Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Usmál jsem se na Angela způsobem, který měl do přátelského velmi daleko a dokonale odrážel mou duši. mimo jiné sliboval spoustu bolesti a smrt komukoli kdo se mi postaví do cesty. "Tak tedy název odhlasován." Líbilo se mi to. "Vlastně budeme spíš jako kult. Co takhle mít nějakou speciální značku, abychom se odlišovali od obyčejných vlků?" byla to jen taková myšlenka, zatím nedotažená, ale líbila se mi. Možná ji ostatní trochu rozvinou. Bylo by fajn si členy nějak označit.
Podíval jsem se na oblohu. Jak poetické. polární záře zpečetí vytvoření našeho společenstva. Rozhodně to bylo znamení. "Potřebujeme vůbec nějaké doupě nebo tak? Já jsem pro cestování. Kdo se chce přidat, musí nás nejdřív najít a tak si to zasloužit." A jo, v budoucnu nejspíš nebudeme jen my čtyři. "Byl bych pro začátek pro něco menšího, jako rozcvičku a abychom se naučili pracovat spolu.Takže nějakého osamělého vlka, třeba." Jo jo, už to bylo dlouho, kdy jsem naposledy někoho mučil a chybělo mi to. Zatraceně mi to chybělo. "O to lepší přezdívka to je, mladej. Protože ti neřekne absolutně nic. Ale když se ti nelíbí, vymyslíme ti nějakou později." Všechno hezky popořadě. Já taky ještě neměl vybráno. "Pro vraždu jsem vždycky." na naši první společnou akci jsme se těšil. Bylo by ale lepší pár jich nechat naživu a povyprávět jim o nás, ať roznesou pár pověstí. Přiláká to členy a rozšíří strach. "Celý ostrov bude náš, moje řeč, Zlato." Mrkl jsem na Avanté.

Pečlivě jsem pozoroval, co se mezi ostatními děje, jak už jsme měl ve zvyku. neušlo mi drobné gesto Okřídleného, tedy Angela, které mělo Mladého uklidnit. Spíš bylo překvapující, že zabralo. Mladej nevypadal, že by si potrpěl na láskyplná gesta, takže buď byl vlče víc, než jsme původně odhadoval, jako duší vlče, ne tělem, a nebo uměl okřídlený něco víc, než jen ovládat svůj element. To si zapamatuju pro budoucí použití. Jestli někdy zkusí něco podobného na mě, bude pak známý jako Angel Jednokřídlák. Pokývl jsem na jeho rozhodnutí o alfování a souhlas s tlupou. Skvěle. Vítej u zrodu chaosu, kolego. Choval se k mladému, jako by byl jeho tatík nebo starší brácha, Roztomilé, ještě z nich dostanu cukrovku, jak jsou sladcí.
Mladej byl ale něco docela jiného. nejen že se nepředstavil, dokonce to vypadalo, že se své jméno z nějakého důvodu říct bojí. Ale notak, copak jsme tě ještě nic nenaučili? Takhle si důvěru nezískáš. "Znáš pojem udělat si jméno? Nikdy si nevybuduješ pořádnou pověst, když se nebudeš nijak představovat. Fajn, klidně si vyber něco jiného, když jsi na svoje jméno tak háklivej, že ho nechceš prozradit. Můžem ti říkat třeba Černý, co ty na to, mladej?" Nebudu mu moct říkat mladej věčně, i když to k němu sedělo víc. jednou vyroste. Ale jeho nápad měl svým způsobem něco do sebe. "Ale možná bychom mohli používat přezdívky všichni, i když svá jména teď známe. Co si myslíte?" Zeptal jsem se zbylých dvou. Nebylo to nutné, ale znělo by to víc cool, neříkat si jménem. Víc by se to podobalo cechu nájemných vrahů, to se mi zamlouvalo. "Jo, jméno by to chtělo. Osobně jsem pro něco, co bude obsahovat Chaos, protože to je tak trochu náš cíl. Jen ať to ostatní hezky vědí." Mladej není zas tak marnej, i když na těch hrdých pózách bude muset ještě zapracovat. zatím připomínal spíš maličké, rozčepýřené koťátko, prskající na všechno okolo a snažící se vypadat hrozivě. Na Hrozivého Vládce Scara tedy dojem neudělal. Šlo by mu to líp, kdyby se tak hrozně nesnažil, řekl bych. něco prostě musí přijít samo od sebe. "Takže vítej na palubě, mladíku." Řekl jsem mu a konečně se otočil na naši jedinou vlčici. tedy, její jméno bylo pěkně dlouhé. Usměvavá znělo fajn, hádal jsem, že to i sedí. usmívá se, než se zakousne do něčího krku... a pak se taky usmívá, samozřejmě. Jo, s vámi bude ještě legrace, bando.

