Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Lov 1

Peisia se usmála. Nerozuměla tomu, proč tu Camiya je, pokud má se vším potíže a byla připravená ji hodit pod kola zvaná Ushari hned jak to bude možné. Tak nějak tušila, že ta jediná by byla schopná ji semlít. Přesto... ačkoliv zrzavé nikdy na postavení kvůli její domovině nezáleželo, přišlo jí, že si Camiya vyskakuje. Nebo takhle komunikovali všichni členi smeček?
"Pro smečku je nejlepší rozšířit obzory a hledat i členy mimo cílovou skupinu, kterou kdysi vybral Khan," odsouhlasila. "Každopádně Ushari byla vybrána z jistého důvodu. Sama ji sice pořádně neznám, ale věřím, že se to dřív nebo později změní - a tlapka léčitele by mohla smečku hnát..." klikla jazykem, "k méně agresivní nátuře jako to kdysi bývalo." Většina z vlků, kteří byli ve smečce, Khana nikdy nezažili. Dobře pro ně.
Peisii klikly koutky do úsměvu. Oh, jak krásně se oháněla, jak na výši se viděla. Bylo to zvláštní, komunikovat s vlčicí která byla tak podobná na Khana a přesto zrzavá věřila, že by se dvojice nesnesla. Ach Khan, kde tomu byl konec. Co by si tak o této smečce myslel?
"A už svou roli průzkumníka máš, drahá Camiyo? Protože zatím nevidím nic jiného než skvostný tmavý kožich a hlavu mezi ušima, která si stěžuje na nedostatek žrádla a stejně chce dělat to, co podle ní dělají ostatní - zůstávat mimo území." A tohle možná Ushari taky zachytila. A co už? Nebylo to nic, za co by se Peisia styděla.
"Zdravím, Ushari, skvělý moment. Tvá sestra zmínila, že ve smečce není co jíst - šlo by vyčkat s probíráním než budeme mít plná břicha?" a pokývla směrem ke stádu přímorožců, které dvojice následovala. "Říkala jsi naháněč, viď? Stopovat nemusíme, samozřejmě. Rozdělme se. Mohla bys nahnat stádo k nám a my s Ushari vyrazíme z písku a zpomalíme nějaký kus dost na to, abychom ho mohly skolit dohromady." S tím se Peisia napřímila. Ushari byla sice alfa, ale Peisia byla lovec na lovu a funkci jí zrzka upřít nemohla. A Camiya? Ta by měla raději poslouchat, pokud nechce dostat vyčinění od alfy, že si na betu vyskakuje!
"Pojďme," dodala Peisia tišším hlasem, aby se s Ushari přemístila na lepší místo. Vybrala dvojici kopeček, který při nahánění od Camiyi zvěř zpomalí a bude tak lehčí zachytit se správného kusu a strhnout ho.

Zlehka přivřela oči: "Věř mi, jsem si jistá, že to tak je. Přeci jen jsem na území byla i za tvé nepřítomnosti." Camiya měla tendence si pobíhat po okolí a trávit čas s jedním zrzounem místo smečky - to však už Peisia netušila.
"Poušť je nepříznivá, písek se stále přelévá a něco značit a pořádně lovit je nesnadné. Přitom máme tak blízko možnou rybí potravu a místa kde nehrozí, že nás pobodají štíři," mávla ocáskem, což způsobilo, že se zakýval jako baňka. "Přiláká to další členy, ty, kteří nejsou na pobyt v poušti tolik vybavení. Většina vlků tady na ostrovech má spíš hustší srst." Z toho co viděla, jen vlci jako ona a Ushařiny sestry byly řádně vybavené k tomu, aby žily někde v teple. "Samozřejmě že jsme. Smečka není jednotná, nemá směr a zatím se ho ani nikdo nepokusil udat. Přesto, jak říkám, něco dělat před řádným přesunem a nalezením nových míst, kde bychom mohli být, je zbytečné." S tím přes rameno na Camiyu mrkla. A ta se vyjádřila. Zmínila že je matka, že se o vlčata starala a Peisia na pyscích ukázala pobavený úsměv, než se zase zahleděla vpřed.
"Takže ne lovkyně nebo hraničářka, ale raději by ses zdržovala mimo území, i když ti to u ostatních vadí?" nadhodila zlehka a pak zastavila. Přivřela zraky a zahleděla se vpřed na stádo světlých kopytníků, kteří procházeli po cestičkách z horkého písku.
"Jakou pozici většinou zastáváš u lovu?" Pokud vůbec uměla lovit.

