Příspěvky uživatele

< návrat zpět

1.
Přístup Usměvavé se mi líbil a tak jsem jí to dal najevo spikleneckým úsměvem, plným pěkně krvavých zubů. Konečně to byla zábava na mé úrovni, ačkoli moji druhové se zatím trochu zdráhali se pořádně zakousnout. Však ono to taky přijde. Nebyli jsme druhové jen tak pro nic za nic. "Kdo tvrdí, že střeva venku nemůžou přijít taky? Máme spoustu možností a čas si s ní pořádně pohrát." Angel taky nebyl proti. Rozprsklotina. Hm, to k ní sedělo daleko víc, než Ayshi. Pak by mohla posloužit i jako lehká svačinka, až s ní skončíme. Záleží jak daleko budou ostatní ochotní zajít.
I Černý už se začínal pěkně chytat, ačkoli mi nepřišlo vhodné pochválit ho jen proto, že konečně řekl něco, co nám nekazilo pověst. "Neboj, pak ti ji sundáme. zatím si nabídni z toho, co je dostupné," navrhl jsem mu vesele, asi jako kdybych mu nabízel srnku k večeři. No, nebyl to zas takový rozdíl. Slízl jsem krev z tlapky naší oběti. Hmm, lahodně sladká, příjemně železitá, s odstínem čehosi temného a lákavého, co bylo tak typické pro vlčí krev. Povídejte si co chcete, kanibalismus je fajn.
"Taky bych nebyl proti nějakému škemrání. Nebo ti mám dát důvod? třeba ti tu tlapu urvat celou, hm? To by bylo fajn, ne?" Byl jsem víc než ochotný to opravdu udělat. něco jsem jí ovšem musel nechat, když jsem se do ní zahryzl, sice sebou trhla, ale ani nepípla. Nebude to zas taková slabotinka, mohla by i chvíli vydržet, když se do ní pořádně pustíme. A podle jejích slov se ještě ani úplně nevzdala, jen mě udivovalo, že se pořád chovala, jako by postrádala mozek. "Neboj, to přijde. Alespoň to bude větší zábava." Jo, tu tlapku jí urvu. "A to jako proč? Všimla jsi si, že to my týráme tebe a ne ty nás?" K čertu s plánem, ta už oči vydloubnout nepotřebuje, ta už slepá je.
Pomalu jsem ji obešel a zastavil se za ní tak, aby na mě nedosáhla, kdyby se rozhodla kopat, a zároveň mě neviděla. Chňapl jsme jí po ocase a vyškubl jí pořádný chuchvalec chlupů.

Tak jsem si říkal, jestli jsem to tou vyděšenou reakcí trochu nepřehnal, protože ostatní se rádoby zachránci Angelovi postavili a hájili si svou kořist. No co, tak budu působit jako srab, stejně je to jen představení. Svým ústupem jsem ale Letci umožnil, aby vlčici zvedl a odletěl s ní a s hrdostí jsem musel přiznat, že tentokrát se Černý tak docela neztrapnil. Možná to bylo štěstí, možná se konečně začínal trochu učit.
Jako bych předstíral, že mě odvaha mých druhů povzbudila, vycenil jsem zuby a o krok se k Angelovi přiblížil. "Jo, je naše, ty zloději. najdi si nějakou svoji." Ale to už Ayshi vstávala a Angel ji naprosto ukázkově ukradl. Prý nádherná, pf, tak to byl vtip století! Rozběhl jsem se za ním, jak se vzdaloval od země. Částečně pro efekt, částečně proto, abych viděl, kde přistanou a kde tedy budeme moct pokračovat s hraním. "Hej, vrať nám ji, ty jeden zloději!" zavolal jsem ještě, aby to slyšela a pak konečně odhodil roli, protože zmizeli za stromy. tehdy jsem si dovolil se konečně spokojeně ušklíbnout. Tohle začínalo být lepší a lepší. Ta vlčice si pak už dá sakra dobrý pozor, komu bude věřit. Letec je génius.
Nastražil jsem uši, když zavyl a vydal se po zvuku. Brzy jsem zaslechl velmi uspokojivé praskání větví, jak tak vlčice jako zralá hruška spadla z oblohy a zamotala se do lián. V klidu, protože už nebylo kam spěchat, jsem k ní došel. "Co? Snad jsi nečekala, že tě opravdu osvobodí?" Ta chudinka vypadala strachem naprosto paralyzovaná. Nic neříkala, ani se nehnula. Ta tedy moc nevydrží. Uvidíme, jestli bude alespoň hezky křičet. "Oči si už zamluvil Černý, ale jinak myslím, že si s ní můžeme dělat cokoli chceme. Jen bych ji nezabíjel, bude legrace sledovat, jak se z toho, co jí provedeme, pak bude snažit vzpamatovat," odpověděl jsem Letcovi s úšklebkem a pak bez dalšího vykecávání přistoupil k vlčici a hladově jí olízl pravou přední nohu. Tohle si vážně užiju. Vzápětí jsem otevřel tlamu a prudce se jí do tlapy zahryzl až pod mými zuby praskla nějaká kostička a mou tlamu zaplavila lahodná vlčí krev. Vlčí krev stejně chutná nejsladčeji.

