Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nervozně jsem přešlápl a mžoural do krví zkalené vody,jestli tam tu rybu neuvidím. Byla zraněná, musela být tedy lépe chytitelnější, ne? Bylo mi jasné, že ostatní ryby se zase rozprchly. Konečně jsem spatřil záblesk. "Bingo!" výskl jsem. Skočil jsem po rybě. První tlapkou co dopadla jsem bohužel nahmatel jen dno. Druhá tlapa a spadla na něco kluzkého. Na tlamě se mi oběvil vítězný úsměv. Převážil jsem se co nejvíc na tu tlapku, abych rybu udrźel. Cítil jsem, jak sebou šije a snaží se utéct. Zadrźel jsem dech rychle ponuřil tlamu do vody. Tentokrát jsem tlapu z ryby sundal až ve chvíli, co se mi zuby zaklesly do masa. Instinktivně jsem rychlým švihem mrštil rybou na břeh. Pak jsem po ní z vody jedním skokem skočil a co nejrychleji usmrtil. Vítězoslavně jsem se podíval na Wisse a vydýchával se.

Stále jsem v hlavě rozebíral vodu a odlesky na ní. Zaměřil jsem se potom na to co vidím na dně a tak. Ponořil jsem se hezky do myšlenek a jen někde vzadu v mozku držel tlapky na místě. Z mé úvahy alá "soustředím se, i když se nesoustředím" mě vytrhl Wiss. Pečlivě jsem poslouchal co má na srdci a vnímal každé slovo. "Dobře, rozumím," odvětil jsem soustředě. Měl pravdu, že ta voda v čenichu nemohla být nic příjemného. Zabodl jsem tedy pohled do vody před sebou a skenoval ji, abych nepřehlédl žádnou rybu. Po dalších, dlouhých asi dvou minutách opravdu jedna ryba začala plavat ke mne. Začal jse m tak trochu zadržovat dech, abych se třeba radostí nepohnul. Čekal jsem trpělivě. A opravdu. Připlavala úplně blizoučko ke mne. Rychlím, ladným skokem jsem po ní sdkočil. Cítil jsem, jak jsem přišlápl kousek slizkého těla, asi ocas. Rychle, ale opatrně jsem chňapl do vody a zachytil tělíčko. Sundal jsem z ryby tlapu a chtěl ji vyhodit z vody, když sebou mrskla a vyjela mi z tlamy. Její tělo bylo totiž opravdu kluzké a já to nečekal. Ucítil jsem ale v tlamě slanou chuť krve a i voda podemnou se zbarvila lehce do červena,nejspíše jsem ji zubama škrábl. "Sakra!" zaklel jsem.

Zvedl jsem hlavu od svých pacek a zadíval se do mořské vody. Jelikož jsem nyní zase stál v klidu, ryby se začali zvědavě přibližovat. Došlo mi, že když jsem si povídals s Wissem, nebo prostě když jsem se soustředil na něco jiného, než že mám být v klidu, tak to šlo vydržet. Poslouchal jsem tedy Wisse. Nezněl naštvaně, jen tak nějak.... věcně? Povzdechl jsem si. "Zkusím to ještě jednou," řekl jsem a po silném polknutí zaujal postoj na okraji vody. Očima jsem si přeměřoval hladinu a zaryl drápy do písku. Nadechl jsem se a vydechl. Tak pojď Arre, tetokrát to nezvořeš... Povzbudil jsem se. Snažil jsem se dávat pozor na cokoli jiného, než na to že prostě musím stát nehnutě jak sloup. Zaměřil jsem si na vodu a v hlavě ji analizoval. Ano, byla fakt krásně čistá a průhledná. Navíc se moc pěkně leska. Když narazila do něčeho, tak se vždy trochu spěnila. Jo a byla taková až azurově modrá. Jo to bylo ono. Zabíralo to.

Na jeho zmínku o názvu celého tohodle ostrova jsem lehce přikývl. "Fajn, fajn, to máš pravdu," zasmál jsem se. "No a co třeba Tajemné ostrovy?" zeptal jsem se a naklonil hlavu lehce na bok. Zajímalo mne, co na to řekne. Ten název byl rozhodně lepší. Nakonec se Wiss chytl mého popíchnutí k pojmenovávání a vymyslel jméno pro jeden z ostrovů. "Kalleandřin ostrov," zopakoval jsem. "To je moc pěkné!" uznal jsem nakonec s úsměvem a koukl na ostrov, na který právě ukázal.
Pak jsme se tedy vrhli na ten lov. Wiss po mne to slovo taky ještě jednou zopakoval, stejně jako já, po slabykách a já s povzdechem přikývl. V pozici jsem ale moc dlouho nevydržel a tak nám nezbylo nic, než jen koukat jak ryby zase odpluly pryč se schovat. Opět jsem siublíženě povzdech. "Že mám být v klidu a taaaak," řekl jsem flustrovaně. "Když to je strašně těžky! To prostě nejde!" zakňoural jsem a kouknul se na své packy.

