Příspěvky uživatele

< návrat zpět

„No a ke sestrám se tam chovají jak?“ zeptal se. Vlastně ho to až doteď necvaklo. Pokud Lissandra nenáviděla jejich otce, tak jaký vztah mohla mít k jeho dcerám? Dobře, možná se vyznamenaly natolik, že prostě na ně názor změnila, no pro tuhle rodinu by byl znovunávrat tragický. Konec konců Ricca a Solari nikdy neodešly. Možná to stačilo, kdo ví. „Tak dobře, můžeme klidně vyrazit hned. Nebo máš jiné plány?“ naklonil mírně hlavičku na stranu. Třeba něco plánoval, Nic nepotřeboval být přijatý někam okamžitě. Nikdy už na nic nespěchal. Spěch přinášel chyby. I když chyby přinášelo víc věcí, nedalo se mu nikdy vyhnout. Asi to bylo dobře, aspoň se mohl poučit. „Tak když ji někdy potkám, zeptám se. Je nějaké specifické místo, kde bych ji mohl najít? Jako v nějaké smečce nebo tak. Případně mám spoléhat jen na štěstí?“ trochu se usmál. Možná spíš jen to štěstí. I když třeba Taylor věděl víc. Dobře, Akros se nikdy příliš neprojevil, ale... Nicolas ho měl i tak rád. Narozdíl od svých sester se s ním asi nikdy nehádal, takže...

Zlatá smečka... že by? Jako neříkal, že chvíli vážně neuvažoval o návrat do Daénské, na druhou stranu už zmínil, že to v něm mohlo vyvolat něco, co nechtěl. Ve zlaté by možná našel nový život, nový začátek jako Taylor sám. A nebylo nic lepšího, než tu začít na ostrovech znovu žít. „Nezní to špatně začít tu nový začátek,“ vyslovil své myšlenky nahlas. „Celkem bych se návratu sem do Daénské obával,“ přiznal a zadíval se směrem do lesa, na území své rodné smečky. Možná by to asi už nebylo pro něj, byť mu tam žily sestry. No jak otec zmínil, setkávat se mohli kdekoli a v podstatě kdykoli tady. Nebylo překážkou žít rozdělené. Vztahy se daly udržovat i na dálku. I když se prvně musely vytvořit... „A... asi bych zapomněl, ale co můj bratr? Mluvili jsme zatím jen o sestrách, ale o něm...“ naklonil hlavu na stranu. Nestalo se mu něco? Ani zmínka o něm nepadla!

Ach ano, portál, pohoří a něco jako zlatavý les. „Myslím, že si něco takového jsem schopen vybavit,“ přikývl. Možná by mohl jednoho dne přijít na návštěvu, no ne? A třeba nakonec nejen na návštěvu (ale to bylo ještě ve hvězdách). „Ale je dobře, že se tam cítíš...lépe,“ poznamenal nakonec. Udělal kdysi unáhlené rozhodnutí, kvůli lásce, avšak neudělal by to sám stejně? Nakonec taky udělal plno sponntáních rozhodnutí... a většina rozhodnutí se zpět vzít nedala. No jak už zmínil, zaobírat se pořád minulostí nikam nevedlo. „Jednoho dne bych chtěl taky do smečky. Ale jaká může být ta pravá? Zjistil jsem, že jich tu je dokonce víc, než si pamatuju. Musím si to nechat projít hlavou...“ přiznal otcovi nakonec. Nechtěl skončit jako tulák. Byl zvyklý žít ve smečce, měl to v sobě už zakořeněný. Jenom si nechtěl vybrat špatně. Jestli se však měl vrátit do Daénu, tu jistotu neměl. Vázalo se na něj moc špatných vzpomínek, to musel uznat, a byť už se přes to přenesl... jeden hlásek mu napovídal, ať radši nepokouší mysl. „Jo, jo..k cíli vedou překážky, že?“ zamumlal mírně, avšak samozřejmě tak, aby ho Taylor slyšel a slabě se usmál. Nic holt nebylo jen tak... No jeden se s tím musel uměl poprat. A to z větší poloviny asi šlo.

