Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Pro náš tým, nový Discord -> https://discord.gg/Kk5WUM

Zatím to nevypadalo tak strašně, jak se dalo čekat. Příšera pomalu ale jistě přicházela o oči. Bohužel jí ale asi došlo, že používat tady ocas není úplně nejlepší nápad, tudíž jsme přišli o jednu z mála zbraní, kterou jsme měli v rukávu. K naší smůle dokonce unesla i tu jednu vlčici. Kvůli víru, který při tom utvořila, jsme jí nemohli ani pomoci. Zamračil jsem se a vrhl pohled ke kupě se zbraněmi, která tam jen tak ležela. Šlehl jsem pohledem po černé vlčici, který měla stejný nápad, jaká já. Jsme si snad četli myšlenky nebo co. Kývnul jsem an ní a jal se odvádění pozornosti. Připlaval jsem těsně před příšeru a začal na ní cosi řvát. "Jak je? Víš docela by sám bodlo, kdybys odvalila svůj velkej zadek," musel jsem přerušit svou úžasnou řeč, protože po mě sekla jednou z těch jejích nohou. "No tááák. Přece se tu takhle nebudeme škaredě prát," mrkl jsem po vlčici, jestli už našla to, co jsme potřebovali. A ano našla. Převzal jsem od ní meč a povzdechl. "Tak jak chce, kotě," řekl jsem obludě a šel po druhém oku. To bylo zatím nejméně zraněné. Monstrum se však zabývalo tou tyrkysovo-černou, takže jsem měl dostatek prostoru na to, abych jí do toho oka tu šavli neb oco to bylo, bodl.

//omlouvám se za zdržení, nevěděla jsem, že jsem na řadě :D

No přes hádanky jsme se tedy dostali. "Jasný, že jsem v pohodě," mrkl jsem na vlčici. Následovala ne moc dlouhá cesta kamsi do hlubin moře. Kdybych měl najít cestu zpátky, asi bych selhal. Moc světla tu nebylo, ale ani tu nebylo zase tak moc možností se tu ztratit. Až jsem tedy nakonec narazili na tu obrovskou potvoru.Tři hlavy, nebezpečný ocas miliony ostrých zubů a strašidelné oko/oči. Fujky. Napadlo mě něco podobného co černo modrou vlčici. Že nejlepší bude jí jít po očích. Hned mi vyvstal na mozek nápad, že bych jí do toho oka mohl něco hodit. Jenomže pak mi došlo, že tady pod vodou má magie vzduchu a si moc fungovat nebude. Proto jsem chvilku sledoval práci vlčice a vydal se jí na pomoc. Stejně jako černý vlčice jsem tu obludu šel otravovat kolem ocasu, kterým se následně ohnala, tentokrát jsem šel ale na třetí hlavu, která byla ještě relativně zdravá. Obluda se však trochu poučila z minula a nedala si takovou ránu. Tentokrát už se nesnažila mě opět sejmout ocasem, ale setřást rychlým třepáním hlavy. Stihl jsem jí teda do oka bouchnout, ale nic moc jí to neudělalo. Místo toho jsem sklouzl ke její tlamě, kde mě stihla škrábnout jejími zuby. Jen bože ať nejsou jedovaté. "Možná bychom měli jít všichni na jednu hlavu a nějak jí systematicky ty oči zničit," pověděl jsem rychle a odplaval trochu stranou, abych se mohl rozmyslet co dál.

