Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(--- Les Alf
Raziel se modlil, modlil se a prosil veškeré bohy aby nad nimi drželi stráž zatím co se oni budou snažit vylézt do těch strmých hor. Nejspíše ale bohové byli mrchy a hned poprvé co položil svou packu na povrh hory mu to podjelo a on si málem rozbil hubu. Může mít on někdy štěstí? Ne, jeho štěstí došlo ještě než se narodil.
Povzdechl si a ohlédl se na Allari doufajíc že jí se daří o hodně lépe. Že není jako on, blbec co se snaží vylézt na mokrou horu. Kladl opatrně packu před packu doufajíc že se nic dalšího zlého nestane. Ale jeho vytřeštěný pohled když se mu zase šmýkla packa musel vydat za vše. Ale i přes toto všechno a déšť neustále v očích si všiml jeskyně. Přeci jen ho bohové mají rádi! Musel se rychle vydat k jeskyni dávají si ještě větší pozor kam pokládá své packy.
Když konečně přišel do jeskyně, zdálo se mu to jako neuvěřitelné. Zrychleně dýchal a voda z něj odkapávala. Teď jen čekat až tu bude i ona.

Měla pravdu. Buď by tu museli počkat na nějaké členy či prostě musí jít dál. Povzdechl si a stáhl uši k hlavě. "Nejspíše bych šel hledat nějaký ukryt. Brzo nám začnou ty kožichy promrzat a je to něco jako oblečení. Nerad bych se dostal do fáze, kdy budu ležet v horečkách jen kvůli tomu že jsem bloudil jak deb/l po nějakém území bez cíle." Poznamenal to po čem toužil on doufajíc že s tím konečně Allari bude souhlasit a vydají se hledat nějakou jeskyni. Nejlépe by to bylo do těch hor které viděl. Ale zase nebude jejich povrch příliš kluzký na to aby se tam pohybovali? Nezbývá jim nic jiného než to zjistit. Nějak extra ho to do kopců nelákalo, ale také ho opravdu nelákala případná nemoc. Kdo by se o ně teď staral a vařil jim nějaký čaj?
Vydal se proto teď směrem k horám. "Tam nejspíše bude nějaká volná jeskyně." Podotkl tiše vyšlapující si svou cestu dál. Doufajíc že za ním opravdu Allari půjde a nebude mít svou vlastní hlavu.
-) Furijské hory

Nejspíše každý pár udržují hádky, ale tohle byla zatím jedna z nejhorších co tento pár měl. Nejspíše oba neměli stejný názor na věc a Raziel nehodlal trpět dále svou partnerku jak kecá. Protočil pouze očima a už mlčel. Možná potřebovali teď jen klid. Klid a ticho. Ticho vždy umělo léčit a on si to velice dobře uvědomoval. Ticho hojilo na rozdíl od slov co zraňovala. Možná by se jí měl omluvit? Ne, měl by jí nechat vychladnout. Pýcha a žárlivost si nikdy moc nerozuměli, jelikož každý pociťoval zcela jiné emoce. Ach jak teď záviděl těm veselým párům co okolo mohli bezstarostně poskakovat. Odfrkl si a raději nad tím mávl packou v duchu. Ať se madam vzteká, ona se zase uklidní časem. Stejně jako on ve kterém bublal vztek. Možná brzy vyroní slzy hněvosti(ofc narážka na wattpad úlovky) a zase se jim všem uleví. Bude tu duha okolo nich tancovat a oni budou blít z toho jak sladké to bude.
Pak se jí ale nelíbil jeho bohužel sarkastický dotaz, ani to nechtěl aby to tak vyznělo, ale budiž. Stalo se. "Opravdu chceš abych odpověděl?" Popíchl jí. Nechtěl jí víc naštvat, ale vyzývalo se to k tomu a on si prostě nemohl pomoci. Jestli tedy Allari vydrží tohle píchnutí, tak už by nevěděl co všechno by mohla vydržet.
Pak ale zavětšila nejspíše stopu nebo spíš slyšela pohyb. Lov raději opravdu přenechal na ní. Necítil se na lov v tomhle těle. Spíše byl tichým pozorovatelem, který se pak jen co dojedla přešel k mrtvole podívat. Nakonec chtě nechtě začal žrát. Nikdy nejedl neupravené jídlo, vždy jen tepelně upravené a tak chuť syrového zaječího masa byla.. nezvyklá. Ovšem že jako správný démon požíval lidské orgány, ale.. tohle bylo jiné. Nezvyklé. Když se nažral i on, zvedl hlavu a začal si olizovat jazykem rty od krve, tedy spíše pysky. "Výborně a co teď?"

