Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Predátoři 3
Morgan se na ní znechuceně podívala. Bylo jasné, že když teď odejde tahle vlčice tu umře. Odfrkla si. Její slova vnímala jako něco, co vlčice zcela neovládala. Nešlo jí být přirozeně hnusný na ostatní. "Zadarmo nedělám. Co mi za to můžeš nabídnout?" Zeptala se jí narovinu. Měla svou cenu, vážila si svého času dosti. Nějaký orel, který nad nimi lítal a nejspíš měl pořádný hlad, že se rozhodl lovit vlky místo králíků to nemohl změnit, ale tak orlové vždy byli masculiní hovada, který vždy dělala všechno, bo chaos. Podívala se na Ellie ještě jednou, měla jí vůbec co vlčice nabídnout? Byla na tom bídně, však určitě byla pohublá už delší dobu, že to působilo až nechutně.
Že se orel připravoval k dalšímu útoku? To Morgan moc nezajímalo, při nejhorším by vykrvácela a umřela by, škoda by jí nebyla. Podívala se na Ellie. Vlčice jí nabízela něco co chtěla po černém vlkovi a nedostalo se jí to. Rozmýšlela, ale neměla moc času, když se ta druhá ocitla pod útokem toho opeřenýho kuřete. Protočila očima. Vrhla se prostě po orlovu křídlu a zůstala na něm viset zakouslá. Jí bolest neomezovala, protože jí necítila. Jen co se rozlila železitá chuť po jejích ústech, dostala od orla zobákem mezi oči. Pustila ho. Packou si setřela krev u čela, nedal do té rány moc síly, spíše jen aby ho pustila. Orel se teď plácal kousek od Ellie, nemohl létat tak dobře. Z křídla mu kapala krev. Morgan se ušklíbla.

Predátoři 2
Bylo na ní vidět, že jí její nová společnice a její hlad úplně netankují a jsou jí ukradení stejně jako teenagerům slevy do kauflandu na mlíko. Možná se až moc nechávala fascinovat stínem křídel a doufala, že by jeden takový mohla v budoucnosti taky mít. Ale ne na létání, létání bylo nudné, spíše se jím chtěla chlubit více než novým fešným kožíškem. Štvalo jí, že její kolegyni kručí v žaludku. Nepříjemně zavrčela. "To si tak neschopná, že se neumíš ani nažrat? Oh svatá já, to je mi zase společnost." Zasyčela směrem k vlčici. Ne, neuměla být milou, teda uměla v určitých mezích, které vyplácala Thia. Už jí štvalo být na všechny tady milá.
Cítila tlak v jejích zádech. Nic jiného jen tlak a pak vlhkost jejího kožichu. Že by došlo i na útok na ní? Podívala se na svá záda a zavrčela. No jasně, že díky tomu že tu bude dál stát a čumět se nechává mlátit nejspíše orlem. Nemohla doufat ani v lepší variantu, než že jí vlčice zatáhne do jejích problémů. Naštvaně se na ní podívala a doufala, že rány na jejích zádech nejsou až moc hluboké, aby odhalovali i kosti.
Byla osinou v zadku, byla tím až přehnaně milým vlkem, kterých tady na ostrovech bylo tolik. Užívala si pohled na její bolest, vyžívala se v tom. Užívala si každé zkřivení jejího obličeje. A pak to přišlo, to pochválení jejího kožichu. Zašklebila se. "Já vím, že jsem dokonalá. Lepší vlčici na těhle pitomých ostrovech nenajdeš." Pravila Morgan povýšeně a olízla si své pysky. Sledovala jak se pomalu vzdává. A pak přišla ta poslední věta, která jí donutila se upřímně rozesmát. "No to si snad děláš srandu, já na rozdíl od tebe můžu kdykoliv utéct, moje tlapy fungují, ale ty?" Ušklíbla se a prohlížela si jí jako nějaký odpad, kterým v jejích očích vlčice i byla. "Fajn, co mi nabídneš za mojí pomoc?" Zeptala se. Orel se dostával blíž a blíž, jeho hrdinský skřek byl slyšet i snad o dvě území dále. Znovu zaútočil a nyní šel po obouch vlčicích najednou. Morgan se pokusila rychle sklonit a vykrýt útok spíše zády než jiným tělem.