Události se sehrály docela dost rychle. Vlčice, který měla onen nápad s tím, co by řekla ta druhá, neměla tak úplně pravdu. Nebo spíš špatně formulovala otázku. No popravdě mi odpověď želv lezla krkem. Kdo měl jako čas na to, abychom si tu hráli se slovy?! No ale nezbylo nám moc času, respektive se nám ukázala cesta. Těžko říct, jestli správná nebo dobrá, jelikož se ukázala ještě jedna. Všichni přítomní se rozdělili na dva 'týmy', což jsem na jednu stranu uvítal, protože v takovém počtu bychom se jen pletli a na tu druhou mi to trochu vadilo, jelikož hádanky nebyly zrovna moje parketa.
Narazili jsme na několik mláďat podvodních tvorů, kteří brečeli z důvodu, že chtěli perlu. Jenomže tu byl problém, který mé hlavě dělala problém. Nebo minimálně jsem neměl žádný rozumný nápad jak to vyřešit. Ale ona vlčice ho měla a ukázalo se, že byl dobrý. I následně jsme však narazili na další problém. Ocitli jsme se ve vězení s chobotnicí, která mlela něco o prášcích. Nějakou dobu mi trvalo, než mi odpověď došla. "Vem si od každého prášku půlku," navrhl jsem.

//omlouvám se, že je to kratší

Nestačili jsem si zahrát ani na schovku, protože celou pláží a jak to vypadalo, tak i většinou ostrova se prohnalo zemětřesení. Přitiskl jsem ouška ke krku a doufal, že nás nečeká žádná podobná výprava jako ta, kde jsem se ocitl minula. Na druhou stranu... alespoň byla zábava. Těžko říct, proč jsem se vydal zrovna oním směrem, snad instinkt. Mávl jsem tlapkou na Nyx, aby mě následovala a vydali jsme se za zdrojem zemětřesení. Nebo alespoň tak mi to připadalo. Tlapky mi dělaly ve vlhkém písku stopy, které následně moře zase uklidilo. To mě, přiznávám, trochu deprimovalo.
Když jsme nějaký ten kus ušli, ocitli jsme se ve skupince několika vlků, z nichž jsem žádného neznal. Na Nyx následně promluvila zvláštně zbarvená vlčice (Darkey). Ptala se jí na oči a já samozřejmě věděl odpověď. A protože Nyx si vlčice nevšimla, chystal jsem se odpovědět za ní. hlavně tedy proto, že se jí ptala i její ... kamarádka(Dail)? "Nemá magii, proto nemá barevné oči. Ale nebojte, už jsem jí slíbil, že jí tu magii najít pomůžu," vyslepičil jsem jim. Možná to bylo tajemství, ale když mi to Nyx říkala, nezmínila se, že by to byla tajná informace. Navíc už stejně bylo pozdě.
Před námi se zanedlouho objevila bílá vlčice, která jako duch kráčela po vodní hladině. Vysvětlila nám jakési okolnosti a chudinka vypadala celá utrápená. Tak nějak jsme všichni jako jeden následovali onu vlčici do vody. Bílou vlčici ale naštěstí napadlo, že se nám takhle asi nebude nejlépe plavat a dýchat pod vodou, takže nás změnila do... rybí podoby. To bylo boží. Vesele jsem si prohlížel nově nabyté tělo. Následně jsme následovali světýlko. Pod vodou bylo krásně a já byl koneckonců rád, že jsem byl dole s nimi. Přesto se to všechno zase pokazilo. Nedůvěřivě jsem koukal na želvy a potom na vlčici (Darkey) s jejím nápadem. "Sice úplně nevím jak to myslíš, ale mě nenapadá nic lepšího takže... kdo se ptá?" zazubil jsem se na ostatní a doufal, že se toho někdo ujme. Ty želvy totiž byly trochu strašidelný. To jak měly stejný hlas a předávaly si slovo. No prostě brrr.

//Omlouvám se za post až teď. Chtěla jsem počkat na Nyx a taky jsem prošvihla termín posledních postů :D

