Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(--- Začarovaný les
Už z dálky slyšel šumění moře. Čím více se blížil, tím více nacházel tento fakt uklidňující. A nebo taky ne vzhledem k tomu, že se v moři nacházeli kosatky. Ale pochyboval, že by doplavali až sem, kde muselo být moře značně teplejší. Dal aloe na zem, aby mohl odplivnout či odkašlat si. Odkašlal si a rána ho zabolela snad nejvíc za celou dobu. Nakonec si ještě odplivl, aby se zbavil hořkosti ve svých ústech. Nechutný, proč zrovna on se musel potýkat s tímhletím? Bohové ho neměli rádi. Nakonec zase chňapl květinu do tlamy a vydal se dál.
Svižným krokem šel dál, až najednou ucítil pach své ženy. Dal se do kroku, aby byl co nejdříve u ní. Musel po chvíli zpomalit, jelikož se zase hlásila bolest. Nakonec jí ale přeci jen viděl. Jeho bělostný kožíšek byl zbarvený od krve. "Allari!" Zahuhlal do květiny. Dostal se k ní a odložil aloe na zem. "Neuvěříš co se kurva stalo. Je to tu víc zvrácený než normální." Byla první věta co z něj vypadla.

(--- Kvetoucí louka
A tak se znovu dostal do tohohle lesa. Nebo si ho pletl s jiným lesem? Bylo tu tolik lesů, že sám už nevěděl v jakém vlastně byl. Ach, všiml si spadaných Fialových listů a docvaklo mu, co to vlastně bylo. Kdyby ještě věděl, že se zde nachází i les se zlatými stromy, asi by ho nic nepřekvapilo. I v jeho rodné zemi byla místa, co působila až moc repetetivně. Pak se našli ale kuriozitky, které prostě chytli oko návštěvníka. Kdo mohl říct, že se v jeho domovině nachází levitující ostrovy? To mohl jedině on. Znovu se mu navalilo díky kytce, co držel v tlamě a cítil, že se výrazně zvýšila jeho sekrece slin, ale ani tady necítil známku po pachu Allari. Kde jen sakra byla? Proč se nikde neobjevila? To už bylo lehčí najít Sisi než jí. Zamručel nespokojeně.
Pár kroků sem, pár kroků tam. Raziel se docela zamotal do tohohle lesa, netušil jakým směrem se vydat. Možná k moři? Rozhodně se mohlo využít to, že voda byla slaná a hezky by to v ráně štípalo. Byl Sadista? Rozhodně.
--) Průliv

(-- Poušť
Pomalu šel s uloupenou aloe v tlamě. Její více méně hořká tekutina mu tekla do tlamy přesně v místech, kde do květiny zabořil tesáky. Bylo to nechutné a lehce ho to nutilo zvracet. Bylo to skutečně nechutný, ale aspoň měl potvrzení, že to je aloe a nebude se mazat nějakou zvláštní květinou z pouště.
Šel pomalu, šetřil se. Netušil jak moc to bylo vážné, nějak ránu ještě neprohlížel. Hodilo by se najít Allari, aby mu pomohla s aplikací, ale jak se zdálo, po té se slehla zem. Kde sakra byla? Neviděl jí za celou dobu své výpravy a to se s Echem točili docela často na místech, kde byli spolu s Allari. Zamručel, když se mu do zad opřel lehčí vánek. Mohl být rád, že to nebyl nějaký list, který se tu občas nechal unášet větrem. Květinová louka byla o dost příjemnější než celá ta poušť a i celá ta oáza a rozhodně nebyl nějakým fanouškem těch ledových plání. "Allari, kde kurfa seš" Zahuhlal do květiny a ještě víc jí stiskl v zubech. Zalitoval toho a přidal do kroku. Dá tomu ještě chvíli, pak si to namaže sám.
--) Začarovaný les