Ah jasně, asi úplně zapomněl. Byť Lissandru skoro neznal, asi musel věřit tomu, že by Taylorovy pokusy o návrat Daénu spíš nevyšly... a ještě by to pro něj dopadlo, haha, špatně. „Zlatá smečka? To mi asi nic neříká. Kde se vůbec nachází? A...daří se ti tam?“ zajímal se. Takže sestry se nacházely v Daénu, ty tam alfa očividně schvalovala. Otec se musel odpojit a přidal počty do oné zlaté smečky. Jak se to mohlo vše tak stát... No neznamenalo to zas, že se museli nutně rozdělit. „Nebudu asi slídit pořád u hranic a čekat. Ale míjet se navždy nemůžeme,“ pousmál se. Nakonec se mohli potkat vlastně kdekoli. Nemusel být nutně u hranic Daénu, no ne? Kdo ví však, jaké to setkání bude...

„Tak sis mě přivolal,“ pronesl mírně humorně. V jeho přítomnosti se cítil o něco více lépe, než před někým cizím a tak mu takové humorné poznámky dělaly o to menší problém. Prostě rodinná atmoška... i když stejně neměl úplnou jistotu, na čem momentálně byl. Aspoň se sestrami ne. S otcem strávil čas v jeho domovině, takže... „Já momentálně odešel od území Daénu. Ptal jsem se na vás jednoho vlka, ovšem ten vás nezná. Pořád tam všichni žijete?“ zeptal se. Takže sestry se tu někde toulaly a očividně byly v pořádku! Jak moc se mu ulevilo! „Ano. Ne vždy to bylo dokonalé a my totéž. Ale dokonalé není nic a chyby děláme všichni. Myslím si, že hlavní je zájem to napravit. Vztahy se mohou jednoho dne urovnat,“ odpověděl mu a zamával ocasem. On chápal, že byly naštvané. Všichni byli naštvaní, aspoň trochu. Ovšem jak zmínil, chyby se daly napravit a nimrat se v minulosti stejně nemělo takový smysl. 

<< les alf

Vypadalo to, že ho Ezkyl nenásledoval a tak skončil Nicolas zase na svých toulkách sám samotinký. Avšak ne, že by si stěžoval. Nejen, že nemohl mít pořád někoho za zadkem a rušit ho v životě, spíš jen chodí momentálně klid na přemýšlení. Ať už jeho rodina v Daénu pořád žila či nikoli, Tebeth je neznal a tak v tom nemohl mít žádnou jistotu. No náhody existovaly a co by je nemohl potkat na ostrovech kdekoli? Teda s tím předpokladem, že neodešli mimo ostrovy jako on. Ovšem aspoň táta se sem údajně vrátil... A zdálo se, že ho přivolal. Barevný kožich s ladícím pláštěm se nedal přehlédnout. A vlastně měl takový ten specifický vzhled, který ne každý tu vlastnil. Byl tu! A třeba o sestrách něco věděl. Když už nikdo jiný, tak on jo, ne? „Tati! Tak aspoň tebe jsem našel,“ oslovil ho s menším úsměvem, když k němu dorazil. Měl vlastně radost. Snad ho moc svou přítomností nešokuje!

