Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Dlouhověkost byla skutečně jak darem, tak i prokletím. Rozhodně se poslední dobou snažil myslet jen na ty pozitivita. Bylo to těžké, bylo to složité a nějak nepřijímal za to nějaké ovace. Myslel si, že aspoň Allari s tímto bude spokojená, ale ono ne. "Nikdy jsem nepočítal kolik ostatních jsem poznal a oni zemřeli, protože jejich rasa nepřinášela zrovna dlouhověkost. Nikdy jsem se nezamýšlel nad tím, jestli jsou ti, které jsem znával ještě naživu. Ono když vidíš další a další pohřby, tak časem prostě otupíš. Nepřijde ti to už jako taková bolest, ale stále to bolí. Přesto.. smrt mi děsí více. Nedokážu se smířit s tím, že třeba zítra zemřu." To byl důvod proč se pořád chtěl vrátit domů. Nedokázal zemřít, nedokázal myslet na to, že by mohl zemřít. Tise vydechl. Stáhl uši ke své hlavě. Naklonil hlavu na stranu, když zmínil, že si brali kůže jiných zvířat. "Ale takto to už dávno nefunguje. Nebereme kůži jiným, nepotřebujeme je brát už dávno. Maximálně chováme dobytek, abychom měli stálou obživu bez nutnosti lovu. Lov je docela otravný." Pobavilo ho to co si o lidech myslel. Ale rozhodně zmínil že by se o srst měl starat. Raziel se o ní staral v rámci mezí, uměl se starat předtím o své vlasy tak srst nebyla zase tak diametrálně odlišná. Ptal se ho jestli nemá blechy. Zavrtěl hlavou. Blechy neměl. Neměl je snad nikdy, protože se předtím chodil pravidelně koupat. Teď přes zimu se aspoň snažil umývat jazykem. Nakonec se trefil. "Bingo. Byl jsem člověkem. Allari proběhla portálem a nyní jsem tady. Zase ve vlčí srsti. Jak já to nenávidím. Chybí mi palec." Zadíval se na své packy posmutněle.

Uchechtl se tomu. Rozhodně si z něj neudělal srandu jako by to udělali jiní. Spíše řekl něco co mohl brát jako povzbuzující slova. Bohové neviděli toho koho měli přímo před čímže? Jo čumákem. Pořád si nemohl zvyknout na oslovení některých částí vlčího těla. Čumák, packy byli dosti jasné, ale oháňka byla furt pro něj jako ocas. Ale nejspíše to tedy nebyl ocas jako takový. Zamyšleně ho pozoroval a přemýšlel co by mohl odpovědět. "Každý by mi jako bohovi mohl tak akorát závidět. Byl bych závisti hodný. Jo to se mi dost líbí. Ale zase dlouhověkost už nepotřebuju. Stačilo mi to jednou." Ošil se nad tím, že by musel žít takhle dlouho zde. Hezky a pěkně by se vrátil zase zpět domů odkud přišel. Tam měl svůj svatý pokoj a znal vše co si na něj ten svět mohl připravit. Když řekl označení opice bez srsti rozesmál se. "Neuvědomuju si, že bych byl předtím zrovna opice bez srsti. Jasně, že by vlci to berete jinak. Teď je pro mě příšerné zase tu srst mít. Furt to světí, furt to smrdí... fuj." Ošil se a skučně se začal vášnivě drbat za uchem. Ptal se ho na důvod otázky. "Zkus se zamyslet proč se ptám." Pobídl ho nakonec.

