Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

„Já jsem Samael, Peisio Namareyská,“ představil se dančím vlčicím, no vypadalo to, že neznámým vlčicím rodiče důvěřovali, tak v nich asi neviděl jakoukoli hrozbu. Takhle se tu poklidně bavili...ano, vše bylo v pořádku. „To je nějaký rod?“ zeptal se tak do éteru, protože Namareyská neznělo jako jméno. A vůbec, kdo by se tak chtěl jmenovat? Jako Lilith se i Sam podíval nadějně na Tundru, jakoby to byla najednou ona, kdo by jim měl dávat lekce magie a zároveň aby podpořil sestru, no toto padlo. Nejvíc se dalo spolehnout fakt asi jen na své rodiče. Na druhou stranu, udělal by to pro někoho on, jen tak pro nic za nic? Avšak zatím byl malým vlčetem, těm nemohl snad nikdo odolat... Avšak i tak natáhl hlavu blíž a pozoroval, jak tu Peisia kouzlila aspoň svou zemí. Takový potenciál nebýt tak slabý...musím se naučit svou vodu ovládat co nejdříve, ano! Chvíli snil o své snad budoucí síle, avšak pak jedna z dančích vlčic (mají snad mezi předky daňky? nechala vyrůst květinu. Šlo o trychtýřek podporující hojení ran, rostoucí na lukách. „Ten se bude určitě hodit,“ podotkl s přikývnutím a zapamatoval si ho. Už takových kytek poznal! Bylo k údivu, že si je všechny ještě pamatoval. Následně dvě hnědé vlčice odešly a rodinka zde zůstala zase sama. Z nebe se ale dál snášel déšť. „Už prší dost dlouho. Jde magií vody zastavit déšť? Zkusíš to, tati?“ otočil se na okřídleného vlk a očekával, že najednou pršet nebude. Nebo by to měl zkusit on? Třeba by to zvládl! Nebo by se možná mohli spojit všichni... Ovšem co ho zaujalo také, byla slova matky. Abych mohl vlka zmanipulovat, musí mi vlk důvěřovat, pomyslel si. To bylo ono! Proč neudělat z vlka loutku, aby to bylo k jeho prospěchu? To byla tak lákává myšlenka... No a teď honem domu. Vlastně ho ani moc nenapadlo, že by už žádný domov být nemusel.

>> tichá zátoka (přes zubří pláň)

<< rokle (přes nejvyšší horu a červenou louku)

To byla ale dlouhá cesta! Rokle s divnými tvory, velká a osamělá hora, louka, kde vadli už nějaké červené květiny a pak ...portál. Bez problému prošel za ostatními a najednou byli znovu v horách! „Co byly ty červené květiny na té louce, před portálem?“ začal se vyptávat, jakmile se rozešli podél hor. „Máme tu více portálů? Jak vůbec vznikají?“ zeptal se také, no kdo ví, zda znali rodiče odpověď na takovou otázku. Existovaly otázky, na které odpověď nikdo nevěděl. Byla tato jedna z nich? Jak vzniká magie? přišlo mu na jazyk taky, ovšem rozmyslel si to. Možná odpověď neměl nikdo vědět. K jaké moci by se dotyčný dostal, dostat se k jádru magie? Existoval takový vlk? A kolik vlků si toto přálo? Nikdy nebude nejlepší. Nikdo z nich. Vždy se najde někdo lepší. Hlavní bylo být chytřejší. Každý někdy udělal chybu. Nadále se vydali k Wuovi, obchodníkovi s vozíkem. To je ten vlk prodavač, došlo mu ihned a střihl uchem. U toho koupí magie a určitě další věci. Ale co mu mám dát? zarazil se v mysli. Každý tu pořád mluvil o nakupování a získávání, no nikdo neřekl, za co. Však nic neměl. I tak se vydal s ostatními k postaršímu vlkovi a pečlivě si vše prohlížel. Nakonec použil diamanky, o kterých ani netušil, že je měl a nevěděl, kde je sehnal, avšak co získal? Novou magii? Silnější element? To už mu nikdo asi neřekne, to už musel zjistit následně sám. Ovšem nebyli tu sami. Potulovaly se tu u nich dvě hnědé vlčice. „Vy jste kdo?“ promluvil na dvě cizinky a naklonil hlavičku na stranu. Nepatřily k nim do rodiny a ani do Společenstva. Neměly totiž ten, jemu už známý, pach. No jednu z nich očividně zaujaly tátova křídla.

