Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(-- Tajné ostrovy (skrz Les u mostu)
17
Nebylo to zase tak špatné procházet tyhle ostrovy, aspoň zjišťovala co zde bylo a nemusela pak vypadat jako buran. Její packy jí zase dovedli někam kde dříve nebyla. Sledovala zase nějakou další vyhlídku, ale teď se pouze dívala na celé ostrovy. Poznávala místa kde dříve byla, dokonce jí občas ostříkla i nějaká voda. Sakra jak ráda by se napila, nezbývalo nic jiného než se jít vydat pitný zdroj, ale prvně se rozhodla zase na pár minut posadit.
Seděla a rozjímala nad tím, zda se na tomto ostrově dá najít dobrá budoucnost. Zatím potkala jednoho vlka, co jí moc tu vidinu nedal. Měla by to snad vzdát a uznat že tu jsou jen burani? Možná to nebylo dobré vzdávat, ale však ona tu byla nejlepší. Kdyby tu byl její bratr jen... Livius jí skutečně chyběl.
Zavrtěla hlavou, konec těchto myšlenek! Je zase čas na to, aby vstala a vydala se objevovat krásy dalšího místa. S tím se už zase vydala k tomu pitomému lesu u mostu.
--) Luka (přes les u mostu)

(-- Mlžná džungle (skrz les u mostu)
16
Nějak se v tom lese ve kterém byla chvilku musela zamotat, jelikož se ocitla na nějakém podivném místě. Chráněné několika kopci a tím hustým lesem kde se dovedla ztratit tak moc, že našla tohle. Bylo jí hned divné, když musela přebrodit koryto řeky se slabým proudem že se jí z něj nechtělo ani pít a travnaté kopce. Ale možná to za to stálo. Naskytl se jí pohled na moře. Ihned se vydala blíže a uviděla neskutečný počet malých kopečků, které vyzařovali neskutečnou auru klidu, která dokázala uklidnit i jí.
Přišla dokonce i blíže brodicí se v teplé mořské vodě. Obdivující korálové útvary, které obývali některé druhy ryb. Mohla je tak lehce ulovit, ale neudělala to. Nechtěla narušit tohle místo, dokonce si i na jednom menším ostrovíčku vybrala, že by tam mohla mít úkryt, ale bůh ví kolik vlků sem tak asi zavítá.
Byl čas jít zpět a tak si vybrala zase cestu skrz ten les, kde se dříve ztratila bůh ví kam. Prostě šla zase za nosem.
--) Na vyhlídce (skrz Les u mostu)

(-- Ovocný lesík
15
Nažraná, skoro až přežraná došla až z lesíku sladké vůně do džungle, která se jí ani nelíbila. Brr. Tohle by bylo něco pro Doktora, ale ne pro ní. Zamručela si něco pro sebe a pak se jala na proplétání spletitým množstvím kořenů. Možná jí zachraňovala její nafoukanost, že se nechtěla ušpinit a tak se držela spíše jen na okraji a nebo prostě nebyla až moc odvážná k tomu, aby se odhodlala vkročit do mlhy co tu byla. Sledovala jak pomalu ztrácela viditelnost čím hlouběji šla, proto se vždy co nejrychleji vrátila zase tam, kde to bylo mnohem lepší. "Nejsem idiot abych prostě.. šla až do chřtánu nebezpečí." Odfrkla si a nakonec se rozhodla, že se tu dlouho nebude zdržovat.
S tím se pokusila zase vyčenichat něco, co by jí mohlo pomoci v tom najít cestu na jiné místo. Ucítila vůni jehličí, hodně slabou a přesto tam byla. Že by les? Neváhala a vydala se směrem za tím lesem. Nechtěla aby se ještě něco stalo s jejíma packama a ona nemohla chodit. Ty blbý puchýře jí stačili. Už to dokonce vypadalo, že narazila na správnou cestu!
---) Tajné ostrovy ( přes Les u Mostu)

(--- Jižní hory
14
Ha! Nepletl se její nos a brzy se z hor ocitla až v ovockém lesíku, který z blízka voněl ještě více sladce než kdy dříve. Nejspíše to bude tím, že dozrávali hlavně jahody. Některé ohlodané, některé krásně rudé. Neváhala a pustila se do ovce, jako kdyby se stala na chvíli býložravcem. Sladká chuť jahod jí dělala šílenou, milovala to. I když byla vlk, nic se nevyrovnalo téhle sladké chuti plodů rudé barvy.
Brzy si krom jahod začala pochutnávat i na více kyselém rybízu, ale potřebovala nějak neutralizovat tu chuť sladkých jahod, což se dařilo právě rybízem. Aby toho nebylo málo, pak jí postihla i chuť na borůvky. Sežrala toho hrozně moc, že se sama divila, proč už dávno není jednou z těch bobulovin. Spokojeně si tam tak seděla a olizovala si rty. Tohle bylo mnohem lepší než se honit za nějakou kořistí. Ale zase byl čas se zvednout a jít prozkoumávat. Spokojeně se tedy zvedla, šlehla ocasem a vydala se směrem dál. Kam jí jen vedl čumák.
--) Mlžná džungle