Jméno vlka: Merlin
Počet postů: 11
Postavení Delta
Povýšení xxx
Funkce Učitel
Aktivita pro smečku: xxx
Krátké shrnutí (i rychlohry): Sešla se s Faustem a strávila s ním Valentýn

On mu zase na oplátku začal vyprávět o svých bozích. Slyšel o těch obětech a rozhodně si pár odškrl na svém pomyslném seznamu uvnitř hlavy co vlastně z toho udělal on. Pár toho tam bylo. Měl by si tedy zasloužit být bohem? Ne on byl za to leda tak potrestaný jako malé vlče. "Ty jo byl bych suprový bůh. Obětoval jsem se tolikrát pro ostatní vlky. Ani nepočítám kolikrát jsem se účastnil cizích bojů ve jménu dobra. Ale to bych chtěl moc. Jsem jen jedním z mnoha co se tak moc obětoval. V naší skupině nás bylo sedm s podobnou minulostí. Proto jsme sedmero smrtelných hříchů." Vypověděl mu část svého příběhu zase Raziel. Rozhodně tento vlk reagoval lépe jak Echo, který jeho příběhy zprvu nechtěl vůbec brát za realitu. Ale naštěstí mu pak uvěřil. Takový Freki mu věřil hned co si otevřel ústa. Kde byl tomuhle vlkovi konec? "Víš něco o lidech? Nebo jsou pro tebe záhadou jako pro většinu lidí tady?" Zeptal se jen proto aby věděl kolik si mohl dovolit říct.

Překvapeně povytáhl obočí. Asi každý kraj, jiný mrav. Protože si neuvědomoval, že by se bohové trápili jako smrtelníci. Neuvědomoval si to moc. Spíše vůbec. Proč by se něco takového dělo? Proč by si vůbec bohové volili mezi smrtelnými? "Vypadá to, že to každá krajina má skutečně jinak. Neznám tvé bohy, ale tam odkud jsem bohy vytvořil jeden velký.. cosi. Říká se mu Chaos. Stvořil zbytek bohů. A ti pak stvořili různé obyvatele. Takový to 'všichni jsme děti boží' tedy dokonale pasuje." Proč mu vůbec vysvětloval jak to fungovalo na Iscurnweldu? Nechápal to ani on sám. Možná se poslední dobou cítil až moc osamocený a ani opička nepomáhala. Sakra, měl by pak zase najít Allari a bavit se s ní o všem možném, jen aby ho zase musela umlčovat. "Spíš za to můžou ty různé dimenze. Slyšel si někdy o multiversmíru? Sice nejsem jako Jaina abych to tu vysvětloval dokonale, ale jde o to, že tvá verze je tady několikrát vždy v cela jiném světě. Můžeš tam být třeba i samice. Nebo můžeš být třeba duhový. Jeden nikdy neví. Tohle je moje teorie pro to, co se děje tady. V mé klasické domovině nejsem vlk." Bylo to hrozně divné přiznávat. Hlavně když už si za tu dobu zvykl na to že neměl palce. Těšilo ho. Pokýval hlavou na znamení, že zajisté těšilo i jeho! Byl to vskutku zvláštní vlk.

Snažil se už nesmát, ale moc to nešlo. Prostě se rozesmál. Bylo to špatně? Rozhodně se to vlka mohlo dotknout a to skutečně nechtěl. Všímal si jeho gest, všímal si všeho co by mu mohlo prozradit jak se ohledně tohohle celého cítil. Ale nakonec ho jeho slova docela překvapila. Bohové mu ukazovali cestu a byli jeho jediné společníci. Nebyl to dost podivný život? Nebyl snad božím poslem? Napadlo ho tolik otázek, ale ani jedna nebyla slušná. Přesto nakonec něco slušně znějícího vymyslel. "Ani jednou si nepochyboval o jejich rozhodnutích? Protože bohové si dělají rádi z ostatních srandu. Hlavně ze svých oveček." Urazil ho těmito slovy? Doufal moc že se ho tím nedotkl. Že přeci jen nevyznělo zase tak moc špatně jak to teď bylo nahlas. Přebere si to zle? Že si z něj Raziel vlastně dělá srandu? "Ne promiň, neměl jsem si tohle dovolit. Až moc stavím názor na mých pocitech vůči nim." Omluvil se nakonec vlkovi. Sledovali se jako naprostí blázni co si neměli nic moc říct. Jako faktičtí troubové. "Raziel La Maledizione. Liščí hřích závisti." Představil se zase on jak se slušelo a patřilo.

