Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Černý ani tentokrát neuhnul a mě se jej opavdu podařilo strčit do zad tak, že alespoň škobrtl. Já jsem ho tím jakoby přeskočil a dopadl na všechny hezky na všechny čtyři a sklouzl se po sněhu. Černý se na mě ale vrhl a já nestačil nijak uhnout. Vrazil mi do boku, napnul jsem svaly a snažil se ustát náraz. Povedlo se mi to a já rychle odskočil pryč. Byl jsem už docela zadýchaný. Na slova černého jsem přikývl se zatnutýma zubama. Pokusil jsem se rychle vymyslet v hlavě nějaký plán. Můžu to zkusit. Okomentoval jsem si v duchu to co jsem vymyslel. Když od noh, tak od noh. Sklonil jsem hlavu a co nejrychleji ss rozběhl na černého zase z boku. Využil jsem kluzkého povrchu a těsně před ním jsem udělal smyk a přikrčil jsem se. Mě tlapky sklouzly v té rychlosti krásně po sněhu a já černému, silou rozjeté koule, vrazil do zadních nohou.

"Jsi, kdybys nebyl, choval by ses jinak," řekl jsem a nakr"il čenich. Co černý říkal dále se mi ale moc nelíbilo. Vážně je svět tak špatný? Pomyslel jsem posmutněle. No, budu si to muset ověřit sám! Řekl jsem si a chytl se naděje.

Černý neuhl a já mu vrazil předníma tlapkama plnou vahou do boku. Moje "plná váha" ovšem nebyla nic moc. Černý mi jakoby skočil na proti celou jeho vahou a já se tak o něj bouchnul, vydal ze sebe jakési heknutí, spadnul na zem a udělal dva kotrmelce. Rychle jsem vyskočil na nohy a napnul svaly. Byl jsem celý od sněhu, ale oklepat se nebyl čas. Uskočil jsem opět do strany, abych byl u boku černého a co nejvíce se odrazil abych se vyšvyhl co nejvíše, abych mohl vlkovi vrazit do hřbetu a vyvést jej z rovnováhy. Nevěděl jsem sice moc na co mám útočit, ale vedl mě instinkt a ten velel jej povalit na zem a hlavně neskončit na zemi pod ním.

Jméno vlka: Arrow
Počet příspěvků: 5
Postavení: Sigma
Povíšení: - -
Funkce: Až vyrostu, chtěl bych být lovcem!
Aktivita pro smečku: - -
Shrnutí: Arrow se konečně odpojil od rodiny a vydal se na výlet na vlastní pěst, při čemž potkal Wissefoha a ten jej teď učí jak se prát.

Bohužel černý přikývl. Srandu si nedělal. Trochu jsem stáhl uši. Další tvrzení černého se mi taky nezamlouvalo. "Ale jsou přece i hodní vlci! Třeba ty, maminka, tatínek... Takže svět nemůže být až tak hnusný," opáčil jsem.
Potom ale následovala veselejší část! "Ano!" řekl jsem bojovně. "Myslím," řekl jsem dychtivě a čakal co bude následovat. Černý se tedy naježil. Vypadal docela strašidelně. Víckrát mě pobízet nemusel! Přikrčil jsem se a změřil si černého pohledem. Skrčil jsem se co nejvíc a poté se odrazil a dopadl do sněhu těsně před černým. Rychle po dopadu jsem uskočil do boku a skočil na černého z boku.

Černý se stále tvářil jako bych přiletěl z marzu. Po mém "převyprávění" naší krátké vycházky si vlk něco zamručel. Naklonil jsem hlavu na stranu. "Jo," řekl jsem a zalesklo se mi hravě v očích. Než jsem však stačil cokoli udělat vlk po mě najednou skočil a srazil mě k zemi. Trochu. jsem hekl. Intuitivně jsem ho kopl do břicha a zsčal se kroutit. Najednou černý s lehkou poznámkou ustoupil a já se zvedl. Tak nějak jsem pochopil že by to nebylo tak jednoduché. Poslouchal jsem pozorně co mi černý říká. "Fakt?" zeptal jsem se a tak nějak doufal, že mi nakonec řekne že si dělal srandu a nikdo takový není. "Fuj, to zní hnusně," zašklebil jsem se při té představě. "A ty už ses někdy s někým takovým potkal?" zeptal jsem se zvědavě. Potom mě něco napadlo. "A naučíš mě se prát?" zeptal jsem se a v očích se mi opět hravě zalesklo. Pak jsem se přikrčil a čekal co černý udělá.

