Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(--- Mělká pláž (přes Baštu)
A zase byla tedy tady. Měla ale docela dost velký hlad, tím jak pořád jen někam cestovala. Proto se uchýlila k tomu, co by jako vlče měla dělat normálně. Musela se naučit lovit sama, když jí to ještě nikdo moc nevysvětlil. Chápala a pamatovala si lekce Seta. Proto se rozhodla, že zkusí své štěstí a vyzkouší to konečně na živém cíli. Nějaký králík už byl menší než ona, půlroční vlče. Možná byla dokonce i žirafa s tím jak pořád a pořád rostla. Přikrčila se a začala čenichat po tom zda se v jejím okolí nenacházelo něco co by si mohla ulovit. Ale nakonec i když šla po pachu krve, našla jen nějakou napůl sežranou mršinu. Povzdechla si. Nouze.. Proto se do těla pustila. Dojedla co tam zbylo tedy a vydala se zase na svou další cestu.
Pokoušela se stále lovit, takže byla přikrčená. Když uslyšela šustění, tak se zastavila. Byla to myš. Využila momentu překvapení a vyskočila po nic netušícím obřím hlodavci. Že by to nakonec byla krysa? To nic, ta už končila v jejích zubech. Zlomila jí vaz a dokonale si pochutnala na čerstvém mase. Byl čas vydat se dál. A taky že se dál vydala. Měla před sebou dlouhou cestu.
---) Červená louka

Povzdechla si, jaký arogantní blbec to byl. Nejspíše bude dál živit to co prostě nebylo pravdou. Nebo byla mrtvá taky a nevěděla o tom? Pff, zase tak moc pravdivé to nemohlo být. Merlin by se ale měla vrátit tam kde naposledy viděla Rosého. Chyběl jí, skutečně jí chyběl. Proto se nechávala otočit na pacce, když vlk už zmizel. Dříve než se ale rozešla si všimla něčeho.. divného jak se to snaží dostat k vodě. Mělo to více nohou a táhlo si to za sebou hodně zmenšenou jeskyni. Co to sakra bylo za tvora? Na to se bude muset zase zeptat táty a kdo ví, možná cestou jak půjde hledat Rosého najde i svou velice povedenou matku, kterou od jejích dvou měsíců neviděla a skoro si nepamatuje jak vypadá.
Vydala se proto zase na svou cestu za poznáním i nepoznáním. Možná by to ale pro teď mohla vzít jiným směrem než tím kterým se tam chodilo běžně, ale co když by se mohla ztratit? Ne... radši to vezme tím normálním směrem.
--) Zubří pláň (Přeš Baštu)

Upírala své oči jeho směrem. Nejspíše se mu tomu pořád nechtělo věřit. Měla by to Merlin stejně pokud by se tu nenarodila? Taky by nevěřila tomu, že se objevila zcela v novém světě? Povzdechla si. A to chtěla najít vlastní matku. Existovala ještě v tomhle světě nebo se prostě vytratila? Měla dobrou paměť, ale vzpomínky na matku obsahovali jen její rozmazaný obraz a jméno... Athai. Nevěděla zda se s ní ještě někdy dokáže bavit když jí neviděla skoro. Neznala o pochybné Athai více. Když jí řekl co peklo je.. byla si jistá, že to místo se od reálného světa neliší. Boles, samota, strach... mnozí tohle prožívali skoro každý den. Jeho další slova po zarytí packy musela jasně zvážit. Nikdo se ještě nevrátil? A co kdyby byl někdo kdo do světa mrtvých mohl přeci jen cestovat? Ale ona nebyla Taylorem, aby o tom věděla více. "No.. většinou když zemřeš tak se nevrátíš... ale pochybuju že bys cítil bolest když tvé tělo zůstane tady. Po smrti teda musí být jiná bolest." Nevěděla, ale přemýšlela logicky. Jinak by se tu neválela žádná těla. Zem by se nehnojila. Nechtěla dále povídat o smrti, přišla jí depresivní, až moc hladná. Ona byla mládě, neměla se zabývat tímto. Zeptal se jí na ostrovy. Ona se zhluboka nadechla. "Jsou tu tři... dva velké spojené portály, jinou další cestu kvůli otci nevím, a pak jeden maličký, oddělený vodou. Jsou hezky vidět z kopců a hor. Více méně je tu krajina různorodá. Uhm... snad mne omluvíš že díky ustaraným rodičům toho více nevím, ale prej je tu víc smeček. Vím minimálně o dvou." Řekla mu vše co věděla zatím o ostrovech doufajíc že mu to přinese nové poznatky. "Teď otázka na tebe... jak vznikají vlčata? Je to kvůli tomu tvorovi co ti střílí šípy do zadku a pak cítíš vůči někomu jinému divné pocity? Pochop, mluvit o tom s otcem je krajně nemožné a od té chvíle co jsem strávila pár chvil s divnými pocity o tom nemohu přestat přemýšlet." Nevšední otázka na vlče jejího věku, ale měla minimálně půlku své velikosti kterou měla mít, nebyla zase tak malá, ale zase nebyla největší.

