Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Dívala se okolo nich, protože cítila blížící se čerstvý pach který k nim přinášel vítr. Pokud jí něco říkal otec tak ho nevnímala skoro vůbec. Její pozornost směrovala lehce staršímu vlkovi. Aspoň tak soudila podle jeho vzhledu, který sledovala z dálky. Nikdo jí nezaujal natolik, ale tenhle vlk? "Prosím buď tu a sleduj nás pokud máš strach. Ale... tenhle mi zajímá. Vypadá starší, tak by mohl být rozumnější." Řekla otci a s tím se ihned vydala za světlejším vlkem. Všímala si jak se jeho tělo víc a víc vybarvovalo jen co se přibližovala. Nádherné a zajímavé barvy. Nikdy takové snad ještě neviděla, leč odstínem který byl na těle vidět méně připomínal jejího bratra.
Merlin šla se zvedlou hlavou, snažila se působit starší, aby jí ihned neodsoudil, že je to jen vlče s nevymáchanou hubou. "Zdravím" Ozvala se jen co jí vlk mohl pořádně slyšet. Všímala si dalších mnohem zajímavějších věcí na něm. Jeho oči měli barvu jakou ještě neviděla. Neznala jí u žádného vlka. Byla... taková chladná, ale zároveň se k němu tak neskutečně hodila a doplňovala ho. Neznala tento pocit, že by jí někdo jen tak zaujal vzhledem. Neměla proto více slov než onen pozdrav. Když se konečně více vzpamatovala tak si odkašlala. "Mé jméno je Merlin... tvé?" Byla zatím formální, leč jí mladý vlk sebral slova.

(--- Rokle
Otec nebyl překvapený magií Merlin. Její oči toho prozrazovali hodně, ale málokdo věděl že mimo dvou odstínů modré tam měla i zelenou. Světle zelenou, která se k nim opravdu hodila. "Takže je možné, že bych již teď mohla ovládnout vodu?" Zeptala se svého otce zda jeho otázka byla dobře zodpovězena. Nakonec se zmínil i o onom Rhaaxovi, ten který magii neuměl opravdu ovládnout. Neznala ho, ale přišel jí díky tomu slabý, možná by ho neměla takto soudit, ale.. nemohla tomu odolat. Muselo se mu věnovat tolik vlků na rozdíl od ní, která by i bez svého otce dokázala přežít. Podívala se na otce a povzdechla si. Nebral to dobře, teda aspoň se to tak na minutu mihlo v jeho obličeji. Teď však... říkal jí o tom vztahu, který měl on s jejich matkou. "Myslíš ten.. vztah co máš ty a máma?" Zeptala se ještě pro jistotu, aby mohla nad tím více přemýšlet. Doufala že to byl on. Takový divný vztah, kdy to vypadalo že jim na sobě opravdu hodně záleží, že by pro druhého udělali cokoliv. To ona nechápala... nejspíše by ani nikoho takového neměla tak brzo poznat, ale... osud pro ní měl připravené něco jiného a bůh ví zatím co.

(--- Červená louka

Fascinovaně sledovala jak její otec využil právě své magii stejně jako to udělala Zeinab. Počkala na jeho vybídnutí a ihned se do sladkých plodů pustila. "Zkoušela jsem ovládnout magii vody, ale nejspíše je mé tělo na tohle ještě slabé." Řekla svému otci, aby se dozvěděla jak to skutečně bylo s magiemi. Jestli potřebuje nějaký určitý impulz k ovládnutí své magie nebo prostě jen musí její tělo ještě zesílit. Neváhala by a trénovala by skoro furt, ale musela vědět že je to prostě... potřebné. Nechtěla být silná kvůli svému tělu, ale kvůli tomu co by mohla dokázat. Plody byly sladké, proto při jejich pojídání poslouchala otce. Jenže pak byl zase čas na cestu. Odpočinek byl krátký. Magie o které jí otec řekl že ovládá jí zaujala. Pokývala hlavou a snažila se si to zapamatovat jako jednu z více užitečných magií. "Dokonce sem viděla vlka ovládajícího... jak to nazvat... no jeho jméno bylo Rhaaxin a svou magii nedokázal ovládnout." Sdělila svému otci.
Řekl jí to co slyšela už od Seteho. Vždy je dobré mít s někým kontakt. Pro ní to jednou bude rodina, tvrdý návrat do reality. Zabrána do svých myšlenek uskočila když se jí otec otřel o hlavu. "Promiň.. nejsem zvyklá na... kontakt." Omluvila se mu ihned. Její otec byl na tyto cesty dobrý doprovod. Nemusela řešit že je něco sežere a dokonce si i hezky popovídala. "Co když tu budu jediná tak chytrá?" Neznala tolik vlků, ale jedno jí říkalo jistě... její inteligence nebude normální, bude hodně nad průměrem. Všímala si že přešli okolo hory a teď procházeli roklí. Merlin tomu nevěnovala moc pozornost. Prostě šla se svým otcem dál kam jí nohy nesly.
---) Ostříží zrak

