Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zavrtěl s úsměvem hlavou, určitě mu nevadilo, že se Arryn občas spletl. Jako každému se to stávalo. Hlavně při nynějším počtu členů, kde se narodila i další vlčata, to mohlo být hned. Takhle přemýšlel, že by rád strávil zase trochu času s nějakým vlčetem. Vyzařovala většinou takovou pozitivní energii a nikdy se s nimi necítil smutný. No zatím se s nimi nějak míjel, ovšem bylo to k pochopení. Musela se učit a na to tu byli jiní kandidáti...hlavně byl lepší někdo, kdo mluvil, haha. Následně posmutněle naklonil hlavičku, když mu vyprávěl o svém úraze. To muselo být hrozný, pomyslel si...několik týdnů! Projevil nad touto strašnou situací lítost, avšak přežil to a to považoval za hlavní. Arryn musel mít tvrdý kořínek.
Než mu ale stihl "odpovědět", ozvalo se vytí a oba vyrazili vstříc dvoum vlčicím, které už to měly namířené i za nimi. Zrzavá vlčice se představila jako Nora, očividně starší dcera Einara a Podběl chvíli přemýšlel, že ji tu vlastně nikdy na území neviděl...neznal ji, až teď. To natolik zaspal, či Nora stihla na nějakou dobu zmizet. Avšak víc to neřešil a na důkaz seznámení jí přikývl. Konec konců nebyla první ani poslední, koho v Alatey ještě příliš neznal. No následně jim začala vyprávět její příhodu. Napadena u hranic? proběhlo mu hlavou a mírně se mu naježila srst. Myšlenky mu zabloudily hlavně k Cinder, která při obraně území dokonce nepřežila, no taky si vzpomněl, jak ho kousek od hranic přepadly pumy. Zamyslel se. Že by se vážně hranice stávaly víc a víc nebezpečnější a více predátorů si začalo troufat i přes hodně smečkových členů? Bude potřeba určitě zvýšit hlídky, olízl si nervozně pysky a následně se k Noře mírně natáhl, jakoby se ujišťoval, že byla v pořádku. No kromě toho šrámu si na jiná zranění nestěžovala. Nebyl teda léčitel, jen by byl fakt nerad, kdyby se komukoli něco stalo, nebo se tu vlci pak vlastně báli.
Nora se začala věnovat Arrynovi, který jí určitě víc řekne o Wuovi (dobrá volba!) a svou pozornost přeměnil na Fialku, která začala věnovat pozornost i jemu. Stejným způsobem a ještě s menším úsměvem jí oplatil pozdrav. Fialka jednu dobu strávila v léčitelském koutku a věděla tím pádem, že byl bratr jedné z léčitelek? Nechal před sebou vyrůst vedle sebe podběl a šalvěj, aby vlčici kdyžtak ujistil, že byli se Šalvěji v bližším vztahu. Ale kdo ví, třeba už sestra něco zmiňovala! A musel při pohledu na dvě květiny uznat, že v tom sněhu se fakt vyjímaly. Bohužel asi dlouho nepřežijí.