Vlk s původně zelenými, nyní šedými znaky víceméně souhlasil. zamlouval se mi, zlo, které se na okamžik ukázalo v jeho očích, mi jen dokazovalo, že nebudeme zas tak rozdílní: já své zlo akorát více skrýval a hýčkal si ho jako poklad. Milý Strýček Scar, co víc říct? Ale Mrzoutkova slova mě přiměla podívat se na to štěně, jako by řeklo něco opravdu inteligentního. Protože přesně to udělalo. "Důvěra není zrovna vlastnost mezi záporáky, ale mohli bychom začít alespoň jmény, to je fakt. Já jsem Aescar, klidně mi můžete říkat Scar. A co se smečky týče..." Pohlédl jsme i na vlčici, aby pochopila, že teď mluvím i k ní, "Tlupa by rozhodně byla lepší. Smečka má vůdce, tlupa nemusí. nebo bych to možná nazval týmem, týmem, který má za úkol společně rozsévat zlo, co vy na to? Smečka není dobrý nápad, protože ta potřebuje vůdce. Já už jednou alfa byl a už znova být nechci." Jediný, kdo by tu kromě mě mohl být vůdcem, byl ten opeřenec, vlčice ani štěně na to neměli a opeřenec vypadal, že by to pro něj taky nebylo to pravé, ale možná se mýlím. Jeho bych možná i byl ochotný poslouchat, mohl by být dobrý vůdce, ale zatím se mi víc líbila ta možnost, že bychom opravdu byli jen tlupa nebo tým, ve kterém bychom si byli rovni. každý by dělal, co umí, spolupracovali bychom a domlouvali se, nepřijímali rozkazy. Pokud budou samozřejmě pro.

Jo, tohle bude ještě zajímavé, zdálo se ale, že jsem udělal dobrý první dojem. jsem holt profík. Okřídlenec se ukázal zajímavým, moje zmínka o požírání vlků s ním ani nehnula, přecejen by se mohl hodit. Ušklíbl jsem se, když naznal Mrzouta roztomilým. No, já bych tohle slovo zrovna nepoužil, ale jo, celkem to sedělo. byl roztomilý asi jako štěňátko, které cení zuby. A přesně to i byl, jen maličko větší. Ne, byl bych hlupák, kdybych si myslel, že mě může nějak ohrozit, ale hodila by se mu výchova. Možná, pokud to uznám užitečným, si ho vezmu do parády a naučím ho pár triků, které se mu budou v budoucnu hodit.
"Ne, nejsme smečka, potkali jsme se před chvílí." Odpověděl jsem. Odpadlá smečka. To vlastně neznělo tak špatně. ne že bych chtěl znova vést smečku, toho už jsem si užil a byla to celkem otrava. Ale co založit tlupu, ve které by si byli všichni rovni? Nejsem sice zrovna pro rovnoprávnost, ale tady by to mohlo fungovat. Možná. "Ačkoli myslím, že by to nebyl zas tak špatný nápad. Zdá se, že na běžné smečky tu máme všichni podobný názor." Otočil jsem se na ty dva a Okřídleného z toho záměrně vynechal, protože ten se ke smečkám nijak nevyjádřil. "Jo, takový přístup zní dost uboze. nemůžeš se o něco nedělit, když nedokážeš ostatním zabránit vzít si co je tvoje." Vrtalo mi hlavou, jestli teď myslel Felicia. Ale asi ne, ten by se zabít neostýchal. minimálně zabít mě. Usmál jsem se na tmavou. Pro jednou upřímně. "Ale víš že i docela jo? Ten bastard si nezaslouží umřít, zaslouží si něco mnohem horšího. Nehodlám mu to usnadňovat, máme spolu jisté nevyřízené účty." těžko říct, jestli žertovala, nebo ne. Teď jsme to nedokázal tak docela určit. Připadám ti už jako dost velký drsňák, zlatíčko? "Jo, na tom taky něco bude." Souhlasil jsem s ní. Vzpoura mi tak trochu hrozila, když jsem ještě vedl smečku. Taky něco málo vím, ačkoli postrádám zkušenosti ze smečky z vlčeství, které oni měli.
Zvědavě jsem se na ni podíval. Tak že by to přecejen nebylo mnou? Těžko si mohla všimnout, že je já nevidím a jestli je přestala vidět taky, ačkoli to bylo zvláštní, muselo tedy být něco v nepořádku se světem. Tohle místo je divné. Jen tak si tu zmizí barvy. To se mi ještě nestalo. "Hele, to nebude tebou, Zlato."

