Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Morgan se dívala na vlčici doufajíc že nevypadá úplně jako blázen, ale spíše jako bohyně. Chtěla vždy vypadat jako dokonalá bohyně, něco co se sama snažila udržet. Podívala se na vlčici, která označovala spor s její sestrou jako rodinné drama. Odfrkla si. "Ne, jen moje sestra neví, kam patří. Je čas, aby jí někdo ukázal že nula je vždy nula." Odpověděla jí s úsměvem a pak si musela ovšem odkašlat. Její sestra byla nula vždy. Vždy nebyla nic více než smrad, co chtěl víc než dostat mohl.
Vlčice se divila, že nešlo o zesílení v magii, ale nýbrž ve skutečné síle. "Vždy je lepší zesílit v tréningu s nějakým mistrem, než se snažit sama." Odpověděla vlcici Morgan. Měla pravdu, jeden nikdy nevěděl na co se pořádně zaměřit. "Za služby se platí, holka.. nevím cos čekala." Uchechtla se tiše a pak se tedy postavila. Bylo na čase jít hledat s touhle existencí toho mistra skrz magie. Možná by jim i něco pěkného dal. "Může být kdekoliv, klidně i v poušti." Tam ho našla ona... ale přesto se bez keců vydala za vlčící která nejspíše neměla o magii ani šajna.
-)) Zubří pláně

Vlčice se zdála jiná než její sestra, Riveneth by už do ní více rýpala a užívala si že své sestře může uškodit. Mrcha jedna. Morgan jí ukáže zač je toho loket. Avšak něco v hlavě jí říkalo, že by se spíše měla držet na uzdě než pořádně zesílí. Nepotřebovala si nechat nakopat zadek jen co se tu před nějakou chvílí menší objevila. Navíc.. bylo by to až moc ponižující, aby si nechala nakopat zadek. Její poznámku uznala jako trefnou, což jí lehce zvedlo ego. Byla prostě až moc dobrá. "Tupé vlky můžeš manipulovat ve svůj prospěch, můžeš s nimi vyhrát bitvu. Pokud moje sestra chce něco, rozhodně to nebude louka plná žrádla. Předpokládám, že to co chce ona je moc... nač hloupě čekat a nesnažit se nasbírat několik vlků abych se mohla vůči ní bránit?" Měla docela dost dobrou teorii že právě moc a nadvláda nad touhle zemí je to co její sestra zrovna chce. Rozhodně tu nebude hloupě čekat až se tak stane a ona bude jedna z obětí jejího řádění. Srazí Riveneth na zem svou vlastní armádou.
Když jí začala popisovat toho podivného cápka co jezdil s vozíčkem plným cetek snad všude možně, musela se zasmát. "Oh, ty myslíš tohohle podivného starého vlka." Odpověděla jí když se konečně dosmála. "To je docela dobrý zdroj, aby si ovládla svojí magii. Já od něj koupila novou a díky tomu se mi zbarvili oči do fialové barvy." Vysvětlila jí a musela tiše nadávat ve své hlavě. Ona chtěla zesílit tělem a ne magiemi. Ale aspoň takhle vlčice bez magie věděla kde si tu svou koupit. "Můžeme ho ale najít.. možná bych si od něj něco vzala." Odpověděla jí na to, že se nabídla k tomu, že by chtěla jít na výpravu hledat toho podivného stařečka s vozíkem, který objížděl celé ostrovy.

