Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Fakt, že Aetas věděl o nemoci byl jen další očividný důkaz, že se skutečně odehrálo smečkové setkání. A on ho minul! No, aspoň že pro jeho příchod se stále našlo dostatečně široké obecenstvo. Kromě Alyanny, jejíž přítomnost ho donutila podvědomě vrtěl ocasem, tu byl ještě další potomek alfy, cizí šedá vlčice a v blízkosti i Zarina s tím tmavým, co se přidal posledně. Kde ale byla Barnatt, Renbli s Ingridem, Atrox nebo Mireldis? Asi by tu čekal i jejich přítomnost. Bál se, že tu nemoc mohli chytit na nehezkém místě. Od všech přítomných možná čekal víc jé, to je skvělé, že jsi zpátky, jsi tak schopný a důležitý, Rhaaxine, ale když k němu přišla Alyanna, na svůj nevyslovený požadavek zapomněl a byl spokojený. "Je fajn být zase doma. A myslím, že tu teď chvíli zůstanu," odpověděl jí s úsměvem, který mu na tváři bohužel dlouho nezůstal, jelikož se opět rozkašlal. Zůstat tu chtěl jak kvůli svému zdravotnímu stavu, tak kvůli Aly, přestože by se rád pustil do dalšího šíleného dobrodružství. A našel Iriestu. Třeba celá ta hra s bohy... Stále nezjistil, co svou poslední zprávou mysleli.
"Nevypadali jako součást nějaké smečky," vyřkl svou domněnku o Sirene s Atreasem směřovanou jak Aly, tak alfovi. Usuzoval tak podle jejich vřelého chování, jelikož z četných pachů na tom místě byl jeho nos docela zmaten. Hnědý alfa se k jejich případu také vyjádřil. Byla pravda, že Rhaaxin byl k nepřátelství s chaosem jakožto vlče Zlaté smečky vychován, přesto se v jeho životě nesetkal v tváří tvář chaosanovi, který by mu šel po krku nebo něco takového, jak se říkalo. Osobní problém v tom za něj nebyl - jeho úhlavním nepřítelem byli stále cizáci - ale pokud se řeklo, že Chaos mají pozorně hlídat nebo ho jít zlikvidovat, mínil následovat rozkazy. Nakonec, stále se nevyřešil ten medvěd, co věděl. "Chaos? Ať si něco zkusí a,-" kolem jeho předních tlap se na moment objevily výboje žlutavé elektřiny. Věřil, že by neměl sebemenší problém to do nepřítele naprat plným proudem, když teď už měl zpátky jak magii, tak svůj zrak a sebevědomí.
Ani ale ne v tomhle stavu. Teď toužil po tom lehnout si do tepla. Okolní mráz byl pro něj nesnesitelný a měl co dělat, aby se viditelně netřásl. "Kde je léčitel?" Vyslovil svou otázku klasicky sebejistě, snažíc se skrýt všechny známky nemoci. Možná se měl zeptat i kdo je léčitel, jelikož v tom měl trochu bordel. Mireldis byla, pokud věděl, ale její barevný kožich nezaznamenal. Jeho pohled padl na rudé kytky. "Tyto by se opravdu měly co nejdřív použít," co když z nich léčivá magie vyprchá nebo něco takového? Měl málo odpovědí. Léčitel by mohl mít více, ne? Ti se v tomhle měli vyznat. Nemohli ale čekat, že se tu jeden takový najednou objeví.
Takže jeho věci byly vyslechnuté, bratr přijat zpět ve staronovém domově a kytky taky doma. Byla pravda, že když se podíval na sebe a pak na Naxina, Atroxův kožich chyběl. Jeho oči se naplnily starostmi, ale rozhodl se si je nechat pro sebe. "Chceš teď navštívit jeskyni smečky nebo poznat území?" Zeptal se Naxe. Na jeho unaveném těle bylo jasné, že on půjde do jeskyně.

