Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1. rodion
2. 1x s Aerrav
3. dinosauři/pravěk? o.o

Jméno vlka: Aerrav
Počet postů: 10
Postavení: sigma
Povýšení: -
Funkce: ráda bych chůvu, ale vlčata tu nejsou tak zatím nevím :D
Aktivita pro smečku: přišla na území a uklízí úkryt po povodni
Krátké shrnutí (i rychlohry):Aerrav se po povodních vrátila zpátky na území smečky do úkrytu, kde se socializovala s Camiyou a Alhou, nakonec se rozhodli něco poklidit. Poté vyšla před úkryt pozdravit nového člena Delphin
Smečková minihra:

Prosím vše na Rodyho, takže i zlatého vlka, děkuju za akci

Temný vlk je konečně po dlouhé cestě odpočat. Co jiného by mohl mít na práci, než si ulovit nějaký žvanec a pak… cvičit. Nejen své fyzické schopnosti, patrně je příliš slabý i psychicky. Vyjde ze skrýše a stopuje. Je zima, avšak spoustu živočichů i přes zimu si musí obstarávat jídlo na živobytí. Hledá ve sněhu jakékoliv známky po životě, no v zimě je to o dost složitější. Ve smečce si mohl Rodion se svými bratry a sestrami dovolit na mnohem větší kořist, která se nemusí schovávat ve stínech. Proto mu obstarávání jídla zabere takřka celý den.
Není toho moc, nějaký větší chlupatý býložravec, avšak dost, aby měl Rody z čeho žít. Zase zapadá slunce, den utekl jako voda, a to ani pořádně nezačal. Jakmile má žaludek plný a trochu odpočine uťapané tlapky, začne opět cvičit. Oheň, jeho magii, kterou mu tento podivný svět nadělil. Snaží se vytvářet různé ohnivé obrazce, biče, sám neví, co vlastně všechno může vytvořit…
Je rád sám. Sice některé části života jsou víc otravné, ale aspoň mu na nikom nezáleží. Na jazyku cítí pachuť zrady, jako by byla ze včera. Uběhla již delší doba a pár vlků Rodion mezitím potkal, většina však nevypadal důvěrně. Ushari, hodná vlčice… Všichni jsou hodní a chtějí pomoct, dokud nedojde na lámání chleba. Odfrkne si a proti skále pošle další ohnivou ránu. Většina zanikne ve sněhu, přesto se okolí o pár stupňů oteplí. Zesílil. Ale jen schopnostmi.
Samota je zároveň past. Sám, uvězněn ve svých myšlenkách, které se mu vrací v ozvěnách, násobí, přetváří, ničí… U srdce mu bublá dlouho nepojmenovaná zloba. Medituje, aby ji utišil.

snad nějaký kjut přívěšek

<-křišťálové jezero přes luka

Oheň krouží kolem Rodiona a postupně utichá. Magie není zadarmo, a i když vlk přímo nenamáhá svaly, nějakým jiným, úplně novým způsobem, mu to bere energii. Ale je to tak fascinující, ten oheň. Jde mu z kožíšku a zahřívá ho, neubližuje mu. Už doutná a téměř nehoří. Pomalu se blíží vysokým horám, ve kterých potkal Ushari. Vlčice, která ho zachránila topícího se ve vodě během povodně.
Raději zabrousí myšlenkami jinam, jelikož je mu nepříjemné na takové skutečnosti myslet. Je sám, na všechno sám. A jestli všechno sám nedokáže, zaslouží si zemřít… Utopit se, vykrvácet od zranění medvěda či cizích tesáků.
Půda se mu pod nohama zvedá a už si nějakou chvíli šlape vzhůru. Míjí zamrzlý vodopád, míjí hromadu sněhu a zaplouvá do malé jeskyňky, která je hůř vidět, jak je kolem všude napadaný sníh. Ušel dlouhou cestu, zima si bere svojí daň a používání magie, která dle očekávání zesílila, taky. Ukládá se a podřimuje.

Podřimování se promění v lehký spánek, což na otevřeném prostranství plné sněhu není úplně vončo. Rodion se naštěstí brzo probudí, jen co přestane cítit tlapky a bolí ho uši. No sakra, sakra. Vyskočí na nohy, snažíce se zahřát. Má neskutečně huňatý kožich, takže ta chvilka nebyla tak devastující. Ránu na zádech už téměř necítí. Což těžko říct, jestli je v tuto chvíli dobře či špatně, každopádně, dává se do pohybu.
Nejdřív to jde ztuha, avšak postupně se jeho tělem prolévá teplo. Jeden by řekl, že až nepřirozeně. Co to jen říkal Wu, na co se zaměřit a trénovat…? Rodion je živel ohně. Zima mu přece nemlže být, ani nemůže umrznout! Minimálně to si temný vlk myslí. Něco šeptá a u toho se soustředí, dokud kolem něj se nevytvoří plamen.
Oheň se kolem kroutí a ohřívá vzduch, sníh celkem rychle roztaje. Není to ale síla zadarmo, nezkušený kouzelník ještě neví, na co se zaměřit. Brzo tak oheň kolem něj pohasne, aby měl vůbec sílu dojít do úkrytu. Ten bude hledat již v známých horách