Jak jsme si tu tak seděl na svém novém měkkém křesílku a poslouchal ostatní, napadlo mě, co za skupinku to jsme. jeden něco řekl a druhý to vzápětí popřel. popravdě, moje křesílko to dělalo taky. Že bychom každý mluvili jiným jazykem? Asi těžko. Ale smutné bylo, že jsme zatím opravdu jen mluvili, tedy až na facku od Černého. Ten mladej byl zatím nejiniciativnější, ale ani tak na těle vlčice ještě nebyly žádné pořádné stopy na důkaz toho, že se potkala s Chaosem. Tohle nám na reputaci vážně nepřidá.
Usměvavá přenechala očičko Černému. Proč ne? přihlížet utrpení je skoro stejně dobré jako ho působit. "Hlavně už si nějaké vyber a do toho, tahle asi moc lovit neumí, je pěkně kostnatá a mě přestává bavit tu sedět a koukat, než se vy dva rozhodnete," poznamenal jsem jen tak mimochodem. Možná bych si mohl ukrátit dlouhou chvíli taky trochou toho mučení, smůla, že bych ale dosáhl leda tak na hlavu.
Mou pozornost upoutalo zapleskání křídel, když se tu objevil nějaký cizí vlk... cizí? přimhouřil jsem oči. Letec se zřejmě povaloval moc dlouho na sluníčku a znaky na srsti mu trochu vyšisovaly, nehledě na to, že notně opelichal, ale rozhodně to byl on. Co to jako vyvádí? Plán? Hodný a zlý vlk? No fajn, snad to bude zábava.
"Hele, hleď si svýho, kámo, do tohohle se připlést nechceš!" zavrčel jsem na něj, jako by to opravdu byl nějaký cizinec, ale velice pečlivě jsem upravil svůj postoj. Trochu se přikrčil a tak, abych prostě celým tělem naznačoval přesný opak mých slov, tedy že mám z toho svalnatého vlka respekt. Samozřejmě, že to byla bouda, letce jsme sice respektoval, ale důvěřoval jsem mu, byl to můj druh ve zbrani. Jakmile se k ní a taky ke mně přiblížil, bázlivě jsem uskočil stranou a přitiskl uši k hlavě. byl jsem na jeho plán zvědavý, očička můžeme vydrápnout i pak. "Hele, my jen tak laškovali, to nic!" Ano, Pan Milost se bojí pana okřídleného, sežer to i s navijákem, pohovko.