Raziel se naježil a zadíval se na ní. Tohle byla známka že už by bylo dobré zpomalit. "Mám ti připomenout jak dlouho ti trvalo si zvyknout? Jak dlouho si padala než si se vše naučila? Teď je můj prostor na pády." Pronesl šlehajíc nebezpečně svým ocasem. Tohle už nebyl prostor na diskuze, tohle bylo minové pole na kterém mohl se taky prostě sbalit a jít dál. "Příště tě fakt dám sežrat." Zavrčel nespokojeně a vydal se za ní. Proč jí nedal sežrat předtím? Děti jsou plné kostí a šlach. Nemají tolik tuku. To by jí nikdo nechtěl sežrat, ale teď.. pár zájemců by ihned měl. Navíc vlčí maso muselo být lahodné. Vskutku lahodné. Poznali by ho od kuřete? Někde totiž předtím slyšel že jejich maso chutná jako kuřecí tak to chtěl u někoho ověřit. Možná že by se stal kanibal? Pak se ale zeptala na něco co ho zarazilo. "Počkej.. ty bys jako nakráčela jen tak na území smečky? Jo to zní dobře, jako plán." Plán co by je mohl zabít, ale to raději Raziel už více nezmiňoval a teď raději následoval on jí. Ona nejspíše uměla lovit i ve slabém těle.

Pokud ona nechtěla děti, dobrá. On si najde jinou hračku na rozšíření svých genů. Nikdy jí neslíbil absolutní věrnost, ale to už z něj teď nejspíše mluvil vztek který teď k Allari cítil. Kdyby měl na to srdce, nechal by jí tu aby se s tím potýkala sama. Ale zas tak nemilosrdný nebyl. Zmírnil od té doby co se narodil. Ze začátku byl skutečným ďáblem, ale teď by ho nejspíše ani vlastní matka nepoznala. "Fajn." Odsekl jen co se rozhodl že konečně promluví. Ona chtěla hrát tuhle hru, až bude mít nějaký problém tak se jí také vysměje. On pouze žil tak jak se naučil žít.
Když to nazvala rozmazleností, musel se zasmát. "Ne, to je pouze to na co jsem zvyklí, drahá. Já nejsem rozený vlk a ani se nejspíše nenaučím s tím takhle rychle žít. Chci si ještě chvilku nechat své lidství, hýčkat si jej jako vzácný poklad a nikdy z něj nespustit oči." Odpověděl jí pobaveně. Nechtělo se mu však věřit, že by si nezvykl. Určitě si zvykne za nějaký delší čas, ale nebude to rozhodně hned. Ani za pár chvil. Bude to nejspíše hodně dlouhý proces. Když citovala jeho slova, tak si odfrkl. "Ale mimo smečku neseženeš elitního člena. Nejspíše budeme muset lovit zase hlupáky." Nevěřil by že by takový super člen opustil smečku. Nechtělo se mu tomu opravdu věřit.

