Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Raziel pozoroval Allari s úsměvem na svých vlčích rtech. Skutečně měl lepší náladu teď když ho neotravovala bolest. Nejspíše také proto že konečně měli nějaký pevný plán kterého by se mohli držet. Dokonce se i na něj Allari ptala. Mlaskl a zadíval se ven na východ z jeskyně. "Ano, průzkum okolí a zjištění co je tu možné. Rád bych pak našel ještě onu svatyni. Přeci jen jsme oproti jiným tady slabé myšky. Pak můžeme hledat smečky, ale pochybuji že by teď naše dovednosti někoho oslovily." Odpověděl své partnerce zamyšleně Raziel. Jeho plán měl pár děr, ale vše se jako vždy doplní za pochodu. Neměli čas ztrácet čas.
Ihned se proto vydal k východu z jeskyně. Spokojen s rozhodnutím co provedl. Nejspíše je ale čeká pěkně nabitý program, pokud chtějí všechno stihnout. Rozhlédl se a ihned se vydal za pachem vody. Musí se rozhodně napít, aby jim nebylo ještě více blbě.
--) Vlčí jezero.

Raziel nějak více méně usnul dříve než Allari, jeho tělo bylo z transdimenzionálního cestování unavené více fyzicky než si myslel. Nejspíše to ale skutečně potřeboval jako sůl, jelikož jen během toho se jeho tělo mohlo pořádně zregenerovat a přizpůsobit tomuhle novému životu.
Raziel se nejspíše probral jako první a ihned vyskočil na nohy. Pln energie a dobré nálady se rozhlédl po jeskyni která byla jeho více méně hotelovým pokojem. Velké škrábance na stěnách mu dodali jasnou představu o tom, že nejspíše někde vzadu bude na zimu zalézat medvěd. Nejspíše by měli co nejrychleji vypadnout, než si ten medvěd přijde nárokovat jeho jeskyni, ale byl teprve začátek podzimu, ještě ani to. Konec léta, začínalo babí léto. "Prcku, nejspíše bude muset nastat budíček." Začal polohlasem budit Allari, aby jí rovnou neřval do hlavy že musí vstávat. V hlavě měl jasný plán. Musí se vydat do té džungle a ověřit tu teorii o tom trénování.

7.
(-- Sněžné tesáky
Neměl rád to, když musel spát jako vlk. Nenáviděl to doslova. Povzdechl si a stáhl uši k hlavě. Kožich byl něco na co si ještě mentálně bude déle zvykat. Chybělo mu i to, že měl křídla kdykoliv si pomyslel. Tohle bylo tak divné, on křídla neměl a neměl ani rohy.. odfrkl si a všiml si jak Allari opatrně našlapovala. "Dával bych si pozor. Určitě nebudeme jediný obyvatelé této jeskyně." Oznámil jí, když si všiml netopýřího trusu jenž se nacházel na zemi. Pak to bude chtít nějaké jezero, aby se omyli od tohohle hnusu.
Konečně si lehl a podíval se na svou partnerku. "Tak mě napadá.. co se bude dít až se vyspíme? Máme nějaký plán?" zeptal se jí s pohledem stále upřeným na její kožich. Neměli nejspíše vůbec nápad. Možná by mohli zkusit nějakou tu svatyni nebo kde se tu dali získat procenta. Boost by se jim hodil, každému by se hodil boost. A navíc.. obchodník mu vylepšil jen magie a dal mu sušenky s podivnou látkou uvnitř.. tohle nebylo něco dobrého.

