Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ayshina slova byla pravdivá. Jestli přede mnou bude Azzip pomlouvat kohokoli jiného, udělám s ní krátký proces. Ovšem nad pojmem rodina jsem trochu zaváhal. byli jsme jako rodina, to ano, ale byla to rodina určená volbou, ne krví. Byli jsme bratři a sestry, možná bych si dovolil říct, že my alfy jsem mohli mít úlohu rodičů. jen trochu, samozřejmě, v rámci jistých mezí. Třeba Černý rodiče potřeboval, měl se ještě hodně co učit.
Ale nebyli jsme idylická rodina a ani soudržná smečka, byli jsme Chaos a tak u nás chaos i panoval. Tyhle dvě si třeba půjdou po krku, tím jsem si byl docela jistý. Azzip taky zamíchá situaci s Černým a možná s Usměvavou.
Ústup Kurážné jsem schvaloval jako rozumný, "ty se taky měj, snad se zas brzy uvidíme," rozloučil jsem se a ní a začal se konečně plně věnovat té chodící anilince. její žádost a skutečnost, že pořád měla tu hloupou kytku, mě udělala přístupnějšího jejímu členství ve smečce. Kdybych byl ze začátku proti, asi by jí to stejně nepomohlo, ale takhle už jsem nad ničím neuvažoval. "Členové společenstva se navzájem chrání, i když jsou mezi nimi neshody. Chceme páchat chaos mezi ostatními, ne mezi sebou, takže kdybys byla schopná tohle dodržovat, tak vítej na postu Sigmy. Později, pokud se prokážeš, získáš jméno, smečkovou jizvu a staneš se betou. Ale nehodláme trpět žádné roztržky a rvačky s ostatními, takže se zkus trochu krotit." A pak že neumím být civilizovaný. Vše jsme jí sdělil naprosto věcně, už bylo jen na ní, jestli to přijme nebo odmítne. "Taky tě upozorňuju, že Kurážná je momentálně beta a vyšší postavení než ona bys měla jen pokud by zradila smečku," o čemž jsem pochyboval, že by to kdy udělala. "Jinak moc pravidel nemáme. Buď věrná smečce, pomáhej svým bratrům a sestrám ve zbrani a páchej Chaos." Byla dost chytrá na to, aby věděla i tu část, že se nemá pouštět do příliš riskantních bitev, které by naše společenstvo mohly ohrozit. "Naším cílem je rovnost. Sigmy jsou zkušební pozice, nepřijímají a čekají na své čestné místo ve smečce. Pak už máme jen bety a alfy. Bety jsou právoplatní členové, můžou přijímat nové sigmy, mají jizvu a přezdívku a jsou si všechny rovny. Alfy jsme pak my zakladatelové, my povyšujeme na bety, ale to je jediný rozdíl oproti betám." Vysvětlil jsme stručně vše podstatné. Angel už ji prověřil, takže bylo bezpečné jí to říct. Jen jsem si chtěl být jistý, že ví s čím souhlasí.

Přestávalo se mi líbit, kam směřují myšlenka Kurážné. Kurážná měla kytku, Azzip měla kytku a já bych chycený mezi nimi jako... no, jako vlk mezi dvěma vlčicemi. To nepotřebuje přirovnání, to mluví samo za sebe. "Nemám na mučení moc náladu. Mimo to letec vypadal, že mu na jejím zdraví maličko záleží." Muselo, jinak by už bylo dávno po Azzip.
Začínal jsem pro Azzip plánovat něco jiného. Mohla by mezi nás docela zapadout, kdyby na to přišlo, a s její laškovnou povahou by si mohla rozumět s Usměvavou. Přijal bych ji snad už jen proto, abych viděl Dereckovu reakci, až po něm vyjede.
přistihl jsem se, že se té představě usmívám a rychle toho nechal. Místo fantazií o zmatku, který by způsobila, jsme se začal soustředit na současnost. na dvě vlčice, mezi kterými to pomalu ale jistě začínalo vřít. Pohledy duhové na mě dojem neudělaly. Kdyby uměla vraždit pohledem, byl bych zřejmě na místě mrtvý a z Kurážné by zbyla hromádka popela, ale takhle jsem jí na ně proste odpověděl vlastním znuděným pohledem. "Řekni mi, Azzip, když tě naše společnost tak štve, proč tu zůstáváš?" zeptal jsem se laškovně. Mučit vlky slovně může být stejná zábava jako normální mučení.