<< Zubří pláň přes les

Nejjednodušší odpovědí by bylo, že to chytil od té chrchlající skupiny vlků na Červené louce, ale když se nad tim zapřemýšlel, vybavoval si, že špatně mu bylo trochu už i předtím. Samozřejmě celou dobu ignroval své potřeby, byl šťastný, že našel svého dlouho ztraceného bratra. Mstilo se mu to? Teď už ten pocit churavosti nějak odvracet nedokázal, začínalo mu to ovlivňovat život. Byl ten lektvar, co uvařila Sirene nefunkční? Jak vlastně tyhle odvary fungovaly? Pohled mu zaloudil k Naxinovi, kterému se fakt, že byl také nemocný, zrovna nelíbil. Rhaaxin se samozřejmě pokusil nahodit sebejistější a klidnější výraz. "Asi to tak bude... Ale neboj, přece nesu tohle," procedil přes zuby a dvě lodyhy Rumněnky. Prosím, funguj. Nechci být kripl zase, toho jsem už měl dost! On Naxinovi důvěřoval, vždyť to byl bratr, měl v sobě zakódováno, že to má být jedna z nejdůležitějších osob v jeho životě, přestože ho vlastně příliš neznal. Cítil to ale Naxin stejně? Co když si nepamatoval ani to pouto, které bratry spojuje?
"Najdeme a Aetase, vyřídíme tvoje přijetí a zamíříme do úkrytu, co ty na to?" Navrhl jakmile vstoupili pod zlaté koruny lesa. V úkrytě bude jídlo pro Naxina a odpočinek pro něj. Už si to přiznat musel, potřeboval ho. Pár hodinek spánku, nebo aspoň ležení. Byla pravda, že on na jídlo momentálně moc nemyslel.
I přes potíže s dýcháním, které pociťoval, mu překročení hranic smečky přiválo do nosu několik pachů. Vlastně ne několik - hodně! Musel se konat sraz nebo něco důležitého. Rhaaxin mírně přidal na tempu. A brzy uviděl, co hledal - hnědého alfu smečky. Nebyl sám a asi byl i zaměstnaný, ale to bylo Rhaaxinovi docela jedno, jeho věc byla určitě důležitější. Zavrtěl ocasem. Byl rád, že je doma. A ještě radši, že vede Naxina. Odložil kytky na zem. "Zdravim, nesu důležité " oslovil všechny ledabyle, než se zaměřil na konkrétní osobu.

Zápis rychlohry
Rhaaxin zavolal na Aetase, aby mu oficiálně předal informaci, že je Naxin zpátky. Doufal, že starý alfa jeho bratra přijme bez problémů, ale byl optimistický. A nakonec se tak taky stalo, bez problémů.

Rhaaxin alfovi věnoval úsměv. Ten ale neměl dlouhého trvání, jelikož se mladý vlk rozkašlal. "A ještě mám pro všechny dvě zprávy, dobrou a špatnou," začal, směřujíc svá slova k širšímu obecenstvu, jakmile mu plíce dovolily mluvit. Popošel k rostlinám, které nechal ležet v bezpečí ve sněhu. "Po ostrovech se šíří nemoc. Šel jsem hledat Iriestu, vlčici z jiného světa, která přinesla barevné rostliny co mají léčit zdejší magii, Alyanna ti jistě řekla..." Na chvíli zastavil, jak aby se mohl nadechnout, tak aby mohl pohledem vyhledat bílo-hnědý kožíšek vlčice, kterou zmínil. "Ale narazil jsem na Naxina! Vydali jsme se sem, ale na louce pod horou na jižním ostrově jsme našli dva vlky, kteří byli značně nemocní, jeden dokonce natolik, že kašlal krev," a vypadal, že každou chvíli umře... Pro Iris, snad nejsem stejný případ. "Vlastně tam bylo mnohem víc vlků, ale ti jsou nepodstatní. Ti dva znali lék a ukázali nám ho," v tuhle chvíli Rhaaxin udělal pár kroků zpět, aby Aetasovi i všem přítomným, kdo dával pozor, ukázal ony dvě rostlinky s červeným květem. "To je ta dobrá zpráva. Tohle je Rumněnka, údajně léčivá rostlina, co má proti té nemoci pomoct. Stačí ji uvařit ve vodě než se barva změní a pak vypít. A odpočívat, jo." Kdyby byl Rhaaxin kompletně upřímný, už mu to ani nemyslelo. Vypustil ze sebe příliš slov v příliš krátké době a asi se mu odkysličovala hlava. Posadil se, nepřiznávajíc svůj stav nahlas. Chvíli nemluvil, potřeboval uklidnit své tělo a utříbit si v hlavě, co to vlastně chtěl říct. "Nejsem léčitel, ale myslím, že by si všichni co jeví známky onemocnění měli ten odvar dát." S tímhle oznámením jeho žluté odhodlané oči zabloudily opět k Aetasovi. On byl ten, co o tom bude rozhoduje, co bude dělat celá smečka. Hledal u něj samozřejmě i nějakou pochvalu. Cítil, že udělal pro smečku dost, že ty kytky přinesl. Snad jsou ještě použitelné, pomyslel si. Měli bychom je použít rychle. "Jo a... Ty dva, vlčice Sirene a nějaký vlk, pozval jsem je k nám. Na návštěvu do Zlaté smečky. Mohli by vědět víc o magických kytkách," vyřkl i svou domněnku. Snad to nebylo zle, že je pozval - momentálně totiž neměl sílu se hádat o svých motivech. Vlastně chtěl jít a lehnout si... Byla tu zima.