Trpělivost. Strašný slovo je to. Kdo něco takového vůbec vymyslel?! To musel být někdo, kdo rád vlky, jako jsem já, mučil. Přichystal jsem se na břeh a zabodl oči do vody a čekal. Vydržel jsem dlouho! Tedy, z mého pohledu bylo těch 20 sekund, fakt dlouho. Drtil jsem zuby v tlamě. Potřeboval jsem se pohnout. Bylo to strašlivé mučení. No, po těch 20 sekundách jsem to už nevydržel a začal nervózně pohupovat ocasem. Po dalších 5 sekundách jsem začal z nervozity zívat a po uplynutí přesně 30 sekund od zaujetí pozice jsem začal přešlapovat. Najednou se všechno zdálo být zajímavější než voda. Navíc jsem najednou začal ještě intenzivněnji cítit štípání v tlapkách. Samozřejmě to bylo kvůli tomu, že jsem na to začal myslet. Pár kroků jsem udělal do strany. Proč zrovna tohle?! Pomyslel jsem si ublíženě.

Wis mi sice přitykal, ale jeho sarkastický tón mluvil za vše
Protočil jsem panenky. "Tss, kterej se ti nelíbí, hm?" zeptal jsem s úšklebkem. "Nikdo ti nebrání v tom vymyslet lepší!" dodal jsem na oko uraženě, se stále stejným pobaveným úšklebkem.
Nakonec jsme se přeci jen prodrali křovím, i když já se záhonky trnů v polštářcích. Když jsem si ošetřil packy, začal jsem se zase plně věnovat Wissovi. Šli jsme lovit. Tak moc jsem se těšil a na ten okamžik s napětím vyčkával. Byl tu ovšem jeden problém - nikdo mě vlastně nikdy neučil lovit. "Hm, jo užovku - hada.... A ani jsem jí nezabil, jen jsem ju dones tátovi aby měl radost, ale on ju vzal a vyhodil z úkrytu ven." řekl jsem a skopil ouška. Wiss řek že užovky fakticky lovit nebudem a já přikývl. Lov ryb zněl poměrně zajímavěji a efektivněji, než lov užovek. Pozorně jsem poslouchal Wisse. "Jo tr-pě-li-vý," zopakoval jsem po něm, jako bych byl vlče a učil se teprv mluvit a trochu se zašklebil. Moc dobře jsem samozřejmě věděl, co to znamená a to slovo jsem zrovna v lásce neměl. azbylý Wissův popis lovu zněl jednoduše. Tedy až na "zůstat v klidu", "Nehejbat se" a "čekat". Jinak pohoda. Jooo úplná...

Jak bych taky mohl někdy lovit ryby. Nikdo mě to neučil. I tu pitomou užovku jsem ulovil z vlastní iniciativi a to se ani nesetkalo s nadšením, nebo vůbec nějakou pochvalou. Stáhl jsem uši lehce dozadu. Studený vítr si pohrával s mou mokrou, zasuchanou srstí, propletenou různými větvičkami a trním. Snažil jsem se vytáhnout na co jsem dosáhl. Díval jsem se na zvlněné moře. Ptáci byli všude, jejich vřískot se rozléhal celým ostrovem. Ptačí ostrov. Velice výstižné.
Aledobal jsem jak se Wiss zase vnořil do moře. Radostnę jsem se vydal za ním, ale jen co jsem vkročil do vody, musel jsem tlamu ztáhnout do úšklebku. Začaly mne totiž lehce štípat polštářky tlapek. Do ranek po trní se totiž dostala slaná mořská voda. Trochu jsem sykl a stiskl zuby pevně k sobě. V klidu, to vydržíš." Napomenul jsem se v duchu.

Wiss po mne zopakoval název ostrova a vypadal že se mu líbí. Spokojeně jsem zavrtěl ocasem. "Tss, jak kupodivu?! Moje jména zní vždycky dobře!" řekl jsem na oko uraženě a pak se zasmál.
Nakonec jsme se ale přeci jen dohodli na lovu. No, hlad jsem už docela měl, což o to. Olízl jsem si čenich a loupnul okem po ptactvu. Tady by ovšem nikdo neulovil ani starého, polomrtvého holuba. No nevadí. Na Wisova jsem přikývl. "To zní logicky...." přikývl jsem. Nakonec jsem tedy zase vyrazil křovím přímo za čenichem. Začínal jsem už opravdu ale pokulhávat, jak jsem měl trny v tlapkách. Konečně jsme se ale nakonec houštinami prodrali spět na pláž. Sedl jsem si a opatrně si vytáh z tlapek trny. Bylo to o dost lepší. Nastražil jsem uši, když opět Wiss promluvil. "Ne, nelovil!" řekl jsem a dychtivě vyskočil zpátky na nohy. "Vlastně jsem ještě neulovil nic, krom užovky," Přiznal jsem ještě a lehce si odfrknul.

