Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< hraniční pohoří (přes kvetoucí louku)

Tak dobrá, duha byla jen prostě ozdobička na nebíčku, co ho nemusela nijak zajímat. Nechtěl se v životě věnovat věcem, co mu nic nepřinesou a tím duha byla. Bylo to možná pro jeho vlčecí oči pěkné, avšak z toho brzy vyroste. Bude to přece silný jedinec, ne žádný sluníčkový obdivovatel duh! Z hor jejich cesty následovaly přes louku a následně k zátoce, kde se nacházel jejich úkryt. Teda, snad ještě existoval aspoňm nějakým způsobem, že šel opravit. Přijít o něj kvůli téhle pitomé velké vodě...no. Jako jasný, pořád mohli vytvořit jiný, nebo ho někomu ukrást, avšak v tomhle se narodili, měl pro ně nějakou cenu. I když v konečném výsledku na tom třeba zas tolik nezáleželo. Bude už jedno, kde se jim bude pohodlně spát a žít, no ne? Tady dole byly hlavně škody vidět logicky víc a no...zničená to příroda. Avšak usoudil, že se dokázala vzpamatovat už z horších věcí. Radši se vydal za ostatními do úkrytu, zjistit jeho stav. Však hlavně proto sem šli, ne? A ne litovat přírody. Jo, nebylo to hezké, ale občas to tak chodilo. Musel se s tím každý smířit.

>> úkryt

× Odhal následky potop

<< prokleté jezero (přes temný les)

Takže duha, jaký to zajímavý úkaz. „A ta duha...je k něčemu?“ zeptal se taky, jestli by jí měli věnovat víc pozornosti, nebo šlo prostě o nějakou přírodní ozdobu, nebo jak to říct. Proč totiž zahazovat něco, co by mohlo být jakýmkoli způsobem užitečné? Vylezli do nejbližších hor a vyskytl se jim pohled na stav krajiny okolo. V lese bylo mnoho vyvracených stromů, louka byla promočená a plná bahna a dalšího bordelu. Zanechalo to tu pekelnou spoušť a těžko říct, kdy se krajina vzpamatuje. Před zimou to už rozhodně nestihne... anebo jí právě ta zima poskytne dostatek času se vzpamatovat. „Já si myslím, že hodně řeknou jeho reakce a mimika těla. A taky schopnosti,“ uvažoval nahlas. Pokud byl někdo fakt všímavý, všiml si ledacos. A on takový chtěl být, proskenovat vlka skrz na skrz jen za pár minut! Jako budoucí alfa to musel umět, že? Nemohl přijmout do Společenstva nějakou neschopnou kouli chlupů! Následně pokračovala jejich cesta do úkrytu. Jo, asi by sám nerad uklízel nějaký velký bordel, ovšem pořád to byl jejich domov a bylo ideální ho udržovat. Při cestě větřil i nějakou případnou kořist, přece všechno nezdechlo nebo to neodneslo moře!

>> tichá zátoka (přes kvetoucí louku)

A najednou jakoby se stal zázrak. Vysvitlo slunce a na nebi se objevil rûznobarevný pruh. Jak se tomu říkalo? Nikdy předtím to neviděl a nikdo mu o tom nikdy nevyprávél, neměl to jak vědět. „Možná se to objevuje po dešti,“ poznamenal Alastorovi, kterého ho to též už zajímalo. Taky si logicky všiml, že vody se začaly rychle stahovat pryč. „Přebytečná voda mizí, ale škody budou podle mě velké,“ poznamenal a olízl si pysky. Voda musela pěkně rozbahnit zeminu a přinést s sebou mnoho překážek od větviček až po šutry. Matka následně mluvila o kontrole úkrytu a tak se všichni následně vydali k zátoce. Co je v úkrytu čekalo? Pokud ho voda úplně nezničila, bude tam v prvé řadě pěkný bordel, jako všude... což už zmínil. Avšak už se vlastně na otce a zbylé sourozence těšil. Ani nepomyslel na to, že by se jim něco mohlo stát. Byli přece chaosani. „Bylin bude velká škoda, ale třeba ještě najdeme pár nových, než nastane zima,“ poznamenal neutrálně, no bylo mnoho květin, co rostlo jen jednu sezonu, že?