6.
Bolest se pomalu stávala více tupou, ustupovala do pozadí jak by jeden čekal. Taky od doby co je sem přenesl portál uplynula nějaká chvíle. "Jak bych to vysvětlil.. každé vytržení ze světa, kde nemám svojí běžnou podobu, mě bolí neskutečně než si mé tělo zvykne. Je to něco jako kodex pro cestování do jiných světů. Bolest se postupně stupňuje a pak odchází. Většinou se to projevuje i u lidí při cestování do jiných časových pásem. Než si zvyknou jsou zmatení a nemohou se aklimatizovat. Já to mám ale tak třikrát horší.. co by třikrát.. tři tisíckrát." Tento kodex se hrozně blbě vysvětloval, ale když někdo nebyl vlastně z této dimenze, tak ho to bolelo ještě více než si kdokoliv mohl představit. "Ale už to odchází.." Což byla vlastně úleva. Z jeho mozku odcházeli veškeré mraky, veškeré chmůry co mohl prožívat když jeho tělo neskutečně bolelo.
A tak se vydal za ní do jeskyně na kterou poukazovala, s tím že by mu opravdu spánek mohl pomoci. Mohl by ho pohladit a utěšit ho. Proto nadšeně šel dále za ní doufajíc že jeskyně mohla být něco co by pomohlo s bolestí ještě víc.
-> Krapníková jeskyně

5.
Raziel už to nemohl poslouchat. Teda jednak z důvodu že měl pocit že mu každou chvíli rupne hlava a za druhé jen z toho důvodu že Siri byla neskutečně naivní a neiformovaná vlčice. Sakra jak jí to mohlo procházet? Jak vůbec mohla přežívat dále když se o ničem neinformovala? Jak to že už jí nesundal někdo z těch smeček o kterých nevěděla. Nechápal to. Povzdechl si a raději nad tím v duchu mávl packou. Nechtěl už jí více odpovídat a proto když se Allari rozhodla, že je zase čas jít dál, byl skutečně nadšený. "Snad se skutečně ještě uvidíme, Sisi. Pokud do té doby neumřeš na svou nevzdělanost." Dodal na rozloučenou s vlčicí. Rozešel se pak za svou jednou a milovanou dámou.
Ihned co se od vlčice vzdálili si musel oddechnout. "Pane bože.. je mi zle a ještě tahle sněhová blbka byla totálně naivní." Procedil skrz zuby Raziel. Doufajíc že nikoho takového snad už nepotkají.
-> Vlčí tesáky (Přes Mlžnou)

4.
No skvěle, ještě v tomhle světě budou muset otravovat bohy. Raziel nebyl s tímto vůbec spokojený. Hlavně že se nikdo nehandrkoval s jinými světy nejspíše. "Takže vám tu bohové taky ovládají vše jak se zdá. Řekneš nám aspoň jejich jména?" Zeptal se bílé vlčice Raziel. Přesto že nechtěl musel souhlasit s Allari. Potřebovali oba dva odpočinek. A dost nutně potřebovali odpočinek. Tomu se nedalo ani říkat lehká unava, tohle byla zátěž jako prase.
Sisi se ho zeptala zda by jí prokletí od bohů mohl nějak vysvětlit. "Více méně jsem bohy sral tak moc že se mi rozhodli uštědřit pořádnou ránu do tlamy. Více méně jsem byl.. ale to je jedno, v tomhle světě je to docela něco jiného. Tady nic jako démoni nejspíše stejně není." S tím se Raziel podíval na Allari doufajíc že ona odvede téma zase někam jinam.

3.
Bolest pomalu působila nesnesitelnou agonii, kterou Raziel pociťoval. Cestování mezi dimenzemi nebylo něco co by pro ostatní bylo příjemné. Navíc pokud se ani neví co všechno ta dimenze umí. Jestli je tu něco čemu by se měli vyhnout či je to tu bezpečné jako nikdy předtím u nich. Vlčice však nebyla vhodnou studnicí informací. Zdálo se že to pomalu docházelo i Allari. On se však neměl čas starat se o to co se dělo u nich, když mu bolest pomalu ničila zdravé myšlení. Podíval se na slunce a matně si vzpomínal na kde bylo když se sem dostali. Brzy by to snad mohlo pominout. Tohle byla poslední fáze toho efektu. Divil se že Allari nic necítila, ale ona byla vlastně přirozeně vlk.
Sněhová řekla že mají zajímavé jména. "Označení mého hříchu není něco na co by byl každý pyšný. Je to prokletí bohů, které nejspíše funguje i tady." Odpověděl Sisi. Jak rád by jí strhl ty cetky co měla na sobě a vzal by si je on. Záviděl jí je. Chtěl aby to byli jeho cetky. Ten zbytek si mohla nechat. Když řekla že na ten malý ostrov určitě někdo chodí, ale ona tam ještě nebyla musel protočit očima on. "Bylas vůbec někde?" Projelo mu hlavou. Pokud vlčice umí číst myšlenky, bylo to dokonalé. Nemusí jí urážet aspoň nahlas. Ale pravda, díky bolesti která ho pohlcovala více a více byl nepříjemný jak osina v prdeli.