Všiml si jeho překvapeného výrazu a donutilo ho to, aby vyprskl smíchy. Každý se tak tvářil, když Raziel spustil nehledě na otázky. "Jak říkám. Znám tyhle otázky moc dobře. Ještě občas padne otázka jiná, ale tu si nyní nevybavuji. Je to občas lehké se vyznat v cizincích pokud vypadáš podivně." Odvětil mu ještě dříve než vlk stihl říct svou vůbec první pořádnou větu. Bohové měli spoustu plánů, ano to moc dobře věděl. Sakra dobře to věděl, že měli pro každého vlastní. "Takže jsi více méně pobožným. Dobré vědět. Já s nimi skutečně nikdy moc dobré vztahy neměl. Nikdy jsem nebyl poslušnou ovečkou co se týče božího slova." Nikdy je neposlouchal. Nikdy se jim nějak extra necpal. Prostě s nimi fungoval na neutrálním levelu. A pak přišla otázka co zase vykolejila Raziela. Podíval se na opici, co se momentálně hrabala v zemi jako kdyby něco hledala. "Je tu takový podivný obchodník s krámkem na kolečkách a ten má u sebe občas i mazlíčky. Líbila se mi neskutečně." Komu by se Tamarín žlutoruký nelíbil? Dle Raziela to byla naprosto luxusní opice. Miloval její vtipný vzhled.

Raziel byl těžkým extrovertem. Bavil se s ostatními vlky rád. Bavil se vlastně rád s kýmkoliv o čemkoliv. Možná dneska měl více pozitivní náladu než v jiné dny. Usmíval se od ucha k uchu. A to tu nebyla ani Allari, která mu běžně náladu zlepšovala. Akorát vlk nebyl moc komunikativní. Působil na něj Raziel snad až moc děsivě? Nechápal to. Vydechl tiše a stáhl uši k hlavě. Jednoslovná odpověď ho ubíjela. Vnímal jak se na něj díval. V tomhle už dost vlkům uměl číst myšlenky, takže unaveně vydechl. "Jestli tě zajímá ta půlenost. Je to díky tomu, že v jiném světě obsahuje moje tělo krev démona. Jsem poloviční. Takže to se znázorňuje na mé srsti. Liška na obličeji znázorňuje hřích co jsem spáchal a páchám furt. Je to trest od bohů za to všechno. A ne, neovládám magii světla nebo o tom aspoň netuším." Odpověděl mu více méně na všechny nejčastější dotazy, které od ostatních za tu dobu pobytu tady získával. "Na tohle se ptá každý se kterým se setkám, takže se nemusíš stydět." Ujistil ho ještě o skoro jistém faktu.

Objevil se tu někdo další. Raziel k němu ihned střelil pohledem. Jeho šedá srst dokonale zapadala do nálady tohoto celého místa. Jako kdyby toto bylo jeho domovem. Možná chvíli čekal, že by jej nalezl zase Echo, ale co se dalo dělat. Ani Allari si ho nenašla. Možná až troufale udělal pár kroků k cizinci vrtějíce ocasem. "Ach, zdravím. Vypadáte jako kdybyste k tomuto území pasoval. Nejspíše to dělají ty barvy kožíšku." Pochválil ho a cítil se jako kdyby tím způsobil něco hrozného. Liška na jeho obličeji se vyjímala dokonale v tomto prostředí. Někdy proklínal skutečně bohy že mu jí přidělili. Posadil se kousek od něj a sledoval jak se opice vydala na průzkum cizince. "Omlouvám se jestli vás nějak bude otravovat. Opice jsou prostě zvídavé. Kdyby vás tahal za kožich, klidně po něm cvakněte. On si velmi rychle uvědomí jeho pozici." Byl to vůbec samec? Snažil se právě teď pozoroval svou opičku aby rozluštil tu největší záhadu dnešního dne.