(--- Hraniční pohoří
Echo více méně nětušil, že tam zařvalo dítě a to doslova. Pobaveně se na něj podíval. "Jo, to si neslyšel jeho křik? Bylo to příšerné. Nic horšího jsem snad ještě neslyšel.. jo teda až na jednu věc a tou je křik Banshee. Rvalo mi to uši více než si dovedeš představit." Dodal pobaveně a zamyslel se, jestli tohle byla ironie nebo ne. Nakonec se blížili k poušti mílovými kroky. Leč to bylo takové neopatrné. Netušil jak to brát. Cítil se tak mizerně. Nechtěl, aby se o něj ostatní starali. Nechtěl aby se o něj staral Echo. Chtěl na vše být zase sám. Podíval se na nebe. Sakra, tolik myšlenek.
Nakonec se dostali do pouště. Echo mu vysvětlil co se bude dít a vydal se na cestu. "Tak zatím." Křikl za ním Raziel a jal se hned do hledání Aloe. Jenže na téhle příšerně suché poušti nic nebude. Šel proto tedy za pachem vody. Rozhodně u vodního zdroje bude tato docela i potřebná květina, ale jak si to naaplikuje sám? Neměl pořádně ani ruce. Zavrčel. To je ale problém budoucího Raziela.

ať netuším když je v Oáze akce
A tak když došel k Oáze, popadl jeden z listů aloe a vydal se zase dál na svou cestu hledat svou partnerku.
--) Kvetoucí louka

(- Nížina hojnosti
Pomalu pociťoval jak se krvácení zastavovalo už samo. Že by měl blbý čas na zástavu krvácení? Ale jak to měl řešit? Jak tohle zrovna v tomhle světě měl řešit? Jasně, určitě na to bude bylinka. Jen si bude muset odchytit léčitele. Když Echo řekl, že ho skoro zabila kosatka, zašlehal nespokojeně ocasem. "Pozor si dávám. Kosatka by mě nezabila na rozdíl od toho malého vlčete. Zas tak křehký nejsem. Ale je pravda že by se hodilo se věnovat více léčení. Asi si skutečně budu přát tu kapku života." pronesl nespokojeně. Neměl tu už za zadkem vlky co se vyznají v těhle věcech. Teď to bylo vše na něm. Ale vážnost svých zranění si nikdy neuměl přiznat. "Pustil bych na ně Chaos. Ten by si své děti podal" možná ale tady nevznikli bohové díky chaosu. Možná tady ani žádná taková entita nebyla."Ty se dal nebudeš držet po mém boku?" znělo to jako kdyby Echo plánoval, že ho už opustí. Což Raziela moc netěšilo.
---> Poušť (skrz Kvetoucí louku)

(-- Ledové pláně
Zima byla nepříjemná, lezavá. O to víc se mu dostávala do rány a nepříjemně pálila. Zamručel a pokusil se přidat do kroku, ale bolelo to jako čert, tak byl nucen ještě více zpomalit. Echo teď nebyl moc výřečný, spíše vůbec. Mohlo za to to trauma co prožili? Mohlo za to to, že viděl skoro svého adoptivního otce mrtvého? Ne, že by se nechal tak lehce zabít, ale kosatka byla kosatka. "Jojo. Vím více méně jak se postarat o pár vážnějších zraněních a zbytek těch drobnějších, ale nikdy jsem se o to tak moc nezajímal. Jsem spíše bojovník než léčitel." Osvětlil mu. Znalost léčby zranění se vždy hodila pokud jeden žil tak jak žil Raziel. Už více uvolněně našlapoval vedle Echa. Ta další otázka ho ale dostala. Ušklíbl se a podíval se na něj, jestli to myslí vážně. "No to teda nevím. Bohové jsou neodhadnutelný mrchy." Poznamenal pobaveně a podíval se na nebe. Jejich cesta ubýhala hezky. Musel ale nasadit nějaké to téma. "Po vyléčení bych se rád podíval po Allari." Zamumlal. Byla vůbec v pořádku? Byla fakt na tom dobře? Neměl jí jít hledat už teď?
--) Hraniční pohoří

Vždy čekal, až se v něm aktivuje to DNA jeho otce, ale teď? Mohl by čekat jak chtěl, ale do tohohle světa nemohl. Bolelo to stále jako čert, pálelo to a štípalo to. Podíval se na Echa, který mu přitakal, že bylo důležité prvně zastavit to krvácení. Aspoň s něčem s ním souhlasil. Ptal se dokonce zda zvládne i tu cestu na poušť. Zaskřípal zubama a oklepal se. Nechával všude okolo nich dopadnout milion miniaturních kapiček krve. "Jo, myslím si, že to nebude problém. Nějak to dám. Nejsem poprvé zraněný, nejsem ani naposled zraněný. Asi vím co budu chtít od bohů, když jednou dostanu vlastní magii. Budu chtít kapku života." Dodal nakonec a rozešel se pomalu za ním. Nebylo tak těžké se už pohybovat, nebylo tak těžké se s tím smířit, že se jeho zranění magicky nezahojí během pár minut. Složitější bylo se smířit s tím, že nemá žádnou magii, která by jim mohla pomoct. Kde byl teď jeho bratr s tou kapkou života? Kde byl jeho bratr s kopím, co dokázalo prorazit jakoukoli nestvůru? Pryč. Nezbývalo mu nic jiného, než jen jít.
--) Nížina hojnosti (skrz Tundru)

