Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< nížina hojnosti (přes hraniční pohoří)

Vydal se před hraniční pohoří do lesa. Šlo o jeho první cíl po tom, co se rozhodl si trochu projít ostrovy. Les mu přišel jako skvělý začátek pro tento průzkum spíše neznámého cíle. Třeba se chtěl jen trochu projít osamotě, po tom srazu, kde se nacházela v podstatě celá smečka. S kolika vlky žil! Bylo to až fascinující, i když trochu útok na jeho sociální baterky.

Rychlohra Noram 1/2
Našla si ho modře zařící bludička a vzhledem k tomu, že se mu takové věci líbily, vydal se za ní. Dovedla ho do tajgy k větší skupince vlků a ke třem Noramštím obyvatelům - vlčice Selaine, puma Loki a krkavec Raever. Potkal zde i maminku a jeho bratra. Všichni vlci se uložili na chvíli na deku a popíjeli čaj, přičemž vyposlechli, co slyšet potřebovali. Nakonec se rozdělili do třech skupin, aby měli větší šance najít Iriestu, ztracenou vlčici z Noramu. Podběl se vydal s krkavcem, jeho bratrem, který si zde našel i kamarádky a s vlkem Keijim. A hurá do dobrodružství...

>> začarovaný les

<< hraniční pohoří

Dorazil na nížinu. Sněhu se už zde nacházelo méně, což znamenalo, že brzy začne jaro. Musel si už konečně zvyknout a nehrát si n Yettyho. Hodlal ve svém životě změnit více věcí a tato patřila mezi ně. Když přišel ke srazu, šedá vlčiice zrovna květinu představovala. Pozorně si krátkou přednášku vyslechl, no ještě před tím pokýval hlavou všem na pozdrav. Pořádně si ji prohlédl. Musel si ji zapamatovat. Vypadala jako duha v podobě kytky! No byla zajímavá. Škoda, že se na nic nedala použít. Možná tak na ozdobu. Anebo ji požírat jen tak z nudy. I když, on by ji nikdy nežral jen tak! Tak jako nežral květiny, co neznal. Věděl přece, že existovalo i plno jedovatých bylin. Pokýval vlčici na důkaz díků a pousmál se. Pak se vydal na osamocenou cestu kousek po ostrovech. Aby třeba zjistil, jak dopadal na krajinu konec zimy. Anebo pro trochu soukromí. Či, v naposlední řadě, aby si prostě zvykal!

>> tajga (přes hraniční pohoří)

<< úkryt (přes Alateyskou smečku)

Hory byly jeho milovaným domovem. Zvykl si na ně natolik, že by na něj jiní vlci jen čuměli, kdyby jim to řekl. Nerad opouštěl hory nebo ledové oblasti. Možná proto, že v nich strávil větší část svého života. Viděl vůbec někdy blízkou poušť? Jakoby zblízka. Nejspíš ne, i když usoudil, že o nic stejně nepřišel. Poušť se hemžila jedovatými hady a štíry, písek by měl pak pod drápky a ještě by ho chytla nějaká písečná bouře. Což o to žádná, sněhové bouře taky existovaly, avšak ne, vážně mu nechybělo, že nikdy neviděl poušť. No Podběl teď ani nešel směrem k poušti, avšak vyrazil po stopách Shine, aby se podíval na váčkovku. Jak už zmínil, chtěl poznat co nejvíc endemitů ostrovů Mois Grisu a už zahálel dost dlouho. Dál nemohl, pokud se je fakt naučit chtěl. A teď se mu vyskytla perfektní příležitost, takže jí šel okamžitě využít. Hlavně neměl po srazu momentálně co dělat, takže...

>> nížina hojnosti

Pozoroval, jak se vlci rozprchávali pryč, případně se tu tvořily rodinné kroužky. No nehodlal nikoho z nich rušit. Bylo by to neslušné! Rodina měla své zájmy a své starosti na řešení a kdyby se jim tam přimíchal "cizí" vlk, asi by radostí neoplývali, že. Zeptat se nemohl. Více ho zaujala samotná maminka, která se právě vydala pryč s nabídkou poznání byliny. Podběl neváhal a vydal se za ní. Vždy se chtěl naučit aspoň nějaké květiny. Asi zaspal na vavřínech! Byl v podstatě dospělý a neznal skoro žádnou! No jo, si dětský sen splní v dospělosti. Snad. Vlastně dětské sny se obvykle plnily až v dospělosti. Nebo se mýlil? Těžko říci. Zas tolik se v tom nevyznal.

