Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pár vlků se ozvalo, že snad umí ovládat magii vody a ohně. Sirene se nadšením zajíkla a okamžitě zamávala ocasem. Ani si nevšímala, že začínalo sněžit více a více. Pokud snad někdo chtěl podobnou květinku pro sebe, musel si pospíšit.
,,Výborně! Uděláme odvar co nejvíce vlkům, kteří tu jsou a není jim dobře." Samozřejmě, chtěla především léčit svého přítele, ale bylo tu víc vlků, kterým nebylo moc dobře. Třeba ta sípající vlčice, okolo které se předtím protáhla. Přeci si nemyslela, že ji nějaký dobromyslný vlk nechá jen tak trpět?
,,Notak, někdo ohřejte vodu a další podržte ji ve vzduchu! Neměl by to být problém, jestli s jedním nebo druhým umíte manipulovat." ,,Nebo pokud by vám to dělalo problém, zvládnu to," zachraptěl Atreas navrch, jelikož instrukce vlci dostali od Sirene už před chvílí, ale nikdo se k činu neměl.
Bylo třeba, aby podrželi vodu, ohřáli ji a mohl se tak udělat vývar z rumněnky, jelikož se její léčivé schopnosti měly díky horké vodě přenést právě do oné průhledné tekutiny. Sirene pořád držela červenou rostlinku v tlamě a čekala, jak se kdo zachová.
Očima kmitla po Peisie, která položila otázku směřovanou na šedivku: ,,Šedivka plovoucí. Pyl pomáhá trávení, listy se dost často používají, když jeden chce vytvořit misku. Plánuji nabrat do těchto mističek vodu nasáklou rumněnkou a potom ji zdejším rozdat. Nevyléčí to jejich nemoc hned, to určitě ne, ale jsem si jistá, že to pomůže se záchvaty kašle a snad by to i mohlo umírnit účinky."

Razer mávl ocasem a přeměřil si Vina pohledem. Alfa s Hankou měli přeci jen brzy k této smečce vyrazit... a pokud se nemýlil, otec zdejších vlčat pocházel odtamtud. Nebyl tedy důvod si s touto smečkou začít špatné vztahy.
,,Náš alfa měl v plánu k vám zamířit osobně," pronesl tedy nakonec. Posadil se a zamyšleně si Vina prohlížel. ,,Pokud jsem si vědom, taky přijal družku jednoho z vašich vlků pod svá křídla, aby měla smečku, kde by mohla bezpečně vychovávat svá vlčata. Nevěřím, že by mezi námi mohla být snad zlá krev. Slušný člen, co přijde hovořit, taky přidává na vaší reputaci," dodal a napřímil se. Ano, tento vlk se nechoval jako vlčice za zlaté smečky, na kterou Einar občas nadával do dnešního dne. Razerovi to přišlo poměrně vtipné - v jeden den přišla slušná beta a další den neslušná, rozmazlená dcerka zlatých stromů. Jeden si nevybral, že?
,,Rád bych řekl, že naší alfě předám tvou zprávu a pošlu ho sem, ale zdá se, že teď řeší důležitější věci. Navíc máme v úkrytu několik mladých jedinců a nepoděkoval by mi, kdybych ti ho ukázal, Vino." S tím mírně naklonil hlavu na stranu. ,,Pokud se ale můžu zeptat - povíš mi něco o vaší smečce?"