Dívala se na vlčici před ní a musela dát za pravdu tomu co řekla. Někdo se rodil na svět šťastný a ona se narodila opravdu s velice pěkným zbarvením co se jí hodilo k očím. Akorát nechápala proč se tedy sakra muselo po příchodu sem změnit na čistě černé místo fialové. Jako by si z ní tu dělali srandu. Určitě za to mohli bohyně. Nechtěly konkurenci. Další její slova, ach. Pochopila její úšklebek a také se ušklíbla. ano, nezbývá jim nic jiného než závidět. Tyhle dvě vlčice měli sílu. Ovšem, ne každá vlčice byla dobrá a tahle byla až moc pěkná na to, aby kradla Morgan tu slávu, sic jí sahala jen po kotníky a výše se vlčice nedostala, ale stejně. Všimla si jejího spíše překvapeného pohledu, když se označila za bohyni. Ona byla hřích pýchy, nemohla za to co se stalo. Zasmála se nad její otázkou. "Ano, bohyně." odpověděla prostě. Být normální a ne pýcha, tak by se dávno vlčici omlouvala za to že se tak označila. Ale tohle byla Morgan. Nejlepší z nejlepších. "A kdo jiný by mi patolízal když ne malincí ubozí smrtelníci?" Docela dobrá otázka. Aby vzniklo božstvo, vždy musela existovat skupina patolízalů jenž o něm začala vykládat ostatním. Když odpověděla že by tu něco jako stánek na zesilnění mohl být, usmála se. "Něco kde zpět získám svojí původní sílu by se fakt hodilo. Nevíš směr aspoň té nespolehlivé informace? Aspoň chůzí posílím své svaly." Zeptala se vlčice s úsměvem. Sladkým jak bombon, ale falešným jak Heather.

Musela se uchechtnout a dřepla si před vlčici. Tak zas rychle neodejde, přeci jen tohle bude lepší společnost než její sestra. Rozhodně to bude stoprocentně lepší než nějaká Riveneth. Dala si packu na hruď. "Broučku, já jsem dokonalá jaká jsem. Ale mému budoucímu partnerovi by možná slušelo. Je to divoké, pěkné." Více méně jí pochválila, což se u ní nestávalo zase tak aby schválila cizí peří. Vždy jen to svoje. "Ale i nějaká hezká načechraná věc okolo krku by se hodila, to máš pravdu." Odpověděla jí Morgan a konečně si sundala packu z hrudi. Možná si i na vteřinu myslela že vidí svého bratra, ale dokázala by to přihrát iluzi z přehřátí. Nebylo docela chladno a ona měla kožich pořád vystavený na slunci. "Je tu někde něco kde by bůh jako já mohl zesílit?" Zeptala se vlčice na rodinu. Pokud někde něco takového bylo, tak se tam nejspíše po tomhle setkání vypraví. Opravdu by se jí hodilo něco zesílit a něco i shodit. Byla oproti tomu kým byla pouhou nulou a to jí vytáčelo. Dávala si to za vinu. Že se přestala hlídat a už nebyla zase takovou bohyní. Kdo by viděl bohyni ve vlčici co by nedokázala porazit někoho? Nikdo... proto by se opravdu ta informace kde zesílit hodila.

(-- Zubří pláň
Morgan se teda vydala dál od její sestry, která byla stejně nepovedená jak jen mohla být. Ona jí to Morgan ukáže, natrhne jí prdel až k lopatkám jen co bude moct pokud se takhle bude ještě jednou povyšovat. Povyšovat se nad samotnou bohyni muselo chtít hodně odvahy, ale v tomhle směru byla spíše její sestra blbá. Nechápala jak si mohla být tak jistá že tyhle ostrovy dostane, to Morgan bude nakonec ta které se všichni budou klanět a líbat jí packy. Ve svém průchodu baštou si všimla docela dost zajímavé vlčice. Její kožíšek nebyl zase tak nudný jako u její sestry, oranžová se Morgan líbila, sice méně než fialová, ale také pro ní měla slabost. "Hej, kdes sehnala takovej kožich?" Musela se ihned ozvat a tuto informaci od vlčice zjistit. Za tuto informaci by dokonce i Morgan vraždila. Jednou svého partnera donutí se takto přebarvit a ne že ne. Nebo že by se tahle osoba stala její polovičkou? Určitě podlehne její dokonalé kráse! Morgan je to nejlepší co jí tady potkalo. Je dokonalou hmotnou ideou boha, tedy sama sebe. Jiné božstvo totiž neuznávala. Ale muselo se to cizince nechat, že tahle kombinace barev byla skutečně pěkná.