Černý se na mě díval, jako bych právě spadl z višně. "Ne, nebo tedy ve smečce akorád kolem mě a táty dva vlci prošli, ale s nimi jsme se nijak nebavili," řekl jsem a povzdechl si. "No, když jsme konečně vyrazili ven, tak se mi zdejchla ségra, takže se taťka hned vrátil se mnou domů aby ji mohl hledat," řekl jsem s trochu naštvaným podtónem. Pak jsem se ale rozjel a začali mě napadat samé perfektní návrhy na výlet. Černý mě ale zarazil. "Ne, proč?" zeptal jsem s bezstarostným úsměvem. Potom mi to tedy černý vysvětlil. Naklonil jsem hlavu na jednu stranu a pak na druhou. "Hmm, tak, tak bych ti utekl," řekl jsem upřímně. "Ale ty tak nstejně nevypadáš," dodal jsem. "A vůbec co je to kanibal?" zeptal jsem se zvědavě

Vlk mě pozdravil na oplátku a já zavrtěl ocasem. Vlastně byl první dospělý, kterého jsem mimo svou rodinu potkal. Jeho otázka mě docela zarazila. "No, em já, vyrazil jsem po prvé na výlet a ještě jsem žádného dospělého vlka krom mámi, táty a tety neptokal," řekl jsem po pravdě. Vlastně jasem tak nějak nevěděl co mám dělat a, no celý můj zjev vypadal právě velmi rozpačitě. "Půjdem na nějaké dobrodružství?! A nebo naučíš mě něco!?" zeptal jsem se vlka najednou a zazářili mi oči nedočkavostí. "Ještě jsem nebyl nikdy mimo smečkový les, pokud tedy nepočítám super krátký výlet s tátou!" řekl jsem. Byl jsem nyní hrozně zvědavý co vlk vymyslí, nebo co budem dělat a tak.

//Furijské hory (přes Němé údolí)

Seskakoval jsem po kamenech. Měl jsem ohromné štěstí že jsem vlastně nijak nesklouzl a nespadl. Měl jsem ovšem pocit, jako bych byl pro pohyb na skalách stvořen, jako by to bylo něco, co dělám každý den. I když jsem šel rychle uměl jsem si přesně vypočítat kam doskočit, abych nespadl. A pokaždé mi to vyšlo. Po pár minutách sem konečně doskočil do sněhu. Doskok ovšem nebyl takový, jak jsem čekal. Místo měkké, i když studené peřiny mě přivýtala tvrdá, klouzavá a ledová krusta. Foukal dosti silný vítr a začalo pršosněžit. Zklopil jsem uši. Bylo to nepříjemné. Rozběhl jsem se svižným klusek po sněhu. Minul jsem jakousi ledovou placku. Netušil jsem že je to zamrzlý rybník, jelikož jsem to nikdy neviděl.
Předemnou se tyčily další hory. Chtěl jsem vyšplhat nahoru, ale cosi mne zarazilo. Ucítil jsem dalšího vlka. Zvědavě jsem b aklonil hlavu s vydal se po pachu. Po chvilce jsem uviděl jak ta balvanu sedí černobílý vlk se zeleným pláštěm, takovým, jaký měl i táta. Zpomalil jsem a rozešel se k vlkovi. "Ahoj, já jsem Arrow a ty?" představil jsem se s úsměvem. Zůstal jsem však od vlka stát v uctivé vzdálenosti.