>> hraniční pohoří (přes Alateyskou smečku)

1. Podběl
2. 2x(?)
3. Myška:) (donutím ji se zapojit <33)
4. C, ale nějak extrémně na tom netrvám

Po tom, co byli jemu a jeho sestrám přidělené místo učednictví, se odklidil, aby uvolnil místo jiným. Byli jmenování noví učedníci a poté zrzavý alfa nabídl povýšení, kdo měl zájem. Všiml si, že předstoupily i jeho sestry. On nejen, že na to neměl odvahu, no nemyslel si, že by si to zasloužil. A tak zůstal sedět. Všem třem vlkům byly zadány úkoly, které budou muset splnit, aby povýšili. To zvládnou. Všichni, fandil v duchu svým sestrám a svému učiteli. Poté schůze skončila. Podbělovi se i ulevilo, že se místní vlci aspoň zčásti rozejdou za svými úkoly a na své cesty a v úkrytu nebude tolik těsno. Měl radši, když to tu nevypadalo... tak přecpaně. Ovšem usoudil, že jednou za čas takovou schůzi přece jen zvládne úplně v pohodě! Spíš měl z dneška aspoň menší radost, že už odstoupil z role učedníka, hihi. Ne, že by to extrémně prožíval, avšak třeba se mu bude někdy v budoucnu dál dařit, tentokrát už víc samostatně.

Einar, okrajově Xander a sourozenci

Sledoval tu směs události, jak do úkrytu přišel úplně cizí vlk, vztek jejich alfy a nakonec rozluštění té záhady a udělení trestu. Sám si chvílí myslel, že se z nich stanou škvarky, avšak na druhou stranu, udělal by to Einar přede všemi? Zabil by je? Osobně si myslel, že ne. No trest přijali a schůze se zas začala vést podle harmonogramu. Podběl společně s jeho sourozenci, vyjma Hvozdíka, který měl odcházet, byli předvoláni na potítko. On osobně trpěl nervozitou spíš z toho množství vlků, než z toho, co nejspíš přijde. To nejspíš proto, že nebude nic logicky říkat, že jo. Sám alfa řekl, že bude stačit přikývnout, pokud svoji roli ve smečce přijímal. Učil se usoudil dobře. Jeho učitel ho učil dobře. Tak proč by ne? Podíval se na Xandera, krátce se pousmál a pomalu zamával ocasem. Pak se otočil zpět na zrzavého, teď už okřídleného vlka a udělal to, co udělat měl. Přikývl. Přijímám svoji roli. Kdyby mohl mluvit, něco takového by řekl. Samozřejmě by toho řekl více asi, jak jinak. Pak se podíval i s menším úsměvem na své sourozence vedle sebe, jak se rozhodli oni.

Konvalinka

Jako se mu to občas stávalo, měl noční můru. Neprobudilo ho ani volání na něj jedné z členek. Sen probíhal dost nejasně a rozmazaně, míhaly se tam drápy, krev a pachuť smrti. To se nakonec zhurta probudil a zamrkal okolo sebe. Kolik vlků se tu nacházelo! Zjistil, že ho i přišla navštívit jeho sestra Konvalinka, tak se na ni usmál a snažil se působit úplně uklidněně. I když, jeho "šoku" si všimnout musela. No nebyl čas to více rozebírat, protože alfa začal mluvit. Tázavě se podíval na mamku s bratrem, i přesto, že ho asi teď nevnímali, když se dozvěděl, že měli údajně ze smečky odejít. Kdyby tak mohl mluvit! Začal by křičet proč?. No, nemohl. Avšak, co měl teď dělat on? Nechtěl Alateyskou smečku opouštět. Narodil se tu, byl tu zvyklý a nerad si zvykal na nové prostředí. Na druhou stranu mu budou taak chybět. Kam se chystali jít? No místo jakékoli reakce jen smutně sklopil hlavu. Tato informace mu rezonovala v hlavě natolik, že ani nevnímal další Einarova slova. No informace o dalším mrtvém vlčeti by mu stejně moc nepomohla se cítit lépe...

<< Alateyská smečka

Vydal se podél území, až k celkem dobře skrytému úkrytu a vsáknul se dovnitř. Pobývalo zde hned několik vlků, ať už je znal nebo ne. Jenže Podběl nakonec usoudil, že každý měl na práci důležitější věci, než řešit jednoho zvědavého vlka a tak se spíše rozhlédl, kde najde volný pelech. Když ho někdo bude chtít, zavolá si ho a on přiběhne jak cvičený pejsek. Jako ne, že by mu vadila nějak samota, on měl samotu rád, jen aspoň občas s někým rád strávil čas. Nevadilo mu ani jedno. I když byla pravda, že být až ve velké společnosti mu přišlo takové... nekomfortní? Asi. No jediná taková příležitost nastala při smečkových setkání a jinak se tím týrat nemusel, no ne? Posadil se a podrbal se za uchem. Nakonec si teda našel nějaký ten pelech a položil se do něj. Nešel spát. Své okolí pečlivě zkoumal a všímal si každého detailu.