Možná si už neměli s vlkem nadále co říci. Vlastně Nic přišel za určitým cílem a ten, když (ne)splnil, neměl nic jiného. A určitě měl Tebeth i své povinnosti a plány ve smečce, nebude ho tu zdržovat u hranic naprosto zbytečně. To by, uznejme, nerad. A vlastně se sám nechtěl zdržovat dlouze u hranic jakékoli smečky, kam nepatřil... byť kdysi patříval. Avšak minulost se musela nechat minulostí. Když už, bylo lepší koukat dopředu, než dozadu. „Děkuju za ochotu mě vyslechnout a trochu pohovořit, i když jsem se to, co jsem chtěl, nedozvěděl. Já budu pokračovat ve svých cestách dále, třeba na svoji rodinu narazím při jiné situaci,“ pokýval hlavou ke svým slovům. „Mějte se, Tebethe, třeba se ještě někdy setkáme,“ rozloučil se s vlkem a rozešel se pomalu pryč. Ostrovy nebyly zas tak velké, aby se nemohl s některými vlky setkat víckrát. Ještě, než úplně odešel, se otočil na Ezkyla, jestli vyrazí s ním nebo se vrátí do své smečky a pak udělal pomalý puf z lesa.

>> ostříží zrak

Vlk se představil jako Tebeth, no bohužel o jeho rodině nevěděl nic, do smečky se asi teprve nedávno vrátil. „To je asi v pořádku. Pokud tu pořád někde jsou, zase se s nimi jednoho dne setkám,“ poznamenal, i když si musel mírně povzdechnout. No jo, ostrovy nebyly až tak malé a pokud již nežili v Daénské, mohli se míjet hodně dlouho. Pf, neměl si myslet, že to bude tak jednoduché. Očividně z něj všechna naivita ještě nezmizela. „Vy jste se také narodil tady?“ zajímalo ho. Pochyboval, že si byli věkově nějak rozdílní, avšak... nikdy ho tady neviděl. No taky aby jo. Jako malý furt někde lítal a jako dost mladý taky odešel. Pochyboval, že by ho vůbec někdo kromě rodiny tady poznal. Alfa možná, no ani s tou neměl nikdy pořádně tu čest. Od pohledu možná, to se nedalo vyloučit, ovšem byla to už nějaká doba a za tu už měla plno jiných starostí, než aby si pamatovala nějakého Nicolase... pro ni teda stále Arrowa.

Čekal s Ezkylem na hranicích na někoho, kdo na jeho volání zareaguje. Jak kdysi neměl trpělivost žádnou, momentálně trpělivě čekal. A přece jen se nakonec dočkal. Tmavého vlka neznal, ale on možná znal jeho sestry nebo otce...a bratra. „Zdravím,“ oplatil mu pozdrav s menším přikývnutím. „Jmenuju se Nicolas. Měl bych na vás jenom menší dotaz, “ začal a pokud ho vlk nechal, pokračoval. „Rád bych zjistil, jestli ještě u vás žije moje rodina. Jde o moje dvě sestry, Riccu a Solari. A pak bratra, Akrose,“ promluvil klidně a zamával ocasem byť se cítil mírně nervózně. Nacházel se v podstatě na místě, kde se narodil a jako malý žil. Vzpomínky se mu vracely rychlostí blesku a to jak ty příjemné, tak i ty nepříjemné. „Případně svého otce Taylora,“ dodal, i když těžko říct, jestli se po svém návratu vrátil do Daénu... možná za zbytkem svých dětí?

<< ostříží zrak

Rád by uznal, že měl Ezkyl dobrý odhad, no bohužel spíš tušil, že byl jenom příliš důvěřivý. Co by... mohl být Nicolas klidně Chaoský špeh! Kdo to mohl vědět? Však určitě mělo Společenstvo nějaké ty své špehy. No pro jeho štěstí neměl Nic s chaosem cokoli společného a nic se tím pádem nestane. No šlo jen o otázku času, kdy si nějaký tento špeh Ezkyla najde a ten mu vyslepičí prostě všechno. Být upovídaný nemělo vždy výhodu. Asi i proto přestal tolik mluvit. „Na návštěvu určitě přijít můžu. Rád vaší smečku poznám,“ slíbil mu s menším úsměvem, no ještě o tom bude asi uvažovat. Nepřišlo mu vhodné otravovat členy smeček jen proto, že se prostě nudil, víme jak. „Vlky to sem očividně táhne pořád,“ pronesl si spíše pro sebe. No šlo o koloběh jako ten, že se vlci rodilí a umírali. Třeba tu jednoho dne nebude převlkováno, haha. Konečně však dorazili do lesa, kde se nacházela Daénská smečka a jakmile se s Ezkylem ocitli na hranicích, šedý krátce, avšak hlasitě zavyl. Někdo třeba brzy přijde.