Otočil jsem se na pana Mrzouta. "Nefunguje, říkáš?" Ale taky o tom mohl houby vědět. Feliciova smečka možná nevypadala nějak extra organizovaně, přesto se zdálo, že se navzájem znají a mají rádi. Láska. takový hloupý přežitek. Každopádně se zdálo, že černý není zas tak hloupý. A nebo možná byl, kdyby byl chytrý, tak vlčici využije a pak odkopne. Nevypadala zas až tak silně, proti velkému vlčímu samci by se neubránila, pokud by se rozhodl nějak se jí "dotknout". "Ale jistěže nejsi, srdíčko." Zazubil jsem se na ni. Dokonalá, prostě dokonalá. Chvíli se tváří jako neviňátko, vzápětí vám skočí po krku. Zamlouvala se mi. Taková správná potvora. Pokývl jsem hlavou. Naprosto jsme schvaloval její metody, proč se starat, když se můžou starat jiní? pak jsem se zatvářil dotčeně. "Ne, jistěže ne, pak by nemělo smysl to, o co jsem se předtím snažil. Víš, když hned zabiješ svou kořist, připravíš se tím o zábavu. Ne, nezabil jsem ho. Skončil se zlomenou tlapou a se smečkou, která o něm začne pochybovat." Usmál jsem se způsobem, ze kterého by každému s trochou zdravého rozumu vstávaly chlupy na hlavě. Rád si s kořistí hraju. Felicio umře, to ano, ale ne hned. nejdřív bude trpět. Bude litovat, že se mi kdy postavil do cesty. Bude litovat, že nesklonil hlavu a nepodřídil se. A pak až milostivě ukončím jeho život.
Co se černého týkalo, rozhodně ale budu muset změnit taktiku, ten vlk o ni zas tak nestál a ani nemyslel jistou částí těla, kterou vlčice postrádají. "Že je alfa ten, koho mají ostatní rádi, a ne ten, kdo je nejsilnější, je dost hloupé pravidlo." Hodný strýček Scar objel na dovolenou a učí svoji neteř na kolečkových bruslích, dnes zaskakuje Scar I Ukrutný, vynikající stratég a manipulátor.
Otočil jsem se na nově příchozího vlka, černého s křídly a tmavě šedými znaky ve stejné barvě, jakou měly jeho oči. Moment. přimhouřil jsem oči a zadíval se na zem. Ne, jeho oči nebyly šedé, musely mít nějakou barvu. To okolí barvu postrádalo. Možná jsme začínal slepnout. To by bylo nemilé. Nedal jsem na sobě ale nic znát. "Ne, nikoho takového jsme neviděli, ale k jídlu stejně doporučuju spíš srknu, po vlcích zůstává taková divná pachuť." A já o tom něco věděl. "A ty se chovej slušně, mladej, normálně se tě zeptal, nemusíš na něj hned vrčet." Napomenul jsem Mrzouta, jako by to byla ta nejpřirozenější věc. No, už jsme si vyjasnili, že já jsem ten, kdo v tom umí chodit. Sleduj a uč se, štěně. Já nebyl napružený, jen uvolněný a klidný, jako bych si byl jistý, že vlk nepředstavuje žádnou hrozbu. Opak byl ale pravdou, vypadal jako někdo, kdo je silnější než já a ví něco o bojování. Navíc i křídla byla užitečná, pokud s nimi uměl i zacházet. ten by se hodil. Otázkou bylo, jestli bude mít pochopení pro mé myšlenkové pochody. Možná ho prostě zajímala ta vlčice a nic víc. Jasně že ji nejspíš nechtěl sežrat.