(-- Rozbitý sever
Konečně se pomalým, dosti pomalým krokem dostal až k Echovi. Nebo spí ho viděl v dálce. Dalších pár desítek kroků a zastavil se přímo u něj. Pořád z něj odkapávala krev. Jizvy nejspíše budou zakryté hustou srstí. Těžce se mu chodilo, každý krok bolel jako tisíce žiletek zarývající se do jeho kůže. Ale pořád to nebyla ta nejšílenější bolest co zažil. "Echo." Dostal ze sebe a usmál se na něj. "Můžeme jít zase objevovat?" Zeptal se ho. "Ale možná by to chtělo prvně zastavit to krvácení.." Dodal nakonec. Nemohl tu chodit s krvácející ránou jako by se nic nedělo. Jestli si dobře od Jainy pamatoval, bylo pár běžných květin co se používali na čištění ran a dalších takových kravin. "Aloe! Musíme sehnat aloe.. máte tu někde poušť?" Zeptal se ho. Dost možná si vzpomněl na blbou květinu, ale pořád si vzpomněl aspoň na nějakou.

Predátoři 8- Konec
Netušil absolutně co se dělo. Byl zmatený jako lesní včela. Pomohl Lucianovi vytáhnout tu mašličkovou vlčici a nakonec pro něj na chvíli přestalo vše existovat kvůli příšerné bolesti.
Probral se až v moment, co jeho vlčice povídala něco o květině. Zamrkal a nestihl ani zjistit komu jí předala, jeho tělo se klepalo jako osika aby se zahřálo a on ani nechtěl lovit někoho, komu určitě tu květinu předala. Neměl na to sebemenší náladu, chtěl do tepla. Chtěl se konečně zahřát. Možná ještě zaslechl něco o bozích, ale ty neměl obecně moc v lásce. Už jen kvůli tomu co mu provedli s tou příšernou liškou. Odfrkl si ještě jednou, vyfrkl tím vodu, která se mu rozehřála v nose. Dříve to byl tedy sníh.
Pomalu se vydal pryč, doufajíc že nějaké pitomé další kosatky už v životě neuvidí. Hledal během toho Echa, kterého snad nikde neviděl. Hledal jeho stopy, hledal jeho pach.
--) Ledovcové pláně.

Predátoři 7
Echo, Lucian a Bryce, plus Noelle
Echo se ho ihned ptal zdali byl v pořádku. Podíval se na své rány a ušklíbl se. "Jestli se to dá brát jako v pořádku netuším, ale byl jsem i v horších stavech." Odvětil svému synovi možná až lehce ironicky, nemohl si prostě pomoc. Copak neměl oči? Přeci jen ho v držce držela kosatka, se kterou byl nucený bojovat a nevzdávat se. Taky by mu to možná jeho ego nedovolovalo prohrát souboj s kosatkou, s drakem možná, ale s kosatkou? Ne! Tak lehce by se nedal, potrápil by jí a ještě by si stresem přivodil tuhé maso, aby to ta mrcha měla ještě hnusný až ho bude žrát. A pak se přidal Lucian, který se k nim také konečně dostal. Vypadal podobně mizerně. "Nic vážného, ta mrcha se nedostala k vnitřním orgánům." Jenže co bylo pro Raziela závažného? Po tomhle možná nějaké schované jizvy pod srstí budou, ale nebudou rozhodně tak příšerné, aby to hustá srst neschovala. Podíval se na Bryce. Zahleděl se jí do očí. "Dávej na sebe hlavně pozor, Bryce, byla by škoda přijít o takovou bojovnici." S tím už se skutečně belhal ke břehu nejrychlejším tempem které mohl vytvořit.
Byl skoro u konce, když se otočil za hlasem vlčice. Sledoval celou scenérii jak něco udělala s Bryce, která se vrhla do vody. Zavrtěl hlavou. Jednou tuhle vlčici s holí bude chtít vidět, připomínala mu Jainu, ale rozhodně ne dneska, když má co dělat, aby se vůbec dostal na břeh. Podíval se proto přeci jen na Echa a Luciana, také kráčeli směrem ke břehu. Po medůzách, které měli ale brzo zhasnout. Proto udělal pár rychlejších kroků, bolestivých jak čert, ale byl už na pevné zemi. Noelle, která se hnala za nimi a Raziel jí neznal ovšem takové štěstí neměla. Sledoval jak sebou praštila o led a do vody. "Ale ku**a." Zabrblal a jal se rychle k ní, aby se jí pokusil zachytit za kůži. "Hej.. uhm.. Luci.. máš ještě nějakou sílu na magii vody? Aby se ta mašličkářka neutopila?" Zeptal se vlka, kterého jméno slyšel jen kvůli Echovi. Taky k jeho nohám hodil lucernu, kterou doposud třímal v tlamě a lehce špatně s ní mluvil.