Predátoři začátek
Její úšklebek se neměnil, sledovala cizinku jak se něco.. snažilo chopit? Sledovala to pobaveně, nikdy jí utrpení ostatních nepřestávalo bavit. Dokonce i to jak se před ní skácela, zcela neschopná či co? Morgan se neudržela a začala se jejímu neštěstí tiše smát. Říkala něco o blbém dni, protočila očima. "Špatný den? Dovol mi ti ho ještě pokazit." Odvětila jí s úšklebkem. Hlavou otočila ke zvířeti, šum křídel se nedal v tento moment přeslechnout. Už nebylo pochyb že si je vybral za cíl orel. Byli v totálním háji. Přesto si to Morgan užívala. Zvedla oči, aby si dravce prohlídla. Přesto se hnědá snažila seznámit, Morgan šlehla ocasem a její výraz se změnil v neutrální, celá její grimasa opadla. "Je další příšerný den, co na to říct. Ať už je teplo nebo zima." Dodala nakonec. Její hlas byl ledový, nebyl to příklad psychopatismu tyto rychlé změny v emocích? Nebála se však, když ucítila náhlý poryv větru způsobený orlovo křídly. Jako kdyby jí i hrozící možná smrt nepřipadala tak moc příšerná, spíše jako sranda. Jelikož se na její tváři zase objevil úšklebek. "Říkala jsem že ho zkazím. Jde po tobě orel. Nebo po nás? Pf, nejsem někdo kdo by řešil cizí sra**y, takže asi řeknu jedno. Doufám že umřeš ať tě můžu sežrat." Odvětila jí nakonec. Uvědomovala si více a více, že nad nimi dravec krouží nějak vypočítavě. Vnímala jeho stín, který se čím dál více zvětšoval jak se dravec připravoval k útoku. Co budou jen dělat? Morgan to teda bylo jedno, ale ta cizinka by mohla vyšilovat.

(-- Temný les
Morgan se objevila na Nížině. Ihned se rozběhla k řece, kterou spatřila díky tomu jak se leskla. Byl nádherný den, tak by si odlesků od hladině nevšiml jen totální ňouma. Jen co k ní dorazila, sklonila hlavu a začala ihned lemtat studenější vodu díky proudu, který sice nebyl moc silný, ale stačil na to, aby se říčka tolik nevyhřála. Bylo to příjemné na pití, připadalo jí to skutečně kouzelné. Nakonec když zasytila svou žízeň se rozhodla podívat po okolí. Rozešla se tedy. Hledala cokoliv zábavného, něco co by si získalo její pozornost.
A co se nestalo, zábavu kterou hledala našla. Dvě vlčice, jedna starší a ta druhá jako takový.. dorost se dostali do křížku s něčím, co okolo nich kroužilo. Morgan na sebe pozornost zvířete přitáhla jen na milisekundu, ale tvor raději sledoval svou zraněnou kořist. Cítila pach krve, zanechával na jejím jazyku železitý povlak. Znala jej až moc dobře. Zachechtala se a usadila se pohodlně na zem. Sledujíc co se stane, žrala to jako nějaké drama v televizi, ale aby vlčicím pomohla? Ne, spíše se jim tiše smála. Doufala, že aspoň jedna umře, aby měla potravu.

A tak se probrala. Pomalé vstávání aby se náhodou princezna nerozbila. Cítila se rozbitá z toho spaní na hlíně. Protáhla se s dlouhým zívnutím, jako to každé ráno dělá minimálně jeden člověk v realitě a olízla si čumák. Spokojená, možná lehce žíznivá, ale to se dalo velmi rychle vyřešit. Začenichala, aby pocítila nějaký vodní zdroj v okolí, ale nic se nedělo. Nic necítila. Dělal si z ní její čenich srandu nebo tu skutečně v tomhle lese nebyl vodní zdroj? Zavrčela a dala se zase do kroku. Nespokojeně pohupovala ocasem. Spíše jím švihala a říkala si, jestli tohle všechno má za potřebí. Má vůbec cenu někam jít? Probuzení na hlíně jí nejspíše nepřineslo úplně super náladu do dne. A to necítila bolest, co by se dělo kdyby jí cítila by byla katastrofa. Nakonec se přeci jen každým krokem ztuhlost jejího těla začínala uvolňovat, Kdo by to byl řekl, pohyb pomáhal a ona se cítila zase o chloupek lépe. Ještě najít nějakou zábavu.
--) Hraniční pohoří