Merlin se tady narodila, nikdy nebude schopná pochopit ten šok vlka co se tu zničeho nic objeví. Už jí bylo ještě trochu jasné že za jeho zmatené chování bude moci náhlé probuzení zle. Co se týkalo spojování kousků do sebe, v tomhle běžel její mozek více než na sto procent. Jak se sem ale dostal? Vyplavilo ho sem moře? Jak by tak dlouho přežil? Mohla za to nějaká magie? Rozhodně jí překvapilo, když se jí dotkl. Chvilku se na něj nedívala a on už byl u ní. Dokonce se jí i dotýkal. Přesto si zachovala klidnou hlavu. Jeho otázka byla divná, ale nejspíše byla na místě v jeho situaci. "K tvé smůle či štěstí si nezemřel...pouze si na jiném území. Rozsáhlé dva ostrovy." Držela si svou hlavu klidnou, nebylo proč mu lhát že se objevil někde kde snad ani nechtěl. Jeho přízvuk byl pěkný, takhle tady moc vlků nemluvilo. Nebo je aspoň nepoznala. Ale teď to co jí zaujalo snad ještě víc. Peklo? Byl to nějaký název pro smrt? Bylo to místo kam duše odejde po smrti? Měla by se pak zeptat. "Co je to peklo vlastně? Nějaký nový název pro smrt? Pardon za mou hloupou otázku, pořád v tomto světě jsou názvy co jsem ještě neslyšela." Musela se zeptat nakonec toho jediného dospělého, který tu s ní byl. Jestli se tolik bál že zemřel, že jí musel i osahávat, tak by bylo nejlepší mu dát přátelskou upomínku jak život vlastně bolí. Přešla k němu teď blíž ona a bez upozornění mu zaryla drápy do packy. "Už věříš že nejsi mrtvý? Život bolí, nedává nám odpovědi... ale ještě si nezemřel. Pokud to cítíš. Pokud ne, bavím se tu s duchem." Nechtěla mu ublížit tak moc, nechtěla aby mu tekla krev, krev by se pak musela zastavit. Ale pokud díky jejím činům teď pochopí, tak to bude mnohem lepší než její ošahávání.