*-) Bašta

Ne, nechtěla tu více času jen tak trávit na místě a čekat až se něco stane. Nějaký zázrak co by jí zázračně mohl snést veškeré dovednosti o které přišla do klína. Že by takhle působila magie tohohle ostrova? Že by každý kdo sem přišel se stal slabým aby mohl těm nahoře dokázat že není nějaká houžvička? "Tak ať, aspoň zesílím. Sere mi to akorát co se stalo když sem se tu objevila." Odpověděla sestře. Z dokonalého lovce na někoho komu dělá problém zajíc. Hrozné, nenáviděla se za to. Jak si to vůbec někdo mohl představovat? Její sestra si do ní zase musela rýpnout. Sfině jedna nedobrá, beztak na tom byla úplně stejně když se tu objevila. Zastavila se, když si podruhé její sestra rýpla."A přesto si piš sestřičko, že až skutečně zesílím tak budu nejlepší na těchto ostrovech." Odpověděla jí Morgan s hlavou napřímenou. Až se zase dostane do formy, bude opravdu bohyní. Bude někým jeho jméno bude důležité. Šlehla ocasem a dala se zase do chůze. "Doufám že do té doby budeš taky silnější, sestřičko, byla by škoda muset zneškodnit svou rodinu." S tím už mizela v houští směrující hledat něco kde by si pořádně mohla dát do těla.
--) Tichá zátoka

Otázka její sestry jí donutila se uchechtnout. "Bohové jsou stejní debilové jako ti omezenci tady. Pochybuju že by nějak je hrozně moc mrzelo, že by zrovna na ní plýtvali regenerační magií." Odpověděla na otázku své sestry. Na co by se bůh zrovna zamýšlel nad něčím takovým. Prostě mávne rukou a je to. Nic složitého se neděje. Prostě tomu tak je. Ale zas i ona by si určitě něco zasloužila, nějaký ten přívěsek co by jí dodal ještě více k neodolatelnosti a pomohl jí lámat srdce ještě více samců. Morgan by se tomu nevrátila a možná by díky tomu bohové stoupli u ní na váze. To by se jí líbilo snad ještě více než že by nějaké pěkné vlčici vraceli nohu. Ještě by to byla ona, co by jí kradla samce a Morgan by pak neměla nic pro sebe. "Nebráním ti v tom, kdybys chtěla jít se mnou. Ale nejspíše si půjdeš plnit své plány." Usoudila rovnou Morgan, ale skutečně by se nebránila tomu kdyby se k ní sestra přidala. Nakonec se jí snažila odradit od toho, aby se radši nesnažila rodinu najít. "Třeba je objevím až budu víc prozkoumávat ostrovy. Co ty víš. Docela mě zajímá co tu všechno je, když už tu je stařík co prodává magie a další cetky." Odpověděla sestře na rovinu. Nebude sourozence přímo hledat, však oni se jednoho dne objeví pokud tu jsou. S tím už se spíše Morgan vydala dále od sestry. Ale však pořád mohla slyšet kdyby jí něco chtěla.

Pro Morgan, která nemohla vnímat to co se její sestře honí hlavou vypadala Riv zcela normálně. Prostě jako když se jeden baví se složitým vlkem. Její sestra byla složitá, hodně složitá. "To by byla škoda. Je hodně pěkná. Navíc co když zrovna tady existuje nějaká magie co by jí tlapu vrátila?" Ušklíbla se Morgan a olízla si jeden z koutků svých úst. Dívala se na Riv a přemýšlela že by se mohla skutečně vydat hledat nějakého toho samce, potřebovala být rozmazlovaná, potřebovala se cítit milovaná. Hezky si mastit její ego, to bylo něco co jí dávalo vůbec sílu žít. Odfrkla si a začala si prohlížet okolí. Možná tu byl i někdo v jejich okolí! Nějaký ten samec. Někdo před kým by Morgan zase mohla vybalit to že necítí bolest a tím ho ohromit. Ano, využívala hnusně tuto svou chorobu jen aby se posouvala výš a výš. A na co máš tedy čas? Na to abys všechny a všechno otravovala svou panovačností? Huso hloupá Projelo Morgan hlavou, však nahlas to neřekla. Její sestra se k ní nechovala dostatečně hnusně aby vytáhla tuhle část. "Tož, asi bych se měla vydat hledat ostatní či prostě jen hledat co je potřeba." S tím se zvedla. Přemýšlela zda jí tohle setkání obohatilo natolik, aby se vydala dále či by ještě se sestrou mohla chvilku zdržet..

