Příspěvky uživatele

< návrat zpět

-> Nížina hojnosti
Ach, spousta příležitostí k tomu někoho zabít? Začínalo se jí to líbit mnohem víc a víc. Bůh ví kde se stala chyba u Morgan, možná fakt že pocházela už od malička ze smečky podobné Chaosu? Ze smečky kde slabost neměla místo? "Ach, začíná se mi to víc a víc líbit. Připomíná mi to domov." Odvětila nakonec nahlas svými myšlenkami. Bylo to něco o čem si myslela že už nenajde a ono hle, bylo to zde v plné své kráse. Pomalu pociťovala silný závan soli, ale proč? Však kráčeli po pevnině a nikde v dálce moře neviděla, ale brzy jí došlo, že jezero ke kterému došli v sobě bude mít soli až až. Podívala se na Ávu, když se zmínila o té nemoci. "Já si zase neumím představit svůj život jako normální. Bylo by divné cítit bolest. Bylo by divné nemuset se kontrolovat a vědět o tom. Heh, asi jak se říká, zvyk je železná košile." Dokázala si to vůbec představit? Jaké to bylo cítit bolest? Tu pulzující tupou či ostře vystřelující bolest omamující smysly? Popošla také k té vodě a nadechla se. Sůl byla nepříjemná, vůbec se jí její zápach nelíbil. Pak přišla slova o Angelovi. Pokývala hlavou. "Také chci jednoho dne smečce přinést mladé, leč toho samce využiju jen k tomu. Ale nemyslím si, že bych byla špatnou matkou. Moje vlčata by aspoň zažila disciplínu. Nechtěla bych z nich slabochy." Dodala nakonec ještě k tomu tématu. Chtěla předat dál svůj naprosto dokonalý genetický materiál. Chtěla aby její vlčata znala ale řád a jak umět někomu vyrvat srdce. Nesnesla by, že by její potomci byli slaboši. Pokývala hlavou na její další slova. Když řekla proč tam leze, uchechtla se. Nakonec tam vlezla i ona. Rudá se z jejího kožichu smývala a odhalovala ho tak v celé kráse.

Sledovala jak se ládovala orlem. Bylo to něco, co Morgan sledovala ráda. Nějaká další úchylka neznámá? Netušila, ale rozhodně si to užívala. Milovala, jak křupaly kosti v cizích zubech. Sledovala to tiše, možná až moc fascinovaně. Šlehla ocasem. Když se Áva vyjádřila o tom, co pro ní bolest znamenala. Byla ráda. Konečně byla spokojená. Věděla mnohem více než na začátku tohohle všeho. Podívala se na nebe a pak zase na Ávu. "No, to je fajn poezie. Ráda bych někoho konečně tady pořádně pomučila. Ať už fyzicky nebo psychicky. Je mi to jedno, chci si to užít." Dodala nakonec ještě k tomu Morgan a poslouchala jak Áva zmiňuje, že to musí být pěkně na prd, když se zraní. Usmála se na ní. "Jo je to pěkně na prd. Pěkně na prd. Musím se často kontrolovat a hlídat si rány, o kterých už vím." Dodala nakonec ještě k tomu.
Popošla za ní. Vysvětlovala jí, co vlastně před tím bylo v Chaosu za alfy. "Říká se tomu tak i u vlčat, to nejsilnější přežije. Hold nebyli dost silní na to, aby se udrželi na živu." Dodala nakonec Morgan ohledně těch dvou alfa troubů. A jestli je jenom někam odneslo tornádo, proč se nedokázali vrátit zas zpět jako to udělala ona? "Proč se nedokázali vrátit jako ty? Jsou to snad opravdoví slaboši? Asi skutečně pošli někde tam v divočině." Dodala nakonec Morgan. Doufala že se dostanou někam na zajímavé místo. "Jdeš si vypálit rány?"
--) Slané jezero.