(-- Bašta
Její cesta jí zavedla až k moři. Viděla jej vždy jen z dálky, maximálně v tiché zátoce, což jí nikdy nedalo vizi jak skutečně obří je když si k němu vlk stoupne. Nebo spíše před něj a nesleduje jej z dálky. Bylo tak obří a tak nádherně modré. Přesto jí něco vyrušilo. Přítomnost vlka který se tvářil jak kdyby mu uletěly všechny včely. Co se mu stalo? Vypadal jako kdyby byl zmatený vším. Brzo jí došlo, že musel být nový. Rozhlížel se, nejspíše hledal někoho kdo by mu mohl pomoci. Merlin nebyla sice dospělou vzhledově, ale rozhodla se, že by mu její vysoká inteligence nejspíše mohla pomoci. Kdyby byla normální, hned by se k němu rozběhla a chtěla si hrát. Ne, ona byla rozumnou. Přistupovala pomalu k vlkovi a dávala pozor na každý detail. Hlavně na jeho pohled, oči jsou bránou do duše, prozradí toho hodně, Merlin to pochopila velice brzo. Tenhle vlk potřeboval odpovědi, až moc dobře poznávala výraz v jeho očích. "Zdravím cizinče." Začala klidným hlasem. Pokud by na ní zaútočil, neměla by se jak bránit, ale nepředpokládala že by krom zmatení a dychtivosti po odpovědích byl agresivní. Nečekala že by mohl udělat cokoliv jiného, než že by se zeptal. Pokud by tak udělal překvapil by jí, ale zase byl by to pro Merlin dobrý poznatek. Něco jako pro vědce nové poznání. "Nejspíše nevhodná otázka, ale jsi tu nový, že?" Mluvila s ním jako by jí byl rovný, neměla proč se před ním plazit jen protože byla vlče. Teď už jen čekala na odpověď z jeho strany. Dychtila po ní, dychtila po novém poznání.

(--- Zlatý les
Podívala se na svého otce. Byla klidná, jiné vlče by nadšeně vrtělo ocasem. "Rosé? Odešla jsem, měla jsem nějaké povinnosti vůči tobě." Odpověděla otci tak jak to skutečně bylo. Nemohla mladého vlka navíc nutit aby šel s ní. Určitě měl někde svou rodinu ke které se musel vrátit, respektovala to a přála mu jen to nejlepší a taky aby našel svého ztraceného bratra. Podívala se na otce a zamyslela se. Ráda by našla někde i matku. Neznala jí celý život, pamatovala si jen útržky z jejího vzhledu a jméno. Dával jí lákavou nabídku, ale... všichni potřebovali s otcem nějaký čas a krást ho sobecky Deironovi bylo... hnusné od ní. "Bylo by hnusné Deiovi krást čas s tebou, nepoznali jsme tě skoro... musíme si to užít každý sám. Ale jistě tě pak vyhledám." Mluvila lépe a lépe. Rozhodně bylo vidět že nad věcmi přemýšlí pod jiným úhlem. S tím se otočila a povzdechla si. "Navíc musím najít mámu... tu jsem viděla naposledy jako ještě větší prcek." Řekla více méně důvod toho proč by se i tak měla odpojit. Bude možná s matkou. Navíc by si mohla zkusit sama ulovit. Byla vysoká zhruba na půl své budoucí výšky a to už něco znamenalo. Nějaký králík či myš by jí nemusel dělat takový problém. Naposled kývla na Deirona, pak zase na otce a už si to šinula pryč.
---) Mělká pláž

(-- Zubří pláň
Brzy jí přivítal stín stromů zlatého lesa. Jak už se ujistila předtím, pohled na stromy se zlatou korunou jí přinášel klid na duši, Merlin věděla že se teď ale musí soustředit na nalezení otce a Deirona. Nasála proto pachy a soustředila se, aby v tom množství, přeci jen byla smečka v okolí, našla ty dva co potřebovala. Nebyla v tom nejlepší, ale hle.. objevila je. Doufala že po nich půjde a najde je. "Červenko, pomůžeš mi je najít? Tvého pána a malé vlče. Mého bratra." Zeptala se ptáčka, který se ihned vznesl z jejích zad a vyletěl až nad koruny stromů. Merlin se vydala směrem jak jí radili pachy, ale... bylo těžké rozpoznat kde přesně budou. Pociťovala i ty nejsilnější, ty které nejspíše byli čerstvé, ty se rozhodla právě následovat. Když se jí vedle hlavy objevil červený ptáček brala to jen jako pomoc a spíše následovala jeho. "Jak dlouho si vlastně s mým otcem? Stačí když třeba zapípáš ten počet." Zeptala se ptáčka, kterého pojmenovala tak jak ho pojmenovala. Líbilo se jí to, vystihovalo to jeho barvu. Nejspíše ale sám neměl ponětí jak dlouho následoval jejího otce. Merlin to překvapilo, nečekala že by o tom neměl přehled. Přesto se ale díky němu přibližovala více a více ke své rodině. Má jen jednu, možná by se o ně měla lehce zajímat.
Netrvalo dlouho a skutečně ty dva našla. Ptáček měl pravdu.. byli tu. "Otče, Deirone." Ozvala se už z dálky a pár rychlými kroky zdolala vzdálenost. Na jména měla skutečně dobrého pamatováka, proto nebylo divu že si Deirona pamatovala. Na rozdíl od Atraye jí nebyl podobný. Netušila zda bude rád že jí uvídí, zvlášť když mu překazila chvilku s otcem, ale.. to otec chtěl aby se tu ukázala jen co se oddělí od Rosé. "Pokud vás ruším, mohu jít. Potřebujete se jistě něco učit." Řekla jen co jí došlo, že jí otec může poslat i pryč, proto bylo zdvořilé to nabídnout jako první. Doufala však že bude mít možnost poznat v jakého vlka zatím její bratr vyrostl. Proto se k nim prozatím připojila.
---) Bašta