<< irisin ráj (přes severní hory)

Upřímně nevěděl, co mu na to říct. Tu vlčici neznal, avšak ani nechápal, proč by byla tolik napruzená kvůli předání nějaké informace, no na druhou stranu věděl, že vlci byli různí a tak usoudil, že bude Ezkylovi věřit. Snad teda ale na hranicích nenarazí právě na ni- Konec konců on právě potřeboval informace o své rodině. Asi by mu je těžko sdělila. „O Chaosu jsem kdysi možná něco málo slyšel, ale nemám asi úplné informace. Ale mohu tě ujistit, že s nimi nemám cokoli společného. Konec konců jsem zrovna dorazil odjinud, že?“ zasmál se krátce, no mohl to na druhou stranu říct každý. Avšak už název Chaos naznačoval náturu vlků. A jeho život již nebyl chaos ani vztek a tak. „Ale ano, vím, kde se nachází džungle,“ dodal. Však jako malý měl první úlovek na těch ostrůvcích právě za džunglí. No nepovažoval za důležité to Ezkylovi sdělovat. Radši se začal soustředit na cestu před sebou. Chvíli šli v tichu, než Nic znova promluvil. „Jak dlouho tu už jsi?“ navázal novou konverzaci, aby nešli jako dvě mrtvoly. I když Ezkyl byl tak ukecaný, že mluvil za dva.

>> les alf

„No smečky obvykle nemají rády, když jim někdo narušuje území. Ale neznám důvod vaší návštěvy, tak asi nemohu soudit. No někteří vlci nejsou úplně přívětiví, to je známo,“ odpověděl mu. Jako ne, že by chtěl Ezkylovi křivdit, ale připadal mu jako totálně utržený ze řetězu a nedivil by se, kdyby hledal zábavu i v dělání chaosu. Aspoň Nicolas už ten menší chaos cítil. Avšak třeba měli s jeho kamarádkou nějaký důvod a potkali jen špatného vlka. Nemohl soudit, kdo to tak mohl být, protože se mohli členové hodně prostřídat a být tam tím pádem hodně nových tváří. Byl pryč holt dlouho. „Aha, aha. A kde vás tak přibližně najdu? Neber mě zle, jen si chci udělat přehled,“ přikývl s úsměvem, že to myslel vážně. No na jednu stranu mu dělalo velkou radost, že se ostrovům dařilo natolik, že vznikaly nové smečky. Následně mu Ezkyl navrhl doprovod do Daénu a vlastně proč ne? Aspoň nebude sám, jenom doufal, že fakt nebyl nějaký problémový a Nic ho nepřivede zpět do jámy lvové. Tím by mu to pěkně zavařil a sám by neudělal dvakrát dojem. „Úplně v klidu můžeme vyrazit spolu,“ souhlasil tedy a pomalu se rozešel směrem na území. Uplně v klidu, haha. Půjde to? Ale on byl taky kdysi takový...

