Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vnímal brebetění jeho dcer a následně i to co říkal jeho bratr. Podíval se na dcery a povzdechl si. "Jsou. Jsou dokonalé..." Odpověděl mu nakonec mírně přiškrceným hlasem. Rozhodně si on to dětství tolik nepamatoval, ale pokud to on říkal. Rhaaxin tomu nemohl nejspíše uvěřit, že se ten "horší" z těch dvou stal otcem. Přesto se tomu tiše uchechtl. Nakonec se ho zeptal na to, co nejspíše mezi nimi leželo. Bylo dobré si to vyříkat. Nadechl se proto trhaně. "Protože poté co jsem změnil kožich ses ke mě choval hnusně. Tak jak bych od bratra nečekal. Já si otce nepamatuji... moje vzpomínky jsou v mlze a nechtěl jsem... být jako moč. Necítil jsem takové spojení s mými kořeny. Ale pokud tě to potěší tak jsem uvažoval. Změním znovu srst. Jen co holky pochopí ten koncept. Stejně jako tohle krmení... bláboly... Ugh to co se snažím říct je jedno. Jen jim prosím necpi do hlavy, že blesky jsou nejlepší... nechci aby... pak byly hnusné na Deinell. Jejich matka nemá blesky a nechci, aby si jí či dalších vlků nevážili jen kvůli elementu." To byl jeho jediný problém s tím. A teď když to bylo venku se cítil lépe. Vydechl uvolněně.
Nakonec se ale přeci jen zadíval na děvčata, co se stejně chtěla se strýcem setkat a tak jim mírně ustoupil. "Jejich matka je tulačka. Než jsme stihli dojít ke smečce, aby porodila tam, tak už chtěly na svět. A momentálně... spí. Musel ji porod skutečně vyčerpat. Což mi přivádí k otázce. Jak je na tom smečka?" Ptal se bratra s vážností a do toho kontroloval dcery. Jen co bratr začal využívat blesky vlčata více stáhl. Nechtěl, aby je to koplo a ještě by tu měl dvě kuličky nabité energií, co nedokázaly ovládnout. Naxin se od vlčat znovu mírně vzdálil a zavřel oko. Soustředil se na to, aby jeho srstí začaly poskakovat maličké výboje energie než je uvolnil a zasáhl jimi strom. Ten se se zapráskáním jal kácet pomaličku k zemi jak ho sežehl. "Trénoval jsem..." Sdělil nakonec svému bratrovi. Nakonec se podíval na dcery. "Jednou to budete ovládat také. Jednou. Ne dnes a ne zítra. Chce to praxi. Jako každý element." Poučil je a věnoval bratrovi pohled, který značil jediné. Ať se mu nesere do výchovy.

Ach božínku, jak ty děti občas byly otravné. A jak ty jejich otázky nedávaly smysl! Teda celá jejich mluva nedávala smysl. Co to sakra říkaly? Ale naštěstí to byl jeho otec a dávalo mu to smysl. Relativní smysl. "Bohové se většinou neukazují. Jsou až moc zahledění do svých věcí. Objeví se jen, pokud je jeden skutečně potřebuje a ani to tak..." Hah kde byli bohové během potop? Nikde! Museli se o své životy starat sami. Pak opakovali slova. "Příkré... to znamená, že ta cesta je až moc nakloněná, klouže a blbě se po ní jde." Snažil se dcerám vysvětlit, když Noemi položila tu otázku. Přejížděl po nich pohledem. "Lov je činnost při které jeden získá jídlo. Jídlo slouží k energii. Energie zase k pohybu." Zjednodušená rovnice pro dětské mozečky. Nebo se o to aspoň snažil.
A pak... pohledem se podíval směrem, kterým uslyšel ten hlas. Rhaaxin. Jeho bratr si k nim kráčel jako kdyby se nic nedělo. Zaštítil svým tělem vlčata. "Raylo, Noemi, držte se za mnou." Zavrčel na vlčata. Nevěděl jestli mu po tom co říkal mohl věřit. "Ano. Jsou to moje vlčata." Tak aspoň tu otázku pochopil. "To je váš strýc. Můj bratr a taky vládce blesků jako vy." Představil svého bratra. Přesto se na něj nedůvěřivě díval.