2.
Zamručel. Nechtěl poslouchat s plnou pozorností na vlčici. Byl pořád mrzutým všechno jej bolelo. Bolest se mu zařezávala do svalů, ničila jeho náladu a nutila ho k činům které by nejspíše neudělal. Stejně jako on si musel zvyknout se jeho tělo muselo plně adaptovat. Každý pohled a každý pohyb ho bolel. Přesto poslouchal vysvětlení sněhové, které nebylo o dost lepší. "Hm. Nic lepšího tam nemáš? Třeba jako polohu ostrovů či dimenzi?" Možná se jeho bolest odrážela na hlase více než chtěl. Ale trpěl jí už od jejich příchodu. Nechtěl být na sněhovou Sisi nepříjemný, ale musel. Protože to jinak nešlo. Neuměl svůj hlas změnit natolik, aby tam bolest nebyla hmatatelně cítit. "Raziel La Maledizione. Liščí hřích závisti." Představil se Raziel pevným hlasem svým celým jménem. Nebylo co skrývat. Navíc Allari neměla právo mluvit za něj.
Prohlížel si zátoku a jeho pohled utkvěl nejspíše na třetím ostrovu. "Hej. Chodí tam někdo?" Zeptal se vlčice a ukázal směrem k ostrovu. Ale rychle packu složil, protože bolest napnutých svalů byla příšerná. Rád by domů. Kde jeho tělo nebolelo a jeho krev nezuřila jako dítě kterému někdo vzal hračku.

1.
(-- Kvílivec
Neměl rád rody z jednoho prostého důvodu. Na Iscu jich bylo jen pár a většinou ve dřívějších dobách to byli všichni idioti jenž se schovávali za sílu. Ať už to byli Garmadoni, Kagame, Lovci či další. Jejich osud vždy skončil pádem. Nejvíce jej však děsili skuteční vládci. Peklo, nebe, trpaslíci. Všechny rasy jenž měli svou nejvyšší hlavu. Neměl je rád, protože jejich život nebyl nikdy takovým jakým se prezentovali. Jediný s kým si on rozuměl z královských rodů byl Asriel. Zbytek mu připadal až moc arogantní. "To je to co mi bude chybět. Moje lidství." Odfrkl si. Nenáviděl tohle tělo, ale zvykal si díky Allari. Vždy byl zvyklí na to že má svůj palec a ruce. Křídla černé barvy. Teď to ale bylo pryč.
Musel zaskřípat zuby. Mít teď možnost tak by se raději změnil a odešel pryč. Jenže byl uvězněný. Nemohl nikam utéct jako člověk. Nemohl nic dělat. "Nenávidím tuhle svou podobu." Povzdechl si tiše. To bylo to díky čemu byl hlavně tak moc mrzutý. Nemohl už více být ve své normální podobě. Nemohl nic dělat. Všiml si vlčice na kterou Allari až moc neslušně ukazovala a ihned se k ní rozešla. Odfrkl si. Mít ruce, uškrtil by jí. "Omluv jí. Slušnému vychování jí učil někdo jiný." Dodal Raziel hned poté co vlčici oslovila jako sněhovou. Nemohla zvolit jinou přezdívku? Něco slušnějšího o dost?