Vlci se rozhodli vypomoci. Někteří posílali zemi energii, aby se rostliny vzchopili, jiní ohřívali sníh a nebo s ním jinak manipulovali za pomoci magie vody. A i přesto, že zde bylo sotva pár vlků, kteří onu rostlinu znali, stalo se něco skoro jako zázrak. Překvapivě se zadařilo u vlčice, která měla snad nejprohnilejší úmysly z celé louky plné různých vlků.
,,Některé zdejší rostliny jsou speciálnější než jiné," vysvětlovala Sirene rychle Deinell, která se ptala, zda by snad vystačil Trychtýřek. ,,Jsou přímo napojené na zdejší magii, jako vlci. Proto musí mít odvar z Rumněnky, jinak to nejde." S tím si dlouze povzdechla. Tohle všechno bylo tak namáhavé a ona se pořád tak hrozně strachovala... a pak jí v očích přeskočila jiskra, když si všimla několika červených květin u kašlající Avanté. Zvedla hlavu, nastražila uši a v několika skocích se přemístila k vlčici. Jednoduše utrhla tu nejčervenější z nich a většinou vlků jednoduše ignorovala. Zdálo se, že rostlina pro ni teď byla daleko důležitější - bylo to přeci jen to, co hledala!
,,Ovládá tu někdo magii vody? Nebo magii ohně? Potřebovala bych, aby ji někdo podržel ve vzduchu a ohřál ji s kvítkem uvnitř!" zahuhlala přes rostlinu mezi zuby. Každý si ji teď mohl dobře prohlédnout. Sama se mezitím pustila do vyvolávání rostliny, co tu neměla co dělat. U Avanté bylo znatelně vícero kvítků jako byl ten, co Sirene momentálně držela v tlamě. Zdálo se, že objevila zlatou žílu.
,,Je vás tolik nemocných," zachrčel Atreas konečně a jeho pohled přejel všechny, kteří kašlali a nebo na nich byly vidět jiné znaky nemoci. ,,Mrzí mě to." Věnoval všem pohled, který jasně značil, že s nimi soucítí - dokud se sám znovu nezlomil v záchvatu kašle, co jej podruhé přišpendlil k zemi.

// Na získání Rumněnky vlčí musíte napsat alespoň tři posty s dalším vlkem. Každý post by měl rostlinu nějakým způsobem zmiňovat - pořád platí, že se nemá přeskakovat vypravěč! Peisia, Cerum a případní další, co mají Rumněnku z minulého roku, dostanou Šedivku plovoucí. Na tu musíte napsat napsat o alespoň 400 slovech, kde rostlinu zkoumáte. Adios a užívejte kytky, moji osudáři! Brzy všichni dostanete trochu medicíny na kašlík.

Vlčice hrabala, hrabala, hrabala... téměř se na nikoho neohlížela. Přesouvala se mezi místy zasypané sněhem a její tvář se stahovala do panikařící grimasy čím dál tím víc. Všímala si, že vlci okolo ní začínali taktéž hrabat, ale zdálo že nikdo nevěděl, co vlastně hledají.
Když pak Naxin vyřkl slova o ukončování jeho života a Cerum poměrně rázně odmítl, bylo znatelné, že se vlčici už v očích kupí slzy. Když se k ní nahnul Rhaaxin a konečně požádal o zasvěcení do jejího plánu, popotáhla a podívala se na něj, slané cestičky už lemovaly její tvář. A neptal se jen on, ale i jiná vlčice, zvláštně barvená, se zrzavý znaky. Dělo se tu tolik věcí naráz...
Zvedla jednu promrzlou tlapku a utřela si čumák, když k nim dorazila i Avanté a také se začínala ptát. Moc vlků na jednu vyděšenou, vystresovanou vlčici... nebyl to nejlepší nápad, ale konečně se jim dostalo odpovědi: ,,Rostlinu. Měla by tu být... je... je červená. Neměla by být ještě odkvetlá, ale sníh letos napadl tak hrozně brzy..." škytla a konečně se jen posadila a rozeštkala. Ať byl druhý vlk kdokoliv, vypadalo to, že jí na něm záleží.
,,Je to Rumněnka... měla by tu být... musí být pod tím sněhem," zašeptala tak, že to slyšeli snad jen ti, co byli blízko u ní. ,,Nech ho být!" zakvílela pak už jen k zrzavé srnce, co se k vlkům na louce přidala. Vypadalo to, že každý skutečně chtěl svůj kousek nemocného.
Atreas se po šťouchnutí čumákem konečně hnul, zvedl hlavu ze sněhu, ve kterém byl zarytý a párkrát zamrkal.
,,Sirene, to je v pořádku," hlesl. ,,Ani bys tu neměla být. Co když se tobě udělá zle?" pokusil se na ni trochu ochable usmát a pak zapátral pohledem v okolí. Vypadalo to, že vnímal. Zastavil se na Allavanté a tiše vyfoukl, vypadal pobaveně, ale neřekl nic. Pak pohlédl po Cerumovi a Peisie kteří mu všichni přišli povědomí - jak by ne, když se alespoň s jedním z nich bavil.
,,Je to jenom škoda, že už se nepodělím o víc znalostí..."
,,Takhle nemluv!" okřikla ho Sirene nazpět. ,,Nedotáhla jsem tě až sem, abys mi tu umřel. Rozumíš?" vypadalo to, že ji nezajímalo, že mají obecenstvo. Zaťala zuby a našla nové místo, na které začala hrabat. Louka byla rozlehlá a zatím jí pomáhalo pouze pár dalších vlků. Možná, že když se jich do toho opře víc, nějaké ty rostlinky najdou! Nebo možná ne... kdo ví.