<-- Sněžné tesáky
Rayla si myslela, že byl nejlepší, jenže on věděl moc dobře, že není. Přece jen mu to dost jasně naznačil Rhaaxin, když se snažil znovu pochopit to kým byl. Rhaaxin, když si na něj vzpomněl, tak rozhodně nechtěl aby se jeho děti dostali momentálně do blízkosti k němu ani k Atroxovi. Jenže by je ve Zlaté smečce měl představit. Aspoň Barnatt! Barnatt vždy bude mít milá slova. "Nejsem nejlepší, Raylo. Nikdo na tomto světě se nemůže považovat za nejlepšího až na bohy. Vlastně bohové jsou něco více než běžní vlci. Jsou to... neskutečně chytří, silní a dokonalí vlci. Které občas, skutečně občas můžete vidět v různých příležitostech. Ale... o tom více jindy." Noemi během jeho povídání zkoumala jeho jizvu a on se jí přikrčil, aby mohla na ní mít lepší výhled. Takové menší gesto, které pro dceru mohl udělat a ukazovalo to, jak moc mu na ní záleželo. "Noemi, dcero moje, jednoho dne si každý odnese jizvu. Není to ale nic strašného. Hodně jich můžeš zamaskovat srstí." Vzal svou packu a odrhnul si srst na krku. Stále ještě přikrčený, aby dcery viděli dlouhé šrámy na krku, tam kde byla hustá srst. Noemi se dušovala, že se nemusí zvedat. "Dříve či později taky upadneš. To je všechno součástí růstu." Povzdechl si Naxin. Ještě před chvílí byly bezbranné uzlíčky, klouzky, na zemi. Sotva se hýbali a teď se s nimi dohadoval. Jak život tak rychle utíkal.
Nesl je a dcera protestovala. Podle hlasu znovu Noemi. Rayla na rozdíl od ní byla vyrovnaná. "He to nehehzebne." Zahuhlal když je nesl. Ladně s nimi zdolával srázy a strmé klesání. Čas od času se musel zastavit a zjistit kam by měl právě teď klesnout. Když byli zase dole, tak je položil. Možná nestáli na packách, ale s tím jim pomohl případně. "Cesty jako ta z hor jsou zatím pro vás nebezpečné. Proto nesmíte teď samotné. Ale jednoho dne... vám to zas tak příkré připadat nebude a to bude ten den, kdy to zvládnete." Odkašlal si Naxin, Kéž by někoho takového měl taky v dětství. Mírně zavrtěl hlavou, aby se zbavil té myšlenky. "Nuže jsme tady. Můžeme si chvilku zahrát než vás naučím lovit." Snažil se jim dát chvilku hry. Mohli třeba hrát na honěnou.

Nečekal že si takhle rychle zapamatují nějakou lekci, kterou by jim poskytl. A pak začínal vymýšlet. Ne, na Mlžné pláně je nevezme. Tam by se mu ztratily v mlze a on by s jedním okem měl problém je najít. Zamýšlel se nad tím, co všechno bylo třeba ještě udělat. A pak to přišlo. Rayla padla na tlamu jen kvůli tomu, že jí Noemi zaútočila na packy. Zasmál se tomu tiše. Opatrně se sehnul, aby dceru vzal do tlamy a postavil jí na nohy. "Proto je důležité útočit na nohy. Kord někomu jako jsem já, kdo má bebí na celém těle. Pro vás bude lehčí tomu říkat bebí, ale jsou to rány. Jizvy dokonce. Jizvy vlk získá, když se třeba s někým popere a vyhraje. Je to jako medaile. Znamená to, že přežil. Po každém pádu jak emočním a nebo fyzickém je důležité se zvednout." Naxin razil teorii, že prostě s dětmi se má mluvit narovinu. Ne žádné obcházení. Balení do bublinkové folie jim nepomůže. Ba naopak jim uškodí. "Teď vám s tím zvedáním po pádech pomohu, ale jednoho dne už vás nebudu krýt. Nebudu vás hlídat a ňufat. Reálný svět není růžový... je krutý a vy se v něm musíte naučit přežít." Věnoval jim další životní lekci. S tím pokynul na cestu dolů. Raději obě dvě dcery vzal za srst na zátylku. Kůži jak nosí další mladé. Byli ještě relativně obě dvě mladé, aby je ještě obě unesl. Vydal se s nimi onou cestou. Nesl je do nížiny, kde by je následně mohl položit.
-> Zubří pláň