->Severní hory přes luka

Studený vítr se opře do kožichu i popáleného místa černého vlčka. Kdyby jen věděl, že kdyby svému plamenu uměl lépe poroučet, nepopálil se, ani by oheň na sobě sám nezažehnul. Vlk je však plný nenávisti a agrese, že to v něm prostě vře a jeho podvědomí přebírá nejen nad ním, ale i nad jeho ohnivou magii tu a tam kontrolu. Snad Wu měl pravdu a po snědení tlapiček nabude větší magické síly.
Moc nespí, spíš podřimuje, zády opřený do ledu, kde si chladí svá zranění. Za pár dní to asi už nepůjde ani poznat, že se mu něco stalo. Taky mu moc nejde usnout, pro spánek by musel asi zalézt na klidnější a nejlépe zastřešené místo, místo před ledovým jezerem. Když tady to vypadalo tak pěkně… Tep se mu pomalu zpomaluje a konečně začíná být zase příčetný. Nevidí jen rudou, ale i ostatní barvy. Ale ta událost ho bude žrát ještě hodně dlouho.

Tak jako každý rok i tuto zimu obchází území Moisu tajemná dušička. Ne každý ji zná, ne každý o ní slyšel. Je velmi nenápadná a nechce být viděna ani slyšena. Kráčí zasněženou krajinou v noci a hledá vlčí dušičky. Může je pozorovat i přes rok, ale dneska se k nim konečně přiblíží – pozor, jen když spí!
A proč že vůbec takto stíhá moisgriské vlky? Je to přeci Vlčíšek a jeho posláním je na Štědrý den obdarovat ty, kteří si to zaslouží. Vlčíšek ví přesně, co vlk potřebuje, a jelikož je kouzelný, nedělá mu problém z kapsy vytáhnout to nejpotřebnější.

Převod z účtu jednoho hráče
Z Aerrav na Rodiona: 14 mincí a 10 rubínů
Poplatek: (40*14+100)*0.05=33kšm
Takže od Aerrav odebrat 14 mincí, 10 rubínů a 33 kšm

Díky díky

Převedeno

->ovocný lesík přes luka

Rodion ještě chvíli kráčí, doufaje, že opravdu nikdo ho nestupuje. Ale široko daleko nikdo. Asi to zvládl. Teda, ve skutečnosti ani moc ne. Spočine před jezerem, které nyní skrývá svou vodu pod nánosem ledu. Ušlape si studenou zem kolem sebe a lehne si. Po chvíli se stočí na záda, aby tak dál mohl chladit zranění. Moc to nekrvácí, ale pár fleků na bílém sněhu se otiskne. Má z této nahořklé události podivnou pachuť v tlamě.
Zbabělec, zbabělec, že ty opravdu nezvládneš ublížit. Hájit svou osobu, hájit své zájmy. Silnější zvítězí, to je skutečně zákon Přírody, a jestli někdo dne prohrál, byl to on a jeho čest. Měl se bít, měl se bít klidně s celou smečkou v a ve rvačce klidně umřít. Tlapami si sáhne na uši, jako by si je chtěl zakrýt, aby neslyšel. Hučelo mu v nich zase. Neklid a doznívající adrenalin. Bolí ho všechno i to, co by nemělo. Možná ho spíš polí nitro. Zklamal sám sebe. Je taková nicka.
Musí být na sebe tvrdší. Musí udělat cokoliv, aby zesílil… Myšlenky ho nakonec ukolébají k lehkému spánku. Avšak v něj to žhne i nadále... Tak moc, že kolem sebe zvýší teplotu a tím rozpustí a částečně odpaří okolní sníh. Nu, aspoň není v úplném mrazu.

-> Most přes Les u most

Hřbet stále pálí, na okraji lesa si znovu nahrne všudepřítomný sníh. Je to příjemný pocit, trochu štiplavý, ale snad se to brzo zahojí. Tento den si asi zapamatuje. Něco se v něm láme. Vlci zde jsou tak… tak zvláštní. Pomáhají těm, kdo vypadá uboze, aniž by se dvakrát zeptali, jak to bylo ve skutečnosti. Ráj pro podvodníky a manipulátory. Vzpomene si na Ushari, která ho tenkrát zachránila při topení se. Taky to udělala, protože Rodion vypadal uboze.
Nechci být ubohý… Zní mu v hlavě. Nechci být slabý… Tlapky ho začínají pálit a hřbet se po chvíli cesty opět ozývá, ale už je to trošinku lepší. Nechci být ubohý. V jeho žílách, tepnách, nervech, všude se odráží tato myšlenka. Měl ji kousnout, měl ji zabít. Ale je slabý. Tak moc se snaží být tvrdý, ale je stejná padavka, jako ti dva, co se pokoušeli ho uzemnit.
Obchází neznámý les a naráží na nějaké zvláštní místo. Postarší vlk s krámkem. Copak asi nabízí? Vlk stočí své tlapy směrem k Wuovi. Neutrální vlk mu hned vysvětlil, co nabízí. Skoro jako na zavolanou! Rodion potřebuje větší sílu. Umí ovládat oheň a obchodník mu nabídl, že mu prodá jakési tlapky, které mu dodají sílu ohně. Kupuje a všechny je sní. Odchází, tentokrát najít úkryt, kde konečně může spočinout a nabrat síly, zhojit zranění.