>> hraniční pohoří (přes temný les)

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění
× Ošetři vážné zranění související s potopami

Prohlížel si Garetha, údajně nového člena Společenstva. Hodlal si ho zapamatovat stejně jako všechny. Matka zatím našla novou narušitelku v jejich úkrytu a dala jí pěkně za vyučenou. Prvně si řekl, že by šel rozptylovat i tuhle narušitelku, avšak byla s ní hodně rychle hotová a hlavně plést se do bitvy ženských...ts ts. No vrátila se z části pokousaná a poškrábaná. „Ano, špinavou vodou se může infekce do těla z otevřených ran dostat hned, to zní logicky,“ souhlasil s Alastorem...špína byla určitě celkově mor pro otevřené rány. „Ano, pomůžu ti, Alastore. Bude to jednou má práce,“ přikývl mu, a ne, že by se vychloubal, spíš to jen konstantoval. Už se přeci tak rozhodl a hodlla se toho držet. Vzal si od bratra pár plazivců a začal je rozžvýkávat a nanášet na rány, které Alastor ještě neudělal. Už to dělal předtím s Milostí na vyhlídce, takže měl již cvik a manipuloval s plazivcem jakoby to dělal už odjakživa. Učil se rychle! A zanedlouho byla jejich práce hotová, už matce určitě nic nehrozilo.

× Servi se s cizím vlkem (nesmí se jednat o NPC, ve dvou lidech 5 postů každý, ve čtyřech a více každý 3) 3/3

Ani moc nepřemýšlel předtím, co myslel vlk tím bordelem a vlastně ho to nemuselo ani zajímat. Podle mluvy ale šlo určitě o nějakou urážku a to nechtěl dát vlkovi nadarmo. No vlk vážně zůstal uvězněný pod zubami vlčat i jejich matky, až když se rozplácl pod ledem, uznal svou porážku. Samael se cítil nadmíru potěšený nad tou vírou a nad tím, jak dokázali jako rodina spolupracovat. No stihl uhnout jen tak na poslední chvíli, aby nezůstal ležet pod vlkem ležet jako Lilith. Poodstoupil a vlka nějakou dobu zkoumal. Věděl, kdy neměl šanci, avšak zároveň měl kuráže na rozdávání. Kdyby byl chaosan, asi by zapadl. „Nejsme bordel, jsme chaos,“ zopakoval po matce, jak se na vlče slušilo a zamával ocasem. Sice neznal význam pojmu bordel, avšak znal smečku, do které se narodil a v které žil. Nemyslel si, že bude teď už vlk cokoli namítat, když zjistil, že to nemělo sebemenší smysl.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4
× Servi se s cizím vlkem (nesmí se jednat o NPC, ve dvou lidech 5 postů každý, ve čtyřech a více každý 3) 2/3

Amygdala zmínila Amona, který vlastně už nemusel žít. Hm, tomu by se taky nedivil. Vždy byl nejslabším článkem rodiny. S nikým tahle myšlenka ani moc nehnula, holt selekce existovala a všichni to dost dobře věděli. No než stihl odpovědět na nedokončenou bratrovu větu, vylítl na ně ten medvěd. Ten náhle zmizel v plamenech, avšak matka nějakým způsobem hned poznala, že šlo o iluzi. Super, pozná to někdy jasně taky? Že by nemusel ani příště uhýbat... Iluze možná dokázala ublížit mysli, avšak ne tělu. Vystoupil tu světlý vlk, očividně ochotný se poprat, i když si nebyl jistý, za jakým účelem. Ale nezáleželo mu na tom, až už chtěl jejich úkryt nebo ne, urazil je i celé Společenství. Matka po něm seslala ohnivý bič, který vlka pěkně pohladil po zádech a následně se do sebe dospělí vlci pustili. Samael nezahálel a vyběhl za bratrem. Nejen aby ho v tom nenechal samotného, no hlavně čtveřice vlčat byla jak hladové piraně a i když by oni samotní nedokázali třeba cizinci ublížit, dokázali ho rozptýlit, aby nevěděl, na co se soustředit, což... se mu mohlo lehce stát osudným. Pokud se vlk při boji rozptýlil, mohl to být i jeho poslední boj. Zakousnul se do jedné tlapky protivníka na druhé straně od Alastora. Hezky ze všech stran!