Bez problémů sebrali veškeré větvičky a následně je společně donesli do úkrytu. A teď budeme v teple, pomyslel si spokojeně nad jejich prací. Bylo fajn nemrznout, že? Teda jako, měl hustší kožich, co vydržel větší zimu, ale i on se občas rád zahřál. Arryn se ho následně zeptal na jeho profesi. Podběl zavrtěl hlavou a následně předvedl bojovný postoj na důkaz, že nebyl lovcem, ale obráncem. Aspoň teda doufal, že jeho společník znal profese, které zde vlk mohl vykonávat, no nepůsobil na druhou stranu jako úplný nováček, takže určitě jo. Nad jeho další otázkou nasadil zamýšlený výraz. Upřímně nevěděl, jak to měli lovci naplánované, avšak tušil, že se ho zeptal proto, protože si myslel, že sám Podběl byl lovcem. Jenže nebyl a tak rozvrh lovců neznal. Pokrčil rameny a krátce vyvolal iluzi místní bety Hanky, přičemž hlavou prohodil směrem k ní, než jí zas zrušil. Samozřejmě věděl, že Hanka měla na starost lovce a tak o tom, co se (ne)chystalo, bude rozhodně vědět ona. No momentálně se asi úplně na území nenacházela, zdálo se, že odešla prozkoumat hory spolu s dalšími, takže si Arryn bude muset chvíli počkat. Snad ale dorazí v pořádku, popřál jim v mysli, kdo ví, co vše se mohlo v horách, hlavně teď po povodních, skrývat! No zatímco zamířili k těm hranicím, neuniklo mu, že za nimi mířila dvojice dalších vlků. Poznal fialovou vlčici, omegu pomocnici, no ta druhá mu zůstávala neznámá. Avšak to momentálně neřešil a ještě jim oboum zamával, že u nich byli určitě vítáni! Pochyboval, že by sám Arryn byl proti, hlavně to vypadalo, že Fialka již hnědého vlka též znala.

S přikývnutím se usmál. To byl určitě dobrý nápad, úkryt trochu na zimu ohřát, že? Takže pomáhal jeho novému společníkovi sbírat větve a dávat je dohromady. Na jejich seznámení se mírně uklonil a pak po menším přemýšlení nabídl Arrynovi podání tlapou. Chtěl nějak důkladněji zareagovat a taky byl rád, že měl možnost se seznámit i s dalším členem Alatey. Přece jen, mohl by. Vlci se ve smečce museli znát, aby se jim lépe spolupracovalo a aby se tu každý cítil dobře. Měl bych se polepšit... pomyslel si, vzhledem k tomu, že byl již dospělý, často se držel spíš stranou. A přitom věřil, že dokáže být i užitečný. Arryn mu následně nabídl společnost při odklízení mršin a dalšího bordelu i u hranic. Jasně, samozřejmě! Však mršiny dokázaly přilákat predátory a hlavně pak pěkně zapáchaly... pochyboval, že tu chtěl někdo čichat na území smrad. Takže jakmile dosbírali klacíky na podpal, Podběl se poohlédl do obou stran a následně zrak stočil zpátky na hnědého vlka. Měl v plánu prvně odnést klacíky do úkrytu, nebo prvně vyřídí ty mršiny? Důkladně zavětřil, jestli tu už nějaká nehnila dost dlouho, no zatím se tak nezdálo, takže to udělají ještě včas. A následně si ještě mohl ověřit, jestli neucítí něco, co by tu být nemělo (třeba takové pumy, že?).

Poslední dobu trávil na území. Chvíli přemýšlel, že by se šel podívat po okolí, avšak nakonec se rozmyslel. Od pohřbu Cinder se toho událo víc a tak usoudil, že si potřeboval trochu odpočinout, vstřebat trochu ty potopy a možná i pohlídat území. Pořád se zde mohli potulovat poblíž nějací predátoři a on by nerad, aby se znovu něco tragického stalo. No naštěstí vše proběhlo bez dalších problémů, za což byl Podběl rád. Momentálně ucítil pohled v zádech a když se otočil, všiml si hnědého Arryna, jak zrovna odklizoval bordel, co sem přinesly a zanechaly potopy. Podběl neváhal a vydal se k němu, aby mu pomohl. S úsměvem mu přikývl na pozdrav a pustil se do práce. Vzal do tlamy větvičku, avšak po rozhlédnutí se musel stočit pohled zpět na jeho nového společníka, aby zjistil, kde ten bordel hromadil. Nemyslel si, že to tak náhodně házel ze skály, sám by to tak nedělal.

