Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nové okolnosti ho donutily zcela vypustit z mysli důvod začátku jejich konverzace. Nemohl věřit svým očím. Sice svého druhého bratra příliš dobře nepoznal, protože Naxin trávil až příliš času s otcem a ne se svými bratry, ale stále věděl, že Yalorští potomci Risy jsou tři a to on, Atrox a Naxin. Už jen být součástí této rodiny pro něj mělo velký význam. Bohužel žlutý vlk před ním nereagoval tak, jak se od něj očekávalo. Rhaaxin čekal vřelé přivítání, přátelské shledání, epické scény. Zřejmě se přepočítal - vypadalo to, že ani jedno se nebude konat. Jeho nově nabytou radost to však nezastrašilo. Určitě mě nepoznává jenom proto, že mám nový kožich a přívěsky, uklidňoval se v duchu a plně tomu věřil. "Zaprášená?" Udivil se nahlas. Spíš rezavá. Rhaaxin seskočil ze svého kamenu, snad aby se bratrovi ukázal lépe. "Jsem tvůj bratr, Naxine! Rhaaxin, třetí syn Navina ze Zlaté smečky a Risy, vládkyně Yaloru." Tímto paměť jistě osvěží. Pokud... To byl opravdu on. Mohla to být nějaká iluze? Nebo omyl? Byl to už nějaký pátek, co se neviděli. Pár let, přesněji.

Ani by si přicházejícího vlka nevšiml, kdyby se neozval. Snad se musel ponořit do hlubokého přemýšlení nad současným děním, že i sluch odignoroval. Nicméně slova o tom, že hoří, ho přiměla docela rychle zvednout hlavu a zkontrolovat svoje tělo. Teplíčko mu bylo, to jo, ale on mohl z takového ležení chytnout i plameny? O tom nevěděl. Překvapivě nenašel žádný nekontrolovaný oheň a žlutýma očima se zaměřil na onu osobu, která ho chybně informovala. Chvíli na vlka tupě zíral, než si za tichého syčení modrého plamene uvědomil, na co bylo varování myšlené. Zvedl tlapku, okolo které se plamen točil. "Tohle? Né, to je oheň z pekla, ten nepálí. Je to jen otravná lucerna," odpověděl bez většího přemýšlení. Bylo pravdou, že to už byla nějaká doba, co si ho Rhaaxin z podsvětí odnesl. Vždyť to byl snad ještě vlče! Tenhle oheň bral jako součást sebe, ne nic škodlivého. Ignoroval ho, většinu času. Pobaven zmýlením neznámého Rhaaxin pokrčil rameny, položil tlapku zpět na kámen a opět se zaměřil na jeho postavu. Jakmile byl schopen pořádně zaostřit, uvědomil si, na koho hledí. Jak toto bylo možné? Výraz na jeho tváři se změnil do ohromení. "Naxine?!" Svého jednookého bratra by tu opravdu nečekal. Ne po tom, co se kdysi tak záhadně vypařil.

<< Červená louka

Obešel horu. Nejdříve fascinovaně hleděl nad sebe a prohlížel si skalnaté štíty, ale bílé páry výhled kazily, a tak se opět soustředil na své tlapky a okolí. Bylo docela ticho. Značilo to něco? Hledal jakýkoli náznak, aspoň náznak, že vlčice z Noramu byla nablízku. Vlastně ani nevěděl, jak pořádně takový náznak vypadá a koho to hledá, měl k dispozici jen strohý popis, nebral to ale jako výmluvu. "Iriesto?" Oslovil okolí a poslouchal, nezastavujíc v chůzi. V momentě, kdy se před ním rozprostřela Rokle, se rozhodl sestoupit dolů.
Roklina byla velká. Dlouhý, široký, uzavřený prostor, ve kterém moc stromů nebylo. Ideální, tady by stopy najít mohl. Bledě zlatý vlk se znaky na těle si brzy našel kámen a rozhodl se na chvíli zastavit, popřemýšlet o následném postupu. Ten kámen byl velký a placatý, tak akorát na to se na něj natáhnout. Hezky vyhřátý navíc! Příjemný na odpočinek. Položil se na něj. Nikdy neměl zcela trpělivost pro takový komfort, dobrodružství bylo zajímavější, ale to možná bylo tím, že taky nikdy neležel na takovém pěkném vyhřátém balvanu. Pravdou bylo, že tady na tom místě nikdy nebyl. Nikoho kolem zatím nepotkal ani nezpozoroval, vládl tu klid. A tak se rozhodl, že si na tu chvíli i položí hlavu na tlapy a zavře oči. Přece jen to stále nebyla dlouhá doba od toho, co se mu zrak vrátil - na tmu byl zvyklejší. Jak dál, tedy? Iriesta má být na jihu. Určitě dělá důležité věci. Rhaaxine, proč stavíš?

