Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byli tam jak tři kuličky neštěstí. Nějakou dobu nechávali průchod emocím. A proč by mě? Pláč pomáhal. Následně se od sebe trochu odtáhli a utírali slzy. Podběl přikyvoval. Asi momentálně jinak na slova náladu neměl. A to ani ta v duchu. Hlavu držel mírně sklopenou s myšlenkami někde pryč. To připomenutí, že jejich bratři byli pryč... bylo zdrcující. S Hvozdíkem tu zbyli jako jediní bratři. Aspoň že nežili v takové rodině, kde samci museli být silní a odvážní. On by takový být nemohl a ani nedokázal. Byl by zklamáním. Jako byl silný a odvážný, musel pro svou roli obránce, avšak to bylo něco úplně jiného. Narážel spíš na tu emocionální stránku. Proč by nám to neřekli? Kdyby to..jistě věděli? zvedl konečně hlavu, když Meduňka znovu promluvila. Měli vůbec hrobečky? Nebo mohli jen naklánět hlavu a modlit se za ně? No kdyby měli hrobečky, rodiče by o jejich smrtích určitě věděli. A Podběl by nedokázal porozumět tomu, z jakého důvodu by jim to zatajili. Smrt nebyla hezká, no vědět si to zasloužili, ať to bolelo sebevíc. Či?

Nedokázal ani pomyslet na to, že by chtěli rodiče čas s nimi jakkoli oželet. Avšak... naposled oba viděl, když byl ještě celkem malej. Od té doby jako by se pod nimi propadla země. Když ani Meduňka tátu skoro neviděla a to žili ve stejné smečce... co si pak měl teda myslet? Avšak on by nedokázal ani pomyslet na to, že se jim třeba taky něco stalo. Smrt už si vzala očividně oba jeho bratry, nestačilo to? Otřásl se a přešlápl. Nelíbilo se mu to. Měl pocit, jakoby se postupně rozdělovali a měl obavy, že to mohlo být horší a horší. Z očí mu taky začaly nad těmi smutnými myšlenkami téct slzy a přidal se k hřejivému objetí svých sester. Takže se teď k sobě všichni tři tiskli jako hromádka neštěstí... doslova. Podběl nechtěl teď úplně brečet, on si vždycky zalezl do nějakého koutku a tam v tichosti vypluly emoce pryč. Ne, že by mu to jinak šlo. No i když tu pro nepropadl záchvatu pláče, slzy očí se zastavit prostě nedaly. Žádný z těch černých scénářů se prostě stát nesměl! Dokážou držet při sobě i nadále... museli!

To je zajímavá magie, musel poznamenat o fenixovi Meduňky alfy, Lissandry. Léčivý fénix? To se mu líbilo! Musel uznat, že asi hlavně proto to měla tolik vyléčený. Nakonec i zlomenina mohla srůst špatně a to by dělalo sestře velké problémy... což by nerad. Jako jo, sice by bylo hlavní, že potopy všichni přežili, no neživotní následky nebyly nic příjemného. Následně se dostali ke konverzaci o jejich bratrech. Ducha? vykulil oči na Mátu, když to zmínila. Jasně, že to nemuselo znamenat to nejhorší, ovšem... duch živého vlka se jen tak neobjevoval. Nebo by mu to aspoň přišlo podivné. Asi jsou na vině ty potopy, řekl smutně a sklonil hlavu. Tak asi ne všichni je přežili ve zdraví... Anebo možná už zemřel někdy předtím. Jak si mohl být jistý?

Jméno vlka: Podběl
Počet příspěvků: 6
Postavení: kappa
Povýšení: ---
Funkce: obránce
Aktivita pro smečku: ---
Krátké shrnutí (+ rychlohry): tráví čas se sestrami
Smečková minihra: ---