Dítka toho moc nechápala. Toho se nebál. Byl na tuhle možnost připravený. "Ano. Do nohy. To je to na čem stojíte. Tomu se říká noha. Tomu celému. Tomu co je přímo na zemi se říká packa." Snažil se jim vysvětlit Naxin. Sledoval jak se Noemi podívala až moc blízko ke srázu a to už jí jen chňapl za srst a přitáhl jí dál od okraje. Jasně u toho zavrčel varovně, že tohle skutečně ne! Jenže to co nečekal bylo to, že jim bude vysvětlovat co znamená zemřít. "Uhm, uhm... zemřít je když prostě už nejsi. Nikdy nebudeš už existovat. Nikdy neuvidíš mne, mamku. Tvoje tělo tu zůstane a bude tlít... jen protože přišel tvůj čas nebo jste udělali chybu." Vysvětlil jim nakonec. Možná to bylo kruté, ale lepší než když jim bude mazat med kolem tlam. Nebylo by to od něj fér.
Sledoval jak si jeho dítka hrají. Ulevilo se mu to takto vidět. "Jdeme do nížiny. Tady akorát spadnete!" Zavelel hlasem, kterému se prostě říct ne nedalo.

<--- Mezizoubky
Ach, tohle byla situace, kterou přesně nechtěl. Dostat se do ní bylo nepříjemné a spíše stresující. Byl sám, bez pořádného zadního běhu a jednoho oka na dvě koule nabité energií. Naxin si byl moc dobře vědomý toho, že oproti těmto dvěma štěňatům strádal hlavně na rychlosti. "Noemi! Nech ocas tvé sestry. Bez ocasu to nemá smysl, ale když bys jí chtěla ulovit, tak je to lepší do nohy." Snažil se aspoň něco naučit dceru. Až teď si více uvědomoval, jak byl bez Deinell zoufalý. Podíval se na dcery a povzdechl si. Stáhl uši více k hlavě. Fajn, Naxine. Něco si o životě pamatuješ. Nesebralo ti to všechny vzpomínky. Navíc jsi byl v té svatyni a cítíš, že máš plný potenciál. Tvoje magie je navíc zcela silná. Snažil se uklidnit sám sebe, ale nedařilo se to. Stále byl nervní. Stále se bál toho, že by se mohlo cokoliv podělat. A on už ve svém životě přišel o tolik věcí.
Ostré světlo ho oslnilo v moment, co dcery vystrčil z úkrytu a kontroloval je, aby nezahučeli hned do první propasti. Fajn, možná nebylo dobré si vybrat úkryt v horách s malými vlčaty. "Dojdete až moc k okraji a zemřete." Upozornil je dříve než si uvědomil, jaký to pro vlčata asi bude mít efekt. "Teda, ehm, budete spát navždy." Opravil se pak hlasem plným zmatků.