(--- Sněžné tesáky
Louka měla na sobě stejně jako ta druhá nějaké druhy květin, které Merlin ještě neměla možnost vidět. Párkrát mlaskla. Musela najít vodu, měla vyschlo v tlamě. Uvědomovala si ale, že slyší lehce nějaký zvuk vody. "Červenko? Koukni se kde to je." Poručila ptáčkovi. Ten jakoby jí pochopil se snažil mladé vlčce pomoci s hledáním vody. Netrvalo dlouho a společnou snahou objevili zdroj. Maličký se tam ihned jal také napojit a dokonce se i vykoupat? Nikdy netušila že se ptáci taky koupou. Sledovala jak se tvoreček podivně koupe. "Nebude ti pak zima?" Zeptala se ho Merlin a čekala poslušně až se osvěží on. Pak jen co si sedl na její hřbet se ona napila. Osvěžilo jí to, dokonce se jí udělalo o hodně líp. Ještě někde splašit jídlo. Nejspíše to ale potká až objeví svého otce a bratra. S tím se vydala směrem ke zlatému lesu, ten byl pořád tak nádherně zbarvený. Vždy jí to dodávalo štěstí, jeho zlaté listy.... nádherná pastva pro oči.
--) Zlatý les

(--- červená louka
Portál jí zase vyplivl kdesi v Tesácích. Což jí způsobilo značnou nevolnost, protože co si budeme... necestovala tak často portály a navíc měla docela i hlad, zase. Ptáček kupodivu prošel s ní. Nejspíše se skutečně toužil vrátit k jejímu otci. "Musíme si odpočinou chvilku, Červenko, jestli chceš leť napřed." Dostala ze sebe a snažila se zhluboka dýchat, prodýchávat onu nevolnost. Nechtěla aby ptáček letěl dál a nechal jí samotnou, ale sama mu to řekla že klidně může. Proto jí udivilo, že zůstal raději s ní a zase se jí usadil na čenichu. Pochopila, neodletí dokud nebude bezpečně u otce. Tak se mu nařídilo. Nemohl porušit rozkat a přání otce.
Podívala se na cestu která je nejspíše čeká. Zase zpátky do Zlatého lesa. Zvedla se proto a spolu s ptáčkem se vydala směrem dolů. Pořád tu byli nějaké stopy sněhu, i když se přibližovala směrem níž. Jako by se to tady snad podle sněhu jmenovalo, nikdo jí nikdy neříkal názvy území a ona je nejspíše ani nepotřebovala vědět. Čím níže byla tím méně sněhu bylo až nakonec nebyl žádný. A ona vstupovala na louku přes kterou šli směrem k horám.
--) Zubří pláň