Ale zatím jsem nepřišel na to, jak mluvit s vámi oběmi naráz. Možná to ani nejde... přiznal trochu zklamaně. Některé věci, co bude chtít sdělit oboum, bude muset říkat nadvakrát. I když to už byla maličkost. Hlavní bylo, že se mohli setkat a že jim vůbec něco říct mohl, no ne? Od života nikdy nechtěl moc, a bude to tak nadále. Ty jsi dorazila k nám. Samozřejmě se stavíme i my za tebou, usmál se, avšak jak zmínila Máta, pravidelně tu byl nějaký důležitý program. Teda Podběl tu poslední dobou spíš lenošil, no zase ho čekaly lekce boje pro ostatní. Nevěděl, kdy to tak započne, avšak bude se hodit být nablízku, jak bude alfa svolávat. Ty potopy už zažít nikdy nechci. V takových situacích každý živý tvor koná ze zoufalosti a kvůli tomu pak mnoho z nich přichází zbytečně k úhoně, řekl oboum sestrám a zavrtěl hlavou. Ovšem kdo ví, co měly ostrovy za jejich životy ještě v plánu... Ach ano, Konvalinka! připomenul Mátě. Taky ji hrozně dlouho neviděl. Ta je ve smečce taky léčitelkou, odpověděl Meduňce a zavrtěl ocáskem. Když Meduňka taky zmínila zlomenou nohu, musel se na její tlapy podívat. Sice zmínila, že byla již v pořádku, no šlo o prostou automatickou reakci. Ovšem kdyby v pořádku nebyla, nemohla by se přece vydat takovou štreku a ještě do hor! Heřmánek je mrtvý- řekl sestře. Meduňka to nevěděla? Nemohl to posoudit, přeci jen už odešel někdy kdysi dávno. No myslel si, že o tom věděli všichni. A Tymián... nedořekl to. Nevěděl totiž, co měl říct. Taky to bylo už hodně dávno, co ho viděl naposled, avšak pohřbívat ho fakt nehodlal. Mohl žít v jiné smečce stejně jako mimo ostrovy celkově, byť se s nimi ani nikdy nerozloučil. No mluvit o někom jako o mrtvém, když k tomu neměl důkaz ani důvod, by si nedovolil. Určitě někde žil spokojený život jako oni a jednou se zas setkají. Otočil se k Mátě s dotazem na Tymiána. Třeba něco věděla.

I Meduňka zůstala překvapená nad cizím hlase v její hlavě. Avšak kdo by překvapený nebyl, že? On by taky zůstal chvíli jen stát a koukat. Byl jsem to já. Tahle schopnost...projevila se u mě teprve nedávno, vysvětlil Meduňce. Kdo ví, jestli celé roky jen spala a najednou se probudila, nebo šlo o dar bohů. Udělali nejspíš všechno, co mohli. Opravit mu hlasivky bylo očividně nemožné. Avšak nestěžoval si. I tak mohl být nadmíru vděčný. Já jsem rád, že jsi za námi přišla. Chybíš tu. A Hvozdík taky. Rodiče jakbysmet, zavrtěl ocáskem. Na jednu stranu ho pořád mrzelo, že se takhle rozdělili. No pokud byla v Daénu spokojená, samozřejmě jí to přál. Každý musel žít tam, kde mu bylo dobře, no ne? I když sama řekla, že mamku dlouho nepotkala. Snad byla v pořádku! Což by věděl, kdyby se s ní neminul kdysi přímo na území... ach ach. Já jsem hodně spokojený. Hory jakoby se staly mým druhým já. Asi bych už nešel žít jinam. Příliš jsem si zvykl, odpověděl s úsměvem. Vážně by asi už neměl tu sílu hory opustit. A hlavně ho a další vlky od nich čekala výuka dalších členů! Nesměl přeci zklamat... a náhlým odchodem už vůbec ne. Stejně i kdyby chtěl, neměl by kam jít. Následně se podíval i na Mátu. Věděl, že neslyšela, co Meduňce řekl, ovšem zároveň nevěděl, zda uměl tu mysl "propojit" s dvěmi vlky naráz.

Byl moc rád, že je přišla Meduňka navštívit. Neviděla ji hrozně dlouho jako třeba i tátu nebo jeho jediného přeživšího bratra. Že by se na ně pak taky zeptal? Ahoj, ahoj, promluvil jí do mysli stejně jako si povídali před chvílí s Mátou a objetí jí bez váhání oplatil. Následně se trochu odtáhl, aby ji dal kdyžtak prostor vstřebat, že měla a bude mít v mysli další hlas. Jeho první sestra to vzala dobře a vlastně si nemyslel, že by to kdokoli z jeho sourozenců vzal špatně. I tak by asi prvně rád tu reakci zhodnotil a podle toho se kdyžtak zařídil. Přece by nerad dělal něco, co bylo druhým nepříjemné! Ono teda záleželo, v jakém smyslu. Občas se musely udělat věci, které byly nepříjemné klidně pro něj samotného. Taky každému vadilo vlastně něco jiného, stejně jako měl každý rád něco jiného. No bylo by to v konečném výsledku nuda, kdyby se každý narodil jako přes kopírák.

