Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1. Predátoři - začátek
Bryce, Echo, Lucian
Bylo jich tu prostě moc. Než se cokoliv stihlo, než se jakkoliv stihl nadechnout, aby jim odpověděl, že zde rozhodně s Echem žádné stužky nehledá, začal led praskat. Nestačil ani uskočit a už skončil s Echem a neznámou vlčici na jedné kře. Odehrálo se to tak rychle. Podíval se všude okolo, většina vlků zahučela do vody a s tím i pár vlčat. Jedno postřehl, že se jmenovalo Heřmánek. Ale teď ho mnohem víc zajímala situace u něj na kře. Ale bylo to příšerné, přímo příšerné. Věděl že v těchto končinách může být cokoliv. I tuleni. Ty byli teda pořádné mrchy, větší než oheň plivající piraně.
Kousek od nich se koupal vlk se žárivým ocasem. Instinktivně rozložil váhu na kře tím že si lehl podobně jako vlčice. "Echo. Taky si lehni." pobídl svého syna a pak se zase podíval na Luciena. Pokynul mu také aby se chytil. Nakonec se podíval na vlčici. "Musíme ho dostat ke břehu. Něco může být ve vodě." Špitl k ní. Nechtěl šířit paniku. Ne teď, když kra mohla kdykoliv prasknout. Bylo to příšerné, doufal že vlka ve vodě nic nedostane. Teď jen vymyslet plán jak ho dostat ke břehu. "Navíc hrozí podchlazení. Musíme jednat rychle. Jakou máš magii?" Zeptal se raději vlčice šeptem. Raziel uměl zahodit ego za hlavu, když o to šlo. Nyní o to šlo. Jeho pohled zase padl na Echa. Doufal, že jeho syn uměl zachovat klidnou hlavu.

Černá vlčice vysvětlila situaci. Slyšel možná tak půlku? Sám se více nasunul ke kraji, opatrně aby prověřil situaci. Dával si pozor na každý svůj krok. Někdo tam skutečně byl? Díval se směrem k tomu světlu a dával si extrémní pozor, aby nešel dost blízko. Nechtěl prožít podobný osud. Podíval se na vlčici a pak na vlka, co tvrdil že tam něco je, v té ledové vodě. Zaměřil se na ní a skutečně. Pohyboval se tam stín. Opatrně zase zacouval dále od okraje. Co nejdál aby ho ani utržení kry nevzalo sebou. "Sakra. To není dobrý." zamručel, sledujíc hladinu moře dále. Dorazil i Echo. Zavrtěl ocasem. "Našel si to. Jsem rád." Přivítal ho. Možná by se hodilo vysvětlit situaci. Byla tu i dvě vlčata. No vlčata. Černá vlčice byla jejich matka. Jak krásné.

(-- Tundra
A tak sem doběhl. Zcela zadýchaný. Zničený a nejspíše potřeba se napít ho prostě donutila nabrat první nežlutý sníh do tlamy. Nebo spíš vůbec první nepoexkrementovaný sníh do tlamy. Spokojeně si svlažil hrdlo a podíval se na skupinu vlků, která zde již byla. Opatrným krokem se vydal k nim. Byl nejistý z toho, co to je za cizince, ani jeden z nich nevypadal v ohrožení života a čím více se blížil, tím více se mu to potvrzovalo. Opatrně našlapoval, dával si pozor i na sebemenší křupnutí. Nakonec se objevil až u Shine a Luciana, jejichž jména neznal. "Uhm zdravím. Divné světlo mi asi říká, že je tady někdo v nebezpečí... co se stalo?" Zeptal se. Divné světlo, random výstřely a výbuchy barev na nebi nebo prostě jen hlasitý pískot, s tím vším se už Raziel setkal jako s voláním o pomoc. A taky portály a obří hadi, nesmíme zapomenout na svět, kde poznal Allari.

