Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Namarey
Jeho slova se strefila přímo do černého. Teď to momentálně nebylo něco, co slyšela ráda. "Chápu..." Hlesla na jeho slova skoro neslyšně. Snažila se být nápomocná. Jindy by ji tahle slova neuškodila. Ovšem nyní tu byl jeden velký háček. Poslední dobou se každý trefoval do míst, která byla zraněná jinými. Něco jako když si znovu narazíte ten stejný zlomený prst. Cítil to takto i Zohar? Že vlastně to nebylo příjemné? -Jsem fakt hrozný vlk...- Projela ji ta myšlenka hlavou. Byla to ta, která nešla nějak zahnat.
Následně když ho vedla a on následoval měla hlavu spíše skloněnou. Neměla už zase sílu na to předstírat, jak to vše nebolelo. I když pomazlení Zohara trochu pomohlo. Nemohla se zbavit pocitu, že takto působila na každého. Tak proto se na ni Selaine takto koukala. Proto byla souzena občas i Peisiou. Najednou to vše začínalo zapadat. Zastavila se. Byli na místě. "Pokud se už nechceš učit, pochopím." Hlesla skoro neslyšně. Vše se zase začínalo rozpadat.

Musela se začít tiše smát, když se ptal na její přemýšlivost. Věděla, že jeho slova nebyla myšlená nějak špatně. Hodně vlků jí bralo nejspíše jako až moc přemýšlivou. "Ano. Vždy. Některé to štve, jiné to jako tebe překvapuje. Občas mám tendence věci až moc promýšlet, i když jsou to drobnosti." Odpověděla mu nakonec. Všimla si jak si přejížděl packami. Byl nervní. Další těknutí pohledem k Zoharovi. Nevěděla, co se tam děje v tom kroužku. Ale rozhodně se nezdálo, že to bylo něco z čeho by byl nadšený. Pohledem se vrátila k Akrosovi. "Pak mi ukážeš ten plamen. Leč já mám magii vody, tak tě mohu naučit aspoň co se všeobecně magií týče. Vysvětlit ti na co by ses měl zaměřit při ovládání." Merlin byla skutečně učitelem. Konečně měla komu předat znalosti, které zjišťovala sama. Nechtěla, aby se s tím jiní museli potýkat. Na každém záleželo. Nikdo by neměl být osamocen.
Snažil se jí argumentovat na její poznámku. "Není to vyčítání. Je to fakt. Nechceme, aby se nám tu pekli členi smečky. Naučím tě jak si nechat vypadat srst po zimě. Předám ti... takové know how." Odpověděla mu zamyšleně. Rozhodně tenhle vlk byl menších rozměrů. Takže Merlin byla takový místní žirafa. Druhá nejvyšší. "Život je těžký, Akrosi. Ale smečka je tu od toho, aby ti pomohla právě v momenty, co se zdá nejvíce složitým." S tím už se podívala na Zohara znovu. Slyšela ta slova. Věděla co se za nimi skrývalo. S tím nemohla jen tak odejít. Ne bez toho, aby mu věnovala aspoň rychlé objetí a pár rychlých slov. Měla si ho hned chytit bez ohledu na to kdo v jeho okolí byl. "Vydrž mi, hned tě doženu." Zamumlala. S tím už se rychle vydala na dlouhých nohách za nimi. Za triem které jí bylo blízké leč je znala chvilku. A hlavně jí tam byl ten nejvíce tmavý z nich s krémovou nejvíce blízkým.
Dorazila k nim. Neváhala a nehleděla na to, že by se kdokoliv mohl dívat. Přitáhla si Zohara k sobě do objetí. Věděla jak se musel cítit, když se zde objevila jeho sestra. Jako ona když byla u Oázy a viděla tam Alduina s jeho dcerou. "Bude to dobré, ano?" Zeptala se ho a podívala se na něj jen co se trochu odtáhla. Bylo jí jedno, že se jejich Beta a jeho sestra mohla dívat. Bylo jí jedno, že by tím jejich sblížení mohla prozradit. "Jak jsem ti řekla předtím Zohare. Máš smečku. Máš mě... kdyby na tebe Nitocris byla nepříjemnou, tak jí vykostím." S tím se omluvně podívala na Ushari. Věděla, že to byla jejich sestra, ale Zohara by nedala. Znovu na pár momentů položila svou hlavu do jeho srsti. Zavřela oči. Slova byla těžká. Neuvěřitelně. "Promiň mi, že teď musím odejít. Slíbila jsem Akrosovi, že mu předám nějaké vědomosti." S tím už se zcela odtáhla. Podívala se omluvně na Peisiu. "Omlouvám se za narušení vaší debaty." Pokynula jí s pokorou. S tím věnovala Zoharovi pohled, který říkal jediné. Vrátím se. "Teď jdu tedy předat nějaké ty lekce." Usmála se na oba. Oči stále plné bolesti. Přesto se cítila lépe. Díky právě němu. Vydala se rychle za Akrosem. Escanor jí skákal zvesela u nohy. Pletl se jí do cesty.
Dohnala ho. Pokynula mu, aby jí následoval. Vedla ho na místa, která měla předtím tu čest projít.
-> Poušť