<< Alatey

No jo, to něco řekl. Jak už zmínil, tohle se mu stane asi víckrát. Prostě kolikrát nebude pořádně vědět, co říct. Avšak učený z nebe nespadl. Všechno, co uměl, se naučil tréninkem. Ještě by měl trochu potrénovat své magie. Kdo ví, co všechno uměl! To je hlavní, řekl pouze nakonec, po tom, co se měl trapností chuť propadnout pod zemi. Avšak pak mu došlo, že šlo jenom o jeho sestru a ta ho špatně nebrala nikdy. Pokusíme se nebát ani jeden, pousmál se, no ono se to jinak říkalo a jinak dělalo. Ale to zvládnou, určitě. Podběl něco naučí a Máta se něco naučí. Bylo vlastně důležité, aby se jeden dokázal aspoň trochu ubránit. No než stihli začít cvičný boj, od hranic se ozvalo zavytí. I jeho sestra se trochu otřásla, no i tak se oba vydali až za hranice. A tam čekal někdo dost známý. Meduňka! pomyslel si už sám pro sebe a zrychlil krok, aby se s ní pořádně přivítal. Zdálo se, že přišla na návštěvu! A za to byl moc rád... tak dlouho ji vlastně neviděl, jak se furt držel na území Alatey... Už z dálky na ni mával, no mluvit na ni zatím nechtěl, byť zase cítil to spojení. Nechtěl na ni tím zaútočit jako s Mátou, když už o tom věděl.

Zavrtěl hlavou. Taky se mi zdá, že si bere toho na svá bedra možná příliš...aspoň občas. Je takový každý alfa? položil si otázku spíš sám pro sebe, protože pochyboval, že by to měla Máta vědět. Hlavně ani jeden nikdy nežili v jiné smečce, nemohli to úplně soudit. Možná maximálně z povídání vlků ostatních smeček. Avšak i tak ho nakonec překvapilo, že by to měl být i on, kdo by měl učit další vlky. No nakonec musel uznat, že i když byl němý, musel nastat čas, kdy bude učit jiného, byť ne asi přímo jako vlastního učedníka. Cítím se z toho trochu nervózní, přiznal Mátě, proč by jí nemohl? Jo, měl z toho trochu obavy, nikdy nikoho ještě neučil! Ale nakonec to stejně dopadne tak, že někomu něco předá a někdo se od něj něco naučí. Snad, snad! Ale cvičný boj určitě dát můžeme,“ usmál se, k tomu Mátě mohl i přímo radit, protože jí jeho hlas v hlavě vůbec nevadil. No než mohli vůbec začít, uslyšel zavytí od hranic. Zbystřil. Slyšíš to? Pojďme to radši prvně ověřit, řekl hned, nemohl to vytí nechat bez odezvy! Co když se něco dělo?

>> hraniční pohoří

Super to bylo, o tom žádná. Neměl teda tušení, jestli bude každému vlkovi příjemné, že mu bude znít v hlavě cizí hlas, no stačilo, že to nevadilo Mátě, případně pak dalším sourozencům nebo rodičům. Ach, jak dlouho je už neviděl... Co asi teď dělali. Pouze se usmál. Jak už zmínil, bylo to pro něj nové a jeho schopnosti mluvit moc neexistovaly. Ještě na plno věcí nebude vědět, co vůbec říct... No zatím se sestra rozpovídala o příhodě s medvědem. Kromě jí a Šalvěje se tam s nimi nacházel i samotný Einar a vlčice, kterou asi ani sama neznala. Alfa je silný vlk...ale hlavně, že jste všichni v pořádku, oddechl si. Škrábance a kousance se zahojí, smrt se zvrátit nedala. Xander mě učil dobře. Své znalosti rád předám dál, odpověděl jí a zamával ocasem. Bral každou příležitost být smečce užitečný. Ovšem, bude i on zvolen pro tento úkol, když vlastně svým způsobem nemluvil?

Ano, byl to velký šok. Podběl očividně mluvil, jenom úplně jiným způsobem, než jiní. Sám nevěděl, jak zareagovat, když mu to došlo. Už celkem dobře cítil to spojení, které čekalo, až vyšle další slova do hlavy Máty. Šlo snad o milost bohů? Nadělili mu nějaký dar, aby se aspoň nějak dorozuměl s ostatními? Na druhou stranu celý život nemluvil. Ne, že by tuhle věc nedokázal ovládnout jako svoje ostatní magie, avšak upřímně neměl moc tušení, jak mluvit...jak slovně reagovat na různé situace, jak někoho slovně utěšit, podpořit...tak, aby to neřekl špatně. Jasný, že si vždy něco myslel, no byl rozdíl přemýšlet a mluvit, že? Ale to ještě nevěděl, kdy bude ta magie fungovat, haha. Ovšem naučil se již mnoho a usoudil, že se jednoho dne naučí i mluvit. Já...ano. Nevím, jak je to možné, ale...ano, vyjádřil to nadšení, když se vzpamatoval z prvního šoku. A taky tím napomůže třeba dostat z šoku i ji. Netušil ale, jestli se v jeho hlase Mátě promítaly nějaké emoce a tak ještě k tomu zavrtěl ocáskem. Měl by to ukázat i ostatním sourozencům, jeho učiteli Xanderovi a...prostě všude! No momentálně bude trávit čas s jeho sestrou a nebude nikam odbíhat. Teď si mohli doslova leccos říct! Medvěd? zděsil se, když mu došlo, že začala mluvit o tom, co se stalo, než ji přerušil svou novou schopností. Byla Šalvěj taky v pořádku? Narozdíl od Máty ji neviděl!!