<< Červená louka portálem a přes Sněžné tesáky

Na Naxovu otázku vlastně neměl odpověď. O stálém portálu mezi ostrovy se sám vlastně dozvěděl nedávno, ale co si budeme, měl s nimi svých zkušeností dost. "No, je to magie. Kolik přesně jich tu je, nevím, ale občas někdo vytvoří i nějaký... Dočasný," odpověděl skrz zatnuté zuby, ve kterých docela opatrně držel dvě Rumněnky. Doufal, že vydrží přenos - co by dělal, kdyby ne? Musel by najít jinou cestu do smečky, po souši? Proklínal se za neznalost terénu a ještě víc za to, že mu stále nebylo lépe. Ba naopak, asi to bylo horší.
Portál tomu rozhodně nijak nepomohl. Rhaax ihned ucítil ještě chladnější vzduch, jehož náhlá přítomnost v jeho plicích ho přiměla k zakašlání. Kytky přitom upadly na čerstvě napadaný sníh. Mladý zvedl zrak ke svému bratru. "Rozhodně to neni přirozené, ale,-" trhl sebou do strany, aby neohrozil léčivou bylinu, když se mu náhle žaludek rozhodl svíjet v těle a vyvrhnout i to málo, co v něm ještě bylo. Upřímně, moc toho nebylo. I potom ale cítil, že kdyby teď něco snědl, asi to hned zase vyvrhne. No jo, jídlo. I on si vzpomněl, že to byl jejich prvotní cíl. Neváhal dlouho, ať mu bylo zle nebo ne, tady zůstávat nemohli. Jelikož ho teď ještě k tomu škrábalo v krku, radši Naxovi tohle nijak nekomentoval. Jen popadl kytky a vydal se po vyšlapané cestě dolů na pláň, očekávajíc, že bude následován.
Na rozlehlé nížině bylo počasí snad ještě horší. Brzy budeme doma, opakoval si v hlavě, tvrdohlavě bojujíc s větrem. Držel se u Naxina. Sice se aktuálně necítil nejlépe, ale v hlavě měl zakódováno, že se o svého znovunalezeného bratra musel starat. "V jeskyni smečky snad bude něco k jídlu," dostal ze sebe náhodnou větu. Les už se rýsoval před nimi. Zlatý s novou jiskřičkou v očích trochu zrychlil a zamířil mezi kmeny stromů.

>> Zlatá smečka přes les

Sípající vlčice mu na jeho nabídku pomoci odpověděla poměrně mnohoznačnou větou. Ani nevěděl, co na to říct, a tak se jen zašklebil a otočil se, předpokládajíc, že pomoc nechce. Jistě tu najde něco lepšího na práci. No, ale nenašel - nevlastnil žádnou z magií, o které Sirene mluvila. Ve výsledku tak mohl jen stát po boku svého bratra a pozorně sledovat, co s tou kytkou udělá. Asi přemýšlel nad svou smrtelností a smrtelností ostatních, že svoji běžně nezastavitelnou tlamu k řeči už příliš nepoužil. Alyanna na Baště kašlala... Jak jí muselo být teď? A Mireldis? Cítil, že by se tam měl co nejrychleji odebrat. Ale ještě nenašel Iriestu! Nebyla to původní myšlenka jeho výletu? Životy smečky jsou přednější. Nejdřív jim donesu lék, pak se vrátím... Možná.
Červenou Rumněnku vlčice vařila ve vodě nad ohněm, čím se z ní pustila nějaká barva. Docela zvědavě to sledoval. Když nabídla k pití i jim a i před něj byla postavena miska s hnědooranžovou tekutinou, na chvíli zaváhal. Byl natolik nemocný? Nebo... Nebyla ta rostlina ve skutečnosti jedovatá? Vrhl váhavý pohled po Sirene, než se sklonil a vypil to. Nelíbilo se mu, že mu někdo říkal, co má jít dělat - ale vzhledem k tomu, že domů stejně mířili, nemohl protestovat. Jakmile se ti dva vlci měli k odchodu, ještě za nimi udělal pár kroků. "Za pomoc nemáte zač... I já děkuji za sdílené znalosti, jménem Zlaté smečky. Určitě za námi někdy přijďte do Zlatého lesa," usmál se na ně. Děkování - ach jak těžce se mu děkovalo - ale pokud by toto mohlo i v budoucnu pomoct smečce, své ego prostě musel na chvíli uklidit do ústraní. Jestli měli více takových znalostí, jistě by se jim to hodilo!
Už se vracel zpět k Naxinovi, když ho ještě přepadla hnědá vlčice s modrou šálkou. Představila se jako Deinell. "Na velkém ostrově se prý vyskytla vlčice z jiné dimenze, která několika zdejším vlkům předala magické rostlinky. Údajně říkala, že zdejší magie je otrávená a ty rostliny ji pomůžou vyléčit... No a jedno to semínko bylo zasazené na velké louce u Zlatého lesa - támhle," Rhaaxin naznačil do dáli, kde se mihotal břeh hlavního ostrova, "vyrostlo z něj během několika momentů hrozně moc podivných duhových květin, které schly a rostly velmi rychle. Momentálně se snažím zjistit víc, ale vše okolo toho jsou spekulace, hádám... Každopádně, Iriesta. Mám tuhle informaci z druhé tlapky, ale údajně byla světlá, měla na sobě žluté kameny a byla to nějaká kněžka. Jestli se ještě zdržuje na ostrovech, určitě bude vědět co s tím," dokončil svůj vysilující projev, který několikrát přerušil kvůli dušnosti. Proč říkám všechno takhle cizí vlčici? Nebyla starší než on, to ano, ale nevěděl o ní nic. Jen jméno, Deinell. "Jsem Rhaaxin, mimochodem. Rhaaxin ze Zlaté smečky. Teď ale musím jít, takže někdy příště," ledabyle se rozloučil s mírným přátelským zazubením se.
Už se konečně mohl věnovat Naxinovi pořádně, jak chtěl celou dobu. Bratr byl nedočkavý - a Rhaax se nedivil. Toto nečekal ani jeden z nich a on mu nasliboval o domově tolik! Museli se vydat na cestu a museli spolu strávit více času. Ještě toho měli tolik co probrat! " "Jo. Pojďme," usmál se na něj povzbudivě a rozběhl se, ale rychle zase zpomalil, když ho nedostatečná kapacita jeho plic zastavila. Taky si ještě zavčas vzpomněl, že chtěl vzít onu Rumněnku, a tak vyhledal místo, kde je sbírali, a utrhl dvě, aby je vzali s sebou. "Projdeme portálem. Znáš je? Trochu to houpe, tak se nelekni." V této chvíli nevěděl, kolik toho jeho bratr vůbec znal, a tak se uchýlil k strategii řeknu ti o všem, ať se ti to líbí nebo ne. Jeho zlatá srst se znaky se brzy ztratila v portálu.