(-- Kvetoucí louka
Kráčel vedle ní a přemýšlel vlastně zda odsud bude jednoho dne úniku. On neplánoval zemřít na stáří. Nechtěl se dostat do stavu, kdy by prostě nemohl dál už mít své tělo takové jako za mlada. Bylo mu z toho zle, tak raději své myšlenky přesměroval jinam. Aby na to nemusel myslet více.
Když začala říkat o jejích předcích, Raziel si povzdechl. "Ale nemusíš se tak upjatě držet rodu co žije jen díky tobě. Tvoji sourozenci se ničím nezasloužili." Odpověděl jí. Nechápal jak ona mohla být tak moc posedlá rodem který nesla jen ona. "Kdybych neměl prokletí, tak bych stejně byl raději jen Raziel, nikdy bych nepřijal rod který bych měl mít po otci." Přesto on slyšel slova co si Allari mumlala pro sebe. Vždy je slyšel jelikož jeho sluch si nemohl dovolit vynechat jakýkoliv zvuk. Přesto většinu jejích poznámek jen pro ní ignoroval. "Rody stejně nechápu.. nemají symbolizovat tebe a ne.. tvou rodinu?" Nikdy nepochopil koncept rodů. Vždy to bral jen jako nějaké přízvisko. Třeba někdo si mohl dát jako rod Hrozivý a znělo by to stejně dobře.
Řekla že dlouho nebyl na tržišti. On tak více méně už nepotřeboval. Ve svém světě byl na maximu kterého mohl dosáhnout a kupoval si jen zbraně u kovářů. "Máš pravdu. Tržiště jsem nepotřeboval dlouho. Max kováře jsem využíval." Odpověděl jí a raději kráčel dál bez dalších poznámek.
Když řekla aby nebyl takový, musel se okolo nich zvednout vítr. Raziel se tvářil snad ještě víc naštvaně. "Zabiješ nás. Mám se tvářit nadšeně když tu nemám ani své magie?" Zamručel, ale radši se více nevyjádřil. Nemohl by jí ochránit. Neměl nic. Měl max pár levelů v magii větru, ale to bylo tak všechno.
--) Tichá zátoka.

Odfrkl si. Opravdu byla uražená za to že on takovou věc nemohl znát? Když se narodil a vyrůstal byla to jediná věc které se nemusel bát. Právě díky své krvi se nemusel bát že někdy zemře na stáří. "Víš že démoni prostě neumírají na stáří? Víš že prostě nebyl den kdy bych si myslel že prostě na to stáří budu moc umřít. Ne že bych byl namyšlený, ale protože démony prostě stáří nezabijí. Nevím co si naštvaná. Prostě to není první věc co si v určitém věku řekneš." Odfrkl si. Ne, nikdo z těch ras co prostě na stáří neumřou se nemuseli bát toho že se tak stane. Byla to věc se kterou prostě dlouhověcí nepočítají. A když to najednou přijde, je to pro ně tak divné jako sníh v červenci. "Možná proto že u vás ve světě draky nikdo nezabíjel. Jejich šupiny vlastně tvoří super brnění když to tak vezmu. Sám jsem jedno měl. Kdybych si měl já vybrat nějakého boha od nás, tak si dám do znaku Ladhi'ree. Bohyni krásy a lásky. Jistě ti důvod vysvětlovat nemusím." Pokoušel, ale to byl prostě jejich vztah. Raziel se pak zamyslel zda si jejich rodina na něčem jako přívěsky potrpěla. Ne. Jediné co je spojovalo s ostatními byli znaky a jeho znak mu zůstal. Prokletí kterého se nezbaví, i když nevěděl co to bude umět tady.
Když říkala že jí na tom šedivém vlku něco nesedí, otočil se, aby si ho prohlédl ještě jednou a na posled. "Nah.. většina prodejců prostě nemluví. Nechtějí tě svými kecy nudit. Max ti odpoví když se k nim budeš chovat mile. Ale žádný debaty vést nebudou." A to bylo to kouzlo. Nemusel se jeden s nimi bavit skoro vůbec pokud si to nepřál. Nemusel se bavit a předstírat zájem.
Nebyl skeptický, spíš za ty roky vlkům nevěřil. Nevěřil jim tak jako ostatním hříchům. "A ty se divíš? Nejsem naivní abych lezl a vyhledával vědomě nebezpečí. Nikdy nesmíš věřit cizincům. Jak se chceš bránit v tomhle stavu? Až nás zabiješ, nebo až sebe zabiješ, nebudu se divit. Zas jdeš nebezpečí přímo do chřtánu." Byl zvyklý na tvrdé boje, uvědomoval si že by se dokázal dostat k tomu aby utekl, ale dokázal by zachránit i jí? Ona byla neskutečně tvrdohlavá bez toho aniž by si uvědomovala následky svého počínání. On ale nebude tak naivní. Prostě bude vždy o krok napřed jako vždy.
--) Kvílivec