Cítila někdy fyzickou bolest? Jasně, párkrát možná, ale nebyla nikterak silná, protože jí nikdy na ničem moc nezáleželo a jak neměla to srovnání, tak netušila jestli je to skutečně podobné. Odfrkla si tedy a pokývala hlavou. "Máš pravdu, je super vidět trpět ostatní, ať už fyzicky nebo psychicky, ale nikdy mě nenapadlo to srovnávat." Dodala nakonec po chvíli přemýšlení co na to říct. Skutečně si užívala pohled na trpějící vlky, bylo to mnohem lepší než způsobit něco a odejít. Možná proto se jí bolest, co pociťovala Ellie tak líbila. "Heh, tak to asi nikdy nebudu mít pocit, že jsem naživu teda." Dodala pak pobaveně na definici bolesti a když se jí Úsměvavá ptala, zdali necítí bolest, pokývala hlavou. "Ne. Ani kapičku. Matka vždy říkala, že je to dar od boha. Necítit bolest a nebýt jí omezený. Místo toho cítím ale tlak a táhnutí, když mám třeba rozštěpenou ránu. Nechápu tak tahle "nemoc" funguje, ale užívám si jí." Vysvětlila nakonec Morgan svou neschopnost pocítit sebemenší fyzickou bolest. Možná díky tomu byla psychopatem. Vždy shledávala reakce na bolest fascinující, neuměla se za působení bolesti omluvit a ani nechtěla.
To co řekla o chaosu ona se jí líbilo lehce více. "Heh, možná to je to, čím si mě Corinne získala. Je vás vůdců ještě víc? Myslim teď těch nejhlavnějších." Musela se na to zeptat. Jestli má ještě počítat s jedním nebo to tímhle končilo. Vyprskla smíchy, když urazila ještě maso té hnědé. "Ale jo. Bůh ví co to má za nemoci." Možná jí chuť po mase, které za něco stálo dělalo slepou a skolila by cokoliv, jen aby se k němu dostala. Nebyla to choroba nějaká? Avšak Morgan to neřešila.

Líbila se jí ta bolest? Jaký to byl asi pocit? "Hele vim, že to bude divná otázka. Ale jak cítíš tu bolest? Vypadá to, že si jí užíváš. Já si leda tak můžu užívat to, že jí působím jiným a vidím jejich utrpení, ale jak teď koukám tak pro tebe je to teď spíš slast. Teda to odhaduju, většina, když je něco bolí tak se tváří jako kdyby jim jeden vyvraždil celou rodinu." Možná to byla neobvyklá otázka, ale Morgan nikdy nenašla nikoho, kdo by jí dokázal vysvětlit, jak je bolest skutečně cítit, jak to vůbec jako chutná, jak to voní. Znala smrad svých obětí, většinou z nich pár kapek moči ukápne, ale teď? Nevěděla co vlčice měla ve své hlavě, ale vypadalo to jako kdyby prostě slavila, že nějakou cítila. Zastřihala nad tím jen uchem a přemýšlela dál. Jasně, bolest asi každý cítil jinak, ale přesto se o ní cítila ochuzená. Ona ani nevěděla jestli má plakat tím co se stalo, jestli má nadávat že jí orel zranil. Naučila se tohle kopírovat od ostatních a teď nevěděla. Nevěděla jak se s bolestí srovnat.
"Dík, je mi ctí potkat takovou smečkou jako je Chaos. Zbytek smeček by jeden nejraději vypálil." Zamručela nespokojeně Morgan a olízla si pysky. Nakonec si i ona rýpla do neschopnosti Ellie. "Maximálně budeme moc sežrat jí." Podotkla s úšklebkem. "Sice to bude tužší, ale maso jako maso." Dodala pobaveně. Aspoň konečně zasytí svůj hlad. Po pořádném masu.

Podívala na Úsměvavou. Ta se cítila jako cedník. Tiše se tomu zasmála. Pak už jen odpočívala. Než uslyšela k nim mířící kroky. Otevřela své oči barvy fialek a prohlédla si hnědou. Morgan si zamručela, když se dala Ellie do tlachání. Avšak měla konečně své rány zacelené. Nepříjemný tlak na jejích zádech pominul jak veškeré rány se pomalu zacelovali. Nebylo to příjemné tím pocitem, nikdy tohle neprožívala, vždy jen čekala až to přírodně sroste pod návalem mastí, co jí tam nacpali léčitelé, ale teď. Podívala se na svá záda, zdali to nezanechalo pod hustou srstí jizvu. Ne, nic tam neviděla. Zamrmalala něco hnědé při odchodu. Však ona si pak tuto laskavost ještě vybere. Maximálně sežere její děti. Jejich křik až je bude žrát za živa bude skvělou odměnou a poučením, že takový odpad se nemá množit.
Podívala se znovu na Ávu, ptala se na její jméno. "Morgan, zatím jen Morgan." Odvětila na její otázku. Vždy chtěla nějakou přezdívku. Předtím byla "mrcha" tak teď by to chtělo něco víc drsného. Podívala se na nebe a odfrkla si. To ten den zase rychle utekl. "Až bude mít děti, dotáhnu ti nějaké, abys je mohla taky sežrat. Já už to plánuju." Dodala ještě nakonec. Na převýchovu by to nikdy nedotáhla, tak aspoň zdroj proteinů se hodil.