Dcery byly aktivní a chtěly jít rozhodně ven, ale Naxinovi čím dál více docházelo, že by to sám nezvládl. Kde byl ten bručoun, který by mu pomohl? Kde byl zrovna teď zrzek? Deinell spala. A on jí tedy nehodlal probouzet. Nejspíše jí porod vyčerpal více než si kdy myslel. Možná na ty další vlčata nebude tolik spěchat. Odkašlal si. Podíval se na dcery a pokynul hlavou. Ve své hlavě momentálně složil pláun, který by mu mohl pomoci s tím, aby venku z těchto dvou bleskových vlčat nezešílel. "Nuže, jdeme tedy ven. Chci abyste mne poslouchaly na slovo a drželi při mně stůj co stůj. Venek není zase tak přívětivé místo. Může vás chtít třeba sežrat větší predátor nebo jiný vlk." Snažil se varovat své dcery. Nechtěl, aby se jim cokoliv stalo. A pak tedy je popostrčil směrem ke vstupu do jeskyně. Do jejich úkrytu. Sněžné tesáky nebyli nic pro vlčata, co by se mohlo odehrát lehce.
---> Sněžné tesáky

Pokynul hlavou směrem k Deinell. Rozhodně to pro něj byla ta nejlepší. A možná pak na pár chvilek usnul, než se zase probral. Překvapeně zamrkal a podíval se směrem k těm dvěma. Jak se zdálo, tak čas tu byl neúprosný. Podíval se na Deinell a drknul do ní opatrně čenichem. Její vůně byla nádherná, ještě snad hezčí než cokoliv předtím. "Deinell... zlato... je čas vzít naše malé princezny ven." Snažil se jí probrat milým hlasem. Ty dva klouzky jejich. Krásně žluté dcerušky. I když stále ve svém nitru doufal, že se vybarví do jiných barev, což on nikdy neudělal. Což pro něj vždy bylo... nemožné. Nasál vůni jejich okolí. Byl čas ještě jejich dcery nakrmit. Měl by pro ně něco ulovit. Ale co? Co bylo výživné? Králík? Na první okušení masa to pro ně bude asi nejlepší. "A ulovil bych tam zajíce." Osvětlil jí nakonec své myšlenky.

Podíval se na své dcery, co měli údajně očka po něm. Překvapeně zamrkal a pak se jim skutečně na oči podíval. Ach, blesková vlčata. První po tolika letech, co oni dospěli a co se naučili, že svět není zase tak příjemné místo. "Ach, no roztomilá očka. Ukazuje to, že se skutečně budeme moci těšit na výboj. Takže doufám, že sis to užila dokud tyhle kuličky nemají projevený element a zatím se..." Zarazil se, když se obě dvě dcery rozplácnuli poté co je olízl. A to jim to tak šlo. Musel zadržovat smích. Přece jen si jako otec nemohl si dovolit smát se vlastním dětem. A nebo snad ano? "Jo, tohle jak se rozplácávají každých pár kroků jim jako klouzkům sedne... Rayla říkáš? Hmm.. jako my všichni máme ve jménu x a to se mi zase nelíbí. Takže bych se podobnosti jmen vyvaroval. Dal bych něco zcela jiného." Zamyslel se nad tím Naxin. V hlavě mu běžel pomyslný seznam jmen. Barnatt po matce, leč nevlastní? Ne. To by nešlo. Nic s x. Za což ho pak asi Rhaaxin nebude mít rád, no a co. Nebyli to jeho děti, aby rozhodoval o jménech. Až si je udělá, tak se klidně budou jmenovat Xena a Xera. Aby si zachoval to milované x. "Noemi." Odpověděl nakonec po chvilce přemýšlení.
A s tím se pak bavila o tom, že měla hlad. Netrvalo to ani pět minut než se vrátil se zajícem. Jen pro ní. Dal jí ho k nohám. Lehce osmaženého jak ho sejmul blesky a vlastně mu vyřadil pumpu. "Neřekl bych, že to je kamarád. Ale prostě jen... Ezra... totální blb s egem velkým jak celá tahle jeskyně a možná ještě větším." Urazil ho. Ale kdyby ho znala, tak by vlastně věděla o čem to mluvil. Dcery spolu chtěli bojovat. Nechával je. Potřebovali ze sebe dostat tu energii. Pokud by to ale bylo více dramatické, tak by je oddělil.