Kam jsem se to zas dostal? Co za vlka to nazývám bratrem? Černý nám teď opravdu nedělal dobrou reputaci, v očích té drzé jsme teď museli vypadat jako nějaký spolek pomatených psychopatů. To jsme tu vážně jediný, kdo má trochu rozum? Nic proti Usměvavá, způsob, jakým byla ona vyšinutá se mi líbil a co teprve její rozpočítávání oček? vesele jsem se na ni usmál, čímž jsem dokonale zakryl všechny ty negativní emoce ohledně Černého. To štěně by mělo být rádo, že má přezdívku, alespoň nedělá ostudu vlastnímu jménu. "Klidně si dej načas, zlatíčko, vyber si očko, které se ti líbí. Nikam nespěcháme, jsou jen tvoje." Hlas jako kdybych mluvil k vlčeti, vybírajícímu si cukrátka. Ale nedíval jsem se na Usměvavou, sledoval jsem Ayshi a úsměv se mi rychle změnil na tem správný, na úsměv mučitele, který si svou práci náramně užívá. Taky že jo. To já vždy.
Černý alespoň trochu pochopil význam mých slov. Učil se sice pomalu, stále tu ale nějaké pokroky byly, takže bylo předčasné označit ho za ztracený případ. jeho otázka vyzněla dost hloupě, ale kdo jsem, abych nepřijal to málo, co nabízel. Asi potřeboval i trochu povzbudit, "hele, oko už si zamluvila tady Usměvavá, takže se dohodni s ní. Nebo si můžeš vymyslet něco vlastního, třeba uhryznout ucho, zmrzačit tlapku... možností je spousta, stačí si vybrat." a dokonce se mi povedl i ten správný rodičovský hlas... ehm, tedy hlas hodného Strýčka Scara, samozřejmě. "A sváča má pravdu, popisuješ slimáka, zebra je kůň... proč já se vůbec snažím." Ať si klidně myslí, že je to slimák, byl o tom celkem přesvědčený a opravdu jsem měl zajímavější věci na práci, než se s ním dohadovat. na Ayshina slova o vlčatech jsme jí přejel ostrým drápem po krku a zanechal na něm mělkou ránu. "Udělat si vlčata? Nejsem proti, když jsi se tak hezky nabídla." usmál jsem se na ni. Když něco takového vysloví, měla by čekat odpověď. Neplánoval jsme to zrealizovat, samozřejmě, ačkoli by to byla zajímavá tečka, až ji necháme jednookou a téměř umučenou běžet, pardon, odplazit se. Možná kdyby měl Černý zájem, mohl by on. "Milost se mi líbí víc. Možná jsme mocný, ale tamto vystihuje lépe mou podstatu. Mohl bych ti to ukázat, třeba budeš křičet stejně pěkně, jako ta předchozí, která měla tu čest mě poznat. Pověz mi, kterou svou nožku máš nejradši?" Mocný. hah, pěkné, ale moc okaté. A takové nenápadité. líbilo se mi jméno, které mělo skrytý význam. Milost. Pod tím si většina vlků nejdřív vybaví, že jsem opravdu ten, který má slitování. To by byl dobrý vtip, abych pravdu řekl.

Ke Scarovi, prosím :)

PŘIDÁNO

1. Scar

2. přidá se k Cintovi, Felimu a Shay, Erro se pak hlásila na jednu z jeho oveček

3. Drobná změna znaků na hlavě a samozřejmě nemá Chaosovou jizvu

4. Scar vyrůstal jako obyčejné vlče. Nikdy neměl potřebu kohokoli mučit nebo vraždit a pak se mu jednoho dne zdál sen, že si ho jistý bůh zvolil za svého proroka. Od té doby se rozhodl šířit víru a stal se z něj opravdový světec, který se snaží vést mladé vlky na cestě životem a udělat z nich vlky lepší. Je to moudrý a milý vlk s téměř nekonečnou trpělivostí. Veškeré násilí je mu cizí. Říká si zásadně Aescar, zkrácenou verzi svého jména nepoužívá.