Hnědobílý vlček se představil jako Nico. "Těší mě!" řekl jsem a zakřenil se. Potom mi Nico vyscětli že Mia je jeho sestra Mielei. "Tak to jo," řekl jsem a usmál se na Mil, když přišla. "Ahoj," pozdravil jsem ji. Pak jsem ovšem zase začal poslouchat Nica. "Ooo to bylo super!" řekl jsem nadšeně. "My bydlíme tady pod horami v Daénské smečce!" řekl jsem. Bylo by skvělé mít konečně taky kamaráda! Měl jsem na chvilinku pocit jako bych zde ucítil Solari. Zastříhal jsem ušima. Bylo hezké jak Niko hezky mluvil o svých sourozencích. Kéž bychom i mi čtyry se měli tak rádi! Pomyslel jsem si lítostivě. Vždyť mi ani nic neudělali, ani si spolu pořádně nehráli! Solari se ale hned zdejchla a Ricca je na mne a na Akrose zlá! Dodal jsem si v duchu smutně. Jak jsem se zamislel, Nico se rozhodl že půjde domů. Stáhl jsem trochu ouška. "Oh tak ahoj!" rozloučil jsem se s ním lehce posmutněle. "Hele Akrosi já asi půjdu na výlet prozkoumat to tu!" řekl jsem najednou. Ani nevím co mě to popadlo. "Tak zatím!" rozločil jsem se a rozběhl se dolů z hor. Seskakoval jsem po kamenech. Trochu to klouzalo, ale jinak pohoda. Hrozně moc mě to bavilo!

//Severní hory (přes němé údolí)

Akros po mém příchudu ještě stále zjevně vydýchával vztek. Po jeho slovech jsem mu konejšivě přejel čenichem po krku. "Já vím žes na ni nebyl zlí! Ona si všechno bere," přitykal jsem Akrosovi. "Neboj brácho, bude to v pohodě," řekl jsem a snažil se svého "malého" brášku uklidnit. Akros se ihned mé poznámky chytl. "Holky jsou blbý! Ani se Solari to nebylo nijak super," řekl jsem. "Kamsi utekla, aniž by někomu něco řekla a táta si potom zlost vybil na mne," dokončil jsem ublíženě a odhrnul naštvaně poprašek čehosi bílého a studeného. "Chmm co to je?" optal jsem se zvědavě akrose a doufal že to bude vědět. "Je to mokré jak voda, ale he to studené a pevné," dodal jsem se zájmem. Víc jsem ale o té podivné hmotě zjistit nestihl, jelikož jsem ucítil pach dvou naznámých vlků. Otočil jsem se. Šli k nám dvě odrostlá vlčata, stará asi jako my. Akros se mě zeptal jestli má vyzkoušet svou magii. Zavrtęl jsem ocasem. "Zkus to!" řekl jsem povzbudivě. Pohlédl jsem zpět k vlkům. Ten světlý se k nám radostně rozběhl a zastavil se před námi. Usmál jsem se na něj taky a zavrtěl ocasem. Představil se jako Niko. "Ahoj, já jsem Arrow a todle je můj mladší brácha Akros!" řekl jsem s velkým úsměvem. "Mia je kdo?" zeptal jsem se nechápavě s naklonil hlavu na stranu. Kouknul jsem se i na tmavou vlčici. Taky má ruůzno barevné oči jako já! Všiml jsem si, jak se přiblížila.

//Úkryt (přes Daén)

Vyrazil jsem rychlostí světla za Akrosem. To je blbeček! Kam sakra šel! Ihned jsem zavětřil jeho čerstvý pach. Běžel jsem po něm a kličkoval mezi stromy. Vždyť se toho zase tolik nestalo... Pomyslel jsem si nechápajíc, co brášku tak rozhodilo. Cesta brzy začala příkře stoupat. Cítil jsem, jak se mi napínají svaly. I mé kroky byly o dost delší, než předtím. Byl jsem mladý a plný sil. Sice, jsem toho zatím nijak moc nenaběhal, ale i tak jsem měl docela výdrž. Mé tělo bylo na rychlý běh stavěno. Třeba by te mě byl dobrý lovec. Napadlo mě jen tak mimochodem. Zahlédl jsem bratrův ocas. I když jsem byl nejspíš rychlejší, měl docela velký náskok. "Akrosi!" zavolal jsem na něj. Nejspíše mě neslišel. Zastavil se ovšem po chvíli a sedl si. Akrosi!" zavyl jsem ještě jednou. Smykem jsem u svého "malého" brášky zastavil a začal popadat dech. Přeci jen jsem právě vyběhl dost prudký kopec, při čemž jsem musel zdolat i pár skal. Ale ne že bych si stěžoval. Skákat po salách mě fakt bavilo!
Když jsem konečně popadl dech, posadil jsem se vedle černého. "Co vyvádíš? Proč jsi utekl? Myslím že to od táty pěkně schytáš," řekl jsem. "Nejlépe ještě před Riccou," dodal jsem s úšklebkem. Tatínkův mazánek, Riccuška, které samozřejmě všechno projde... Dodal jsem si nakvašeně, ale nahlas to neřkl.