(--- Zubří pláň (Přes S.T)
Podívala se na svého otce, nečekala že bude tak klidně reagovat. "To je pravda... Zei měla magii země... uměla nechávat růst ze země právě ty jahody. Vysvětlila mi, že je v létě budu moc najít hlavně v lesích." Odpověděla otci. Uměla by to vůbec kdyby se jich držela nebo by byla stále pozadu? Sice přiznávala, že za to může její hlava, ale... otec byl možná už starším vlkem než se Merlin zprvu zdálo. Srovnávala ho s těmi třemi které už viděla. On prostě... působil více.. uklidněně. Jeho věk nejspíše tomu byl příčinou.
Pokývala hlavou když uslyšela jeho další "otázku." "Jsem ráda sama... líbí se mi tudíž klid který tento stav přináší. Vysvětlila otci. Chtěla být silná, proto musela hodně přemýšlet, studovat a dělat si k tomu neviditelné poznámky. "Nejspíše moje inteligence je překážkou pro navázání vztahů." Dodala po chvilce mlčení. Přemýšlela o tom docela dlouho, došla k tomuto závěru během jejich cesty a během toho, co ani s vlastní sestrou neměla potřebu si zahrát něco.
To co si myslel otec... její inteligence nebyla jen lehce vyšší. Navíc inteligentnější lidi to mají horší v oblasti citů. Chůze je otravná... kéž bych mohla třeba chodit nad zemí Pomyslela si. Magie by to jistě mohla udělat, Merlin tomu věřila. Doufala v to že to jednoho dne skutečně dostala, aby mohla levitovat. Jenž to ještě Merlin neuměla pojmenovat správným jménem.
---) Rokle (přes nejvyšší horu)

(--- Zlatá smečka

Otec jí rozuměl? Nesetkala se moc s tím, že by jí někdo rozuměl. Hlavně ne vlčata v jejím věku. Inteligence byla.. bolestivá. Uvědomujete si ještě víc mezery mezi vámi a ostatními. "Zei a Sete mne naučili.. docela dost. Naučila sem se základy lovu teoreticky, co je to magie. Dokonce i to, že my vlci nemusíme jíst jen maso." Svěřila otci to co uměla. Krom teda mluvy, Merlin hltala každé slovo a doplňovala ho do souvislosti s tím vším. Jejich cesta byla.. prapodivná. Merlin se nerozběhla nikdy k tomu co neznala. Tiše celou cestu očima zkoumala každý nový předmět. Teda ne že by jich bylo tolik. Otec jí však jako kamarády nabídl onu Renbli s ještě někým. "Prosím, ne někoho kdo nezavře mluvítko. Už tak mi bolí hlava jak se vše snažím zpracovat." Odpověděla na to otci unaveně. Její mozek pracoval jinak než u ostatních. Byla by se zařadila do Menzy kdyby něco takového ve vlčím světě něco takového existovalo. "Podle Zei sem velice inteligentní... pokud to ale znamená, že budu cítit takovou mezeru mezi mnou a dalšími vlčaty tak bych to radši vyměnila za bezstarostné žití." Musela se otci svěřit se svými pocity. Jen co se dostavili na Zubří pláň, tak se rozhodla že musí dál. Nejspíše do hor, kde najdou mihotavou věc a objeví se někde úplně jinde. To by mohlo Merlin bavit. Netušila ale že tam něco takového je. Mohla se otce zeptat vlastně jak dlouho tu je, ale nechala ho radši odpovědět na to k čemu svrhla sama debatu.
--) Červená louka (přes sněžné tesáky)