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů)
× Servi se s cizím vlkem (nesmí se jednat o NPC, ve dvou lidech 5 postů každý, ve čtyřech a více každý 3) 1/3

Pohled z ohně odvrátil až když Lilith začala mluvit o zbylých sourozencích. Ano, už by se mohli setkat. „Jsou to chaosani jako my, určitě tyto potopy překonávají stejně dobře jako my,“ odpověděl sestře. „Nemohou dělat ö nic víc, než jiní. Takže hádám, že jsou někde schovaní a přečkávají tuhle velkou vodu,“ olízl si pysky. Ale jestli uvidím Amona pořád na tátových zádech, asi ho odtamtud už shodím, pomyslel si a skoro se nad tím ušklíbl. Už nebyli tak malí, neměl žádné právo se pořád vozit na rodičovských zádech. Tady nevedla správná cesta být pravým chaosanem. Bral by bratra spíš už jen jako přítěž, byť šlo o rodinu. Avšak nechtěl to říkat nahlas před matkou. Alastor začal mluvit o své další osobnosti. „Ale nejsi jediný, že ne?“ odhadoval, ale to už stejně jako ostatní uslyšel čvachtání směrem k nim. Oheň odhalil, že nešlo o další kočku, tentokrát tu šel vlk. Jeho instinkty ho vedly k obrannému postoji, ten neznámý určitě nepřišel s přátelskými úmysly! No on by nevěřil nikomu, kdo nepatřil ke Společenstvu. Z ničeho nic na ně vyběhl ale medvěd, no po tom, co uhnul a medvěd zmizel v plamenech, mu došlo, že šlo o iluzi. Stejně jako Alastor, případně jiná jeho osobnost, začal hrdelně vrčet a ježit se. „Co si to dovoluješ?!“ vyprskl. Takže on si sem jen tak bez dovolení chce lézt a ještě si tu z nich dělá šprchlouťata? Sam byl možná malý, avšak kuráže měl na rozdávání a tohle si určitě nenechá líbit! Ovšem to nikdo tady. „Se ukaž, pokud na to máš,“ mrskl ocasem, jestli uměl i něco jiného, než volat falešné medvědy. Matka si s tím nýmandem poradí hned a její děti jí rády pomůžou. Měl to spočítaný.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

Oplatil Alastorovi jeho gesto. Samozřejmě, že byl rád, že to všichni přežili a potopy si zatím nikoho z nich nevzaly. Teda neměl ani tušení, jak na tom byl otec s Astaroth, Cainem a Amonem, no v kostech cítil, že se znovu setkají, jak se říkalo. „A to můžeme říct o čemkoli, i o jiných vlcích,“ doplnil bratrova slova a nadále plně vnímal plápolající oheň, jakoby se o něm snažil zjistit vše, prostě úplně vše. Ani detail o něm mu nepropluje mezi drápky...nepustí ho pryč, jen do své hlavy, která i když už teď musela být přecpaná, pořád si vše pamatoval a dokázal si své myšlenky hezky utřídit. Považoval to za skvělou věc. No neunikla mu ani Amy, která se bratra vyptávala na jeho osobnosti...tohle neuniklo asi nikomu z nich, no bílá sestra byla první, kdo se zeptal přímo. No Sam hlavu nezvedl, vnímal jinak, nenápadně. To byla taky cesta k získání nových informací. Ostatní si třeba mysleli, že byl úplně mimo, nebo že tu nebyl vůbec a zároveň bude vědět vše, co druzí řeknou. Postupně se to tedy učil. Znalost bylinek bylo jen zrnko písku z toho, co vše bude do života potřebovat, i když to pro Společenstvo bude důležité. Ani otec tu navždy nebude, někdo jednou převezme jeho místo a tím vlkem bude Samael.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 3/3
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