>> portálem do Sněžných tesáků a na Zubří pláň

Rhaaxin, který tuto louku v běžné barvě nikdy zblízka neviděl, si neuvědomoval, že popis "červená kytka" je pro tuto oblast docela nedostatečný. Naštěstí znalost, kterou neměl, distribuovat nepotřeboval, jelikož jeho řeč nějaký efekt měla a hned se mnohem víc vlků snažilo něco najít. Bílý vlk, který předtím odmítal lomit nad nemocným vlkem hůl, dodal k obecným rozkazům ještě velmi detailní popis rostliny. Poslouchal, zatímco se sám přesouval k místečku o pár metrů dál, kde chtěl i on začít hrabat. Vládci ohně i jiných přírodních elementů tu byli, ale buď se hlasitě neprojevili nebo vypadali slušně nemocně. Po očku sledoval plameny hnědé vlčice, která po svém slušném magickém výkonu dospěla hranice své energie a nejspíše vlivem toho samého onemocnění, které tu měli všichni, se rozkašlala. Při pohledu na ní popotáhl. Z nosu mu teklo a nebyla to krev, na kterou byl zvyklý z ovládání blesků. Utřel si čumák do nohy, než oslovil neznámou hnědou vlčici (Allavanté). "Můžu ti nějak pomoct?" Zeptal se přirozeně. Asi už se dostal z původního šoku z cizího vlka, když mu docházelo, že má to samé. Navíc, k vlčicím by měl být gentleman. Ona už pomohla dost, někdo by měl pomoct jí, pomyslel si. Mohl by ji třeba doprovodit do tepla nebo tak, až tady dokončí vše potřebné. Pokud se povede zachránit toho vlka a je to skutečně stejná nemoc, tak i ona bude určitě v pořádku.
Sirene zmiňovala, že některé rostliny jsou napojené na zdejší magii. Prudce zvedl hlavu od toho, co zrovna dělal. Zdejší rostliny, napojené na magii? To mohlo znamenat, že ty u Zlatého lesa byly stejné báze, jen silnější ve své podstatě kvůli svému původu v Noramu! Tyto měly magií léčit, ty na Baště léčit magii. Dávalo by to smysl! "Ty cibulky od Iriesty! Vyrostly v duhové rostliny, které mají zdejší magii léčit," řekl nahlas, i když spíše pro sebe - pokud ale byl Naxin nablízku, tak vyhledal právě jeho oči, aby mu daroval pohled užaslého poznání. To byla asi cenná informace, a proto Rhaaxin dával pozor, když Sirene ukazovala červenou rostlinu, ze které hodlala udělat odvar. Skutečně vypadala jako to, co popisoval bílý vlk. Čtyři listy proti sobě. Žlutý bohužel nevlastnil magii vody ani ohně, a tak ucouvl, aby dal prostor jiným. Hodlal pozorovat postup. Krátce se podíval na modrý plamen obíhající jeho nohu a uvědomil si, že vlastně nikdy moc nepřemýšlel, jestli se jedná o nějakou odrůdu ohně...