Narodil se zde. Byl synem dvou vlků jejíž jména ji možná okrajově něco říkala, ale hlubší vědomosti o nich netušila. Prohlížela si ho. Hodnotila ho zcela otevřeně. Udělala okolo něj kolečko. Escanor se konečně při tom probral. Podíval se na cizince. Olízl si čumáček a seskočil ji ze zad. Udělal k němu pár kroků a jal se ho očichat. Jala se k němu přiblížit a pořádně nasát jeho pach. Rozhodně většinu svého života trávil na druhém ostrově. "Hm, divné, že jeden změní prostředí a nastěhuje se do pouště, když z něj cítím lesy a louky. Jsi cítit druhým ostrovem, tam je těchto míst více než dost. Některá místa zde mají specifické vůně hlavně. Jedním z nich je třebas ten Fialový les nacházející se kousek odtud. Z něj je cítit magie, poušť má vyprahlého místa, kvetoucí louka je zase cítit květinami a narodit se vlkům z horských smeček tak jsi více huňatý." Jala se mu podpořit své argumenty. Merlin nebyla někdo, kdo si neuměl spojit body. Byla opakem. Všechno až moc promýšlela, až to občas přemyslela. Sedla si konečně naproti němu. "A kdyby ses narodil do Zlaté, moc dobře bych tě znala. Jsem dcerou Alf právě té smečky. Aetas a Athai." Vydechla jméno matky bolestivě. Stále to bolelo jako kdyby ji někdo momentálně novinu sdělil. Poslouchala dále jeho slova. Přešla poznámku, že se nemusela usmívat. Raději pro jejich dobré vztahy. "Ach, kolik toho zvládneš s tvým elementem, Akrosi? Jen tak pro přehled. Abych věděla na čem jsme." Zeptala se ho než zase vstala. Udělala pár kroků a vzala opatrně srst na jeho hrudníku do zubů. Zatahala opatrně, tak aby jen podpořila svou následující poznámku. "Huňatá srst tě může zde v poušti zabít. Převaříš se. Ale hodí se v noci, kdy teploty klesají k bodu mrazu." S tím se už zase narovnala. Packou mu lehce pocuchané místo opravila. "Pojď. Naučím tě jak chodit po písku bez toho, aby si se furt bořil." S tím pohled věnovala Peisie. Pokynula ji na rozloučenou. Jistě se zase uvidí. Pohled padl i na Zohara. Na toho se usmála slaboulince.

Další vlk co se staral o její zdraví. Až jí to bylo blbé. Jenže bolest v očích neuměla skrýt. Nebo aspoň to nešlo tak dobře jako tomu bylo u emocí, které vyzařovala jinak. "Těší mě tvá starost, Akrosi, ovšem... nemyslím si, že by se to mohlo tak lehce všechno napravit." Pohledem se zaměřila dál od nich na Zohara. Sledovala ho. Uvědomovala si jak rychle jí tlouklo srdce. Přesto ji v hlavě znělo to, co se dělo předtím. Jejich velice těžký rozhovor. Oklepala se lehce, skoro nepozorovatelně, jako kdyby vyklepávala myšlenky z mysli. "Přišel si na ostrovy v mladém věku, Akrosi? Nevypadáš jako někdo, kdo by byl starší jak já." Nemyslela to jako urážku. Pouze byla zvědavá jestli se jednalo o cizáka nebo o zde narozené vlče, které trpělo stejně jako ona s Iridanem nedostatkem rodičovské lásky.
A pak okolo nich procházela ta vlčice spíše samčí postavy. "Nemáš za co." Odpověděla jí ona a pokusila se znovu pousmát. Každý takový čin byl těžší a těžší. "Oh, vlastně. Tak mě napadá. Jakou máš zkušenost s životem v poušti?" Zeptala se Akrose na otázku, kterou ji připomněla Nitocris tou poznámkou. "Neber mě špatně, ale nevypadáš moc jako vlk z pouště... teda...Ironie, že to říkám zrovna já." Uvědomovala si Merlin. Ona taky zrovna nepůsobila jako dvakrát pouštní typ.

