Příspěvky uživatele

< návrat zpět

4.

,,Možná." Zazubil se na Khana a mávl ocasem. Zadíval se na hvězdné nebe, byla docela pěkná noc, mírně foukalo. Večer byl chladný, ale ne tolik, aby mu to nějak extra vadilo. Tady bylo podnebí docela dobré. A navíc, vypadalo to, že brzy přijde léto. To pro něj znamenalo velice dobré dny. Sucho, teplo - to byly jeho milované elementy. Nyní však opustili louku a vešli do temné planiny. Jezero bylo skoro až černé. Věřil, že tady nic moc dobrého nenajde. Jeho společník se vodě přiblížil, ač teda, nepředpokládal že bude idiot, aby se tam snad chtěl potápět či nýbrž ponořit tlapu. ,,Až po tobě," ušklíbl se, došel k němu a rychle cukl tlapou, jako by ho snad chtěl do vody shodit, avšak jeho tlapa se zastavila ve vzduchu a on se zachechtal, pak se otočil a zamířil dál od hnusné vody. ,,Ne že bych chtěl kazit tento přenádherný moment v tomto krásném místě, ale možná by nebylo na škodu jít dál." Nelíbilo se mu to tady ani za mák. Ne že by byl zbabělec, ale prostě nerad čelil takovým místům.
Zvlášť když ho napadla divná potvora hned v tomto lese, ve kterém jezero bylo.

-> Temný les

3

Nepotřeboval se nikomu omlouvat, doprošovat či cokoliv. Věděl co je zač a pokud to vlk nechápal, nemělo cenu se k tomu vyjadřovat. Cítil opovržení v jeho hlase. Jen se nad těmi slovy uchechtl. Nebyl to hodný vlk. To snad Khan musel vědět od začátku. A nezáleželo mu na jeho názoru. Na nikom mu nezáleželo. ,,Oh, i když jsem vrah a hnusím se ti, stejně se mnou chceš dále pokračovat?" Zazubil se nad tím a dohnal hnědého vlka, přičemž se zařadil vedle něj. Mrskl ocasem a zívnul. Nebyl zvědavý na nějaké promluvy do duše ani na cokoliv jiného. Věřil že každý byl schopen někoho zabít. A on rozhodně taky nevypadal jako pacifista. Nějak ho s otázkami na tohle téma už ale nedráždil.

-> BAD

POST 2

Zasloužili si to. Oba dva. Pokrčil rameny, jako by mu to nevadilo. Viděl, že jím Khan opovrhoval, od doby, co mu to prozradil. Nebál se, ale vypadalo to, že jednoznačně nebyl spokojen s tím, co slyšel. Mávl ocasem, nadechl se čerstvého vzduchu a nechal se hřát jemnými slunečními paprsky, stejně jako Khan. ,,Nebyly to chyby. Byla to spravedlnost. Ona byla také vrah a byla ostatně horší než já. A ještě k tomu nevěrná. Měla moje vlčata. A chtěla je nechat vychovat nějakým alfovským bastardem," vycenil zuby a zavrčel, byl docela podrážděný. Byla to jeho vina?! Nebyla! Nadechl se a uklidnil se. Otočil hlavu od vlka vedle něj. ,,Nebylo to zlo, co jsem páchal. Vlčice chtěly obětovat svoje vlastní děti za kus masa, aby si zachránily krk. Všichni v okolí byli prohnilí, skrz na skrz. Moje tlupa brala jen těm, kteří si to zasloužili. A nezabíjeli." Oni nebyli vrazi. Jen zloději. On ano. On vrah byl. ,,Vraždil bych znovu, kdybych měl důvod." Nebylo mu to proti srsti. Možná byl prohnilý. Ale od nikoho nečekal pochvalu. Na to že jeho sestra někam zmizela nic neřekl. Zajímalo ho, jestli by jej ona pochopila, nebo se od něj odvrátila, stejně jako její bratr.