KŠM Navinovi (jinou postavu stejně nemám :D), děkuji

PŘIDÁNO

"Umím jenom pár věcí. Ale chci se zlepšovat!" vyhrkl jsem tentokrát já na ni. "Dokážu zvednout do vzduchu nějakou malou věc a to je tak všechno," pokrčil jsem rameny a pohnul ocáskem ze strany na stranu. Jen co sdělila, že nemá magii, pokýval jsem nevěřícně hlavou. Potkal jsem snad nějakého vlka bez magie? Přesto jsem se na ni však povzbudivě zazubil a položil jí packu přátelsky na rameno."Neboj! Časem tu svojí určitě najdeš," řekl jsem nadšeně. Docela mě překvapilo, že Nyx to že nemá magii nevadí. Mně by to asi vadilo. Vždyť... až ji budu umět lépe ovládat, budu moct dělat úplně boží věci.
Byl jsem rád, že ji má lichotka potěšila, protože jsem se fakt snažil být milý a hodný! Teda... jako bych takový nebyl už normálně. Byl jsem prostě rozený gentleman. A vlčice kolem mě to vůbec nedoceňovaly! Konečně tedy někdo pochopil mou hodnotu. Zamračil jsem se a stáhl ouška. "Znáš ho taky?" vyhrkl jsem překvapeně a švihnul ocáskem v písku, takže pár kamínků ulpělo jak na mém kožichu, tak na tom jejím. "Přimáčkl tě k zemi?! Já ho neměl rád spíš proto... že mi nebyl sympatický, než že by mi něco opravdu udělal," řekl jsem zamyšleně tentokrát já. Asi jsme měli špatný odhad na vlky oba dva.Uculil jsem se nad jejím štípnutím do tváře. Jako malé vlčátko. "Kdo by se tě zbavoval! Konečně někdo s kým se dá normálně bavit?" vypískl jsem nadšeně a položil jí packy na hlavu. Spíš na uši než na hlavu. No ano, dalo se spekulovat nad slovem normální. Pro každého to znamenalo asi něco jiného.
Nyx byla jako peříčko. I já se svou silou nesilou jsem neměl problém ji mít na sobě zavěšenou. Přesto se po chvilce odtáhla. Šibalsky jsem se pousmál a v očích mi naběhly ony jiskřičky, které když vidíte u vlčat, bojíte se toho, co přijde. Ale tentokrát jsem se rozhodl nevymyslet nějakou světu nebezpečnou činnost. "Budeme hrát na babu!" vykřikl jsem já a rozhopkal se směrem k vodě.

https://discord.gg/HkszgdX <- kanál pro všechny

"To jo, to by byla nuda," přikývl jsem nad její rozsudkem ohledně barev a očí. Vážně by to byla nuda, vidět jen modře. Nad její další otázkou, jsem opět silně potřásl hlavou. "Jojojo, mám magii! Tu nejlepší," usmál jsem se hrdě a potom se zasoustředil, abych mohl následně větrem načechrat černou srst Nyx. "Mám magii větru," objasnil jsem a přestal jí cuchat srst. "Ty žádnou nemáš? Většinou se to pozná podle očí," řekl jsem zamyšleně. "Ještě nikdy jsem neviděl magii s šedýma očima! Určitě ovládáš prach, nebo tak něco, žejo?!" vyhrkl jsem najednou, protože mi připadalo, že jsem na to kápl. Ještě aby takový chytrý vlčík jako já, ne.
"Jo! Černá je bezva, leskne se, ve tmě není vidět a tak," chválil jsem její kožíšek. Byl opravdu zvláštní. "Teda, ne moc dávno jsem potkal vlka co byl také černý, ale zdaleka neměl tak hezký kožíšek jako ty!" byl jsem překvapený sám ze sebe, jaký jsem jenom hodný a pozorný vlček. Švihnul jsem ocáskem a poslouchal Nyx, jak mluví. Při tom jsem si ještě stihnul prohlédnout okolí. Až teď jsem si pořádně všimnul toho tropického lesíku. Poté jsem ale hned vrátil pohled k vlčici a zazubil se. "To já jednomu takovýmu divnýmu utekl, když se nedíval," ušklíbl jsem se potom se zamyslel. "Elric se jmenoval, myslím...," řekl jsem po chvíli a potom vykulil oči. "No představ si to! On mě sledoval!" vyhrkl jsem, jen co jsem si na naše setkání vzpomněl.
"Taky jsem strašně rád, že jsem tě potkal Nyxuše, je těžký tady najít někoho, kdo se pořád nemračí!" vypískl jsem radostně. "Moji sourozenci k těm mračícím se patří, ale jinak jsou docela fajn," dodal jsem a vrátil se ve vzpomínkách do minulosti. Kde jim je asi konec?

