Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jsem si jist, že jednoho dne v životě si každý obyvatel ostrovů řekne: A co dál? Radost z uzavřené kapitoly v životě je skutečně krásná, ale pomíjivý pocit vyprchá jako pára nad kotlíkem. Kniha nekončí a bude psána o nás bez nás. Pokud skutečně existuje někdo tam vysoko nad námi - zdali tu knihu, náš odkaz světu, udržuje dobře? Zaznamenávají jen důležité momenty, nebo i data, myšlenky, zájmy, názory, známé a pokroky? Jsem jen postavou režiséra ve scénickém scénáři nebo skutečnou bytostí se svobodnou vůlí? Možná nikdy nebudu vědět.
A… Je to vlastně důležité, zda a kdo nad námi bdí?

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích - Ryba, Vino, Ořešák, Michael)

"Jaký byl tvůj domov?" Položil Ryba otázku na to, co tak Michael čeká od toho, co by se tak dal najít na onom takzvaném Moisu. Sám se nebál, že by s hledáním nepochodil, ale byla pravda, že mladík neměl velká očekávání, ambice ani nároky. To Michael se zdál být komplikovanější a jeho to velmi zajímalo, pokud byl ochoten vyprávět. Souhlasili, že se vydají lovit, což bylo znamení, že spolu ještě chvíli stráví, a to bral jako dobré znamení.
K vlčici se dostavili i další, a dva z nich je dokonce přišli kontaktovat. Hnědošedý a zvláštně krémový je přišli konfrontovat na vyhlídce nad krajem. Flekatý se zvědavě otočil a přivítal se zamáváním ocasu a svou plnou pozorností. "Zdravíčko, zdravíčko," usmál se na ně a pokýval hlavou. Byl to návyk, co měl díky klobouku, který bohužel při příchodu na ostrovy ztratil. Kdepak mu asi byl konec? No, jestli byla všude potopa a on se prohnal mořem, byla malá pravděpodobnost, že by ho kdy ještě našel. Už se s tím smířil, leč vzpomínky samozřejmě stále nemizely. Ochotně si poslechl rady všech. "Je to pech. Vždycky jsem si myslel, že až po nás přijde potopa," pokusil se trochu rozvolnit atmosféru, než se také chytl informací. "Vy musíte být místní! Tož máme štěstí. Já jsem tam na severu byl, ale ještě než začalo takhle zle pršet. Existuje tam bezpečnější cesta než přes ten starý most? A děje se tu často, že voda stoupne tak vysoko, aby zaplavila i celé ostrovy?" Vypadalo to, že měl konečně pořádnou šanci získat informace. Přes svou dobrosrdečnost neviděl, že řeč dvou neznámých vlků je spíše... Snahou je odehnat. "Protože jestli jo, možná je čas stavět lodě." Potkali až příliš vlků, než aby to mohli všichni přežít, kdyby vážně potopa dosáhla takových rozměrů. Jako znalec ryb, vod a moří však Ryba zásadně pochyboval, že bylo vůbec možné, aby se moře zvedla tak razantně. A nebylo by třeba, aby pršelo třeba čtyřicet dní, aby to mělo na kraj takový efekt? Tohle celé nedávalo smysl! Do jaké to zvláštní krajiny se to dostal.
No, jeho společník vypadal, že je na odchodu, a mladík ho hodlal následovat. "Mně říkají Ryba. Rád jsem vás potkal... Pánové. Hodně štěstí v tomto počasí a děkujeme za radu." Chtěl je oslovit jménem, ale uvědomil si, že Vinův společník se nepředstavil. No, Ryba jim stejně věnoval úsměv, než se bezstarostně rozklusal za Michaelem. Šli teda na lov? Jak se dozvěděl, stříbrný společník jim nevěřil snad ani nos mezi očima. "Možná mají vlastní bezpečné místo, kam už se nevejdeme," snažil se to odůvodnit, ale když o tom tak mluvili, také nad tím přemýšlel. A nedošel... K ničemu. Poradili jim, a Ryba věřil, že to byla rada upřímná.