Máma mi jen řekla ať to nerozpitvávám. Myslel jsem že se mě zastane! Pomyslel jsem si naštvaně. Zdálo se mi to, nebo jsem byl větší? Vše, na co jsem se díval bylo z výšky. To je zvláštní. Od mích myšlenek, mě ovšem odtrhla maminka. "Dobře," přikývl jsem a podíval se na tlapky. Bylo mi jasné že tentokrát to bylo na nás všechny. Podíval jsem se na Akrose, jak to nese on. Jeho reakce mě ovšem docela přkvapila. Bylo vidět, jak v něm pulzuje vstek. "Akrosi?" naklonil jsem hlavu na stranu. Mamka potom řekla že jde najít Solari, aby byla v klidu, že se jí nic nestalo. Jen co odešla z úkrytu, Akros vykřikl a roběhl se naštvaně pryč. "Jdu za ním!" vyštěkl jsem rychle na tátu na vysvětlenou a tryskem jsem vyrazil z úkrytu.

//Furijské hory (přes Daén)

Poslouchal jsem tátovo vysvětlování. Opravdu mě bavilo se učit. Jen jsem nechápal proč to táta říká tak nabručeně. Přece bylo dobře že jsem se ptal, ne? "Ahh, škoda," přikývl jsem když mi prozradil že si budu muset počkat a budu muset být trpělivý. To slovo jsem začínal nesnášet. Táta mi na můj dotaz neodpověděl. Já to ale chtěl umět! Musel jsem se přece učit rychle abych byl první! Otec si ovšem začal všímat Ricci. Posmutněle jsem svěšil uši, když jí řekl že ji bude učit. Ale já se přece ptal první! Připadal jsem si tak trochu zrazený. Potom jsem se pochlubil se svím "velikým" úlovkem za který mě maminka pochválila. Tak trochu hrdě jsem vypjal hruď. A potom, a potom jsem konečně oběvil svou magii! Těšil jsem se jak mě táta pochválí, ale ten naštvaně uvolnil Riccu a mě vynadal a obmotal talapky mě. "A - a-ale já za to nemůžu!" kníkl jsem a snažil se vymatit z tátových šlahounů. "Já to neudělal schválně!" zakňučel jsem smutně. Proč? Proč mě táta nemá rád? Akros mě začal bránit a já lehce zhoupl ocasem. "Jo! A javíc já to narozdíl od ní neudělal schválně!" ptřitakal jsem Akrosovi. Ten za mnou přiběhl. Aspoň Akros a maminka mě mají rádi! pomyslel a zavrtěl na jeho slova ocasem. "Jo!" dodal jsem s radostí že mě někdo podporuje. Potom mě ještě Akros pochválil za toho hada. "Jasně že naučím!" řekl jsem s hrodostí v hlase. Byl jsem pyšný že ke mě mladší bratr vzhlíží. Potom rodiče obou mím sourozencům vynadali za to že se hádají. Já mezi tím se snažil vymanit z těch lián. Moc se mi to ale nedařilo. Až kdyš jsem pořádně a poněkolikáté zabral ozvalo se lupnutí a já skončil v kotrmelci na zemi. Sice trochu potlučený, ale volný. Sundal jsem ze sebe zbytky té trávy a přihopsal k Akrosovi. "Jo určitě si jen vymýšlí! A ty určitě ovládneš svou magii dříve!" pošeptal jsem Akrosovi do ucha tak aby to rodiče neslyšeli a nevynadali i mě.