Jméno vlka: Podběl
Počet postů: 20
Postavení: kappa
Povýšení: ---
Funkce: obránce
Aktivita pro smečku: účastnil se pohřbu Cinder + předtím hledání stop po těch, co jí zabili, seznámil se s novou členkou (Althyrou)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Prvně hledal s Vittani a Stinou stopy po útočnících, kteří zabili Cinder. Po pohřbu samotném se vydal do hraničního pohoří, kde si nakoupil u Wua a pak tam potkal i vlčici, od které se sice nedozvěděl jméno, ale společně nalovili králíky a pak se rozdělili, no Podběl musel svého králíka ubránit před pumami, nakonec je od sebe odlákal nově přidělenou iluzí. Po tom, se trochu "vykoupal", se vrátil zpět do úkrytu, kde odložil králíka a šel poznat novou členku Althyru, kterou zrovna představoval Keiji. A pak se začala u nich tvořit větší skupinka... (ale to už je spíš listopad).
Smečková minihra: obyčejné - dones úlovek do úkrytu Alatey (králík)

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4

Připadalo mu, že nešlo o normální deště. Na druhou stranu to šlo vidět. Pokusit se sestoupit by vedlo k rozsudku smrti! Voda by ho mohla unést na širé moře a...nic. Avšak i tak, bylo to vše tak zvláštní, i když to nikdy předtím nezažil, nemohl tudíž soudit. Avšak kolik vlků tady předtím něco takového zažilo? Bylo to složité na uvažování, radši se pokusí tyhle časy přečkat jinak, než samým přemýšlením. Rozhodl se k někomu připojit k nějaké konverzaci. Nenašel by tu zástupy možností, avšak dalo se s tím počítat, hodně členů mohlo uvíznout úplně někde mimo. Jeho pozornost upoutaly ale dvě vlčice opodál. Astrid už takhle zahlédl, třeba na srazech, byla to léčitelka...aspoň v tom žil. Druhou neznal, musela být v Alatey nová. Přišel k nim a s menším úsměvem je pozdravil, následně naklonil hlavičku na stranu, jestli náhodou nerušil. Dělal to takhle vždycky, a i když s tím vlčice neměly žádnou zkušenost, usoudil, že se to dalo celkem lehce odvodit. Taky by se jich mohl pak zeptat, jestli se už nevrátily jeho sestry...třeba je zahlédly. Uměl vyvolat iluzi králíka a pumy, proč by nešla vyvolat iluze vlka, kterého znal? Anebo se s nimi mohl taky více seznámit. Copak chtěl vypadat jako závislý na své rodině? Jako trápily ho horší věci, no měl by asi znát ostatní členy o něco lépe....aspoň některé.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

Chvíli jen tak postával v dešti u hranic, dokud nevypadal jako úplný vodník, který právě vylezl z těch zatopených nížin. Ano, odtud z výšky šlo dost dobře vidět všudypřítomnou vodu, která totálně skryla louku u hor. A bylo mu samozřejmě jasný, že takhle na tom ty nížiny byly všechny stejně... Oddechl si. Ať už to skončí, pomyslel si se sbožným přáním, už toho muselo být na všechny moc. Ano, Alateyští měli suchý a teplý úkryt, avšak i tak musel Podběl myslet na všechny ty vlky tam venku, z nichž muselo být nemálo, jejichž život visel na vlásku. Netýkalo se ho to a neměl by o tom ani tak přemýšlet, avšak přemýšlel a bylo mu jich líto. No nemohl je nikdo všechny pustit sem, že jo, hranice smečky neexistovaly jen tak pro nic za nic. A hlavně by se sem všichni nevešli, oops. Vydal se zpět aspoň blíže smečkovému úkrytu. Protože čím víc tady bude stát a rozjímat o obyvatelích Moisgrisu, zblázní se tu. Nejen, že se ne vždy dali zachránit všichni, ale nemohlo mu být líto někoho, koho neznal a koho život vlastně na vlásku viset ani nemusel. Dobře to dopadne, věřil o nynější situaci. Vody slezou a ostrovy budou jako dřív. Určitě.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4
× Setkej se tváří tvář s predátorem