Pluli až na břeh, pomocí velké větve, které se pevně držel, aby zase nehupsl do proudu, který by ho vážně už odnesl někam úplně do háje. Už by se nedokázal bránit velké vodě... Vylezl na rozmnočenou zem a oklepal se. Rozhlédl se okolo. Viděl Alastora, Lilith i Amy (včetně toho jejího mazlíčka). Všichni byli v pořádku, zvládli to. Podíval se na matku. Ano, nás jen tak něco neporazí, tiše jí dal na souhlas a vydali se tedy do snad už vážně bezpečí. Zatím touhle bouří prošli živí a celí. Šlo snad o sílu vlků z chaosu? Měl se cítit výjimečný, že byl součástí této velké, i když většinou nepokrevní rodiny? Proč ne, chaosani byli vlci silní na těle i duchem. Oni mezi ně patřili a jednou to svými činy dokážou. Budou mocní... Zalezli do blízké jeskyně, kde je matka vysušila, sundala z nich takzvané pláštěnky a zapálila menší ohýnek. Položil se k němu a zadíval se do jeho malých plamínků. Nikdo nemluvil, všichni byli unavení. A vůbec, co furt říkat? Teď si potřebovali odpočinout.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 2/3

Stihl se chytit mamčiny kůže, avšak ne na dlouho, proud byl prostě hodně silný. Bylo to, jako by se snažil neúspěšně probourat hradbu pořád dokolečka. Jako ta hradba byla nedobytná, tento proud byl divoký a prudký, a oni jako vlčata neměli moc šancí se udržet na jednom místě. Zkoušel všechno. Máchat tlapkami, plácat tlapkami, používal celé své tělo k tomu, aby se pod vodu dostal co nejméně a tím jí i méně vdechl. Kdyby se tu začal dusit a topit, nebylo by pro něj již záchrany. Kdo by mu pomohl, když se nacházeli v tomto problému všichni? Už cítil, jak mu docházely síly, avšak nehodlal se vzdát, břeh musel být blízko... Náhle ucítil tlak na kůži za krkem a v druhé chvíle se už opíral o větší kus dřeva. Matka ho dostala jakž takž do bezpečí. Vykašlal vodu, kterou měl v tlamičce a pluli do bezpečí.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 1/3

<< most (přes temný les)

Zněly hory jako dobrý nápad, když je tam pokaždý přepadla zatracená kočka? Ne, že by chtěl zpochybňovat slova matky, avšak budou takhle chodit do kolečka a pořád utíkat před zatracenýma kočkama, nikdy si pořádně neodpočinou... No nestihl už vyslovit cokoli nahlas nebo o tom dál přemýšlet - strhla ho voda. A nejen jeho, všechny. Nebyl v plavání ještě vůbec zběhlý a hlavně na to ještě neměl potřebnou sílu, aby dokázal vzdorovat silnému proudu, který je vedl dál a dál. V jeho hlavě se rozsvítila kontrolka přežít. Nemohl se utopit, nepřál si umřít. Chtěl se jednou stát silným a samostatným dospělým vlkem, vést Společenstvo a prostě si udělat nějakou budoucnost. Neměl jak možnost vnímat, jak na tom byli ostatní, měl už dost práce se sebou. Kopal tlapami a snažil se hlavičku udržet nad hladinou, i když bylo jasné, že se chvílemi pod vodu ponořil.

<< severní hory (přes na vyhlídce a les u mostu)

Vydali se pryč z hor, pryč od těch zatracených koček. Jejich cesta vedla přes vyhlídku a následně les a přes most. Most vypadal hodně zchátrale. Avšak musel tu stát už hodně dlouho a muselo přes něj přecházet mnoho vlků. Hlavně by je sem matka nedovedla, kdyby věděla, že by se pod nimi všemi podlomil přece. Zaregistroval i Alastorova slova, která ale spíše nebyla adresována jim. Pohlédl na něj s tázavým výrazem. Všiml si, že bratr občas mluvil v množném, jakoby v něm bylo víc duší nebo tak. No nemohl tomu zatím plně rozumět. No následně jim matka přikázala, aby se chytli ocasů a šli opatrně za sebou. Jo, znělo mu logicky, aby most jen bezhlavě přeběhli. Nejen, že by se vážně mohl podlomit a oni by spadli, no...muselo to pořádně klouzat. Sam šel jako poslední, chytl se ocasu sourozence před ním a "šupem hopem" přes most. No jejich cesta byla úspěšná a oni se ocitli v nějakém divném lese. Vše jakoby tu bylo mrtvé a spálené, no Samael to nějak nevnímal. Byl přece chaosan, přece si nebude dělat hlavu s nějakým lesíkem, pf! „To je, spadnout tam určitě nechceš,“ zazubil se ještě na Lilith, když obdivovala hloubku, která se táhla pod mostem. Neděsil ji, jen tak podotýkal, i když kdo ví, jak to mohlo kdekomu znít, že?