>> Ostříží zrak

<< Němé údolí

"Ach tak," pokýval hlavou chápavě. On to tak neměl, respektive to skutečně neřešil. Většinu těla měl světlé barvy, a na té špínu šlo snadno vidět, ale musel přiznat, že mozaikované hnědé špínu v kožichu přijímaly za svou mnohem lépe, než jiní. On si na tom asi potrpí. Litoval - to musel být těžký život. Samotář Ryba rozhodně nebyl, a asi to bylo vidět i na jeho počínání. Kráčel vstříc neznámu klidně, uvolněně a s úsměvem a živoucí jiskrou v očích. Zcela očividně by nečekal a snad se ani nebránil útoku. "To fakt ne. Žil jsem ve smečce, než jsem se dostal sem, na pobřeží." Byl společností pečený vařený. "Asi tě nepotěším. Zdejší říkali, že odtud nejspíš cesty prostě není." A říkali to ještě dramatičtějšími slovy, ale on nechtěl citovat a třeba uvádět svého společníka do rozpaků. Nebo k frustraci. Sám nevypadal, že ho to trápí. "Jestli jsme ale už oba potkali nějaké vlky, určitě se tu nějaký domov najde." On si rozhodně místo k bydlení hodlal zařídit. Nejlépe smečku.
Kráčeli horami a potkali jakousi vlčici. Ryba se na ni zvědavě podíval a radostně pozdravil. Vidíte, mnoho vlků tu žilo! Musely tu být smečky, i když ještě s žádnou neměl čest. Zaujal ho monotón, kterým neznámá mluvila, ale úsměv mu to z tváře nesmylo. "Vypadá jako... Pampeliška. Zajímavé, díky." Náhodnou informaci přijal s vděkem. "Víte, že existuje ryba, co se tváří jako kapr, ale je dravá? Říká se jí bolen." Rozhodl se stejnou laskavost oplatit poněkud... Náhodným faktem. Neměl teď na mysli lepší a zrovna přemýšlel nad zoubky piraní i nad snídaní, takže se to zkloubilo.
"Co je divného na zájmu?" Zeptal se Michaela poměrně pobaveně. Nebo snad narážel na tón? I on se podíval na moře před sebou, a úsměv mu poklesl. Tohle se nelíbilo ani jemu. "Možná je vhodná chvíle sehnat něco k snědku," konstatoval.

Komentář o sychravém počasí mu stačil jako potvrzení, že jeho nový společník dýchá a má se k životu. Napadaly ho otázky na původ toho, že se přitopil, ale nahlas je nevyřkl. Však to bylo pochopitelné, jak se do vody dostal, pocítil, že asi nemá nutkání to řešit. Přítomnost byla nejdůležitější, konec konců. "Jó, taky bych ocenil víc tepla a méně deště," chápavě pokýval hlavou. Znovu se podíval na jezero. Nebýt záplav, uměl si představit, že je průzračné a bohaté na kořist. Možná sem někdy zajde lovit, až se počasí uklidní. Jestli. Věřil, že se tak stane, ale on s tím beztak nic nezmůže. Na vlkovo představení s úsměvem přikývl. Vážně nebyl vlkem formalit, slušňácké fráze mu moc neříkaly. Michael. Hmm. Micha... Míša! Už měl pro vlka přezdívku, ale rozhodl se jí radši nahlas nevyslovit. Vlk nepůsobil jako humorník, co by to byl schopen přijmout s nadsázkou.
"Jedna vlčice mi řekla, že většinu vlků, co sem přijdou, vymylo moře. Já jsem taky skončil na břehu na severu, za mostem." Netušil, jestli je tady zasněžených území víc, ale skoro si myslel, že ne. Electra nebyla konkrétní s tím, kde se vzala ona. "Tvoje poprvé?" Optal se na jeho zkušenosti s dešti a monzuny s pokorou. Tento pán aspoň znal slovo monzun, to bylo plus. Ryba byl navyklý užívat nejrůznější hovorové i cizokrajné výrazy, že to nejednoho překvapilo. Nevypadal, že ho vůbec zajímá, že byl ohozen blátem. Sám byl nerovnoměrně špinavý a rozcuchaný, jak vodu vyklepal a teď mu zase máčela jemnou srst. "Jasně. Hledal jsem společnost," přiznal své úmysly a přijal u toho pozvání k procházce. Stav moře ho až tak nezajímal, ale mířili do hor, které ještě neznal, takže byl rád, že pozná další kousek zdejšího světa. Jak to tu asi bylo velké? Tuhle otázku už si pro sebe nenechal. "Tys tady dlouho? Na ostrovech, daleko od domova?" Kdyby byl zdejší, dávno se ptá. Teď ale potřeboval zjistit, co ví. Leč Rybovi ke spokojenosti stačilo tlachání o počasí, dávat si kusy zdejšího příběhu a situace bylo jako skládat puzzle. Každý něco věděl, i když třeba jen maličko.