<< Sněžné Tesáky

Praštil sebou o zem, jak ho portál vyplivl. "Uh!" Trochu se mu motala hlava a trošku, jenom trošku cítil, že se mu chce zvracet. Kolikrát portály už cestoval? Toto nebylo poprvé, stále to ale byl zážitek. Bylo to poprvé tímto konkrétním portálem. Odplivl si a pomalu se postavil. Očima zkoumal místo, kam se dostal. Červená, červená... Poznával to! Toto bylo to místo, co viděli z pláže. Ohlédl se za sebe a vskutku - moře mezi ním a pevninou matně rozeznatelnou v oblaku za mořem značilo, že se dostal na jiný ostrov. Trasa ozkoušena, byl rád, že o ní věděl. Teď byl čas se opět věnovat důležitějším věcem. Vydal se směrem do vnitrozemí, tam, kde se tyčila vysoká hora. Byla ještě vyšší, když ji viděl takhle zblízka. Přesto by se vsadil, že už na ní někdy byl. Po Iriestě tu nebylo ani vidu ani slechu. Cítil - a vlastně i viděl - jen nějaké dvě tmavší vlčice. Zastavil se, když zaznamenal užití magie, ohnivou kouli. Měl by zasáhnout? No, jako cizáci nesmrděly. Máš důležitou misi! Nezdržuj se s cizími spory, připomněl si a rozklusal se pryč.

> > Rokle přes Nejvyšší horu

<< Bašta přes Zubří pláň

Rozloučili se a k jeho překvapení i ostatní zamířili domů nebo objevovat, jak říkali. To setkání v něm zanechalo docela pozitivní emoce. Klusal po Zubří pláni, držíc si směr na sever. Jediné, co mu kazilo cestu, byla mlha. Vrátila se, mrcha. Musel zpomalit, aby neriskoval pád nebo šlápnutí do koňských koblih. Jaký byl teď teda plán? Portál. Musí najít portál, aby se dostal na jižní ostrov a nalezl Iriestu. Pokud bude mít štěstí, najde ji. Když ne, aspoň najde ty květiny. Tu černou vlčici, Shine, ztratil a severní smečka byla na severu, stále tu však mělo být jedno místo. Ty kytky nebyly tak nepřehlédnutelné, ne? Poznal by je. Otřepal se. Svítilo Slunce a foukal docela teplý vítr. Přicházela noc, pravděpodobně. Rozhlížel se kolem. Zamrzl na místě v momentě, kdy před sebou v mlze uviděl něco divného. Přivřel oči. Bylo to divně bílé a vypadalo to jako vlk, ale něco nebylo v pořádku... Přízrak? Duch?! Chtěl vykročit k tomu, ale jakmile tak učinil, v mlze se to ztratilo. Co to tedy viděl? Nechalo mu to zježený zátylek, ale nehodlal to hledat. Určitě to nijak nesouviselo s jeho misí. Poblíž jezera zahnul doprava, do hor.

Stoupal. Vzduch tu byl lepší na dýchání, ale horské podmínky to ochlazovaly. Míjel několik skal, než se dostal na lepší rovinku. Matně cítil pachy kolem, ale nebyly blízko. Zastavil se. Pár desítek metrů před sebou viděl kámen. Větší, stojící na podstavci uprostřed roviny. Dostal nápad. Nikdo tu není... Nemůžu nikomu ublížit, kromě sebe. Možná to byla dobrá příležitost, jak prozkoumat, jak blesky teď fungovaly. Uvědomoval si, že je má zpět, ale něco bylo jinak. Vlastně se všemi jeho magiemi bylo jinak. Necítil únavu tak moc... Vlastně kypěl energií. Cítil ji přímo na hrudi. "Dokážu to," řekl k sobě a udělal pár kroků dozadu. Mírně se rozkročil, nastražil uši a hluboce se nadechl a vydechl. Nechci zranit sebe ani svou rodinu, ale potřebuju, abyste fungovaly, blesky Yaloru. Potřebuju mít účinný způsob, jak bojovat se zlem, které se může vrátit. Nenechám je v tom samotné. Už nikdy. Opět nádech, výdech. Byl si vědom, že když se teď zraní, nebyl tu nikdo, kdo by mu pomohl. Mohlo se to opakovat, magie mohla být stále otrávená. Znovu svůj zrak neztratí! Na chvíli znejistěl. Opravdu to chce riskovat?
Chodil kolem. V kruhu. Mohl to dokázat? Pokud ano, nebylo by bezpečnější, aby tu měl pomoc? Ne. Mohl bys ho zranit. Zastavil se a zvedl hlavu. Balvan byl tam kde předtím. Musím! Vrátil se do původní pozice a zavřel oči. Vybavit si, jak se to dělalo - ano. Vzhůru do hlubin. Chytit jádro, pomalu ho vyvolat. Otevřel oči. Cítil, jak mu brní přední tlapka. Funguje to! Pokračoval v soustředění. Šlo by to lépe, kdyby přesně věděl, jak na to. Základ věděl, to ne že ne - jen teď magii dlouho aktivně nepoužíval a tak nějak to bylo vše silnější. Zaměřil se na svou hruď. Cítil energii pulzovat, naváděl ji správným směrem. Jakoby mu tělem vedla vlna, jakoby uvnitř byl regulátor. Napětí. Vítr foukal, ale Rhaaxin nepřestával. Jak dlouho to bylo, než konečně zaznamenal větší úspěch? Sekundy, Minuty... Otevřel oči, když uslyšel známé praskání. Ke svému překvapení to jiskřilo kolem jeho předních tlapek. "Ano!" Vesele poskočil, blesky s ním. Kontroloval je. Dělaly, co jim řekl. Beztak tu bylo něco zvláštního a neznámého, co si nedokázal vysvětlit - ačkoli používal magii, nepřišlo mu, že by nějak slábl či byl unavenější. Jen místo na hrudi pulzovalo, jakoby tu energii vyzařovalo. A on ji využíval.
Pokusil se o větší blesk. Nejdříve zaměřoval malé blízké cíle. Chvílemi to nefungovalo a měl pocit, že blesky odmítají spolupracovat, ale povedlo se mu to překonat. Poslední zkouška byl onen balvan. Žlutý se rozkročil. "Potřebuje to jen soustředění, Rhaaxine. V klidu," zamumlal si pro sebe. Proces opět začal a v závěru... Z vlka ze zlaté smečky vyšlehl klikatý blesk, doletěl pár desítek metrů od něj a s ohlušující ránou narazil do balvanu, který se rozpohyboval. To Rhaaxin nečekal - balvan se naklonil ke straně, pak se odrazil od jiné skály a brzy se řítil ze svahu přímo do moře. Vlk popošel a podíval se za ním. Šplouchlo to.
Stále se necítil příliš unaveně ani po vydání takové dávky energie. Začátek měl - na to, proč to feeluje jinak, přijde už jindy. Popotáhl. Aspoň jedno mu připomínalo staré čásy - fakt, že občas se přehřeje a spustí se krev z rosu. Usmál se. To bylo pro starém.