Camiya, ach Camiya. Byla krásná jako rudá jablka sbíraná za letní ranní rosy. A stejně tak si nemohla Peisia pomoct, ale čenichat hnilobu. Sama se uměla schovávat za hezkými slovíčky, takže zahlédnout podobný modus operandy u jiných? Nebylo to tak těžké. Navíc se už znaly. Ne tak dobře, ale znaly.
"Výtečně. Jsem ráda, že jste se konečně všichni vydali na území a prohlédli si ho. Věřím, že bylo na čase," odpověděla s mírným úsměvem a zlehka přivřenýma očima. "Ovšem obávám se, že písečné ruiny nejsou místo, kde bychom měli dlouhodobě zůstávat. Brzy to tvé sestře i doporučím. Neviděla jsi ji, náhodou?" mrkla na Camiyu zeleným okem. Pro zrzavou by nebylo tak těžké úkryt vyklidit, alespoň si to nemyslela. Přesto tam teď své kroky stáčet nehodlala. Podívat se na jejich vykonanou práci mohla i později.
"Žádné hraničáře smečka prozatím nemá, je nás malé množství. Nebo alespoň bývalo," pohlédla nahoru k pražícímu slunci, "a kdo by chtěl okrádat pouštní vlky?" Ani ona samotná tu nechtěla trávit tolik času, aby zůstala její srst úplně smočená potem a jazyk neustále vyplazený.
"Co bylo tvým původním posláním ve smečce, Camiyo?" a pokývla vlčici, aby ji následovala. Chtěla jídlo? Dobrá. Pomůže ho ulovit.

>> Kvetoucí louka

Peisia kráčela s hlavou zdviženou a očima přivřenýma kvůli bodavému, rannímu slunci. Saténové šátky, které pokrývaly přední polovinu jejího těla, se třepetaly v reakci na každý závan větru. Připomínala tedy díky svým dlouhým nohám a velice hubenému vzezření spíše vílu než vlka. I víla se však musela rozhlížet.
Pohled jí dopadl na tmavou tečku, která prakticky nezapadala do pouště. Pořád nerozuměla tomu, proč tu vůbec Ushařina sestra zůstávala. Její srst musela pod sluncem pálit jako rozžhavená výheň. Přesto se jí Peisia nevyhýbala, rozhodla se využít své dobré nálady, počasí a štěstí, že Camiyu zastihla o samotě, aby k vlčici změnila směr.
Camiya měla šanci Peisiu zahlédnout už z dálky, jelikož vlčice se nijak neskrývala a poušť byla... inu, rovná. Nebylo se tu moc za co schovávat.
"Jaké to líbezné ráno, Camiyo. Ráda tě znovu potkávám. Přišla jsi z území smečky?" promluvila zrzavá, jakmile se dostala do dálky, kdy ji mohla tmavohnědá pohodlně slyšet. Peisia se tedy nezastavovala a stále ke člence své smečky kráčela, zatím šály se třepotaly okolo ní jako několik nových párů drobných, ptačích křídel.

>> Hraniční pohoří

Peisia se poslední dobou příliš nečinila jako beta Namarey. I když ji moc její vysoké postavení netěšilo, uvědomovala si, že je na čase, aby se konečně začala o smečku řádně starat, jelikož doteď své povinnosti zanedbávala. Měla alespoň dobrou výmluvu! Musela se přeci jen starat během potop o vlastní ocásek! Hledala zmizelé vlky a pak sama zmizela. Mohla jen doufat, že se jim během vysoké vody něco nestalo. Dlouze si povzdechla a pak přidala do kroku, protože se před ní brzy rozevřelo prostranství louky, na kterou poušť navazovala. Už to bylo jen kousek.
Za tu dobu pryč zmapovala novou dovednost které se naučila a byla tak teď zamotaná do průsvitných šátků, které jí pro jednou nijak nezavazely. Neviditelné tlapky s protistojnými palci odváděly svou práci dobře.