Predátoři 6
Echo, Bryce, okrajově Lucian
Zatl zuby v bolestech, nečekala to, že se bude snažit bojovat. Nečekala, že se bude snažit žít a to nejspíše byl důvod, proč si s ním tak hezky poházela. Cítil prudkou bolest ve svalech stále se snažící, aby mu zuby dravce neprozvali třeba játra. Tušil, že se bude hůř regenerovat, ale o jizvy se nebál. Další se pod kožichem schovají. Jen co ho pustila, zatnul zuby a dostával se nad hladinu. Vždy uměl svou bolest přetrpět. Bylo to něco zcela běžného, něco co uměl každý válečník. Přesto to bylo něco neuvěřitelného, viděl mihotavé světlo nad ním, držel v tesácích pořád lucernu, neuvědomoval si to ani. Možná díky tomu, že nevydal ani hlásku po celou dobu útoku pořádně a pomáhalo mu drtit v zubech ten materiál. Zdálo se to neskutečné. Jako kdyby se znovu vrátil k nim domů. Jako na Iscurnweldu. Bolestivý křik vlčete byl slyšet i pod hladinou. Asi nebyl sám co trpěl. Přežilo to vlče? Stalo se svačinou? To on zjistí až pak.
Všiml si mihotavého plamínku, Bryce. Uvědomoval si to moc dobře. Nakonec se u něj ocitl Echo, který ho tahal za ocas nahoru. Zavrčel. "Ne, až nahoře mi pomož." Dostal tím poslední vzduch ze svých plic jak mu to zabublal. S tím už se blížili k hladině a on se pořádně zapřel. S pomocí těch dvou se tam skutečně dostal. S velkým vypětím sil. Uvědomoval si, jak se mu rudá tekutina valí po boku a on cítí teplo. "Ještě tomu.. dalšímu pomožte. Snažte se vytáhnout co nejvíce vlků." Zamumlal. Snažil se šetřit síly. Přesto se pomalým krokem vydal po medúzách ke břehu. Netušil, zda tu byl léčitel, ale některé základy jak zastavit krvácení věděl sám. Také věděl, že by se hodilo později ránu vypálit od někoho. Šel skutečně opatrně, aby si ještě více nepoškodil jakoukoliv ránu. Rozhodně s tímto maraton neuběhne, spíše se snaží šetřit. Dává si i přestávky.