Pozortoval jsem ty různé ptáčky, co odsud každou chvíli vylétali. Taková druhová pestrost se jen tak nevidí! Bylo jich tu dost díky tomu hustému, špatně prostupnému porostu. "Tento ostrov se bude jmenovat Ptačí ostrov!" zavolal jsem na Wisse konečně hrdě. Stačí se pořádně dívat. Někdy je ale přeci jen pracovní slepota silná a tak si nevšimneš, nebo si neuvědomíš na 1. pohled tak vidilné věci. Jako zřeba toho, že je tu o dost více ptactva pohromadě, než někde jinde. Byla to fakt docela dost zábava, ale už mě začínaly bolet tlapky, protože jsem v nich měl trny, a tak jsem začal trochu pokulhávat. Když na mne Wiss zavolal, zastavil jsem se a otočil hlavu. "No?" odpověděl jsem. Nad jeho slovi sem se zase rozzářil. "Ano!" výskl jsem vesele. A počkal jsem až mě dojde. "Musíme ale najít nejrychlejší cestu udtud," dodal jsem zamyšleně.

Porost tohoto ostrova byl opravdu hustý. Bylo to plbo rozmanitých keřů a různého dalšího porostu, do kterého se úžasně zamotávala srst. Navíc jsem cítil v srsti cosi lepivého - sůl z moře, to jsem ale nevěděl. Častose stávalo že jsme vyplašili nějaké drobné opeřence, kterých na tomto miniostrůvku bylo nakrásně. Prodírali jsme se vpřed jako neohrožení oběvitelé a dobrodruzi a bylo to bezvadný! Musel jsem si ale dávat pozor, abych se nezamotal do různých plazivek, co porůstaly zem. Hodně rostlin tu navíc mělo trny, tak jsme museli dávat pzor. Nechyběli to ovšem ani pařazy, na které se dalo vyskočit a rozhlédnout se. Bylo tu taky plno malých kopečků a nělkých příkopů. Byly tu různé keře, obvzláště šípky a mirabelky. Joo, těch tu bylo fakt požehnaně. Bohužel bylo všechno ještě nezralé, a ani to nevypadalo, že by se to chystalo dozrát. Minimálně v nejbližší době.

Pustili jme se tedy k vybranému ostrovu. Voda byla kupodivu mělká. V mokré srsti jsem ale cítil cosi lepivého. Byl jsem vlastně už teď mokrej jak slepice, a to jsme ani pořádně nevyšli. Voda byla fakt studená. Když jsem jen stál na břehu a sem tam na mne něco šplíchlo, či mi vlnky přejely po tlapkách, tak jsem to tolik nevnímal. Těď ale, když voda střídavě klesala a stoupala, při čemž jsem ji chvíli měl jen po "kolena" a chvíli zase po plece, cítil jsem to více. Navíc mi přišlo, že v té vodě víc foukalo, než když jsme byli u lesa. Nakonec jsme ale přeci jen dorazili na břeh. Vyskočil jsem na pláž a pořádně se oklepal. Voda hezky stříkala všude kolem mne. Ostrov byl tedy krásně zarostlý, plný rozrodivných keřů, malinkých stromků a vysokých travin. "Tak jo!" řekl jsem nadšeně a vesele vnikl do porostu.

Wiss s mým návrhem pro název celého tohodke místa souhlasil a já spokojeně zavrtěl ocasem. Na jeho další slova jsem se ušklíbl. "Já už mokrej sem," řekl jsem a zakřenil se, přičemž jsem sledoval, jak se mi další vlna přelila přes tlapky. Bylo to vcelku příjemné. Potom se mi Wiss vysmál, kvůli tomu, že jsem se napil mořské vody. To sice ne, ale jak říkám,netušil jsem že může být i hnusná voda!" bránil jsem se. I když s tím ponaučením jsem s ním musel souhlasit....asi. Wiss nakonec ale s mým návrhem proskoumání ostrovů kupodivu souhlasil a nijaj se nebránil. Koukal jsem se jak opatrně vlízá do chladné vody. Potom jsem vykročil hezky za ním a já mířili jsme si to k tomu mnou vybranému ostrovu. Ts, to budou všichni koukat že jsme s Wissem oběvili nové místo! A ségry budou určitě moc závidět! Pomyslel jsem si spokojeně.