->Křišťálové jezero přes Luka


nákup:
před obchodem: 190kšm, 9 rubínů (4 mince 2 mušle)
nákup: 5.,6.,7. lvl do magie ohně: 80+90+100=270
měním 8 rubínů na 80 kšm
stav po nákupu: 0kšm, 1 rubín (4 mince 2 mušle)
díky díky

Schváleno

->Hraniční pohoří přes Temný les

Ještě jak velmi bystře odchází, stále se od skal odráží vytí od vlčice. Jak běží, pomalu se mu vrací racionální myšlení a začíná mu docházet, že kdyby setrval na místě ještě chvíli, dost možná by se ona smečka, o které mluvili oba vlci, opravdu zjevila. A to, že jeden člen je slabý a vůbec, drzí a jen tak zapálí cizinci kožich. Šeptá nadávky v jeho řeči a a postupně zpomaluje krok. Je celkem unaven a záda ho pálí. Cestou ulehne do sněhu, aby si spáleninu i s menšími ranami, které obdržel od hnědého vlka, schladil a uklidnil kůži. A trochu i hlavu.
Je naštvaný stále. Na jednu stranu si vyčítá, že nakonec nic neudělal, na druhou stranu dostává obavy, že tatík té vlčice už nebude takový zajíček a možná si ho vystopuje. Musí pryč, nejdál od toho území. Je po boji unaven, i když ani jeden v vlků nedosahoval silou tolik, co Rodion, taky ho to něco stálo. A asi nakonec ani neudělil lekci. Sám je trochu padavka. Zraňovat a zabíjet. Jako důkaz své síly. Ale zabíjet takové slabochy, to nakonec je pod jeho úroveň.
Ale co to říká, ten hnědý ho pěkně urážel. Měl si raději došlápnout na něj, ne ho jen odhodit. Je slabý. Fyzicky zas tolik ne, ale mentálně ještě pořád jo.
Prochází po známém mostě, jako by se nechumelilo. Jako že už nechumelí, jen tu a tam spadne vločka.

-> ovocný lesík přes Les u mostu

A te to tu. Vlčice leží pod ním, Vlk skočí na něj a všichni jsou tak nějak na jedné hromadě. Dopad Zohara plnou vahou pěkně bolí, ale Rodion se ještě nenechá odradit. Tesáky se přibližují, vytí se láme mezi skalisky a rozhléhá do širokého okolí. Čas se vzpomaluje a černému vlkovi probleskne hlavou pár myšlenek. Vzpomínek. Silná smečka, která napadla tu jeho. Spoustu mrtvých, bez možností se bránit. Logika? Domluva? Žádna. Krev, déšť a oheň všude.
Je takový? Vlčice pod ním nemá šanci. Cítí její srdce. Stejně jako tíhu druhého vlka. Sic se o něco snaží a opravdu cítí stékající krev po jeho zádech, není dost silný na to, aby Rodiona vážně zranil. Byť už teď ví, že černý vlk pár dnů bude mít zranění na zádech.
Čelisti cvaknou.
Avšak do prázdna. Rudé oči žhnou, ale nic nekoušou. Nakonec, hnědý vlk má pravdu. Oba jsou to nějaké hardové panenky. Byť asi poznámek, kterými si kompenzují absenci síly, mají nadbytek, Rodion se stahuje. U toho nezapomene Zohara ze hřbetu setřást, na to má síly ještě dost. „Až budež miť dost sil, tak si tě najdu, držško,“ štěkne na Noru a zmizne ve tmě tmoucí.

->Most přes Temný les

//nu, nakonec žádné big zranění, nebojte, vážení

Jak se Rodion stáhl, vlčice hned využije příležitosti a odtáhne se z dosahu. Rodion se oklepe od sněhu, kterého nachytal do srsti během válení se a nespouští z vlčice oči. Ta couvá ke svému kamarádovi, co něco pořád říká. Jak se dá očekávat, Rodion stále nereaguje, aspoň ne slovně. Nějak necítí, že by oběma došlo, že slova v tuto chvíli opravdu nemají váhu.
A ani jeden necouvá. Asi holt teda bude po zlém. Silnější zvítězí, to je pravidlo přežití, přírody a i samotného Rodiona. Skáče po Noře. Už se nedrží zpět, což vlčice hned jistě pocítí. Doufám, budeš chránit i svou kamarádku, bleskne hlavou Rodymu, doufá, že Zohar bude reagovat víc než jen další kupou nadávek, teď ho nemá úplně šanci stoprocentně vykrýt a chce cítit tíhu jeho slov. Nora má poslední šanci na ústup, pak jí Rody kousne silněji a nebude to příjemné. A co dál se hnědým samcem? To možná bude ještě zábava.

//just to be clear, beru dovednosti podle procent, Rody má dohromady něco přes 110, Nora a Zohar dohromady 30