(-- Temný les (skrz Nížinu hojnosti)
A tak se dostával blíže a blíže. Zadýchával se každým dalším skokem. Pára mu šla od úst a dalo by se říct že i pěna. Hnal se jako kořist před lovcem. Co kdyby přišel pozdě a ten co žádal o pomoc by kvůli tomu byl dávno mrtvý? Neodpustil by si to. Už měl na obličeji jednu lišku, nepotřeboval další. Nedělal to všechno vlastně kvůli tomuhle? Kvůli tomu, že nedokázal být v minulosti hodným vlkem? Netušil. Povzdechl si a podíval se na cestu co už urazil. Bylo to teď blbý vzdávat, hlavně když na tom možná záležely životy. Zase ze své srsti vytrhl chomáčky srsti, co tam nechal na viditelném místě pro Echa. Jeho pach z nich byl jasný. Navíc i stopy v Tundře napovídali tomu, že zde proběhl. Doufal, že jeho syn má aspoň základní znalosti stopování. Netušil co by si počal s tím kdyby ne. Ještě to tam raději pochcal a pak se rozběhl zase dále.
--) Rozbitý sever

(-- Les u Mostu
Otočil se zpět. Bože, jeho adoptovaný syn za ním neběžel? Podíval se na světlo a pak se zase otočil. Mohl se trápit tím, že neběží za ním, ale zase chápal, že nechtěl riskovat. Pro Raziela něco podobného tomuhle byl život. Nic jiného neznal než záchranu vlků. Povzdechl si tiše a stáhl uši k hlavě. Ach Echo. Raziel ale nemohl bojovat proti tomu co měl v krvi. On vlkům pomáhal. On uměl hodit své ego za hlavu a jít pomoci. K tomuhle byl veden už od své matky. Podíval se na nebe, mimo to světlo. Na souhvězdí Cassiopei, které se pomalu ztrácelo. "Nezanevřu na naše sliby ani tady." Zamumlal. Tato slova by nejspíše s láskou slyšel Zachariáš. Ten by mu sice vynadal, že běžel napřed, ale. Raziel neměl na výběr. Netušil ani zda je Echo schopný riskovat svůj život.
Zanechal mu chomáčky své srsti směrem kterým se rozhodl vydat dále. Doufal že hlavně díky tomuhle jej Echo najde.
---) Tundra (skrz Nížinu Hojnosti)

Pokýval hlavou. Druhou stranou. Přesto najednou ztuhl. Brzké ráno, tak proč v dáli nebe svítilo tak, jako kdyby bylo právě dne? Díval se tím směrem lehce ztuhlý. Co by lehce, stala se z něj socha. Sledoval to světlo a uvnitř sebe cítil pocity, které chtěl dávno zapomenout. Jeho žíly se zalili adrenalinem. Podíval se na Echa a vydechl. "Chtěl si se mnou založit ty rytíře? Tak budiž, synu, nastraž uši nýbrž nadchází první lekce." Začal a protahoval se. Bude to dlouhý běh, ten který dost možná bez přestávek nezvládne. Jeho packy se naplňovali podivným jiskřením, ten pocit znal z dob, kdy si volil svůj osud spolu s ostatními hříchy. "Leč jsme sedm smrtelných hříchů, tak nikdy nenecháváme ostatní na holičkách." Opatrně si prokřupl svůj krk a na rtech se mu usadil ten úšklebek. Ten, který lačnil po adrenalinu. Ten který volal to, že Raziel se jen tak nevzdá. "Ať už si jakkoliv slabý, pořád můžeš přiložit packu k dílu. Víc vlků víc ví a taky v počtu je síla." S tím už vystartoval. Ohlédl se na svého syna. Úšklebek na jeho tváři. "Poběž za mnou!" Dodal. V hlase byla slyšet radost. Běžel tam kam ho světlo vedlo.
--) Temný les

Chtěl jí poznat, ach, super. Nebude se muset zdráhat myšlenkami, co se bude dít až se ti dva potkají. Jestli nastane apokalypsa či nikoliv. Allari byla v tomto trochu svá, uvědomoval si to moc dobře. Pro ní se hodil Chaos co byl tak popisovaný. Mlaskl. Měl tu teď jinou práci, ještě se nechtěl ukazovat u Allari s ocasem mezi packama.
Podíval se na Echa a pokynul hlavou zase směrem odkud táhli. "Nezbývá se vydat zase zpět a.. nebo to chceš vzít druhou stranou?" Zeptal se ho. V tomhle nebyl moc originální, věděl kde se tak zhruba co nachází, když si území prohlížel k hory, ale více netušil. Spíše jen to, že táám někde daleko je les se zlatými a kousek od něj i s fialovými stromy. Možná by měl celé ostrovy projít předtím, než se někde usadí. Jo, to bude asi nejlepší taktika ze všech.