POST 1

Poslouchal vlkova slova, přičemž si užíval jemný větřík, který mu pročesával srst. Vysvitlo sluníčko, které hřálo jeho srst a pomohlo mu alespoň trochu uschnout. Jedno oko se zadívalo na nebe plné malých mráčků, přičemž jeho uši pozorně naslouchaly. ,,Nějak tak podobně. Nahánělo mne hodně vlků... vrahů z různých smeček. Nebyl jsem holt moc oblíbený," odfrkl si a uchechtl se. ,,Nechtěl jsem ohrožovat svoji malou tlupu. Většina z nich byli mladí vlci, ještě vlčata. Mohli mít jiný život, ne se plahočit v píscích s vrahem co jim neměl co dát. Tak jsme je nechal tam. Ví jak se o sebe postarat, takže snad nebyli tak hloupí a nepokračovali v tom, co jsem začal," vydechl vzduch z plic a otočil se na Khana. Dobře věděl že staré zvyky se těžce opouštějí. Jen by ho zajímalo, jak se jeho druzi a družky mají. Doufal že všichni žijí dobře. ,,Šel jsem přes hory ke staré smečce, pak jsem ucítil sestru a vydal se tady. Tady jsem ji potkal, no pak zas zmizela. Jak má vždy ve zvyku."

-> Salt

Pokrčil rameny, jako by mu to bylo jedno. I kdyby jej chtěl varovat, i kdyby ne, nejspíše by si dokázal poradit se vším sám. Ostatně, jako vždy. Vlk mu připadal docela jako dobrý spojenec, nebo minimálně alespoň jako živý štít zdarma. Raash se s nikým extra moc nekamarádil. Neměl to v povaze. Ačkoliv Zei mu přišla jako dobrá společnice. Minimálně alespoň jako jedna z vlčic, které za něco stály. Zabít jejího bratra by bylo asi vyloučeno a vzhledem k tomu, že si byli podobní - i tenhle vlk by mohl být k něčemu v jeho životě.
,,Pokusím se. Případně tě vezmu na ramena. Ale když zakopnu, nezaručuju, že nebudeš mít vybitý zuby," zazubil se na vlka a pokračoval. Došli na nějakou příjemnou louku. Rozhodl se na chvíli si lehnout, po vzoru jeho druha. ,,Takže.. co tě přivedlo sem?" Ticho mu nebylo příjemné.

-> Pityas

Možná ho to překvapilo, že všude kolem byla cítit sůl, ač nebyli u moře. Možná za to mohlo ono jezero, kde se krystalky soli objevovaly u břehů. Fuj. Ne že by tady bylo nijak extra teplo a možná byl rád, že se napil v ledové pustině, protože tady z tohohle by to jistě dobrý nápad nebyl. Ač teplota vody byla jistě příjemnější, o chuti se tak říct nedalo. Najendou začalo pršet a on po chvíli vypadal, jako by ho někdo v tom jezeru vykoupal. Na jeho tváři šlo vidět, že s touto situací opravdu není spokojen a měl pocit, že počasí či bohové samotní zkouší jeho křehké nervy.
,,Proč bys mě varoval před nebezpečím? Myslel jsem, že bys mě radši nehcal zabít, než mi pomáhal," zazubil se na něj a švihl ocasem. Vlk se mu docela zamlouval, možná by mezi nimi mohlo vzniknout něco jako přátelství... možná. Jeho sestra byla fajn, on taky nevypadal zle. Ale tak či onak, nebyl moc důvěřivý vůči vlkům. Vůči nikomu. Byl zvyklý starat se o sebe, proto ho ani slepota neomezovala. ,,Můžu tě odfouknout, ale nezaručuju že si při tom nezlámeš ten zbytek noh. " Neměl tak silnou magii, ale možná by se mu to časem podařilo vypracovat.
Vlk očividně mlčel, což Raash nějak čekal. Některé by to pobavilo. Ty vloženě zlé. Možná takové jako byl on sám. Tenhle vlk ale nevypadal, že by takový byl. A zároveň ani ne takový, že by se vyděsil a zmizel. Jen mlčel. Nad jeho poznámkou se uchechtl. ,,Nemám jen rád zrádce." Poté se zadíval směrem k horizontu. V tlupě často vychovával vlčata. Sirotky. Ne, nebyl rodinný typ. Ale měl smysl pro pouta, výchovu a měl slitování. Možná by se dalo říci i trochu empatie. Ale to bylo někde hluboko uvnitř. A mnohokrát už tyhle pocity zabil.