>> Furijské hory

Cítil pod tlapami i proudy, kterých si předtím nemohl všimnout, a taky z nich nebyl nadšený, protože musel zapojit sílu. Teď byl vcelku rád za návštěvu Mistra - měl pocit, že i přes počasí a zátěž se teď rval s proudem obstojněji. Nedosáhli dna a břehu sice v místě, kde to plánoval, ale dosáhli ho, a to bylo nejdůležitější. I vysoký mladík se na pevné půdě natáhl a chvíli oddechoval, snažíc se uklidnit závodící srdíčko. Tohle byla makačka. Možná byl zvyklý na plavání i plavání se zátěží, ještě nedávno učil vlčata plavat., ale dospělý statný vlk byl jiná liga. A teď hlavní otázka - uspěl v záchraně? Otočil hlavou na statného světlého vlka. Určitě byl živý, dýchal. "Jsi v cajku, příteli?" Optal se ho, když slyšel poděkování. Nezranil se? Ryba se jeho gest nebál - topit se bylo náročné, důvodů ke vzteku, strachu i obav bylo kolem vody dost. Vlk se zvedl a chlapec se na něj podíval, když se optal. "Ryba," odpověděl bezstarostně, "jmenuju se Ryba." No nemluvilo to za vše?
Zvedl se na nohy s manévrem - první se otočil na záda, protáhl si své dlouhé nohy k obloze a pak se teprve převalil dál od šedého a vyšvihl se na nohy jako kůň po bahenní koupeli. I on se oklepal, vesele mávnul ocasem a upřel zraky na svého společníka. "Kdepak," zavrtěl hlavou. "Jsem tu sotva den. Krásné počasí, že? Ale vím, že jsme na ostrovech a že se jim řejká Mois." Zmínku počasí vyslovil s nadsázkou. Byl snad i tohle nováček, že se ptal na místní? Ryba měl ohledně něj dobrý pocit. Kecl si na zadek, aby ještě nabral nějaké síly. "Kde ses tu vzal ty?" Navázal otázkou.

× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

<< Severní hory

Studené osvěžení ho donutilo mít oči po zbytek nezávazného vandru otevřené.
Sice se stále kochal okolím, protože hory tu byly skutečně krásné i za deště, ale cestu si vybíral zodpovědněji. Už se smířil s tím, že déšť jen tak nepřestane, a klusal stálým tempem vpřed. Snad někde i to stéblo trávy utrhl, aby mu teď trčelo z tlamy a on mohl říkat, že je skutečném chillu. Dostal své potřeby a touhy do jakéhosi útlumu, který mu dovolil si situaci vyložit jako klidnou, i když v lesích a údolích zuřily divoké vody. Co bychom se namáhali strachováním?
A do jednoho takového údolí se svažovala jeho cesta. Při sestupu si flekatý mladík všiml, že kdosi už na tomto místě je. Neznal původní velikost tohoto jezera, ale hádal, že i toto mělo hladinu o pár coulů vyšší, stejně jako všechny toky a jezera, co už potkal. Ryba byl přes toto znalec - musel, když chtěl správně konat své povolání. Už sešel dolů a s ocasem pokojně mávajícím za sebou mířil k cizinci. Vtu ho trklo, že neví, kam se poděl. V jednu chvíli byl tam u- Voda. "Panenko skákavá!" Vyjekl Ryba, když o mžik okamžiku později uviděl vlka zápolit s vodou. Ani on nebyl daleko od vody a pamatoval na zlaté pravidlo nelez do vod, které neznáš, ale musel tomu nebožákovi pomoct! Okamžitě vlezl do mělké vody, hmatem prozkoumal její podloží a téměř se do ní položil, aby prozkoumal proudy. Pak se zase stáhnul na břeh a popoběhl k jinému vlezu, zatímco průběžně kontroloval stav světlého plavce, hlavně jestli to zvládal sám či potřeboval pomoc.
Vysoký vlček skočil do vody a mířil ke svému cíli s grácií ostříleného plavce. Trochu vyčkával na moment, než se světlý vlk plaváním vyčerpá, snad i trochu přitopí. Aby tolik nekopal - a aby se Ryba nestal cizí Noemovou archou, že. Až pak ho čapl za kůži na krku a vyplul i s ním ke břehu.