Ona si nejspíše neuvědomovala že on nikdy nepotřeboval vědět jak mají zvířata sex. Navíc nikdy ani neměl psa kterého by chtěl množit a tak mu tohle prostě bylo cizí a to byl i ve vlčím těle. Povzdechl si a pomyslně si plácl skrz obličej. Takový ten facepalm když ani nemůžete dát facepalm. Podíval se na Allari s ledovým klidem. "Na Iscu se to bere jako zoofílie. Což je více méně hodně špatná věc. Nikdy se nezajímáš jak to dělají různá zvířata." podotkl pobaveně. Ano sice bylo pár pochybných odkazů na ženu co si to rozdávala s koněm, ale on nikdy neměl potřebu po tom pátrat. Hnusilo se mu to. Ale jí to pobavilo docela dost. To nedokázala pochopit že je zoofílie trestná? "Já bych se moc nesmál. Skutečně je to trestné... ani u dlaků se to netoleruje." Podotkl. Jedno z mála pravidel které nikdo nechápal. Ale pravidla stanovovala vše co on znal.
Podíval se pak na Allari. Úkryt by se jim rozhodně šikl, ale kde si nějaký takový najít? "Já teda rozhodně na zemi jak pes spát nebudu.." Spal tak jednou a i to bylo dost. Nejspíše si udělá nějakou provizorní postel kde si prostě bude spát, ale jinak na to nenamítal že by si našli něco takového. Byl to dobrý nápad. "Hrabat? Opravdu ještě takové vlčí pudy nemám, kočko. Nejraději bych si postavil barák." Avšak mohl dům jako vlk využívat? To on sám nevěděl moc dobře.
Díval se na ní nechápavě. Smečka nejspíše nebyla slabá jak sněhová vlčice, ale zase přepadnout někoho z nich by se jim hodilo. "Myslíš že tu někdo takový bude? Ta sněhová se zdála dost blbá." Po tom setkání tomu už skutečně moc nevěřil, že by tu byl někdo řádně inteligentní.

(--- Ostříží zrak
Ale Allari musela chtě nechtě uznat že díra byla prostě díra. Někteří muži to měli radši zezadu. Nebo aspoň to tak slyšel. Prostě takové to typické, kdy se chlapy baví o tom co kdo preferuje, není to známé ale muži se většinou nebaví o samotném aktu se svou partnerkou, na rozdíl od ženských, které neuměli držet o tomhle papulu. Doufal že Allari tento typ nebyla a nepomlouvala jeho délku či zahnutí se svými kamarády. "Ale je to pravda. Někteří muži to radši zezadu. Jako vlk si neumím představit kam ti ho mám jako strčit. Tento styl aktu neprovozuji. Bral sem to jako úchylku." Odpověděl jí pobaveně Raziel. Přeci jen neměl potřebu souložit v tomhle těle když měl jiné. Teď měl packy a nevěděl ani jak se svým pohlavním orgánem jako vlk zacházet. Neměl ho nějak vysunovacího? "Hele.. nové místo je fajn, ale já sakra nevím jak funguje moje tělo." Odpověděl jí pobaveně. Nikdy jako vlk neexistoval moc dlouho. Neuměl se ještě tak dokonale pohybovat.
Allari nakonec podotkla že před nimi něco bylo. Déšť mu vadil snad nejvíce. Dopadal mu do očí a nutilo jej to mžourat. Přesto si všiml nějakého velkého zeleného útvaru. Že by to byl les? Ihned se tam vydal doufajíc že to nebude sídlo nějaké smečky o které oni nevěděli.
A hle.. to co nechtěl se stalo. Cítil pachy několika vlků, jako kdyby tu opravdu někde byla smečka. "My prostě nebudeme mít štěstí." poznamenal lehce dotčeně když si uvědomil že možná smečka která tady byla vylovila všechno jídlo. Ale tak za pokus nic nedají. Ihned se jal do větření nějaké té kořisti, což počasí značně kazilo.