->Laica Mar

Pomalu se stezka uzavírala a oni vycházeli do nížin. Což bylo pro Raashe příjemná změna, vlastně byl rád, že půjde pryč z těchto zmrzlých prostor. Ani v horách totiž nebylo takové teplo, jaké by lahodilo jeho srsti. Vlk na jeho narážky nějak příliš nereagoval a tak to Raashi nechal být. Mrtvé oko se hýbalo společně s tím zdravým, sledovalo okolí, ač nevidělo absolutně nic. Zívl, přivřel oči a zadíval se na hory které za sebou nechali. Sešli do nížiny. Posloucháním se mu cesta docela zkrátila a poměrně i zpříjemnila.
Když vyprávěl o medvědovi, sem tam si neodpustil lehký úšklebek. Poté se podíval na jeho kulhající nohu. ,,Dva mrzáci v horách, vtipné." Švihl ocasem a pokračoval.
Co se týkalo jeho příběhu, potřeboval hluboký nádech, následoval stejně těžký výdech. ,,O oko jsem přišel když jsem bojoval s alfou." Pronesl jednoduše, ale čekal, že to nejspíše nebude dostačující odpověď pro tohohle vlka. ,,Moje, dalo by se říci partnerka, se ztratila. Byli jsme tlupa několika vlků, lovili jsme v písečných pláních kterým se říkalo Mrtvé pásmo." při té vzpomínce se ušklíbl. Možná řekl víc než měl, ale pokračoval. ,,Kradli jsme cizím smečkám a zabíjeli, proto nás neměli moc rádi. Byl to docela fajn adrenalinovej život, když tě pořád někdo chtěl zabít..." Nadechl vzduch do plic a chvíli se odmlčel. ,,Ona se jednoho dne vypařila. Pak jsem tu děvku našel v jeskyni s alfou jedné ze smeček, co nás chtěla vyvraždit. Tak jsem ho zabil. Nechal mi suvenýr." Švihl ocasem, přičemž se poté uchechtl. ,,A jí jsme zabil taky," dokončil svůj proslov. To, že vlčice s ním čekala vlčata a to, že v ten den poumíralo většina vlků, co kdy miloval a to, že se odtoho dne stal zahořklým parchantem, to vynechal.
-> Salt

-> Congelat
Nohy jej zavedly do hor, což bylo dle něj taky ne-příliš adekvátní. Avšak počasí zde nebylo tak studené, jak čekal, takže pobýt tady chvíli nejspíše mohli. Stoupal po strmé stezce nahoru, uvnitř doufal, že je však horská stezka dovede do nějaké nížiny.
,,Možná měla i pravdu," ušklíbl se na tmavého vlka. Čekal, že už mu opravdu co nejdříve skočí na krk, což bylo docela možný. možná mohl přestat rýpat. Nepotřeboval chcípnout - nebo zabít bratra jediné vlčice, která za něco stála. ,,Druhého bratra jsem nepotkal, takže těžko posoudit, ale když to říkáš," pokrčil rameny. Unaveně zívl, zadíval se na malebné nebe. ,,Oh, to nepochybuji, můj život je totiž velice zajímavý," pronesl ironicky, věděl že to vlka doopravdy nezajímá. Vlastně by si mohl vymyslet nějakou totální kravinu. ,,Možná ti řeknu část, když mi povíš, jak se ti stala tahle malá nehoda, jako mrzáček mrzáčkovi, víš jak," zazubil se na něj a otočil na něj hlavu.

-> Common
Koukal se před sebe, nikoliv na vlka. Najednou se pláně lesa změnily v ledové a oni došli k jezeru. Měl chuť vyplivnout nějakou blbou poznámku, ale nechal to tak. Napil se vody z jezera, která byla, nečekaně, hrozně studená. Tady nebude ani minutu! Zpátky do pouště!
,,Vlastně poprvé co jsem ji potkal, utrousila, jestli jsem neviděl dva směšně vypadající pitomce," citoval Zei se smíchem. ,,Potom došla nějak k tomu, že ztratila dva bratry. Ten druhej je milejší, takže tys musel být Khan. Čistá a jednoduchá dedukce," pokrčil rameny a ušklíbl se.
,,Nebyl jsem to já, kdy šel tímhle směrem. Ale tohle je nechutný místo.," zamručel, otočil se na patě a rozešle se pryč.
-> Pityas

Nečekal nic jiného, než to, že se neznámý přiřadí po jeho boku a začne do něj rýpat. A tak se i stalo. po tolika letech v tlupách a s mnohými vlky už dokázal dedukovat chování některých jedinců. A možná to bylo i tím, že tenhle byl podobný své sestře. Určitě to byla jeho sestra, měli skoro totožný pach. Zei mu docela chyběla, ale byl rád, že konečně našla bratra. Chaiani a Khan-fani. Khan-fani je smečkový typ a Chaiani? Ten šel s ním, pokud se ho tedy Khan nepokusil někde cestou zbavit. proběhly mu v hlavě slova od Zei. Podle chování usoudil, že tohle mohl být Khan. Bylo vtipné, že věděl o vlkovi mnohem víc, než on o něm. A to se mu líbilo.
,,Za svůj bídnej život jsem toho naběhal už dost, myslím že bych si zasloužil trochu klidu, hmph," zazubil se na vlka ,,ty bys měl možná začít taky trošku sportovat, trochu pokulháváš, Khane," pronesl jeho jméno, jako by jej znal už léta. Čekal na nějakou.. zábavnou reakci. Jeho výraz ukazoval, že on má tady navrch. Možná čekal útok. ,,Na'arash," pronesl s úšklebkem.

