Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Mělo se něco dít? Rhaaxin si toho nebyl vědom. Svědomí si trápil jen s konverzacemi, kde prohrál, někdo mu křivdil nebo kdy neměl pravdu, ale to v jeho očích případ posledního srazu Zlaté a bratrova návratu do smečky nebylo. Dostal ho zpět domů, přeci, k rodině - jenže ta už nejspíš nebyla jeho jediná. Jak se to stalo, že nebyl s vlčaty ve smečce? Už kvákala první slova a zřejmě si i formovala povahu. Držel je snad mimo ni takovou dobu schválně? Podezřelé.
Příliš se tím ale zatím trápit nemohl, protože bratr mu v pohledu na vlčata cestu zastoupil. Letmo na něj vrhl jemně uražený pohled za toto chování, ale změkčil, když se vyklonil a zřel ty kuličky. "Oni jsou stejně zlatý jako jsme byli my," konstatoval fascinovaně i s potěšeným úsměvem. Vzpomínal na vlastní dětství. Znamenalo to jediné - všechna vlčata vládnoucí bleskům mají předurčeno být zlatá. A zřejmě to mohly být i holky. "No ty kráso, ty seš otec!" Prohlásil po tom, co si okometricky zkontroloval, že dvě vlčata jsou skutečný, a nějak si začal uvědomovat váhu toho zjištění. Zamával ocasem, protože to rozhodně byla dobrá zpráva, že rodina rostla, jen... Cítil komplikovanější přílohy. Přikročil blíž a naklonil se k jednookému. "Proč se na mě ale kaboníš jak na leklou rybu?" S hravou podezíravostí pootočil hlavu, nadzvedl jedno obočí a probodl bratra pohledem. Pak ale zase hodil zpátečku, aby nenarušoval jeho osobní prostor dlouho. Neobtěžoval se snižovat svou hlasitost.
Otázku na matku prozatím odložil, i když mu hlasitě rezonovala v hlavě. Teď cítil potřebu se věnovat vlčatům, když mu tak ochotně věnovala pozornost. A pozornost, jo, tu on měl rád. "Je to tak! Váš strejda, Rhaaxin ze Zlaté smečky. Tady Naxin, váš táta, je totiž můj bratr." Hrdě se narovnal a obdařil pohledem a úsměvem první Laylu. No vida, chápala nutnost zapůsobit! Asi je Naxin učil správnému vlastenectví. "Jsme rodina." Tak trochu cítil nutnost toto říct i před Naxinem, kdyby si to náhodou neuvědomoval. Druhé vlče zmínilo blesky, a tak na ni mrkl, než mu srstí po celém těle projelo několik praskajících výbojů, které skončily až u nohou. Nespustil u toho oči z Noemi.

<< Zlatá smečka přes les

Schválně se při cestě vydal přes místo, kde na hranicích posledně nakopal zadek dvěma drzým narušitelům. Přeznačil v tom místě hranici - snad aby se nikdo neuráčil kdokoli přijít znovu a snažit se o to samé. Až na osamocení a ozývající se hlad se teď ale bleskový cítil fajn. Slunce hřálo, ale foukal větřík, docela brzy zachytil stopu kořisti, jediné co chybělo, byla akce, co ho zabaví. Od srazu si s rodinou slibovali, že si popovídají, a teď po smrti Aetase zase cítil nutnost vyhledat Alyannu. První ale lov.
Došel na pláň, co mu byla tak známá, a následoval srnčí pach. Cítil se na to, že by kopytníka dnes klidně skolil sám, a vůbec za to nemohlo i rozhořčení, že bývalý alfa je pryč, a Rhaaxin má vztek. Soustředěnost ale zahodil v moment, kdy ho pach informoval o přítomnosti rodiny, a tak tam samozřejmě se zájmem hned zamířil. Až při klusání směrem k rezavému bratru si uvědomil, že v trávě skotačí ještě dvě malé živé bytosti. "Čau!" Zdravil už zdálky s ocasem vesele vysoko a uvolněným postojem. Byl rád, že bratra potkával, obzvlášť protože jejich poslední interakce na schůzi nekončila sladce. Rhaaxin si to ale ani zdaleka nevzal k srdíčku tolik jako Naxin. Na to měl asi... Až moc velké ego. Teď ale - zdálo se - byly důležitější věci k probírání. "Naxine- vlčata?" Ani se nedokázal vyjádřit slovy. Jsou zlatá. Byla jeho? Cože?? Mírně zmateně po něm vrhl pohled, ale to už musel uskočit, protože se omylem dostal do trajektorie dětské hry.

