Příspěvky uživatele

Herní
- Taylor
- Ve dvojici se Solfatarou
- NPC
- Křišťálové jezero

Neherní
- Merlin
-Začátečník

Očka Merlin si pomalu zvykala na světlo a barvy okolního světa. Netrvalo dlouho kdy se jí podařilo otevřít i druhé očko. Opatrně si začala packou přejíždět po očích, aby setřela vše co jí tam vadilo. Neustále si tam přejížděla packou a nevydala ani jednoho nespokojeného zvuku, leč se ve svém nitru cítila jako by tu hnusnou věc chtěla co nejrychleji pryč a pomalu jí začal zžírat i jiný pocit. Ten si neuměla k ničemu zatím přirovnat, ale byl tam a pořád sílil dokud se jí hnus co měla okolo očíček nepodařilo dostat pryč. Upírala stále své oči na svou matku a zkoumala jimi okolní svět. Nakonec se pokusila překulit od matky, aby měla o všem větší přehled. Viděla další tři menší kuličky a ještě jednu velkou. Připomínala matku, aspoň tím jak vypadala. Nechápala to moc, ale cítila k ní taky nějaké pouto. Odfrkla si nespokojeně a pokusila se zvednout na své ještě slabé nohy, aby si mohla dojít pro potravu ještě v podobě mléka, ale spíše se rozmázla na zemi a k matce se spíše dokutálela. Tam se přisála ke struku a spokojeně začala sát.

Merlin nevěděla co se okolo ní dělo, navíc to nedávalo ještě tak úplně smysl. Jak vlastně tahle situace dala popsat? Jak to všechno skutečně vypadalo? Tolik nevyřčených otázek, které si nepoložila, které si vlastně ještě nemohla položit, leč registrovala více věcí. Opatrně se posunula, když sice slabě, ale slyšela nářek matky. Nemohla vidět, nemohla cítit úplně a sluch byl taky ještě na tom zle. Přesto se pomalu začala platit k matčiným předním packám, leč to bylo neopatrné, spíše než jako plazení to vypadalo komicky, ale. Nakonec se k packám matky doslala a vystčila jazyk z tlamičky. Opatrně hlavu položila na matčinu přední packu a přejela jazykem. Snažila se udělat to co ona dělala pro ně, když se jim něco nelíbilo. Přesto se jí to nelíbilo, nelíbilo se jí jak matka naříkala... kolik toho musela protrpět. Přesto že tomu nerozuměla se cítila uvnitř sebe taky zle. Už nechtěla vidět tmu, chtěla se na matku podívat, ukázat jí že vše není tak špatné. Netušila co přesně udělala, ona ještě ničemu moc nerozuměla, ale povedlo se jí rozlepit lehce jedno oko. Zadšeně vykníkla, ale hodně brzo si uvědomila, že její oko zatím reaguje více méně jen na světlo... žádný jasný pohled to nebyl, ale přesto v tom světle viděla obrys matky. Nemotorně se položila na její packu a zakňučela.

Opouštěla lůno matky, díky přírodě se drala na svět. Nejspíše byla právě v tomhle příroda kouzelná. Tolik instinktů se aktivovalo po vypadnutí na chladnou zem. Kdyby mohla myslet tak by nejspíše uvažovala nad tím jak by se mohla vrátit zpět do toho tepla, ale bylo pozdě.
Nemohla ještě ani myslet, nemohla si nějak více uvědomovat to že existuje či podměty které na ní působily. Na rozdíl od bratra byla tichá, jen párkrát vykníkla když se hlavičkou snažila najít struk. Cítila pouze teplo, když jí matka začala čistit jazykem. Nejspíše si ani neuvědomovala, že je to teplo. Pudy v ní jí říkali že něco takového potřebuje k životu. Pudy jí velely se proste jen přicucnout se na struk matky a pít.
Začala tedy nelítostný "boj" o to, že se prostě ještě v ten den napije a hle. I když s pár potížemi se přisála a začala sát životodárnou tekutinu. Jako by to nebyla pak další dny náplň jejího života.
Opravdu, první dny měla vskutku jednotvárné, plné jen pudů a ničeho jiného. Spala, jedna a vyprazdňovala se. Nevnímajíc stále své okolí. Nic kromě instinktů neměla. Na zrak bylo ještě moc brzy, to samé na ostatní smysly. Navíc pro vlče byla stejně nejhlavnější tahle váze sílení. Avšak slabé uvědomění toho, že nejspíše nebyla jenom sama v tomhle světě přišlo. Nejspíše tu byla role, kterou Merlin bude v životě obdivovat. Trvalo ještě další dobu, než si uvědomila, že těch věcí okolo ní je tam více. Najednou však přišla zima jak se sourozenci snažili dostat pryč. Celou dobu se občas snažila dostat blíže, ale až teď se pokusila blíže plazit k matce. Nevěděla zda to její tělo zvládne, nepřemýšlela nad tím ani moc, přeci jen nemohla, ale byl to pokrok.