(--- Nejvyšší hora
Merlin nikdy nezažila běžné luční kvítí, byla vlčetem narozeným na podzim. Než se dostala ven byla zima, v té květiny nerostou a teď... užasle se dívala na jednu z květin. Sice ještě nebyla plně rozkvetlá, ale zaujala jí. Takže tohle bylo to co hlavně značilo jaro. Nádherné květiny a vůně, dokonce i sluníčko mělo větší sílu. Vyhřávalo jí hnědý kožíšek na kterém bylo bahno. Ach, jak neměla ráda bahno. Nebo spíše neměla ráda ten pocit slepené srsti. Nenáviděla jej a musela doufat, že se někde bude moci smočit. Navíc jak mohla najít jejího otce s Deironem? Pachová stopa, to ano, ale nebude příliš slabá? Pro ověření své teorie nasála okolní pachy. Byla cítit vůně květin, bahna a hle.. pach otce a jí. Takže se dalo zjistit až tak dozadu kdo tady šel? Mimoto cítila tři další pachy. Neznala je a nejspíše by je ani nechtěla poznat. Proto se radši zase rychle vydala vpřed. Portál zase hezky svítil. Vířil a vše možné. Merlin se podívala na ptáčka a pak vkročila vstříc osudu.
--) Sněžné tesáky

(--- Rokle
Zase byla u téhle hory. Uvědomovala si, že by se tu nejspíše neměla motat. Díky tomu, že se občas sesunuly nějaké kamínky, věděla že to místo bude extrémně nebezpečné zvlášť pro vlče jako je ona. Netroufala si tedy tady ztrácet více času. Pták kterého jí dal otec k sobě, aby jí hlídal se teď radši zase motal okolo ní. Pokaždé když se jí smekla packa, tak vydal podivný zvuk. Připomínal jí někoho, kdo se o ní skutečně stará a potřebuje jí chránit. "Ty se bojíš, Červenko? Bojíš se o můj život?" Zeptala se ptáčka a zastavila se. Ten se jí usadil na čumáku. Lehce to bolelo, ale ona bolest ignorovala a dívala se jen a pouze na červeného opeřence. Ten jí zobákem klepl mezi oči. Merlin sykla bolestí, ale odpověď měla. Bál se o ní a vynadal jí jak lhostejná byla. Tyto gesta... připadalo jí to jako kdyby jí skutečně rozuměl. Jen co se dala zase do pohybu tak opět vzletěl.
Nechápala to, proč by o ní měl někdo starost? Všem mohlo být jedno zda zemře či přežije, stejně po sobě nic nezanechá. Aspoň to jí dodalo nové poznání. Každý je postradatelný. Kdyby zemřela, rodiče si udělají nové vlčata a nahradí jí. Aspoň tak se to dalo brát. Pomalu viděla rudé kvítky na louce... že by tu skutečně bylo jaro? Nádherné... aspoň bude teplo.
---) červená louka

(--- Ostříží zrak
Přesto jí něco vrtalo hlavou. Co byli ty divné pocity, které díky neznámé magii cítila k Rosému? Bylo to něco jako cítila matka k otci a on k ní? Přeci jen... tohle neměla ještě šanci poznat. Nechápala to, nepobírala jí to hlava. Ona měla být silná nezávislá vlčice, ale přesto se jí tento vlček zachytil v hlavě a to ho moc nepoznala ještě. Pořád cítila jeho pach, který se jí zachytil na srsti. Neměla tohle ještě prožívat! Byla vlče! Nesměla dávat na jevo jak moc jiná byla. Podívala se na ptáčka jenž jí následoval. "Sem i pro tebe divná, co? Kdyby tě tu otec nenechal... tak odletíš, radši budeš s ním." Zeptala se ho. Docházelo jí jak moc jí její inteligence bude komplikovat život, každá slova která na sebe slyšela se jí jako jed zabodávala pod kůži. Na co být tedy s vlky, když v jejich očích je divná?
Podívala se okolo sebe. Rokle byla svým způsobem fascinující, mohla by tady pozorovat všeljaký hmyz, který se probouzel opět k životu, ale ona místo toho pociťovala smutek. "Máš vůbec nějaké jméno, červenko?" Zeptala se ptáčka jenž si jí usedl na hřbet. Nemohl jí odpovědět, pochybovala že jí vůbec rozuměl, ale proč by tedy držel s ní, kdyby jí nerozuměl a ani jejímu otci? Možná oni naopak nerozumí jemu, možná komunikuje nějak jinak.
---) Nejvyšší hora