Odfrkl jsem, "která smečka by se usídlila na poušti? tam není nic, žádná voda, málo úkrytů, kořist taky dost mizerná." Kdybych vedl smečku, která by potřebovala území, vybral bych les nebo skály, možná okolí jezera, ale poušť? To bylo ještě horší místo, než louka. "Horko, to je možné." souhlasil jsem spíš proto, aby už přestala hledat další důvody. Když ji tam letec nechal, důvod pro to určitě měl, to mi stačilo.
Když pak pokračovala, spokojeně jsem se ušklíbl. To byla řeč hodná Chaosanky. "Ale jo, viděl," někteří vlci měli tendenci ho vyplazovat, "není kupodivu zas tak zajímavý, ale pokud chceš nějaký vidět, rozhodně tě v tom podporuju." Navrhovala mučit naši barevnou kamarádku? Kupodivu jsem na to ale neměl náladu. Pravděpodobně kvůli té pitomé kytce. Nikdy neodmítnu dobrou mučící oběť.
Naše barevná kamarádka pořád hrála uraženou. Když jsem se na ni podíval, napadlo mě, jestli by se nehodila spíš do našich řad, než aby skončila jako kousací hračka. Povahu by na to měla, jen jsem měl obavy, jak by to dopadlo. Byla rozvratný živel, takové já poznám, každopádně její členství by mohlo zajímavě zamíchat karty, pokud by měla zájem. "Ale pozor, o tenhle jazýček by ses mohla pěkně pořezat, pokud bys ho chtěla vytrhnout. je ostrý jak břitva," varoval jsem Kurážnou. Už jsem chápal, proč ji Angel nerozmázl jako otravnou mouchu, ale trpěl ji. tahleta Azzip v sobě měla jisté kouzlo. Byla otravná, ale zároveň jste ji prostě nechtěli zabít, protože jste byli příliš zvědaví, co z té její tlamy vypadne příště. Mučit? Možná. Zabít nebo vážně zmrzačit? ne, díky. Ale možná jsem jen byl pod vlivem té divné kytky.

Tutti-frutti vzala moje varování vážně, nebyla tedy úplně bez pudu sebezáchovy. Dál už neotravovala, dokonce se k nám uraženě otočila zády. Za mě to bylo naprosto v pořádku. kdyby prudila dál, moc rád bych ji obveselil svými zuby v tom jejím barevném krčku. Už jsem si jí taky nevšímal a věnoval se Kurážné. "Taky myslím. Pochybuju, že by se letec něčeho takového bál, z toho, co říkal, tě spíš hledal a nenašel, ale nevyptával jsem se ho." Ta poušť nevypadala jako bezpečné místo. Dokud se nedozvím, co se jim stalo, rozhodně si tam budu dávat pozor. Mohli mít štěstí, že byli ve vzduchu.
naklonil jsem hlavu na stranu a zadíval se na Kurážnou pozorněji, "čemu se usmíváš, unikl mi nějaký vtip?" zeptal jsem se. Těžko to mohlo být něco, co jsem řekl a jestli uvažovala nad něčím úplně jiným, tak mě zřejmě pořádně neposlouchala, ačkoli jsme jí říkal podstatné informace. Abych ještě nelitoval volby ji přijmout, vlčice s hlavou v oblacích byla to poslední, co Chaos potřeboval.