Nákup

30 kšm/6 rubínů/4 mince

Směnárna
Směňuji 6 rubínů za 60 kšm = 30 kšm + 60 kšm = 90 kšm
Směňuji 4 mince za 160 kšm = 90 kšm + 160 kšm = 250 kšm

Levely k elementům
2.level voda - 50 kšm
3. level voda - 60 kšm
4. level voda - 70 kšm
Dohromady: 180 kšm

Kyselé žížalky - 40 kšm
Magický herbář - naučil se květinu(y)

Kyselé žížalky - 2 - 10 % do vytrvalosti
Schváleno

Zbývající částka: 30 kšm/0 rubínů/0 mincí

<< na vyhlídce (přes severní hory a ostříží zrak)

Vydali se z vyhlídky pryč. Lilith se mu samozřejmě snažila do hlavy vstřepit, že nefňukala. Jenže on nebyl zas tak blbý. Viděl, co viděl, a usoudil, že nebyl jediný. Jen se spiklenecky usmál a pokud ho sestra zahlédla, došlo jí, že jí v tomto nevěřil ani čumák mezi očima. Nene, on se nenechá ošálit, nikdy! Bylo výhodnější být vždy o krok napřed před vlkem, umět skvěle předvídat jeho kroky a tím způsobem reagovat. To se určitě kdekomu vyplatilo víc. Takže já ovládám vodu, pomyslel si. Nemohla mu již uniknout barva jeho očí. Pohlédl na své sourozence. Někteří nesli barvu červenou - oheň, někteří stejně modrou - voda. Nikdo neměl zemi nebo vzduch. Ani krev jako jejich starší sestra Artume. Avšak ta červená mohla dost mást, třeba někomu oči ztmavnou a krev se u něho projeví...ukáže jen čas. I tak mu magie přišla jako zajímavá věc. Byla to taková ta tendence být silnější, schopnější. Nemusel spoléhat jen na svou fyzickou silu. No až tedy někdy, zatím přeci svou vodu neovládal. Cesta jim zatím ubíhala jako po másle, většina sourozenců šla s plnou parou, jen Cain s Amonem se vezli na Alduinových zádech. Amon, jeho bratr, mu celkově připadal takový věčně unavený, slabý. Sice už nebyli nejmladší, ovšem měl nějakou šanci na přežití? Měl svou rodinu rád, ale byl realista.

>> sněžné tesáky (přes nejvyšší horu a červenou louku)

Jako všichni, tak zpozorněl i on. Taky vzhlédl k nebi, kde právě terén obhlížel velký, zrzavý vlk s křídly. Co to mělo být? Na jednu stranu ho to děsilo, na tu druhou... no kdyby mohl, a že z více důvodů nemohl, z toho nebe by ho strhl. Kde se v něm braly tyhle myšlenky, sám nevěděl, no byly tam a on zatím nevěděl, jak s tím naložit. „On nás špehoval?“ podotkl k přítomným, když zrzavec odletěl zas někam pryč. Proč by je měl kdo špehovat? Měl snad nějaký pádný důvod? To možná nevěděl ani nikdo tady. No to už se celá jeho rodina vydala domu. Cesta bude dlouhá, no Sam už se nehodlal vozit na zádech jako jeho dva sourozenci. Spíš chvíli přemýšlel, jaktože tu někteří vlci dostávali druhé jméno. Dostane taky někdy druhé jméno? A jaké by mělo být? Hmmm. No zeptá se jindy. Jeho pozornost upoutala sestra Lilith, která šla vedle něj a pofňukávala tady. Správný vlk Společenstva chaosu přeci takhle nefňukoval! Uvědomoval si vůbec, že byli vlčaty? Nebo po tom, co viděl plno dospělých vlků, tak chtěl dospět co nejdříve? No jo, ale čas se urychlit nedal. „Však není proč fňukat, domu jdeme. Ale cesta bude daleká,“ promluvil na svou hnědou sestru a i když ji původně chtěl uklidnit, nakonec ji musel trochu postrašit. Jak se asi bude tvářit na to slovo daleká? Hehe. No jo, ach ten sourozenecký život.