Predátoři 5
Lucian, Echo, Bryce
Jo, nic nebylo zadarmo a Raziel jako válečník si to uvědomoval. Už to vypadalo, že se z toho dostanou. Sledoval pohledem Echa a Bryce, hledal i Luciena a tu obří bestii. Do teď to měl za vodního draka, za nejvíce nebezpečnou bestii, kterou dávno znal i z očí do očí, blízké setkání jak se říká. Znovu cítil, jak ztrácí balanc a opět zpevnil větrnou kouli okolo své hlavy, držel si tím kyslík, kdyby se zase dostal pod vodu.
Taky že se stalo. Věděl to, tušil že jdou po nich jako po fialkové. Sledoval jejich stíny, sledoval jejich kroky. Zalitoval, že neměl bratrovo kopí. Zalitoval, že neměl císařovo oko jeho bratra. Jakákoliv magie, která by se mu teď hodila více než jeho vlastní. Jeho copycat také nebyla k dispozici. V moment, co se dostal do vody a ucítil jak se něco otírá o jeho tělo mu bylo jasné, že se musí natočit bestii tak, aby nechytla jeho důležité orgány. Nebyl v boji poprvé, nebyl ani ve vodním boji poprvé. Jen co se dostal do hřtánu kosatky, kterou moc dobře poznával se nevzdával. Jeho zornice se nebezpečně stáhnuli, jako kdyby byl pořád démonem, jenže on tuhle složku vlastní krve neměl. Tohle byl čistý Razielovo duch. Neváhal ani vteřinu a šel po očích. Měkká místa jsou vždy ta nejvíce worth it pro útok. Cítil svou krev v ústech. Železo, které v ní bylo. Nebylo to skutečně poprvé. Ale nehodlal dát kosatce nic z jeho těla. Zaryl své drápy ještě silněji do jejího těla a naposledy se nadechl. Pak zrušil svou vzdušnou kopuli a pokusil se o vodní vír. Vítr a voda, věděl moc dobře, co dělá. Nebo netušil? Aspoň k sobě mohl přitáhnout pozornost jiných. Nehodlal se zabít, avšak nemohl použít vzdušný bič pod vodou.

Predátoři 4
Bryce, Echo, Lucian
Sledoval to dění, Bryce měla dobrou poznámku, ať Echo neztratí tu lucernu. "Dej mi ji prosím. Máš pravdu. Bylo by nemilé jí ztratit." Zamumlal směrem k Echovi a hmatl si pro onu důležitou věc. Avšak dával pozor, aby znovu neskončil ve vodě. Nechtěl rozhodně se znovu topit. Jestli se něco nehodilo, bylo to právě znovu topení se.
Pohled mu šlehl směrem k Lucianovi. Měl problém s tím se vůbec dostat nad hladinu. Důležité bylo tady přemýšlet, ale nikdo z nich tu neměl magii vody. A navíc ve vodě se nacházela ta bestie. Přisuzoval to k vodnímu drakovi, leč tady žádného draka ještě neviděl. Ale sedělo to i stylem plavání a masivnosti toho stínu. Pomohl Bryce nahoru, když se začínala škrábat na kru. "Rozlož packy více do bodů, kde se zapřeš." Díky pavučině se pak pokusil zpevnit celou strukturu kry. Nepotřeboval, aby se ještě více rozlomila či nějak jinak se zničila. Ještě ho napadla magie země, že by kořeny mohl pomalu tahat kru ke břehu více, ale jeho level v této magii byl nedostatečný. To samé i v magii pavučiny. Sledoval dále stín a nyní i z jeho prostoru na kře i hřbetní ploutev. Byla to kosatka, draci nemají hřbetní ploutve. Navíc ta barva byla nezaměnitelná.

Predátoři 3
Bryce, Echo, Lucien
Kurník šopa, zrovna to všechno začínalo vypadat v jejich prospěch. Echo se bavil s Bryce o její magii a Raziel nervózně sledoval vodní hladinu. Ne, tohle nebylo jen tak. Nikdy to nebylo jen tak. Vlci nepadali do vody a nevolali o pomoc jen tak. Ne, za tímhle něco bylo. Cítil to, nebo spíš.. už těhle dobrodružstvích zažil tunu, aby si zapamatoval dvě věci. Osud byl sv**ně a něco nikdy není jen tak. Echovo další slova vnímal a kýval hlavou. Ta poslední ho zahřála však u srdíčka. "Díky, avšak musím říct.. až toho prožiješ tolik jako já, bude pro tebe ctí zemřít v bitvě." Tohle byl jediný způsob smrti, který mu vůbec nevadil. Tohle byl jediný způsob smrti, který hodlal akceptovat.
Poznal však velmi rychle, že ne všechno je skutečně tak jak se zdá. Jen co cítil, že se voda pod ním hromadí, nebo spíš pod jejich deskou, udělal si okolo hlavy kouli ze vzduchu a než stihl vybídnout Echa, aby udělal to samé, už letěli do vody. Už v ní dokonce i byli. On dýchal hlavně kvůli té kouli vzduchu. Nebylo to poprvé co se jim tohle povedlo. První incident se stal na lodi, kterou poháněl on magií vody. Stalo se něco podobného a oni skončili ve vodě, topící se a umírajíc skoro. Luciena viděl pod hladinou dopadnout. Jeho tělo bylo dost možná omráčené a od toho, aby ho plaval zachránit ho zastavil stín. Bolestivě přivřel oči a vynořil hlavu. Raziel moc dobře věděl, že dostat se na břeh je jejich jediná naděje. Pár tempy se dostal ke kře a vyhoupl se na ní. Adrenalin v jeho žilách burcoval. Navíc tisíc let zkušeností, bojů a bláznivých bojů, které si jeden ani neuměl představit. "Echo, Bryce!" Zvolal skrz zuby. Dával si pozor, aby měl své packy dobře rozložené. Mohl jim pak pomoci nahoru, ale přímo vytahovat jejich mrtvou váhu nehodlal. Blázen nebyl, aby tam skončil ještě jednou. A blázen by plaval zachraňovat toho vlka se svítícím ocasem. "Pak mu pomůžeme, teď rychle na kru." Osočil je, s prominutím jen blázen by pro něj teď riskoval život.