Dívala se na něj. Ne, nerozuměl jí, byla mezi nimi až moc velká mezera. "Nemyslím si, že rozumíš..." Řekla s povzdechem. Ona potřebovala poznat svá maxima. Tedy co se hlavy týkalo. Byla hlavně omezovaná s tím, že neznala toho hodně. To co její hlava poznala se naučila. Poznala vlastně kolik území vydrží sama a kolik dní musí uplynout než bude mít zase hlad. Když se mnou půjde nechá tu samotnou Sill... vypadá slabší... měl by jí hlídat. Ale vyrušila jí Renbli. Dcera zdejších bet. Usmála se na ní, ale na Merlin se až moc chtěla kamarádit. Proto se radši stáhla někam dál, než jí ty dvě přiberou mezi sebe a ona se pak bude muset vytratit. Nechápala k čemu by jí měla být rodina, nechápala proč zrovna city k nim musí chovat. Nebyla znalá sociálních interakcí. Odfrkla si.
Otec se na ní otočil a ona si ho prohlédla. "Dobrá... čeká nás delší cesta. Budeme muset dělat několik zastávek... vydržím pouze chvilku než se mi unaví tělo. Taky už není sníh takže budeme muset najít jiný zdroj na pití." byla analytik, ne vlče co si chtělo hrát na honěnou. Potřebovala informace, aby pořád mohla opravovat své znalosti, aby se naučila o světě tolik, že jí pak na samotných cestách nebude moci cokoliv překvapit. S tím vykročila směrem z lesa. "Chci se naučit co nejvíce, využít svou inteligenci na maximum. Navíc... čeká nás cesta dál, dál než sem byla... chci najít malého vlka podobného mě, se kterým bych chtěla trávit čas a přišel by mi jako vhodný kamarád." Čekala že jí otec bude následovat. Museli projít lesem aby se dostali k horám. Ty chtěla Merlin vidět jako první. To ještě nečekala kolik překážej budou muset projít než na ostříži potkají první vlče jiné než Renbli či její sourozenci. Ani vlče co bylo na ostříži to nečekalo nejspíše.
--) Zubří pláň (přes zlatý les)

Dívala se na otce. Čekala jakou jí dá výchovnou lekci o tom, že by tohle nikdy neměla dělat. Něco jako udělal Sete. Však Zei uznala že byla inteligentní! Nebo jak to slovo bylo. Proč to neviděl ani otec? Proč si to nehodlal přiznat? Přesně jak si myslela, tak dostala ani ne spíše seřváno, ale takové upozornění. A jak si také myslela, tak se jí bál i kamkoliv pustit. Nutno říct že Merlin se extrémně nudila, když nemohla cokoliv dělat a klasické činnosti vlčat? Nikdy je nezažila, ale nebyla zrovna ten typ co by obdivoval hraní si někde na písku. Všímala si i jak se s ohledem na ní tváří sestra. Působila tak na všechny? Opravdu bylo až takové překvapení? Zasyčela uvnitř své hlavy, což jí samotnou překvapilo jaký zvuk dokázala "udělat".
Nechápala jeho strach, protože nikdy nezažila něco takového. Ale rovněž on nedokázal pochopit že jí prostě nudilo jen sedět a nebo si hrát. Nudilo jí to neskutečně moc. "Ráda bych objevovala... klidně i s tebou, ale nechci tu sedět a nudit se." Nehodlala s tím souhlasit. Nehodlala se podvolit tomuhle. Proč by tady měla jen tak sedět? Ukousala by se nudou a zbytečně by utekla sama od sebe. "Nebo zas zavoláme Zei... ta vypadala že by ráda objevovala." Napadlo jí ještě. Chtěla toho poznat ještě tolik...