Tak a dost. Bral jsem, že je Azzip trochu mrška, ale nikdo, nikdo nebude v mé přítomnosti urážet mou sestru ve zbrani. Tahle vlčice pro mě skončila. "Koukej už držet tlamu." Hrubě jsem do ní strčil a postavil se mezi obě vlčice "Nebudeš vyhrožovat nikomu, kdo patří do mé smečky, je ti to jasné?" Nejsme moc na slova, když mě někdo vážně naštve. Fajn, možná měla tu kytku, ale na tohle jen její vůně nestačila. Mimo to ji Ayshi měla taky. nerozebíral jsem před ní své plány, ale plamínky, které vyšlehly ze země u mých nohou mluvily za vše. Pokud se nehodlá chovat slušně, nebo alespoň přijatelně, skončí jako topinka. Nehodlám se s ní párat. Chvilku jsem počkal, aby mělo moje prohlášení čas dorazit do toho jejího natvrdlého mozku. Mohlo jí alespoň dojít, že jsme tu na ni dva. Jestli je Letcova kamarádka nebo ne, to jí moc nepomůže. Když měla už snad dost času, nechal jsem plameny zmizet a otočil se na kurážnou a nastavil té barevné zadek, "vlastně ano, ptal se po tobě. Říkal něco o tom, že jste se v poušti rozdělili a o nějakém výbuchu." Litoval jsem, že s ní si nemůžu podívat v myšlenkách jako s Letcem. bylo by to užitečné. "Jo, magická je." Nehodlal jsem vysvětlovat jak, "Jedna vlčice, Samantha, nebo nějak podobně, a možná i jedno vlče, ale to spíš ne. Moc o nich neříkal. Šel se po nich podívat a případně je přijmout." Uvidíme, jak to s mým synovcem ještě dopadne.

"Kouknu a vidím, ne? Před chvílí ses motala kolem letce, teď se motáš kolem mě. To mi bohatě stačí." Ovšem letec vypadal, že mu na té druhé vlčici záleží a bere si její urážku osobně. To bude taky ještě zajímavé, jestlipak on se nám nezamiloval? Doufal jsem, že ta vlčice alespoň za něco stojí, nerad bych obětoval nejlepšího člena Chaosu nějaké chudince.
Zato vztekající se Azzip byla fajn, zamlouvala se mi tak daleko víc, než když se kolem mě motala. jen ať se vzteká, nebude alespoň provokovat. "Ale ano, jsi, ačkoli netvrdím, že je to špatná vlastnost. A přetvářka ti taky jde moc hezky." No prosím, tak jsem jí nakonec ten kompliment složil. Když se ale objevila další známá tvář, Kurážná, a Azzip k ní byla hnusná, vycenil jsem na ni zuby, "Právě jsme domluvili, zlato. Kurážná, rád tě vidím, moc toho-" Jak jsem se na ni otočil, spatřil jsem i za jejím uchem květ a potlačil zaúpění. To tu není jediná vlčice, která to nemá? A teď tu na mě byly dvě. Provlka, co jsem komu udělal? Přesto jsem nasadil úsměv, ačkoli ne úplně upřímný, a pokračoval, "moc toho není, já nikoho nového nepřijal, ačkoli letec zřejmě někoho našel. Teď jsi se s ním minula." Ačkoli jsem si stále velmi dobře uvědomoval přítomnost vesmírné vlčice vedle sebe, snažil jsem se ji ignorovat tak jak jen to šlo. jako by ani neexistovala. Když jsem se zaměřil na kurážnou, bylo to snazší, "Ale vážně, kde proč máte obě ty kytky, to ej nějaká poslední móda, nebo co?" Kéž by se jich zbavily, svět by pak byl jednodušší. Já tu chci vyřizovat věci Chaosu, ne tu slintat nad vlčicemi, sakra.