× Zahuč do vody

<< Vyhlídka

Déšť se stále neklidnil, ale Ryba si všiml, že kraj už zahalilo nějaké to šedavé světlo úsvitu. Mířil k horám a sledoval nebe a mraky na něm, které nekončily. Z Vyhlídky viděl rozvodněná místa, takže uznal, že vysoko to bude bezpečnější. Přemýšlel, zda někde okolo skončili i jeho sourozenci. Jak se to vůbec stalo, že se rozdělili? Ne, špatná otázka, protože Ryba býval často sám - jak se stalo, že se ocitl tady, a oni ne? Nebo je ještě nenašel? Nebo někde spolu chillovali v jeskyni v teple a pomysleli si, že jejich bratr jen v klídečku někde rybaří? Nikdy s deštěm neměl problém.
Jak tak přemýšlel, kráčel po vyšlapané stezce horami a sem tam hamtnul přímo do louže či promočené půdy, která se pod ním prohnula. Špínu neřešil, a vlastně neřešil ani přesný kurz své cesty, protože se rozhlížel po skalách, zda neuvidí dobré útočiště. A byl u toho šlápnout do další prosté louže, když náhle nedošlápl a zahučel mnohem hlouběji, než si myslel. Dno nebylo až tak hluboko, ale tím překvapením se Ryba velmi komicky vykoupal. I hlavu na chvíli ponořil! No, probudilo ho to k realitě. Vylezl, oklepal se a běžel dál. Nezahlédl žádná vhodná loviště, ba ani společnost. Kdyby nepršelo, už by jistě dávno našel někoho k rozhovoru.

>> Němé údolí

//Mlžná džungle přes Les u Mostu

Džungle měla silnější kryt proti dešti a hustší porost a bylo to poznat. V lese u mostu cítil Ryba pod svými tlapkami půdu mnohem měkčí a nestabilnější. Začínal se obávat i toho, že by se stromy vyvrátily. To už lepší být daleko jinde! V lese si tedy Ryba užil drobnou přestávku na jedné ze skal, užil si částečného krytu nad hlavami a pak zamířil zpátky na jih. Tam chtěl kráčit původně. Sice věřil Electře a Illyrianovi, že toto jsou ostrovy a asi domů nedojde, ale... Možná nechtěl věřit. Možná čekal, kdy u pobřeží rozpozná známé lesy a kopce a pláže a skály, kdy se před ním objeví domov.
Vylezl z lesa a zamířil vzhůru. Možná byla nanic viditelnost, ale aspoň už se pomalu začínalo rozednívat. Vyškrábal se na kopeček a zjistil, že kdesi pod ním je jezero. Jak krásné muselo bez rozvodnění být, ach! A určitě v něm žily ryby. Fakt bych si dal. Rozhlédl se i přes moře a zjistil, že první ostrov za obrysy hor se skutečně táhne dál a dál k východu. Na jih viděl ony hory, a tak vykročil jejich směrem se sladkou vidinou, že tam najde úkryt. A možná i nějakou tu říčku s potravou.