// Další post úterý nebo středa večer. :)

Razer byl poměrně mohutný vlk, jehož srst připomínala místy padlý sníh a jinde šedivé chmýří mladých kuřat. Oči měl chladné a jeho postoj byl neutrální, což však zkazilo to, když zdvihl ocas nahoru. Ne agresivně, ale dominantně - což nejspíše dávalo smysl, když se Vino nacházel na cizím území.
,,Zeptal bych se kdo jsi, ale to už jsi vypověděl Rainerovi," pronesl Razer a díval se, jak mizí Rainer z území. Nechal ho jít - Einar jej přeci vybídl, ať dělá, co považuje za dobré. S tím se Razer však podíval zpět na Vina, který stál přímo před ním. Bylo mu řečeno, že se má o nastalou situaci postarat a to měl také i v plánu.
,,Mé jméno je Razer a můj alfa mě pověřil, abych si s tebou promluvil. Pokud jsi členem Zlaté smečky, pak není důvod, aby jsi tu byl. Proto předpokládám, že jsi buď z lesů na druhém ostrově a nebo ze smečky v poušti. Je to tak?" zvedl hlavu a mírně přivřel oči. Ač by některým jeho chování mohlo přijít nepřátelské, byl spíše odměřený a chladný. Jednalo se o cizince a bylo jasné, že ho nebude vítat s otevřenou náručí.

Někteří z vlků se dostali blíž a začali se pokoušet nějakým způsobem komunikovat, zatímco jiní se dívali zpovzdálí. Vlčice, která hrabala, poplašeně zvedla hlavu, když se Rhaaxin přiblížil až k jejímu příteli.
,,Ustup!" vyhrkla. Blázni blázniví. Viděli moc dobře, jak na tom je, a přesto se rozhodli, že si to k němu jen tak nakráčí. Nebo alespoň jeden z nich. ,,Copak nevidíš, že je nemocný?" vyhubovala mu jedním dechem a pokračovala v tom, co dělala doteď - hrabání. Tiše sykla, když pod sněhem zjevně nenašla to, co hledala. Proto se i přesunula o kus dál a začala se pokoušet znovu.
Nemocný vlk zvedl skelné oči k Rhaaxinovi a sotva se začal nadechovat, jeho hlas zcela pohltil dávivý kašel. I kvůli tomu se ze sedu brzy schoulil do klubíčka. Napadaný sníh docela i ulehčoval pohled na to, co vykašlával - bylo to krůpěje krve. Ať s ním bylo cokoliv, rozhodně na tom byl velmi špatně. Z očí mu tekly slzy, jak se dusil kašlem a vlčice, která doteď zkoušela hrabat, jen zvedla hlavu a věnovala mu pohled, který říkal, jak moc ji nastalá situace trápí. Svému příteli se však pomoci nepokusila - nebo možná nevěděla jak.