>> Poušť

>> Nížina hojnosti

Peisia se vyškrábala nahoru do hor a než se nadála, už si našla jeskyni na schoulení se do klubíčka a protože úplně netušila kterým směrem se vydat zpátky, prostě se tam vyspala. Potřebovala to. Byla utahaná a měla toho dost. Když se probudila, venku už bylo odpoledne. Vystoupila do něj a uvědomila si, že začíná poměrně hladovět. Nelíbilo se jí to, což o to, potřebovala se sebou něco rychle udělat. Jenže... počítal s ní ještě vůbec někdo z Namarey? Moc tomu nevěřila. Spíš... všichni si šli po svých. Vlastně tam neměla nikoho, kdo by ji zrovna postrádal. Nikdy to tak nebylo. Mávla chvostem a seběhla dolů, kde zahlédla zajíce a po krátké pronásledovačce zvíře dostihla a zardousila. Když si všimla, že ji u toho všeho sledovala liška, jen na ni chraplavě zavrčela. Pomalu jí teklo z nosu a škrábalo ji v krku. K sakru, měla by skutečně někam do tepla...
Bylo by to všechno mnohem lepší, kdyby neviděla všechny ty polámané stromky a drobná, mrtvá tělíčka sotva odrostlých zvířat sotva sešla níž k louce. Samozřejmě, povodeň si vzala mnohé oběti... a Peisia se je rozhodla alespoň za pomoci svého elementu pohřbít.

>> Kvetoucí louka

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Ulov si na horší časy
× Odhal následky potop
× Onemocni kvůli neustálé zimě a dešti (herní den)
× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla

Kopala nohama, snažila se udržet a brzy se dostala blíž ke břehu. Nanaštěstí ale břeh byl možná ještě nebezpečnější než vlny. Narazila do okraje břehu, zalapala po dechu a snažila se zachytit a vydrápat se tam. Proklouzlo jí to pod drápky, ale pak se konečně ozvala svému elementu a jakmile se dostala do menší hloubky, zachytily ji lijány a vytáhly ji nahoru na břeh. Peisia kuckala a prskala vodu, načež se rozvalila na bok.
Voda na ni pořád dopadala, liskala ji přes tvář a plíce bolely. Aspoň nebyla kdo ví jak zraněná. Zhluboka se nadechl a podívala se nahoru k obloze. Tmavá obloha,pod mrakem, déšť a Peisia se postavila. Udělala pár kroků a ve tmě jí podklouzla tlapka a ona skončila v malé kaluži, načež se pokusila udělat další krok, ale noha se jí tentokrát zabořila jak byla hlubší než jak vypadala. Zaprskala a přeplavala na druhou stranu a konečně na stabilní cestu, kde se posadila a dala si pár momentů na oddych než bude pokračovat dál.

>> Hraniční pohoří

× topení 3/3
× špatný odhad hloubky vody

Peisia si ani neuvědomovala, že skončila pod vodou. V podstatě to byl jen pád a pak tvrdý náraz, jak se voda rozstříštila do drobných střípků a vnesla do vzduchu jako roztříštěná mozaika. Vyrazila si dech a začala po něm lapat, jenže se nad ní uzavřela hladina a vlčice začala mávat tlapkami, snažící se udržet nad hladinou. Po chvilce se vlčice jednoduše nechala zmítat vodou, ale naštěstí to netrvalo zas tak dlouho než se dostala zpátky k hladině a brzy z ní její hlava vyrazila jako Willy z bazénu ke konci filmu a zmateně se snažila něčeho zachytit, zatímco trpěla nejspíše stejným problémem jako ostatní, kteří bezpečí úkrytu u jezera opustili. Rozkašlala se a znovu skončila pod vodou, víry ji tahající dolů do temných hlubin a její tělo děsivě lehké.