Naxin navrhl řešení, se kterým by normálně přišel i on. Možná se poučil z lovu Zlaté nebo se to nemusí žít skutečně vztahovalo jen na zvířata a vlky měl za osoby hodné záchrany. Nelíbilo se mu, jak k jeho bratrovi promluvil bílý, zdál se být nějaký až moc chytrý. "Zkusíme mu pomoct, než budeme dělat závěry... Ale máš pravdu," naklonil se k Naxovi, aby jeho slova slyšel skutečně jen on. Nechtěl vlka, co se tvářil jakože ho přejel bagr, ještě víc vrhat do bezradnosti - asi v jeho situaci docela viděl svou minulost. Dlouhou tmu, jen... Asi horší. S kašlem s krví.
Pohled, který spatřil na tváři vlčice, která mu konečně věnovala pozornost, v něm vzbudil soucit. Takhle se vlčice tvářit neměly, ne? Zoufalé, smutné, strachující se o své přátele. Měly se usmívat nebo hrdě kráčet do boje, ne plakat. Takhle to být nemělo. Jeho motivace jí pomoct zachránit přítele a její tvář zbavit těch bídných emocí vzrostla. Pokýval hlavou, že rozumí. Ale jak měl pomoct? Hledala červenou květinu, nejspíš léčivou. Mohl ji pomoci najít, jenže se sněhem všude kolem... To bude trvat věky, jestli tu vůbec roste! Obešel vlčici a zastavil se, napůl vnímajíc vskutku dojemný rozhovor mezi dvojicí. Zrak mu padl i na nově příchozí - vysokou vlčici, co nápadně připomínala daňka. Nebo srnku? Nějakou vysokou. Jak se dozvěděl, flekatá se jmenovala Sirene. Podíval se kolem. Všude sníh, sníh... Kéž by bylo léto, to by nějaké hloupé kytky byly vidět. Bohužel, on magii ohně nevlastnil - nebo o tom ani nevěděl. Zvedl zrak. Vlků tu bylo spoustu. Někdo by určitě mohl! Nadechl se. "Poslouchejte!" Vykročil vpřed a rázně oslovil všechny kolem. Nadechoval se k dalším slovům, ale v hrdle mu hrklo a na chvíli se zmohl jen ke kašli. Jakmile se mu povedlo to potlačit, jakoby nic opět zvedl hlavu i ocas a pohlédl na vlky kolem. "Hledáme červenou kytku, Rumnělku. Vlastní tu někdo magii ohně, kdo by byl schopný ohřát vzduch a rozmrazit sníh kolem?" Oslovil všechny poměrně hlasitě a sebevědomě. Netušil jak oheň funguje a teoreticky žádal o léto v celé lokaci, ale když všichni vypadali tak ochotně, proč y to neudělali? Rhaaxin se cítil jako ten, kdo má právo to tu vést. Kdo jiný by to měl z řady neznámých tváří být, než synové Risy? Ohlédl se zpět na nešťastnou vlčici a jejího přítele. "Co dál potřebujete? Znáte lék? Vynasnažíme se pomoct," oslovil ty dva opět normálním hlasem se snahou se do toho chaosu vnést nějaký řád. Zesilovač byl určitě dobrý. Jen to škrábání v krku začínalo být nepříjemné... Musel to chytit taky.