Jméno vlka:
Morgan
počet postů
20 od přijetí do smečky
postavení
Sigma
povýšení:
XXX
aktivita pro smečku
Nechala se přijmout
Krátké shrnutí
Více méně odešla naštvaně od jezera. Nakonec se potkala s Ellie, kterou urážela a nechala se zbít orlem. Ještě k tomu potkala Usměvavou, kterou simpuje
Bobříci
možná otrokář?

Predátoři 11- konec
Ke konci už se jí vnímalo těžce. Podívala se na hnědou. "Doufám, že mi skutečně vyléčíš." Ozvala se během funění. Krevní ztráty měla velké, podobně jako její dvě zbylé kolegyně. Vydechla a pořádně se nadechla, cítila jak jí začíná solidně mravenčit v packách. Brzo tímto tempem dojde k jejich podlomení.
Boj, který se strhl pak ani nevnímala, byla ve svém rozmazaném světě, který pomalu ztrácel barvy. Nakonec se i jí packy podlomili a ona skončila na zemi. Jak široká tak dlouhá. Vypadala by suprově jako rohožka nebo jako pyžamo.
Když před ní donesla zrzka jídlo, otevřela oči. Její slova byla na přivítanou. "Díky Úsměvavá." S tím se pokusila zvednou zase na své packy a zakousnout se do masa. Sežrala tak půlku a pohledem vyhledala hnědou. "Hej, ne že zapomeneš na ten svůj slib. Pořád mi dlužíš to vyléčení." Připomněla se zase, kdyby hnědá měla zaječí úmysly což tak vypadalo.

Predátoři 10
Nepotřebovala nic. I kdyby jí Áva začala litovat, spíše by se jí vysmála. Ona svého otce viděla jako slabocha, někoho kdo posloužil pro vyšší dobro aspoň svým tělem. Šlehala ocasem ze strany na stranu, potkat další alfu smečky, kam se nedávno přidala bylo vzrušující. Její úšklebek na tváři byl spíše pobavený. Očima šlehla k Ellie, nic neříkala. Dobrá, nejspíše takto projevovala svojí submisivitu.
To co řekla jí potěšilo. "A proto jsem si vybrala Chaos. Dle slov Corine a následně Milosti tam nemusí jeden skákat jak druhý píská tolik jako v ostatních smečkách." Odvětila. "Ale těch pár pravidel není tak těžké dodržet." Možná se jí líbila i ta krutost vlků. Jeden se nemazal s tím co si druhý myslel a slabochy nepodporovali. Proto se Morgan rozhodla na sobě pak zapracovat. ale prvně si bude muset našetřit, aby to vůbec k něčemu bylo.
Ptala se na to, zda je členem společenstva. "Corrine mě naverbovala již. Milost neměl žádný problém mi zasvětit do tajů smečky. Takže jsem poměrně novým členem. Budu hádat, že.. máš také nějakou přezdívku. Jako většina výše postavených." Dodala Morgan. Scar se nikdy nezmínil o své kolegyni, jen o tom, že vyšší postavení mají nějakou přezdívku.
Ignorovala více méně hnědou, ale když řekla že jí vyléčí ušklíbla se. "Tak jak bys měla." S tím už sledovala následné dění. Mlha vypadala, že se pomalu vytrácí, ale ještě nebyla úplně plně pryč. Sledovala jak se orel nechával lapit do kořenů. Neváhala a konečně i ona použila svou magii, prozrazujíc její vrozený element. Její kořeny obmotávající orla byli o hodně slabší, ale zase jej přirazili k zemi, těšně před tím než k němu Allavanté dorazila. Oslabilo jí to, vyčerpání pociťovala ze ztráty krve. Podívala se na své rány. Jejich bolest necítila, neuměla si ani představit jaká by byla. Nikdy nic takového necítila. Podívala se znovu na Ávu a znovu se pokusila zpevnit své kořeny. Aby jí ten šmejd neunikl.