>> ostříží zrak (přes severní hory)

Uf, dobrá. Ezkyl ho začal zahlcovat slovy a jak ještě mluvil trochu jiným způsobem, Nicolas měl co dělat, aby pochytil vše, co vlk řekl. Avšak bylo to pro něj momentálně těžké, a i když se snažil to nedat na sobě najevo, nejspíš to vidět šlo. „Narodil jsem se do Daénské smečky, ale rodiče už tam s největší pravděpodobností nežijí,“ zavrtěl hlavou. To, že jeho matka nežila už vůbec, nezmiňoval. A jestli se táta přidal po návratu na ostrovy zpět...to si taky nemyslel. Avšak i tak tam měl v plánu zamířit. Co kdyby náhodou? A pořád tam mohl mít aspoň sourozence. „Maingarskou smečku ale neznám. Ta byla založena až později, hádám?“ zeptal se a naklonil hlavu mírně na stranu. Ale nebude si nic nalhávat. On o místních smečkách celkově nikdy moc nevěděl. „Ehm, prosimtě, Ezkyle, stopni to trochu. Já...je těžké se z tvého náporu otázek soustředit na všechno,“ pousmál se, aby dal důraz na to, že se sice nezlobil, ale že mu to mírně vadilo. „Odcestovat se odtud dá, ale asi to není tak jednoduché...“ odpověděl mu aspoň obecně. A on se do otcovy rodné země dostal jen díky tomu, že tam vyrazil s ním. Avšak doteď se divil, že se dokázal takhle spojit se svými příbuznými i tady na ostrovech...zeptal se ho na to někdy pořádně? „Vlastně se chystám do své rodné smečky. Možná tam zůstali aspoň mí sourozenci,“ odpověděl mu již ochotně, zatímco na něj stočil zrak. Jestlipak Ezkylovi utkvělo v mysli to, že mluvil o Daénu?

No nečekal, že ho hned půjde přivítat vlk. Řekl by snad nějaký vítací obyvatel, no těžko mohl jeden vědět, kdy to koho zase vyplivne, že? Takže se tahle možnost dala spíše vyloučit. Pokusil se o menší úsměv, i když byl fakt, že ho náhlá přítomnost někoho dalšího trochu... vyplašila. Na druhou stranu, proč se nezkusit seznámit? „Ahoj...jsem Nicolas, předtím jsem tady na Moje Grisu už žil, teda dokonce se narodil, ale na chvíli jsem odešel do jiného kraje,“ odpověděl mu klidně, avšak že by hned zacházel do detailů, to ne. Hlavně věděl, že vyprávět věci do detailů jen tak někomu se vážně nehodilo. A ani to nechtěl. „Těší mě, Ezkyle,“ dodal ještě. No nad jeho slovy o výrobě portálů už se usmát musel. Jo, kéž by! „Ne, ne, neumím...ten portál není můj výtvor,“ zavrtěl hlavou. Hlavně kdyby si tady uměl každý vyrobit portál, kdo ví, kolik vlků by tu zůstalo. Hodně jich tu údajně vyplavilo moře a Nik si nemyslel, že šlo o úplně dobrovolnou věc, že? Ale zase tušil, že se tu plno z nich sžilo a začalo tu nové životy, zakládali rodiny a tak.

<< návrat

Puf. Na irisině pláži se objevil portál, kterým Nicolas vylezl a portál pak zmizel. On teda nevěděl původně, kde ho to přesně vyplivne, no následně zjistil, kde se zjevil. Tuhle pláž poznával stejně jako pravděpodobně pozná plno dalších míst. Taky mu došlo, že vlastně nepadl tak daleko od Daénské smečky...Avšak žila tam ještě jeho rodina? Vrátil se tam i táta? Mohl se tam vydat a zjistit to, pokud tam žili, někdo by mu to odtamtud řekl. Všechno to známé prostředí, známá atmosféra, bylo zvláštní tu zase být. Možná mu to připadalo celkem příjemné, vrátit se. Už se hlavně necítil tak na dně jako předtím, než z ostrovů odešel. Prošel již určitým rozvojem a mohl být za to rád. Nejen kvůli tomu, aby ho ostrovy psychicky nesejmuly, ale hlavně kvůli tomu, aby se v dospělosti nechoval jako hyperaktivní vlče. Nebyla by na něj pyšná ani jeho rodina, a vlastně ani on sám. Vlastně by se ani sem nevrátil, kdyby se na to z jakéhokoli důvodu necítil, že?