Když Azzip kecala s Letcem, mohl jsme si alespoň na chvíli oddechnout. Vážně to byla potvora, hodila by se k nám, jen kdyby se okolo mě přestala motat. Nestál jsem o žádnou vlčici. To je nejdřív vlčice, a pak přijdou vlčata, to už znám. jednou to stačilo, děkuju pěkně. "Ne každá se motá okolo každýho vlka, kterýho potká tak jako ty, zlato." byl jsem připraven to týhle mršce vrátit i s přídavkem. "Ale ale, snad tě to nerozzlobilo?" Když se vztekala a nelísala se ke mně, jednalo se mi s ní najednou daleko snáz. jen ať hezky pokračuje, mohl bych ji naštvat ještě víc. Úmyslně jsem se otočil na letce, aby bylo jasné, že mu opět něco sděluji, a zatvářil se důležitě. Jo, jsme z toho stejně překvapenej jako ty, můj bratr by nevěděl, co má s vlčící dělat, ani kdyby mu ji naservírovali a teď tu pobíhá jeho spratek. A proč? nechce se mnou mít nic společnýho a já s ním taky ne, proto. Je malej, myslíš, že by nám k něčemu byl? To vlče mělo vlastní hlavu, vychovat ho podle svého by dalo pěknou práci. "Tak se měj." Rozloučil jsem se s Angelem, a bacha na kytky, bude jich tu pobíhat víc. dodal jsem ještě v duchu a pak se se zářivým úsměvem otočil na Azzip. "Aha, takže jsi vážně mrcha. Ale přetvářka to byla pěkná, to se musí nechat."

No právě, skočil jsme si do toho obchůdku taky, těch kytek tam bylo víc. Zaujaly mě. nehodlal jsem letcovi vysvětlovat, že jsem si chtěl i jednu koupit, to by byl vážně úlet. Ten vlk mi vysvětlil, k čemu jsou dobré. Hlavně je nejez, to ti povídám. nedopadlo by to dobře. Ale i když jsem věděl, co je to zač a jak si to se mnou pohrává, prostě jsem tomu nedokázal odolat. Jasně, hezké, že vím že za to může kytka, ale... k čemu mi to bylo, když jsem stejně chtěl udělat pro tuhle vlčici první poslední. Už jsme ji vážně hltal pohledem. Když se o mě otřela, otřásl jsem se. bylo to skoro jako bych cítil něco elektrizujícího. Vůbec to nebyl nepříjemný pocit. najednou jsem toužil, aby to udělala znova. "Neprovokuj," varoval jsem ji, ale vyznělo to spíš měkce, jako zapředení, než výhružně. sakra, ta se umí dostat pod kůži. Naštěstí mě vyrušila Angalova slova, která působila jako ledová sprcha. Ani netušil, jak blízko se trefil. Otočil jsem se k němu a rychle schoval zděšení, které se mi za okamžik objevilo na tváři. Nehodlám o jeho rodině mluvit, nemusí to vědět. Stejně ví, že tu jeho rodina je, narodil se tady. To byla bezpečnější půda. Rozhodl jsem se ale, že povím Letcovi i to druhé. teď už jsem snáze schoval své pocity ohledně toho malého spratka a mé myšlenky byly opět docela klidné. Nemusím doufat, můj syn to být nemůže, tím jsme si jistý. problém je, že je to můj synovec. Vážně je tu moc příbuzných. ty nemáš nějaké, co by se tu mohli zčistajasna objevit, že ne? bylo zatraceně těžké vést normální konverzaci, když tu pobíhala tahleta. Ale jo, nějak snad jo. odpověděl jsem. Přinejhorším to skončí vlčaty, která se dají zabít vždycky. "Takovej malej a hnědej se světlými proužky. Poznáš ho snadno." Když jsme mluvil nahlas, líp se mi soustředilo. Bude fajn, když se alespoň jeden z nás dostane z vlivu té kytky. Ale Angel už nevypadal tak ovlivněný jako zpočátku, když jsem přišel. Třeba to za chvilku přejde.