Wissovi bylo jedno jak to budu pojmenovávat. „Hmm, tak jo. Takže tohle celé se bude jmenovat Arrsfeohova pláž!“ vymyslel jsem první název pro celé místo. Pak jsem si tedy pojmenoval ten ostrůvek přímo pro sebe. Nakonec si i Wiss vybral svůj ostrůvek. Byl to malý ostrůvek s pár keříkama. „Tak jo! To bude tedy ostrov Mistra Wisse!“ řekl jsem spokojeně. „Abychom mohli pojmenovat ale ty další ostrovy, budeme muset podniknout průzkumnou výpravu, abychom jim dali výstižná jména!“ řekl jsem rozhodně. Jinak to prostě hold nešlo. Nemůžete přece střílet jména ostrovů jen tak od pasu, ne? Wiss se mi po ochutnávce vody začal smát. „Já ti nevěřil slepě! Jak jsem měl vědět že voda může být i taková….divná?“ zeptal jsem se. No nic, ale dost blbnutí s vodou, jde se prozkoumávat ostrůvky! „Takže na kterej z ostrovů půjdem jako první? Já bych osobně šel nejdříve prozkoumat tam ten!“ řekl jsem a ukázal na ostrov s nejhustším a nejzajímavějším porostem. "Co myslíš, hm?"

Koukal jsem jak mi voda přejíždí tlapky. Byla docela teplá! Nebo alespoň na aktuální počasí. I když oproti minulým dnům byl i vzduch teplejší. Teplé ranní paprsky krásně hřály do srsti. Bylo to tak příjemné! Osmělil jsem se a vstoupil do vody ještě trochu dál. Byla stále poměrně nělká. "To je super," řekl jsem a užíval si to. Sem tam jsem prohrábl kamínky na dně, ale čvachtal jsem se stále jen bezprostředně u břehu. Wiss nakonec uznal že toto místo neoběvené být může. "Ooo to je perfektní!" řekl jsem nadšeně. "Teďka to bude jenom naše místo, protože o něm víme je mi!" dodal jsem důležitě. "Hmm, teď tomu vymyslet jen nějakej supr čupr název!" dodal jsem a zamyslel se. "Hele a budem pojmenovávat jenom to místo jako celek a nebo každej ostrov?" zeptal jsem se. Nebyl jsem si totiž jist jak to je. "Tamten ostrov se ale rozhodně bude jmenovat Ostrov Mistra Arrowa!" dodal ksem rychle a ukázal na nejskalnatější ostrov. "A který ostrov bude tvůj?" zeptal jsem se Wisse.
Pak jsme tedy začali řešit tu vodu. "Moře," zopakoval jsem a přikývl. "A dá se přeplavat? Kam vede?" zeptal jsem se zvědavě a prohlížel si obzor moře. "Uuu faaakt?" zeptal jsem se a zavrtěl ocasem. Nabral jsem si polnou tlamu vody, protože jsem Wissovi věři. "Fuj to je hnusný!" vyprsknul jsem všechno. "Fuj, ble, ehh," snažil jsem se ten hnus dostat z tlamy. Snažil jsem se to z jazyku setřítlapkou, jenže ta byla taky hnusně slaná. "To je odporný! Fuj!" zakňučel jsem. "Tss, pokud ti todle chutná, tak máš asi plechovej jazyk!" zaskuhral jsem.

//Jeden myšlenkový na nahnání postů, nemusíš číst :D

Když jsem si tam zkoumal tu vodu, napadla mne otázka, jaké by to bylo, kdybych tu byl s rodinou. Nechali by mě to tady takhle prozkoumávat? Asi bych si hrál s Acrosem. Jo to by bylo super! Prali bychom se, šplíchali na sebe vodu a honili se a určitě bychom šli prozkoumávat ty ostrovy! Jako první byjsme vyšplhali tam na ten skalnatej. Joo ten vypadal na horolezení perfektně. Musí z něho být perfektní výhled! Máma nevím co by dělala, asi by se vyhřívala na sluníčku a hlídala nás? Nevím. S mámou jsem toho moc hold zatím nestihl bohužel. Solari by určitě jen kňourala a otravovala tátu. To by jí bylo podobné. Pak by určitě si něco udělala a svedla by to na nás. Táta? Táta by se asi věnoval Solari a když bychom za ním přišli aby nás něco naučil, poslal by nás pryč aby byl dál se Solari. Jo, tak nějak. A pak by nás seřval za to že šplícháme a hrajeme si. No a pak tu zbyla Ricca. Nebyl jsem si moc jistý co by tak mohla dělat ona, protože s ní jsem se taky pořádně nestihl bavit. Asi by s námi vůbec nebyla, protože by byla zase pryč.
Ani bych se nedivil kdyby to tak bylo. Ve výsledku bych sem asi zašel nejradši s Akrosem a maminkou. Joo to by byl fajn výlet. I když s Wissem to bylo stejně nejvíc super.