Naxin neměl příliš myšlenek k celému kontextu, který mu jeho bratr dal. Asi se nemohl divit. Bral to jako hotové. Dvojice, kterou se rozhodl oslovit, mu nejen neodpověděla na jeho otázku, ale vlčice ho překvapila rázným rozkazem. Rhaaxin nečekajíc takovou reakci udělal krok dozadu, ale na jeho tváři se ukázala dotčená grimasa egoisty. Netušil, o co jí jde, ale vzal si to osobně. Nechal situaci a něco by jí řekl, ale to už se přiblížilo příliš vlků. Bílý, rezavá, další... Zůstal mlčet a pohlédl na vlka. Něco chtěl říct, ale pak se rozkašlal. Až poznámka od cizí účastnice ho přiměla spojit si souvislosti. Nedošlo mu, že tohle mohla být ta stejná věc, co zabíjela zvířata. Zabíjelo to i vlky? V ten moment docela znejistěl. Hledíc na nemocného vlka, téměř se mu zvedal žaludek. Jeho kašlání na sněhu zanechávalo červené kapky. Trpěl. Co když to chytnou taky? Mohlo se to přenést i na ně? Alyanna kašlala, když si viděl naposled... Mohla se také nakazit? Otevřelo mu to oči a udělal dalších pár kroků dozadu. V tuhle chvíli by si asi byl radši opět slepý. Stojíc tam, nevědíc co s tím, obrátil se zpět k vlčici. Došlo mu, že se mu asi snaží pomoct. Něco hledala. Nebo mu kopala hrob? Bude se přiklánět k té první možnosti. "Co přesně hledáme?" Zeptal se, když se odhodlal ke slovu. Popošel blíž k ní a prohlédl si sníh, do kterého ryla. Nechtěl opouštět vlčici v nouzi. Možná neznal ji ani jejího přítele a cítil se uražen z jejího předešlého varování, ale teď chápal, proč. Sám bohužel netušil, jak pomoct. Nikdy přes léčitelství nebyl, nevěděl o tom ani zrnko máku. Cítil se bezmocně.

Úbytek zvěře pociťovali zatím jen smysly, ale obával se, že to tak nemusí zůstat. Kolik vlků ostrovy obývalo? Mnoho. Naxin se zdál být tím samým gurmánem a milovníkem jídla, jakého si pamatoval z dávné minulosti. Dokázal si představit, jaká to byla ironie, milovat jídlo, přestože má takovou smůlu ve zdraví - bez oka a funkční nohy si sám příliš neuloví, a tedy je odsouzen na prostou zvěř, ne nějaké delikatesy. Smečka by se Naxinovi velmi hodila. A určitě by se pro něj našla i práce, kterou by byl užitečný. Rhaaxin ho nerad bral jako mrzáka. Možná ho dlouho neviděl a téměř ho neznal, ale zdálo se, že Naxin sám sebe také nezná. Mohl mu ukázat, kým může být - hrdým potomkem Yaloru. Nad tou myšlenkou sebejistě pohodil ocasem.
Na jeho otázku bratr odpovědi neměl. "No, nevadí," povzdychl si. Nevidil ho, že ho tom nic neví. Vlastně bylo na něm, aby mu dal kontext. "Je to vlčice z jiného světa zvaného Noram. Přinesla na ostrovy nějaká semínka, která je mají nějak vyléčit... Ty duhové květiny. Jenom toho od ní moc nevíme, šel jsem ji najít." Zvědavost mu říkala, že by s hledáním měl pokračovat a ne kráčet druhým směrem, věrnost rodině zas to, že Naxin je přednější. Ve chvíli, kdy nedaleko před sebou zahlédl dvojici vlků, rozhodl se u nich zastavit. "Ještě bych se rád zeptal těhle, kdyby něco o té vlčici věděli. A třeba budou i vědět, kde se teď dobře loví," navrhl bratrovi útěchu. Bylo to cestou, tak by je to v cestě do Zlatého lesa nemuselo tolik zdržet. Vyrazil směrem k vlčici a vlkovi, razíc si to s ocasem vysoko sněhovou pokrývkou louky. Brzy zpomalil, jelikož mu z nějakého důvodu nestačil dech. Co je? Není to taková dálka. Když si i odkašlal, začaly mu docházet spojitosti. Ne, že by to bral na nějakou váhu.
Hnědá postava s bílými fleky vypadala roztěkaně. Všiml si toho teprve když je chvíli sledoval. Hledala něco? "Zdravím," mluvil rychleji, než přemýšlel, "neviděli jste tu cizokrajně vypadající vlčici se žlutými přívěšky? Jmenuje se Iries- hej, je v pohodě?" Na vzhledu pískového vlka s tmavými odznaky něco nehrálo a to upoutalo žluté oči Rhaaxina.