Nemohl jsem si pomoct a nezírat na ni. Dával jsme to za vinu hlavně jejímu kožichu, ale prostě nešlo odvrátit se a koukat jinam. jen když na mě promluvil Letec, koukl jsem na něj, abych mu odpověděl, "To jsem rád," a pak už jsem zas zíral na ni. Vskutku se tu dělo něco zajímavého, ale sázel jsem na to, že za to mohla ta kytka. Mizernej prodejce. To jako rozprodá pár kytek, aby způsobil utrpení všem vlkům poblíž? Normálně mě vlčice nijak extra nezajímaly, ale tohle?
její lichotka mě zahřála u srdce, spolkl jsme poděkování. Musím si přece zachovat tvář, nebudu se tu před ní plazit, sakra! Vážně se chovala mile, kdyby mě Letec nevaroval, sežral bych jí to i s navijákem. Vzdal jsme pokusy koukat jinam a prostě na ni nepokrytě zíral. "Tak milá, ano? No uvidíme." Plynule jsem přešel na odpověď letci, "Ne neviděl jsme ji, co jste odletěli." Vypadá, že povahu by na to měla. Ale ty kytky, to je tedy něco. Vím i kde ji sebrala a mám chuť tomu vlkovi zakroutit krkem. Pomyslel jsem si a doufal, že to Letec zachytí. Každopádně dobré zprávy, noví členové se hodí. Já nepotkal žádné kandidáty, ale narazil jsem taky na dva zajímavé vlky. Potkal jsem sestru Černého a pak jedno vlče, které má rozhodně duši Chaosana, kdyby bylo větší, i když pochybuju, že by mělo zájem. A já neměl zájem ho přijímat, nejsem chůva.

---> Kvetoucí louka

Brzy jsem nechal louku za zády a obklopily mě stromy. I tady byly cítit pachy cizích vlků, některé z nich dokonce čerstvější. V jednom jsem poznal letce a vydal se za ním. Bude fajn potkat zas někoho, před kým se nemusím skrývat. Problém byl, že se jeho pach prolínal s pachem cizí vlčice. Možná přijdu nevhod, ale situace rozhodně stála za prozkoumání. Následoval jsem jejich pach hlouběji do lesa, až jsem je uviděl. Nic mě nemohlo připravit na to, co jsem uviděl. to snad ani nemohl být vlk, ta směs barev, porostlý krystaly. No páni, tak to bylo tedy vážně něco. Uviděl jsme i květ za jejím uchem. Dost se podobal těm, co prodával ten šedý vlk. Ale co, na té vlčici bylo něco úžasného. Zamířil jsem k nim blíž. "Ahoj, doufám, že neruším při něčem zajímavém." Spolkl jsme kompliment, který se mi dral na jazyk. nehodlám na potkání chválit cizí vlčice, to prr. Ani když jsou tak úžasné.

---> Small

Rychlohra - Áres
Náhodou jsem na louce narazil na malé nehlídané vlče. nejdřív jsem si s ním chtěl trochu pohrát, ale jak se ukázalo, to vlče mělo taky zoubky a jeho kuráž na mě udělala dojem. nejspíš proto neskončilo jako svačinka. Něco na něm mi připadalo velmi povědomé. Po troše vyzvídání jsem zjistil, že je to syn mého bratra a tak jsem ho radši nechal být a klidil se. Nechci být opravdovým strýčkem nějakého vlčete.

Z louky jsem pokračoval do lesa rychlejším krokem než předtím. Neměl jsem teď moc dobrou náladu. Hodilo by se mi něco zabít, to by pomohlo. Pak si něco ulovím, jen co budu bezpečně z dohledu a mezi stromy.