// Prosím podtrhávat důležité věci, je vás vážně hrozně moc. :) Další post mezi sobotou a nedělí večer.

Vlk s čokoládově hnědým kožichem a nesouměrnými, světlými plochami kožichu, seděl pod jedním ze stromů a poměrně smutně se na něj díval. Náhle napadaný sníh mu kazil plány. Plody stromu, který dnes přišel obírat, byly namrzlé a držela se na nich krusta, jak na nich zmrzla ranní jinovatka.
,,Ale notak, tak jsem se těšil," zamumlal vlk nešťastně, než se mu blýsklo v očích a drobný strom obešel. Přeci, kdyby se zbavil ledové krusty na plodech, pořád by si na nich mohl pochutnat! Proto chvíli zvažoval své možnosti, než vyvolal velkou, svítivou bludičku nad koruny lesíku. Doufal, že by mohla možná přivolat nějaké vlky, kteří by mu pomohli svým speciálním způsobem dostat plody do jeho žaludku. Pak by se s nimi taky podělil o své znalosti ohledně tohoto stromu - proč to taky tajit?

// Vaším úkolem je napsat post (nebo posty), který se bude rovnou alespoň 500ti slovům. V tomto postu popíšete, jak jste získali plod a jak se nakonec dostal do Anothova břicha. Pro tentokrát dám limit na získání rostliny 24 hodin místo klasických 12ti.

Sněhem se potácela poměrně zmožená dvojice vlků, jeden z nich mírně známější populaci Mois Grisských ostrovů, zatímco druhý byl poměrně neznámou tváří. Vlčice, jejíž kožich zdobila hnědá, písková a nakonec i bílé, rozmazané tečky, zírala na okolí mírně zděšeně. Mrkala fialovýma očima dost rychle, jakoby si nebyla jistá, co to vlastně vidí. Vlk vedle ní byl v podobných odstínech tmavší pískové, která se prolínala s tmavým krkem a zády. Ty byly pokryty tmavými chlupy, oproti kterým vystupovaly světlejší části na hrudníku, ocase a jedné z předních nohou. Jindy přátelské a veselé fialové oči vypadaly téměř až skelně, jak se vlk jménem Atreus chvěl.
,,Už tu budeme," pobídla ho jemně jeho společnice, která se ho snažila podpírat svým bokem. Přesto se zdálo, že je sama nervózní. Očima přejížděla po sněhové přikrývce, co se válela na červené louce a mírně nervózně polkla. Nebyla tu ani jedna rostlina z těch, které potřebovali.
,,Posaď se a nikam nechoď," vybídla druhého vlka, který se posadil a i jenom z jeho výrazu bylo jasné, že se mírně vzdaluje. Nebyl přítomný, alespoň ne úplně. Co moment se vlk stáhl víc do sebe, jak se mu v krku rozeznělo dávivé kašlání. Do očí mu až vhrkly slzy, zatímco jeho světlejší společnice začala hrabat - jakoby ve sněhu něco hledala.

// Opožděně, ale přeci! Přidat se můžete do osudovky kdykoliv během jejího trvání, aby se vám počítala do úkolu, je třeba napsat alespoň pět postů. Hráče přeskakovat můžete, vypravěče ovšem ne. Budete tedy psát jeden post po jednom postu vypravěče.
Tato osudovka není limitovaná na žádný počet osob a ovlivní budoucnost a existenci zúčastněných NPC (mohou se i další přidat během budoucích postů). Globální úkoly můžete plnit jako součást této osudovky a budou se vám počítat! Vývary však nelze dělat bez kotlíků nebo jinak šikovně využitého prostředí a očekávám, že nic neprojedete během jednoho postu a trochu to alespoň rozepíšete. :)
Příští post vypravěče 30.11.2022