(-- Nížina hojnosti
A pak se přesunul sem. Netušil jestli už tu někdy byl a nebo tudy kdy procházel, ale rozhodně to bylo podivné místo. Jezero působilo přímo melancholicky. Tady by se rozhodně líbilo Ashmodeusovi, aby si zde mohl vyplakávat své traumata. Ale nejspíše by to ocenila i Jaina, protože jak se zdálo nebylo zde ani živáčka. Jeho opice se ihned chtěla rozběhnout ke zdroji pitné vody. "Ani na to nemysli." Zarazil jí hned co se odrazila od jeho zad. Opice se na něj otočila a on by i byl přísahal, že v jejích očích viděl jakousi nechápavost. Nakonec se mu zase dostala na záda. Sám se pak vydal prozkoumat podivnou vodní hladinu. Sklonil svou hlavu aby nasál její pach. Pořád nechápal moc proč to vlci dělali, však to bylo nechutné. Stáhl uši k hlavě a zatvářil se skutečně znechuceně. "Tohle rozhodně pít nebudeme. Alfréde?" Zkusil pro opici zvolit další jméno a na tohle nereagovala tak šíleně jak si myslel že bude.

(--- Tundra
Zase se pohybovat bylo dobré. Po dlouhém odpočinku s jeho novou opicí. Kdyby mohl nejspíše by si učůrnul radostí. Ale to by si nedovolil se svou hrdostí. Místo toho se usmíval od ucha k uchu. Nížina hojnosti byla pěkným územím, které vždy dokázal obdivovat. Spokojeně kráčel a zamýšlel se nad jménem, které by mohlo takovéhle opici dokonale sedět. "Co třeba Marek? Líbilo by se ti to? Nebo máš něco proti tomuhle jménu?" Zeptal se zvířete, které v protestu začalo trhat srst na jeho zádech. Zasyčel bolestí, ale aspoň bylo jasné že reaguje nějakým podivným způsobem. O opicích se vždy říkalo, že jsou inteligentní. Tahle rozhodně do toho vzorce spadala. Byla inteligentní až to bolelo. "Tak si vyber jméno sama nebo sám? Co jsi vlastně za pohlaví?" Nejspíše nebude ten nejvíce zodpovědný majitel opice na ostrovech. Ale byl tu vůbec někdo jiný, kdo vlastnil tuto opičku? Nebo aspoň jemu podobnou?
--) Prokleté jezero

<--- Hraniční pohoří
A tak se konečně ocitl zase v krajině samého ledu a sněhu. Přechod mezi hraničním pohořím a Tundrou nebyl vůbec špatný. Většinou si ho představoval více plynulým, ale teď? Z hor rovnou do větší zimy. Vydechl a od úst mu šel malý obláček páry. Nenáviděl zimu už jen kvůli tomu, že na ní měl z mládí špatné vzpomínky. Každá zima, která přišla jako další byla čím dál více bolestivější. Podíval se na nebe a zastřihal ušima. Teď měl ale na sobě kožíšek, který mu udržoval nějakou ideální teplotu. Skoro až zapomněl na svůj předchozí cíl, kdyby ho neuviděl na poslední chvíli. Stál tam se svým milovaným krámkem, který si jako vždy musel tahat sebou. "Rád vás zase vidím, ale pokaždé co vás vidím mě napadá jedna jediná otázka... nechtěl byste se usadit na jednom jediném místě? Hledat vás po celých ostrovech mě fakt nebaví." Podotkl když si ho všiml. Na jeho tváři měl zase ten svůj natvrdlý úsměv. Razielovi však nezbývalo nic jiného než nakupovat. Prohlížel si sortiment obchodu. "Něco na Vánoce tady nemáte co? Tenhle svátek na ostrovech asi... nebude." Dostalo se mu pouhé zavrtění hlavou. Naštvaně proto vydechl. Jeho oko však upoutala zcela jiná věcička. Malá opička která seděla u Wua a zahřívala se zrovínka.