Nová naděje, někdo to musí brát optimisticky když on ne. A Echo na tohle byl expertem, který nejspíše jen tak neuměl ztratit naději. Podíval se na něj a pokýval hlavou. "Jen mi mrzí ta Allari, měli bychom jí najít." starost o jeho partnerku byla velká. Dlouho jí neviděl, tak dlouho. Dokonce i zapomněl kde naposledy se viděli. Měla se dobře? Neztratila se? "Chtěl bych vás představit." Dodal nakonec. Nebo to možná skončí nakonec tak, že se dá dohromady se svým adoptivním synem. V mysli se tomu zasmál, to byl scénář, který jeden nechtěl slyšet. Úchyl nebyl, doufal.
Echo mu oznámil, že jeden úkryt už má v lese Alf. Raziel pokýval hlavou. "Taky jsme chtěli tu svatyni, ale přemýšlím že jí necháme spíše na později." A tak byl plán jasný, půjdou zkoumat co se tu na ostrově dělo. "Jo to zní jako dobrý nápad." Pokýval hlavou. Bylo to super.

Zavřel oči a pouze poslouchal okolní zvuky. Tiše, jako myška. Nechával své myšlenky uvnitř své mysli vířit. Nechával se jimi unášet. Nechával si jimi radit. Přeci jen v té hlavě toho nebylo tak málo. Občas se jeden potřeboval zaposlouchat do vnitřních hlasů. Echo měl pravdu. Mohl to brát jako nový život. Buď se mohl chopit své akce, nebo nadále být ve své zajeté spirále. Byl to Raziel, bojovník, který svůj hřích uměl krotit. Když ho před dávnou dobou bohové trestali, také to nevzdal. Vítr okolo nich se zvedl a on otevřel své oči.
Nebál se ničeho. Nikdy se nebál. Prokřukl si řádně svůj krk a podíval se na Echa. "Máš pravdu. Byli větší rány co jsem ustál." Dodal nakonec konečně po tom tichu. Zavětřil, bahno které cítil mu prozrazovalo, že džungle byla blízko, ale jemu by se stejně líbilo mít svůj úkryt zcela jinde. "Kde bys ho teda chtěl založit?" Zeptal se ho.

Seděl tam jako hromádka neštěstí. Možná to na něj konečně teď všechno dopadalo, všechny ty efekty co měl a co si uvnitř sebe držel. Podíval se na Echa a sklonil hlavu ještě níž. Styděl se za sebe. Konečně to všechno dopadlo, tvrdě jako když jeden skočí do vody placáka. Tohle bylo něco, co prožíval každý, co se probral do reality. Raziel pracoval v impulzech a ten jeden co byl delší kvůli objevení se tady momentálně odcházel.
Podíval se na Echa, když řekl, že to nemá brát tak tragicky. Podíval se na něj a zamručel. "Hodně Alfám se to nebude líbit. Hodně vlkům se to taky nebude líbit, ale já čím díl více vím, že odsud nezmizím. Že prostě to.. je můj domov už." Zamumlal a podíval se na Echa. Možná by se hodilo jít založit nový úkryt, suprový úkryt. Podíval se na Echa. "A co takhle založit nový úkryt? Společný?" Zeptal se ho. A od toho se odrazit. Od toho něco vymyslet. Přeci jen všechno se dalo zachránit. "A kouknout se i po ostatních smečkách." Dodal nakonec tiše.

Opatrně se packou dotkl té lišky na svém obličeji. Bylo to více viditelné, uvědomoval si to a v tichosti možná probíral své myšlenky. Možná, jen opravdu možná se mohl zachovat zcela jinak. Podíval se na Echa. Docela mu i pískovalo v uších. Bylo to únavou? Nezastavili se moc od začátku co si tu chodí. Proto si teď sedl, podobně jako Echo. "Možná to bude nejlepší." Dodal nakonec, když mu radil, aby to neřešil. Jenže dovolilo by mu to jeho ego? Tohle si mohl dovolit u sebe doma, kde byl jedním z nejsilnějších. Ale tady? Tady nebyl více než smítkem. "Asi je na čase stáhnout ocas mezi nohy a přiznat si, že moje ego nám tady situaci jen zhoršuje. A když budeme chtít najít domov, budu se muset chovat zcela jinak." Dodal. Bude těžké se toho zbavit, byl to návyk. Nebezpečný návyk. Zahodit ego za hlavu a zase se vypracovat, nyní ale jinak. Nebyl ani špetku nejlepší, byl prostě Raziel.