Byl zadýchaný a sotva se plížil v moment, co se dostal do úkrytu. Bylo to neuvěřitelné, že už se jejich vlčata projevovala. "Promiň mi to, moc se omlouvám... po tréningu s mistrem jsem se cítil neskutečně unavený a navíc jsem čekal na vlka. Chtěl jsem ti ještě něco ulovit, musíš mít hlad." Povzdechl si tichým hlasem Naxin a přišel ke své partnerce. Olízl jí na čele a podíval se na jejich dvě holčičky. Každé z nich věnoval olíznutí. "Jsou dokonalé... je ti líp jinak? Dostala jsi ze sebe všechno? Myslím tím ty obaly, ve kterých byly holky schované ve tvém břiše... teda ne že bych toho zase věděl tolik, ale tohle si zrovna pamatuji. Navíc Ezra... či jak se ten cizinec jmenoval říkal, že budou tak za měsíc mluvit, možná dva. Nevěděl prý přesně." Snažil se jí povědět to všechno co on prožil.

<-- Temný les (Přes Hraniční a přes Kvetoucí)
A tak se dostal do tiché zátoky, která byla poslední dobou obydlená rodinkou Goarthaur, od vlka kterého nejspíše on ani neznal a kdyby věděl, že zrovna oni měli vlčici, co ovládala element který ten jeho co se týkalo dědění dominoval, tak by si nejspíše upíchl rodinu s ní. Ale tak Deinell miloval a měl s ní vlčata z lásky. A nejspíše spolu pak zůstanou a utvoří spolu pár. Podíval se na nebe a pak zase na cestu před sebou. Zbýval ještě takový kus. Naxin skutečně nebyl nadšený, ale dokázal se kousnout k tomu, aby splnil svůj cíl. Nakonec se přeci jen rozešel zase dál. Přecházet několik území bylo riskantní. Bylo to neskutečně riskantní, ale on toho nelitoval. Jeho rodina byla přednější. A možná za sebou nechával sežehlou trávu, jak okolo něj metaly blesky.
--> Mezizoubky (Přes Mlžné a Sněžné)

<-- Mlžná džungle (Přes Les u Mostu, Most)
Naxin se cítil jako kdyby mu za prdelí hořelo jak pelášil směrem k domovu. Sakra, nebude se na něj Deinell zlobit, že byl tak dlouho pryč? Nebude se na něj zlobit snad samotné božstvo, že opakoval chyby několika rodičů? Ne, potřeboval zesílit kvůli nim a jen kvůli nim vypustil skoro ve svatyni duši. Nadechl se trhaně a odkašlal si. Nemohl zemřít cestou domů. To by skutečně byla katastrofa. Naxin se znovu trhaně nadechl a musel zpomalit. Na tom mostě se nedalo jít tak rychle jak by si on představoval. Přesto se nezvával. Nevzdával se a pokračoval. Cítil jak se mu snad v tlamě hromadí krev. Ale přesto to nenechával být. Potřeboval za rodinou. Potřeboval se s ní zase setkat. Cítil jak se v něm aktivuje magie. Bude tam snad brzy.
--> Tichá zátoka (Přes Hraniční a Kvetoucí)

<-- Svatyně
Neměl čas ztrácet čas, takže když se Ezra stále neukazoval venku ze svatyně, tak se rozhodl, že prostě půjde dál. Musí jít dál, aby byl zase brzy blízko své rodině. Nevěděl jak dlouho byl pryč a zdali jeho vlčata nezačala náhodou projevovat to, co měla na srdci. Aneb skákat Deinell po bříšku, aby dostali z ní dostatek mléka. Naxin byl dosti nervní. Sakra, neexistovalo něco jako rychlý přesun? Muselo, ne? Potřeboval postupovat rychlým tempem. Dalších šest měsíců se od své ratolesti rozhodně nehne a nechce, aby se od ní hnula ani Deinell. A i když ta si nejspíše taky musela odpočinout. Měl by jí vystřídat. Kvůli tomuto neměl ani jasné myšlenky. Přesto se rozběhl směrem k domovu a svůj jazyk měl až na vestě jak pokračoval.
--> Temný les (Přes Les u Mostu a Most)