(-- Most
A tak se Morgan dostala až do Temného lesa. Byl tento les stejně temný jako její duše? O tom se dalo diskutovat, mnohý kdo jí poznal jí nazýval bezcharakterní, následující něco co většina považovala až za moc hloupé, ale ona nic jiného neznala, ona neznala jinou realitu než tu ve které vyrůstala a kterou dále následovala. Neznala nic jiného než tohle všechno, co doposud měla ve své hlavě a nad čím přemýšlela.
Zastavila se, mlha byla nepříjemná. Rozhodla se využít tu novou magii, kterou zakoupila od Wua a díky které měla hezky fialové oči, ale nic. Byla naprosto k ničemu, drbna díky tomu z ní nebude. Odfrkla si a sedla si na zem. Prostě jen tak bezprizorně uprostřed své cesty, Cítila se unaveně. Zívla a začínala si lehat spokojeně do klubíčka, bez nějakých podivných psích rituálů jako točení se dokola než si lehne. Spokojeně se usmívala a pomalu začínala usínat. Až se nakonec propadla do říše snů, potřebovala to. Skutečně na pár hodin zamouřit oka.

(-- Les u Mostu
Podívala se na to kam dorazila. Zase nějak nevlídně vypadající most. Bylo tu něco, co by vypadalo vůbec dobře? Bylo tu něco, co by za to stálo? Nezdálo se. Odfrkla si a olízla si zase pysky na kterých měla ještě trochu krve. Ta začínala pomalu zasychat a způsobovat, že jí to pysky nepříjemně stahovalo. Pokusila se co nejvíce krve slíznout. Povedlo se a ušklíbla se. Nebylo se čeho bát, byl to přeci jen blbej most a zvládne ho přejít jako teď očistila své pysky od krve.
Pomalu vykročila a nakračovala pomalu po mostu. Příjemně se houpal, líbilo se jí to a to křupání dřeva pod její váhou bylo taky něco. Ušklíbla se spokojeně a zavrtěla dlouhým ocasem. Možná jí začínal lehce chybět Livius z pár prostých důvodů, které by se nejspíše nedali veřejně zmiňovat jen tak. Stál tu za to vůbec nějaký samec? Milost na ní byl moc starej, na tohle neletěla a ten trouba modro-černej byl až moc namyšlenej dle ní aby stál za hřích. S tím přešla most a mohla pokračovat dále v objevování ostrovů.
--) Temný les

(-- Ovocný lesík
Nakrmená sice ne tělem vlka, ale mladého prasete kráčela dál. Ovšem mrmlala si pod vousy a nadávala na to, jak neskutečně mizerně na tom bylo místní osazenstvo s výběrem toho, co budou žrát. Kdo se tady mohl spokojeně nakrmit? Ještě kdyby Morgan tušila, že její divný stravovací návyk nemá většina vlků, ale jen pár vybraných jedinců. Ona byla prostě naučena od dětství aby konzumovala ty co byli slabí a padli. Tak jejich tělo nepřišlo na zmar a smečka se najedla. Ovšem co to bylo za smečku je těžké hovořit bez toho, aby se použila označení jako psychopati, sociopati a další takovéhle pěkné případy. Nebylo se čím chlubit a možná bylo dobře, že jedinci kteří tam hlavně vznikali incestem nepřežili více než maximálně půl roku života díky četným deformacím.
Morgan se podívala na les a zavrtěla hlavou. Ne, nelíbilo se jí tady. Proto se raději rychle zase vydala dál. Někam kde se jí bude líbit více než na místě, kde se zrovna nacházela.
--) Most

(-- Luka
Někdo by jí měl říct, že takovou potravu kterou hledá zde těžko sežene a bude ještě ráda, když jednou za uherský rok ochutná vlčí maso. Možná jednou za desetiletí, ona nemohla tušit že tu vlci většinou neumírají, ale mizí. Prostě jednoho dne zmizí místo jejich smrti a moře moc mrtvých těl nevydávalo. Morgan zakručelo ještě jednou v břiše a ona zavrčela nespokojeně. Podívala se okolo sebe. Nikde nic nebylo, nikdo tu prostě neumíral. Ani kosti ani hnilobný zápach.
Pomalu kráčela směrem k lesíku, kde již z dálky bylo cítit ovoce a do čumáku jí praštil pach mrtvoly. Docela i čerstvé. Pomalu se k ní vydala, aby si všimla, že je to mladé sele, které se zamotalo do šlahounů a tím se uškrtilo. Jaká to nemilá smrt. Možná to bylo nebylo úplně něco, co hledala, ale nažrat se z toho nažere. A tak zkonzumovala mrtvolu a pak i nějaké bobule. Usoudila, že byl čas se vydat dál. Olízla si své pysky od krve a vydala se pomalým krokem dál zase, jak už nad tím uvažovala. Kam? Netušila!
--) Les u Mostu