Na cestě dál už se tolik nezdržoval. Byl nadšený ze svého úspěchu. Teď by to dokázal využít v praxi. Na obzoru viděl nové vlky - cizince. Dosáhl severu. Brzy našel i hledaný portál.

>> Červená louka

Na moment měl pocit, že Bryce jeho slova o bozích vážně nebrala. Došlo mu to až když mluvili o něčem jiném, a tak už ani nechtěl reagovat. Varoval ji, takže pokud se dostane do problémů, jeho blbost to nebyla. Pro něj byli věci s božstvem denním chlebem, že vlčici, která byla na ostrově nově, tyto věci ještě do hlavy měly, bylo pochopitelné. Jak rád by jí ukázal zlomek své moci! To by teď ale nebylo dobré, aby opět ztratil kontrolu. Vlastně se divil, jak dobře mu to šlo, to mluvení - znal jméno té vlčice, věděl od ní spoustu informací a zatím ho nenazvala idiotem. Změna? Bylo divné nedělat si nepřátele na každém kroku. Čím to bylo? Možná přítomnost Alyanny.
"Domov je tam, kde si ho uděláš," pokrčil rameny nad poznámkou hnědé. Bylo mu jedno, jestli se někde zakotví nebo zůstane na cestách, docela předpokládal, že už se nikdy nepotkají. Začínal mít pocit, že nějaké prozkoumávání by měl podniknout i on - na to jak dlouho tu žil o geografii příliš nevěděl. Docela se za to styděl. Rhaaxin si při zmínce o Svatyni vzpomněl na to, co o ní říkala Alyanna. Ta stihla odpovědět i teď, než-li si vybavil potřebné. Nezbývalo mu než dodat své postřehy. "Ostrovy? Tři, řekl bych, ale tenhle svět je magický a občas se objeví... Divné věci. Dva z nich jsou propojené tím mostem." Snažil se nějak příliš nedal najevo, že sám neví, kolik ostrovů je. "Wu, tak se jmenuje ten obchodník, jo. Ten ti ale moc neřekne, zajímá ho jen obchod. Občas má i předměty, ale kromě těch magií nic skutečně užitečného. Ale rychlý způsob na to, jak se s magiemi zlepšit, to je pravda. Magie se ti k přežití i zjednodušení bytí tady budou hodit." Nebo o tom zatím nevěděl. A odkud se vlastně braly ty kameny? Taky nepodložený fakt. Nikdy to neprobádával, vždycky je měl, když je potřeboval. Jak takovou informaci podat? Asi to nebylo potřeba.
Nadechl se a vydechl. I on měl hlad, ale vzhledem ke svému božskému přesvědčení, že je nutně potřeba jinde, se nehodlal více zdržovat. Narovnal se a pohodil ocasem. "No, dámy, musím jít. Zkusím najít Iriestu a zjistit víc o tom všem. Aly, Mireldis, spravíte o tom Aetase? I o těch mrtvých zvířatech a tak," promluvil rozhodnutě, kypíc sebevědomím. Nechtěl je posílat domů nebo tak, nejvýše postavený nebyl, to ne - ale taky měl mírnou starost o Aly, kterou ovšem nahlas neoznámil do očí jí i hnědé. O jejich misi v Bažinách před cizinkou mluvit nechtěl, ty dvě ale určitě pochopily. Béžový pohodil hlavou a udělal pár kroků pryč. Cítil, že energie má dost, ale hlad měl také. Třeba ta ovce bude ještě blízko a podaří se mu ji skolit! Smutné, že mlha byla opět přítomna. "Zatím," rozloučil se jednoduše a s poskočením se dal do běhu. Najde ten portál a dostane se na druhý ostrov.