Zhluboka se nadechla. Byla inteligentní, nemohla se nechat zmařit pocity co jí najednou přepadli. Mohla všechny překvapit a hlavně otce. Jenže jí její vlastní emoce neposlouchali. "Byli jsme v tom lese. Nepamatuji si z toho moc, ale byl tam s námi velký vlk nejspíše Zarina jak jí říkala pak máma. Nebyla tam, protože nejspíše něco musela dělat jako vůdce. Máma pak zase zamrzla a tak se Zarina vydala s ostatními lovit, ale já se zastavila a tím se mi ztratili." Řekla mu část co ho mohla nejvíce zajímat. "Toulala jsem se a hledala je. Ale na nějakém velkém prostranství jsem narazila na Zei a Seta... nakrmili mě a postarali se o mě. Pak jsem se šla kouknout sem se slibem že se za Zei zase vrátím, aby se nebála." Tím vylíčila otci celý svůj příběh. Nebyl nějak super, ale stačilo to na zasvěcení ho do situace. Notak... si inteligetní prej... inteligentní vlci nemaj cítit tyhle věci Promluvila k sobě v hlavě. Nechtěla být slabou, ne když měla naděleno do své hlavy tolik. Byla ráda, když jí otec přijal stejně jako Sillarei. Jejíž jméno zaslechla až když jí uklidňoval. Nepamatovala si dokonale jména. Některé ještě měla problém vyslovit. Měla mu to říct že se rozhodla kam se její cesta bude upírat? Možná mu to mohla naznačit nějak jemněji. "Sem.. snad na delší chvíli." Odpověděla mu a naznačila že nejspíše nebude někdo kdo by s rodinou trávil všechen svůj čas. Měla plány, sny... i přes to jaké slabé měla tělo se chtěla naučit co nejvíce. Jako houba. Sillarei oproti ní nemluvila, byla ještě menší. Nechápala co se to se sestrou dělo. Jenže jí z rozjímání vyrušil otec. "Uhm... ne?" Odpověděla mu lehce. Nic víc k tomu nebylo potřeba říct. Prostě máma usnula, nejspíše, a o ně se starala Zarina. "Takže hory... jestli se to tak jmenuje tak ano, do hor. Nebo spíše jejich směrem. Jestli jsou přímo v nich nevím." Odpověděla otci na spíše nechápající dotaz, který ani tak dotaz nebyl. To co ale pak oznámil Merlin zarazilo. Podívala se na otce a udělala pár kroků zpět. "Ne... nemám zájem. Mám vybranou vlastní cestu." Odpověděla mu zcela jistým tonem. Nepůjde do hor jen aby objevila zda je zbytek rodiny v pořádku. Měla málo času na to najít vládce vody, který by jí byl schopný naučit tomu co měla umět. Co chtěla a musela umět. Proto se s nimi ani v jedné z verzí nechtěla vydat do hor. Na co taky? Jistě byli v pořádku. Byli to dva statní vlci a možná je našla i matka.

On to nevěděl? Podívala se na otce spíše překvapeně. "Ona tu.. není?" Zeptala se překvapeně a rozhlédla se okolo nich. Pohled padl na sestru, dlouho jí neviděla, skoro si jí nepamatovala a teď když tu konečně byla se musela usmát. "Ahoj." špitla směrem s sestřičce. Ale musela odpovědět otci, aby nebyl.. tak vystrašený? Neuměla ještě dokonale odhadnout emoce. Pořád na něj byla lehce naštvaná, leč už jí dávalo smysl, že se otec nezajímal. Myslel že byla s matkou. "Byla pryč.. neobjevit Zei a Seta tak bych umřela." Odpověděla otci na to co zažila. Mohla se mu rozpovídat o tom co prožila, ale nevěděla zda jí v tom brání neznámý pocit uvnitř hrdla. Měla jej stažené, nebyla skoro schopná mluvit. Merlin jejíž mozek pracoval jako stroj, zpracovávala informace s rychlostí blesku najednou nebyla schopná ničeho. Cítila jak se jí po tvářích valí slzy. "Byla jsem sama... nevěděla jsem proč mě nehledáte.. myslela jsem, že mě nemáte rádi...." S tím se přitiskla k otci. Pořád byla malé vlče, které bylo zmatené tím co se stalo. Měla jim to za zlé, ale když slyšela a viděla jak se otec strachoval.... bylo to jiné než emoce které viděla u Zei či Seta. Ale musela mu říct, kde se nacházela máma. Nemohla se nechat pohltit emocemi. "Máma šla nejspíše za brášky směrem k..." Zmateně se rozhlédla s očima plnými slz zda neuvidí ještě špičky toho co potřebovala. Nevěděla že se to jmenuje hory. Zeinab či Set jí to neřekli a ona ani neslyšela že by se o tom bavili. Konečně spatřila vrchol toho co potřebovala a ukázala směrem k horám. Bolelo jí za krkem. "Víc o ní nevím... zmizela mi, nebo já zmizela jí." Dodala ještě na konec. Nebrala to jako její plnou chybu, to ona se ztratila, ale nikdy nepochopila proč se pro ní matka nevrátila.