Zdálo se ji, že se na ni ani nepodíval. Bolest a pochyby se znovu objevily v jejím nitru. Říkalo se, že když jeden někoho miloval, tak mu měl dát prostoru. Ona se rozhodla přesně toto udělat. Nechat ho zpracovat jejich předchozí rozhovor. Usmála se slabě jeho směrem. Respektovat. Bude ho respektovat každým kouskem své duše. Podívala se k cizinci, který přišel vlastně před ní a každý mu věnoval slova. Nebo spíše většina členů smečky se na něj nepříjemně dívala. Merlin naklonila hlavu. Za každým sebevědomým jedincem se mohl skrývat v hloubce zlomený vlk. Ona sama toho byla důkazem. Proto mu předtím tolik pozornosti nevěnovala. Však ono se ukáže, co se v něm skrývá a proč se jich přišel ptát.
Peisia nejspíše měla práce nad hlavu. Udělala pár kroků k Zoharovi a přesto se zarazila. Šla za ním Peisia a následně se k nim ještě přidala Ushari. Sklopila hlavu. Jen ať se socializuje. Ona se proto vydala za Akrosem. Cítila z něj tu smečku, která sídlila na menším ostrově. Jestli si dobře pamatovala jmenovala se smečka Daén. Ale toho si tak jistá nebyla. "Těší mě, Akrosi. Moje jméno je Merlin." Usmála se na něj. Za jejím úsměvem bylo tolik bolesti. Stále se rozbíjela. A to ještě netušila, že to největší zlomení přijde.

Jméno vlka: Enigma
Počet postů: 12
Postavení: Kappa
Povýšení: Povýšení na Kappu
Funkce: Učedník Hanky
Aktivita pro smečku: Utužuje vztahy s rodinou
Krátké shrnutí (i rychlohry): To co psala rodina. Bum bác, nechci to tu po xy znovu opakovat
Smečková minihra: /

Jméno vlka: Merlin
Počet postů: 19
Postavení: Sigma
Povýšení: /
Funkce: /
Aktivita pro smečku: Welp, propagace smečky, snažení se zmátořit, předávání informací Ushari, Záchrana Irestii(lmao)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Vydala se zachránit vlčici jménem Irestia, kde dostala velkou ránu depresí, pak si šla léčit srdíčko se Zoharem, aby jí následně mohlo být znovu zničeno
Smečková minihra: Když mi dáš čas, tak se nad něčím řádným zamyslím a pošlu ti to do vzkazů nebo do dms :D

Enigmovi tlapku do ohně(kam jinam tbh), 30% bonus do Svatyně, Element... voda? :D

Zapsáno

Podívala se na něj, to jak reagoval. Dodalo jí to pocitu, že se má postavit před něj. Tesáky lehce vystrčila z tlamy. Tak aby si to vlčice uvědomovala. Že Zohar nebyl už rozhodně hračkou na to, aby jej dále ničila. Přesto nechtěla více dávat najevo, jak se věci mezi ní a Zoharem mají. Proto když odešel od ní, tak se posadila na místě, kde předtím stála. Nedovolí nikomu, aby ho ničil. Ani kdyby nebyli nadále partnery. Byl by to pořád její velice dobrý kamarád. Vydechla.
Sledovala ho než se její pohled zaměřil na Peisiu. "Ráda bych byla učitelem. Učila bych místní vlky ohledně ostrovů, jak sama říkáš." Odkašlala si. S tím se její pohled zaměřil na trojici. A následně na nově příchozího. Odkašlala si. "Mistr Wu je vlkem, který se v náhodný čas nachází na náhodném místě. Jeho ostrůvek má každý den novou trasu. Ovšem předměty které nabízí stojí za to ho vyhledat. Jsou to magie, vylepšení právě magií, nějaké ty předměty jako je třeba moje světelná koule, nebo kles s pavoukem. A následně se u něj mohou nalézt třeba mazlíčci jako tady Escanor. Wu požaduje platbu v takových kamíncích a rubínech." Pokynula hlavou ke svému chlupatému přítelovi. Oklepala se, aby jim ukázala i ony kamínky a rubíny. "Za zmínku stojí ještě mistr. Což je vlk nacházející se ve svatyni, kterou naleznete v mlžné džungli. U něj si vylepšíte své schopnosti. Nebude vás rozhodně šetřit. Za jeho služby se platí mincemi." Oklepala se, aby vypadla jedna mince. Pokynula jim, aby se na ni podívali. A následně už si zase věci schovala do kožichu. "Smečku jsem propagovala vlkům, jenž by se zde nemuseli vyloženě usmažit. Co se vás tří týče, mohu poak pomoci s vyhotovením nějakých kabátků na zimu. Zohar mi ukázal, že nevíte ani co je to sníh. Takže bych doporučovala se v zimním období podívat mimo poušť. A následně se vyvarovala severní části ostrovů, která je po celý rok pokryta sněhem. V zimě by pro nás mohla být až zcela neobyvatelná." Podívala se na Peisiu, jestli takto její slova stačila.