Smrt na stáří. Je to více uklidňující než smrt v bitvě? Ne rozhodně pro vlka s jeho povahou nebyla smrt na stáří přijatelnou verzí zakončení jeho příběhu. Kdo z legend chtěl skončit tím že prostě zemře na stáří? Že prostě jednoho dne jeho příběh skončí ve světě kde nikdo nezná jeho jméno. "Smrt na stáří.. nechutná věc." Odfrkl si nakonec aby to nevyznělo jakože ignoroval slova své partnerky.
Když řekla že vyrůstala na draku, musel se zamračit. Většina osazenstva na draky nevěřila moc. Byla jich většina pod drnem jen díky tomu že se ostatním příčila jejich inteligence. Jen díky pár lidem se znovu začali draci navracet mezi běžná jezdecká zvířata. "Stejně je drak takový malý druh božstva když jich dokázala velká část zahynout ve válce." Pochyboval že draci na Niwatu byli mocnější než bohové které znal on.
Její slova se dál snažil ignorovat, ne že by je neslyšel, ale prostě se nechtěl víc naštvat. Pravidla jsou to jediné co je udrželo při životě až doposud. Ignorovat věc co tě udržela na živu bylo hloupým a nedospělým. Ještě se měla tedy dost co učit.
Když řekla že za úplné idioty nejspíš nebudou, musel si povzdechnout. Přeci jen nikdo nevěděl jak to tu ve skutečnosti bylo. Když řekla že tu určitě bude útulný obchod, on si vzpomněl na slova staříka. Nebo spíš šedého vlka. Že by byl v té džungli? Je to dost možný.
"Funguje to jako u nás. Nikdo tě magii nenaučí lépe než její učitel. Ber tohohle staříka jako že ti umožní cesty k tomu." Všiml si totiž jejího skeptického pohledu jako by očekávala že to s ním flákne. Neflákne, byla to jen magie.
Když navrhla že by se měli někoho zeptat, tak se musel rozhlédnout. "Pochybuju že tu bude někdo schopný kdo by nám to vysvětlil." Podotkl docela dost skepticky.