(-- Katakomby(skrz rokli)
Nejspíše se jí nelíbilo, že Raziel dříve hledal spíš útěchu v náručí mužů, protože si potřeboval nejspíše nahrazovat otcovskou lásku. Nikdo však netušil že se z něj vyklube muž v manželství. Ani on to netušil a vlastně doufal že se bude do budoucna se složitou povahou Allari cítit dobře. "Ono.. díra jako díra." Odpověděl nakonec a zazubil se na ní. Nejspíše narážka pouze pro dospelé, jelikož by jí malé dítě těžko chápalo. Nejspíše kdokoliv je slyšel musel být nemístně pohoršený tím jak se chovali dospělí jedinci. Ale když řekla že to má brát více méně jako líbánky, odfrkl. "Jako místo pro líbánky si představuji luxusní hotelovou místnost, kvalitní víno a sex." A byla to pravda. NIkdy by na jejich líbánky nelítal kdesi po novém světě a nesnažil by se najít nějaký dobrý důvod pro život. "Myslíš že já nechci zpět své rohy? Rád bych je dostal zpět." Odfrkl si lehce naštvaně. V jeho hlase byla slyšet žárlivost momentálně na kohokoliv kdo zde rohy měl. Ty totiž měli patřit jemu. Ale měla pravdu, mohl skončit jako cintající děděk co by se ani nepostavil. Tohle byla ještě dobrá kondice těla.
Když se dostali zpět do rokle, rozhodl se Raziel že to vezme někam kde by konečně mohli něco ulovit. Nerozhodný se vydal nějakým směrem doufajíc že tam najde to po čem jeho srdce toužilo. Rozlehlá zelená pláň to však nepřinášela. "Sakra.. nemohou tu být lesy? Potřebujeme se nažrat." Zamručel nespokojeně při pohledu na akorát tak mokrou trávu. Celé se to začínalo nějak sypat.
--) Les Alf

Raziel se musel zazubit, měla více méně pravdu. Neměli tu co dělat a už vůbec se tu jen tak pohybovat jako by jim to tu patřilo. Přesto se zastavil a podíval se okolo nich. "Uhm. Dlouhou dobu jsem si myslel že právě na samce jsem." Přiznal Raziel. Ono pravdou bylo, že si to myslel dlouhou dobu. Stejně jako ostatní jeho bratři i on nějaké románky zažil. Jenže nikdy žádný nevydržel. Ach, jak si přál být silný znovu. Být mocný a nikoho se nebát. Nikoho se nebát a ani samoty. I když samota ho vždy uřírala více než si uměl představit. Podíval se na Allari a povzdechl si. "Nejspíše na mě doléhá stáří." Zavtipkoval. Byla pravda že teď jak byl smrtelný měl úplně jiné myšlenky ohledně času. Nevěděl zda chce znovu celý zbytek života prožít jako tulák.
Pokýval hlavou a otočil se, aby našel cestu kterou dovnitř přišli. "Je pravda že je to tu nebezpečné, jen mě to zaujalo. Příště zjistíme kam až to vede." zamručel spokojeně s tím že svou zvědavost ukojil. Jeho kroky se rozléhali po okolí a on se musel usmívat jen nad tím jak krásně to všechno znělo. Netušíc zda je tohle jen jeho usmíření se s tím, že přišel o svou nejhlavnější výhodu.
--) Ostříží zrak (přes Rokli)

<--- Rokle
Možná to byla pravda. Možná prostě už byl starý dost na to aby si zasloužil konečně se usadit a dožít. Předat své nahovno geny a umřít. Leč smrt byla tématem se kterým se Raziel pořád nemohl smířit. Neuměl si představit že za pár let zemře, že prostě.. se už neprobudí. Měl toho tolik co chtěl dokázat. Tolik naději a snů. Dokonce se chtěl stát i bohem. V tento moment ukrutně záviděl svým bratrům, kteří byli stále nesmrtelní a nejspíše se mu tiše smáli. Záviděl vlcatum jejich mládí a záviděl ho také Allari. "Pořád mi může hrábnout a mohl bych říct že jsem jen na samce." odpověděl ji pobaveným hlasem. Nechtěl živit její ego.
Pravda byla že katakomby páchli zatuchlinou a smrtí. Ten nepříjemný pach, který by jednoho donutil zvracet. "Co myslíš že se tu stalo?" zeptal se své partnerky. V dálce bylo slyšet jakési nešťastné kvílení. Že by duše někoho mrtvého či jen meluzína. Nechtěl se pouštět do nějakého většiho rozboru, ale nelíbilo se mu tady moc. Byla tu tma a smrad. Podíval se na Allari doufajíc že ona zažehne nějaký plamínek.