Fialové oči upírala stále na Riv. Byla to její sestra, i když by jí měla urvat hlavu, pořád budou rodina. Pořád jí bude lízat packy. Nebo taková byla realita pro Morgan, skutečnou realitu ona nepoznala. Od doby co byli sourozenci mladí uběhla dlouhá doba. Teď byla její sestra starší, dospělá a měla vlastní názory. "Na hovno. Neuměla si snad ani ulovit. Musela jsem se snížit k tomu, že jsem jí něco ulovila. Ale ona mi za to prohlédla tělo zda nemám nějaké skryté rány. Docela dobrý výměnný obchod." Věděla vůbec její sestra o tom, že Morgan necítí bolest? Věděla že její tělo prostě má něco co by chtěl každý? Říkala že armádu tvoří většinou tupé ovce. Netušila jestli je to pravda nebo ne, ale nechtěla to nějak měnit. Možná prostě sestra měla pravdu. Morgan to mohlo být jedno. Ptala se jí na plány. "Jedna či dvě ovce, které pro mě udělají cokoliv. To je to co chci." Stejně jako její sestra se rozhodla pro to, že si sedne. I když necítila bolest ze stání tak jí bylo blbé aby jeden seděl a druhý si jen tak stál. Bylo by to hulvátské. "Opravdu nevíš zda tu jsou ostatní?" Ahva, Anelei..."

Sestra nejspíše nebyla tak nadšená jak se zdálo. Že by nemusela moc rodinou idylku? Jasně, nejspíše nebyla jako Morgan která milovala každou pozornost mířenou pouze pro ní. Kdežto tady se každý zabýval jen sám sebou a na ostatní zapomínal. Žil jen ve vlastním světě či se sourozenci. Pro Morgan ani jedno nepřipadalo v úvahu. Ano, teď mohla mít někoho kdo by jí mohl lízat paty, věděla že tu je aspoň jeden ze sourozenců. Pokud bude na dně z toho, že se jí nevěnují, půjde sestru jistě ukazovat. "Víš, byla tu jedna vlčice. Dokonalá, hloupoučká a akorát taková dobrá na manipulaci, protože jí chyběla jedna noha. Ráda bych jí zas našla tak pokud si jí nenašla. Potřebuju někoho, kdo bude mou dokonalost oslavovat jako ona." Nebála se přiznat že Iina možná byla zajímá jen proto, že si z Morgan sedla na zadek. Její sestra si o prostomyslnosti ostatních obyvatel myslela své. Ale měla pravdu. Čím víc prostomyslní budou, tím lépe se budou manipulovat. "Chceš snad svou armádu tupých ovcí?" Zeptala se pobaveně sestry. Nemohla uvěřit tomu, že by někdo chtěl využívat blbce jinak než na patolízání. Pak je prostě odkopnout jako by se nikdy nic nestalo a vše znovu.

Hlavu měla zdviženou, aby dokazovala svou nezlomnou dokonalost ještě více. Nevěděla že jí sestra jako dokonalou nebere. Žila ve světě kdy byla pro sourozence dokonalou, bohyní. Hlavně když se díky ní naučila lovit.. tedy ne přímo díky ní, ale díky jejímu vrhu. Nebyla tu o dost déle? Možná tedy neví zda je tu více našich sourozenců, ale což. Osud je svině Projelo jí hlavou jako myšlenka uklidňující její svědomí. Dále se sestra ptala kolik vlků potkala. "No.. moc jich není, ale dost na to že jsem tu takovou chvilku." Pravda to byla hlavně díky tomu velkému setkání u jezera. Tam potkala hodně vlků. ale nikdo si jí stejně nevšímal moc. Ne více než normálního vlka což Morgan vytáčelo. Vytáčelo jí to více než dost. Zpráva o tom, že zatím nenašla žádnou cestu jí mrzela. Nechtěla tu být, nechtěla tu zůstávat s těmito hulváty co neviděli její dokonalost. "Pane bože, to jsou úplně blbý? Je to tu příšerný. U nohou mi ležel jen jeden vlk." Pociťovala stejné zhnusení jako její sestra. Nenáviděla to tu, sice tu byli hezké fialové stromy, ale jeden strom její názor nezmění. "A co ty Riv? Taky se ti to tu hnusí? Vlci se tu zdají býti prostí." Otázka byla na místě. Sestra byla prostě svá. Její názor nebude o moc jiný než ten její.