"Fakt? Vidíš přes tu tmavou barvu?“ zeptal jsem se nadšeně a přiblížil své oči blíž k těm jejím, abych si je prohlédl co nejlépe. Potom jsem se ale odtáhl a zvědavě zastříhal ušima. "Kdyby tě to zajímalo, já třeba modře nevidím,“ informoval jsem jí, protože jsem to považoval za dost důležitou informaci. "Kde kdo by to čekal, ale ne. Vidím normálně,“ zvedl jsem packu a ukázal si na oči, jako kdybych jí radil, kde je má hledat. "To by byla škoda, ta černá je pecková!“ prohlásil jsem vědoucně, jako bych snad byl mistr přes barvy kožíšků. A taky jsem byl, vždyť, podívejte se na mě! Taková krásná symfonie barev! "Bodejť by ne, tenhle ostrov je plnej vážných vlků co se jenom mračí,“ odfrkl jsem si nad těmi bručouny, co jsem potkal. Dost mě zarazilo, když mě začala očmuchávat, ale tak nezlobil jsem se, žejo. A aby se neřeklo, udělal jsem to samý. Zjištění bylo víc než překvapivý! "Ty voníš jako kafe!!“ prohlásil jsem na stejně s Nyx. Že voním jako kakao? Celej jsem se musel skroutit, abych si k sobě mohl čichnout. A popravdě jsem nic necítil. Ale to bylo asi normální, protože málokdo cítí svou vlastní vůni, ne?
"Jsem rád, že tě těší, mě taky těší!" řekl jsem jí a široce se usmál. Byl jsem rád, že jsem potkal někoho mi alespoň trochu podobného. "Hehe, to sedí," pověděl jsem, když mi sdělila podrobnosti okolo jejího jména. Byla černá jako noc. Teď mi došlo, že Noc-Nox! Zní to skoro stejně. Ach jaký já byl bystrý vlček. Na její prohlášení jsem rychle pokýval hlavou. "Ano, ano! Budeme ti nejlepšejší vlci na celé ostrově!" prohlásil jsem. "Ne! Už jsme!" opravil jsem a jemně Nyx šťouchl. "Hele chceš vidět příšeru!?" vyhrkl jsem na ní.

Seděl jsem zády ke všemu a civěl na to moře, do kterého bych nejradši skočil. Jenomže jsem se pokusil si ponechat svou čistou a suchou srst ještě pár chvil. Když v tom za mnou někdo promluvil. Polekaně jsem se otočil a vyskočil na tenké nožky, které by mohly patřit spíš nějaké srnce než mně. Sjel jsem vlčku pohledem a musel uznat, že je vážně zajímavá! "Ahoj!" vyhrkl jsem a začal mávat ocáskem ze strany na stranu."Hele, vidíš přes ty oči?" dodal jsem rychle, protože mě to opravdu zajímalo.
Oči měla skoro černé, to musela vidět jen tmu. Nebo ne? Tak já taky neviděl jen modrou. "Je to tu super! Hlavně ten písek! Podívej, jak je bílej! Je to vůbec možný? Myslíš, že ho vypražilo to slunce?" podíval jsem se na oblohu a zamračil se ke slunci. Na její otázky, jestli tu může zůstat jsem rychle zakýval hlavou, na znamení, že rozhodně chci aby tu zůstala! "Rozhodně mi to nebude vadit. Konečně jsem potkal někoho normálního!" usmíval jsem se vesele. Myslel jsem to vážně, konečně někdo, kdo se jenom nemračí. "Já jsem Navin. Navin, jako Navin. Navin, první svého jména!" vypjal jsem hrdě hruď. Potom jsem se zazubil a koukl zpět na ní. Nemohl jsem odtrhnout oči, měla dokonce i jinou srst než většina vlků. Opět jsem začal horlivě přikyvovat. "Jojo, můžeme se seznámit!" přitakal jsem a zašvihal ocáskem.