(--- Irisin ráj
13
Cesta z pláže nebyla tak příšerná, dokonce si užívala i nárazový vítr, který jí čechral vlhký kožich, který díky vysokým teplotám docela rychle prosychal. Kdyby byla klasickým vlkem jistě by si někam sedla a čekala až se jí puchýře od horkého písku na packách zahojí, ale ona nebyla běžný vlk. Riskovala si tím infekci? Dost možná! Ale nevadilo jí to. Věci co necítí jí nevadí. Necítila ani strach, smutek.. jo fajn, občas možná nějaký ten smutek ve chválení sama sebe cítila, ale ne tolik jako spíše nezaměnitelný pocit ničeho. Možná byla psychopat, možná jí nevadilo sledovat jak ostatní vlci umírají, ale ona byla prostě ona.
Když ani na horách nenacházela úspěch, zavanulo k ní z nížin sladkou vůni pár větrných poryvečků v tomhle jinak bezvětrném dni. Břicho jí zakručelo a Morgan se tedy rozhodla, že je na čase se vydat za tou sladkou vůní ovoce zkusit ulovit nějaké opilé zvíře vzhledem ke kvašení, které se stopro muselo dít.
--) Ovocný lesík

(--- Dračí průsmyk
12
Bylo vedro a to bylo teprve dopoledne a začínalo poledne. Morgan měla pocit, že se pod svým kožichem upeče. Hlavně ty černá místa na její srsti, ta vyloženě sluneční paprsky lákali k tomu, aby se na ní upínali. "Bože, běžně jsem ráda středem pozornosti, ale to slunce by si mohlo jít vy**t voko." Zamručela nespokojeně jen co se doplížila k Irisině pláži až z nechutného průsmyku, kde ale byl stín. Však pomálu bylo až třicet stupňů na slunku! Jak se takový osrstěný vlk měl shladit...
V tom si všimla že už nekráčí po trávě a šutrech, ale nýbrž po písku, co jí pálil do polštářků. Nebo ona necítila že jí to pálí, ale když zvedla packu uvědomila si, že tam zanechala tato cesta po písku puchýře. Neváhala a rozběhla se kvůli tomu na trávu. Kde div ne nesrazila kámen se vzpomínkovou deskou. "Ha, to jsou looseři co umírají." Zamručela si a její pozornost teď upoutalo moře ke kterému se skrze rozpálený písek rozběhla a skočila do něj skoro po hlavě. Užívala si ochlazující vodu, ty studené proudy, ty teplé proudy a to jak okolo ní proplouvala tuna rybiček. "Tohle je něco pro královnu jako sem já, ale asi se z toho moc nenapiju.." Zamručela uvědomující si, že brzo bude muset jít skutečně vodu hledat.
Trvalo půl hodiny než Morgan vylezla z moře a pomalu se vydala směrem k dalším horám. Možná tam bude nějaký zdroj pitné vody!
--) Jižní hory

(--- Ostříží zrak (přes severní hory)
11
Morgan měla ještě horší náladu z toho, jak se na ní ten trouba vykašlal. Musela si odfrknout proto ještě jednou. Jediné na čem jí záleželo bylo to, jak se měl asi Livius, její milovaný bratr se stejnou genetickou nemocí. Měl se dobře? Dařilo se mu? Zbytek jejích sourozenců jí byl ukradený lehce, nejlepší vztahy měla právě s Liviusem a pak s Doktorem, ale ten tu nejspíše nebude.. ale Livius? Ten by jí mohl najít. Jedině on mohl uspokojit její potřeby. Musela se ušklíbnout. Jo, její bratr byl třída. Doktor za ním lehce zaostával.
Podívala se na to, kde se to sakra ocitla a nemohla uvěřit vlastním očím. Někde v nějakém průsmyku! Co to jako bylo tohle! Nebyla tu ani voda. Pouze cesta obklopená horama. Protočila očima a rozhodla se vydat zase někam jinam. Někam kde se jí bude líbit více, hlavně když bylo takové dusno!
--) Irisin ráj