Přestože se Rhaaxin během lovu trochu dostal do normální nálady a cítil se zase v kontrole, věděl, že jakmile se ocitne sám, asi zase nebude. A tak byla logická volba se zajímat o nové tváře - třeba o takovou Vranku, která zřejmě byla matkou Aetasových posledních vlčat. Jak ale měl reagovat na takové zjištění, na její jemná slova? Neměl nejmenší ponětí, jak se asi cítí matka, co přišla o otce svých vlčat, a uvědomění ho stavělo do horší pozice. Ani očividně nebyla ze Zlaté - to odhadl špatně. "Vypadáš dost mladě na,-" na Aetase? Jo, to teda jo. Rhaaxin ale v polovině věty pochopil, že takhle asi ne. Co se musela stát, že jejich alfa po letech samoty přišel s vlčaty? Huh? "Je mi líto, že s váma nezůstal dýl. S náma všema, vlastně." Pousmál se a mávl ocasem. Ovšemže i on alfovu ztrátu pocítil a ještě pocítí - tady ale šlo o rodinu, ta měla přednost. Vždy - a tak hádal, že stejné zastání mají všichni. "Rhaaxin, syn Risy a Navina, polobůh a vládce bouří. A zdejší delta bojovník." Představoval se mile rád a se vší šarmantností, ale dnes byl jeho tón... Skromnější? "Pokud bys ty nebo vlčata něco potřebovala, stačí říct." Asi tu byli rozhodně lepší jedinci, než on, co se o vlčata mohli starat. I lepší, co rozuměli mateřství a smrti a emocím a těmhle věcem, které běžný mužský mozek zpracovával obtížně. Bleskový pokývl Vrance na rozloučení.
Chvíli jen stál, hledíc směrem, kterým všichni odešli. "A já... Zůstanu tady." Rozhlédl se, věnujíc pohled zlatému dešti. Popošel k němu. Osamělý takto v lese působil jako naprosto běžná věc - a přesto to bylo magické, že vyrostl přímo na hrobě. Bylo to božské znamení? Nezapomeneme, pomyslel si. Nebudu ale stát a čekat, než i nynější alfu zabije někdo z Chaosu - na to přísahám. Ne, on bude Zlatou smečku chránit. Mlaskl. Do čeho píchnout teď? Rodina se nejspíš rozutekla, on byl zde. Chvíli procházel území a trochu vzpomínal, než změnil názor ze začátku tohoto odstavce. "Nebo taky ne." Nenacházel vlky pro lov, co měl v plánu, a tak... Třeba se na něj vydá sám. Chtěl konec konců trénovat míření na cíl a své nové magie. Označkoval hranici a zařadil trojku - cvalem na nejbližší loviště.

>> Zubří pláň přes Zlatý les

Renbli, Atray, Artume

<< Bašta přes les

A tak tedy Rhaaxin splnil úkol - sehnal pro nějakou náhodnou vlčici s vlčaty potravu, jak mu Alyanna, teď už jediná alfa smečky, uložila. Zmeškal kvůli tomu sice pohřbení Aetase, ale aspoň si odbil svou značně emocionální reakci někde mimo oči veřejnosti. Cestou zpět se nezapomněl podepsat na hranicích a přemítat o tom, jak se vůbec vlčice s vlčaty ve Zlaté objevila. Tulačka, co potřebovala pomoc? Nebo nová členka smečky? Její přezdívka mu ovšem připomínala jméno, co už slyšel. Jistě ji konfrontuje.
Přišel na místo, kde byla pohřbena Athai a zřel zlatý déšť, který tam vyrostl jakoby se nechumelilo. Magie, určitě. Věnoval rozloučení s mrtvým poslední myšlenku, protože pozornost mu vzali přítomní, co se odebírali pryč. Renbli tu byla! A Atray blízko u ní. Pohlédl na svou sestru, zda už ví - musela vědět, soudíc dle přítomnost těch, co věděli - a věnoval jí trpký úsměv a mávnutí oháňky na přivítanou. Snadno jeden zapomněl, jak si druhých váží, dokud je neztratil, že? Rhaaxin ale už tuhle lekci zažil. Nechal Renbli vypořádávat se se svým smutkem ve společnosti, kterou si sama vybere - i on jí jistě bude k dispozici. Teď ale zřel dosud neznámou tmavohnědou vlčici, co páchla mlíčím. To musí být Vranka. Došel k ní, hodil jí barevného bažanta k nohám a s pevným hrdým postojem si vyžádal její oční kontakt a pozornost. "Pro tebe a tvá vlčata. Vranka, hm?" Překvapivě se mu v hlase objevilo cosi soucitného a milého. Jistě za to mohla situace. A byla to vlčice. "Seš nová členka smečky? Proč Zlatá?" Kdo tu vrhl vlčata, ten byl jejich, nebo tak si to aspoň představoval. A hlavně ta vlčata byla jejich. Tak dlouho tato smečka žádná neměla! Rhaaxin ještě netušil, že vlčata jsou Aetasova. Dostane se mu té informace?

<< Bažiny

Ještě chvíli si to Rhaaxin neuvědomil, ale říct tomu náhodně se objevujícímu obchodníkovi svou životní situaci, i když absolutně bez kontextu, bylo čímsi... Uklidňující. Nebo mu už jen došel dech a síly nad tím se trápit? Ne, sil měl dost,, leč nebyly přirozené. Cítil energii kolující ve svých žilách, teď s příměsí nové, která mu tolik nebyla přirozená. Bylo mu to ale jedno. Vše mu bylo nyní jedno.
Až když se objevil znovu na planině, aktuální situace mu došla. Aetas je mrtvý. Musím něco ulovit pro Vranku. Zhluboka se nadechl. Díky té osobě, kterou ještě ani neviděl, mohl vyběhnout sem ven, mimo soudící oči smečky, což bylo dobře - kdoví, co by ztropil jinak. Neměl ponětí, jestli má už všech pět švestek pohromadě, ale cítil se líp. Cítil se živ, obzvlášť když mu pohled zabloudil na Zlaťák, kde mu tehdy málem povedlo se... Zabít. Omylem. Za podivných okolností. Smrti ale unikl - proč tedy ne Aetas? Nebo jeho otec? Matka? Vzpomínky byly náhle živé. Čert to ale vem - byla to minulost. Rhaaxin uronil cestou dál pár slz, ale okamžitě je zaháněl.
Kluci přeci nepláčou.
V dáli zahlédl jakési stádo obrovských zvířat. Zajímavé. Troufl by si na ně sám? Ano, byl na to dostatečným magorem. Ale teď se potřeboval rychle vrátit zpět do smečky a zároveň splnit úkol. Štěstí přálo - narazil na stopu bažantí rodiny. Vydal se po ní a s opeřeným stvořením se chvíli rval, než vítězně odešel s úlovkem. Bude zodpovědným členem smečky.