//Takový to, když se potkají dva hyperaktivní cvoci :D

<- Bašta přes Ostříží zrak

Doběhl jsem až na tohle místo. Musel jsem okouzleně otevřít tlamičku a pozorovat okolí. Bylo zde krásně, jako v ráji! Přiťapkal jsem až k vodě, kam jsem strčil tlapičky. Poposkočil jsem ve vodě, až se spolu s pískem rozstříkla po okolí, a i na mě. Přivřel jsem očka a oklepal se. Litoval jsem toho, že jsem tu sám, protože tady by bylo fajn si s někým zadovádět.
Vyletěl jsem z vody a upřel kukadla na podivné stvoření, které jsem ještě nikdy neviděl (kraba). Přiblížil jsem k němu opatrně čumák a potom rychle ucuknul. Pohlo se to! S nastraženýma ušima jsem na to stvoření čuměl a nakonec se od něj přece jen odvrátil. Připadalo mi totiž docela nechutné.Popošel jsem opět blíž k vodě a sedl si. Třeba uvidím nějakou barevnou rybku nebo tak něco! To by bylo super, protože rybičky já měl rád, Jen škoda, že to byly potvory mrštné a kluzké. Vždycky se vyvlíkly, mrchy jedny.

<- Katakomby přes Rokli

Uvolněně jsem se nadechl. Mohl jsem si konečně jít, kam jsem chtěla a nemít přitom v hlavě otravný hlas. Ale na druhou stranu to bylo alespoň k něčemu dobré. Vesele jsem si vykračoval v travičce a rozhlížel se kolem sebe. Kdybych měl hlad, možná bych se pokusil si něco ulovit. Nastražil jsem uši a zavětřil. Zvěře tu bylo podle pachu hodně, také jsem ale cítil i vlčí pach. Byla to skupina se kterou jsem sem přišel. Nešel jsem však po její stopě k portálu, jak to z nich udělá asi většina, nýbrž kamsi na druhou stranu. Nebo se mi alespoň zdálo, že na druhou stranu.
Už mě nebavilo jen tak nudně ťapkat a tak jsem se rozběhl. Ne moc rychle, ale přesto to bylo lepší než loudavá chůze. Poskočil jsem si a zatřepal hlavou. Bylo to takové osvobozující. Nekoukal jsem pod nohy, takže bylo docela štěstí, že jsem nikam nespadl. Doufal jsem, že někoho potkám, protože být sám se mi zase moc dlouho být nechtělo.

-> Irisin Ráj přes Ostříží zrak

Radostně jsem sledoval, jak monstrum padá k zemi. Já k tomu sice moc nepřispěl, ale i snaha se cení ne? Alespoň, že ostatní byli co k čemu a své elementy ovládali o něco líp než já. Následoval dar, v podobě přívěsku s kamenem v barvě mého elementu. S úsměvem na tváři jsem sledoval, jak se mi věší kolem krku. Poté už jsem se ale neusmíval, jelikož praskl. To mi bylo docela líto, jelikož byl hezký a já si přívěsek přál!
No ale co jsem mohl dělat. Rozhodně jsem neplánoval v těchto ošklivých končinách zůstat. Pohodil jsem ocáskem a otočil se směrem k přítomným. "Bylo to s váma fajn, ale jste na mě moc tichý," zazubil jsem se na ně a otočil se k nim zády. Pomalu jsem se vydal na světlo a už se těšil, až to tady projdu bez hlasu v zádech, který mě svým příběhem nakonec dost překvapil. Teda... nechtěl bych mít takový děcko.

-> Bašta přes Rokli

Mně nebude vadit ať to bude jak to bude :D ale jestli vyhrají dvojice, zabírám si Nyx :3