(--- Křišťálové jezero
Nebavilo jí to, všechno to tu vypadalo tak neskutečně nudně. Morgan měla co dělat, aby neusnula během cesty někam. Vlastně jí zase kroky zavedli na louku, která jí byla dost dobře známá. Znuděně si zívla a rozhlédla se kolem. To tu vymřela polovina populace? Lhala jí Thia a Milost? Vypadalo to tu jako na pohřbu nějakého mrtvého budiž k ničemu, někoho kdo nebyl za svůj život moc slavný a tak na jeho pohřeb nikdo nepřišel. Jak moc nudný musel být ten co umřel, aby neměl vůbec nikoho na pohřbu? Nastavila čumák k nebi a nasála pachy, hledala nějakou mrtvolu vlka, na které by si mohla pochutnat. Ne, nejedla běžné věci co ostatní. Králíci, laně a další byli jen nudným zlem, ke kterému se snížila, když nebyl dostatek vlčích těl. A na to jak to tu bylo mrtvé kupodivu nic moc necítila. Pár mršin zajíců a dalších by se tu našlo, ale o ty nejevila takový zájem. Ovšem zakručení v jejím žaludku jí připomnělo, že by to neměla ignorovat a pro jednou se podívat zase mezi řady plebejců žeroucí nudnou masitou stravu.
--) Ovocný lesík

Znuděně si odfrkla, Chaos žádnou omegu neměl. Jaká to byla škoda, neměla koho chuchat, ale doporučoval vlky z jiných smeček. Podívala se na Scara a ušklíbla se. Možná by se nějaký vlk z jiné smečky skutečně hodil. Pokynula hlavou. Nebylo tedy co řešit, teda až na to jeho malé upozornění. "Dobře, Milosti, snad se brzy uvidíme." Odvětila mu s úšklebkem a s tím se vydala udělat svůj nákup. Poté co Morgan nakoupila a cítila se zase ve své kůži se musela protáhnout a šlehnout ocasem. Chybělo jí už někoho šikanovat, proto se rozhodla pomalým krokem rozejít dál. Klidně, jako kočkovitá šelma. Ty většinou byli líné, ne? Morgan navíc neměla co dělat, neměla kam pospíchat. Oběť na šikanu se vždy najde. Otočila se ještě na Thiu, aby na ní mrkla. Možná jí nakonec sbalí v jiném čase, přeci jen na to je času ještě dost.
S tím se Morgan vydala opravdu už dál od jezera a od všeho šířit chaos, který jí vždy obklopoval někam jinam.
--) Luka

Netušila zda má jásat nebo se bát. Ptal se na její jméno. "Morgan." Odvětila nakonec s úsměvem, který byl až moc hraný na to, aby byl nějaký pravý. Neuměla se úsmívat jinak než posměvačně. "Děkuji ti. Je to pro mně čest sloužit nenormální smečce a vraždit v její počest." Morgan se podívala na Thiu, co se mohla snad pýchou nadmout. "Dám vám prostor k tomu." Její pozornost totiž zaujal stařík s podivným obchůdkem. Vydala se proto ihned k němu.
Došla tam a pokusila se na něj mile usmát. Nešlo jí to. "Beru si to." S tím čapla po nějakém lektvaru, ale šedivý maník poklepal drze na cenu, kterou za to chtěl. Protočila očima a odfrkla si. "Aby ses taky nepos**l." S tím vyplázla i prachy za další věc co tam měl a napila se toho. Nestačil jí říct co to je, nejspíše to ani neuměl a jí to bylo jedno. Buď umře nebo neumře. Ona stejně byla bez charakterní blbka.