× pokus se plavat
× proud 2/3

>> Slané jezero

Peisia rychle štrádovala horami, venku to klouzalo. Voda jí stékala po srsti a beta smečky rychle hledala jakékoliv místo, kde by mohla růst sioba. Barevné květy, barevné květy... kde mohly být?! Rozhlížela se, voda jí tekla do očí a vlčice přidávala do kroku. Kde mohla být rostlinka, co by jim pomohla? Vlčici sklouzla tlapka, vyjekla a vydrápala se o trochu výš. Srdce jí bušilo. Všechno v pořádku. Všechno v pořádku, to nevadí. Přidala a rozhlížela se, snažila se udržet rychlost. A pak... před očima jí přeběhlo divoké zvíře. Peisia se naježila a než si stihla poradit, najednou stála ve vzduchu. A padala. S vyjeknutím se svalila dolů ze srázu a do vody, která se rozstříkla do okolí a Peisia skončila ve vodě.

× Proud 1/3

Merlin, Akros, Alhajoth, Zubraya

Vlci přicházeli a odcházeli. Peisia tiše poslouchala jejich spory, hlavně výlevy Merlin, jejímž směrem se krátce podívala. Nehodlala komentovat jejich výměny s Akrosem a když se skupina trochu povyměňovala, konečně se postavila a protáhla si tlapky, načež se podívala na ty, kteří uvnitř zůstali a nebo se sem vrátili zvenku.
A někdo se skutečně vrátil. Alhajoth, kterého za chvilku dovnitř dotáhl Akros s Merlin. Nastražila uši a postavila se. Věděla že není léčitelkou, ale to nezměnilo nic na tom, že mu mohla aspoň podat nějakou základní péči než se toho zhostí Ushari. Přeci jen zmínila, že magii moc nedala, tak jí mohla alespoň Peisia vypomoci.
"Pomožte mu sem," instruovala dvojici a v jedné části nechala vyrůst silnější, mechové polštáře. S tím okolo nechala vyrůst několik trychtýřků, které by mohly pomoci. Očima sjela směrem k jeho ranám a pokusila se i vyvolat hadí tělo, aby mu ho obmotala okolo menších zranění, kde by se obvaz držel dobře. Nakonec nechala vyrůst hadích těl ještě pár.
"Tady, využijte je. Znám ještě jednu dobrou léčivku, ale ta poroste někde venku. Podívám se po okolí, jestli ji nenajdu. Dávejte na něj pozor, ano?" rychle jim pokývla a vyhrnula se ven.
"Pokud se ještě někdo jakkoliv zraní, držte je v teple. Zubrayo, vysuš je."
Rychlým krokem vykročila ven.

>> Nížina hojnosti

× Diskutuj zranění
× Ošetři zraněného
× Bezpečí člena

Peisia celou situaci sledovala a když se na ní Serbiiny oči zastavily, pohledem neuhnula. Stále seděla u východu a prakticky svým tělem blokovala studený vítr, který déšť provázel. Byla jí zima... příšerná zima. Přesto věděla, že si ji Serbia nevybere. Kdyby z Peisii měla být alfa, jmenovala by jí ji hned, nečekala by. Navíc... moc času na území netrávila, spíš se toulala. Byla možná tak pozůstatkem staré gardy, která tu byla ještě za Khana.
Bílou vlčici, Aerrav, poznávala jen po jméně. Ale ostatní, Wuvi, Neith, Strix... Naarash, Khan-fani. Povzdechla si a zatímco Serbia jmenovala Ushari novou alfou, její zrak zamířil ven, do chladu a mokra hor. Na chvíli vypadala smutně. Tak smutně, jak jen jeden neschopen zachytit čas mohl. Tania... byla pryč. Zephir... kdo ví kde. I Aerrav se musela vrátit. Jakoby se celá Namarey rozpadla, to co tu bylo teď rozhodně nebylo tím, kde celá smečka začala. Ale byl to pokrok. Smečka se rozrůstá. Sílí.
Otočila se zpět k vlkům uvnitř a postavila se.
"Ushari Namareyská," mávla ocasem a pak se na ni zazubila, "Bude z tebe dobrá alfa, takže se nás neopovažuj opustit."