(--- Zlatý les
Pach se stával silnějším. Merlin spadl kámen ze srdce, když si uvědomila, že nejspíše našla správnou cestu zpět. Teď zjistí kdo měl pravdu. Jestli ona či Sete. Někde v srdci doufala, že Sete měl pravdu a ona viděla jen vlastní realitu, ale čím více postupovala územím smečky, tak tím jasněji viděla obrys vlka v dálce. Byl vysoký. Avšak o pár metrů dál si všimla že u sebe má ještě mnohem menší obrys. Zei žíkala že moc vlčat není... to budou oni Projelo jí hlavou. Něco uvnitř jí jí říkalo ať hned otce nesoudí, že jistě myslel že je ona někde s matkou, ale jak si mohl být tak jistý? Proč se nikdy nezajímal více?
Když k nim byla na slovo, tak se jí sevřelo hrdlo. Ne, nemohla mu tak rychle odpustit. Možná byla jen vlčetem co mělo vlastní utkvělý názor. Ale nebýt Zei a Seta tak by byla skutečně mrtvá. Mrtvá a nikdo by její smrt nezvrátil. "Jsem doma..." Dostala ze sebe nakonec. Dvě lehká slůvka jenž mohla jen určit jak moc se toho na svých cestách naučila. Doma... myslela tím smečku nebo to že je zase u nich? Sama netušila. Bylo to až moc složité. Avšak ten nepříjemný pocit se jí nelíbíl. Nabrala proto sníh do tlamy a nechala ho rozpustit aby se napila. Zas a znova. Jediný způsob pro ní jak si zaobstarat vodu. Celou dobu však sledovala otce a sestru. Nechtělo se jí moc věřit v to že to bude veselé shledání.

(--- Tichá zátoka
Pořád dokola si přehrávala slova toho hnědého blázna o tom co je lov. Brala si z něj informace, které se jí teď v lese mohli hodit. Dávala si pozor na své okolí, vnímala jakýkoliv jiný pach krom vlčího. Znovu nasála do čumáku všechny pachy se skloněnou hlavou jako to viděla u něj a uvědomila si, že cítí želetitý pach. Něco jako cítila vždy když jí vypadl mléčný zub aneb jak když říkala Zei, tak když přezubovala. Takže někde některé zvíře musí... mít na těle onu rudou tekutinu. Merlin si uvědomovala že to může téct odkudkoliv z těla a proto jí to dávalo naději. Zvíře tím jistě bylo oslabené, více než by si kdo mohl přát nebo dokonce i mrtvé. Neváhala a vydala se za pachem krve. Přesto dávala pozor na co se okolo ní děje. Odpočatá, avšak hladová, což jí ubíralo energii. Mohla se snadno stát kořistí většího dravce. Netrvalo dlouho však než Merlin našla mršinu zvířete. Snězenou napůl, ale nějaké maso tam stále bylo. Nepohrdla, k přežití se musí dělat vše. Navíc na první pokus o stopování něčeho to bylo dobré. Pustila se do zbytků.
Olízla si krvavé rty a dívala se zda na sebe nepřilákala zbytečnou pozornost. Když se ujistila, že je stále sama, tak se rozhodla že se vydá tedy teď za pachy vlků. Zvedla hlavu a nasála vůně z okolí. Bylo jich tu hodně, opravdu hodně, ale... byl tu určitý směr ze kterého šlo pachů ještě víc a některé i čerstvé. Vydala se proto jejich směrem. Následovala je jako můra světlo. Potřebovala se dostat sama za sebe na území smečky. Nemohl jí pomoci jakýkoliv dospělý, jelikož je ve svém okolí neviděla. Packa za packou. Čím dál víc se přestávala bát, jelikož pach sílil...
--) Území Zlaté smečky