>> rokle (přes severní hory a ostříží zrak)

Zatímco "léčil", dorazil Alduin a Sam byl odstrčený, aby měl táta místo na léčení. Nebránil se, nebyl hloupý. Však okřídlený vlk byl pro něj král léčení. Vždy vlkům ze Společenství chaosu pomůže, včetně své rodiny... hlavně své rodiny! Neuniklo mu však, že se o něm mluvilo. Narovnal se. Jasně, že projevil zájem! Pokud? pomyslel si a naklonil hlavičku na stranu. „Ano, budu se učit,“ pronesl s jistotou, žádný pokud! Jasný, že si každý myslel, že ho to jako vlče mohlo přestat bavit, no to si moc neuvědomoval. Samozřejmě, klasické vlče. Ale prostě ho to bavit nepřestane. Jejich starší sestra Artume začala mluvit o další květině, tentokrát jedovaté, mohl se díky ní ochránit před cizími magiemi. To se mu v životě bude určitě hodit, že? Jenže komu ne, tady na ostrovech? Prohlédl si ji, sice už trochu zvadlou, avšak pořád ji šlo poznat. Nevěděl sice, jak vypadaly fialky, no už podle názvů byly fialové, jako tato květina. Tahle však měla k tomu i trny. Měly je i normální fialky? Hmm, chtělo by to nějaké přímé porovnání... No to už si je zval otec k sobě, mamka byla již vzhůru a chystali se vyrazit domu. Měl pocit, že se bude v té noře po tom všem cítit jako sardinka, společně s ostatními, jenže on přece něco vydržel! Na momentální déšť se jen občas oklepal, ale jinak nic jiného nepotřeboval. Ano, cítil zimu, což znělo i logicky, ovšem ne, nebude se tomu přiznávat, nebude přiznávat slabost jakéhokoli druhu. A tak si na sestřino stěžování i následné popohánění jen pro sebe odfrkl. Nechtěl odporovat svým sourozencům nahlas, i když to jednou taky přijde. No nepotřeboval popohánět pro něco, co právě dělal!

Scar, Allavanté

Neuniklo mu, že někteří vlci pomalu odcházeli, no jeho hlavní pozornost měla kytičková grupa. Alfa Scar trochu následně sprdl Alastora, no jemu samotnému naopak doporučil učit se od táty. To už věděl! Avšak i tak přikývl a pronesl: „Určitě mě naučí vše potřebné.“ Ještě tak mladý a už měl životní cíl? To se nenaskytlo v životě každému! Ovšem chaoská vlčata se musela podle něho do tohoto života zapojit hodně brzy. Bude lepší, když bude vědět, co od sebe čekat. Mamka následně odešla a zanechala je na hlídání Scarovi. Sam se na něj podíval, jakoby měl očekávat další moudra, no to už mluvil s jinými vlky, případně s jeho sestrou. Samael to využil jako příležitost jít hledat moudra jinde, avšak netrvalo dlouho, co ho do čumáku náhle udeřil pach krve. Mamka se vracela, avšak v úplně jiném stavu, než předtím. Měla po sobě rozeseté rány. Na vyhlídce se svalila na zem se zavřenýma očima. Její slova postřehl, no teď vnímal jen její stav. „Ne!“ vykřikl a přiběhl k ní. Šťouchl do ní čumákem. Byť působil jinak lhostejně, rodina pro něj byla více než jiní. Nechtěl, aby mu tu umřela před očima. A umírala? Jeho mysl to tak viděla. „Ne, mami, dnes neumřeš!“ pokusil se říct odhodlaně, i když jeho hlas tak moc nezněl. No to už Scar pro ně připravil pár dalších plazivců, které přišly zrovna vhod! Však před chvílí o nich mluvil. Rozžvýkat a nanést na ránu, řekl si v mysli a vzal do tlamy první rostinku. Tu rozžvýkanou následně nanesl na jednu z nejhorších ran, co Allavanté měla. Pokračoval dál, avšak bude to stačit? „Táta se urrčitě brzy vrátí. Ten tě vyléčí úplně,“ pronesl ta slova se vší nadějí. Kampak vůbec předtím zmizel? Chystal se vůbec vrátit? Musel!

