Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(-- Rokle
Zasmál se. "To kopí bylo svatý poklad a dárek od bohů. Nikdo jsme nikdy nevěděl jak jeho schopnosti opravdu fungují, to věděl jen King. Já uměl jen ze třetiny okopírovat sílu jeho schopností, to dost vykazuje.." Upozornil Allari. Nikdo z nich nedostal jiný poklad, ale věděl o pár dalších kteří dostali něco jako dar od bohů. Žena která je sem dostala měla zase svou hůl, u té také nikdo nevěděl co dokáže a právě to budovalo respekt. Možná proto od nich právě trpěl přezdívku King, protože.. více méně byl nejlepší svou schopností.
Když se dostali na louku, Allari si jako první všimla obchodníka. Raziel se jen zastavil a povzdechl si. Nevěděl co by si sám měl počít. Něco by si měl u obchodníka prohlížet? Něco by si měl vyhlídnout na další nákup? Když Allari upozornila na opici, jen se na ní podíval. "Nikdy mě nelákalo mít mazlíčka.." Je s tím akorát starost. Co navíc taková opice žrala? Banány tady asi těžko najdou.

(--- červená louka
Znova zdolávat tu horu bylo něco tak moc otravného. Povzdechl si tiše a jen prostě šel dále za svou milovanou partnerkou. "Kdybysme tu nechodili jak největší blbci." Odpověděl jí na její stížnosti, ale i on si stěžoval na to jak příšerné bylo chodit sem tam skrz hory jak blbci. "A co když to právě neřekl abychom ho nevyužívali? Využívali jsme Jainu hodně často a proto jí to začalo štvát... nechtěl skočit stejně." Odpověděl jí na otázku proč jim to nejspíše neřekl nebo aspoň tak to pojal on. Ale jo, s její teorií o ostrovech souhlasil, leč to bylo otravné. Nelíbilo se mu ale prostě chodit jak blbec všude a zároveň nikde. Naštěstí teď už nepadali kroupy, ale pořád pršelo. On jí jen a jen následoval. Neříkající už nic a doufajíc že se brzo někam dostanou.
--) Ostříž

Díval se na vlka, který popsal jak vlastně znal Kinga. Upřímně netušil že se jeho bratr také někam vytratil na nějakou dobu. Byl někdy někde jinde než s nimi? Měl vlastní život? "Nedokážu si představit že se tady King ocitl, ale nejspíše to taky nebyl zdejší vlk. Rozhodně ale víc zorientovaný než mi dva dohromady." Zamručel Raziel a zastřihal ušima. Allari si to nedokázala představit že byli ve stejném světě. "Nezapomeň že Kingovo magie má hodně výhod. Jeho kopí umí podoby které já jsem v životě neviděl. Nevím jestli náhodou neumí tvořit portály také." Vysvětlil Allari a vydal se za ní. Ona rozhodla že chtěla k tomu obchodníkovi a on nevěděl kam jinam by se měli vydat. "Kde se sakra může schovávat jeden plesnivý dědek s vozíkem." Zamručel dále následující Allari směrem kterým sem přišli. Proč zase šla zpátky?
--) Rokle (přes nejvyšší horu)

3
Jediné co Raziela skutečně donutilo zpozornit byla kapka života co řekl jeden z vlků. Zastřihal ušima a podíval se tím směrem. Kapka života byl speciální útok pro formu kopí kterou ovládal jeho bratr. Díval se na Vlka a pak se podívala na Allari která na to upozornila. "Nemyslím si že ho znám já, ale je dost možné že Harlequin ho potkal. Je jediný od koho znám kapku života jako léčivou formu jeho kopí." to ho dokázalo nějak zabavit a převést jeho pozornost k Vlkovi. "Ale souhlasím že to je skutečně dobrej název." podotkl. Jenže to už se Allari ptala na přímo. A tak víceméně Raziel navrhl kapku života jako jméno pro rostlinu. Protože to jako jediné se mu zdálo dostatečně dobré a neznělo to teple co dětinsky.