<< Rokle přes horu

Nehodlal mu prozrazovat, že sám na této části ostrovů je poprvé, a tak se vydal směrem, který znal - zpátky k tomu portálu. "Bude to rychlejší portálem," pokýval hlavou, asi spíš pro sebe. Všiml si hnědé vlčice, co kolem nich prošla, ale nevěnoval jí příliš pozornosti. Jak se dozvěděl, Naxin bral smečku jako zázemí s občerstvením. Nejprve se na to netvářil, když ale připomenul skutečnost jeho dalších zranění, pochopil to a chápavě kývl. "No každopádně... Doufám, že na něco narazíme. Poslední dobou nějak umírá zvěř, z neznámého důvodu," vlastně nikdy nepřemýšlel, že by jejich nález na pláži mohl mít větší dopad, ale bylo to pravděpodobné. Zima klepala na dveře... I smečka by mohla mít problémy.
Překročili hranice území. Stále si to úplně nedokázal spojit dohromady, že tak náhodou narazil na svého bratra, cítil nadšení. Snad se z doho nadšení zadýchal, že se na chvíli zastavil a zakašlal. Asi to bude tím vzduchem. Teď s Naxem mířili domů. Domů! Téměř by přes to zapomněl na své poslání. Až krátké ticho na cestě terénem mu to připomenulo. "Jó, hej... Nepotkal jsi tu někde na ostrově vlčici se žlutými přívěsky a holí? Jmenuje se Iriesta. Nebo takové duhové květiny?" Nedošlo mu, že by žlutý mohl být zdrojem informací. Momentálně měl pochyby, že si vůbec pamatuje, co ráno měl k snídani. Rhaax se zastavil.

Cítil se ze sebe dobře, že takhle dokázal podpořit svého bratra a být mu takovou oporou, jakou pro něj byl celou dobou Atrox. Sice si v tom byl trochu nejistý a nevěděl, jestli pomáhá dostatečně, ale byl si jistý, že udělá vše ve svých silách, aby Naxina opravdu dostal domů a pomohl mu se tam zase nějak rozkoukat a začlenit. Co když byl ale Naxin teď až příliš jiný, než aby se ke Zlaté opět připojil? Možná ho bude muset trochu vychovat, aby to tak nebylo. Už teď si ho přeci bral do parády a sice nebyl nějak zkušený vychovatel, ale byl zkušený Rhaaxin. Měl v sobě to myšlení yalorského vlka, potomka bohyně, a tak to mělo být. "Jsem si jistý, že si doma vzpomeneš," zavrtěl ocasem. Sám se už těšil, až se s těmito skvělými zprávami o návratu jejich bratra vrátí. Předtím si ani nemyslel, že Renbli a Ingrid svého posledního staršího bratra ještě někdy potkají, teď se to mělo stát realitou. No, že patří do třetice bratrů bylo z jeho kožichu docela očividné a to, jak ho popisoval, to také stále platilo. Bez oka. Rhaax se popravdě přímému pohledu do prázdného prostoru na jeho tváři snažil vyhýbat, ale zatim své myšlenky kvůli nadšení výrazem příliš neprojevil. "Jo, proč ne," souhlasil s plánem. Jídlo měl vlastně v plánu už když s Aly a Mireldis přišli na Baštu, ale pak... se to nějak nepovedlo, když narazily na ty kytky a důležité věci. "Ale tady asi nic nenajdeme. Chceš zamířit někam jinam? Vezmeme to cestou domů a portálem." Jestli chtěli něco najít, byla to docela nutnost.

>> Červená louka přes Nejvyšší horu

Jeho povzbudivá věta padla na úrodnou zem natolik, aby vyčarovala u Naxina úsměv. Rhaaxin mu ho s radostí oplatil. Vidina toho, že budou všichni tři yalorští bratří zase spolu byla... Krásná. Snad od útlého dětství spolu takhle nebyli. Když o tom přemýšlel, vlastně spolu všichni tři čas netrávili vůbec. Přesto to pro něj v duchu bylo něco, co působilo přirozeně, že to tak mělo být. V jednotě je síla, však? Co mohli dokázat, až budou zase všichni spolu? Záhadou mu stále bylo, kde je Atrox. Neviděl ho od té doby, co získal zrak zpět. Nad otázkou bratra se zamyslel. "Dobrá otázka... Složení smečky se v průběhu času hodně změnilo," konstatoval a zadíval se do země. A taky byla smečka trochu jiná. Rozhádaná, poslední dobou. No, nebyl tam Navin, Marcos, Sisi také ne... Na chvíli se obával, že jeho bratr doma zas až tak vítaný nebude, když se seznam jmen zkrátil na několik jmen. Bohužel jen málo vlků zůstávalo trvale a ani on si přesně nepamatoval, kdy přesně Naxin zmizel. "Aetas, alfa smečky, určitě. Barnatt taky, možná Zarina? Vlčata Athai a Aetase určitě, ta první. Aileen a Alyanna, minimálně." Vlastně si ani nepamatoval, jak se jmenují ti ostatní potomci alf. Momentálně otázkou bylo, jestli si aspoň některá jména z těchto pamatuje jeho bratr.