Vlastnost||Má tolik procent||Plná procenta||Kolik chybí
Síla || 53% || 82% || 29%
Vytrvalost || 7% || 85% || 79%
Rychlost || 2% || 43% || 41%
Obratnost || 1% || 44% || 43%
Schopnost lovu || 1% || 46% || 45%
236%

Využívám všech svých 18 mincí
18 x 8 = 144
a k tomu přičítám svůj 70% bonus tudíž 144:100 = 1.44 x 70 = 100.8
takže k rozdělení po návštěvě svatyně budu mít 244 procent. Potřebuji jen 236 a tudíž 8% připadá adminům

<--- Les u Mostu (Přes Mlžnou džungli)

A tak se konečně dostal na to místo o kterém každý mluvil. Nejistě se rozhlížel a uši měl div ne zatlačené do vlastní hlavy. Sledoval své okolí a když vykročil ze stínů vlk tak se div ne nepodělal. Sledoval ho a velice brzy mu došlo, že to je samotný mistr o kterém tolik slyšel. Naxin se trhaně nadechl a mírně sklopil hlavu ve znamení úcty. "Mistře, rád bych využil vaše služby a trénoval pod vaší tlapkou. Mám děti kvůli kterým chci zesílit. Mám rodinu kterou bych chtěl tímto zesílením ochraňovat. Dovolte mi to prosím." Poprosil toho vlka přidušeným hlasem. Jako kdyby jeho majestátnost nutila samotného Naxina jen poraženecky mít svěšenou hlavu. Když viděl koutkem toho jednoho oka, jak mu vlk pokynul a natáhl packu jako kdyby očekával platbu. Naxin chvilku přemýšlel čím by mu měl zaplatit a nakonec mu dal ty podivné mince. Mistr spokojeně pokynul hlavou a dal mu najevo, aby ho následoval.

RYCHLOST

A tak se ocitl v nějakém prostředí. Náhlé světlo ho nutilo mrkat, ale než se stihl plně vzpamatovat, tak se už okolo něj prohnal mistr. Naxin zaskučel. Jeho nejslabší schopnost, která rozhodně nebyla příjemná na tréning. Rozhodně to nebylo příjemné na to, že předtím šel takovou štreku. Přesto se Naxin rozběhl za mistrem. Zdálo se mu, že si s ním chvilkami onen vlk hrál. Jako kdyby na něj schválně čekal, než se zase rozběhl směrem dál. Naxina to tak akorát štvalo. Dával mu plané naděje, že jej chytí a ono nikdy nic nepřišlo. Zasténal, když se již po několikáté přibližoval, ale vlk zase vyrazil a zmizel mu snad před očima. Naxin ztrácel naději. Chtěl to celé zabalit a vzdát to, jako kdyby to snad nemělo smysl. K čemu to bylo, když nakonec zase uteče? K čemu to bylo, když byl pomalý a nikdy nebude rychlý. Vzpomněl si na své dcery. Jednou mu také budou utíkat a už jejich matka měla navrch, co se týkalo rychlosti. Jak je pak chtěl dohnat? Packa před packu. Odražení a skoro přizabití se. Naxin se rozhodně nenechal zastrašit ničím, co by mohlo přijít, ale nepřišlo. Ne. Nemohl mistra nechat vyhrát. Byl snad odrazem toho, jakého potencionálu měli dosáhnout? Protože se mu zdálo, že ho skoro dosahoval. Že mu skoro byl nadosah a nakonec přeci jen chňapl po jeho ocase. Dostal ho! On ho dostal. Jenže než se stihl pořádně radovat, tak se prostředí změnilo.