>> Zlatá smečka přes les

<< Zlatý les přes Baštu

Prosvištěl hranice a běžel přes pláň. Vše hmotné mu bylo nyní ukradené - zapomněl na svůj úkol, zapomněl kde je a kam míří. Nesnažil se ten vír emocí ve své hlavě utišit, ba naopak, fyzickým výkonem mu dával chuť. Každý coul napjatých svalů pálil, zuby tiskl k sobě až to bolelo a ani netušil, jestli vůbec mezi skoky dýchá nebo běží na pohon vůle a až zastaví, doplatí.
Proč tahle reakce? Sám netušil - konal instinktivně. Měl vztek, měl ohromný vztek na to, jak nemá svět okolo sebe pod kontrolou. Kolik se toho dělo a on nemohl zasáhnout, protože nevěděl? Proč si smrt brala bez varování? Vždy říkal, že se smrti nebojí - ale bál se, bál se že znovu vezme jeho blízké. Aetas mu nebyl nejbližším, ale byl to alfa smečky a celou dobu v jeho domově prostě... Existoval. Byl tam, a to se počítalo. Je mladé já to tak počítalo.
Minul jezero, kde utržil vážná zranění a vletěl do Bažin, kde ho terén konečně donutil zpomalit. Přešel do klusu, až se zastavil. Srdce bušilo, výboje neřízeně sršely z jeho těla a týpek sotva popadal dech. Zavrávoral, ale snad setrvačností se udržel na nohou - rozešel se dál. Stále nebyl v cajku, když v tomhle osamělém ohavném místě s ještě ohavnější historií, které navíc vypadalo po povodních jako jedna velká hlávka plesnivé brokolice, našel obchodníka. Vtipné místo na prodej, pomyslel by si, ale byl více než vědom toho, že to není náhodné. Wu se tu postavil, aby o něj Rhaaxin mohl dnes zakopnout. Značka stop. "Čau. Alfa Zlatý je mrtvej," vyřkl jako nalitý buran v lokále, co právě zvažuje všechna svá životní rozhodnutí a nepřítomně se utápí ve své hlavě. Wu jistě chtěl drby, jen si o ně neříkal! No, Rhaax doručil, a ani ždibcem se nesnažil předstírat, že je v pohodě. Opřel se o strom u vozíku a se zájmem se tedy chopil přílležitosti, leč nad tím vůbec nehodlal přemýšlet. "Dej mi něco... Zajímavého?" A tak něco zajímavého dostal. Možná něco požil, možná ještě něco řekl. Poslechl si nabídku, odkýval svou objednávku, zamžoural na cosi třpytícíhose, zaplatil a s podobně lhostejným výrazem jako na začátku odešel. "Díky." Zpět ke smečce.

>> Bašta

NÁKUP
Mám: 1197 kšm || 88rubínů || 42 mincí
Kupuji:
- 6. slot na magii: 200 kšm
- Magie vody: 180 kšm (a kdyby šlo v profilu přehodit aby voda byla nad pavučinou, byla bych vděčná)
- Levely 2.-7. do vody: 450 kšm
- Levely 2.-6. do pavučiny: 350 kšm
- Chameleoní plášť: 130 kšm + 3 rubíny
Celkem: 1310 kšm 3 rubíny
Využívám slevu 80% (40+40) na vše krom pláště, výsledně platím: 366 kšm 3 rubíny
Zůstává na účtě: 831 kšm || 85 rubínů || 42 mincí

Schváleno

<< Zlatá smečka

Jakmile Rhaaxin osaměl, zmatení a jisté otupění se začalo měnit v uvědomění. Alyanna ho poslala pro potravu pro kohosi cizího, kdo měl v blízkosti vlčata a...
Aetas byl mrtev.
Zlatý přidal do kroku, než přešel do sprintu. Listy, bahno a sníh odlétal od jeho tlap. Vlk toho nyní cítil tolik najednou: Zmatek, jak se to mohlo stát. Odmítání vysvětlení, proti kterému se nešlo bránit. Vztek, že Aetas odešel, nechal je v prekérní situaci. Výčitky, že si předtím nepromluvili, protože si měli mnoho co říci. Smutek a stesk, že smrt je definitivní, a mohl dělat do chtěl, ale nezmění to. Vztek byl ovšem Rhaaxinovou nejsilnější emocí a sršel nyní všemi směry, výboje jiskřily okolo jeho těla. Bez myšlenek překročil hranici lesa, ve kterém po povodních beztak příliš zvěře nebylo, a běžel dál. Jedno kam.