Predátoři 10
Ušklíbla se na vlčici, být nějaká hetero cis white žena, tak by jí její slova urazila. Tento typ žen byl podobně jako hetero cis white muži hodně křehký se svým egem. "Nah, spíše veřejně dávám najevo svou orientaci. Sexu mám dost, nemusíš se bát. A táta mi měl rád dokud ho matka nesežrala." Odvětila nakonec. Byla první vlk, který se nebál mluvit o své orientaci? Rozhodně ne. "Kdyby hnědka nebyla úplně blbá, šla bych do ní." Dodala nakonec. Což byla pravda. Ellie vzhledově nebyla vůbec špatná, dala se. Ale bože, ta absence mozku nebo jakéhokoliv charakteru Morgan vadila. Podívala se na Ávu po jejích dalších slovech. "Rozhodně tě mám radši než jeho, možná kvůli tomu co máš mezi nohama. Ale to neznamená že ho nerespektuji. Svým způsobem ho respektuji a uznávám, že oproti tomu modro-černému idiotovi má mozek a stál by za hřích. Jen prostě chlap by se měl klidit z cesty samic, když jsou rozhodně silnější." Byla sexistka? Dost možná, ale jak se vůbec v tomhle vlčím světě definoval tento pojem?
A tak se vydala na ten lov. Nebo spíše konečně se rozhodla dělat to co hnědá splnila. Divila se upřímně v duchu tomu, že se jí povedlo ovládnout svou magii. Ne že by to ona uměla líp, však jí sem příchod sem jako každému sebral vše naučené. Odfrkla si a doběhla k orlovi, podobně jako zrzka, která k němu došla. Jenže ona se s ním už nehodlala srát. Dupla mu na krk. Až se ozvalo hlasité zalupání. Orlovo oči se protočili zpět do jeho lebky odhalujíc pouze bělmo. "Teď ten druhý." Dodala nakonec a podívala se na Ávu. "Udělám co řekneš." Její sílu uznávala. Více než tu Scarovu.

Predátoři 9
Její nervy, ach její ubohé nervy. Nejvíce nenáviděla vlky jako byla právě Ellie, neschopné se o sebe postarat. "Aby bylo jasné, s tímhle co předvádíš tak maximálně chcípneš za jiným rohem a já pak s radostí sežeru tvou mrtvolu. Takový odpad jako ty by neměl existovat. Leda jako krmivo pro nás nadřazenější." Dodala nakonec Morgan, když se rozhodla že už nechce dál ignorovat tu hnědou a zase jí řekne něco hezky od plic. Možná to potřebovala slyšet, možná si to potřebovala uvědomit. Morgan to bylo jedno.
Setkání se zrzkou nebylo vůbec úžasné. Ježiši, ta měla náladu. Protočila očima a naštvaně si odfrkla. "Nemáš za co. S tím tvým úžasným egem určitě nebudeš potřebovat ani křídla abys ho sundala." Odvětila jí Morgan s protočením očí. Ptala se jestli je napadlo nějaké úžasné řešení. "Moje síla je díky tomuhle vypíčenému místu v tahu, moje ovládání magie taky. A tahle? I když je tu delší dobu, tak je ještě víc k hovnu jak já." Musela si do Ellie rýpnout. Však k čemu jim byla, když uměla tak maximálně dostávat rány? Leda jako návnada.
Ušklíbla se, když pronesla tu řeč o milosti. "A k čemu jinému využít ty nechutné samce? Radši ať si pohrávají se svým egem, že skolí orla. Jsou stejně k ničemu, teda pokud se jeden nechce množit." Ach, zase to tu bylo ty řeči o podřazenosti mužů.
Nakonec jí napadl nějaký úžasný nápad, kéž by mohl vyjít. "Neztrácej drahocenný kyslík, to hovno neumí používat magie nejspíš. Co kdyby dělala návnadu se mnou či pak prostě na ně s tebou skočila?" Zeptala se pobaveně Morgan.
Podívala se na Ellie, když je Áva opustila a šla bojovat s jejím opeřencem. "Zkus pro jednou nebýt hovno a udělat co je třeba." S tím se rozběhla dělat návnadu pro druhého orla, který se ihned vydal za ní. Cítila jak jí skoro lízají jeho drápy. Nejspíše byla lákavější oběť nebo prostě její zářivé barvy byli více vidět.