5. Asi nic, podrobnosti Scarova náboženství se pak budou vymýšlet a probírat za pochodu s ostatními. Mám celkem jasnou představu, jak by mělo vypadat, ale bude potřeba to trochu přizpůsobit počtu vlků, který se k němu budou chtít přidat.

Návrhy usměvavé se mi zamlouvaly, ta vlčice měla vážně fantazii, to se jí muselo nechat. "Co takhle oboje?" Nadhodil jsem, "ale oslepíme ji jen na jedno oko, aby pak svou zjizvenou tvářičku mohla vidět. Které, levé nebo pravé?" Tohle už nám nikdo nepokazí. Vlčice odsud možná odejde živá, ale rozhodně nedopadne dobře. Zničit někomu život a pak se dívat, jak trpí, bylo taky super, navíc by mohla pomoct utvoření naší pověsti. A já si budu moct trochu nacvičit to, co plánuju pro Felicia. Na Ayshinu poznámku, že mi páchne z tlamy, jsem jí sundal jednu tlapu z krku, ale ne proto, že bych změnil názor, je proto, abych jí s ní mohl přetáhnout po čenichu, až jí čelisti cvakly o sebe. "Bacha na tlamu, mohla bys o ni přijít." Upozornil jsme ji chladně. Opravdu nebyla v pozici, aby mohla kohokoli z nás urážet nebo si z něčeho dělat legraci.
To už Černý začal cosi vykládat a zřejmě to mělo znít děsivě a drsně, ale... neznělo. Dělal ze sebe pitomce přímo před naší obětí. Vrhl jsem na něj pohled typu: 'nemůžu uvěřit tomu, jaký nesmysl jsi to právě vypustil z tlamy.' "Co to blábolíš o černé?" Zeptal jsem se. Tak takhle svému jménu čest neudělá. Čas na první lekci. "Hele, mladej, lepší než slova jsou činy. Když chceš nečeho dosáhnout, neztrácej čas dlouhými proslovy, nejdřív ukaž svůj záměr. Mluví zbabělci, co se nakonec většinou k ničemu nemají. Když jí chceš dokázat, že jsi drsňák, uhryzni jí třeba nohu. nebo ucho, pokud nerad chroupeš kosti, prostě musíš nejdřív dokázat, že se nebojíš svá slova i splnit." Copak já umím učit mládež? Nikdy jsme to nedělal... ale času máme dost a měl tu i hezký zkušební objekt. Neuškodí, když si hryzne. "Oh, plazit se bude, to ano." Uchecchtl jsem se, "Nějak se odsud bude muset dostat, až s ní skončíme. Pokud tedy přežije." jako jaký slimák? Kdo tu mluvil o slimácích? "Ale tady hračka má pravdu, zebry se moc neplazí... viděl jsi někdy zebru?" Možná tohle byl ten problém... "koně snad jo, takže zebra je takový velký kůň, který má černé a bílé pruhy. Býložravec, ani zuby to nemá a je to neuvěřitelně hloupé. navíc je to kořist. říká ti to něco?" Potřebuje trochu vzdělání, aby nekazil pověst naší společosti. Já zebry už potkal a nazvat vlka zebrou byla ukážka. Žraly trávu a byly kořist, gah.