>> prokleté jezero (přes temný les)

× Setkej se tváří tvář s predátorem

Všichni začali řešit Statima, malé Amy zvířátko. Jeho instinkty volaly, že šlo maximálně o žrádlo, celkem jednoduchý zdroj potravy. No jeho rozum volal, že pokud se dalo takové zvíře ochočit, mohlo to být až užitečné! K Amygdale jako k budoucímu špehovi se pomocník určitě hodit bude. Sice to pískalo takovým způsobem, že by to probudilo i mrtvého, což by... no špehovat moc nešlo, no třeba se i domácí mazlíček dal naučit všelicos. A konec konců, kdo by to žral? Stejně by z toho nebylo žádného pořádného masa... „Bércoun petersův,“ zopakoval si jméno nadmíru podivného tvorečka a chvíli si ho prohlížel. Jako jeho sestra Lilith do něj šťouchat nechtěl, jen si ho prostě chvíli prohlížel, než se zachumlal hlouběji do srsti bílé sestry. No matka zmínila nemoc, která zastihla kdysi ostrovy stejně jako tyhle potopy. „Rumněnka? To je nějaká kytka, že ano?“ zeptal se, i když to bylo nejspíš jasný. No možná by se ji hodilo znát, hlavně pokud měl být budoucí šaman! No kdyžtak se na ni zeptá otce, až se zas setkají. Teď museli jít spát.
Probudilo je až další syčení. Ihned otevřel oči, probudilo ho to a bylo to asi dobře. Tyčila se kousek od nich další kočka! Tentokrát to nevypadalo na levharta, tahle kočka měla jinou barvu srsti. Matka ji teda dokázala vyplašit, avšak museli pryč, protože když se jich tu zase objeví víc, ohrozilo by je to všechny na životě. Kočky blbé a drzé! pomyslel si nevrhle a vydal se za ostatními na další cestu. On jim jednou vážně ukáže. Budou pykat za tyhle činy.

>> most (přes na vyhlídce a les u mostu)

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

<< křišťálové jezero (přes luka)

Vydali se přes luka do hor. Ani na tý louce by zůstat nemohli, byla již celá promočená a zablácená. Voda se sem brzy taky dostane. V horách, byť to klouzalo a stahovali se sem i predátoři, přece jen zůstanou ve větším bezpečí, než aby se topili v nížině, aspoň dokud nepřestane pršet a vody zas neslezou. Zatím nepočítal s tím, že by to mělo ostrovy zatopit celé. Pf, kolik katastrof si musely ostrovy zažít, když ještě nežil. A pořád stály! „Zažily ostrovy Moisgrisské už i předtím potopy? Nebo něco jiného?“ zeptal se matky. Samozřejmě tím jiného myslel jiné katastrofy, i když on by to tak přímo nenazval. Nazval by to spíš velice nepříjemnou situací, avšak katastrofy taky bývaly velice nepříjemné, že? „Už se moc těším, až budeme silní a půjde nám to mnohem víc,“ odpověděl Alastorovi zasněně a zazubil se. Už aby to bylo-! Jen si asi ještě neuvědomoval ty nové povinnosti a tak. Ale už ho taak nebavilo být vlastně bezbranným vlčetem. Následně pečlivě a soustředěně pozoroval, jak matka dělala vývar z trychtýřku. Ano, ten byl přeci na zahřátí! Automaticky se napil, protože věděl, že to bylo bezpečné a postupně pociťoval, jak se mu do těla rozlévalo teplo. Teď neměli nic k snědku, tak si tu znovu odpočinou. A kde vůbec zůstal otec s Astaroth, Cainem a Amonem?