<- Kvetoucí louka
Uchechtla se na jeho slova. "Doufám ovšem, že jednou za uherský rok vystrčíš hlavu ze smečky, protože být zcela jen na jednom území je nuda." Uchechtla se tomu. Dělala si z něj srandu. Olízla mu líce. "Neboj, jen vtipkuju." Dodala nakonec tiše. Nechtěla, aby se jí tu hroutil z toho, že na něj bude tlačit. I když to byla spíše ona, která by se hroutila. Kdo by to byl ale řekl.
Zarazil její myšlenky v zárodku. "Ne, že bych je brala jako neschopné jen..." Ujistit se zavoláním zdali všichni žili. "Jen mám strach. Bojím se o všechny. Občas až přehnaně." Zmínila se mu jednou věcí, kterou nevědělo moc vlků. Počkala na něj, když se jal ještě označkovat nebo spíše přeznačkovat hranice.
Proklouzla vedle něj do smečky. Natisklá na něj s úsměvem. Když už si všimla všech ostatních. A slyšela i otázku Peisii. Odtáhla se od Zohara, ale ne tolik. Pouze jako kdyby byli přáteli. Pokud se on nebude chtít podělit. "Nic moc zajímavého se nestalo." Nebyla zrovna sdílnou vůči vlkům, které neznala. Pohledem sklouzla k cizince, jenž byla u Ushari. Někdo z jejich rodiny? Zastala vedle Zohara postoj, který jasně říkal, že se za něj postaví pokud by bylo třeba.

Všímala si těch gest. Některá ji nutila, aby se jim tiše chechtala. Ne, že by se mu chtěla vysmívat, ale tohle bylo kouzelné. A pak ta slova. Musela se usmát. „Zohare, budu tě klidně následovat kamkoliv." S tím se o něj otřela. Zase. Projevovala svou náklonnost. „Pokud bys chtěl trávit zimu jen v poušti, dobrá. Pokud bys chtěl objevovat krajiny, půjdu s tebou." Nevadilo ji to. Ale hádala, že se ještě s někým mezitím setká. Nebudou stále spolu. Přesto fakt, že byli členy jedné smečky, byl dosti ulehčující. Spokojeně se usmívala.
„Měla bych... Ne, nemám pravomoc na to. Ale ano, je to dosti zvláštní. Jdeme se podívat. Pojď." S tím se ji zdálo, že se skutečně někdo neozval. Měla by ona vůbec pravomoc zjišťovat, kde byli jiní členi smečky? Nejspíše ne. „Jdeme. Nevíš zdali to mělo být přesně v ruinách či na území? Tam kde jsme se měli setkat?" S tím se konečně vydala směrem na území smečky.
- > Území Namarey

To pousmání se. Dotknulo se to příjemně jejího srdce. Musela se usmívat. Vnímala občas jeho myšlenky jasně. Občas to bylo jen nesrozumitelné mumlání. Mumlání, které se snažila ignorovat. Ne, teď fakt nebylo času na to, aby se zabývala tím, co za novou schopnost se jí dostalo. Zaměření bylo na Zohara a jeho blaho.
Všimla si jak se tvářil. Tiše se tomu musela začít smát. "Fajn, chápu. Sníh nebude tvé oblíbené." S tím začala vytahovat srst z jeho kožíšku na pacce, aby ji vysušila. Bylo to během vteřin hotové. "Tak. Nemělo by tě to už nikde studit." Zhodnotila situaci. Chápala a respektovala to. "Já mám sníh ráda. Sníh znamená konec jednoho období. Zima během něj spí a nabírá síly na nové příběhy. Na to, až se z jara zrodí vlčata. Na to, až budou vlci vyprávět své příběhy. Na to, až bude další květina z jara rašit." Udělala pár kroků k němu. Otřela se o jeho tvář. "Sníh je krásný. Zima je s ním dokonalá čarodějka. Stejně jako s ledem. Některé krásy zažiješ díky němu pouze jednou. Kdy třeba specificky slunce zasvítí na rampouch." Uchechtla se tomu. S tím se mu zadívala do očí.