Nehledě na to, co Usměvavá říkala, a musel jsem uznat, že má pravdu, mě to žralo. Škoda kořisti, i se slabými by byla legrace. Mohli bychom je mučit a poslouchat jejich křik. Mohli bychom jim ukousat tlapy a sledovat, jak se zoufale snaží odplazit pryč... ta představa mi vyvolala zasněný úsměv na tváři. Ale to se nekoná, protože jsme zatím totálně nesehraní a tenhle mladej bude potřebovat nějaký ten výcvik, co se intrik týče.
Ovšem když se před cizinkou začali dohadovat o mém jménu, moc dobrým dojmem to nepůsobilo. Oba ty návrhy měly něco do sebe. A i něco proti. zabiják bylo moc okaté, když k někomu přijdu a se svým milým, strýčkovským úsměvem řeknu:" Ahoj, já jsem Zabiják, budeme si hrát?" ta věta najednou dostane zcela jiný význam. Kazilo by to dojem, který jsme si tak pracně vytvořil. Ale Milost, já nikomu žádnou milost nedával. Nebyla to ta pointa...? Bod pro Usměvavou.
Následné vystoupení Černého se ale dalo rovnou oznámkovat jedničkou. jestli to opravdu hrál, nebo ne, to mi bylo celkem fuk. Oba taky přebrali mou taktiku. Když mě ta potvora nazvala Zebrou, měl jsme co dělat,a bych si úsměv na tváři udržel. Konec her, tahle zemře. Ani netušila, že jí právě odtikávají poslední minuty. S úsměvem jsem se k ní o pár kroků přiblížil. "Tady Usměvavá má pravdu, jmenuju se Milost." Skočil jsem na ni a srazil ji k zemi. Z nuly na sto během vteřiny, zalehl jsme ji svou vahou a sklonil se až k ní, s drápy přitisknutými na její krk. Po přátelském úsměvu nezůstalo na mé tváři ani památky, ukázal jsme jí toho pravého Scara, kterým jsme byl vždycky a vycenil na ni zuby. "A moc rád ti vysvětlím proč." Zavrčel jsem temně, s příslibem násilí. "Protože přesně budou křičet vlci, kteří mi stojí v cestě!" Zabít teď, nebo až později, toť otázka! nebyl to můj styl, být takhle v první linii, už jse vlka nechal chytit se do pasti, roztrhat medvědem, otrávil jsme ho, jednomu pomohl, aby na něj spadl strom, ale zavraždit někoho takhle, to bylo něco nového. Mohlo by se mi to začít líbit. Škoda, že jsem tu teď nebyl sám. "Ale tady moji společníci, by tě zřejmě zatím nechtěli vidět mrtvou, což je tvé jediné štěstí. Avšak radím ti, nepokoušej osud. Jméno zabiják mě vystihuje stejně dobře." No, pustit jsme ji nehodlal. byla celkem měkkoučká a pohodlná, navíc to pro ni rozhodně nemohlo být pohodlné, mám pěkně ostré drápy a jsem vzrostlý vlčí samec se spoustou svalů. zabít, či nezabít, to je oč tu běží... poprava se zatím odkládá. "Takže co s ní uděláme, bando?" Zeptal jsem se vesele. maska hodného strýčka Scara v mžiku nasazena zpět. Možná by byla důvěryhodnější, kdybych při tom netiskl vlčici drápy na krk a nedusil ji, ale nic není dokonalé.

Otočil jsem se na Usměvavou. "To tedy rozhodně ne. Vždyť ani neutíkali, prostě se sebrali a odpochodovali pryč." Tohle by nám dost zkazilo pověst, ještě štěstí, že jsme zatím žádnou neměli. "Mimo to Letec někam zmizel. měli bychom se do příště polepšit a víc se snažit, ne uprostřed omdlít, jako tady někdo." S posledními slovy jsem se otočil na Černého. "Ale zas oceňuju, že jsi se nepozvracel, i když omdlít není o moc lepší. Co budeš dělat, až někoho vykucháme? Střeva, vytažená z vlka, páchnou snad ještě daleko víc, máš na to žaludek, mladej?" přitiskl jsem uši k hlavě a oklepal se, když znečistil můj úchvatný kožich hleny. "Hej! Tlapku před tlamu, když kýcháš!" Jeho reakce na hořící ocas byla komická. teď jsme to mohl považovat za takovou malou pomstu za špinavý kožich. Otřel jsem se do sněhu.
"Zasloužil sis to, alfy Chaosu neomdlévají, když cítí něco smradlavého." V tomhle mu budu ráchat čenich ještě hodně dlouho. ten mladý potřeboval trochu vycvičit. Já byl vrah už od útlého věku, on takové štěstí zjevně neměl. "Letec se od nás trhnul a šel si pracovat na vlastním projektu. Zřejmě letěl něco prozkoumat." Odpověděl jsme mu. ta pokažená akce mě štvala. A jako na zavolanou se tu objevila cizí vlčice, která se představila přesně tím naivním způsobem, který používají nudní, hodní vlčci. Oběť se nám naservírovala přímo pod čenich, navíc byla sama. Tu snad zvládneme, ne? "No ahoj." Věnoval jsme jí svůj nejlepší úsměv hodného strýčka Scara, přesně ten milý a přátelský, který jsme uměl naprosto skvěle a důvěryhodně. Jméno. A sakra, vždyť já si ještě žádné nevybral! nehodlal jsme se nějaké cizince představovat svým pravým jménem, to by kazilo dojem. Podíval jsem se po svých společnících.