A tak odešel, nafoukanec. Odfrkla si a šlehla ocasem. Nejspíše bylo na čase se rozpohybovat zase směrem jinam. Nazvala by ho horším názvem, kdyby se jí chtělo. Nazvala by ho o dost hůře. Zamručela si něco pod vousy a vydala se klidným krokem směrem k horám. Kam půjde? Netušila. Prostě se pokusí na někoho přisát jako klíště, které prahne pouze po informacích.. i když možná by ta krev také nebyla špatná. Přeci jen dle pověstí to nebylo vůbec špatné se v ní koupat, prý zlepšovala kvalitu srsti a na tom Morgan záleželo asi nejvíce ze všeho. "Fakt blbec, nemohl si aspoň počkat na odpověď?" Zamručela znovu nespokojeně. Ne, nesklapne o tomhle. Byla přeci jen vyvolenou královnou, co si po sobě nenechá jen tak šlapat.
Její cesta skrz hory byla krkolomná, až leckdy nepříjemná pro její packy, ale co se nedalo zvládnout se dalo zvládnout ještě s větší bolestí? Ne tu necítila. Pouze jí štvalo jak se packy občas smekli po povrchu. Až pomalu k jejímu cíli. Jakési rokli či to byl průsmyk?
---) Dračí průsmyk (skrz Severní hory)

9
Takže aby se dostala pryč z těhle ostrovů tak musela zemřít? Dělal si ten vlk z ní teď dobrý den nebo to myslel naprosto vážně? Nemohla věřit zase úplně všemu, ale pravdou bylo že tu byl dýl než ona. Rozhodně, smrděl jako směs všeho co se tady nacházelo nikoliv cizinou a neznámem jako ona. "To je mi ale neskutečně milá zpráva, že se z tohohle posr***ho místa nebude dát ani dostat. No co se dá dělat." Pronesla nakonec nahlas. Musela se s tím smířit. Nikdo jí nedá lepší zprávy než tenhle vlk. Jeho další slova také nebyla bůh ví jak pozitivní, spíše to znělo jako typická věta deprimovaného teenagera, který nenáviděl všechny a všechno, ono nebylo se také čemu divit. "Dík za informaci, fešáku. Ještě bych ráda věděla co nejvíce. Nějaké smečky kterým se vyhnout, přímo místa kam nechodit. Vypadáš jako schopný vlk." Brrr, to chválení dalších jí vůbec přes pysky nešlo. Proč to dělala? Proč si to vůbec dělala? Ale byl fešák, to se mu muselo nechat. Fešák s obědem na zádech. Pohled teď zaměřila na straku na jeho zádech, říkalo se, že patří mezi velice inteligentní ptáky, ale Morgan nikdy neměla tu čest to zjistit. "Jestli tě s**u, klidně to řekni. Půjdu otravovat někoho jiného." Upozornila vlka, nechtěla se nějak vnucovat, neměla to za potřebí, svou krásu mohla také vystavovat někde jinde na obdiv.

8
A hle! Konečně se někdo objevil. V jejím zorném poli se zjevil černý vlk s modrými znaky. Musela usoudit, že mu to slušelo. Většina vlků měla tak nudné kožíšky, ale on? Ale přeci jen ona byla lepší. Někdo skutečně lepší! Doprovázela ho ale otravná straka. Co to s těmi vlky bylo, že potřebovali mít u sebe nějakého mazlíčka? Dívala se na ptáka, jak je tak neskutečně otravný, že by ho klidně i sežrala. Podívala se na vlka ještě jednou a pak se k němu přeci jen vydala. Na co se obtěžovat s formalitami. "Nazdar. Hele, mohl bys mi prosím tě říct, kde jsem se to ocitla, fešáku. Vyplavilo mě kus odsud moře." Uvedla do pravé míry, přece není tak tupá, aby to tu neznala, kdyby tu déle žila. I když pýcha jí uměla totálně zaslepit, že jako blbá i uměla působit. Ale byla nejlepší. Nejkrásnější. Usmála se po svých myšlenkách. "A je tu ještě nějaké nechutné místo jako to pohřebiště stromů a ten příšerný most? Otázala se na dvě místa, která už stihla projít a zařadila je jako příšerná. V jejím seznamu tedy rozhodně vysoko nebudou.

7
(---Severní hory
A tak se dostala na tu druhou planinu, která byla hned vedle kopců. Uvědomovala si, že tu nejspíše nebude sama vzhledem k tomu, kolik pachů cítila. Ale zase.. kde byli všichni? Svou cestou ještě nikoho nepotkala a už jí uctívání její osoby chybělo! Kdo by se jí mohl klanit? Kdo by mohl obdivovat její kožíšek? Smutně si povzdechla a stáhla uši k hlavě. Tohle se muselo vyřešit! Neváhala a když se ocitla na otevřeném prostranství více, doposud byla v okolí hor, se podívala na nebe. Pokud tu budou nějací dravci, bude vědět že je tu dostatek kořisti a možná i živí vlci. Nebo se tu stala nějaká tragédie? Netušila co se tu stalo, ale ne! Tohle se jí nelíbilo! Tohle se nemohlo stát! Ale zase zahrát si na nádhernou Evu by bylo něco pro ní! Však Evu doposud každý obdivoval!
Neváhala a usadila se, potřebovala si konečně odpočinou. Čekala při tom na někoho, kdo by se zde ocitl.