Scar - křečka listová

Zatímco zkoumal střídavě květinu a jeho bratra, který tu byl z jeho sourozenců snad jediný, neunikly mu ani nejbližší konverzace a hlavně Scarovo vyprávění o další květině - malá hnědá křečka listová, rostoucí v lese. Prý se hodila na trávení, jen ne ve větším množství. Sám nevěděl, oč šlo při křečích, no na to už se zeptal Alastor, přičemž mu následně matka odpověděla. Sice trochu nepřesně, avšak Samael pochopil, že mít něco jako křeče nechtěl. „Takže křeče bolí hodně, když bych se nemohl ani hýbat. Když bych se b-olestí nemohl hýbat, bylo by to špatné. Byl bych zr-ranitelný, slabý,“ poznamenal a mírně podzvedl svou drobnou hlavičku. No to znamenalo, že se určitě křečkou nebude ládovat. Nechtěl být oslabený. Chtěl být silný. A on bude silný! No to už na něj hodil řeč Scar a Sam se nad jeho slovy zazubil. „Ano, budu léčitel Společen-nstva Chaosu,“ přikyvoval souhlasně, i když si jeho mladá hlavička možná ani neuvědomovala, že to řekl tak jistě. A vůbec, chtěl být léčitelem? Byl ještě příliš mladý na to, aby ho vůbec napadaly takové věci, avšak...otec léčitelem byl! Tak proč by nemohl ani on? Ano, sice by se musel naučit, co to obnášelo a nejen to, no neměl a nebude mít malé sebevědomí. Bude vždy věřit, že zvládne vše, co bude a asi i nebude potřebovat. Teď byl ambiciozním a aktivním vlčetem, to bylo samozřejmostí, že si to myslel. A kdo ví, třeba budou léčitelí společně s Alastorem, ten taky jevil zájem! Jestli teda spíš nevznikne nějaká bratrská rivalita. Mohli se prát o to, kdo bude ve své profesi lepší, haha.

Vypadalo to, že mu chtěl hnědý vlk dělat nějakou výchovnou přednášku. No Samael byl vlčetem, které pravděpodobně neuposlechne takové řeči nikoho jiného, než svých rodičů a tak si musel nad Caliddovými slovy jen odfrknout...no nebo jak to u vlčete znělo. „Ně. Já jednou taky vylostu a budu silný a vychytl-l-rrr-alý,“ podzvedl sebevědomě hlavičku s ještě prvním úspěšným pokusem o písmeno r. No zatím byl jen vlčetem, které si nevidělo do své tlamy a možná ani do svých činů. Možná si myslel, že mohl vše, když maminka byla alfou, velela této smečce? No asi určitě, jen kdyby věděl, že realita nebyla tak růžová! Možná by si dovoloval i tak. Konec konců, nejspíše mu to bude nějakým způsobem formovat povahu. No než se stihli k vlkovi nachomýtnout další, došlo mu, že tam vepředějc je o něco i zájem. O vlka tedy zájem ztratil. Rád se zabýval spíš něčím, co k něčemu bude, než poslouchat učitele, co nebyl jeho učitelem. Přicpal se dopředu (což nebylo těžké se ve své velikosti proplést mezi tlapkami) a všiml si květinky. Alfa Scar zrovna vyprávěl o plazivci - tak se jmenovala - a jeho účincích. Plazivec se používal na rány po boji tím způsobem, že prvně bylo potřeba květinu rozžvýkat a pak nanést na ránu, čímž to urychlí hojení. „Plazivec na l-l-rány,“ pronesl ne proto, aby zněl chytře, no spíš proto, aby se to do jeho hlavičky dostalo snáz. A zapamatuje si tu informaci tedy? Záleželo na jeho paměti...však sám zatím nevěděl, jak moc jeho paměť fungovala. No plazivce si ještě očichal, ale nežvýkal ho jako jeho bratr...však žádné rány neměl!