Tuhle misi jsem mohl rovnou odpískat jako neúspěšnou. nejdřív se vypařil Angel, pak naše oběti, ani nemluvě o tom, že Černý mi tu v půlce omdlel.Ten tedy vážně nic nevydržel. jako jo, puch, který se linul z flekáče byl příšerný, ale tohle byla jedna z hrdých alf Chaosu, sakra! ten se má ještě hodně co učit. Tuhle měkkotu z něj vyženeme, kazil by nám jméno. Plácl jsem ho tlapkou po čenichu. "Hej, mladej, vstávat. Spát můžeš v noci." A ještě ho budu budit jako nějakou slečinku. je chlap, použiju něco, co ho probere spolehlivě. Zapálil jsme mu chlupy na špičce ocase. Dával jsem si samozřejmě pozor, abych ho doopravdy nepopálil. Pořád to byl můj bratr ve zbrani, i když je to taková padavka. Bratrům se neubližuje. I když... dobře, bratrům, které jsem si za bratry z vlastní vůle vybral, se neubližuje. Ubližovat mým opravdovým bratrům bylo vlastně svým způsobem zábavné.
Černý se konečně začal probírat. V ten okamžik jsem radši odstoupil dál a jen ho pozoroval. Bylo legrační, jak se pokouší vyhrabat ze sněhu. "Dobré ráno, Šípková Růženko, jakpak jsme se vyspinkali?" Zeptal jsem se posměšně. No fakt? Spal pěkně dlouho, když zapadal takovou vrstvou sněhu. Jen aby z toho nenastydl, chudáček malý. ta dnešní mládež vážně nic nevydrží, to já v jeho věku... co jsme vůbec v jeho věku dělal? Snažil se vybojovat si pozici Gammy ve smečce? Možná, nebyl jsem si jistý, kolik mu to vlastně je.

Podíval jsem se na Angela s uznáním. Páni, krátký let a zjistil toho zatraceně hodně. byl vážně dobrý, byl jsem rád, že je na mé straně. "To zní jako lehká kořist. takový příjemná rozcvička." Odpověděl jsem. Zdálo se, že ostatní tenhle můj názor sdílí. Zatím jsme zůstali nezpozorováni kus od té trojičky a čekali. Dával jsem si pozor, abych nemluvil tak nahlas, aby mě slyšeli, ale ti tři si s tím očividně hlavu nedělali a my je mohli slyšet celkem dobře. "Klidně zatím Scar. A nebo si něco vymysli, než se přijde na nějakou příhodnou přezdívku." Odpověděl jsem Černému. Ten se pak rovnou vrhl mezi ty tři. Nebyl to tak špatný nápad, vzhledem k tomu, že jsme je vyhodnotili jako neškodné, pokud budeme trošku opatrní. "No, provokace očividně moc nezabírají. Možná kdyby zkusil urazit tu bílou...?" Druhý vlk, ten v divné zelené věci, vypadal vůči ní velmi ochranářsky. Vlci spíš reagovali na urážky mířené na ty, které měli rádi, než na ně samé. "Kdyby ho napadli, můžeme to vydávat za obranu a vrhnout se mu na pomoc. A třeba omylem někoho zavraždit, co ty na to? Nebo můžeš jít klidně za ním a dělat, co umíš. Čím větší zmatek, tím líp." Byl jsem docela zvědavý, jak by si Usměvavá vedla takhle v akci.
Zdálo se, že si trojička zatím myslela, že je Černý sám. my tři byli dobře schovaní. "A pokud urážky nezaberou, vždycky tam můžeme vlítnout, ne?" Moc by se mi líbilo, kdybychom zničili vztah té bílé a toho zrzka, o kterém se Angel zmínil. Byla by to legrace.