Již předtím zaznamenala že její otec odešel, nechal jí tu tedy samotnou s cizincem jehož jméno se jí líbilo, ale nechávalo jí nejistou. Když se druhý zdál však dlouho neaktivní tak si jen povzdechla. "Promiň Rosé... tohle... nechci tě nechávat tak nejistého... uvidíme se, slibuji ti to, ale teď... musím odejít aby se táta nebál." Kouzlo šípu pominulo, ale pořád se v jeho blízkosti cítila nejistá. Byl to onen nový pocit nebo strach o bratra, který se toulal sám? Olízla proto béžovému tvář a s tím se otočila. Život si nevybíral, všem házel pod nohy packy a ona teď... ona prostě musela zpět za otcem, věděla jak moc se musel bát a Faust, teda spíše Rosé se netvářil na Merlin moc nadšeně.
Pomalým krokem se vydala stejnou cestou jakou sem šli s otcem. Byl Deiron vůbec v pořádku? Věděla že mu několikrát ublížila tím že ho odstrčila, ale... neměla ráda takový kontakt, nepotřebovala ho a tak ho ani nevyhledávala. Hlavu měla plnou myšlenek. Dokonce jí stále bolela díky tomu šípu, který jí trefil. Nenáviděla tenhle svátek. Nenáviděla ho snad více než kontakt s někým. Nakonec si uvědomila jak daleko za sebou nechala Fausta. Otočila se na něj a naposled mu zamávala. Pak se ztratila kdesi v dálce pro jeho oči. Rokle... co když na ní něco zaútočí? Sakra bude si muset najít někoho kdo by měl konečně stejnou magii jako ona a naučil jí to.
--) Rokle

Cítila jak je více a více nervózní. Proč se jí to sakra dělo? Vždy byla ledově klidná, nic jí nedokázalo vykolejit. Brečela jen jednou v životě a teď... cítila jak se jí tělo vaří. Polívá jí neznámé teplo a její srdce div z hrudníku nevyskočí. Styděla se před tímto vlkem... nechápala proč ale zrovna on. Však vypadal.. tak kouzelně. Propadala jeho očím. Stávala se stupidní, nechápající. Konečně odvrátila své více barevné oči a upřela je kamsi za něj. Nebude se na něj už dívat. Nebude to dělat ještě horší pro oba. Řekl že bude znát hodně vlků a ona musela uznale pokývat. Na to kolik jí bylo znala fůru vlků, některé teda ne jménem, ale znala je od pohledu. U některých znala její názor na ní, někdy ho ale nechápala. Měla jí Zarina vůbec ráda? Chovala se před ní arogantně vůči Rhaaxinovi, leč konečně chápala jaká jeho magie byla.. těžká. Řekl že je podivín a ona se na něj podívala s jistým nadšením. Že by nebyla konečně sama v jejím světě? Pak se zase začal omlouvat. Merlin se také za své chyby omlouvala, ale za názor by se neměl omlouvat. "Nemusíš se omlouvat! Neurazil si mě! Já sem ráda podivná." Odpověděla mu na to bleskově aby se nemusel cítit špatně. Nebyla ráda když se nejspíše v hlavě mučil za to co řekl. Znala spoustu vlčích výrazů a takhle se většinou tvářil Sete. Kterej byl zmučenej uvnitř sebe až až.
Řekl že se tak sám pojmenoval. "Mě mé jméno vybrali rodiče... ani nevím co znamená, ale tvoje zní opravdu hezky." Vyštěkla nadšeně. Roseho jméno se jí opravdu líbilo. Více než to její a to ještě nečekala jak se k ní její jméno bude jednoho dne hodit. Rosé jí byl příjemný, příjemnější než objetí od otce.
"On je tu někde další mladý vlk?" Zeptala se nadšeně Merlin. Pokud další mladý vlk nebude jako Renbli, tak by mohlo vzniknout další vztah nový. Teda ovšem jen kamarádský, Merlin netušila cokoliv o lásce. Byla nadšená, upřímně nadšená z toho, že zrovna tady potkala Rose. Toho který měl ještě jednoho mladého kamaráda kterého by stálo za to poznat. Vůbec ho neznala, ale přesto byla ráda za každou vteřinu kterou tu s ním mohla strávit. Kolik času jim jen bůh dopřeje? Kolik času budou moc být spolu a objevovat toto místo? To co nečekala bylo to, že se jí Rose zeptal co tu dělá. "No... já sem šla objevovat spolu s tátou... chtěla sem se naučit magii." Odpověděla mu popravdě na to co zde chtěla dělat. Mohla se ho zeptat na cokoliv. Hlavně na něco co jí zajímalo nejvíce. "Máš tu taky někde rodiče?" Zeptala se ho opatrně. Nevěděla zda byl bez rodičů jako ona málem nebo měl u sebe někde rodiče co na něj čekají.