(--- Začarovaný les
A byla znovu tady. Teď však plná nových vědomostí. Vědomostí, které jí nenechávali hlavu jen tak klidnou. Merlin měla problém si spíše informace roztřídit. Inteligence není vždy jen tak úžasnou. Občas toho je prostě moc. Proto se podívala všude kolem sebe a zvolila si něco, co potřebovala ze všeho nejvíc, aby se jí vše přeneslo do dlouhodobé paměti. Zalezla si do menší nory, kterou našla po svém velkém zkoumání zátoky a protáhla se. Konečně zavřela oči. Její sny byly divoké. Přehrávalo se jí vše co prožila za svůj výlet mimo území zlaté smečky a rovněž prožívala i nesnesitelnou bolest přezubování. Nebylo to tak špatné jako růst zubů, ale pořád to bolelo jak čert.
Právě tato bolest jí o pár hodin později probrala. Merlin zaskuhrala a vyplivla zuby jenž neměla šanci spolykat. Byli dva. Celkově ze čtyř které jí vypadli. Připadala si jako nějaké jiné zvíře. Ovšem tomuhle nemohla věnovat více pozornosti, protože jí zakručelo v břiše. Měla by se co nejrychleji pokusit něco ulovit či se vrátit domů. Vyškrábala se ven proto ze svého úkrytu a zkoumala okolí. Jevil se před ní zlatý les. Vlastně ona šla také do lesa aby se jim lépe lovilo, tak by mohla jít taky aby se pokusila znalost obrátit v praxi. Zamručela si něco pro sebe a protáhla se. Nabrala do tlamy zase sníh aby se napila. Užitečná věc kterou jí naučila Zei. Kdyby jí nebylo, zemřela by hroznou smrtí. Díky tomu že se schovala do "tepla" nory jí bylo o hodně líp. Nezbývalo proto tedy nic jiného než se vydat zase na cestu. Její cíl byl jasný a to zlatý les a pak najít území s nejvíce vůněmi vlků. Neváhala a vykročila proto směrem ke zlatému lesu.
---) Zlatý les

Neměla mu to za zlé, sama potřebovala si ještě stanovit jak moc svou povahu nechá zdivočet, kolik autorit v životě potká a kdo jí konečně dá onu výchovnou facku. Avšak jedno cítila velice jistě. Netvořila si vazby jako běžné vlče, které mělo vše a všechny rádo. Merlin k nim nic necítila, ani pokud se zmínila o rodičích. Připadala si víc a víc divná, tím že necítila tak hluboké city. Avšak celou dobu pozorně sledovala tmavě hnědého vlka doufajíc že se naučí více než bylo třeba. Držela se dál, měla zvolenou vhodnou vzdálenost aby jim nepřekážela a více neškodila než pomáhala. Aspoň něco se o lovu naučila. Dívala se směrem kterým se vlci vydali. Neviděla je dost dlouhou chvíli a pouze slyšela jejich hlasy. Nejspíše to vypadalo že se Sete vydal za svým vlastním osudem jelikož jeho siluetu viděla mizet v dáli. Opatrně se proto přiblížila k Zei a otřela se o její srst na nohou. "Půjdu domů... pokusím se je najít tam. Pokud je nenajdu půjdu po tvé vůni, Zei." Řekla jí Merlin, aby jí zároveň uklidnila. Nemohla jen tak zmizet, ne od Zei. Ta jí ukázala co nejvíc mohla za tu krátkou dobu. Byla jí za to.. vděčná? Navíc musela zkusit zda si jí rodiče pořád pamatují.
Opatrně se proto vydala dále od Zeinab a pociťovala konečně to, čemu se říkalo neradost z opouštění, ale Merlin cesta byla dlážděná trny a bolestí. To její osud připravil pro ní. To všechno co bude muset prožít bylo... bolestivé. To vše co bude muset ve svém životě získat bojem bylo až moc zatím aby to pochopila. Jedna věc byla ale nejvíce omotaná trny v její budoucnosti. Nešťastná láska po celý život nejspíše. Protože srdce jsou stvořeny pro ničení. Naposled se na konci lesa otočila za Zei a zvedla jednu packu. Zamávala jí a doufala, že se k ní brzy vrátí. Pak jí rozhodně půjde hledat. Možná ještě cestou domů využije to co jí vysvětlil Sete. Zatím si do tlamy nabrala sníh, dávala si pozor aby nebyl žlutý. Ten vznikal pokud tam vlk vykonal potřebu. Nechala bílou chladnou věc rozpustit ve své tlamě a vytvořenou vodu polkla. Tak to zopakovala si třikrát dokud svou žízeň plně nezahnala. S tím se vydala konečně ven z lesa. Zpět do zátoky a pak znovu přes les domů.
---) Tichá zátoka