Jméno vlka: Podběl
Počet příspěvků: 5 listopad, 2 prosinec a 3 leden
Postavení: kappa
Povýšení: ---
Funkce: obránce
Aktivita pro smečku: seznámil se s dalšími členy Alatey (Arryn, Nora + Dorya)
Krátké shrnutí (+ rychlohry): Celý čas strávil na území, následně pomáhal Arrynovi sbírat větvičky na podpal (ale kde je toho dřeva konec, mi z hry není úplně jasný, oops), pak se vydali k hranicím, kde k nim dorazila Nora s Doryou, aby jim řekli o jejich napadení kousek za hranicemi. Nakonec se všichni zas rozdělili.
Smečková minihra: tentokrát žel ne

Po menší procházce v horách, kdy jediné, co cítil, byly zastaralé pachy vlků a nějakých dalších tvorů, se vrátil zpátky na území. Tady už se vznášelo pár čerstvých pachů, ať už vlků dospělých nebo vlčat. Usoudil, že si třeba vyšli na procházku nejnovější přírůstky, no nehodlal je rušit a tak se jen tak procházel po území. To dokud nezahlédl Mátu, která si ho již všimla a mířila za ním. Ihned se mu rozvrtěl ocásek. Byl rád, že ji zas viděl a celou. Však se s ní celé potopy nesetkal! Doufal, že štěstí měl i zbytek rodiny, který již v Alatey nežil. Usmál se a jakmile a ocitla přímo před ním, krátce ji objal. Na její otázku přikývl a otočil se dokolečka, aby viděl, že se ani nijak závratně nezranil. Chtěl se jí "zeptat" na to stejné, no i když se snažila jizvy na tváři skrýt, nedařilo se jí. Na takovém místě se skrývalo jen těžko. Naklonil hlavičku na stranu. Co se stalo? ptal se tím, no prvně si neuvědomil, že ta slova vlastně slyšela i ona. Ne z venku, avšak zevnitř, v hlavě. Jen, že ty myšlenky patřily jemu, a ne jí...

No nic. Fialka odešla do úkrytu odpočívat a s Arrynem zatím obhlédli ty hranice a tak. Následně se od něho oddělil. Ne, že by dělal špatně, avšak na území trávil až moc času. Rád by se aspoň trochu prošel...i když neměl by počkat, až se vrátí skupinka pod vedením alfy, která se vydala nedávno někam hluboko do hor? Přece jen, byl obránce a v případě ohrožení by měl být k dispozici. Alatey byla sice plná vlků a to i těch schopných, no taky se tu nacházelo dost vlčata a mladých. Tím pádem by byla každá vycvičenější tlapa k dobru. Chvíli se jen tak rozhlížel po okolí. Zdálo se, že vlci byli buď pryč nebo trávili čas v úkrytu. Projde se jen trochu v horách, aby mu tlapy nezatuhly a on se udržel v kondičce aspoň trochu. Jak dlouho už neměl žádný cvičný boj nebo nějaký trénink...musel to co nejdříve napravit! Nejeden vlk bude ochotný, což?

Nora s Arrynem mluvili o Mistrovi i Wuovi a Fialka s Podbělem zatím vedli tichou řeč. Po ujištění, že byli se Šalvějí příbuzní, tak fialová přidala k dvou květinkám další. Mátu. Podběl se usmál a přikývl. Ano, další sestra. Jo, byl z velkýho vrhu. Kdyby jen tak věděla, že pocházel z vrhu devíti vlčat! Setkala se s tím někdy vůbec? Možná, však o ní moc nevěděl a taky mohla být konec konců z velkého vrhu. No Nora využila spíš nových informací a místo odpočinku se vydala za tím Mistrem. Podběl k ní hodil tiché rozloučení pohybem hlavy a zanedlouho už zmizela z jejich dohledu. No druhá vlčice vypadala, že by si ten odpočinek vážně dala, avšak čekala snad na svolení? Hm, nemyslel si, že by Arryn po ní něco chtěl, no i tak po něm hodil též očko, aby vyjádřil i svůj názor. Podběl určitě nepotřeboval nic, konec konců tu byli s hnědým jen na menší obhlídce hranic. A hlavně, odpočinek potřeboval aspoň občas každý.