OBRATNOST

Změnilo se v džungli ve které snad nikdy předtím nebyl a nebo si to nepamatoval. Změnilo se v něco, kde neměl šanci excelovat. Chvilku přemýšlel jaký je tu háček a přišel na něj, když se rozběhl. Překážky. Sakra. Před jednou to sotva neubrzdil jak se jí lekl. Chvilku pozoroval jak se to celé kroutilo, pohybovalo a ty překážky, které se ani nehýbaly. Pokyvoval hlavou jak se snažil vymyslet plán, který by ho rozhodně nezabil. Nezabije ho to. Měl rodinu. Ženu za kterou se musel vrátit. A tak se konečně odrazil a vydal se překážkami. Zprvu vypadal jako raněná srna přeskakující klády před lovci, kteří se jí snaží zabít, ale nakonec se to pomaličku měnilo k lepšímu. Každým dalším skokem či vyhnutím pociťoval jak začínají jeho svaly navykat tomu, co by měli dělat a co zase byl chybný pohyb. Přesto chvilkami ještě vrávoral jak se to zničeho nic snažil vybrat. Zaskučel v moment, co se ozvalo lupnutí v jeho noze. Ne, nemohl přestat. Zatnul zuby a znovu se zvedl ze země. Rozběhl se dál. Skok za skokem. Odražení se za odražením. A bylo to jako jeho získaná vlastnost. V dálce viděl cíl. A oddělovalo ho několik ještě těžkých překážek. Vyskočil na kládu, co se na vodě nebezpečně protáčela a přebíhal po ní. Následně vyskočil a dopadl na houpačku. Přeběhl po ní ladně a přeskočil dvě spadlé klády na sobě. Konečně se ocitl v cíli. Nestihl se ani vydýchat než se terén změnil.

SCHOPNOST LOVU

Sakra, znovu byl v té džungli, ale teď byla jiná. Teď tu byl dostatek porostu, aby se v něm něco schovalo. Naxin nechápavě sledoval tu změnu a snažil se okem vyhledat mistra. Aby mu pověděl, co to sakra mělo znamenat. Ale nenacházel ho a tak mu nezbývalo nic jiného než na to přijít sám. Ještě dříve než stihl cokoliv udělat tak okolo něj proběhla myš. Schovala se v jedné z děr, která byla v tom porostu. Ach, takže tam to bylo zakořeněné. Lovit ho tímto učí. Něco o čem se mu předtím jen zdálo. A myši byli asi to nejlehčí, co mohlo být. Naxin velice brzo pochopil, co musel dělat. Svůj čenich nastavil do vzduchu a snažil se nabrat vůni myší. Jak se zdálo, bylo jí tu skutečně dostatek. Že by u něj bylo několik nor spojených podzemními chodbami? Ah, jak se zdálo, tak se to jevilo jako největší pravděpodobnost. Začenichal znovu a snažil se i zadupat packami, aby poznal, kde se sakra ty zpropadené myši nacházeli. A pak proběhla znovu mezi jeho packama. Frustrace, kterou pociťoval byla hmatatelná. Měl chuť se tam na místě rozbrečet a vzdát to, ale to nepřipadalo v úvahu. Zamyslel se nad tím ještě jednou a pak se rozhodl použít i svou magii. Když je v něčem slabý a pomalý, tak si pomůže tímto. Okolo něj to začalo jiskřit a znovu zadupal. V moment co se další myš jala probíhat okolo něj, tak jí skolil elektrický výboj. Vítězoslavně zavrtěl ocasem. A pak už to šlo lehce. Myš za myší padaly k jeho nohám. Byla by na něj Deinell pyšná? A co taková Barnatt?