>> Sněžné tesáky přes Zubří pláň

Přemýšlejíc o místu, kde mu bohové vrátili jeho zrak, vlastně už tak veselý nebyl. Vždycky si bohy představoval jako velkolepé vůdce a vládce světa, kteří si cení života, ale konají moudře a svou moc nerozdávají... Zpětně přemýšlejíc, ty co potkal, opravdu nebyli milí. "Myslím, že jsi vlastně štěstí měla. Nejsem si kompletně jistý jak vyvolání těch bohů fungovalo, ale nechceš je potkat," vždycky dostanou, co chtějí. Rada do života. Rhaaxin v boží moc bezmezně věřil a začínalo ho děsit, že stále nepřišel na to, co byla jeho část obchodu. Řekli něco jako: Vezmeme ti to, co z tebe dělá vlka. Na chvíli se zadíval směrem k Mlžným pláním. Dozví se to někdy? Jestli ano, nejspíš v nejnevhodnější dobu.
Aly odpověděla na téma o severní smečce dřív, než to mohla udělat hnědá. "Myslím, že tam nepůjdu, jestli předtím najdu jiné vodítko," odpověděl jí, naznačujíc svůj plán vydat se Iriestu hledat. Ne, že by na nepřátelství Alatey věřil. Každá smečka přece musela přijmout posla důležitých informací, natož syna bohyně, ne?
Bryce si byla jistá, že o blesky se nejednalo, zato zmínila ještě jinou záři. Trochu se mu ulevilo, ačkoli nevěděl, nakolik úsudek někoho, kdo blesky neovládá a asi ani neviděl nikoho je ovládat, bude přesný. Zatím musel předpokládat, že ta kněžka nemá s blesky co dočinění. Třeba se žlutou barvou projevuje i čirá božská moc. Jeho představení Alyanna nepobrala, protože o svém postavení ve smečce cizince neřekla. Zmínila ale zajímavé informace navazující na tématiku toho, odkud se na ostrov berou vlci. Portály? Mohli tu být další vlci z jiných dimenzí? Nebyl tak výjimečný? Cítil se ohrožen. Mireldis poděkovala vlčici za informace. On sám by to neudělal, tak bylo dobré, že se toho ujala. "No, ostrovy jsou teď i tvým domovem. Neslyšel jsem o mnoha, kterým se podařilo odejít," nebo jsi to neslyšel, protože odešli. Kde je Marcos? Elric? To malé vlče, Gwyn? No každopádně tu hodně vlků zůstává. Je tu všechno - hory, poušť, lesy, jezera... Místa dost. No, vzhledem k tomu, že jsme místní... Je něco, s čím ti můžeme poradit?" Rada za radu, že?

Hned cítil vyšší sebevědomí, když i vlčice souhlasily s jeho domněnkou o boží síle. Jak by ale nemohly? On tady měl zkušenost s bohy z tváře do tváře, ne ony. Ony. Rozhlédl se kolem a uvědomil si, že černý vlk se někdy mezi slovy vypařil a on zůstal opět v obklopení fešných vlčic. Tří. "To vím taky," poznamenal Rhaax na téma pozice bohů. "Severně odtud v mlze se skrývá takový kruh lemovaný kameny. Nedávno jsem tam mluvil s dvěma bohy, jen si nejsem jistý, kteří to byli..." Bylo pravdou, že jako malý slýchával o Iris a Nerovi, ale jeho setkání s bohy nebylo s Iris a Nerem. To znamenalo, že ti dva nejsou jedinými bohy Mois Grisu. Vlastně, bylo na ostrovech i víc polobohů mimo něj a jeho bratrů? Ta otázka mu začala šrotovat hlavou.
Semínka teda nebyly tři, ale čtyři. To už byl slušný počet, jestli každé ze semínek vyrostlo v takové pole květin. Možná se pak všechny kytky spojí a utvoří bariéru kolem celého jejich světa! I to by si dokázal představit. Jméno Shine neznal, ale vybavoval si tu černou vlčici z před chvílí a propojil si informace. Alfa smečky na severu znělo jako něco, o čem asi měl vědět, vlče Shine mu neříkalo kompletně nic. "Kde přesně najdu tu smečku na severu?" Ačkoli věděl o její existenci, neznal ani jméno té smečky, natož, aby tam byl. Svět, když byl slepý, pro něj byl dost mlhavý. Kde byl, kam došel, a tak.
Alyanna položila docela užitečnou otázku. "Můžou vypadat třeba takhle," doplnil ji a tlapkou pozvedl lesklý černý onyx, co se mu houpal na krku. Věděla dcera alfy, že taky nosil přívěšek cizáků? Asi to zapomněl zmínit, když si povídali o svých zážitcích z Bažin. Věděl, co dokáže. Navíc kolem něj teď pulzovalo něco jako... Energie. Při odpovědi hnědé se podíval na Aly. "Žluté byly v dimenzi cizáků a značily blesky," řekl, nápad v hlase. Pak se otočil zpět k Bryce: "Nepředvedla vám Iriesta nějakým náznakem i schopnost ovládat blesky? Jiskření, záblesky nebo krev z nosu?" Sice to na první pohled k bleskům nepatřilo, Rhaaxin ale věděl, že krev z nosu tekla docela klasicky, když používal blesky více. Taky se ale mohl mýlit a kameny, co neznámá vlčice měla, mohly být jen výzdobou, třeba znakem boha Kiiho.
Pak došlo na představování. Byl rád, že hnědá s tím nebyla úzkostlivá nebo něco takového. Teď už věděl, jak jí říkat - Bryce. Znát jména bylo asi fajn, vlk s nimi pak mohl referovat, tak jako to před chvílí Bryce udělala s Shine. "My tu vyrostli," oplatil jí příběh příchodů, "já a mí bratři jsme byli matkou přineseni z jiné dimenze, z Yaloru, v nízkém věku. No a Alyanna..." Vlastně nevěděl, jestli Aly chce být představena takhle konkrétněji, a tak jí nechal volné pole působiště. Ona se měla chlubit svým původem, nakonec. Měl rád ten moment v konverzaci, kdy o tom svém mohl mluvit - měla to ráda i ona? Za Mireldis mluvit nemohl, ta sem pravděpodobně přišla později, jako Bryce. Začínal mít pocit, že všichni dospělí se sem dostali odjinud. Jak to odjinud vypadalo? Vlastně nad tím nikdy nepřemýšlel.