Predátoři 2
Bryce, Lucian, Echo

Moc dobře si byl vědom toho, že jestli je někdy čas na to neplašit, je to právě teď. Již za doby Hříchů v plné kráse se naučil, že horká hlava škodí jak jedinci, tak i všem okolo něj. Vždy se hodil nějaký tým po pacce, který se vším pomůže společnými silami. Echo si lehl, tak jak mu říkal. "Pamatuj, vždy, když ucítíš jak led praská nebo se někdy ocitneš na ledu, který by potencionálně mohl prasknout, lehni si. Případně se plaz do bezpečí. Když si lehneš rozložíš svou mrtvou váhu na větší plochu, tudíž menší riziko propadnutí se." Dodal mu ještě lekci ohledně ledu. Jeho pohled padl na vodu. V jeho končinách to nebyli jen tuleni, lachtani, kosatky či jiná další havěť běžného světa, u něj to byli i vodní draci. Něco třicetkrát snad horšího. A to ještě nepočítal arktické červy, které mohli kdykoliv ohrozit někoho i na pevnině. Vlčice vedle něj odpověděla co má za magii. Pokýval. "Super, bude se hodit na hypotermické vlky." B yl rád, že vlčice zrovna měla oheň. Spolu s jeho větrem mohli poté udělat něco jako fén. S tím se ale jeho pohled zase vrátil na Echa. Ten tvrdil, že když se jeden dotkne vody, tak zmrzne. "Ledová voda díky naší srsti a větru, který tady panuje je sice zabiják, ale vlci co mají magii ohně budou nápomocní ve vysušení kožichů." Ne, nezemřou hned, ale umírat na podchlazení byla jedna z nejhorších smrtí, co se mohla stát, ale zase co si pamatoval, oběť pak pouze usne a už se nikdy neprobudí.
A vlk se svítícím ocasem? Razielův obdiv patřil i jemu. Neztrácel hlavu, v něčem mu připomínal Zachariáše, i přes to v jakých podmínkách byl, zasloužil se o to, aby jejich trojice se dostala ke břehu. A pak se zase vrhl za vlčicí, kterou ani neznal. Obdivoval ho, ale on by udělal to samé, jen.. teď tu měl i Echa a skákat bezhlavě bez plánu do vody a bez její magie mu nepřipadalo v úvahu.
Hnědá vlčice se ptala co budou dělat teď. Raziel vydechl. "Nemůžeme tam skákat bezhlavě jako sebevrazi. Držme proto oči na šťopkách a chraňme jim záda tím, že budeme pozorovat jakýkoliv pohyb ve vodě. Masivní tvorové žijící v ní mají vždy svou taktiku lovu. Čekají a nahánění strach obětím, aby je to nejvíce vyčerpali, pokud nás tu je tolik. Dost možná budou chtít, aby led pod námi i praskl více. Proto pozorujte." Vysvětlil jim Raziel. Bylo to něco co se za jeho život prostě.. naučil. Co se musel naučit, protože i jeho původní planeta byla plná nebezpečí a touhy po krvi. Vlčice se i představila. "Já jsem Raziel La Maledizione, ale stačí Raziel." Ne, nebylo čas mluvit o svém hříchu, byl čas pozorovat. Celou dobu nespouštěl pohled z vody.