Jestli to přestalo fungovat tak byl rád že jej to vrátilo do věku jak se jeho tělo zastavilo. Jak se vlastně zastavili všichni. Ve věku kdy byl dospělý, ale rozhodně nebyl ještě starý. Byl teda na tom podobně jako Allari? "A já vždy toužil zemřít spíš v boji než na stáří. Nejlépe v bitvě s vlastním otcem." Nejspíše se nikdy naše sny nesplní tak jak by jeden chtěl. "Copa ses u nás ničemu nepoučila? Vezme nás Shi či Tricia a Wendigo nás rozsoudí. Ale Kindredovo krajiny musí být pěkný místo. Slyšel jsem že tam někteří mohou vstupovat a vystupovat kdy se jim chce." Pronesl svou verzi o tom co se vlastně po smrti stane podle legend na Iscurnweldu. Slýchával to pořád. Pak ho to ale bodlo do čumáku. Slabý pach vlků a pak silnější. Tak takové to bylo být odkázaný jen na tohle tělo. Chtěl se ale vrátit. Pokud se jeho kletba přenesla i sem, tak zase zůstane navždy mladý, ale pochyboval. Ta její věta že to nikdy nepomohlo stejně když se o ty dva malé vlky bál ho donutila se na ní naštvaně podíval. "Reálně jsme měli jen pár pravidel. Netuším jak se vám povedlo je vždy porušit. Nebýt Icaruse tak jste oba už dávno v Kindredovo krajinách." Zamručel nespokojeně při vzpomínce jak je zrovna ten andělský vlk musel uklidňovat. Dělala to tak vždy matka otci? Zavrtěl hlavou.
To jak se mu začala smát ho utvrdilo v tom že je nejspíše pořád aspoň něco normální. "Já to chtěl aspoň trochu zkusit. Ale jo. Tenhle svět je k ničemu." Zahuhlal nespokojeně. Nelíbilo se mu tady zatím. Raziel co vždy byl na špičce se najednou propadl na nulu. Nebo ne na špičce, byl na decentním místě. "Tak doufej že někdo bude chtít mluvit. Že se nám nevysměje za to že to nevíme kde se nacházíme." Ale chybělo mu to. Chybělo mu vše co jim nabízel jeho domov. Chybělo mu to že kdykoliv se někoho dotkl, tak mu magii mohl okopírovat. Možná tady dostane novou schopnost?
Rozhlížení netrvalo dlouho a i když mu Allari pomáhala, stejně to byl on kdo si toho šedého vlka s vozíkem všiml jako první. Nepřipomínalo mu to ani v sebemenším Niwatské krajiny či domov. Nemohl si otevřít prostě stálou pobočku jako to bylo u nich? Usnadnilo by mu to práci. "Nechápu ale proč se s tím tahá furt. Jinak by to neměl na vozíku, ale měl tu normální obchod." Protočil očima ve znaku toho že je znechucený tím co se tu zatím našlo.
Když se i on dostal k obchodníkovi tak s ním už Allari neúspěšně mluvila. Raziel se nadechl. "Zdravím." Začal i on a sledoval znechucený výraz obchodníka. "Prodáváte k tomu všemu i levely síly?" Zeptal se. Jako odpověď se mu dostalo zavrtění hlavou, ale obchodník ukázal směrem kamsi daleko. "Takže tady je někdo jiný kdo to prodává. Prosím pár slov aspoň o přesné lokaci." Snažil se vyjednat Raziel. "Koupím si toho víc, když nám pomůžeš takhle." Smlouvání, to bylo něco na co vlk slyšel snad ze všeho nejlíp. Konečně ti dva mohli slyšet jedno jediné slovo z jeho úst. Džungle. A jak jim to nejspíše pomohlo? Nijak. Nevěděli kde je džungle. Ale pak přišlo to co si Raziel rozhodl koupit. Nechtěl být jen tak slabý a zároveň vypadat špatně. Takže si koupil své barvy zpět. Jeho tělo se ihned začalo zbarvovat a on v sobě pocítil nějaký nádech štěstí. Pak si ještě koupil nějaký mystery box co se mu u vlka tolik líbil. A zakončil to levelama magie, aby se necítil vůbec slabý. Ještě se to pak naučit.

Stav účtu před nákupem:
344 kšm, 12 rubínů, 13 mincí.
Převádím:
12 rubínů na Kšm = 120 kšm navíc
Nakupuji:
1x Změna vzhledu - 70 kšm
1x mystery box - 50 kšm
levely magie(2 lvl, 3 lvl, 4 lvl, 5 lvl) - 260 škm
Stav po nákupu:
84 kšm, 0 rubínů, 13 mincí.