Alyanna mu dala zapravdu, a tak pokračoval s tázáním. I Mireldis se mlčky připojila. Cizinka vypadala, že Iriestě skutečně věřila, a taky odůvodnila proč. Rhaaxin pozorně poslouchal. Bylo fajn potkat někoho, kdo opravdu něco ví - a ta hnědá toho věděla dost. Najednou nemusel mít jen své unáhlené závěry a domněnky, nýbrž dostal podklady a informace z první tlapky, i když z cizí tlapky. Mnoho z těch informací měnilo věci. Zaprvé, jaký byl účel té rostliny. Zadruhé, že bohové tohoto světa nezvládali víc, než vypadali. Zatřetí, že existuje nějaký Noram. Zda-li to byl původní svět cizáků nebo kompletně jiná dimenze, to zatím nevěděl. Slovo kněžka mu bylo vysvětleno a on pokýval hlavou. Dávalo to smysl. Dělalo to z něj kněžeka, když také v bohy věřil nebo je uctíval? Nebo by se v tomto uspořádání počítal jako bůh? Netušil a předpokládal, že ani ona na to nebude mít odpověď.
Ta Iriesta, o které hnědá mluvila, vypadala vskutku silně. Sloup světla, chození po vodě, dýchání pod vodou, teplo, ale co nejvíc - portály? Kdo má moc otevírat portály? Na tu otázku si mohl odpovědět jen jedním způsobem - to byla božská moc. "Je možné, že takovou dávku moci dostala od toho, toho... Kiiho, jehož je kněžka," uvažoval nahlas. Litoval, že zrovna ten sloup světla neviděl. Zpropadeně, měl ji potkat. "Takže říkáš, že mířila na jih? Měla tu ještě jinou misi, než vám předat tu rostlinu?" Položil další otázku, ale bylo mu jasné, že na tak konkrétní věc možná už nebude mít opověď. Ale třeba jo. Momentálně byl rád za cokoli, na co by si vzpomněla.
Nad dalšími slovy se pozastavil. "Ty rostliny jsou tři??" To docela měnilo věci. Možná každá pro jeden ostrov? "Nevíš, kdo ty rostliny měl, a spíš - kde skončily? Je možné, že mají nějaké spojení dohromady, ať už jakékoli, a jakmile budou všechny podmínky, začne to dělat svoji práci." Chtěl se vydat ty vlky najít a zjistit, jestli se děje to samé. Sice by možná lepší bylo najít Iriestu samotnou, ale jak se dozvěděl, ta už mohla být zpátky ve svém světě. Otočil se na Aly, když slyšel, že opět kašle. To už bylo potřetí, minimálně. Asi by ho odehnala, kdyby to komentoval, a tak radši zůstal zticha. "Jsem Rhaaxin, mimochodem. Rhaaxin ze Zlaté smečky, syn bohyně Risy a Navina. Tohle je Alyanna a toto Mireldis, také od nás," ukázal na svou společnost. Asi to bylo vhodné se představit, když chtěl znát i jméno hnědé vlčice.

Bryce, Alyanna

Když Aly říkala, že je to v pohodě, chtěl jí věřit, ale starost byla silnější. Z hladu vlci nekašlou, ne? Z žízně možná. Nehodlal ale vrhat do boje její tvrzení proti jejímu, když to říkala, tak to tak cítila a musel jí důvěřovat. Jeho výkřik do prázdna nezůstal bez odpovědi, ačkoli přišel odjinud, než to čekal. Rhaax popošel ještě blíž k hnědé vlčici, aby lépe slyšel. To, to říkala, v něm zvedalo vlnu zvědavosti a otázek. Iriesta, zopakoval si jméno v duchu. "Takže z tohohle Noramu nám poslali semínka této údajně léčivé rostliny, která jste tu vysadili? Věříte té vlčici?" Neměl pocit, že by hnědá vlčice byla někdo, kdo věří každému na potkání, to by byla hloupá, ale ani on neměl v přirozenosti vlkům hned věřit, obzvlášť těm z jiných dimenzí. Že byl sám původem z jiné dimenze, to už byla jiná. On byl on. Název boha toho údajného boha ho zaujal. Zaznamenal i přítomnost Barnatt. Zvedl zrak a zamával jí na pozdrav oháňkou, jakoby říkal koukej, mami! Jsem užitečný! "Co je kněžka?" Zeptal se po chvíli, opět se věnujíc situaci. Neuvědomil si, že vlastně netuší, co to znamená. Asi to souviselo s tím Kiim.
Převážně černý vlk, co se k nim přidal (Alduin), mu moc sympatický nebyl. To jak zdravil vlčici, která mu dávala informace? Zamračil se, radši ale přesunul pohled zpět na hnědou, která s přednáškou neskončila. Zatímco řeči o názvu rostliny ho tolik nezajímaly, pro informace o omáčce okolo té kytky by zabíjel. Hnědá vlčice informacím věřila, a tak se také pokusil je přijmout. Co by to znamenalo, kdyby byly pravdivé? To, co se dozvěděl, ho trochu vyvedlo z míry. "Je možné, že cizáci poškodili zdejší magii natolik, aby bohové volali o pomoc? To ale skončilo už aspoň rok zpátky," uvažoval. Pozornosti těch nadpřirozených sil neuniklo nic, ale docela mu nahánělo hrůzu, že i oni by mohli být zranitelní nebo zoufalí. Zklamal snad nějak on sám? Ne, museli to být ti, kteří byli na té udajné misi, kdo zklamal. "Bohové ví, co dělají. Nedávno mi vrátili můj zrak. Sám jsem polobohem, ale Noram neznám. Nevíš ještě něco víc o schopnostech té vlčice? Nebo neřekla vám víc o tom, co má ta kytka - Časokvět/Duho-něco-nevim/Kiiho slzy - udělat a jak? Protože jestli ne, asi bychom ji měli najít a zjistit, jak božský plán... Nepokazit," podíval se na kytky, které teď zaplňovaly celé okolía pak zpět na Alyannu. Zamotali se do něčeho velkého. Nevadilo mu to, vůbec ne. Chtěl vědět o všem.

