-- Oblouky bohů
Merlin dorazila s očima plnýma slz až k jezeru. Z těžka dýchala, hrdlo se jí svíralo smutkem. Běžela celou dobu. Nepřipadalo jí to tak, ale opak byl pravdou. Netušila co jiného si má počít v tomhle světě. Netušila co ani po ní osud chtěl. Vzpomněla si i na další dva vlky o které jistě přišla. Její milovaný Sete a Zei. Oba dva jí zachránili život a ona je od té doby neviděla. Co po ní osud chtěl?
Konečně si uvědomila že je u jezera. Jezera které snad ještě neviděla. Neuměla ovládnout poprvé v životě své emoce. Neuměla se rozhodnout co je správné a co ne. Zavrčela a zároveň zakňučela. Máma jí učila ovládat vodu, takže se rozhodla k tomu přikročit sama, aby uklidnila svou mysl. Pokoušela se ovládnout vodu, ale nedařilo se to. Plná naštvání se znovu rozběhla pryč.
-) Krápníková jeskyně

(-- Mlžné pláně
A tak se Merlin dostala až k obloukům bohů. Ty se jí zdály teda dosti pěkné, ale nepovažovala to jako něco co by vlk dokázal vybudovat packama. Přešla proto k nim a jednoho se dotkla. Dívala se na ně s úžasem. "Něco takového mohla vybudovat magie země. S úžasem musím podotknout že toto je to nejpěknější magické umění které jsem kdy viděla. Budu to muset ukázat Rosému." Nadšený hlas se změnil do depresivního výrazu. Dlouho jej neviděla... byl vůbec ještě ve světe živých nebo si jej Iris vzala také? Odvrátila oči od sloupů a packou si setřela osamělou slzu jenž jí tekla po tváři. Jediný vlk kterého mohla milovat a ona nevěděla zda je živý či nikoliv. Tento pocit jí ničil vnitřně. Roztrhával jí a způsoboval v srdci díru. Radši se rozběhla dál, dál od sloupů co by měl možná Rosé rád.
--) Vlčí jezero (skrz Mlžné pláně)

(--- Zlatý les
Merlin se podívala kam vlastně dorazila. Cesta přes zubří pláň probíhala snad jako vždy. Procházela se tam a zkoušela dorazit někam kam se ještě nikdy nedostala. Odhodlaně kráčel vstříc nepoznanému území. Byla dost stará a inteligentní na to, aby se jí dařilo více než méně. Všimla si že v některých částech území kam došla je mlha tak hustá, že si nevidí snad ani na špičku vlastního čumáku. Povzdechla si a stáhla uši k hlavě. Musela jít rychle vpřed aby se netratila snad více než chtěla. Nechtěla být ztracená na tomto místě kde by jí snad nikdo nemohl pomoci. Čím dále prostupovala si všímala že vlastně celá mlha je z větší části voda. Protože když hledala zdroj magie který by kdyžtak mohla použít se mlha nabídla jako jedním z nich. Zajímavý poznatek, pomyslela si Merlin a dále postupovala mlhou doufajíc že se dostane někam jinam.
-) Oblouky bohů

Merlin si povzdechla a podívala se na svého otce. Přešla k němu a olízla ho po tváři. Vzhledem k faktu že vlčata v roce mají už výšku kterou si zachovají po celý svůj život se mu Merlin výškově skoro vyrovnala. "Otče." Řekla vážným hlasem a pak přešla k mámě. Té také olízla tvář a pořádně se o ní otřela. Kdo by věděl že tohle bude jejich poslední rodinná idylka a další zpráva kterou o matce uslyší bude to že zemřela? Merlin v tuhle chvíli rozhodně ne. "Matko." Pronesla rovněž vážným hlasem. Pak se otočila na Akiko a uklonila se jí. "Půjdu se projít a možná navštívím i toho divného vlka co by měl rozdávat ty speciální věci. Doufám že se brzy uvidíme..." Pronesla vážným tónem a stála celá narovnaná. Držela si hlavu vzhůru a usmívala se nadšeně. Chtěla jim říct slova která měla být důležité a nikomu je snad ještě nikdy neřekla. Bylo to poprvé co je od své dcery měli slyšet. "Mám vás oba dva ráda." Pokývala na ně hlavou a rozhodla se pro větší procházku. Otočila se na patě a vydala se ven z lesa. Byla skoro dospělá, byla neohrožená a doufala že se brzy podaří vše co si přála.
Kráčela lesem a ve svém nitru cítila tíživý pocit čehosi co jí nedávalo spát. Co když se něco její rodině stane zrovna když bude pryč? Ano věřila jejímu otci že by se o rodinu postaral, věřila že by matku někde nenechal, ale to co cítila byl přesto strach. Našla je, měla s nimi konečně dobrý vztah a už nebyla malé ustrašené vlče co se bojí vlastní inteligence. Podívala se zpět a povzdechla si. S tím už však vyšla z úkrytu stromů na Zubří pláně. Přešla je, ale rozhodla se to vzít oklikou kterou ještě nešla.
--) Mlžné pláně