>> Severní hory

× Zamiř do bezpečí

<< Svatyně

Ze Svatyně se odporoučel unaven a demotivován že musel bojovat, ale ve výsledku vcelku šťasten. Cítil se silněji a přestože potřeboval odpočinek, opustil Mistra s vděkem v tváři. V budově nepršelo, a aspoň to pomohlo jeho náladičce. Déšť příjemně zchladil pálící svaly. Povšiml si, že džungle se snadno plní loužemi a čím dál tím častěji do nějaké musel šlápnout. Zatopí se to tu snad taky, jak viděl u blízkých ostrovů? Nečekal by to, takovéhle porosty obvykle uměly nasávat vodu.
Jak tak kráčel džunglí, snažil se vymotat a hledat nějaké bezpečí, narazil na pachovou značku. Nebyla zřetelná, protože déšť smýval, ale nějaký náznak cítil. Byli v okolí vlci? Ryba by tu značku následoval, kdyby nezahlédl cosi dlouhého a velkého v koruně nad sebou. Radši se urychleně poroučel pryč.
Zamířil zpátky do uż tak známého lesa ve vidině toho, že se ještě na chvíli skryje přes silou deště pod stromy. Pamatoval louku - z ní viděl další směry, kudy se vydat. Hory, hlavně. V těch by se mohla najít nějaká voděodolná skrýš, ne? Musel nad svou cestou nezvykle přemýšlet, když chtěl zůstat naživu, a to ho vcelku obtěžovalo. Co by udělalo radost? Možná by se mohl pokusit rybařit, tím by se i zasytil. Jen na to najít dobrý tok...

>> Na Vyhlídce přes Les u Mostu

SVATYNĚ | 7 mincí -> +56%
Síla: 1/30 | +9%
Vytrvalost: 1/47 | +12%
Rychlost: 2/56 | +18%
Schopnost lovu: 3/83 | +17%

<< Luka přes Mlžnou džungli

Mladík po neúspěšném honu na suché místo zamířil zpátky do džungle, kde mu paměť připomínala, že viděl jakousi kamennou strukturu. Po nějakém hledání ji skutečně našel a užasle si ji prohlížel, než se oklepal a rychle spěchal pod střechu chvíli se sušit u první pochodně. Byl obvykle naprosto slepý k tajemným atmosférám, skoro jako k přetvářce vlků, ale toto místo ho oslovilo a zanedlouho kráčel skrz chodbu do jakési místnosti. S úsměvem pozdravil vlka, který čekal uprostřed, ale nedoslechl se odpovědi. K čemu to tu tak sloužilo? Brzy se to dozvěděl, když ho Mistr ochotně ho vzal trénovat. Ryba ze zvědavosti měl zájem o všechno, a tak následoval.

> Schopnost lovu
Když vstoupili do druhé místnosti, neskrýval vyděšení, když se mu pod nohama objevil dočista jiný substrát. Vždyť on se ocitl v lese, který neznal. Zmateně pohlédl na Mistra a zjistil svou misi - má lovit. To byl jeho obor! Nadšeně si říkal, že přinese nějakou rybu, ale ani po desítce minut nenarazil na vodní tok, který by vypadal živě. Zato zaznamenal jiné pachy. Fretka! Ne- lasice. Obezřetně kráčel proti větru, když ji lokalizoval, a jak ji spatřil, se sbíhajícími slinami se správně umístil a pak teprve se jí vrhl po krku. Musel trochu šašit, protože malá šelma mu podběhla pod nohama, ale v závěru hrdinným skokem, kvůli kterému skončil v křoví, se mu přecijen podařilo. S nějakým houštím na hlavě vykoukl zpoza keře i s mladou lasicí v tlamě a vypadal vesele. Možná očekával pochvalu.
> Rychlost
Čekal, že se třeba pro další aktivitu vydají z lesa, ale místnost problikla na novou lokaci automaticky. Ryba už si zvykal. Připravil se, když Mistr naznačil závod, i když to bral jen jako přátelskou hru. Rozběhl se za ním přes louku a údolí porostlé borovicemi. Připomínaly mu domov. Pro domov! Přidal na tempu, a ačkoli starého a překvapivě ve formě vlka nepředběhl, aspoň trochu udělal dojem. Ne, že by byl Ryba ve formě vůbec nějak, ale staříka velmi obdivoval.
> Vytrvalost
Stejným způsobem jako předtím se teď přesunuli do skal. Mladík se první rozhlédl, protože hnědavého vlka neviděl, a ke svému zhrození ho pak našel kdesi nad sebou na skále. Měl vylézt na ním. Bylo mu z toho úplně unaveně! Hluboce se nadechl, aby si dodal odvahy, a pomalu se začal hrabat nahoru. Možná tu nepršelo, ale tlapkami stejně občas posílal k zemi nějaké ty kamínky. Musel se přemáhat, aby vytrval a vylezl až na vrchol skály, kam už se mezitím Mistr dostal. Určitě mu to trvalo tak minutu! Jak dlouho jemu? Měl pocit, že na něj museli čekat tak hodinu. Kdo ale ví, jak tu plyne čas? Úkol zvládl, ale přestávalo se mu to líbit, a na Mistra se trpce usmál.
> Síla
Teď se místnost přeměnila do své původní podoby. Ryba zamrkal, protože tušil, že zkouška jeho fyzických vlastností ještě není u konce. Proč ne další prostředí. Zatvářil se zmateně, když se Mistr postavil do bojovné pozice. Co měl dělat?? Vždyť on neuměl ani coulem bojovat! Svou nervozitu dal znát a Mistr proto zklidnil a popošel blíž, než se pomaleji po Rybovi vrhnul. Mladík uhýbal, ale rychle byl svalen na zem a mizerně se snažil odtáhnout od svého soka. Toto byla jeho slabina a věděl to - a to zřejmě i Mistr, který ho ještě chvíli trpělivě a téměř slepě k jeho opakovaným chybám trénoval. Ryba se snažil, ale nakonec se stejně vzdal s tím, že už necítí sílu ve svalech a že by si radši šel dopřát svačinu.