Peisia se držela u východu, takže když dovnitř zamířila trojice vlků v čele s cizincem, zpozorněla. Brala v úvahu i slova Nitocris a Merlin, jelikož jedna z nich zmiňovala partnera a ta druhá žádala o výpomoc s hledáním svého partnera a dcery, ale tohle jako dcera nevypadalo a partner... inu, možná?
Vlk však prošel okolo ní a začal mluvit na Serbiu. Peisia zastříhala ušima, ale kde by se obyčejně neměla potřebu plést do cizího rozhovoru, teď jí přišlo logické jednat co nejdřív, protože hory byly v těchto podmínkách docela krušné.
"Pojďte dovnitř!" zavolala na vlky venku, aby je pobídla pro přechod do úkrytu, kde se mohli skrýt. "Ushari, jsi léčitelka, že? Sama znám nějaké léčivé byliny, hodilo by se ti, kdyby nějaké vyvolala?" rozhodla se hned přiložit ruku k dílu, protože v tomhle nečase je nikdo určitě hledat ven nepůjde. Aspoň se tedy zdálo, že měla v plánu v prvé řadě vlkům vypomoci a pak teprve věnovat pozornost alfě. Některým to mohlo přijít urážlivé, ale zranění bylo zranění.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4

Peisia tiše seděla a naslouchala, hlavně když se dovnitř přiřítila Merlin a začala vypadat, že se jim tam brzy zhroutí. Zabolelo ji srdéčko když se rozmluvila o své dceři, ale vypadalo to, že teď nebyl čas to řešit. Přesto se však Peisia k Merlin přesunula zatímco sestry se štěkaly. Z nějakého důvodu se pod Camiyinými tlapkami mech stáhl, takže si musela lehnout na studenou zem.
"Posaďte se, Merlin," vyzvala ji zlehka, "pokud pro ně vyrazíte sama, nikomu to nepomůže. Vypadá to, že si dříve ublížíte než je najdete," pokynula jí k baldachýnům mechu a podívala se ven do deště, načež si tiše povzdechla. Vlčice se mezitím utišily a když se beta Namarey otočila, Serbia zrovna povyšovala vlky na pozici kappy. Rozuměla, že Merlin asi v tento moment nebude mít zrovna radost, ale absence členů smečky ji mírně znervózňovala - a to i přesto, že onoho Sivataga třeba vůbec neznala. Proto i tiše hleděla ven a hledala vlka, který by snad šel na sraz už docela pozdě.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

Peisia se na Ushari usmála. Neviděla své schopnosti jako tak skvělé jako je měli jiní, ale chvála ji určitě pohladila po duši.
"Věřím že s trochou času se podobných věcem dokáže naučit jakýkoliv vlk s magií země, včetně vás ostatních," odpověděla a pak poukázala na očka v barvě limetek. "A pokud magii moc dobře neznáte, stačí se většinou zahledět na to, jakou vidíte barvu v odrazu vašich očí. Vím, že existují i vlci, kteří se s magií nesetkali než mezi nás dorazili. Je to poměrně dobré znamení toho, co můžete od svých magických schopností očekávat."
Pak se utišila a uklidila pod sebe pacičky, takže brzy připomínala pecen bochníku, ještě se svým krátkým ocáskem. Na Serbiinu otázku jen k vlčici sklouzla pohledem a pak se podívala na Ushari, kterou nechala na její otázku odpovědět samotnou. Nebo možná chtěl mluvit někdo jiný?

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

>> Hraniční pohoří

Dorazila do úkrytu nad slaným jezerem v závěsu za Serbiou a rychle se rozhlédla, zda-li neuvidí něco, co by mohlo smečce po dobu pobytu udělat nějaké problémy. Zatím se nezdálo, že by na ně mělo něco přijít, ale dříve nebo později tak nějak čekala, že se někdo nebo něco ukáže. Nebyli jediní, co v tomto počasí hledali místo, kde by se mohli skrýt.
Zaplula za Serbiou do úkrytu a dlouze vydechla, načež dupnula tlapičkou na zem a po celé místnosti se rozjel kobereček z mechu, který byl mnohem jemnější a příjemnější než tvrdý kámen který tu jinak byl doteď. Našla si svoje místečko a uvelebila se, pěkně s výhledem na všechny a upřímně se usmála na Zubrayu, když jí vysušila kožíšek. Tak, hned to bylo lepší. Teď už jen budou muset přežít potopu a doufat, že poušť bude v bezpečí.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4