<--- nejvyšší hora
Nejspíše se jí jeho poznámka nelíbila, což bylo vskutku k pobavení právě vzhledem k tomu že většinou Allari byla ta co provokovala a pila Razielovi krev. Musel se nad tím tiše zasmát. Vzhledem ale k tomu, že on byl o tolik starší než ona bylo docela logické že on už se na tu rodinu cítil připravený. Chtěl se konečně rozmnožit a mít vlastní děti. Rodinu někde v poklidu. "Já bych ti neutekl ani kdybych chtěl. Nejsem takový." snažil se ji uklidnit že ona s ním rozhodně tu smůlu mít nebude. Že se to všechno pro ni zlepší. Ale na rodinu si nejspíše opravdu bude muset počkat. Tak pár let už ho nezabije, i když je teď smrtelný.
Konečně zmizeli z nejvyšší hory do rokle která se zdála spíše nehostinná. Nelíbilo se mu tady, ale jeho pozornost zaujal vchod kamsi, kam se dalo vlézt a prozkoumat to tam. Nikdy mu nevadili takové prostory tak proč to nezkusit? Podíval se na Allari zda jej následuje a už si to kráčel vstříc katakombám.
--> katakomby

(-- Červená louka
Musel se ušklíbnout, také jí rád škádlil. Ale tohle byla nejspíše bolestivá otázka právě pro ní. "Co když jsou vlastně už všichni mrtvý?" Zeptal se jí pobaveným tónem. Bylo dosti možné že jsou všichni už dávno pod drnem, když se nikdo z nich neprojevoval. Ani jejich matka se moc nesnažila být živá, proto Allari ze začátku vychovával strýc, kterému přece jenom zdrhla partnerka. Co bylo ještě víc k pobavení, tak už druhá. "Ale tak.. tvá rodina zřejmě měla prostě smůlu. Strýci furt utíkaly partnerky, pak vlčata skoro ani nežila a navíc jeho sestra zemřela. Nebo nejspíše zemřela. Docela na hovno štěstí." Poznamenal pobaveně a rozhlížel se okolo sebe. Bylo to tu skutečně krásné. Nechtěla převzít smečku hned, ale on pochyboval že zesílí. "Já už chci jen klidný život.. s vlčaty pak někdy. Ať nás má kdo ještě navíc s**t." Poznamenal svou představu o životě on a pokýval nad slovy že oni jsou na portály zvyklí. Ještě aby nebyli.
Vykročil však dále, potřebovali objevovat co nejvíce území. Nebylo moc kam jinam jít než do rokle a tak se vydal právě tam. Od nejvyšší hory která snad na tomto území byla až po rokli.
--) Rokle