Mistrovi ale za jeho služby slušně poděkoval. Mimo únavy se cítil lépe - jakoby ho stařík nakopl k tomu zase skutečně cíleně vandrovat, ne bezduše bloudit. Tohle bylo posvátné místo a dodalo mu síly. A znovu si uvědomil své cíle: chce najít suché místo, dobrou společnost a zdroj ryb.

>> Mlžná džungle

Schváleno

× Vydej se hledat bezpečné místo (5/5)

<< Ovocný lesík

Klusal i s myší v tlamě. Z krve kořisti se mu sbíhaly sliny, a nedokázal čekat déle, když viděl, že ho tlapy vedou přes louku a na ní jen těžko najde úkryt. Proto se zastavil a kořist, kterou hodlal schovat na jindy, až bude mít větší hlad... Prostě snědl. Odrbal z ubohého úlovku první poslední a trochu v mysli smutnil, že to nebyla namísto staré myši bez chuti lahodná ryba. Měl se ale pokoušet o rybaření v tomto počasí?
S úkrytem to nevypadalo nadějně. Ryba se vydal hledat bezpečné místo, ale hledal už dlouho a... Nenašel. Nic nevyhovovalo jeho obrazu a nebyla vhodná část dne, aby se zastavil s mokrým kožichem. Ještě nastydne! Teď toužil po vlčí společnosti více než po čemkoli jiném. Milá konverzace by ho rozhodně zahřála, aspoň u srdíčka! Vzpomněl si ale, že v tom hustém lese, v džungli, viděl cosi kamenného. Co když to byla skála? Ve skalách bývaly jeskyně. Tady na volném prostranství určitě čekat nebude. Neměl lepší nápad, a tak zamířil zpět tam. Doufal ve své štěstí nebo aspoň vlčí společnost, co by nebyla tak podivná jako Illyrian.

>> Svatyně přes Džungli

× Vydej se hledat bezpečné místo (4/5)
× Ulov si na horší časy

Vymotal se z Mlžné džungle ve chvíli, kdy už cítil, že se pomalu blíží ráno, protože se ochlazovalo. Před úsvitem je vždycky největší zima. A zimu vážně neměl rád! Kam se to dostal, proč mu tenhle takzvaný Mois dával tak zabrat? Všiml si taky toho, že už déle nikoho nepotkal. Byli všichni moudřejší a všímavější jak on a nalezli úkryt? Asi se musel víc snažit. Právě chlad ho ale donutil nezastavit. Pohybem se udrží v teple.
Dorazil do lesíka, jehož stromy mu připadaly zvláštní. Ze zvědavosti olízl plody na zemi, ale zkvašený odér mu moc nevoněl a šel dál. Určitě to byla možnost, kdyby fakt potřeboval nějaké jídlo, ale zatím byl ještě docela zasycený tím macatým lososem, co ulovil ve společnosti Odeliah. Měl ale štěstí na další kořist a příležitosti na maso se neodmítají. Narazil na nějakou chabou starou myš, co nejspíš jako konzervativec odmítla opustit svou díru a teď postávala kolem a nevěděla, co má dělat, protože z jeho obydlí byla louže. Ryba to sledoval zpoza keře a skoro uvažoval, zda by tu chudou myš neměl vzít pod svá křídla, ale jediný pohled na nebe mu stačil k tomu, aby se uvědomil, že sílu možná vážně bude potřebovat. I svačinka mohla udělat dost! Přiblížil se tedy a pak hbitými skoky vyrazil. Myš se dala na útěk, ale rybář se nedal. Toto bylo vlastně skoro jeho prostředí, když tak pršelo, ne? Voda. Myš skutečně ulovil a ne že by byl spokojen, ale bylo to lepší než nic. Čas kráčet dál. Aspoň najít místo vhodné odpočinku.