Ani to s ním nehlo, když se po něm ohnal. Jinak řečeno, nebál se, ani zamák. Nejen, že by vlka zakousla Samova matka, kdyby vlk zakousl Sama, no prostě... nebál se. Jeho mozkové centrum strachu očividně míč nefungovalo a ani fungovat nikdy moc nebude. Avšak proč ne? Strach by ho stejně brzdil! A on určitě bude mít do života hoodně plánů. Když ho velký samec odstrčil čumákem, ještě se ho pokusil chňapnout po něm, avšak minul. Hm, už si hrál tam dole, už si nechtěl hrát i tady nahoře. Jaká škoda... „A ploč ne?“ naklonil hlavu na stranu. Ne, fakt nevěděl. On viděl jen ocas, na který mohl zaútočit. A pak tu existovaly ty vlohy, kdy bude pak chtít, aby měl nad každým navrch. Avšak takhle ještě asi ani nepřemýšlel. Zatím viděl prostě jen ten ocas. „Chči taky bojovat,“ ohlásil mu jako kdyby si pořád neuvědomoval, že i kdyby tento vlk ho chtěl zamáčknout... nebude se muset moc namáhat. No prostě neměl strach.

Hm, tam dole, u toho oči vypalujícího jezera a na té zelené louce probíhaly souboje a Samaelovi vešla do hlavy taková myšlenka, jestli je to jednou nečekalo taky. Až trochu víc vyrostou, samozřejmě. Teď by je to matka dělat neposlala, i kdyby chtěli. A chtěli? Hm, ta představa zakousnout se do cizího masa mu nevadila už teď. Jenže byl malý a ještě slabý na takové rvačky, kdekdo by ho rozmáznul po zemi jako myšku. Ach jo, být vlčetem už nechtěl! Jako kdyby si neuvědomil, že každý se jednou narodil. Jeho zrak zaostřil na novou společnost, co právě přišla ze souboje (Callid). Když už nemohl Sam bojovat pořádně, aspoň si právě vyhlídl společnost - oběť, co bude chvíli terorizovat. Začal se k němu pomalu "plížit" zezadu a v ten nejvíc vhodný okamžik, co usoudil, ho chňapl za ocas, prostě jen tak, z ničeho nic, z nudy asi. Sice jeho zoubky byly malé, avšak ostré. Určitě to cítil.

<< tichá zátoka (nesen na zádech taťky)

Celou cestu vnímal každý krok svého otce a kožíšky svých sourozenců, kteří se nesli s ním. Hm, co je tak sundat? Ne, ne. Vlk jako on si musel přece počínat v životě s pořádnou dávkou chytrosti a toto by nebyl nejchytřejší krok, i kdyby chtěl toto místo pro sebe. Rodina přeci musela držet při sobě, no ne? Možná cestou na chvíli i usnul, kdo ví, no když měl jeden příležitost spát, proč ji nevyužít? Avšak když konečně dorazili na místo, už byl zas vzhůru a rozhlížel se okolo. Hm, tady, na nějakém vyvýšeném místě, ani omylem nebyli sami. Nacházelo se tu... plno vlků. Šlo o ty nepokrevní sestry a bratry ze Společenství chaosu? Určitě. Seskočil z Alduinových zad a kromě svého nejbližšího okolí shlédl i dolu k blyštivému jezeru, kde se též pohybovali vlci. Hm, bojovali, ano! Takže je rodiče vzali na nějaké představení? Už teď si sebe představoval jako velkého a silného vlka, schopného porazit kohokoli! Šlo o až moc sebevědomé myšlenky, avšak co čekat od vlčete? Ach, tolik toho ještě nevěděl. Každého vlka v okolí si chvíli prohlížel, dalo by se říci, že je propaloval pohledem, no nikdo asi netušil proč. Avšak on to věděl dost dobře. Hodnotil je, ať už podle jejich chování nebo každého sebemenšího pohybu. Na druhou stranu hodnocení malého vlčete zas takovou váhu nemělo. No nebál se a šlo to znát. Nikdo ze sourozenců se nebál.