<< úkryt Alateyské smečky

Vylezl do přetrvávajícího deště, který mu ihned začal smáčet kožíšek a vítr ho zároveň čechral. Pro mnoho vlků to bylo nepříjemné, avšak Podbělovi čerstvý vzduch a déšť pomáhal se uklidnit. Kdo ví, třeba na špatné sny existovaly nějaké uklidňovací bylinky nebo masti. Avšak musel by na takové přijít sám, protože nemohl léčitelům říct, co ho trápilo. Třeba by ho uklidnil podběl, když se po něm jmenoval...i když byla pravda, že ho nějakou dobu u sebe nosil a nic to nezměnilo. Tudy cesta nevedla. Vydal se pomalu k hranicím a pohlížel směrem do útrob hor a přemýšlel, co vše tu na něj mohlo vlastně skočit. Což se skoro splnilo, když kolem něj probíhala další puma, hodně velká. Zastavila kousek před ním a vycenila tesáky, v kterých držela mrtvého králíka. Podběl byl připravený se zase bránit, ovšem puma měla vše, co potřebovala a tak neviděla důvod se rvát. Za okamžik odběhla zase pryč, neznámo kam, zbyl po ní jen nezřetelný pach, který déšť stejně zase za chvíli smyje úplně. Byl ale rád, že měla ta kočka zatracená rozum. Tady by mu stejně někdo asi přiběhl na pomoc, území ještě úplně neopustil. No nevycházel. Kolik dalších pum tu muselo v horách slídit? A nejen pum...

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

Nějakým způsobem usnul, což znamenalo, že ten odpočinek vážně potřeboval. No jeho spánek nebyl úplně růžový. Měl takový ten nehezký sen. Byl celkem krátký a navazoval na momentální potopy. Strhl ho proud a on se vší silou snažil dostat zpět na břeh. Jenže nešlo to, něco jakoby ho drželo za zadní tlapy a táhlo ho postupně od břehu dál a ještě k tomu pod vodu. Zmítal se, zmítal se co mohl, avšak neměl žádnou šanci. Byl najednou tak bezmocný, táhnut pod vodu, hladina se zdála dál a dál...A poslední, co zahlédl před utopením, byl obří, avšak nezřetelný hadovitý tvor s ostrými tesáky... Prudce se probral. Kdyby se vlci uměli potit, byl by mokrý jako po dešti. Chvíli vydejchával ten sen, pak se zvedl a pořádně se oklepal. Ne, noční můra se mu nezdála poprvé. Vlastně se mu zdály poměrně často, neměl ani tušení, jestli si toho někdo někdy všiml, no říct to samozřejmě nemohl. I když to nebyl moc dobrý nápad, potřeboval se trochu provětrat. Jo, venku pršelo, avšak nechtěl tu celou dobu jen hnít, jakoby se schovával. A území potřebovalo ochranu celé. To, že byli v úkrytu v bezpečí neznamenalo, že si mohly po území lítat pumy a kdo ví, co ještě. I když třeba se i venku nacházeli členové. Všiml si, že zde nebyli ani zdaleka všichni.

>> Alateyská smečka

Usmál se, když ho Xander, jeho bývalý učitel, pochválil. Podle něho byl dobrý obránce. Možná by měl taky změnit své myšlení, vždycky se snažil pomoci, nebýt přítěží, chtěl, aby smečka vzkvétala a vlkům v ní přál jen to nejlepší. Jo, jasný, každý měl nějaké své starosti, sám měl věci, u kterých se trápil, avšak to už k životu patřilo. Dokonalost neexistovala. Althyra projevila starost nad jeho potyčkou s pumami, Podběl sklopil mírně ouška. Kdyby nebylo jeho iluze s králíky, kdo ví, jaké by měl sám šance proti dvoum pumám. Ono se to totiž pro některé nezdálo, avšak i jedna měla pořádnou sílu, natož dvě. Muselo by jich být na ně víc, ne sám. No nakonec pokývl Keijimu a Althyře na rozloučenou a vydal se na chvíli někam lehnout. Přece jen, vypadalo to, že spolu vedli pěkný rozhovor a Podběl by si připadám navíc. A vlastně byl celkem unavený.