Pomalu se začínala smiřovat s tím, že prostě nemá právo na názor, protože je mladá, věci může vidět jinak. Měla mlčet, říct totální výmysl? Už byla dost naštvaná na to, aby to udělala. "Vlastně jsem celou dobu neřikala pravdu. Utekla jsem a máma s tátou jsou schopní." Řekla těm dvoum s jistou dávkou sarkazmu v hlase a úšklebkem. Nedalo se to vůbec brát vážně to co teď vypustila z pusy jelikož neuměla lhát. Tohle chtěli slyšet? Aby se jí mohli zbavit? Sama už toho měla tak akorát dost. Slyšela je jelikož si nedávali teď pozor na hlasitost. "Jo a vůbec jsem neumírala hlady. Ne, to se vám taky jen zdálo." její jazyk byl ostrý. Ale i vlčeti mohla dojít trpělivost. Nehodlala se nechávat označovat za lháře a ani nehodlala poslouchat že vidí věci jinak jen protože je malá.
Zeinab nazvala další období co přijde jarem. "Co vše je za...uhm.." Nevěděla jak to nazvat. Jaro, Zima a dál? Snad by to Zeinab mohla pochopit. Přesto se Merlin vydala za nimi. Vztek pomalu opadal, nemohla se vztekat furt. Prostě podceňované malé vlče. Kdo by jí věřil? Možná že je pravdou že si jí Zei spíše adoptovala, ale Merlin pořád někde měla své vlastní rodiče. Ti ale nemají zájem... Projelo jí v hlavě. Sklopila uši. K čertu se vším! Ona se dokáže postarat o sebe sama. Nepotřebuje více vlků než Zei. Odteď bude její klíště a pokud půjde objevovat tak jedině s tím, že jí řekne kam by se ráda vydala. Tohle neměla však možnost udělat u těch dalších, copak na ní Zarina zapomněla? Byla tam s nimi přeci! Zlatá smečka byla tak moc neschopná...
-)) Začarovaný les

Možná to skutečně přehnala? Že by se neslušelo říkat něco takového o rodičích? No, měla vlastní názor. Kdyby ona byla na jejich místě tak by své malé vlky nepustila dále než kam by na ně dohlédla. Však se práce rodičů zvládá dělat i s takovým závazkem za který jí Sete a Zei označovali. Nebyla navíc úplně blbá. Věděla že jednou možná svým intelektem předčí mnohé, už teď vyčnívala z řady vlčat. Upřímně...i kdyby měla Merlin bůh ví o kolik vyšší IQ než ostatní vlčata, tak uměla snad méně. Znala toho docela málo. Podívala se na Setekha. Mohl jí říct on něco víc? Byl jistě vzdělanější než Merlin, mohl za to život, ale asi neznal zrovna tyhle ostrovy. Znal je někdo tak dobře aby jí o nich mohl naučit? Znala jen je a rodiče... rodiče možná tu mohli být dýl, ale nebyli k nalezení. Zei se jí zeptala na osud jejích bratrů což donutilo Merlin "pokrčit" rameny. "Stejný malý vlk a ten další se vydali směrem ke..." Ukázala směrem k horám které šli i přes zátoku vidět. Byli dosti vysoké, ale nevěděla jak se to sakra jmenuje. Pamatovala si jak je sledovala jít tím směrem... teda vlastně s nima šla i ta divná vlčice. Louky která byla ovšem před nima si Merlin nevšimla. Zei jí vysvětlila že zrovna jahoda nebude vhodnou náhradou toho co měla... maso.. takže jedno jídlo bylo jahoda a druhé bylo maso. Zajímavé a velice se jí to zamlouvalo. Jahoda byla sladká a maso.., svým způsobem taky. "Divný pocit uvnitř pusy." Sladká až moc, ale nevadilo jí to až tak že by si musela tlamu vymývat slanou vodou.
Zas překvapila žíhaného vlka. Nepřekvapila ty dva vůbec něčím? Mohli poznat že jednoho dne bude mozek jejím největším svalem. Nejspíše bude používat své bratry jako bojovníky jen aby ona nemusela použít hrubou sílu. Nevěděla ani že by se jinak dalo bojovat krom magií. "To jídlo chcete lovit magiemi?" Zeptala se jich a naklonila lehce hlavu na stranu. Nakonec se přeci jen naklonila nad vodní hladinu a napila se. Ihned začala prskat. Co to sakra? Tohle jí doslova stáhlo tlamu k sobě. Ihned se jal poučení žíhaný. "Nemám ráda moc... velkých vlků okolo sebe... jsem ráda sama." Vysvětlila mu. Nepotřebovala nikoho, uměla být sama a byla ráda sama. Ale možná to přijde s věkem.