Predátoři 8
Nakonec se jí podařilo ze sebe toho pitomého ptáka dostat. Netušila ani jak dlouho než se unavil, ale během toho stihla ještě poslouchat vlčici. Odplivla z tlamy krev a zadívala se na ní. "Fajn, konečně z tebe vypadlo něco užitečného." Odsekla Morgan naštvaně. Kvůli téhle dylině byla zraněná, vnímala pouze tlak v těch místech a táhnutí, při každém pohybu. Tohle jí ještě dá sežrat nebo ona sežere jí. Její další slova ignorovala, jedním uchem dovnitř druhým ven. Prostě jen čuměla na orla jak si tam tak kroužil. Nejspíše je ještě vidí. Nemohli mu taky jít po očích? Že je to nenapadlo, sakra. Odfrkla si a podívala se na ní. "Už ses vykecala?" Zeptala se jí znuděně. Nebyla andílkem, kterého potřebovala její kolehyně. Ona byla jeden z mnoha důvodů proč bylo peklo tak vařící.
Sledovala jak pomalu padá tma a s ní i mlha. A tak byl další pěkný den za nimi. Pohled na nebe, kde pořád byla ta slepice a kroužila nad nimi jako sup. Dávala jim šanci na to, aby utekli. Dost možná si ani nevšimla faktu, že je tam jen jeden z těch dvou. Podívala se překvapeně kde byl ten druhý, ale to už velela ta druhá, že je čas běžet. Odfrkla si a rozběhla se před ní. Na rozdíl od ní nebyla omezována bolestí. Běžela jako o život. A hle, někoho v té dálce viděla, přibližovali se k němu.
Zpomalila, když slyšela slova cizinky. "Na mě tuhle kundovinu neházej, Byla jsem do toho vtažena tohle hnědou pindou." Pohodila hlavou směrem k Ellie. "Ale když tu si, tak to udělej laskavě. Nemám už náladu téhle zachraňovat prdel." Cítila z ní Chaos. "Není tu Milost, jinak by to dostal za úkol on."

Predátoři 7
Morgan už taky lehce vypínalo, nebylo se čemu divit. Kdo si sakra mohl myslet, že tohle je dobrý nápad? Že tu ta kravička blbá zůstávala. Měla se hnědé vlčici smát z povzdálí a nechávat to být. Zavrtěla hlavou, aby se probrala. Snažila se orla sundat sama, ale nevěřila že na to má tu potřebnou sílu, i když byl dost oslabený. Snažila se dokonce s ním i metat různá kutálení, spíše neohrabaná jak maníci po pěti pivech, ale stejně se jí nedařilo a nedařilo. Neviděla v tom už žádnou naději, dokonce byla i více vyčerpaná, než by si kdy přiznala. Bolest necítila, nevnímala jí. Nemohla jí vnímat, ale kdyby jí vnímala, asi by se z ní po..
Fakt, že přiletěl druhý opeřenec, kterého si orel přivolal neustálými skřeky, které museli budit i mrtvé na hřbitově jí vůůůbec netěšil, ještě že ho vnímala. Její pohled padl na hnědou vlčici. "Musíme utéct.. tohle nepřepereme. Ani moje dokonalost na tohle nemá." Za tyhle slova by si nejraději nafackovala. "Pořád tu je tuna vlků co chci zbít, nemůžu teď chcípnout." Dodala. Tohle že byla její motivace? Asi ano, protože se jinak smrti nebála. Navíc.. šířit chaos bylo asi její poslání z vyšších sfér. "Zvládneš běžet? Nějak ho sundat a běžet? Já tohohle idiota tak nějak sundám taky, už je dost oslabený díky mě." Zeptala se jí. Morgan byla jak NPC z Oblivionu, ignorovala fakt, že má orla zajetého ve svém těle, co se jí snažil skolit, ale jeho síly už byli na tom podobně jako ty její. Cítit bolest, jooo to by byla jiná, takhle prostě bude NPC a navždy jen NPC.

// https://www.youtube.com/watch?v=XpJEg6MTPzc
:))))