6
(--- Luka
Spokojeně se usmála, když si všimla že je konečně už u úpatí hory. Dívala se na louku, která se pomalu rýsovala pod ní více a více. Dívala se pak ale už jen před sebe. Pomalu kráčela a doufala, že se na ní nesesype lavina kamenů nebo jakákoliv jiná lavina. Spokojeně se usmívala.
Dorazila nakonec až na jeden menší útesek, kde se konečně mohla zastavit a rozhlédnout se. Vypadalo to, že tu jsou tři ostrovy. Ten kde se vynořila, pak jeden malinký a pak ten kde se nacházela teď. Ty dva byli spojené mostem teda a ten jeden malinký ničím. Místo toho, aby si konečně odpočinula se zase vydala směrem dolů. Měla jasný cíl a to se dostat zase na ten druhý ostrov, ale zjistit zda to jde i jinými způsoby. Netrvalo dlouho a poprvé jí podklouzla packa. Ale nenechala se vyvést z míry. Rychle seběhla dolů směrem k té další louce hned vedle hory.
---) Ostříží zrak

5
(--- Les u Mostu
A tak se Morgan ocitla na louce, což vůbec nebylo to co hledala. Ale to co hledala bylo zase naopak přes celou louku, kterou musela přejít jen tak pro prdel, aby se dostala k horám. Povzdechla si a podívala se na druhé hory, které taky lemovaly louku. A teď si měla vybrat. Ale nakonec zvolila ty na Severu. Ty, která se zdáli o hodně lepší. Teda nejspíše to obojí bylo úplně stejné, ale to ona nemohla ještě tušit. Severní hory se to nejspíše i jmenovalo, soudíc dle toho kde to bylo. Pokud tedy dobře určila světové strany. Nikdy nebyla dokonalý zeměpisář. Nikdy nebyla dokonalou zeměpisářkou, ale možná tohle dokázala. Povzdechla si a všímala si, že celá louka byla jen tráva a nic. Tráva, šutr. Fajn možná lehce kecala.
---) Severní hory

4
(--- Most
Tenhle les rozhodně vypadal lépe! Spokojeně se ušklíbla a zadívala se, zda by někde mohla najít něco k jídlu. Měla hlad nebo prostě jen věděla že by se měla najít? Pomalu se vydala směrem ke keříkům, kde se teprve tvořili květy. Hledala a hledala aspoň jednu zdravou a jedlou věc. Ale nic se nedařilo. Až pak, šelest. Podívala se tím směrem a pak zničeho nic vyskočila. Do jejích spárů se dostala matka zaječice, která byla právě uprostřed porodu. No co, kindervajíčko. Ihned se pustila do jídla a ignorovala cokoliv co se okolo dělo. Byla to chyba? Možná to byla chyba, ale netušila to. Zatím se nic tak příšerného nedělo a tak se dále krmila králíkem, kterého prostě zneužila, jelikož při porodu nemá více méně jak utéct. Sežrala to celé a ještě si začala olizovat celou tlamu, aby nebyla od krve. Co by to bylo za dámu, která by měla tlamu od krve. S tím se vydala zase dále. A co byl cíl její cesty? Nějaké hory, kde by se mohla rozhlédnout jak je tohle celé vlastně celé velké.
---) Luka

3
(--- Temný les
Když dorazila k mostu, to se teprve zarazila. Dívala se na místo, které jí nepřipadalo vůbec bezpečné. "Oh mocná já, z čeho mě zkoušíš?" Procedila skrz zuby a odhodlala se přijít až na okraj. Podívala se jak cirka je to hluboké, což jí znemožnila mlha a tak aspoň skopla dolů kamínek a poslouchala za jak dlouho dopadne. No, výsledek se jí už vůbec nelíbil. Bude to muset přejít rychle a bez jediného škobrtnutí. Ihned se na to tedy dala. Jedna packa na první prkno a pak další, další. Zastavila se znovu až v půlce, kdy se jí zdálo že slyšela lahodného zpěvu odněkud.. z té mlhy. Zamručela. Někdo tady byl lepší než ona? Jak se opovažoval! Jak se jako vůbec opovažoval se postavit bohyni. Lehce proto tedy přidala do kroku sama zpívajíc nějakou melodii, aby ukázala hlasu, že ona je prostě nejlepší a ten hlas je až druhý. S tím se úspěšně dostala až na konec mostu. Ještě se ohlédla a zdálo se jí že v mlze něco zahlédla, ale asi to byla jen její mysl. Bůh ví zda před pádem do vody nekrvácela a rána se ve slané vodě nezacelila! Zavrtěla mrzutě hlavou a šla dál.
--) Les u mostu