Ten prcek očividně nebyl zvyklý nechat si poroučet, nebo mít k někomu trochu úcty. Rozmazelný synek alf, řekl bych. Bude potřebovat stovnat do latě, jestli má být k něčemu dobrý. Potřeba předvádět se a vypadat jako největší machr nebyla ideální, pokud bych z něj chtěl udělat dobrého manipulátora. Hlavně jsem ho ale nesměl nechat přebrat kontrolu nad situací, měl by si zvyknout, že v mé přítomnosti je jen obyčejný a ničím zajímavý vlk. "Oh, ruším? Jasně, rozumím, ty a tvá holka jste si vyrazili vykoupat se k jezírku." Doufal jsem, že to není jeho holka. ne tedy, že by mě nějak zajímala, vlčice byly dobré akorát k tomu, abych si s nimi užil a odkopl je. Nebo abych díky nim získal vyšší postavení. Ale byl mladý a pokud to není jeho holka, nebo se mu třeba líbí, ale nechce, aby to věděla, získal bych tím výhodu. Čistě taktická věta, vidíte? Strýček Scar je i velmi všímavý. Ale tady jsem nehrál roli strýčka Scara. Chtěl jsem být... hm, revolucionář. Vůdce povstání, který změní tohle území k lepšímu. samozřejmě k lepšímu podle mě. Potřeboval jsem skupinu se stejným cílem. "Věř mi, ten druhý skončil hůř." Mrkl jsem na vlčici. No, byl na tom hůř už předtím, zlomená nebo vymknutá tlapka se špatně spravuje, to snad ale nemusím zmiňovat. Líbila se mi, měla potenciál, což jsem poznal už po pár slovech. Ta by se mohla hodit. Oplatil jsem jí škleb a vesele se podíval na černého vlka. No... možná se ždibíčkem povýšenosti. Já jsem tu přece šéf a on jen ukňourané, nezkušené a neschopné štěně. Naučil jsem se, že když se k vlkům chován, jako by byli něco jiného, než jsou doopravdy, někteří tu roli opravdu přijmou za svou. Ale nesměl jsem to přehnat, přílišnou snahou by leda tak vypadala, že je lepší než já, což rozhodně nebyl, jen to ještě musel pochopit sám. Dál jsem si ho nevšímal a chvíli věnoval plnou pozornost vlčici. "To je pěkné. No, vlků je tu dost, jen doporučuju dávat si pozor na směčky, chrání si svoje teritoria, jako by to byl nějaký poklad. Celkem sobecké, nemyslíte? Já jsem vždy byl toho názoru, že zem by měla patřit všem a kořist tomu, kdo ji zabije a uchrání si ji." Mrzoutek. Buď se Mrzoutek příliš styděl, než aby se představil vlčici, nebo si chtěl hrát na tajemného. Ubohé. Jestli chtěl něčeho dosáhnout, šel na to z úplně špatné strany. Jak si může udělat jméno a vybudovat pověst, když se ani nepředstaví? S úsměvem jsem se k němu otočil. "Ne, nejsem místní, ačkoli s tvým názorem souhlasím. těch pár, které jsem potkal, za moc nestáli." Byla tu nevyřčená otázka: 'Jste vy dva jiní, hm?' "Ne, nejsem místní, ačkoli myslím, že tu alespoň nějakou dobu zůstanu. třeba tu nebudou tak zoufalí všichni." Zamyšleně jsem se podíval na vodu. 'tak co, jste zoufalí, nebo ne?' na druhou otázku jsem záměrně neodpověděl a využil tak častého pravidla, že když se někdo zeptá na dvě věci, dostane odpověˇjen na jednu. Stávalo se to tak často, že to byl nenápadný, ale účinný trik, jak se tomu vyhnout. Odpověď si domysli, Mrzoutku.