S vykulenýma očima udělala pár rychlých kroků zpět když vlček nadskočil jako zvíře které nikdy neviděla. Takhle vlci nemohli nikdy vyskočit nebo ano? Než stihla cokoliv říct tak pocítila ostrou, až bodavou bolest ve svých slabinách. Vědět že jí trefil samotný bůh lásky, tak by nejspíše nechala Fausta Faustem a šla by onu entitu hledat, protože jí fascinovalo cokoliv magického, ale teď... Opatrně se otočila všude, aby zkontrolovala co bylo zdrojem oné náhlé bolesti. Neviděla cokoliv nebo kohokoliv kdo by mohl tohle udělat, navíc bolest pomalu mizela. Zdálo se jít to jen nebo to bylo vskutku... magické? Netušila a nejspíše nikdy nebude tušit. Svůj zrak vrátila zpátky na Fausta. Netušila proč, ale najednou cítila v břiše tak strašně divný pocit. Nehledě na to co dělalo její srdce. Splašeně tlouklo v její hrudi a ona... netušila co to je za pocit. Nikdy nemohla zažít pobláznění, byla na světě teprve krátce, ale to co tenhle vlček dělal s její hlavou. Jako by to dokonce sebralo veškerou inteligenci. Řekl že mluví až moc dospěle. "J-já... říká mi to víc vlků..." Dostala ze sebe rozkepaným hlasem. Kdyby měla magii přírody tak by všude okolo nich rostli květiny... v tenhle moment by nebyla schopná jakkoliv racionálně uvažovat, byla vlkem bez tréningu, někdo kdo své emoce nikdy neskrýval. "Ne.. nevadí! Nemáš se za co omlouvat! Jsem zvyklá na taková slova." Odpověděla mu hned co se snažil omluvit. Zvykla si. Vždy bude tou divnou nedrkou jenž bude vyčuhovat z řady i jako dospělá. Bude ta která vždy přitáhne pozornost svou mluvou a svou výstředností. Otec jí radil aby se s takovými nebavila, ale... když jí tak bude brát celý svět co jí zbývalo?
Představil se. Jménem které Merlin docela dost překvapilo. Čekala a myslela si, že se k němu bude hodit nějaké jiné jméno. Třeba nějaké rytířské. "To je.. pěkné jméno." Dostala ze sebe. Bylo těžké mluvit, bylo těžké se jakkoliv vyjadřovat. Nejradši by si naflákala za to jakou kravinu řekla. Co to s ní sakra bylo? "Hej... uhm... no>... Nechtěl by ses projít? Tady po okolí." Nabídla mu nevinně Merlin doufajíc že přijme tuto nabídku a ona se s ním bude moci více zdržet. Hlavně doufala že na ně nepřiběhne její otec, u kterého netušila kde je. Dlužil jí odpovědi. Hlavně potřebovala pak zjistit co se to dělo s jejím tělem.