>> Bažiny přes Baštu

Sedna, Mokoš, Barnatt, Alyanna
Málo vlků tu brzy nebylo, ale absence některých byla jasná. Tak třeba, kde byli jeho bratři? Představoval si, že se vzorně spawnou, když se zavolá - měli být přeci elitou této smečky a elitou národa. Nové vlčice se tvářily jakoby se jim maso mezi zuby proměnilo ve švábi a obávaly se infestace, ve které nemají stanovenou roli. Podzvedl nad tím jedno obočí, ale víc pozornosti si nyní nezasloužily. Jistě budou mít šanci se seznámit později.
Ovšem...Zrovna vzorovou reakci Rhaaxin neprojevil, když se dozvěděl, že Aetas je po smrti. Nejdřív Barnatt věnoval nevěřícný pohled, ale pak posmutněl. Stál a čuměl, snažíc se spojit si všechny okolnosti a rozluštit řeč vlastního nitra. Snažil se najít smysl tam, kde nejspíš nebyl. Proč Aetas- Vždyť měl žít třeba sto let! Aspoň v jeho očích byl konstantou. Snad tomu nepřispělo to, že úmrtí vzorové figůry zažil už nejednou, možná i rozptýlení z toho, kolik cizích se tu sešlo k tak... Soukromé a důvěrné situaci. Smečka tedy přišla o alfu, to byla rána. A otevíralo to slabinu. Propána, řekněte někdo tomu muži co má dělat!
To pozůstalá alfa naštěstí udělala. Jsou tu ještě ňáký vlčata a Vranka. Netušil o koho jde, ale netázal se a neodporoval, jak by možná normálně dělal. "Jistě," odvětil jen, naposledy se podíval po mrtvém těle hnědého vůdce a bez prodlení odběhl do okolí hledat něco k snědku.

>> Zlatý les

<< Zlatý les

Vůbec se necítil fit, ale svůj stav musel hodit za hlavu. Na území se něco dělo a on u toho nemohl chybět. Cestou stíhal zaznamenat na území pár pachů, co nepatří ke smečce, a zamračil se nad tím.
Brzy si Rhaaxin dorazil tam, kde se vlci scházeli, a přešel do klusu, posléze do kroku. Cosi se dělo. Slova nehýřila s bojovnou vážní, takže usoudil, že to nebylo nic, co by spadalo pod jeho profesi. Ale co tím pádem? Cítil cosi mladého a vrhl pohled směrem k jakémusi úkrytu a Angee, ale prozatím se to rozhodl ignorovat. Byli tu Aetasovi potomci, Alyanna a taky hlavně Barnatt. A dvě neznámé vlčice, kterých jméno při svém příchodu zaslechl. "Sedna a Mokoš, říkáte?" Přivřel oči. Tvářil se spíše vyzývavě a zamyšleně, než nedůvěřivě nebo naštvaně. Nemohl si odpustit příležitost hrát s nováčky a dávat o sobě dramaticky vědět. Prošel okolo nich, aby stanul poblíž Alyanny nebo Barnatt. "Co se děje?" Dřív mluvil, než myslel - protože asi o sekundu později uviděl nehybné tělo alfy. Ocas mu poklesl a udělal pár kroků k němu. Chvíli se díval, v očích cosi nevěřícného a smutného, co pro něj tak nebylo typické, než se otočil na svou adoptivní mámu s otázkami v očích. Je jejich starý alfa..?? Byl šokovaný a zmatený, že se sám do práce ihned nehrnul. Toto musel zpracovávat.

Zabránit vlkům roznášet informace o smečce mělo více stránek, nad čímž rozhodně stálo za to přemýšlet, ale bylo to komplikované a zdánlivě nikam to nyní nevedlo. Alyanna zmínila realitu ohledně známosti a Chaosu. Přikývl na zmínku obchodů se Zlatou, i když netušil, jak to souvisí, ale očividně to byla záležitost bezpečnosti. To byla teď jeho starost. Bílá se rozkecala hodně, i když před chvílí vypadala, že mluvit nebude. Vrhl po ní dotčený pohled. "Ať už je to záležitost smečky nebo osoby, okolí by mělo vědět, že jsme hodni respektu. Tuto myšlenku sdílíme, tak proč nespolupracovat?" Měl pocit, že jeho výraz říkal dost o jeho rozpoložení, a stále samozřejmě musel stát pevně na straně Zlaté smečky - slova Šalvěj a následně všechny další poznámky, co potvrzovaly point, ho ale beztak přinutily k drobnému úšklebku. Yop. Tohle bylo mezi ním a Einarem. I když už asi ne. Jak jako ty znovu promluvíš, toto byla má debata, přišli za mnou. Možná si bude zvykat na Alyannino nové postavení déle, než si myslel. Proč zněla pozvánka alfy Alatey tak lákavě? Nabízeli mu to, co chtěl - pomstu. A podporu v pomstě. A nevypadali, že by jim v tom vlastně záleželo na jeho příslušnosti ke smečce. "Já i nebesa se s vámi mile rádi postavíme proti společnému nepříteli." Odvětil se sebejistým úsměvem. "Věřím, že máme mnoho o čem povídat, Einare, alfo Alatey. Můžete mě čekat." Měl teď pocit, že jsou vcelku na stejných vlnách, a netušil, jestli je to jen pocit. Ne, nebyl - věděl přesně, proč to tak cítí. Jeho alfa se držela opatrnosti, zatímco Einar dal najevo ochotu konat a stát hrozbám čelem, a to mu mluvilo z duše. Jistě Alatey někdy navštíví. A blesky přijdou s ním. "I vám," pokývl k delegaci, než se vydal za Alyannou.
Osaměli a les byl stále více nasáklý vodou. Znechuceně se zašklebil a když promluvila Alyanna, na náladě mu to nepřilepšilo. "To asi ne, ale chápu že nebyli nadšení, když jsi mluvila víc ty, když si přišli promluvit se mnou." I on nebyl nadšený a jeho tón to prozrazoval. Cítil se dotčeně. Přímo by zuřil, kdyby mu někdo bral jeho main character moment, ale na Alyannu se asi pořádně zlobit nedokázal. Ne teď, když počasí bylo problémem. "Pokud nejsou členi smečky stupidní, tak už zamířili do hor, jak jsme říkali v úkrytu." Haha, vtipné. Co oni? "Podívám se, jestli tu ještě někdo není. Kdyžtak se potkáme v horách." Obětavost - tu teď nepředstíral, ale samozřejmě byl o mnoho víc bezradnější, než se tvářil. Voda byla eww. Pokud před ní někdo potřeboval zachraňovat, byl to on. Přesto se neohroženě vydal do lesa pátrat v dešti po vlcích.