https://www.youtube.com/shorts/xPAstHai7J8

Predátoři 6
Už začínala mít naději, že jejich boj byl až moc lehký, teda Ellie dostala do držky více než Morgan, která orla skolila pouze díky náhodě a štěstěně, ale v jejích očích byla ta nejlepší, že složí bez problémů i bestii, jakou byl orel. Ušklíbla se slavnostně pro sebe a užívala si dál rvaní orlova křídla, její ústa se plnila krví zvířete. Avšak nepouštělo to od jeho těla, byla pomalu více a více zoufalá. Ovšem díky tomu, že orel měl pořád více na vrch než obě dvě dohromady, podařilo se mu vyklouznout a jal se útočit na hnědou ještě s větší grácíí. Převalila se na něj, pochroumala mu další křídlo, ale to teď Morgan nečekala, že bude terčem ona.
Orel se nevzdával, odrazil se od země z posledních svých sil nejspíše a zaryl své černé lesklé drápy zdobené krví do Morgan. Ta zaskučela, nebo spíše ono to nebylo skučení. Bylo to něco co ze sebe jen tak někdo nevyloudil, obsahovalo to veškeré překvapení, které v sobě měla. Nebolelo to, pouze to bylo nepříjemné. Takhle možná byla pro ostatní bolest? Tenhle nepříjemný pocit tlaku držející jí pod krkem? Morgan se pokoušela ze sebe orla dostat, ale nešlo jí to tak lehce jako Ellie. "Kur**a, ty idi**ský kuře! Pusť." Napínala svůj krk, zabořovala si tím drápy orla ještě více, ale ona to necítila tu bolest. V nečem její nemoc měla opravdu své mínusy. "Sundej to!" Dodala dosti naštvaně na svou kolegyni. Vybafla to na ní jako šéf vybafne vždy na své zaměstnance v pondělí.

Predátoři 5
Vzduch byl železitou vůní krve zcela nasáklý, až moc. Nelíbilo se jí to, ale naštěstí to nebyla její krev. Ellie by ale v tenhle moment sežrala, protože měla hlad zase. Bože, proč už nemoha umřít? Byla více otravná jak dýmějový mor. Povzdechla si a sledovala tu scénu. Naštvaná slepice a ta druhá slepice byla nevzdělaná co to je slepice. "Pták, chovají ho dvounožci. Je ochočený a zcela závislí na nich, ale umí být pěkná sfině. Hlavně když brání své mladé, kuřata." Vysvětlila jí během svého chaotického couvání před orlem Morgan. Možná jí tohle pomůže.
A pak se odehrál souboj, nebo ani ne souboj. Ellie se konečně rozhodla dělat něco jiného než boxovací pytel. Morgan děkovala sama sobě. Leč se sice do tvora netrefila. Ellie se ho momentálně povedlo zalehnout? Ať to bylo co to bylo Morgan se dostala k němu hbitými kroky. Uchopila jej za křídlo a začala ho rvát z orlovo zad. Několikrát se ozvalo hlasité lupnutí. Ale svaly to pořád drželi na těle. Orel se zmíral a zobákem kloval všude okolo sebe. I když obě byli spíše slabé, tak jejich pohromovost tohle zvíře mohla aspoň nějak oslabit, ale Morgan se mu ke krku nedostala.

Predátoři 4
Morgan byla možná mrcha, ale uměla si vypočítat co je pro ní vhodné více a co méně. Vzhledem k tomu, že jí nikdo moc nikdy neřekl, co a jak má dělat na těchto ostrovech se jí nabídka od hnědé zdála lákavá. Spíše potřebovala takový ty běžný věci, jako kde se dá zesílit, co vše prodává ten obchodník.. smečku už měla, tu jedinou nepotřebovala. Ale pořád to neznamenalo, že si nebude užívat těch momentů, kdy vlčice měla v sobě drápy zvířete a skuhrala bolestí. Užívala si to, líbilo se jí to, ale zase věděla, že na tuhle bestii nemají. Ona šla orlovi po více než jen křídlech, ale stejně se tvorovi strefila jen do křídla.
"Sice nemůže lítat teď, ale myslím si, že to je jen na chvíli." Dodala nakonec Morgan, když se hnědá začala více sbírat ze země a vypadat zase jako funkční jedinec. A vskutku. Orel byl sice v nepříjemném zranění křídla, ale furt byl i na zemi dobrým bojovníkem. Složil křídla a rozběhl se proti vlčicím jako naštvaná slepice. Či husa, která honí nějaké batole. Morgan se ihned stáhli zornice. Že by naštvala orla a ten se teď choval jako se chovají slepice, když je jeden něčím naštve? Ellie sice chtěla využít možnost k útoku, ale orel jim tu možnost dát nechtěl. Zaskučela si pro sebe tiše Morgan a začala před orlem couvat. "Naštvaná přerostlá slepice asi je schopná boje i bez křídel." Zamumlala pobaveně. Couvání se změnilo v rychlejší couvání. Orel teď vyrazil vůči ní, svým černým ostrým zobákem způsobil Morgan ošklivou ránu na noze. Dost krvácela, ale nebolela. Ta zavrčela a snažila se po něm cvaknout zuby. "Ty sfině!" Zavrčela do toho. Nebyl čas od orla utíkat, pouze bojovat.