2
Nespokojeně zamručel a seděl dál. Co více mohl dělat když si jeho partnerska usmyslela že tu po ní něco zůstane. Stejně většina vlků to blbé jméno nebude umět i kdyby se jeden postavil na hlavu. Minimálně ho nebude umět on. Ignoroval ty další blbce jenž se snažili vymýšlet název pro kytku co určitě nebude tak důležitá. To ještě ale Raziel nevěděl jak dlouho se bude tělo léčit normálně mimo vliv jeho krve a magie. "Allari.. pospěš si. Fakt se nudím." pronesl hlasem opravdu znuděným. Dával na to důraz, aby věděla že ho to opravdu nebavilo. "Pojďme radši bojovat nebo prostě jen trénovat." pobízel ji aby si skutečně Pospíšila ještě třikrát víc než předtím.

1
Nakonec jeho název červená kytka neprošel. Nespokojeně zamručel a podíval se na toho vlka, kterému se rozhodně nelíbil jeho název. "Mě se ten název zdá fajn." Oponoval tiše a podíval se na Allari. Ta nejspíše vymýšlela nějaký jiný název. Všechny byli divné, proč by se kytka měla jmenovat nějak speciálně? "Proč to prostě nemůže být kytka? Je to kytka, takže je ten název odpovídající. Když už se nelíbí jen kytka tak prostě léčivá kytka." Zeptal se a podíval se na toho vlka, který se zdál chytrý a pak tam byla další velice chytrá vlčice. To tu byl sraz inteligentů? Odfrkl si mírně naštvaně a sedl si na prdel. "Jsme na srazu inteligentů.. no to si děláš.." Zamručel nespokojeně. Líbilo se mu vůbec něco? Nejspíše nic. Povzdechl si a sledoval jak se Allari snažila vymyslet nějaký o hodně lepší název. Proč se vůbec zajímali o kytku?

Pokýval hlavou. Měla dobrou myšlenku. Když už nikdo jim nic neřekne, mohli by se jich aspoň zeptat na ty běžné věci, které by jako obyvatelé místních ostrovů měli znát. "Jo to je skutečně dobrý nápad." Odpověděl s větší nadějí. Tohle bylo něco co jim zřejmě někdo jen tak neřekne. Ale bylo pravdou že on nikdy nevěnoval léčitelství nějakou velkou váhu. Své rány si dříve více méně regeneroval sám, takže léčitel jim nebyl třeba a když už šlo o složitější rány, tak King uměl díky kopí které vlastnil vyvolat takzvanou kapku života. Ale jeden z vlků jim vysvětlil o co jde. "Zdravím." Odpověděl na jeho pozdrav. "Já navrhuju název velice originální a to červená kytka." pronesl Raziel s pobaveným hlasem. Ale když slyšel od vlčice zda si nějakou může vzít, vrhl na ní žárlivý pohled. Cokoliv mají jiný, bude mít i on. Bylo to dětinské? Ano, ale Raziel svůj hřích vytetovaný na jeho tváři nemohl ovlivnit. Symbol lišky značil to čím byl prokletý. "Hej... když bude moct ona, tak já chci taky!" Odfrkl si. Ne, nikdy nemohl omezit to jak moc žárlit bude. Allari následně vysvětlila jak se na ostrovech ocitli. "Jak řekla má drahá. Portálem." Přitakal a zamyslel se zda nebude lepší říct jen své jméno. "Raziel La Maledizione." Představil se prostě a doufal že se dozví více informací od ostatních. "Jak se z tý kytky vlastně ty léčivé účinky dostanou?" Napadlo ho nakonec. Skutečně nevěděl nic o léčitelství.

Raziel si rozhodně nemyslel že ten vlk s vozíkem byl prostý vlk vydělávající si na živobytí. Podíval se na Allari a povzdechl si. Nehodlal se o tom zas tak moc hádat, ale.. "Dobrá, ale rozhodně to není ani obyčejný vlk. Protože prostě nikdo ti nebude běhat a nabízet ostatním věci ve vlčím světě." to bylo jasné a tím by se tato debata dala ukončit. Když zmínila, že zde neprší, musel protočit očima. Aspoň nedostanou kroupou do hlavy, to by mohlo být nepříjemné. Když se pozastavovala nad rostlinou, musel si jí sám prohlédnout. Vypadala velice.. zvláštně. Připomínala vlčí mák, ale zároveň to prostě nebyl vlčí mák. "Nikdy jsem nic takového neviděl. Jsem bojovník a ne zahradník." oponovaL rAZIEL, Ale to už se jeho drahá polovička začala ptát ostatních zda neví co to je. Mohl jim někdo opravdu odpovědět? Vypadalo to tu na nějakou seánci léčitelů či co.