Morgan vždy byla naivní, myslela si že byla milovaná všema. Jako pořádný pyšný vlk si připadala jako středový bod vesmíru všech. Nepřiznávala si zlé vztahy se sourozenci, protože kdo by jí pak obdivoval? Když teď byla na ostrovech, tak se pod ní mohla plazit jen Iina. Pokud vůbec. Sice nejspíše byla pro Iinu zajímavá, ale ne tak aby jí obdivovala. Upírala své fialové oči na Riv snažíc se z ní vytáhnout co nejvíce informací. Neznala tu hodně vlků, ale to nevylučovalo to že tu byla jen ona ze sourozenců. U ní nebyla zrovna Morgan nadšená, ale jeden plazivý patolízal lepší než žádný. I když nejspíše její sestra nebude ten typ co by si z ní hned sedl na zadek. Musela analyzovat, aby věděla co od sestry čekat. Jakýkoliv úraz pro Morgan mohl znamenat konec hry. Ptala se jak dlouho tu je ona. "Vod začátku tohohle jara. Jak dlouho si tu ty?" I Morgan potřebovala vědět své informace. I když by se stalo cokoliv, mohla zjistit více o téhle krajině. "Je skutečně pravda že se vodsud nedá dostat?" Zeptala se jí na tu nejdůležitější otázku. Zda by se mohla vrátit zpět ke svému životu. Zatím nenašla nic co by jí na ostrovech natolik lákalo, že by zde chtěla žít.

Morgan jen tak seděla a čekala až přestane krvácet aby zase bylo bezpečné po packách tak nějak chodit. Nepotřebovala si způsobit sepsi jen kvůli tomu, že se na svou výpravu vydá dříve než bylo plánované. Když se chtěla konečně zvednout, tak jí do nosu udeřil pach. Někdo tu s ní byl. Někdo nový. Tento nebyl cizí, připadal jí známý. Zamrkala a fialovýma očima prohledávala své okolí. A pak.. ne, to ne. Takže nebylo vše tak moc marné. Zvedla se konečně na nohy plná odhodlání. Sestra určitě takovou bohyni jako je ona bude chtít vidět. "Hej! Riv!" Ozvala se ihned Morgan jen co si to k ní razila. První sourozenec který se jí ukázal na ostrovech. Pokud to ovšem nebyl nějaký přelud. Ale nezdálo se. Nejspíše to byla skutečná a jedinečná Riv. Její milovaná sestra. Sebevědomě si to k ní dále Morgan kráčela se zdvyženou hlavou. Byla bohyně všeho tady. "U mocné mě, tak ráda tě vidím!" Morgan neměla v oblibě oslavovat všechny ostatní bohy, když ona byla ze všech těch bohů nejlepší. "Takže.. jste tu všichni nebo jen ty?" Zeptala se sestry na základní otázku kterou potřebovala nutně vědět.

(-- Tichá zátoka
A tak se z tiché zátoky vydala sem. Tady přeci jen už jednou byla, takže to tu dobře znala. Nebo spíše myslela si že to tu dobře znala. Zem byla v některých místech pokrytá trny rostlin, ovšem Morgan necítila jak se jí tyto pichlavé potvory zapichují do tlapek do doby, než si uvědomila že za sebou nechává krvavé stopy. Povzdechla si a protočila očima. Nedalo se dělat nic jiného než si sednou a začít si packy olizovat. Jak nenáviděla svůj dar že nic necítila. V něčem to bylo dobré, ale v dalším případě by bez ošetření mohla zemřít. Uvědomovala si svou kondici a docela jí tedy sralo, že jí něco jako ubohé popíchání pacek o trny mohlo zabít. Nejraději by tu bolest cítila. Chtěla vědět jak taková nemoc je cítit. Bylo to slastné nebo prostě něco co vlka donutí šílet? Neznala to, nevěděla jaké to je po celý svůj život.
Seděla a dále si čistila packy ponořená do myšlenek.