VYTRVALOST

Než se stihl probrat pořádně, tak se prostředí zase změnilo. Jak se to mohlo sakra takto často dít? Mohla za to magie toho místa? Mohlo za to něco jiného? Nehodlal se v tom matlat. Teď ho čekala další výzva. Podíval se na hory na jejichž úpatí se nacházel a zhluboka se nadechl. Jenže to co přicházelo mu ještě více stáhlo žaludek. Bouře. Něco co by asi běžnému vlkovi dělalo mnohem větší problém, ale on byl potomek samotné bouře. Pro něj bude problém to co přicházelo s ní. Ta tma a déšť spolu s větrem. Nechtěl na to myslet a raději se proto vydal směrem k vrcholu. Packy mu klouzaly i bez toho, aby mu pršelo a foukalo proti obličeji. Proto když to přišlo, tak se vždy o pár metrů sklouzl. Jeho packy bolely a on za sebou zanechával krvavou stopu. Zanechával jí za sebou a on nevěděl jestli to ještě vydrží. Nohy se mu podlamovaly a on chvílemi byl dost blízko k tomu, aby to vzdal. A když viděl jak je konec tak blízko a přesto tak daleko, nepřidalo mu to. -Dobře, Naxine. Je to bouře. A ty jsi z ní zrozený. To dáš! Nevzdávej to, když jsi tak blízko ke svému cíli...- Snažil se povzbudit sám sebe. Mohl to dokázat? Dokáže to! Tady není žádný mohl by. Tady je prostě čistý fakt. Vydal se znovu do chůze. Vydal se a pokládal tlapku za tlapkou. S hlavou sklopenou a ušima přiraženýma k hlavě, aby kladl co nejmenší odpor větru. A pak... konečně se mu to podařilo. Nemohl tomu uvěřit.

SÍLA

Neradoval se z vítězství zase tak dlouho. Čekala ho ještě poslední vlastnost kterou netrénoval a tou byla síla. Zase se ocitl ve svatyni. Jeho oči si navykali na přítmí podstatně lépe než na to světlo. Nečekal to, že by po něm skočil samotný mistr ze zálohy. Ohnal se po něm a chtěl si do něj kousnout. Chtěl mu dát najevo, že takto skutečně ne. Překvapil sám sebe, jak silný jeho skus už byl oproti tomu, kde to začínal. Neváhal a strhl ze sebe mistra. Zavrčel a kroužili okolo sebe jak dva supi vyhlížející si toho druhého jako chutnou kořist. Naxin nečekal dlouho. Využil momentu a skočil mistrovi po krku. Moc zkušeností s bojem neměl, ale představoval si obranu své rodiny. Mistr se skutečně bránil a snažil se ze sebe vlka setřást, ale Naxin se nenechal. Přesto pustil když sám schytal kousanec do bolavé nohy. Další kroužení okolo sebe a následně skok ze strany Naxina. Využil toho momentu, aby pod sebe mistra povalil a když už mu chtěl rozervat hrdlo, tak se zastavil. Držel mistra tak, že se už nemohl zvednout. Vyhrál.

Konečně bylo po všem a on se ocitl zase naproti tomu podivnému vlkovi. "Díky moc." Zamumlal a vydal se pryč. Co nejrychleji od něj. Tenhle zážitek opravdu nechtěl opakovat znovu. Jen blázen by snad chtěl.

--> Mlžná džungle

SCHVÁLENO

<-- Severní hory (Přes Luku)
Protočil okem a ušklíbl se. Jako kdyby si snad ten zrzavý parchant říkal o vícero urážkách na svůj účet. Přesto se nenechal. Vedl jej klidně. "Nebudu ti hladit ego urážkami, Ezro, to by ti akorát udělalo dobře a to nechceme. Máme jasný cíl cesty, kde tě nechám být samotného a klidně se zblázni." Podotkl Naxin a podíval se na vlka, který se zdál najednou tak zabrán do jeho jizev. Zamručel si něco spíše pro sebe ve smyslu, že kdyby se tak zajímal raději o sebe, přesto si vzpomněl na to, co se tehdy dělo. "Byl to medvěd. Byl jsem tam já a jedna z dcer alf mé smečky. Podařilo se nám ho naštvat a já jsem to schytal. Dámičky si chodí bez jizev a já jsem jako kdyby... to odrazilo snad tu bolest, co cítím i uvnitř." Ale o tom se nehodlal bavit s někým, kdo mu tak akorát pil krev. Což byl Ezra dokonale. Otravný komár, kterého by se nejraději zbavil. "Jsme skoro tady... je to v té džungli. Nejspíše nás to oddělí. Takže sraz pak v ní. Někde kousek od té svatyně. Ulovíme si ještě spolu." Uchechtl se tomu a s tím se rozešel znovu rychlejším tempem.
--> Svatyně (Přes Mlžnou džungli)