Příspěvky uživatele

< návrat zpět

➙ Kdovíkde

Byl slyšet pouhý šum vody, která se hýbala s pravidelností jakéhosi zabudovaného rytmu, který oceán měl. V tomto písčitém kusu ráje byla taková poklidná atmosféra, která by se dala přirovnat k padání hvězd na konci července. Něco přišlo, něco zmizelo. Irisiny rájem se prodírala snad i příjemně klidná atmosféra, se kterou se během chvíle objevilo tmavě hnědé tělo s bílými flíčky, připomínající kapky deště, na písčitém povrchu.
Bylo to velmi drobné tělo, otočené zády novému začátku. Dýchal, sic mu z těla za zvuků kašle vycházela stále slaná voda, která jej musela řádně pročistit, ale žil. Neteyam. Ohnivé oči se neotevíraly ještě pár minut potom, co se vlče začínalo dostávat k jakémusi vědomí.
Pouze hýbnul odevzdaně hlavou a posunul ji čelem k místu, kam zrovna nejlépe neviděl... Byla tam taková tma! Srst by se mu bývala ježila, kdyby nebyla ztěžklá kapkami slané vody, která ji slepovala k sobě. Brzy se intuitivně začal stavět na všechny čtyři, snažil se ze sebe ten slaný pocit setřást! Nešlo to. Kůže na tváři se mu svraštila do nejistého pohledu a on se rozhlédl kolem.
Hlavu držel volně svěšenou, tak jako jeho ocas, který se dotýkal země a s tím jen ohnivýma očima hleděl kolem sebe. „Nexo?“ zeptal se tiše do tmy, jako kdyby hledal odpověď, které se mu stále nedostávalo a tím jej vše nadměrně znejišťovalo. Kousnul se mléčnými zuby do tváře. Tělo se mu začínalo tak zvláštně chvět... byla mu zima. Byl zatím jen v úkrytu a ven se dostával pouze za příchodu teplejších dnů. „Nexo!“ pokusil se neznale zvýšit pisklavý tón, se kterým následně stáhnul uši i ocas k tělu, čímž se z něj utvořila klepající se kulička.
Vlče jen stálo hleděje vpřed netušíc, co má udělat.