(-- Vlčí jezero (přes sněžné tesáky a portál)
Překvapilo ho to, ona snad svou rodinu nebrala jako sobě rovnou? Nechápal to, však když se s někým narodíš tak ho bereš jako sobě rovného. Měli spolu přeci jen většinu zážitků společných. To že se teď rozdělili bylo poprvé za ty roky. "Ty sis snad své sourozence nebrala jako sobě rovné?" Zeptal se pobaveným tonem. On ani nevěděl kdo byli její sourouzenci. Věděl jen vrh od podivné vlčice, kterou znal jen díky rodu. Ale byla moc dětinskou a vlastně se zalekla a utekla. Připomínala jí v tomhle Jainu. Ta by nejspíše utekla také od Aaventiho, kdyby jí tam ostatní nedrželi. Někdo prostě mateřské pudy postrádá. Ale nevybavoval si že by znal sourozence Allari. Prostě se nejspíše neprojevovali.
Líbil se jí nápad s převzáním smečky. "Nemyslím si. Nejspíše vlci tady budou nabušení a jako Alfy nás chtít nebudou." Odpověděl jí aby si to nemalovala tak růžově. Budou dlouhou dobu nic oproti ostatním. Ale zase znělo to jako zábava. Zakázaná zábava.
Allari ještě navíc chtěla najít toho obchodníka, neměl s tím problém. Stejně jako s portálem kterým proskočil aby se dostal na louku plnou červených květin. "Nejspíše používají portály." aspoň něco připomínalo domov. Sledoval s úžasem červenou louku doufajíc že se zde bude dát něco ulovit.
--) Nejvyšší hora

Nechtěl to přiznávat, ale jejich vůdce byl vždy Zachariáš, ať si každý dělal co chtěl, tak jeho slovo se muselo poslechnout, i když jeden nechtěl. Raziel to neskutečně rád přiznával, ale.. byla to pravda. Nikdy by nešel proti vlastní krvi. "Více méně jsme měli vůdce. Zachariáše." Odpověděl jí tiše, skoro jako kdyby tu pravdu nesměl nikdo jiný slyšet. "Pokud budou stejně blbý jako sněhová, tak je uškrtím a vezmu si jejich místo." Nedokázal by přežít s primitivní alfou. Jak je mohla ochránit když by ani nevěděla co je v okolí za hrozby? Někdo tak primitivní by nesměl ani dostat místo alfy. Raziel byl narozený do smečky ze které je dostala jen jejich matka a od té doby měli spolu s bratry svou menší smečku, ale nechtěli to přiznávat. On neměl tak super magii jako jeho bratři. Uměl jen ukrást schopnosti ostatním. Teda takhle to bylo dříve.
Pokýval hlavou, jméno si potřebovali udělat. To bylo nutné, ale.. jaké jméno to bude? Bude je dobře reprezentovat? Zvedl hlavu a zadíval se na třpytící se hladinu jezera. Nějaké jméno to určitě bude. "Měli bychom najít tu.. džungli. Hodila by se aspoň vědět lokace." zamručel nespokojeně. Přesto rozhodl že by to mohli vzít zase do hor a nějak zkusit štěstí.
--) Červená louka (skrz portál a sněžné tesáky)

(-- Krápníková jeskyně
Allari připadalo hrozně vtipné že zrovna od něj padlo, že by měli najít smečku. "A není smečka a skupina pár silných vlků to samé? V množství je síla. To že jsme se nikdy se hříchy nepřidali do větší smečky bylo jen proto, že společně jsme byli natolik silní abychom vydali za smečku vlků." A byla to pravda. Jejich síla vždy kompenzovala množství. Někteří nikdy nechápali jaké je to ale žít pod pravidly, které jsou pevně dané. Ale i oni měli pár pravidel, které nikdo nemohl porušit. Raziel si to moc dobře uvědomoval a respektoval jakákoliv pravidla, která jeho bratr vymyslel. Pravidla jim pomáhala udržovat řád a přežít. Allari pak poznamenala že by raději našla někoho kdo je o smečkách více informovaný. "A kdo by mohl být více informovaný než elitní člen nějaké smečky? Rozhodně jsem neplánoval nalítnout do první smečky a přidat se, ale spíše jsem chtěl.. najít někoho kdo bude vědět co mele a ne jako ta sněhová blbka." Odpověděl své partnerce jak to vlastně plánoval.
Když dorazil k vodě, ihned se k ní nahrnul. Kontrolující zda voda není otrávená podle pachu. Až pak se napil. Nejspíše to bude jen klasické horské pleso. Studené na to bylo dost. Nechápal ale jak bylo možné, že byla ta sněhová vlčice tak blbá. Nejspíše tu bude víc takových vlků, co budou tupí jak tága.