(--- Rokle (přes nejvyšší horu)
A tak se Allari začala modlit ať se jim ten potrhlý dědula s vozíkem někde ukáže, sice se modlila jen ze srandy, což donutilo zasmát se i jeho, ale.. co když se ten dědek opravdu zjevuje jen když si to někdo přeje? A Allari spolu s ním ho teď neuvidí jen protože si z toho dělají srandu. Beztak bude jedním z bohů jen to o sobě veřejně netvrdí. "Já bych si ale z toho moc srandu nedělal. Nevíš jak moc hnusní být mohou." Upozornil jí jen nakonec šlapajíc dále skrz tu sakra vysokou horu.
Když se opět dostali na louku, tak tady bylo více vlků než předtím. "Drahá.. nebylo tu předtím prázdno? Najednou je tu nějaký nával." Poznamenal pobaveně Raziel dívající se na skupinku vlků stojící okolo něčeho. Skoro by to vypadalo jako že to uctívají. Zavrtěl nechápavě hlavou. "Uhm.. myslíš že tu ti vlci něco uctívají?" Zeptal se nechápavě.

Nemělo smysl čekat na to až se počasí uklidní, nemělo smysl čekat i na to až se zase rozední. Museli jednat a něco si o tomhle místě zjistit jinak se stanou lovnou kořistí. Zhluboka se nadechl a podíval se na Allari doufajíc že s ním bude souhlasit. Souhlasila více méně. Jistě tu nebudou všichni jako sněhovka, ale zase ta nejistota. "Doufám, jinak bych si tu nedokázal představit život. Tupých vlků jsem za svůj život viděl dost." Odfrkl si tiše. Ale měla pravdu. Její jistota byla i jeho jistota. To co dále pronesla o tom obchodníkovi nevěděl zda byla pravda. Možná byla a možná ne. Co když ho ale potřeboval i někdo jiný? "Takže říkáš že je jako kouzelný skřítek.. no nemyslím si, ale je to dobrá věc čeho se můžeme chytnout. Tak ho začni hodně potřebovat." Žertování nebylo jeho silnou stránkou, teda.. už ani nevěděl nad čím přemýšlí. Jeho kroky byli jasně určené směrem který si pamatoval. Raziel měl super orientační smysl. Nebylo nikdy problém trefit tam kam potřeboval a proto když se objevili znovu v rokli, tak se zadíval okolo nich. Nejspíše tady nikde nebyl, tak musejí jít dál.
--) Červená louka (přes nejvyšší horu)

Allarino teplo které vytvářela za pomoci své magie zmizelo. Rázem byl chlad, který se Razielovi přestával líbit. Nebo spíš ne že by se mu líbilo někdy jindy když pocítil chlad. Bylo to jako kopnutí do koulí nebo sebrání deky když jste rozespalý. Zamručel si něco pro sebe a podíval se na svou partnerku. Stejně pokud vyjdou ven tak prochladnou. Protože na ně zase bude pršet. Ach, jak on záviděl všem kteří tam teď měli krásné počasí. Ani teplo ani zimu. Ani déšť ani slunce. Allari měla ale dobrou pointu. "Jo.. nerad bych vlezl někomu do huby jako blbá kořist. Odpověděl ji a zamyslel se. Opravdu nevěděli o té svatyni nic. Nejlepší by bylo najít si informátora. Někoho kdo jim poradí a vysvětlí co a jak. Allari také nechtěla být pozadu s magiemi. Rozuměl ji a tak bylo asi jasné kam jejich další kroky budou směřovat. "Ale kde toho pošuka s vozíkem najdeme?" to byla ta důležitá otázka. Mohl být kdekoliv.
Přesto Raziel dostal nápad. "Vrátíme se.. co když bude u ty Hory? Myslím že jsem tam něco viděl." pronesl a chce nechtě vyrazil vstříc nepohodlí počasí.
-) Ostříž (skrz les Alf)