Nedokázal si představit, jaké to pro něj muselo být, žít, nevědět kdo je a nemít cíl, za kterým by mířil. Nebo aspoň místo, kde by žil. Pokud však něco znal, byl to ten pocit beznaděje. Tunel bez konce. "To asi nevím, ale... Neni to tak dlouho, co jsem se po roce naprosté neužitečnosti zbavil slepoty," řekl a očima zakoulel někam k obloze. Netušil, že by tím mohl narazit na Naxinovo jediné oko - prostě to řekl, aby mu dokázal, že jeho život také není úplný med. "Hej," vrátil se myšlenkami do reality a všiml si jeho skleslosti. Tlapu s blesky položil na zem a blesk zmizel - toto mělo přednost. Přistoupil k němu, podíval se mu do očí a s upřímným úsměvem vyřkl: "Jsem tu pro tebe, ano? Náš domov je ve Zlaté smečce. Aetas tě po tak dlouhé době určitě rád uvidí." Vlastně nevěděl, jestli si Naxina smečka ještě pamatuje. A Aetas? O tom si nebyl jistý, jestli se svou stařeckou myslí dává starým známým vůbec ještě šanci, ačkoli docela nedávno při lovu se k tomuto tématu dostali. Věděl však o někom, kdo určitě Naxina rád uvidí - Aileen. Sám ji příliš neznal, ale věděl, že spolu dřív byli kamarádi. Vzpomněl by si na ni, kdyby ji viděl?

Rhaax
× První nákaza - Alyanna, Mireldis
× Nakažte jiného vlka - Bryce (15.11. - Bašta)

Vyceněných tesáků si Rhaaxin nevšiml. Byl příliš zaměstnaný tím, aby Naxinovi prokázal, že je skutečně jeho bratr. Nebo tomu světlý už věřil? Neměl ten pocit, snažil se dál. Na jeho řecničkou otázku jen důležitě přikývl. Připadal si teď jako encyklopedie, když měl, co říct, a žák byl mimo. Kronika. "Ano? Ten modrý vlk byl určitě náš otec, Navin! Trávil jsi s ním hodně času," usmál se. Aspoň že tuto část rodiny si pamatoval. Oh, zamrazilo Rhaaxina, když mu došlo, že Navin je vlastně... Mrtev. Bylo teď na něm, aby tuto zprávu bratrovi předal? Mírně znervózněl. Nechtěl na něj při jejich šťastném setkání po takové době hned házet zlé zprávy. Pokusil se to zakrýt nadějí. Naxinovy nejistoty si všiml, nevěnoval jí však příliš pozornosti. Určitě to byl šok, potkat někoho, kdo tvrdí, že je váš sourozenec. "Určitě se to zlepší. Máme dost času na to ti s tím pomoct." Co když ne? Co když si nikdy pořádně nevzpomene? Pokud o sobě něco věděl, tak to byl fakt, že na většinu vlků nedělá se svou tvrdohlavou a egoistickou osobností se syndromem hrdiny příliš dobrý dojem. Budovat nové vztahy bylo těžké. "Tak mi dej tlapku," pobídl ho, zatímco k němu svou tlapku obíhanou bleskem natáhl. Doufal, že bude schopný použít svou magii a ukázat mu, že pamatuje něco aspoň z ovládání magie.

Čím to bylo, že ho Naxin nepoznával? Tím, že byli starší a Rhaaxin změnil barvu kožichu? Ne hůř - udělali mu něco? Nebo zkrátka neměl tak silné pouto k rodině, jako Rhaaxin? Zklamání u něj vystřídala mírná starost o zdraví svého bratra. Začínal mít pocit, že kdyby se víc snažil a byl statečnější už dříve, mohl svého staršího bratra ochránit od všeho, čím si musel projít. Od toho medvěda a... Od toho, co bylo pak. "Rhaaxin," zopakoval a začal vlka obcházet. Potřeboval si ho pořádně prohlédnout, než budou pokračovat v rozhovoru. "Samozřejmě," řekl, jakoby se nechumelilo, než si uvědomil, že toho až tolik neví. Pokud mu tím ale má dokázat, že je jeho bratr, udělá pro to všechno - a třeba ho i přivede zpátky domů! "Jsi druhý z nás tří bratří, Atrox, ty a já. Narodili jsme se v jiné dimenzi, ale máma nás přinesla do Zlatého lesa za otcem. To si pamatuješ, ne?" To byly základní informace. Jejich identita, kterou si nosili už tím, že měli zlatou barvu kožichu a magii blesků. Blesky! Uvědomil si a zastavil se, když zase stál před ním. Zvedl přední tlapu, kolem které se neobtáčel modrý oheň, a na chvíli zavřel oči. Kontrola. Udržuj kontrolu. Když je za pár sekund znovu otevřel, kolem jeho tlapky mírně jiskřilo. Točil se kolem ní klikatý blesk. Mladší bratr se pak zaměřil na svého staršího bratra. "Naše magie. Jsme jediní na Mois Grisu, kdo ji dokáže ovládat. Pamatuješ si ji?"