Mireldis se od nich odpojila. Snad se jí ovci sehnat podaří i přes ztížené podmínky. No, jev, který je potkal potom, Rhaaxina přivedl na kompletně jiné myšlenky. Vlků tu vskutku bylo spoustu, ale mlha i vůně linoucí se z kytek mu kazila možnost říct, kolik asi a jak daleko. Kdyby chtěl, určitě by se za nimi mohli vydat, vzhledem k tomu, že je tlumeně slyšeli. Ne, že by jim věnoval příliš pozornosti. Tu teď vzala kytka. "Jo, všichni se sem slétli jak na med," souhlasil s Aly, nespouštějíc oči ze zvláštních kytek . Nedivil se - to aroma bylo velmi výrazné. Mělo nějaký účel, ten omamný pach? Neměl o kytkách příliš přehled kromě toho, že z těch jarních občas vlci prskali kolem. Možná proto Alyanna teď kašlala? No, na něho to nemělo efekt, zatím. "Jakoby si ta kytka myslela, že jsme hmyz a má nás vábit. Myslíš, že je to past?" Viděl zradu a pasti už ve všem, nemohl přemýšlet nad tím, že by to byla náhoda. Všechno mělo vyšší smysl. Přestože to řekl, od rostliny se nevzdálil. Naopak, zvědavost vzrostla. Sehnul se k jedné z rostlin, aby se prohlédl její stonek, ale ta umřela. Musel si najít jinou.
"Magie v tom bude nepochybně. Boží, vlčí, možná přirozená pro ostrovy... Ale bude v tom. Takhle normální kytky nevypadají, ne?" Poslední větu si řekl spíš pro sebe. Co když to není kytka? Co když je to... Místo, kde se otevře portál? Nebo vajíčko, ze kterého se vylíhne krev sající monstrum? Když se dostal k monstru, pomalu od té myšlenky opustil. Květ těch rostlin nevypadal jako vajíčko, ale bylo zvláštní, že je černý. Rhaaxin se napřímil. Nebýt mlhy, mohl by se lépe podívat, jestli květiny, které se v tuhle chvíli už ustálily cyklus růstu a umírání, tvoří nějaký útvar, ornament nebo aspoň jestli mezi sebou mají pravidelné odstupy. Co ještě mohlo být důvodem jejich přítomnosti? Odmítal možnost, že by se to stalo přirozeně. Myšlenka, že sem byly zavlečeny uměle zněla uvěřitelněji. Poslechl si slova své společnice a na moment odpoutal zrak od kytky. Nakonec, byla to jen kytka, i když velmi záhadná. Alyanna byla Alyanna a nějak přirozeně mu záleželo na tom, že se cítí dobře. "To je hluboký," pokýval uznale hlavou. On by se asi ke kytce nepřirovnal. "Jsem si docela jistý, že nejsi kytka, takže s trochou štěstí... Ne, nezvadneš," nahodil na xicht úsměv, snažíc si odradit od špatné nálady. Vlčice přece nevadnou. Ani když jsou staré. Třeba Barnatt - ta byla stará, ale furt pěkná! Aetas byl vlk a už měl šediny. V tom nějaký smysl být musel.
Že by byla z jiné dimenze? To bylo možné. Uměl by si to představit. Nějaký barevný svět protkaný magií natolik, že i rostliny a zvířata jsou magická. Laně by tam jedly zeleně svítící trávu a ptáci za letu hořeli, aniž by je to spalovalo. "Je to možný." Kdyby tohle byla pravda, nebylo by to nutně špatným znamením - sice právě teď měl Rhaaxin k magii trochu respekt, obzvlášť k bleskům, ale tohle taky mohl být zcela nový druh. Mohl nějakým způsobem pomáhat? Obohatit půdu, aby měla více živin? Zvířata by to pak snědla a měla magii v krvi, čímž by byla silnější a odolnější vůči nemagickým útokům. Ovlivnilo by to celý svět. Hlavou mu probleskla nehezká teorie. Alyanna ho ale předběhla a ani ta její nezněla dobře. "To by znamenalo, že opravdu útočí... Co když ta kytka může za úmrtí všech těch zvířat? Že ji snědli a pak umřeli?" Přidal k tomu svou teorii a zamračeně se podíval zpět na kytku. Ona vskutku nemusela být tak dobrá, jak si původně myslel. Vlastně mohla být špatným znamením! Symbolem zkázy? Na druhou stranu, jeho teorie nedávala smysl. Jak by ryby snědly rostlinu, když nemůžou na souš? Tyhle dvě události sice nastaly chvíli po sobě a měl pocit, že spolu v tomhle světě nekonečných souvislostí prostě musí souviset, ale taky to tak být nemuselo. Náhoda to nebyla, ale mohlo to mít dvě různé příčiny.
I on se zvedl a vydal se mlhou blíž k ostatním přítomným. Její teorie o čase se jí líbila. Sice ve Svatyni nebyl, ale když to říkala, ano, i jemu to znělo podezřele. Víc starosti mu však v tuto chvíli dělal její kašel. Předtím si myslel, že se jen zakuckala nebo něco, ale teď, když se to opakovalo, už se mu to nelíbilo. "Hej, v pohodě?" Podíval se na ni. Nastydla se? Nebo to způsobila ta kytka. To by jí dal, kdyby ano! Přála by si, že nikdy nevyrostla. "Nebo Časokvět," přidal i svůj návrh. Když si to v duchu přeříkal, ten její ale zněl lépe.
Jak se přiblížili k těm všem neznámým vlkům, také začal rozeznávat známá slova v jejich konverzacích. A také nějaké známé hlasy. Ne, že by je dokázal zařadit. Ani to nebylo důležité. Co bylo důležité byly věci, které padly. I jeho se zmocnila vlna poznání. "Moment! Jaká vlčice? Kdo to byl, odkud přesně přišel?" Zahulákal docela nahlas svou otázku ve snaze získat informace a nezaostávat ve vědění. Někdo mu musí říct, co za vlčici to bylo. Co když to byli cizáci? Nebo naopak, co když to byl někdo z Yaloru? "Tím pádem opravdu není místní!" Podíval se na Aly.