Sám byl nejistí tím co skutečně chce. Uspokojí svatyně jejich touhy nebo bylo ještě moc brzo na to, aby se tam vrhli po hlavě? Povzdechl si a zavrtěl hlavou. Jak moc nenáviděl tu nerozhodnost a nejistotu ktera tu panovala. Bohužel ani Allari nevěděla co chce ona radši. Měli využít obchodníka aby si teď nasyslila ona? Nejspíše by to bylo jedině férové, když se předtím napakoval on. Tiše si povzdechl a přivedl oči. Allari byla snad více nerozhodná než on. "Najdeme toho obchodníka? Nejak.. už se mi do té svatyně nechce." pronesl to jak to cítil on doufajíc že to družka pochopí, ale do deště se mu moc nechtělo. Nastydnuti není jen tak nějaká malá věc, ale problém se kterým by se pak museli potýkat.

Možná přece jen jejich matka dokázala něco co by se jinak nestalo. Dala bratrům zcela jiné prostředí bez násilí aby se jejich nezkažené duše mohli rozvíjet dobrým směrem. On se vyvinul rozhodně dobrým směrem a tím stejným se snažil vést i Allari. Dříve než si to uvědomil zněla jeho slova až moc romanticky. Kdyby to slyšel Lucien tak se mu vysměje. Leč on také cukroval s Arthasem. "To si piš. Rozneseme je na kopytech." odpověděl ji s úsměvem na rtech. Díval vše do deště a popravdě se modlil ať to počasí ustane a oni budou moci zase hledat co jim ostrovy mohou nabídnout. Z jejich jeskyně bylo vidět že to skutečně budou ostrovy jen tak spojené. Nad větou kterou Allari řekla musel mávnout packou. "To už neřeš.." teď bylo hlavní téma jiné. Kam se budou chtít dostat. A ona měla pravdu. Ani s ní to špatné místo nebylo. Raziel však studoval strukturu ostrovů na kterých měl usazený svůj pohled. "Pořád nevím.. hele!" Jeho packa ukazovala na podivné stromy opravdu připomínající džungli kdesi v dálce. "Není to ono?" zeptal se i na její názor ohledně toho podivného lesa.

Nejspíše se to vše spláchlo, jelikož cítil jak jí polevuje napětí svalů. Jak mu odpouští za to, že byl prostě hnusný. Díval se ale přitom stále do deště užívající si její přítomnosti. Nevěděl zda mluvit více nebo prostě mlčet, ale cítil že následující slova prostě ze sebe musí dostat. "Zvládneme to. Bude to sice těžší než se zdá, ale.. zvykneme si a nakonec se to tu stane našim domovem." Špitl. Hlavně se těmito slovy uklidňoval on, on který věděl že to bude hlavně pro něj těžká cesta. Bude si muset na vše zvyknout od znova, jako malé dítě které se učí co může a nemůže. Ale pokud tu ta naděje bude že jejich život bude lepší, tak se jí rád chopí a prožije tu svůj život se svou partnerkou. "Všeho všudy.. tohle není špatné místo." Odpověděl pobaveným tonem hledíc dále na nebe. Nebe které bylo.. tmavé jako jejich minulé vyhlídky na budoucnost tady. Nebo spíš aspoň u Raziela to takto platilo. Ale teď si užíval že je s ní a život se zase zdá normální.

Mlčky sledoval jak dopadají kapky deště na skálu před jeskyní. Stejně jako jeho partnerka, která se s ním nejspíše odmítala bavit. Oklepal se, aby ze sebe dostal co nejvíce vody. Svůj pohled opět věnoval jí. Povzdechl si a přešel k ní. Sedl si ihned vedle, tak že se jejich těla skoro mohla dotýkat. "Chápu že si uražená, ale.. doufám že si aspoň tohle zapamatuješ jako první den tady spíš než.. to předtím." Povzdechl si, prolamování ticha mu nikdy nešlo. Neuměl dosti vhodně volit slova. Nejspíše nikdy nebudou ten dokonalý pár co spolu budou i po několika letech sladce štěbetat, ale mohou se pokus aspoň aby se nesežrali.
Díval se ven a cítil jak teplo, které vytvořila Allari zabírá. Jeho tělo se pomalu oteplovalo a srst se zdála jako těžký balvan. Možná je to fakt jako těžké oblečení, které vždy ztěžkne pod váhou vody. Ale narozdíl od oblečení si on svou srst sundat nemohl.