A probudil se... Do mrazu. Kdoví, zda vážně dorazil do hor, nebo glitchnul do jiné reality, nebo se utopil a zázračně vstal z mrtvých, ale byl živ a byl ve Zlatém lese. Zamrkal do večerního šera a pomalu se posadil. Mráz mu od doby co vlastnil magii ledu neubližoval, ale to neznamenalo, že má sníh rád. Oklepal se, urovnal si srst a snažil se rozvzpomenout, co se dělo. Jaktože byla zima? Kde byla voda? Jeho ledová dýka... Musela rozmrznout a zase zamrznout, protože nabrala jiných tvarů. Vytí ve směru, kde leželo území smečky, ho rychle donutilo k aktivitě. Byla to Alyanna. Neznělo to naléhavě, ale... Smutně?

>> Zlatá smečka

Alyanna mlčela, stejně jako Einarovy vlčice. Zlatému to nevadilo. Ačkoli jednali defacto o smečkových záležitostech, bylo v tom zapletených mnoho osobních záležitostí. Komplexní problém, co každý viděl z jiné strany. On třeba nechápal, proč jim šíření vědění o smečce vadí, i když dostal vysvětlení. Ledaže je někdo už ohrozil. Jako nás kdysi smrt Athai. Samozřejmě nad tím přemýšlel. Snad i díky tomu neotevřel tlamu s hloupými komentáři. Jen s jedním. "Chápu snahu ochránit svou smečku. Rodinu," pokýval hlavou chápavě. Byla v tom litovná upřímnost. "Ale i když já sklapnu, bojím se že už o vás ostrovy ví." Což konec konců nebyl jeho problém, ale měl pocit, že Einar by musel být trochu delulu, kdyby si myslel, že říct o mlčení jednomu vlkovi pomůže.
Potlačil nutkání udělat krok zpět, když alfa roztáhl křídla. Jasně, ukazuj je všude, ty přerostlá slepice, pomyslel si zlostně, ale ovšem... Zalesklo se mu v očích zájmem, když zrzek zmínil vlka zasaženého bleskem. A ta nabídka? Ta zněla víc než lákavě. Toužil po tom těm neřádům nakopat zadek znovu, aby jim vtloukl do hlavy, že hranice se mají respektovat. To museli cítit s alfou Alatey stejně. Byla to i pozvánka k tomu si užít nějaké akce s Einarovou smečkou? Lákavé. "Beru," řekl sebejistě, s očividným zalíbením té nabídky. Netrvalo mu dlouho tuto odpověď říct. "Ti dva jsou chaosané. Minimálně jeden z nich," vznesl domněnky, ke kterým dospěli na srazu. Považoval to za důležitou informaci, o kterou se může rozdělit. Za odměnu, že i Alateyští jsou sdílní. "Věřím, že máme společné nepřátele, Einare. Zlatá smečka a Alatey, ty a já. Je možné, že se v horách mihne ještě jeden vlk. Šedý, hubený, ověšený přívěsky. Cizák. Je nebezpečný a obvykle nechodí sám. Pokud mám držet jazyk za zuby - a i zbytek Zlaté smečky k tomu můžu přesvědčit - chci, abyste mi nahlásili, pokud jeho pohyb v horách zaznamenáte. Jeho život patří mně." Svůj vztek neskrýval, varovně přivřel oči. Ještě jste neviděli poloboha na vlastní oči, co? Pomyslel si o Alateyských. Jeho srstí proběhlo několik výbojů. Zůstávala tedy otázka: "Ten flekatý... Jak vypadal?" Zeptal se tak jako mimochodem. Alateyští viděli efekt jeho magie na vlastní oči - viděli, co dokáže. Zlomek. Ani jsem se ani nesnažil. Bylo i to důvodem, proč sem přišli? Jejich příchod mohl být i projevem strachu.
Rhaaxin si všiml, že déšť neustává a že půda pod jeho tlapami měkne, ale prozatím se neohlédl. Jeho pozornost měla návštěva.