-> Congelat

Otevřel jedno oko - jelikož to druhé bylo tak či onak slepé - a prohlédl si vlka před sebou. Cítil z něj povědomý pach... Zei? Tak tohohle asi sežrat nemůže, proběhlo mu hlavou a odhalil v úšklebku svoje bílé tesáky. ,,Kdo myslíš, že seš, abys mi rozkazoval, hm?" Ohradil se na vlka, otevřel i druhé, mléčně zakalené oko, které se na něj upřelo, ač zřelo jen pouhou tmu. Vstal. Ač byl spíše vlkem pouštním, pocházel z hor. A jeho velikost byla dostačující, aby se vlkovi rovnal. Pak se ušklíbl a mávnul ocasem. Otočil se k nepříteli zády a rozešel se pryč. Čekal, jestli se vlk rozběhne za ním, nebo jej nechá na pokoji. Možná by byl i rád za nějakou společnost. Docela čekal, že vlk bude mít stejnou, či alespoň podobnou povahu jako on. Cítil z něho Zei. Možná to byl její bratr? Ale který?

-> Sněžné tesáky

Možná by se opravdu dalo říct, že to tady nenáviděl. Poušť byla holt poušť, prostě měl rád teplíčko a byl rád, když bylo léto. Teď jej však čekalo jen aprílové počasí, zima, hnusné hory... Kopl do šutru před sebou. Tady v tomhle lese alespoň nepršelo. Jeho srst však stejně byla mokrá a on nenáviděl tenhle den. ,,Že já se doprdele vůbec probudil ze spánku. Proč jsem třeba nechcíp?" Zamrmlal a mávl ocasem. Měl docela hlad, ale jeho lenost zvítězila. Lehl si pod strom a položil hlavu na tlapy. Zůstal však ostražitý.

-> Portál z červené louky

Ocitl se na horách, na kterých mu byla děsná zima. Jak už bylo znát, prostě nenáviděl nic, co bylo spojené se zimou. Přeci jen, on byl pouštní vlk, ne podělaná horská koza. Ne, opravdu tady nehodlal být déle, než minutu. Dostal se do plání, které byly zahalené mlhou. Ne, že by se snad po čichu neuměl vymotat, ale nakonec se stejně dostal z tohohle prapodivného místa do jakéhosi barevného, začarovaného lesa. ,,Pokud se tady objeví nějaké monstrum, opravdu už se půjdu třeba utopit," a s těmi slovy pokračoval dál, když se konečně dostal na místo, které lahodilo jeho oku.

-> Common forest (přes Mlžné a Zaub)

-> Křištálové jezero

Slunce už bylo dávno vtahu. Ocitl se na nějakých pláních, které mu říkaly prakticky nic. ,,Eww." Zamručel, když se z oblak spustil déšť. ,,Bohové si ze mě musí dělat fakt už prdel." Chtěl se dostat z týhle prdele světa. V dálce viděl nějakou horu, dále moře. Prošel přes tuhle louku a zamířil přes velkou Rokli směrem k Nejvyšší Hoře. Tu ani prakticky nezdolal, jen ji jednoduše prolezl a ocitl se na louce, která byla prostě... červrná!
Cítil, že ho k sobě něco přitahuje. Byl opravdu na konci světa? Poté spatřil záři a ta jej vcucla

-> Červená louka přes rokli -> Portál

Zívnul. ,,Proč jsem sakra tady?" Zvedl svůj líný, leč pěkný zadek z měkké trávy a podíval se do vody. Napil se. Uvědomil si, že musel fakt dlouho spát - naposled co tu byl, byla zima. Asi. Bylo načase posunout se vpřed. Ne, že by se mu teda nějak zvlášť chtělo.
Nikdo kolem nebyl, jen on a ledová voda. Smočil na chvíli tlapy, no pak zanaříkal něco ve stylu, že chce zpátky do svý zasraný pouště a vydal se vstříc horám, které nakonec překonal, ač tam byla zima a každý jeho krok doprovázela nadávka a klení.

-> Ostříží zrak, přes Severní hory