<< kvetoucí louka (přes hraniční pohoří)

Podběl se rozhodl vrátit na území své rodné smečky. Už strávil mimo zas moc dlouho. A nebylo zdravé, aby to dělal furt. Třeba se tam pro něj najde nějaká práce a bude užitečný, víme jak. On se vždy rád zavděčil. Nebyl tím vlkem, který by hodlal být jen na obtíž, byť tak občas působil. I to, že nemluvil, bývala občas fakt nevýhoda, no za svou dobu existence si už dávno zvykl. Jenže kdyby si nezvykl, zbláznil by se, takže... Na území cítil plno pachů a tak usoudil, že se tu nenacházel sám. No vydal se do úkrytu, aby nalezl nějaký odpočinek po svém šmejděníčku okolí. A když ho někdo o něco požádá, bude zas hned na tlapách, to bez obav. Anebo s někým třeba jen "pokecá". Teda, někdo pokecá s ním, haha. Naštěstí snad všichni Alateyští věděli, že zde měli němého člena. Kromě těch nejnovějších, jestli se někdo nedávno přidal. Kdo ví! Třeba se to dozví.

>> úkryt

Kdyby řekl, že nebyl mimo, lhal by. Když na něj začala vlčice mluvit něco o lumících, no nevěděl moc, která bila. A tak furt jen čuměl. Dorazil sem i jeho otec se sestrou. Což mu udělalo radost. Jak dlouho je neviděl! No pozornost na ně mu sebrala zas postarší vlčice, která se ujišťovala, zda ho nešikanuje. Zavrtěl hlavou. Samozřejmě, že ne. Vždyť spolu neměli skoro žádnou interakci ještě natož, aby ho šikanovala. Na její další slova jí pokynul jako dobrý, nic se neděje a zanedlouho se vydal za ní za jeho kusem rodiny. On věděl, že pro mnoho vlků byl němouš těžký oříšek. Pro něho to byl taky občas oříšek. Nemohl se ani nikomu představit! Maximálně na jaře najít Podběl a ukazovat ho ostatních, haha, jako to jsem já. Avšak, proč ne? Měl výhodu, že se jmenoval po kytce. Jen ne teď v zimě, no. Kdyby se jmenoval sníh, mohl by teď ukázat na zem. Jenže, to by byla zas nevýhoda v létě. Jeden si nikdy nepomohl. Přikývl na pozdrav všem zúčastněním a pousmál se, pak zamával párkrát ocasem, aby vyjádřil spokojenost. Byl spokojený. Takových vlků okolo něho! Teda ne, že by z velkých společností byl unešený, jenže tyhle vlky znal, kromě té hnědavé.

>> Alateyská smečka (přes hraniční pohoří)

Jméno vlka: Tania
Počet postů: 4
Postavení: Sigma
Povýšení: -
Funkce: bojovník
Aktivita pro smečku: -
Krátké shrnutí (i rychlohry): Na dolním ostrově narazila na vlka Aiduina, kterého vyprovokovala k boji.

<< hraniční pohoří

Z hor se vydal na jinak kvetoucí louku. Tady bylo hoodně sněhu! Brodil se v něm, občas si i poskočil. Užíval si zimy, dokud byla. Sice květinky na jaře taky krásně rostly, voněly a vypadaly, no zima byla zima. I když asi jen jeden z mála měl nejradši zimu. Možná mezi nějakými Alateyskými by takové další vlky našel. Přece jen žili v horách. Možná se někoho z nich "zeptá"? Ještě vymyslí, jakým způsobem, avšak to nějak půjde. Na louce zahlédl další hnědou vlčici a někde v dálce i další hlasy. Hlasy. Ach, on svůj nikdy neslyšel a ani neuslyší. Jen stál a pozoroval hnědou, jak se potulovala poblíž a naslouchal nesrozumitelnÿm hlasům v dálce. Snad nevypadal divně, když na ni koukal jak na artefakt v muzeu. Jenže musela si ho všimnout a začít mluvit jako první. Nerad by ji třeba poplacával po rameni nebo tak. Věděl, že ne každému to bylo příjemné.

Jméno vlka: Podběl
Počet postů: březen 12, duben, 5, květen 2, červen nic, červenec 2, srpen 1, září 1, říjen nic, listopad 1, prosinec nic
Postavení: kappa
Povýšení: -
Funkce: učedník obránce
Aktivita pro smečku: v dubnu minulého roku měl trénink
Krátkí shrnutí (i rychlohry): Prvně trávil čas se Shine, pak se vydal učit s Xanderem, jeho učitelem, vydali se spolu i do ledových oblastí, kde se k nim připojil Xanderův bratr Warg a všichni tři skončili v mrazivé jeskyni.
Smečková minihra: /

Prosím minci a 10 kšm pro Taniu a 50 kšm pro Podběla a Lapise

Zapsáno