Alyanna se zdála být rovněž znepokojena přítomností Alateyčanů. Teď si o nich povídali, tohle byla divná náhoda. Skutečně se sešly události takhle? Přemýšlel jak nad jejich motivy, tak nad tím, jakou s nimi měla historii jeho nová alfa. "Pak pojďme hrát," odvětil jí s ohněm v očích, očividně jistý svou výhrou. Možná nebyl na toto setkání připravený, ale vcelku se těšil, ať už mělo dopadnout jakkoli. Drama.

Vlčice proteď nechal vlčicemi. K těm on býval zdvořilý maximálně. Být člověk, možná by si před nimi teatrálně prohrábl vlasy. Bleskovce překvapilo, že spatřoval na Einarově tváři úsměv. Úsměv. Co znamenal? Samozřejmě ho oplatil, dodávajíc svému vystupování upřímný tón, jako by právě potkal dlouholetého přítele. Byli braši v boji proti zlu, však? Překvapilo ho, že alfovi bylo známo i jméno Alyanny, potvrdila se mu domněnka, že se taky znají. "Oh? Čemu vděčím za delegaci?" Zeptal se, očividně zvědav. Přišli kvůli němu, a to bylo vítězství, ať už to mělo jakýkoli důvod. Byl znám. Měl dosah, měl vliv. V hlavě se mu rozvíjely plány, jak ho rozšířit.
Nemohl se tu ale samozřejmě zasnít, zrzoun vyřkl důvod své návštěvy. Rhaaxinova tvář zvážněla, protože mu došlo, že mají řešit vážné věci. Aspoň pro Alatey se to zdálo být vážnou věcí. Nechce, abych mluvil o Alatey? Huh? Nedal své překvapení znát. "Hm. Potkali jste Althyru, co?" Řekl. "Byla rozhodnutá navštívit vás ještě předtím, než se mnou hodila řeč. První jí o Alatey řekl jiný." Osvětlil situaci ledové paní a střihl uchem. Nicméně bys mi měl děkovat, okřídlenče. Moje slova ji k vám nejspíš nasměřovala. Nechceš členy? Otázka teď byla - našla Thyra, co chtěla, nebo padla do další pasti pod striktní a arogantní vládou? Měl Einar něco proti Rhaaxinovi, co jí udělalo problémy? O tom by nerad slyšel, na druhou stranu... To nebyl jeho problém. On by byl ochoten Einarovi říct co říkal jí do tváře, kdyby se ptal. Byla to pravda, ne? Jeho pravda. A zda k alfovi byla upřímná i sama Althyra? "Nemyslim, že smečku v horách, které stojí doslova uprostřed ostrova, schováš, ale samozřejmě se můžu snažit informace... Filtrovat. Záleží, co požaduješ." Říkat je správným osobám? Celé se mu to zdálo jako hloupý požadavek, ale stále v Einara měl určitou přirozenou úctu, a tak ho nebral přímo jako útok na svou osobu a byl ochoten o tom debatovat. I klidně. "Má tenhle požadavek důvod? Cizáci, Chaos, ohrožují vás?" Nebo seš jen vystreslej z toho, co nemůžeš ovládat? Štve tě, že umím mluvit a mám svůj názor? Chtěl toho vyslovit mnoho, ale neřekl to. Říkal to možná jeho pohled. Zlatá Alatey neohrožovala, to po srazu věděl dobře. Vlastně bylo jeho zásluhou, z části, že o opatrnosti u hranic Alatey věděla celá smečka. A přesto přicházíš až k těm našim. Naklonil hlavu na stranu, vypočítavá jiskra v očích. Připomínal tím i jejich minulý rozhovor. Rhaaxin byl uvnitř rozpolcený - chtěl dát znát, že je otevřen komunikaci a je ochoten sdílet, ale taky že není radno si s ním zahrávat. Zatím měl pocit, že svá slova vážil dobře. Měl víru v to, že on je tady ten v právu.