Pokud dával zrzavý alfa pozor, mohl si všimnout, že se něco blíží. Ne něco, někdo. Dva cizí vlci. Ne, nikoli vlci, vlčice. Obě krémově zbarvené. Ta světlejší z nich něco vykládala té druhé, tlamu na chvíli nezavřela, a její společnice jí sem tam odpověděla jedním, nebo dvěma slovy, jinak se dívala do země a vypadala velmi sklesle. Byly mluvili potichu a zatím byly příliš daleko, aby je bylo slyšet, ale jeden mohl usuzovat, že se světlá vlčice snaží svou společnici rozveselit. Než se však dostaly na doslech, světlá vlčice si zrzavého vlka všimla a tím byl jeho osud zpěčetěn. "Pojď, podívej, zeptáme se, jestli o té smečce támhleten vlk něco neví," povzbudivě se na druhou vlčici usmála a jak řekla, tak udělala, už si to štrádovala k Einarovi. "Dobrý den! Já jsem Mušle, těší mě! Neznáte náhodou nějakou smečku jménem Alatey? Tady Kafka říká, že ji její rodiče do té smečky poslali, ale nemůžeme ji najít." Strčila plecí do Kafky, která se tak napůl schovávala za ní. "Dobrý den," pozdravila i druhé vlčice, poněkud potichu a neochotně, oči stále klopíc do země. "No a já bych se do té smečky vlastně taky moc ráda přidala!" dodala Mušle.

Nijak nereagoval na Lissandřina pichlavá slova a spíš poslouchal, co řeší a říká okolí. Na Vinova slova se řádně zazubil dál ho chudáka nezpovídal. Však si pamatoval, jak se ten vlk tvářil, když si všichni dali houbičky - tedy, Atreas měl mnohem větší odolnost na tyto věci než ostatní, takže jej to tak moc neskolilo, ale pořád to byla docela síla. Dost vlků kolem něj prošlo a navrhlo mu nějaké názvy rostlin. S tím se i jal odpovědět na otázku, proč nezná název této rostliny: ,,Dnes jsem ji viděl prvně a znal jsem ji taky jen z popisu. Vlastně snad ani nemá jméno - dostala se sem snad minulým rokem a nikdo ji nepojmenoval," uzavřel toto otázkování, proč je tak příhodné, že rostlinu nezná. Na brblání Stray se musel zasmát. ,,Některé věci nelze zařadit tak jednoduše. Tohle jsou magické květiny - mnohdy i z jiných světů. To nejsou prostě velké sedmikrásky a nebo svízely s květy. Tohle bych spíš přirovnal... k tulipánu."
Když dorazila Shine, nadšeně zavrtěl ocasem. Vlčice jej pozdravila a Atreas se na ni zazubil. ,,Zdravím tě! Dělá mi radost tu vidět víc z těch, které jsem bral na Stezku. Doufám, že se řádně dělíš o své vědomosti!" Stejně jako se on dělil předtím s nimi. Stříbrný vlk, který šel spolu s nimi, položil otázku a Atreas na ni odpověděl plným výkladem jako předtím. Jak roste, kdy, že nemá jméno, jak se z ní dělá mast a vývar a tak dále. Už to uměl jako básničku díky tomu, jak se na to v jednom kuse někdo ptal.

Černá vlčice mu odpověděla a nezněla nijak uraženě z jeho pozdravu či jeho vyskytnutí se na tomto místě. Nijak ji neopravil, když ho označila za vlka z Alatey, jen si ji dál tiše prohlížel. ,,Těší mne, Barnatt, mé jméno je Razer," pronesl a přesunul se vedle ní pod výklenek, sledujíc dál kroupy padající mimo jejich společný úkryt. ,,Náš alfa nebude zrovna šťastný z další vlčice zlaté smečky na jeho území bez pozvání," pronesl Razer. ,,Předpokládám ovšem, že pokud jste zde vy na žádost vaší alfy, slečna Alyanna tu neměla co pohledávat a pouze vařila z vody," okomentoval její oznámení ohledně Aetase a těchto... věcí. Přeci jen, jaký alfa by sem posílal dva vlky nezávisle na sobě? Možná společně, to ano, ale takhle zvlášť to rozhodně bylo nesmyslné a nelogické, tudíž Razer předpokládal, že tomu tak nebylo. Očekával však, zda jej Barnatt nějak opraví, nebo ne, a dával jí k tomu dostatečný prostor.