Zadíval se na Echa. Jeho slova byla docela bolestivá. Připomínala dokonale smrtelnost. Podíval se na nebe, které nyní bylo tmavé a hvězdy na něm prozrazovali že je noc. Pokýval hlavou. Zcela v tranzu. "Ach Echo.. to jsou." Kolikrát mu vlastně řekla Allari že ho miluje? Zastřihal uchem a nakonec se o druhého vlka otřel. "Taky tě mám rád." Zamumlal poté. Jak se vlastně opětují city slovy? Měl říct něco jiného? Měl říct cokoliv jiného? Nikdy to moc nezažil. Vždy to projevoval spíše činy. Znovu se podíval na nebe, když se ho ptal z čeho se mu rozskočí hlava a uchechtl se. "Z tohohle všeho. A z toho, že tu nejsou dva měsíce.." Podotkl pobaveně. Celou dobu ho tu po nebi hledal a až teď si uvědomil, že prostě druhý měsíc neexistuje. Jaká to zrada od něj.

Moje hodnocení akce si dostala do zpráv, takže si nemyslím že mám na srdci více.
Magii si beru pavučinu a 40% bonus do svatyně prosím. A tlapičky mi hoď do větru.
Budu se těšit na další rok, zase s jinou postavou!
A penízky ofc zapsat, škudlíme

Zapsáno

//Most
Raziel se musel na chvíli zastavit a zadívat se na svého adoptovaného syna. Cítil se příšerně, možná ho neměl s těmito dotazy zatěžovat. Možná to prostě měl spolknout, přijmout to takové jaké to bylo, ale on to neznal. Byl jako malé dítě, co o tom slyší teprve poprvé. Možná jako dítě, kterému umřela babička a ono se to snaží vstřebat, ale u něj ten problém byl, že on už byl dospělý. "No to je právě to, vy se rodíte smrtelní. Počítáte s tím. Umírají okolo vás ostatní na stáří, ale já? Nikdy jsem neviděl starého vlka. Nikdy jsem neviděl nikoho mimo zraněné se naposled nadechnout a pak už nic. Prostě.. je to pro mě nepřirozená věc. Pro tebe je to nádherné a přirozené, pak jak zmiňuješ na to nemyslíš a žiješ, ale pro mně? Je to jako když přijdeš někam a.." Zamyslel se k čemu by to pro Echa přirovnal. Nevěděl, skutečně nevěděl k čemu by to přirovnal. Povzdechl si a stáhl uši. Tohle bylo těžké, tohle bylo a bude těžké. Netušil k čemu to přirovnat. Netušil ani svoje pocity pořádně. "Ach bože.. rozskočí se mi z toho hlava." Dodal nakonec a chytl se za ní.

(-- Temný les
Dával mu za pravdu. To by bylo skutečně vtipné, ale zase by je dost možná zmlátil jako koberec, co si babky vždy vyvěsí, aby z něj tou podivnou plácačkou vymlátili prach. Raziel to pozoroval jen jednou a vícekrát to nechtěl ani vidět. "Jo to máš pravdu, byla to by to sranda." Potvrdil mu a s tím se jali zase do chodu. Nebylo to něco čeho by se Raziel v plné síle bál. Zase mu v hlavě problikla Allari. Jak se asi měla? Byli na stejném místě, ale ještě se nepotkali. Bál se o ní, bál se o ní skutečně. Jako partner se mohl jen bát o svou partnerku.
Na to, že by ho rád viděl v novém kožíšku přikývl. Pak se ale stáhla debata k lesu a Echo nevěděl. Raziel pokýval nad jeho dalšími slovy. "Nemůžu si pomoci, ale připomíná mi to koncept smrtelnosti." Povzdechl si a stáhl uši k hlavě. Pořád se s tím uvnitř sebe pral. Pořád se nedokázal vrátit ke své povaze pořádně. "Jak se.. vlci smiřují se smrtí? Vím, je sobecké se na to ptát, ale.. já to nedokážu. Nedokážu přijmout myšlenku, že tu můžu zemřít na stáří." Zeptal se ho nakonec. Hodil na něj tuhle bombu zrovna před vstupem na most. Vypadalo to, že teď je bezpečnější ho přejít.
--) Les u Mostu