Jméno vlka: Naxin
Počet postů: 1
Postavení: Sigma
Povýšení: -
Funkce: -
Aktivita pro smečku: Probral se k životu ig?
Krátké shrnutí (i rychlohry): Naxin se probral, jenže potřebuje ještě prvně ztratit paměť. Momentálně čeká na osud na Spáleništi. Pak by se měl vrátit zpět domů.

Jméno vlka: Taylor
Počet postů: 3
Postavení: Sigma
Povýšení: -
Funkce: Chtěl by být obránce
Aktivita pro smečku: Ožil a šel za svou ženou, aby mohli být partneři ig?
Krátké shrnutí (i rychlohry): Taylor se vrátil na ostrovy po svém uskladnění odchodu a šel hned za Barnatt. Tak jak si pamatoval, že mu říkala. Našel ji v úkrytu.

Přikývl. Zavrtěla ocasem. Nyní konečně víc, tak že si toho jeden mohl povšimnout zřejmě. Ne, zase to chtělo klid. Nemohla u něj být jako vlče. Vnitřní klid, Merlin. "Myslím, že za sebou máme spoustu emocí. Hlavně já. Chtělo by to... klid. Odpočinek. Nechat dnešní těžké téma zpracovávat." S tím na něj pokynula hlavou. Byl čas. Jednou se snad oba dva vysloví v tom, co pro ně bude nejlepší. Zatím to ale Merlin stačilo. Zatím byla spokojená. Jestli bude nebožáka Zohara nutit k více věcem, to jen ukáže čas. Jestli jsou spolu tak kompatibilní. Mohlo za to její citové rozpoložení? Nejspíše ale v něčem měla pravdu. Chemie mezi nimi skutečně byla. Ale přetrvá? Bůh ví.
Zasmála se jeho slovům. "Sníh je fajn, měl bys to někdy zkusit." S tím už se rozhlížela než si všimla hromádky. Došla k ní a začala ji packami uhlazovat. Aby k němu mohla dostrkat čumákem hodně vlhkou a studenou kuličku. "Koukej." S tím k němu popostrčila svůj výtvor ještě blíže.

Uchechtla se tomu. Nebylo to ani ano. Přesto jí jeho slova potěšila a donutila lehoulince zavrtět ocasem. Přeci jen tahle slova bylo něco, co potřebovala slyšet. "Nah, nemyslím si, že si tě budu měnit. Takže co tomu říkáš? Partneři na zkoušku?" Zeptala se ho se stejným lišáckým úsměvem ona. Přeci jen... mohl říct znovu ne, ale dle jeho slov vyvodila toto. Dívala se na něj. Musela se usmívat. Slaboulince. Zase. Nemohla klidnit tlukot svého srdce. Nemohla se udržet. "Je mi ctí, že jsem tedy další. A ještě si troufni tvrdit po všech těch emocích, co zde dneska proběhly, že to není tak. Ale nemůžeš občas kázat svému srdci. Ať už sis vybudoval k sestře cokoliv, řeklo ti to tvoje srdce." S tím se na něj musela usmívat. Než si položila hlavu na něj. Užívala si toho. Užívala si jeho vůně. Užívala si, že zde byla s ním. Další vlk se kterým to mohla být ona. Další se kterým mohla skládat šílené plány. Vyrušil její myšlenky. Byl čas na sraz. "Hm... ještě chviličku." Zašeptala ona. Nikdo je ještě nevolal, nikdo po nich nic nechtěl. Nebylo tedy třeba pospíchat. Někam se hnát složitě. Hlavně do pouště, když byla kousek od nich. Dávala si ještě pár minutek času. Když byla přitulená k němu. A pak se konečně odtáhla. Podívala se na něj než mu olízla čenich. "Měl si možnost vidět sníh?" Zeptala se ho. Čas zabřednout do méně důležitého tématu.