Jméno vlka: Rhaaxin
Počet postů: 19
Postavení: sigma
Povýšení: -
Funkce: lovec
Aktivita pro smečku: Po smečkových predátorech se Rhaaxin s Mireldis a Alyannou vydal následovat stopy vlka, kterého Zlatá pokládá za štváče medvěda. Zamířili pak do bažin ověřit, že camp cizáků není znovu aktivní a vrací se s dobrými (?) zprávami.
Krátké shrnutí: Ti tři prošli Bažiny a Mangrovy, ale známky cizáků nenašli. Rozhodli se poté strávit trochu času spolu a poznat se, přičemž narazili na mrtvá zvířata, jejichž těla zahrabali.

Ačkoli obvykle měl sebevědomí až někde v nebesích, co se týkalo komplimentů, obzvláště dámě, byl solidně v háji. Vychvalovat svou osobu uměl skvěle, tak proč to bylo tak těžké u ostatních? Vůbec se v tom necítil komfortně a měl pocit, že svými slovy jen všechno podělal. Alyanna naštěstí nebyla žádný puntíčkář, aby ho za to sjela. Uklidnilo ho to a už byl schopen podat normálně znějící větu. "Proč za smečku nebojovat se stylem, že?" Bylo pravdou, že na jeho srsti ještě trochu špíny zůstalo, jak předtím bahno stihlo zaschnout, ale vynahradil to postojem. Vypnul hruď a pozvedl hlavu, stejně tak ocas. "Hrdě."
Lov. Mireldis potvrdila, že ovce se tu opravdu vyskytuje. Chtěl jí nabídnout pomoc s naháněním, pak si ale uvědomil, že by to mohla brát jako nedůvěru. Někteří jedinci na to byli citliví, když si někdo myslel, že nedokážou zastávat svou funkci. "Kdybys potřebovala pomoc, vrať se, jinak budeme čekat na nějaké znamení," vyslovil nakonec. Nehrají si na hrdiny, že? Nebo možná jo, když primární misi už měli splněnou. Před Alyannou hrdinou být chtěl.
Oblačnost začínala kazit podmínky. Mlha, zatracená mlha. Jeden by si pomyslel, že lov vzdají, Rhaax zatím ale ani nehnul brvou. Hleděl někam bokem. Do nosu ho bil sladký pach. Jeho oči zaznamenaly něco velmi divného. První si myslel, že má přeludy, pak se ta věc objevila blíž. "A co znamená,-" nedokončil svá slova, protože barevná věc seschla a objevila se nová, "toto?" Věnoval zmatený pohled Alyanně a udělal pár kroků k rostlině. Ta také seschla a umřela. Zvedl hlavu a rozhlédl se. Dělo se to všude okolo. Byl si jistý, že to nebude přírodní jev - rozhodně za to někdo mohl. Magie by vysvětlovala hodně věcí. Jaký druh magie, to byla otázka. Někdo pravděpodobně vypil čirou energii, hrál si s možnostmi své moci nebo jen prostě chtěl být vtipný. No, Rhaaxin vtip nepochopil. Zamračeně hleděl kolem sebe, jak to kolem v sekundách rostlo, kvetlo a umíralo. Nejvíce pravděpodobnou odpovědí na otázku, co se dělo byli v jeho očích bohové. Celé to mohlo být naschvál, buď pro jejich pobavení nad reakcemi nebo... Pro větší věc. Možná se ostrovy bránily. Mohlo tohle nějak souviset s mrtvými zvířaty, jejichž těla před chvílí zahrabali? Mají mrtví duhovou krev, ze které rostou květiny? Zrovna ta myšlenka ho dost svrběla v hlavě a chtěl se vrátit k zvířatům z pláže, aby na to našel odpověď, než mu došlo, že to asi není potřeba. To by byla příliš velká konspirace, kdyby to souviselo. Opravdu - co je společného na mrtvých tělech zvířat a duhové kytce, která se doslova rodina a umírala před očima. Téměř to vypadalo, jakoby čas kolem nich byl zrychlený. Barevná květina sama o sobě by nebyla děsivá, kdyby se s ní nedělo to, co se s ní dělo. Vypadalo to jako error, nějaká chyba v matrixu. Skoro jako kdyby ta kytka neznala čas. Ten, kdo tohle způsobuje, musí být buď hodně mocný, ale špatný... Nebo šílený! Nebo právě ten bůh. Jak se přesvědčil, i bohové byli trochu šílení. Jestli měli své plány, věřil, že je uskuteční. Mohl mít své domněnky, ale jak se nedávno poučil, všechno mělo svůj důvod a tak začal přemýšlet i nad důvodem pro tento zvláštní jev.