>> Luka

× Vydej se hledat bezpečné místo (3/5)

<< Tajné ostrovy přes Les u Mostu

Tak si to znovu hravě proběhl lesem. Nemělo cenu řešit, že byl zabahněný, protože voda byla všude, bylo chladno a bahno se mu vytrvale vsakovalo až ke kůži. Co by to řešil? Jen si trpělivě povzdechl a koukal se na cestu, aby nikde nezakopl a nezabahnil si aspoň to málo bílé srsti, co ještě nebylo tknuto špínou.
A tak dorazil do džungle. Zamířil dovnitř ve víře, že tam najde dobrý úkryt, ale když ho do tváře udeřila vlna vlhkosti, začínal si to rozmýšlet. Kráčel po vyšlapané stezce, ale byla velmi kluzká, a tak trochu uhnul z kurzu. Špatné rozhodnutí - brzy zjistil, že zdejší terén se skutečně dá nazývat těžkým. Spadlé stromy porostlé různým rostlinstvem, epifyty nad hlavou, kořeny natahující se jak pavoučí sítě, různé kopečky a záhyby... Ryba chvíli hleděl na ptáky schovávající se v puklině stromu, ale sám pokračoval dál. Na chvíli se zastavil pod jedním obrovským listem, ale sezení mu jen přinášelo zimu. Musí se hýbat. Musí najít lepší úkryt! Co když tady padají stromy? Vytěžil z tohoto výletu ale i něco dalšího - viděl cosi kamenného v dálce mezi stromy a taky si všiml, že zdejší liány by mohly být použitelné na sítě. Jelikož se tu nechtěl zdržovat déle, šel dál, rovnou za nosem. A tou nejlepší cestou. Neměl vůbec špatný orientační smysl, a tak cestu ven našel.

>> Ovocný lesík

× Vydej se hledat bezpečné místo (2/5)
× Projdi se po zatopeném území
× Pokus se plavat

<< Les u Mostu

Electra také nebyla zdejší, jak potvrdila, a on jen pokýval. Chtěl se zeptat, jak se jí tu tedy zatím žije, ale to mohl posuzovat i z jejího optimistického přístupu. Ještě chvíli klábosili, než se jejich cesty měly rozdělit. Na jak dlouho asi? "Tak to tady asi bude muset být mým domým domovem," řekl. Nezněl nad tím vůbec znepokojeně - jestli to mělo všechno co domov, nemohl si stěžovat. Chyběli mu sourozenci, ale měl stále svůj elán. "Tak teda naviděnou. Ať tě nesmete potopa, šťastnou cestu!" Popřál ještě své společnici, než si tlapkou mávl k hlavě. V polovině toho pohybu zastavil, protože si uvědomil, že nemá klobouk, který by si mohl urovnat. Mávl nad tím ocasem a pokračoval ve vandrování.
Jeho kožich rychle zase namokl, ale pochodoval dál. Mírný kopeček a pak mu zraky padly na místo, které bez deště muselo být tak krásné. Skoro mu to připomínalo domov. Rozhodl se jít prozkoumat, zda tu jsou nějací vlci - našel ale jen stopy vedoucí směrem, ze kterého teď přišel. Chtěl vidět břeh zblízka, a tak šel blíž a blíž... Až mu podklouzla tlapa a on se vyráchal ve vodě, jak se dno náhle snížilo. Udělal pár temp, zjistil přitom že voda je skutečně slaná, a pak se zase vytáhl na břeh unavený jak vepř před umřením. Hm. Jídlo. Nejenže teď věděl, že vyhledat si bezpečný úkryt je velmi důležité, hodlal se pokusit i něco ulovit. Pochyboval, že rybolov bude jednoduchý v proudech, ale co třeba v potocích, co vznikly jen kvůli dešti? Pokýval nad svým plánem. Otřepal se, aby nešel s tak těžkým kožichem, a pokračoval dál. Teď už si držel odstup od vody.