Mám:
427 Kšm, 5 rubínů, 0 mincí
Chci:
Změna kožíšku - 100 kšm
Magie zvěd - 150 kšm + 2 rubíny
Plus změna očíček - 10 rubínů
Měním:
80 kšm na rubíny
Zůstane my:
107 kšm, 0 rubínů, 0 mincí

Schváleno

Protočila očima. Ale začínalo se jí to líbit. Jasně, chápala že pár měsíců bude muset někoho poslouchat, než se někam vypracuje, ale. Byl tu náznak toho, že to půjde. "Jasně, nemám problém s tímhletím. Chápu to, nemůžete tu vypustit pár pomatenců a čekat, že bez pravidel tu nebude.. doslova hořet vše co by hořet mohlo." Podotkla a podívala se na Thiu. Olízla si svůj čumák a pak se zase podívala na Scara. "Heh. Zabíjet členy vlastní smečky? Jasně, omegu je ještě docela v pohodě nějak poškodit, ale plnohodnotného člena smečky?" Ušklíbla se na něj. Než se rozhodla pokračovat. "Bylo by to debilní. Nemám s tím problém. Navíc počechrat kožich nějaké namyšlené pindě ze smečky? No to by bylo něco." Dodala ještě jako pokračování své předchozí myšlenky. Šlehla ocasem. Možná se upisovala ďáblům. Thia dodala, že bude moc podpalovat lesíky. Usmála se na ní, takový ten čistě psychopatický úsměv. "Co teda mám udělat pro členství?" Ušklíbla se pak zase na Scara.

Podívala se na Thiu. Její nálada tím jak tu dále musela čekat klesala. Nenáviděla to, nenáviděla když na někoho musela čekat, než se uráčí jí věnovat nějakou pozornost. Thia se necítila zrovna okouzlena tou její schopností. Co měla za problém? Byla to super schopnost. Nikdo jiný takovou super schopnost na ostrovech neměl. Odfrkla si. "Já to vím." Ošklíbla se Morgan. Vzít si k tomu ještě nějakou magii, co jí bude léčit, tak to bude dokonalé. To jí ještě nikdo nevysvětlil v čem ta její nemoc vlastně spočívá. Thia souhlasila s ohněm. Ušklíbla se hrdě. Leč její magie byla země, ale plánovala si koupit další. Nejspíše ten oheň, proč by ne. Měla k tomu možnost.
Podívala se na Thiu, když pronesla že hezčí vlčici nenajde jeden. Morgan protočila očima. Možná jo, ale co pak budou ostatní vlčice? Nic? Hnus?
Jenže to už k nim přišel Scar. Ušklíbla se na něj. "Ne." Zabrblala nespokojeně. Thia měla své pýchy taky na rozdávání, takhle se bavit se svým vůdcem. Docela povedená vlčice. Podívala se zase na Scara. "Corinne propagovala Chaos jako smečku, kde mi nebude jeden dávat tunu nesmyslných rozkazů. Nenávidím se pod někým smýkat a plazi se jako červ. Radši mám za to, že si můžu krev šířit jak chci já." Odvětila nakonec Morgan. To, že se vlčice skutečně Corinne nejmenuje nevěděla.

Začínala být netrpělivá. Morgan však uměla počkat nebo se uměla ozvat. Trvalo ještě další minutu, než došli i nervy jí. "Tak co jako bude?" Řekla to dost nahlas, nebála se toho. Co by jí takový Scar mohl udělat? Sežrat jí? Tak ať. Ona se narodí v dalším životě jako stejná královna. Ale pochybovala, že by se tu vlci měli tak špatně, že by museli žrát ostatní. "Jo, necítím nic. Cokoliv si představíš, že by tě mělo bolet. Ani nebrečím z bolesti, neznám to. Co to jako vůbec je? Emoce jsou akorát zbytečnost celkově." Odpověděla jí. Morgan necítila toho moc. Jen neustálou pýchu a dost možná vztek. Nikdy necítila něco jako čisté štěstí či zoufalost. Thia jí chtěla vidět jak běhá se zlomenou packou. Morgan se ušklíbla. "Kosti se jen tak nevyvrátí. Jo noha je nestabilní, ale pořád použitelná." Leč ona tohle nikdy nemusela dělat nebo musela? Navíc ne každá zlomenina se projevuje stejně. Aspoň nebude řvát bolestí u porodu vlčat. To byla jedna výhoda. Jednou dost možná někomu přála ty vlčata. Co třeba nějakýmu členovi smečky, aby se rozšířily řady? "Rány na které si dosáhnu jsem se naučila řešit sama. Navíc oheň vždy dobře vypaluje a existuje spousta metod." Bylo tuna prostředků jak se bránit. Teda Morgan si to jen myslela a neznala pojem sepse. Možná na tu jednoho dne umře. "Ne, sebe. Jsem prostě bohyně." Ušklíbla se na ní. Ego měla dost vysoké, takže jí to její poznámka nepochroumala. "Ovšem ty seš tu taky." Dodala nakonec. Pokazila si u ní šance? Dost možná.