Zdálo se, že jsem tu narušil něco zajímavého. Zajímavého pro ně, ne pro mne samozřejmě. Láska a zamilovanost. K čemu jsou dobré? K ničemu. No, byl jsme tu z jiného důvodu, než abych zaplakal nad jejich pokaženým románkem, pokud to vůbec nějaký románek byl. Nevím, nerozumím tomu a moc dobře to ani nepoznám. Mimo to navíc ani nepláču, pokud se mi to náhodou nehodí do nějakého mého představení. Ale nesmysly stranou. Zašklebil jsem se na vlkovu poznámku o mém osmahlém kožichu. Snažil jsem se nedat na sobě nic znát, v tom už mám celkem praxi. Nikdy neukazuj slabost před někým, kdo by toho mohl využít."Vždy zapálen pro věc, to jsem celý já. Neruším vás při něčem?" Ne že by mě tedy odpověď zajímala, to ani náhodou, ostatní vlci to ale považovali za slušnost, minimálně se zeptat. Ovšem příliš se mi nezamlouvalo, že se ten vlk choval, jako by mu to tady patřilo. Tak to pr, hochu, nerad bych tě musel naučit účtě ke starším. I když... možná ne zas tolik nerad. Vlastně by mi to ani nevadilo, to jemu by mohla být moje lekce slušnosti nepříjemná. A taky pěkně krvavá, mhm. Už jsem dlouho nic nezabil, možná bych si s nimi mohl trochu pokecat a pak si najít nějakou pěknou oběť s kterou bych si mohl pohrát. "Tak co, jak se vám tady na ostrově líbí? Co říkáte na místní vlky?" Moje dovednosti v získávání spojenců a nohsledů už byly poněkud zrezivělé, čas je oprášit. Stačí trocha tréninku a budou se opět blýskat novotou. Nepřátelé třeste se.
Teď jsem neměl v plánu snažit se Felicia očernit, hodit na něho nějakou špínu a učinit nemožným, aby si pro tu svou smečku nedorostlých vlčátek našel další členy. Ale opatrně, špatná reklama je pořád reklama, nerad bych, aby místo mě získal další nohsledy on. To by bylo nemilé. Hezky pomalu, Mocný budoucí alfo Scare, hledající své věrné stoupence. Tohle se nesmí uspěchat.

---> Mlžné pláně

Z úprku jsem zmírnil do chůze. Mírné popáleniny i škrábance od Feliciových drápů bolely jako čert, což mi na dobré náladě zrovna nepřidalo. Tak a co jsem teď jako mohl dělat? Najít nějakou partu vlků, kterou bych mohl ukecat, že můj plán na zničení alfy jedné smečky je geniální a určitě z něj budou mít užitek, pak při vykonání tohohle plánu nepřijít k úhoně a užít si zasloužené ovoce. Možná bych si mohl najít i nějaké pěkné doupě, ukrást Feliciovi všechny vlčice, udělat si z nich harém, smečkové samce povraždit a z jeho kožichu si udělat pěknou rohožku. Už jen ta samotná představa mi vyčarovala úsměv na tváři. To bylo přesně něco, na co se hodil. Aby si do něj vlci utírali špinavé tlapky. Přesně to s ním provedu, až ho zabiju. Budoucnost přecejen přinese něco krásného. Něco, jakože vítězství tohohle dlouholetého sporu. Mé vítězství, samozřejmě. A jak jsem nad tím uvažoval, uviděl jsem klus před sebou dvojici vlků. Zřejmě mladé, nebo možná ještě vlčata. Vlčice byla rozhodně malá, i když vlk už byl rozhodně odrostlejší. No, uvidíme. třeba budou zajímavý. proti verbování mladých vojáků nic nemám. Čím mladší, tím zapálenější pro věc.