---> Common forest

Se svými novými hračkami jsem vyrazil opět pryč, tentokrát sám. Vracel jsem se na louku. neměl jsem žádné plány, co dělat se zbytkem dne, ale ono už se něco najde. Stejně to bylo zvláštní, potkat takhle uprostřed ničeho vlka, který prodává magii. nemohl tu být dlouho, jinak bych o něm už věděl, ale spousta vlků si ho všimla dřív než já. Ale co už, nebudu o tom moc přemýšlet. Děly se tu i divnější věci.
Uvažoval jsem, že se podívám po nějakých Chaosanech. Možná bych mohl naverbovat i nové členy. nebo si vezmu chvíli dovolenou. věčná přetvářka byla taky vyčerpávající a právě jsem s Kift odpracoval celou směnu. Když se moc unavím, nepůjde mi lhaní tak dobře. "Tak se měj," rozloučil jsem se ještě s tou bílou vlčicí a pak už si to vykračoval po louce pryč ke vzdálenému lesu.

--- > Kvetoucí louka

---> Kvetoucí louka

V tomhle místě nedávno courala pěkná spousta vlků, ale teď tu bylo relativně prázdno. Dokonce jsem tu ucítil i Letcův pach, což mě potěšilo, protože byl relativně nový, běž a páchej Chaos, bratře, pomyslel jsem si. otočil jsem se na Kift, když na mě opět promluvila a sdělila mi, co má dál v plánu. Kývl jsem, to se mi akorát hodilo. Mohla by to být pěkně nepříjemná situace, kdybych ji doprovodil a opravdu bychom na Černého narazili. "Dobře, jak chceš. Nezbývá mi tedy než ti popřát hodně štěstí." odpověděl jsem a myslel to upřímně. pro jednou. Jen ať si ho najde. jen jsem doufal, že Černý něco neřekne a nezkazí moji pověst u ní, kterou jsme si teď pracně vybudovával. Ale tak s tím už nic neudělám. Jsem holt vlk dvou tváří.
Nejdřív jsem se zastavil u jezírka a dosyta se napil, pak jsem vyrazil k šedému vlkovi. Opravdu tu něco nabízel. "Zdravím," pozdravil jsem se s ním. Vypadal mile a dokonce to ani nehrál. Když tu něco nabízí, tak si taky zaslouží, abych k němu byl milý. Připadalo mi, že bych moc nezískal, kdybych se k němu choval jinak.
První co mě na jeho stánku zaujalo, byly zvláštní kytky. Moc zajímavě voněly. než jsem si uvědomil, jak hloupě by vlk s kytkou za uchem vypadal, zeptal jsem se na ně. Vlk mi stručně vysvětlil, co jsou zač a že jsou jen pro vlčice. rychle jsem ztratil zájem, ale udělal si v duchu poznámku, abych si na ně dával pozor, až potkám nějakou vlčici, která si je pořídila. A to jako vlci nic podobného nepotřebují? Pch, hodily by se. udělal bych si armádu věrných vlčic.
začal jsem se místo toho vyptávat na magie a podobné věcičky. K mému překvapení prodával i to, takže jsem si vybral nějaké drobnosti, které mě zaujaly, a pak k tomu navrch přihodil i jeden zajímavý náramek a náušnici. Poslechl jsem si k nim krátkou instruktáž, pak zaplatil nějakými šedými kamínky a odklidil se z cesty, kdyby chtěl nakupovat i někdo jiný. Nebudu přece kazit kšefty někomu, kdo mi tak hezky pomohl a poradil a prodal pár zajímavostí.