Tohle bylo skutečně mnoho vlků. A možná ještě víc hlasů, kterým se snažil nějak porozumět a stíhat je. ,,Zdravím tě, maličká!" vyhrkl nadšeně, když si všiml Sillarei, která s ním neměla moc jak komunikovat. Brzy dorazil i její věrný společník, Ahvaryan, a na toho se Atreas také vroucně usmál. Tenhle vlk měl skutečně rád společnost. ,,Těší mě, Allari a Razieli," dodal, když začala dvojice mluvit a on jednoduše kývl směrem k tmavšímu z vlků, že si skutečně rostlinu může vzít i on. ,,Buď ji zanechat v horké vodě a počkat, nebo ji rozdrtit s plody luminy na mast," oznámil mu, než se objevili další vlci, kteří požadovali vysvětlení toho, co se tu přesně děje.
Jeho pohled se brzy stočil k Cerumovi, který se podělil o své nálezy. ,,Ach, prakticky vzato máte pravdu! Je to-" ,,Ty." Lissandra vpadla do jeho řeči poměrně drze, ale stejně jen zavrtěl ocasem a nevypadal, že by mu to kdo ví jak vadilo. Zrovna se nadechoval, aby odpověděl, ale zarazil se, mírně naklonil hlavu na stranu a pousmál se. Úchyl na květiny není to nejhorší, jak jsem kdy byl označen, drahá Lissandro. Ale přísahám, že jsem víc než to. Následně však tento jistý 'rozhovor' zase převedl do mluveného slova. ,,Vino, ahoj! Rád tě zase vidím. Jak se vede? Rozhodl ses přidat na Stezku?" optal se pruhovaného vlka, než si odkašlal a jal se znovu přeříkat, co je tato rostlina zač. ,,Tahle rostlina nemá jméno, ale upřímně, rád bych jí nějaké našel. Jestli vás nějaké napadá, nestyďte se, aspoň bude sjednocené pro celé ostrovy. A ne, pane Razieli, červená kytka není ideální název. Je to léčivka, co tu roste jednou do roka a je dobrá na veškeré léčení. Vnější i vnitřní. Pomáhá ke skoro okamžitému zacelení ran, ale myslím, že netvoří v těle žádnou krev, takže opatrně na to. Dají se z ní dělat masti a jde ji i vyvařit v horké vodě. Mast vydrží dlouho, vývar ne, takže bacha na to. Masti bych doporučil vždycky schladit, pokud máte někdo magii ledu. A... hm, co ještě říct...? Roste jen tady, nikde mimo Mois Gris se nenachází a stejně tak ani po ostrovech. A jak už jsem říkal, roste jednou ročně. Jestli si budete nějakou brát, prosím, jen ji netrhejte s kořínky, aby příští rok vyrostla zase, vážně bych to ocenil." Usmál se na celé své obecenstvo.

Staral se o rostliny a tak to nevypadalo, že by snad byl problém, aby si Peisia nějakou květinu vzala. Ovšem, když se k nim přiblížili další dva vlci, zvedl hlavu a pohlédl na dvojici vlků, kteří k němu dorazili. Vlk nebyl moc nadšený, ale dvoubarevná, půlená vlčice, zjevně měla lepší vkus. ,,Ahoj!" odpověděl těma dvěma stejně nadšeně jako předtím Peisie. ,,Tohle? Tohle jsou speciální rostliny, které se tu objevují jednou ročně a mají velmi silné léčivé účinky. Ale nemají jméno, aspoň tedy žádné neznám- ale snažím se nějaké vymyslet, abych ho předal zdejším vlkům. Máte nějaké nápady?" optal se těch dvou zaujatě. Že nebyli zdejší by věděl i bez speciálních schopností, jelikož tu skoro nikdo nebyl zdejší. Mohli jste tipovat a skoro vždy jste se trefili. ,,Odkud jste na ostrovy dorazili?" zeptal se jich, protože tihle dva nevypadali jako zdejší, ostřílení mazáci. Stejně jako zrzavá zelenooká, co se představila jako Peisia. ,,Mimochodem, jsem Atreas. Léčitel všech a všeho vždy k službám," zazubil se a podíval se po Stray, I když věděl, že už se dávno cítí mnohem lépe.