---> Long

Když měli všichni svou jizvu, vyrazili jsme společně na první misi. Angel to vzal oblohou jako letecká podpora. udivovalo mě, kolik peří po něm zůstalo. Naše letecká podpora nějak pelichá. Bylo to legrační, ale doufal jsem, že nevypelichá docela. Přecejen to teď byl můj bratr ve zbrani a mít sebou okřídlence se vždycky hodilo. Nakrčil jsem nos nad pachem, který se linul z jednoho z našich obětních beránků. "Tomu vlkovi by někdo měl ukončit trápení, vždyť hnije zaživa." Ucedil jsem směrem k Dereckovi. Znělo by to docela soucitně, kdybych neměl na tváři stále ten hrozivý, vražedný úšklebek. Bylo by mi potěšením jeho trápení ukončit. Když si s ním nejdřív pořádně pohraju. Podvědomě jsem věděl, kde je Avanté a tak když jsme se dostali na doslech k těm vlkům, tiše jako správný lovec jsem se přesunul na pozici kus od ní a připravil se. No, možná jsme se měli dohodnout na nějakém plánu. Oni nebyli kořist, nemínili jsme je lovit. Byly to hračky a s těmi se hraje, nečíhá se na ně v křoví. Vítr byl na mé straně a můj pach tak mohl zůstat nezpozorován. Otázkou ale bylo, co budeme dělat dál. nejdřív to chtělo omrknout cíle. Vlčice vypadala celkem slabě, pak tam byl vlk s čímsi odporným na zadku, fuj. Nejsem slečinka, ale toho hnusu jsem se nehodlal dotýkat. ještě by to na mě přelezlo. Třetí vlk vypadal docela silně, měl i pár jizev, dost možná z bojů. Hm, měli jsme přesilu jen o jednoho vlka, ale byl jsem si jistý, že i jen já s Angelem bychom tyhle tři bez problémů porazili. Co ale bylo super, zdálo se, že ti tři nedávno lovili. Mohlo by na nás něco zbýt jako zákusek, jen co se s nimi vypořádáme.

Mladý, tedy teď už Černý pořád ohledně něčeho váhal a nebyl si jistý. Možná za to mohl jeho nízký věk, možná se až do teď nesetkal s opravdovým zlem, ale to přijde. Obzvlášť když se bude stále pohybovat v takové vybrané společnosti, v jaké byl teď. "Nebudeme se rozdělovat hned a samozřejmě budou i společné akce, vždyť společenstvo není jen o jizvě a cíli, který plní každý sám." Ujistil jsem ho, ačkoli jsme neuměl číst myšlenky. jeho výraz, když se zmínilo rozdělení se, mluvil za vše. Jsem dobrý pozorovatel.
Usmál jsem se na něj, když konečně přijal můj návrh. Super. věřil jsem, že mou vizi naplní, byl teď přece člen Společenstva Chaosu. A i do fronty na jizvu se postavil, i když neochotně. On se to ještě naučí, šikovný kluk. Ani jsem sebou necukl, když do mě Usměvavá zaryla své drápy. ta bolest se mi zvráceným způsobem líbila. Uhnul jsem ale, aby mohla pokračovat i na Angelovi a Černém. "No, děkuju pěkně, hotová umělkyně." Zašklebil jsem se na ni a trpělivě počkal, než skončí s ostatními, což netrvalo zas tak dlouho. "Bude mi ctí se o to postarat." Odpověděl jsem na její otázku. "Neboj, tvé krásné tělíčko je u mě v bezpečí, už v tomhle mám praxi." Aniž bych čekal na souhlas, sklonil jsem se k ní a také ji obdaroval jednou úhlednou jizvičkou. Pak mě ale něco vyrušilo, něco, co byl pach hned dvou cizích vlků. "Cítíte to taky? Půjdeme si pohrát, co vy na to." To bylo v podstatě už domluvené, takže jsem rovnou po pachu vyrazil.
---> Zauberwald