Tatínek řekl že Wu má i nějaké mazlíčky. Zaujatě jsem se na Taťku podíval. "Mazlíčky? Já chci taky mazlíčka! Tatí vezmeme si od Wua mazlíčka? Prosím! Prosím, já budu moooc hodný a budu hezky mluvit a budu poslouchat a všechno! Slibuji!" řekl jsem nadšeně. Potom mi ještě taťka vysvětlil že plášť nemá od Wua, ale je z jeho rodné země. "Juuuu. A budu mít taky někdy to co má maminka nebo ty? Nějakou ozdůbku?" zeptal jsem se. A samozřejmě ji budu mít jako první! A nikdo ze sourozenců nemůže mít dříve než já! Solari se začala bránit že vytí není blbej nápad a Niyeri řekla že výt umí a Solari hned jestli ji to naučí. " Tati naučíš mě taky výt? Musím to umět dřív než Solari! Musím být první!" řekl jsem bojovně. Potom táta udělal něco co jsem nečekal. Pustil je ven. Co? Neee! posmutněle jsem koukal jak odchází. Potom se alebtaťka začal věnovat mě. "Takže jsem důležitější než Solari?" zeptal jsem se trochu nadšeně. "A ukážeš mi ty bylinkyvteda? A naučíš mě výt a lovit a, a, a...." víc jsem neřekl, jelikož do úkrytu přišla maminka. "Ahoj mamí!" řekl jsem šťastně a běžel ji přivítat. Maminka mě olízla hlavičku a já jí na přivítábí na oplátku čumák. Cože? Ricca i Akros už mají taky kamarádku?" Pomyslel jsem si amutně. Potom do jeskyně vtrhla i Ricca a samozřejmě hned běžela za tátou a začala se mu chlubit že ošplíchla Akrose a že oběvila svou magii - vodu. J - jakto? Jaktože magii oběvila dřív než já? Vždyť já byl nejstarší, já měl být ve všem první!" Pomyslel jsem si smutně, naštvaně a trochu i zmateně. "Maminko, já ulovil hada!" řekl jsem a zavrtěl ocáskem. Třeba aspoň v tom budu první! Pomyslel jsem si a doufal že to Ricca slyšela. Potom se ještě začala ptát táty jestli ji něco naučí. Ale, taťka slíbil že bude učit mě! pomyslel jsem si smutně. Určitě mě už nebude chtít učit, jelikož už bejsem ve všem první a ségry jsou prvnější než já. Napadlo mě. Koukal jsem na trávu která rostla zrovna u noh Ricci. Tráva nejdnou trochu povyrostla a obmotala se Ricce kolem zadních tlapek. Bylo to opravdu jen slabé obmotání. Stačilo aby tohou lehce škubla a tráva by se spřetrhala. Zůstal jsem na trávu hledět jak čerstvě vyoraná myš. "Ma-Mami, T-Tati! Vy-vyděli jste to! Já se koukal na tu trávu a ona udělala tohle!" řekl jsem nadšeně a poukázal na Ricciny tlapky. "To byla moje magie?" zeptal jsem se nadšeně. "Moje magie je tráva?" odhadl jsem název své magie. Samozřejmě jsem nemohl vědět že hlavní magie jsou vzduch, oheň, země a voda. Nikdo mi to ještě říct nestačil. Byl jsem ovšem štěstím bez sebe. Zadíval jsem se na trávu a ona ještě o půl centimetru povirostla, takže Ricca měla tlapky obmotané po "koleno".

Jméno - Arrow
Příspěvků - 7
Postavení - Sigma
Povýšení - ---
Funkce - Až vyrostu, chtěl bych být lovcem!
Aktivita pro smečku - Ulovil hada! Teda ten had je furt živej, táta ho vyhodil z jeskyně :c
Zhrnutí - Vrátil se s tátou do úkrytu, pohrál si se Solari a Niyari, ulovil hada, kterého táta opět pustil a teď ho taťka bude učit.