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)

Vlci se zde tady začali scházet, ať už se podívat po nové člence, po všech anebo si jen tak odpočinout. Prvně dorazil jeho bývalý učitel s jeho synem a všem jim uvařil vývar z trychtýřku. Trychtýřek si ještě pamatoval, kdysi ho ho naučila Shine, ještě než s Hvozdíkem odešli ze smečky. Podběl nevědomky nad tou vzpomínkou svěsil ouška, avšak vývar si nabídl. Následně, už zas vesele, musel Xanderovi pokynout, hned se cítil více v teple! Avšak na jeho slovech bylo vše pravdy. Ty dvě pumy ho skoro sežraly, nevytvořit iluzi králíků... I teď vytvořil předevšemi další iluzi pumy, která ho ještě před chvíli napadla a chtěla si vzít jeho kořist. Avšak nevypadaly všechny stejně? Určitě. Byly tak kousek... pomyslel si a na území by dokázaly ztropit pěknou neplechu! No byl odhodlaný jejich hranice bránit celým svým tělem, a ukázal obranný postoj, aby to pevně dokázal a aby projevil souhlas. Jen se sem pokusí dostat jediná puma a-! Jakmile se k nim dostavila Hanka, k pozdravu se jí mírně uklonil, aby dal najevo menší úctu jakožto k betě. Všem jim dala rozkaz si trochu odpočinout a Podběl po tom, co lovil a snažil se setřást dvě hladové šelmy, to potřebovat určitě bude. Avšak i tak bude pořád v pohotovosti! Momentálně to bylo fakt zlé a nechtěl zas něco zaspat. Ono taky něco zaspat by se mu mohlo stát osudné. Když Hanka sháněla vlky ovládající zemi, nechal kousek před ní vyrůst malý podběl, aby jí odpověděl jinak, když už to nemohl říct přímo. Už zvedl kousek země a uvěznil pumu v kořenech, určitě by dokázal pomoci upravit kořeny stromu, aby sem tolik nepršelo. Tak moc se jeho fyzické i magické síly zlepšily od té doby, co byl vlčetem. Xander se však ozval s Rumněnkou vlčí, na snad většinu vlčích neduh. Hodně připomíná vlčí máky, vážně, pomyslel si, no určitě by ji dokázal mezi těmi všemi máky na červené louce poznat. Byliny tmavší květy musely nad máky přímo křičet...a samozřejmě si přinejhorším mohl prohlédnout listy, ano. No zatímco se řešily Enigmovi povinnosti, rumněnku si prohlížel, tak nerad se míchal do cizích záležitostí. I tak se ale na Enigmu spíš nenápadně usmál, aby mu tím řekl, že mu věřil. Určitě byl už plný loveckých dovedností...

<< Alateyská smečka

Vlezl do úkrytu, odpařil ze sebe vodu a rozhlédl se. Cítil a viděl více vlků, avšak podle pachu se zde nacházela i nedávno narozená! Rád by je viděl, avšak věděl, že by bylo neslušné vyrušovat, když nepatřil ani do rodiny. Takže prozatím odložil zajíce k ostatními žrádlu a vydal se do útrob úkrytu. Momentálně zaslechl, jak vlk Keiji představoval novou členku. Šlo o Althyru a musela být po nějakou dobu na dohled. Nedivil se, nedávná smrt Cinder všechny nechávala na pozoru. Hlavně Einar povídal něco o bíločerném vlčeti na vyhlídce! Ovšem věřil, že Althyra hledala jenom nový domov a o ničem neměla ani tucha. Však černobílých vlků a vlčat tu žilo, šlo o hodně obvyklé zbarvení. Přisunul se blíž ke Keijimu s novou členkou a s úsměvem je přikývnutím pozdravil, hlavně teda vítal novou krev ve smečce. Alateyská o členy fakt nouzi neměla.