Rodina své dny trávila buď v úkrytu anebo tady venku, v podstatě v soukromí tohoto mini poloostrůvku, nebo oč mělo jít. Vlčata sílila, pomalu se rozmluvovala a tak. Sice ne, že by ovládala nějaká písmenka nebo složitější slova celkově, avšak základ měla snad všechna. A to stačilo, ne? Nikdo nemohl chtít od vlčete zázraky. Možná nějaká zázračná vlčata existovala, avšak muselo jich být málo. A na druhou stranu, každé vlče bylo něčím výjimečné. Záleželo jen na úhlu pohledu, co kdo považoval za výjimečné.
A najednou nastal čas se vydat dál. A očividně hodně dál! Mezi další vlky, co k nim údajně patřili, no zároveň tak úplně ne. Dobře, to pochopí snad později. Zatímco máma s cizí vlčicí odešly a s nimi posléze i starší sourozenci, bylo na čase připravit chuml prcků. Někteří šli po svých, někteří se vezli na tátových zádech s křídly. Včetně něho! Bude letět! Ne sice svévolně a ne tak doslovně, avšak bude letět! „Le-tět,“ vykropil ze sebe obdivuhodně. Cítil se tím pádem poctěn, že nemusel šlapat! No bylo možná sebevědomější šlapat, avšak to pozná taky až později. Teď viděl jen křídla, která sám nejspíš nikdy mít nebude. Jakoby neměl je, aspoň si jich nikdy nevšiml, takže... No cesta mohla započít.

>> na vyhlídce (Sam se svezl)

<< úkryt

Jediný, co prvně viděl, bylo světlo. Oslepilo ho, chvíli mu nedovolovalo pohlédnout na cokoli jiného. Až po nějaké době začal vidět normálně a dokonce si všiml, že až takové světlo už nebylo. Spíš to vypadalo, že brzy bude tma i venku. Venku byla matka, pár jeho sourozenců, pak ta další velká vlčice, očividně velký sourozenec a... někdo cizí. Teda cizí... netušil, avšak žádným způsobem se nikomu z nich nepodobala a ani nebyla u nich v té tmavé díře. Musela být cizí, nepatřila k nim. Byla vetřelcem? Pozoroval svého bratra - Alastora, jak se zakusuje neznámé vlčici do tlapy. Chtěla ho ohrozit, určitě! Zavrčel směrem k vlčici - Yrsi, teda jestli to jako zavrčení vůbec znělo. Přece nebude pozorovat, jak tu vetřelkyně mordovala celou jejich rodinu!

2

Samael a jeho sourozenci každým dnem rostli a rostli. Byly to dny plného žužlání, "bojů", pokusů o chůzi, soupeření o co největší podíl jídla a prostě tak. Šlo o klasický život vlčat a zatím všichni vypadali, že se s touto ranou fází života popasují dostatečně dobře. Samael zaznamenal i příchod dalších vlků. Pachem připomínali matku, a možná nějakým způsobem připomínali i je samotné. Jen byli velcí, avšak, nevyrostou jednou také? No a pak odešla velká vlčice, a posléze i jejich matka. Ostatní sourozenci se začali též táhnout k tomu světlu na konci tunelu a Sam samozřejmě nezůstane pozadu. Co je čekalo mimo zdmi této díry?

>> tichá zátoka

1

Dny od narození Samaela a jeho sourozenců utíkaly jako voda. Jejich jediná činnost první dny bylo praní se o jejich jediné jídlo, které byli schopni jíst a strávit. V té době Sam nevěděl, s kým se pral nebo celkově, co ho vždy na chvíli blokovalo se ke zdroji jídla dostat. Avšak byl silný a vytrvalý, takže se vždy důkladně najedl. Samael každým dnem sílil a prospíval. On rozhodně nebude tím vlčetem, co nemělo šanci přežít. Bude růst a sílit, bude se mu tvarovat povaha, která mu byla dána.
Až do určité doby neviděl. Pak začal pomalu rozeznávat nejasné obrysy kolem sebe, přičemž zrak se mu pak zlepšoval a zlepšoval víc. Kromě něho se tu nacházelo dalších šest malých klubíček. Patřily k němu? Asi ano, určitě. To s nimi se asi vždy pral o jídlo. A usoudil, že brzy se s nimi nebude prát jen o jídlo.
Přišlo to brzy. Ostatní kuličky začaly být průbojné a Sam nezůstal pozadu. Jeho pokusy o "chůzi" vždy končily rozplácnutím se na zemi, avšak on se nevzdával. Batolil se až k chumlu svých sourozenců. Jedno z vlčat (Alastor) se válelo na dalším (Cain) a Samael chytl do tlamičky Alastorův ocas, přičemž se ho snažil dostat dolu z toho druhého. Ne, že by ho chtěl zachraňovat, spíš mu nešlo do jeho ještě moc nevyvinuté hlavičky, proč měli důvod se po sobě válet. Anebo chtěl prostě někoho vydráždit. Kdo ví?