>> Mlžná džungle přes Les

x Vydej se hledat bezpečné místo (1/5)

Nejspíš neměl co soudit, že by si někdo vybrat jméno Princezna, na druhou stranu... On si své jméno nevybral, nějak v něm vyrostl. Povýšenost u něj neměla sympatie, i když tato byla nevinná a hádal že humorná, no zůstal se jen zůstal usmívat. "Ostrovy?" Zopakoval mimoděk. To bylo překvapení. Určitě ty ostrovy musely být velké, když neviděl z jednoho konec na druhý. Znal ze svého života u moře jen ostrovy menší, o pouštích taky jen slyšel. Na chvíli se zamyslel. "Mois. Tak to jsem určitě nikdy neslyšel. No a jak se tu žije? Stellská smečka je tady nebo ne?" Věděl že ne, když předtím zmiňovali, že potkali místní narozené zde, ale doufal, že ji to třeba přivede na mluvení o sobě nebo zdejších smečkách. Fakt, že se nenacházel blízko domova totiž znamenal, že bude lepší se usadit. Najít si permanentní úkryt.
Řeč o Illyrianovi ho přivedla k nevyřčené otázce, zda je ten vlk tak netrpělivý právě protože je bezďák a nemá pevnou střechu nad hlavou. "Společník do nepohody? Takoví se určitě na neznámém místě hodí," shrnul její vyložení vztahu s jejím společníkem a usmál se. Vzpomínal na Mloka a Lachtana - ti dostávali z problémů jeho, kdysi. Ne, že by jich mnoho měl. Rozhodně to nebyly problémy tak škodné jako zbytečné ubližování. "Jestli si ale tady muset najít domov nový, věřím, že také může být krásný. Mně k spokojenosti stačí málo - úkryt, jídlo a dobrá společnost. Za čim světem putuješ ty?" Samozřejmě i jeho skutečně zajímala jeho společnice. Zdála se být svá, a to on měl rád, když se vlci nebáli vyjadřovat své nitro, dokud to nebylo konfliktní.
Pokýval hlavou. "No, zažil jsem monzunové deště. Ne takové jako mistři z Kmene, ale jeden, to jó. Do paměti se mi zapsal, pršelo asi devět dnů v kuse!" My na to ale byli připravení. Jde se vyvarovat problémům záplav, když je jeden na správném místě a ví to dopředu." Mohli jen doufat, že tady se záplavy konat nebudou, ale už jen že to řekla ho přinutilo se smířit s tím, že je to reálná možnost. Kam by zamířil pak? On se s ní zrovna aktivně pod sprchu na kraji jejich úkrytu nehrnul, ale uvědomoval si, že stejně bude muset ven. Najít bezpečí, najít jídlo. Hm, budou tu i v dešti ryby lovitelné? "Pánečku, tak to mu přeju hezké zotavení," zareagoval na zprávu o tom, že rudý vlk je vlastně kripl. Vypadalo to, že se oba shodli, že se jde dál - když ale Electra navrhla plán a Ryba pochopil, že míří zpátky na sever, došlo mu, že to nemá po cestě. A hledat opět společnost Illyriana, když očividně nechtěl s Rybou mít nic společného? Mladíka to nerajcovalo, nechtěl se vměšovat. "Myslim že tvůj společník mě neměl zrovna v oblibě a já mu nechci dělat špatný den. Vandroval jsem na jih, takže asi budu pokračovat tim směrem. A opravdu se mi nechce znovu přes ten Most." Tomu se zasmál, doufajíc, že to vlčice pochopí. Furt pršelo a on nechtěl riskovat, že spadne dolů. "Seš příjemná společnost, Electro. Doufám, že se ještě potkáme?" Zamával ocasem, než se zastavil. Doprovodil ji k první cestě, ale teď se hodlal otočit a jít svou cestou. Tak sayonara!

>> Tajemné ostrovy