<< Mělká pláž

"Chorobu?" To by musela být silná choroba, aby takhle zabila tolik zvířat. Neměla ale náhodou mořská zvířata jiné fungování těla? Neměl zdání, rybou nebyl. bez dostatku informací si mohl jen domýšlet. "Asi bude dobré i o tom uvědomit Aetase," zakončil to. Jestli to bylo něco nebezpečného, dozví se to. Smečka teď nepotřebovala další problémy. Nebo ano? Pomohla další výzva napravit předchozí chyby?
Byl čas se odebrat dál. Modrý plamínek se ze zad vlka opět přesunul na tlapku, když se vzdalovali od vody. Noc okouzlila i Rhaaxe, ale po chvíli dívání se na oblohu ho nepohyblivý obraz přestal zajímat a jeho pozornost se začala věnovat stopování. Bašta byla plná zvěře, jak bylo pro tuhle louku obvyklé - málo z pachů se však jevilo čerstvě. Jakoby zvířata opustila běžná místa. Ozvala se Alyanna, vedle které šel - a to, co řekla, mu jaksi nešlo do hlavy. Chválila mu náhrdelník. "Uh.. Děkuju," dostal ze sebe v rychlosti. Cítil, jak se mu v tvářích nahromadila krev. "Ty zuby a drápy jsem posbíral sám. Lebku mi darovali bohové," dodal, snažíc se myslet na něco jiného než na fakt, že před vlčicí zrudnul jako rajče. Nemohl jí právě teď ten kompliment oplatit, to by bylo příliš nápadné. Nebo mohl? "Ty máš... Krásnou srst!" NE NE NE NE, proč vůbec mluvíš, Rhaaxine, ty blbe, - "jak se ti povedlo ji umýt od toho bahna z Bažin, víš co. Myslím - jak dokážeš udržovat bílou srst bílou? Přísný!" Ve spěchu a zmatení ze sebe dostal první věc, která ho napadla, zatímco se neúspěšně snažil krotit ten nával paniky a horka v hlavě, co se dostavil. Nasadil úsměv. Proč se to muselo dít? Proč takhle hloupě reagoval?
"Srny!" Zpět do reality, šli lovit. "Ano, šlo by. Blíž jsem ale zachytil pach ovce, směrem k horám, srnu zatím nenalézám," konstatoval a ještě jednou zavětřil.

Mrtvol k zakopání tu bylo více. Víc než bylo jich. Alyanna ho ujistila, že na tom nemá podíl, což zahnalo jeho teorie bokem. Nedávaly smysl. Stejnak by rád zjistil, proč ta zvířata zemřela. Snad je omrzela slaná voda? Ať to mělo důvod jakýkoli, určitě to nebylo nic dobrého. Stejnak ho ale při pohledu na mrtvá zvířata tlačil jeho vlastní prázdný žaludek. "Co tohle způsobilo, to by mě zajímalo," uniklo mu z tlamu při pohledu na tu scénu. Byl ale čas se dát do práce, aby si konečně dali jídlo. Vlčice se chytily jeho nápadu a byl potěšen, když se dle jeho přání snažily těch mrtvol příliš nedotýkat. On bez magie trochu neměl možnost, ale i tak přiložil tlapu k dílu. Vyhledal si kus povrchu, kde už pod pískem byla zem, a v rychlosti, jakou mu jenom energie umožňovala, vykopal díru. Pak se vrátil pro velkého ležícího tvora, chytl ho do zubů za ploutvičku a dotáhnul do díry. Zakopat a pohřbeno! "Dobrá práce," prohlásil hrdě jak k sobě, tak ke své společnosti. Nenajedli se, ale aspoň se zbavili toho nepořádku. Z většiny, minimálně.
"Pojďme," vyrazil s poskokem za Aly. Těšil se na jídlo. A hvězdy nad oblohou byly také velmi dobrým společníkem.

>> Bašta