Atreas se zasmál. ,,Spousta květin tu je speciálních, víš? Jen počkej, až začne sklizeň modrých šišek a zase se tu objeví zástupy takových malých ovcí s peřím. Jejich mámy jsou pěkně nepříjemné," osvětlil Stray z vesela něco málo o Peříčn(k?)atcích. ,,Sušená? Ne, sušená ne. Ale mast, když je v chladu, bude použitelná ještě hodně dlouho," osvětlil Stray zamyšleně. Pravda byla, že to nezkoušel, ale vypravěč nehodlal Stray nechat šířit tuto rostlinu v sušené formě.
To se k nim však už hnala cizí, zrzavá vlčice a Atreas jen zavrtěl ocasem. Měl rád společnost a když teď už nebyla Stray zraněná, mohl projevit trochu nadšení z ostatních ve svém okolí. Tedy, i z ní, samozřejmě. ,,Ahoj! Jsi na Mois Griských ostrovech, pokud se nepletu," oznámil vlčici vesele. A když se představila, pokývl. ,,Jsem Atreas a tohle je Stray. Vypadáš docela vesele na to, že ses tu teprve ocitla. Většina vlků panikaří," zavrtěl ocáskem. Samozřejmě věděl, proč to tak je, jelikož mu to jeho schopnosti dovolovaly, ovšem... ,,Ach tohle? Tohle je-" spustil a přeříkal opětovně všechny informace co předal i samotné Stray. S tím se usmál. ,,Jestli mě omluvíte, šel bych ještě hledat další, ale pak se k vám rád připojím," řekl a vzal misku do tlamy. S tím se vydal dál od vlčic, ale stále na dohled a doslech.

Celá louka, jak Stray dobře viděla, byla osázena rostlinami s červeným květem. Kdyby tudy jeden pouze procházel, mohl by je dost dobře minout. Atreas je dle všeho znal dobře. ,,Nemá to jméno, ale je to velmi vzácná, léčivá bylina. Rád bych ji pojmenoval a jestli se tu ukáže někdo, kdo se v bylinkách taky vyzná, třeba najdeme společně zajímavý název. Je léčivá a být tu tahle celoročně, nic dalšího nepotřebuješ. Vývar nebo mast z této rostliny vyléčí prakticky všechno a většinou nezanechává jizvy a další neduhy. No, ale, jak jsem už naznačil, problém je, že roste jednou ročně a jen na téhle louce. Jo a je poměrně obnovitelná, takže když nevyrveš kořeny, tak příští rok vyroste znovu." S tím se pustil do potírání Strayina břicha mastí. Mast začala chladit a fungovat prakticky hned. Nedoplňovala krev, ale zatahovala rány a pomáhala Stray od bolesti. Tahle rostlina se rozhodně hodila na všechny neduhy.



// Jelikož jde o legendární rostlinu, máte týden na to, aby jste si pro ni dorazili! Zezvláštního důvodu na tomto území napadají kroupy, ani neprší.
Vaším úkolem je prohodil pár slov s Atreasem a pak odehrát minimálně s jedním spoluhráčem tři posty. Rostlinu se naučíte třetím postem. Navrhujte různé názvy! Na konci týdne bude jeden vybrán. Každý hráč si také může odnést jednu květinu, například pro smečkového léčitele, či ukázku pro ostatní.
Tuto rostlinu lze předat pouze ukázáním oné rostliny, tudíž iluze ani popisy na poučení ostatních neplatí.