<< Úkryt Zlaté přes území

Už teď proklínal osobu, co mohla za stupidní nápad v lese zapnout stejdžový reflektor, protože kvůli němu běžel do deště a ani nevěděl proč. Měl v plánu výletovat, to ano, ale tohle si nenaplánoval. Možná trochu doufal, že ten jev se ukáže být přírodního rázu a aspoň budou mít zajímavý objev, ale čím byli blíž zdroji světla, tím víc pochyboval. Pociťoval napjetí, zvědavost i rozhořčení. Největší magič v okolí měl být on - kdo si dovoloval takhle ukazovat koule poblíž jejich smečky? Po srazu? Na jednu stranu ho hnal adrenalin a touha po tom být smečce zas a znovu cenným přínosem, až možný problém bravurně vyřeší, na stranu druhou na něj nebyl připravený a otravovalo ho to. Upřel pohled k Alyanně. Chtěl teď trávit čas s ní, chtěl s ní promluvit třeba o všem, a stejně to někdo musel zkazit. Budeme mít vůbec někdy čas vážně promluvit?
Snažil se ignorovat rozlétající se bahno, co mu špinilo tlapky a pomalu i podvozek. Les možná skutečně za chvíli nebude bezpečným místem. Co budou dělat? "Můžeme jít klidně na delší procházku, než k hranicím, jestli nemáš nic v plánu," pronesl k Alyanně, i když pochyboval, že nemá plány. On by měl, být tak alfa. Možná byla lepší otázka: chceš u toho společnost? Brzy už zahlédl zmoklé kožichy cizinců. A ten největší a nejzrzavější rozpoznal už z dálky. Alfa Alatey. My o vlku. Očividně něco chtěl, když o sobě dal vědět ne vytím, ale přehlídkou. Uvědomil si, že to bylo vlastně trochu podobné jeho bleskům v horách. Také světelná show. Rhaaxin přivřel oči a naklonil se k Alyanně. "Tenhle mentál má schopnost se objevovat v tu nejméně vhodnou dobu," sdělil jen jejím uším. Vůbec se mu nelíbilo, že tu je. Měl z něj pocit, že nechce se Zlatou smečkou nic mít - změnilo se snad něco? Bylo jeho kouzlo mírová světlice nebo varovný signál? Museli být připraveni na cokoli.
A přesto Rhaaxin nahodil sebejistý výraz, co má nad situací plnou kontrolu. Usmíval se a ocas nesl vysoko. Byli u jejich území, a to velmi blízko. Tady byl on, kdo mohl diktovat podmínky. Prozatím ale nechtěl - ať už navyprávěl cokoli a ego měl na jakkoli hardcore levelu, okřídlený alfa měl špetku jeho obdivu. Svitlo mu - přišel si snad promluvit o cizácích? Zlatý měl stále schované jeho pírko, co mu teď stejně jako ledová dýka trčelo z náhrdelníku. Ne. Proč by k rozhovorům měl doprovod dvou vlčic? "Einare," pozdravil rozverně, jak přicházel blíž. V jeho tónu bylo příjemné překvapení, ale i lišácké pokárání. Přátelský pozdrav, co rámoval úsměvem a pokývnutím. Pohled mu padl i na zrzkovu společnost, a obrátil k nim zrak, když se zastavoval. "Dámy," pokývl k nim snad ještě s větší úctou, než k alfovi, a chvíli na nich setrval pohledem. Byly hrozbou, nebo tu byly dělat pozadí? S Alyannou nebyli kvůli nim v početní převaze. Rhaaxina počty nezajímaly, věděl, že by je všechny mohl sesmažit, ale bylo to minimálně alarmující. Otazníky v jeho bojovnických výpočtech. Potlačil nutkání vypnout vrstvu přetvářky a obořit se na vůdce Alatey s očividnou otázkou. Co doháje chceš?? Mluvit nechal zatím svou alfu, pokud se rozhodla zapojit, ale žluté oči zabodl na Einara.

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

Rhaaxin pocítil otrávenou frustraci, jak dvě vlčice v podstatě zopakovaly jeho jednoduše vyřčený bod do debaty. Shodli se ale na horách, průzkumu a že máčený maso je hnusný. Alyanny rozkazy zněly jasně - nikdo by neměl být ponechán samoten a měli by se posilnit, jak předtím zmiňoval. Vrhl ironický pohled po vchodu, kterým zmizela Aileen, protože ta právě neudělala třeba všechno z toho, co si říkali. Znovu vrhl pohledem po hnědém vlkovi, kterého nazvala Theronkem. Tak jdeš za ní nebo tu budeš stát? Bleskový začínal být netrpělivý, a vinu na tom měla i stoupající vlhkost v úkrytu. Leč mu díky magii ledu nebyla taková zima, cítil chlad. I energie a touhu po akci.
Sám se najedl dobře, bobr mu vlastně celkem chutnal. Populace možná ještě zchudne, pomyslel si s úšklebkem. Pak se ozvala nová vlčice a on musel potlačit povzdechnutí. "Kdo seš, moje máma?" Zabrblal Rhaaxin tlumeně, když procházel kolem Angee. Její rady si uložil do paměti, ale samozřejmě kvůli své hrdosti se nemohl vyjádřit stylem yaay, to je užitečný, dík, budu se držet mimo vodu, zahřívat se a ty toho tolik víš! Byla nová, stará a její oči zblízka nesly divný odstín, a rozhodně si zatím nevysloužila jeho obdiv ani respekt. Že do vody nepoleze věděl i bez ní, že. Ew. Došel na práh úkrytu, zatímco se zbytek zajímal o nějaké lektvary. Vystrčil hlavu a pak i přední část těla. Furt lilo, a jemu se velmi nechtělo ven. Nechal se chvíli poeticky smáčet, než to vzdal. Déšť nesmýval starosti, jak říkaly povídačky.
Zalezl zpátky zrovna ve chvíli, co šedá sestra Alyanny cosi dovařila a bez komentáře se vydal taky k varně. Ale počkat! On viděl, že nežrala! Utrhl jí kus bobra a zatímco jejich alfa komentovala čaj, on došel až nebezpečně blízko Sillarei a hodil jí žvanec přímo na tlapy. "Měla bys jíst," prohlásil a ustoupil, aby si našel svou nádobu. Zvláštní to misky, co použila. Primitivnější, než ty věci co používali noramští, ale funkční. Vysosnul porci rychle, a pak se za to proklínal, protože se mu sevřelo nitro. Horkýýá! "Díky," vysoukal ze sebe a už následoval Alyannu, která komentovala jakési světlo. On první záblesk, co snad do vchodu úkrytu jakýmsi způsobem pronikl, neviděl, ale zato zřel zdroj světla, když urychleně vyskočili ven. "Blesk nejspíš taky ne," vyřkl. On byl tady a Atrox s Naxinem ještě v úkrytu, takže by to musel být blesk přirozený. Blesk nezářil takhle dlouho, když ho nikdo neovládal, ne? Tohle bylo silně sus. "Nemam teď náladu na další Chaosany," procedil a rozběhl se. Lhal. Náladu někoho zbít měl vždy.