Mystery box - 19 - Marihuanová sušenky
Schváleno

Musel se ušklíbnout. Znovu. "A to tě jednou přivede do hrobu, Allari. A já umřu taky. Protože bych se pokoušel sundat toho co tě zabil." Ale aspoň by byl cool až do poslední chvíle. I přes to že už v sobě neměl krev démona si zachovával svou maximální výšku. Nebo spíš maximální výšku pro tento svět? "Aby se ti to vyplatilo, prcku. By sis ještě mohla zlomit drápek." Rád jí škádlil. Přesto kdyby mohl, porazil by jí bez rozmyšlení. Nebo aspoň dříve by to udělal. Ale teď mu láska k ní nějak bránila. Měli to tak všichni partneři? Že se sice škádlili, ale slova nikde? Nebo spíše nikde nebyli větší rány? "Je, ale.. Stejně jako ty. Jeden se o vás dva bojí abyste se nedostali do problému většího než dokážete vyřešit." S tím se začal opatrně rozhlížet co se vlastně od tohohle místa dalo očekávat. Chtěl vyskočit a odrazit se od stromu aby vlastně viděl výše a z té výšky měl větší rozhled, ale o ten jediný strom co tu byl si rozbil solidně hubu. Vypadalo to dobře, ale skutečně. Veškerá jeho agilita byla pryč. Místo toho ležel rozvalený pod stromem. "My jsme ale úplně na nule! Pane bože!" Řekl zhroženě když se s bolestí zvedal ze země. Z pacek mu kapala krev. Ale on bolest ignoroval. Občas však sykl s tím jak se k ní belhal zpět. "Jsme nicky.. zas a znovu." Povzdechl si.
Rozhlížel se zda neuvidí toho obchodníka s cetkama. Jako u nich. Určitě tu bude mít nějaký krám. "Hele! Ten šedej mamrd!" Oznámil a ukazoval přitom na pana Wua s jeho vozíkem který byl jako vždy nacpaný cetkami. Allari a Raziel ho ovšem neznali. Něco nového, ale zároveň tak věrně známého. "Tak jdeme zkusit štěstí?"

(--- Začarovaný les
Povzdechl si. "Má vlastní děti. Neumíš si představit co by se stalo kdyby byla znovu vězněná od své rodiny. Nejspíše by nás zrubala oba dva. Nešlo tě zastavit a ani zachytit. Ale nadávala na nás docela solidně. To poslední jsem slyšel. Jestli jí to budeš chtít vytmavit, tak tě rovnou zastavím. To není jako nadávat mě nebo ostatním členům. To je jako když se vlče snaží dorážet na alfu. Více méně si proti ní.. nic. Jako já či jiní smr.. obyvatelé." Ona byla taky smrtelná. Na to se nesmělo zapomínat. Nevěřil že by se je Jaina pokoušela hledat. Nejspíše se také někde usadila a chtěla na vše ohledně minulosti zapomenout. "Nejvíc mi bude chybět Aaventi. Nevěřil bych tomu sám." Aaventi bylo jejich adoptivní vlče. To vychovávali ještě před Allari jen díky tomu že se o ně King nedokázal postarat. Naštěstí mu jeho dvoubarevné oči zůstaly. To jediné měl opravdu rád. Svá dvoubarevná očka. Modré znaky ale chyběli na těle i jemu a bylo nutno je splašit. "Lovit umím. Nemusíš se bát že zaklepeme bačkorama jen díky tomu." Upozornil jí. I když si bude muset na nové tělo znovu zvyknout, nebude rozhodně úplnou lamou. Byl liščí hřích závisti! Určitě se zase vypracuje na svůj level co se týče síly. "Řeknu ti jak mu to dopadne.. jako s každým kterého se pokoušel balit. Zaspí jejich schůzku a bude." Zamručel. Ale sledovat vývoj bratrova vztahu ho bavilo. Když teď měl svou vlastní princeznu. "Ta nejvíc sexy ošklivka!" Odpověděl jí pobaveně. Jo tohle ho bavilo. Navíc měla pravdu. Jinou by ani nehledal.
Jejich kroky je zavedli až na kvetoucí louku. Zde se Raziel zastavil a nechápavě koukal okolo nich. Sakra.. však na podobné louce byli předtím.