× Zamiř do bezpečí

<< kvetoucí louka (přes hraniční pohoří)

Zpátky už žádné kočky, lišky nebo jiné vlky nepotkal. Jediný, co ho pronásledovalo, byl nekonečný déšť, avšak ten pronásledoval snad celé ostrovy. Trochu měl obavy, jaké následky bude ten neutuchající déšť mít. Stoupně voda až do hor? Nebudou pak v bezpečí ani tady? Zatím byli, ovšem na jak dlouho? Ne, nebude na to teď myslet. Místní vlci to zvládnou...všichni to zvládnou! Přeci si nevyžádá tohle období další životy, byť teď asi z trochu jiných důvodů...avšak jakékoli úmrtí bylo hrozné. No zjistil, že nebezpečí teď hrozilo víc. Predátoři v horách, unesení proudem/utopení,... Přál si, aby zas bylo lépe. Teď prošel hory, dokud konečně neucítil pach Alateyských a nevlezl následně na území. Rozhlédl se a pořádně zavětřil. Voda sice pachy zkreslovala, avšak určitě se tu nacházelo členů víc. No tipl by si, že každý zalézal do úkrytu. No rozhodl se spíš jít do úkrytu taky a tam odložit toho králíka. Ten byl sice celý zmoklý, avšak to na jeho chuti nic určitě nezmění. A sám potřeboval momentálně trochu uschnout, takže se mu bude úkryt hodit. A kdo ví, třeba se už vrátily jeho sestry! Takže vzal králíka znovu do tlamy a vydal se do sucha.

>> úkryt Alateyské smečky

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 5/5
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Pokus se plavat

Dostal se pryč z hor až na nějakou louku a pokračoval ve své běžící cestě. No pumy už ho pomalu doháněly, chtělo to další plán. Možná kdyby zahlédli nebo ucítili jinou kořist...Při tom pomyšlení na jiné králíky...Otočil se směrem k pumám, které už byly taak blízko! Avšak náhle, jakoby mu někdo z těla vyrval další energii, proběhli přímo pumám pod tlamami dva králíci. Byli spíše stinní, průhlední, působili jako iluze, avšak pumy se na ně nachytat daly. Ztratily zájem o Podběla i jeho kořist a drzé "králíky", které šedý nasměroval pryč, začaly pronásledovat. Nevěděl, kdy zmizí a pumy zůstanou někde zmatené, ovšem udělal to on? Rozhlédl se, nikoho tu poblíž neviděl ani necítil. Takže vážně vytvořil iluzi králíků, aby odehnal pumy pryč od něj? Co ještě uměl a nevěděl o tom? Nebo právě tu iluzi mu prodal ten obchodník nedávno? Musel se konečně vrátit, pumy by se mohly vrátit. No louka již byla plná kaluží a bohužel u jedné neodhadl hloubku. Hupsl přímo do hluboké vody, a proud ho odnesl trochu dál. Chtěl prvně plavat směrem k horám, no pak mu došlo, nenacházelo se tam spíš nějaké jezero? Jo, určitě a trochu se vylilo z břehů, oops. Plaval by dlouho. Takže se spíš otočil a s králíkem v tlamě doplaval (nebo kvůli králíkovi spíš doplácal) zpět na souš. Důkladně se oklepal a pomocí svého hlavního elementu vody ze sebe odpařil všechnu vodu, co šla. A teď už mu snad nic stát v cestě na území nebude.

>> Alateyská smečka (přes hraniční pohoří)

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 4/5

Ihned ji uvěznil pod svým tělem a ještě se jí k tomu zakousl do zátylku. Puma mňoukala a vřískala znovu, nedivil by se, kdyby tím přivolala někoho dalšího. Doufal teda, že ne další pumu. No bohužel ano. Další, menší puma než ta, s kterou právě bojoval, se pomalu, ale agresivně sunula na pomoc své přítelkyni. Proti dvoum by šanci neměl. Vyskočil zpět na tlapy, upoutal na sebe pozornost svým uloveným králíkem a rozběhl se pryč z hor. Pumy pořád poháněné vztekem a hladem, byť jedna už trochu netorněji, se rozběhly za ním. Udělají vše proto, aby dostaly jeho i jeho kořist. Musel něco vymyslet, nemohl utíkat navždy, hlavně by ho brzy mohly i dohonit a to by nebylo dobré. Kdo ví, zda by jim momentálně stačil jeden králík.

>> kvetoucí louka