MÁM
Jednu vlčí duši jako obětinu, 119 kšm, 10 rubínů, 1 minci
Chci
Konečně svojí opuci, mystery box
Platím
Jednu duši, 50 kšm
Zbývá:
Nula duší, 69 kšm, 10 rubínů, 1 mince

Mystery box - 8 - Rubínovník
Zapsáno

A tak Raziel získal svou opičku, která se mu ihned posadila na zádech. Konečně nebude Allari závidět lasičku. Neváhal a vydal se konečně najít zase svou milovanou ženu.
--) Nížina Hojnosti

<--- Temný les
Vydechl. Možná že i když to byli jen a pouze pimpulové v jeho očích, tak mu svým zvráceným způsobem chyběli. Kdo že mu chyběl? Bohové nad kterými furt přemýšlel. Spoustu z nich už stihl za svůj život potkat a tak si mohl vytvořit více osobitý názor, který se nespoléhal jen na znalostech ostatních. Pamatoval si vůbec první zimní slunovrat. Pamatoval si jak se tam poprvé objevili. Bohyně života měla nádherné bílé šaty a stála vedle něj. Vedle muže co měl na své hlavě dračí lebku. Jeho ruce a nohy byli černé až po lokty, nebo v případně nohou, kolena. Jeho pach voněl smrtí a v ten moment mu to došlo kdo to byl. Vedle nich stál bůh větru a postupně se tam ukazovalo mnohem víc bohů. Dokonce ani bohyně země na sebe nenechala dlouho čekat. Byla tam většina, někteří jejich funkci ještě v té době neznali a ti, jejich jména a tváře byli moc dobře známé. Byl v tu dobu teprve čerstvě dospělý, neměl moc rozumu co by si měl a neměl dovolit.
Zavrtěl hlavou, aby se probral ze svého tranzu. Skoro si ani neuvědomil, že kráčel po pohoří. Šel zcela automaticky, jako kdyby mu to tady patřilo. Moc dobře věděl, že ne. Proto si začal dávat více pozor. Hlavně proto, že ho jeho packy zavedli k tundře.
--> Tundra

(-- Les u Mostu
Donutil ho otočit se ten strach o Allari. Sice se oteplilo, ale co když se jí cokoliv na těch nehostinných bělostných pastvinách stalo? Neodpustil by si to. Co když by se jí někdo pokusil ublížit? Co když by to byla zrovna ta kosatka? Neříkal, že by měl jako trauma z kosatek, ale možná nějaké to trauma z kosatek měl. Přesto to nikdy před ní nepřizná, jinak by si z něj mohla dělat srandu a to by jeho křehké ego nejspíše nevydrželo.
Nakonec se zastavil až za mostem. Otočil se a naklonil hlavu na stranu. Chvíli měl pocit, že něco na tom mostu viděl, ale nejspíše si s ním zdejší bohové hráli své špinavé hry. Moc dobře znal tyhle hry bohů, které upřímně nenáviděl každým rokem svého života ještě více. Jak se vlastně měli bohové doma? Nejspíše proběhl další svátek v jejich jménu a oni se mohli jen tetelit štěstím ve své skrýši.
--) Hraniční pohoří

(--- Most
Děkoval všem bohům, kterých jména a tváře znal, že ho nechali přejít ten most v celém zdraví. To co se stalo pak bylo vlastně, že hned zapadl do první závěje jak tak utíkal. Naštvaně se podíval na své packy a šlehl ocasem. "Jak já vlastně tu bílou sra**u nenávidím." Pronesl společně s výdechem. Znělo to jako tichá nadávka a on si to až moc dobře uvědomoval. Díky tomu se cítil ale dobře. Zanadával si a mohl se zase vypravit na cestu dál. Kam vlastně cestoval? Měl šestý smysl na to, aby vypátral toho Wua? Nebo jeho šestý smysl byl už dávno ztracený. Zadíval se zase na nebe. Moc času od jeho cesty neubylo. S trochou štěstí se pořád bude nacházet na stejném místě až se tam vrátí. A kdo? No přece jeho milovaná Allari. Nečekal že ten obchodník bude až takhle moc daleko. Jo, kdyby vlastně věděl že svou šanci už promeškal.

A kdyby věděl že svou šanci zas promeškal. Přesto ho něco donutilo otočit se a přejít zase přes ten most.
--) Temný les