S podmínkami pro magii souhlasím, i když jsme původně doufala v něco maličko jiného, ale tohle je taky super :D
Jen co se týče bode:
používání magie bude způsobovat postupné tuhnutí písku v žilách a díky tomu nehybnost
Platí to tak, že čím víc magii používá, tím nepohyblivější je a je to nevratné, nebo když magii na čas používat přestane, tak se to vrátí do původního stavu?
a ještě když bude poblíž písek, může použít i ten, místo aby použila ten z vlastního těla?

Slova Okřídlence se mi zamlouvala. "Moje řeč. Stvrdit krví. takové pouto smečky rozhodně nemají." Krev, krev krev. Vlčí krev. Cokoli co zahrnuje vlčí krev, s tím jsme naprosto v pohodě. "Jasně, nejdřív to stvrdíme vlastní krví a pak krví někoho jiného." Mohli bychom někoho zavraždit a pak si z jeho krve udělat válečné malování! Měl jsem co dělat, abych neslintal, když jsem nad tím tak přemýšlel.
Usmál jsem se na Angela. "Jsme společenstvo Chaosu, jasně že za nás budou lovit jiní." nebyl jsem si tak docela jistý kam tím míří, ale už teď se mi to líbilo. Dereckovy nápady se mi už tak nezamlouvaly. Dobrovolně se mrzačit? To je blbost. Náramky z větví zněly spíš jako nějaký klub malých skautek. Vzpomněl jsem si na svou sestřičku, ta měla rostlinky ráda. Ubohé. rameno bylo zas příliš nápadné. To Usměvavá to vylepšila. něco nenápadného. Skvělá. maličká jizva, záměrně udělaná. "Jizva zní fajn. Třeba na vnitřek... hm, zadní nohy." Otočil jsem se zas na mladého. "Cestovat je lepší, nepotřebujeme úkryt. Když bude potřeba se někam schovat, vždycky se něco bezpečného najde, ale klasický úkryt je příliš snadné najít. Co kdyby se ty slaboučké smečky přecejen spojily a rozhodly se nás zničit? jsme jen čtyři, kdyby jich bylo dost, porazili by nás." Obzvlášť kdyby je vedl ten parchant Felicio. "Proto taky navrhuju, aby se mohli přidávat další. Bude tu víc vlků, kdo jsou proti smečkám a rádi by se přidali. Což mi připomíná, že bychom si měli začít říkat těmi přezdívkami. Vážně se ti tedy Černý nelíbí, Mladej? dalo by to sice fušku, ale mohl by jsi ostatní přimět, aby se báli docela obyčejného slova." Lákal jsme ho. sedělo mi to k němu a vypadal jako někdo, kdo chce něčeho dosáhnout. "Tajné místo schůze, to se mi líbí."
usmál jsem se na Avanté. "Nebo jestli nejdřív začneme značkami, prosím, jsem jen tvůj, můžeš si vyzkoušet, jaká by se ti líbila. V tomhle se rád přizpůsobím." Právě jsme jí nabídl, že se do mě může zakousnout. No, jsem nejspíš trochu masochista.