NÁKUP
4. a 5. slot magie - 100+150 Kšm
Magie Pavučina - 170 Kšm a 4 rubíny
+ druhý level do magie pavučina, druhý level do magie zvěd -> 50+50 Kšm
Předmět Boží krok - 70 Kšm (mám zájem o nakreslení a nakreslím si ho)
= 590 a 4 rubíny, se slevou 40% na všechno (z admin-kasičky) -> 354 Kšm a 3 rubíny
+Stopařův pomocník (I když nepočítám Árese, jehož Rychlohra ješlě není zapsaná, a Kyla, který jen spal, tak se Scar setkal přesně s deseti vlky) -> ten nakreslit nechci

Současně na účtu: 430 Kšm 9 rubínů 9 mincí
Po nákupu: 76 Kšm 6 rubínů 9 mincí

---> Tichá zátoka

Odvolávám co jsem řekl. naivní možná je, ale vážně je chytrá. Možná jsem ostatní až příliš podceňoval. Odhalila Dereckovu přezdívku hned napodruhé, ačkoli měla velkou nápovědu. "Jo, to zní dobře!" Souhlasil jsem vesele, aniž bych upřesnil, kterou z možností se trefila. A teď byl čas změnit téma. O mém bratrovi a zároveň jejím bratrovi už jsme si povídali až dost na to, že to v podstatě nemělo být nic podstatného, jen taková zmínka mezi řečí. Rád bych se o něm samozřejmě dozvěděl víc, ale to už budu muset na něj. Mluvit s někým o někom jiném víc než zběžně už se počítalo mezi pomlouvání a nezdvořilé vyzvídání, tím bych dobrou vizitku neudělal.
"Jo, to znám. Ale tady je naštěstí nějaká voda skoro všude, není tak těžké něco najít." Možná jsem to s tou inteligencí zakřikl, ale byla mladá, mohla si dovolit nějakou nezkušenost. Ale já v jejím věku takový nebýval! taky jsem už tehdy žil sám na nepřátelském území. To by ji naučilo být připravená na všechno. Každopádně materiál do Chaosu nebyla, takže mě nezajímalo, jestli někde pojde, protože si zapomněla přibalit svačinu.
jak jsme se blížili k jezeru, všiml jsem si, že se tam něco děje. něco, co vzbudilo mou zvědavost a co stálo za prozkoumání. Byl tam neznámý šedý vlk a něco nabízel. Takovou příležitost si nenechám ujít.

---> Small

Následoval jsem ji směrem na louku. procházet se bylo lepší než stát a kecat. Alespoň si protáhnu svaly a budu rozcvičený, kdybych chtěl čistě náhodou někoho k večeru zamordovat. Čistě náhodou.
Uviděl jsem v dálce na louce jezírku a začal směřovat k němu. Už jsem měl docela žízeň. Slaná voda tady v zátoce se pít moc nedala, ale tam by mohla být dobrá. "Nejsem si jistý. myslím, že to byla nějaká barva. Normálním jménem se ale nepředstavil." Zase jsem nechtěl svého bratra shazovat před jeho sestrou. Když nechtěl, aby ostatní znali jeho jméno, bylo hloupé prozrazovat jeho přezdívku před někým, kdo jeho jméno zná. Víc jsem to nerozváděl, "vím, že to bylo normální slovo, protože než jsem si uvědomil, že to bral jako představení, tak už jsem si to nepamatoval." Takže Dereck. Vážně jsem netušil, co se mu na tom nelíbilo. Čekal bych něco horšího. Dereck znělo docela drsně. Mládeži se jeden prostě nezavděčí, stejně jsem si myslel, že kdybychom mu nedali tu přezdívku, kterou dostal, nejradši by si říkal třeba Trhač Zabiják I., což by znělo vážně hloupě. Každopádně pokud se třeba styděl za rodinu, tak za tuhle sestru rozhodně nemusel. nebyla naivnější, než ostatní v jejím věku. Dokonce jsem měl pořád pocit, že mi tak úplně nedůvěřuje. Chytrá holka. Nebo jsem vyšel ze cviku.
"Vidíš tamto jezírko?" zeptal jsem se. "Rád bych se tam zastavil, od rána jsme nic nepil."

---> Kvetoucí louka