>> Zlatý les přes území

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)

Alyanna, Atrox, Naxin, (Aetas)
Vypadalo to, že jeho obsáhlé sdělení padlo na úrodnou půdu. Rhaaxinovi nyní nesešlo na nějakých emocích a nesouhlasech, co mohl vyvolat, protože byl za svou práci pochválen. A pak Aetas rozpustil sraz a... Dipnul. Chlapec se za ním chvíli díval a snad se snažil vzpomenout, co cítil na jazyku že mu chce říct, ale pak to vzdal. Vlci v okolí začali rozmlouvat o počasí. Rozhlédl se po stropě úkrytu a nebyl zrovna rád. Jak se mohlo stát, že voda teče sem? Sem, ze všech míst! Chtěl si odpočinout v teple a suchu a místo toho toto! Vážně vtipné, Nero. A kdokoli zodpovědný. Testovali snad jeho božskou trpělivost, že sesílali vodu, jeho druhý - ale přirozený - nemesis?
Zaslechl Alyanninu otázku a sebejistě jí s kývnutím odpověděl. "Jasný. Jen mě nech něco vyřídit." Vykročil směrem za Atroxem, zatímco mu vrtalo hlavou, copak asi novopečená alfa chtěla. Pokec? Radu? Podporu? Byl jí ochoten dát všechno. "Bratři mí," oslovil Atroxe s Naxinem, "měli bychom si promluvit, strávit spolu trochu času. Až bude hezky, co řikáte?" Říkal to, jako by to byla samozřejmost, ale vlastně se mu ani nechtělo přemýšlet, čím si bude muset projít, než hezké počasí možná nastane. Co když bude mokrý?

Barnatt, Taylor
Podobným způsobem se vydal i za Barnatt s Taylorem, pokud ještě seděli u sebe. "Mami," oslovil betu schválně a vrhl ostrým pohledem po modrém vlkovi. "Pujdem obhlídnout okolí. Byl bych ale vážně rád, kdybychom si jako rodina promluvili," jak jsem ostatně zmiňoval. Bylo to potřeba, to jistě cítili všichni. Než to ale přijde, tušil, že sama jeho adoptivní matka si bude potřebovat urovnat pár věcí, a tak se on vydal za svými vrstevníky.

Potopy diskuze
Zařadil se ke kroužku, co probíral vodu. Jeho část na tento problém chtěla zapomenout a ani neuznávat, že existuje, ale voda, co mu skápla ze stropu na čenich, mu jaksi připomněla realitu. Vlci řešili potravu a její uložení. Zareagoval na Aileen i Alyannu. "Venku v lese? Jestli se k tomu nedostane voda, tak hladové šelmy jo. A máčený anebo špinavý maso je sice lepší než žádný, ale fuj?" Neohrnoval nad tím nos jenom kvůli nelibé představě hnijící hnědé břečky, co měla být jeho večeří, ale vlastně se i bál, jaké efekty by takové maso mělo na vlka. Jestli měl být déšť tak špatný, jak všichni avizovali a připravovali se, nemohli riskovat nemoci. A ani hlad. "Možná by to fungovalo v nějaké nepromokavé jeskyni a překrýt kamenem Nebylo by to cítit." Musel k tomu poskytnout svůj velmi cenný a jistě naprosto zkušený názor lovce. Zatímco Rhaaxin ostatní poslouchal, došel do skladu a vytahal, co tam bylo. Z části sežraného jezevce, kterého ulovil nedávno, hodil přímo před debatující, snad aby upoutal jejich pozornost. Jednoho z bobrů taky dokopal blíže. "Nemáme toho moc, nemá cenu vymýšlet pro tyhle nějaké velké skrýše. Posilněte se teď, možná budeme síly potřebovat." A konečně to oceňte, když jsem se snažil a ulovil ho!! Pohryzaný kotník od jezevce už tak nebolel, ale bolela realita, že všechny tři úlovky - jezevce a dva bobry - přinesl na sraz jako občerstvení a za celou dobu si nikdo nenabídl. Byl to výsměch? Renbli navrhla lovit na horší časy, a s tím souhlasil. Dostal nápad, jak tomu celému dodat špetku organizovanosti. Aetas už zdrhl a nechal je v tom - co Alyanna? Rozdá rozkazy, než se vydají na průzkum? "Navrhuju vyslat někoho do okolí a do hor urychleně najít nějaký úkryt, kde by smečka byla v bezpečí," vyjádřil se a pohlédl na Alyannu, jelikož tím vlastně souhlasil s ní. Skoro nepoznával svoje slova - takhle chutnala zodpovědnost? Dělat plány? A že je vlastně bavilo vymýšlet! "Průzkumníci?" Podíval se ohledně zmiňovaného průzkumu směrem Therona, ale ani zaboha si nevybavoval jeho jméno. "Kdyby náhodou les byl pod vodou, bylo by fajn mít jako smečka místo srazu. Založit případnou základnu, kde můžeme i bránit jídlo. Takže hory?" Znovu vrhl očkem po Alyanně. To ona musela vydat rozkaz. Vlastně ho dopalovalo, že to nemůže udělat on.
Rhaaxin se zakousl do bobra a sám si urval k rozhovorům kus masa, aby se jím zasytil. Možná chtěl taky ochutnat, jak chutná triumf.