Merlin se podívala na svého otce, schodli se v podstatě všichni na tom, že Deiron byl puberťák s vlastní hlavou. Leč jeho rozhodnutí nemohla být lepší než rozhodnutí Merlin. Byla lehce ovlivněná dospíváním, ale ne zas natolik aby si nechala zaplavit mysl rozhodnutími s fatálními následky. "Strýce? Část rodiny která je docela vzdálená, nemyslíš? Jinak občas je fajn vyříkat si rodinné záležitosti s někým, kdo sice rozumí, ale není zapojen. Sama jsem se o tom s Rosém bavila. Více méně, mi on řekl že by bylo za vhodné se omluvit mámě a pochopit její stranu příběhu. Křivda nenechává v našich srdcích klid, ani v mysli. Což je to nejhorší. Iracionální myšlenky jsou něco, co vlka může dovést až do spárů smrti." Faust byl sice na tom ohledně myšlení hůře než Merlin, ale právě onen svět nevyspělých očí na svět jí pomohli v tom učinit rozhodnutí, která neměla fatální následky. Pokývala nad slovy otce. Rozumná slova od někoho kdo byl alfou. Ona by nemohla zahodit své zájmy o magii a vést tlupu vlků. Nebrala by ohled na to jak se cítí. Sama pocity dávala na druhou kolej. "Nepotřebuji zatím. Ani nevím jak obchodník vypadá, otče. Hledala bych zbytečně." Nechtěla jít bez nich. Když je konečně našla, na co se jich hned vzdát? Aby naplnila svou sobeckou touhu?
Kdyby jí rodiče dali nějakou takovou funkci, plnila by ji s láskou a pochopením. Učit jiné vlky magii by bylo pro ní dobrou náplní života. Kroky však vyrušili Merlin z myšlenek. Podívala se směrem k vlčici, která si k nim razila cestu. Pokývala vlčici na pozdrav. Nebylo by super kdyby Merlin měla nějaké super jméno? Nějaké které by vyzařovalo a křičelo do světa její zájem o magii.
Odkašlala si aby na sebe upozornila spíše slušnějším způsobem. "Otče, prosila bych vysvětlení funkcí jenž si představil právě." Merlin se chtěla o chodu smečky do které patřila naučit více. Více než méně bylo někdy skutečně dobrým. Nepůsobila by pak nevzdělaně pokud by o smečce více mluvila.

Merlin se podívala na oba své rodiče. Dospívání. Deiron byl kdesi v tahu, ona byla snad nejvíce oblíbeným prckem co se s rodiči bavil a přesto neměla pocit satisfakce. Jednou bude možná rozumnější ohledně toho jak se chovat ke svým sourozencům, ale zatím ani jednoho neznala. Neznala je natolik, aby mohla říct že je má skutečně ráda. "Emoce by nikdy neměli ovlivňovat úsudek. Pokud ti řekl něco hnusného, bude toho litovat. Bude se užírat." Odpověděla otci a povzdechla si. Ne, nebylo dobré nechávat sebou máchat jen díky emocím. Nepochopila by tento fakt ani kdyby se jednalo o kohokoliv jiného. Byť i o Fausta. Otec nic nepotřeboval, v tom si Merlin odkašlala. To ona vznesla ten požadavek. "Já bych ale ráda něco nakoupila, otče." ozvala se aby byl ten fakt skutečně znát že to vzešlo z její hlavy. "Ale klidně si prvně odpočineme. Času je dost.." S tím se na své rodiče usmála. Merlin často nevyjadřovala emoce na povrchu, byla vždy ledově chladnou. "Každý má sny... leč já bohužel po vás nejspíše smečku nepřevezmu... nemám k tomu předpoklady. Chtěla bych být pro smečku spíše znalec magií a mág.. bojovník nezaměřující se na sílu, ale spíše na magie." To slovo si vymyslela, odvodila ho zcela logicky ze slova magie. Když bojovník byl od slova boj, mág bude od slova magie. "V klidu, tati.. nespěcháme." Pokud chtěl odpočívat.. mohl.