---> Daén

Tohle nebyl útěk, tohle byl pouze taktický ústup. To jsem si alespoň v hlavě opakoval, když jsem prchal z Daénského území tak rychle, jak jen mi to poraněný bok dovoloval. Za tohle Felicio zaplatí. Zabiju ho. ne, já ho zničím a teprve až pochopí, že prohrál, až ho připravím o všechno, co měl kdy rád, teprve, až bude o smrt žadonit, mu milostivě dovolím zemřít. No, možná ho předtím ještě kapánek zmrzačím. Kdo mi stojí v cestě, ten za to zaplatí a bude toho po zbytek svého krátkého života litovat.
Než ale přinutím zaplatit Felicia, musím ze sebe nejdřív udělat někoho, kdo mu dokáže alespoň ublížit. A to mám udělat sakra jak? Ta jeho magie, stačil jeden pohled a nedokázal jsem smysluplně přemýšlet (bolest mi až tak nevadila, kdo ji rád způsobuje, je občas i tak trochu masochista), potřeboval jsem způsob, jak se to u bránit, nebo získat něco, čím bych mohl síly alespoň trochu vyrovnat. A taky jsem potřeboval pár nohsledů nebo alespoň kolegů v páchání chaosu a zla. Uvidíme, jestli tu objevím vlky podobné nátury, jako jsem já.

---> Long

Vžij se do své role? Felicio rozhodně nezapomněl co jsem zač. měl bych být polichocen. Ale jeho poznámka mě ani nerozhodila, byl jsem si pěkně jistý, že to hraju dobře. Říkej si, co chceš. Jenže jsem nic neříkal, naopak jsem pozorně poslouchal ten jejich malý rozhovor, který by v mé přítomnosti vést neměli. Ale ano, jsi vlče. jsi vlče, Shay a ještě ke všemu vlče, které si o sobě moc myslí. Někdo by ti měl dát velice brzy lekci. Štěstí, že neuměla číst myšlenky. Otevřel jsem tlamu, abych něco řekl, když na mě Felicio upřel pohled a já tlamu opět zavřel. najednou bylo obtížné jasně uvažovat. Zatřepal jsem hlavou, abych se zbavil bolesti a zahleděl se na okamžik do země, což byla chyba, protože mi na zádech vzápětí přistála živá pochodeň. Oj, někdo se tu trochu přepočítal. A tentokrát to nebyl Felicio, ale někdo černý se dvěma bílými pruhy na zádech. K čertu, jsem příliš mladý, než abych skončil jako flambovaný vlk. Ten útok mě překvapil, takže jsem neměl příliš možnost se bránit, když jsem se ocitl na zemi a uchem i bokem mi projela ostrá bolest. Když bych nepočítal ožehlou srst, naše síly byly teď docela vyrovnané. Felicio měl zraněnou tlapku, ze mě tekla krev... ne, co si to namlouvám, naše síly nebyly ani zdaleka vyrovnané. Jak jsem si mohl myslet, že Felicio se za tu dobu, co byl pryč, nezmění? Byl výrazně silnější, měl ostřejší drápy a ten jeho pohled... šeredně jsem se přepočítal. Naštěstí tu stále byla Shay a i když jsem teď byl už notně zmatený, na čí straně tedy je a koho to chrání, což nebylo způsobeno jen Feliciovou novou magií. Teď jsem jí ale rozhodně mohl děkovat za záchranu života. Sakra, nesnáším dluhy. Ne, moment, odkdy bych já mohl někomu něco dlužit? Blbost. Ale možná že ji při příštím setkání nezakousnu z čiré zlomyslnosti hned jak ji uvidím. Možná nebyla tak neschopné vlče. Já bych na sobě měl ale každopádně zapracovat, než se rozhodnu Felicia definitivně rozdrtit. A možná by nebyl špatný nápad sehnat si opět pár nohsledů a zavést tu trochu chaosu. Počkej, až se příště potkáme. Rachle jsem se vyškrábal na nohy, vrhl poslední pohled na Felicia, kývl na Shay ve znamení díků a pak se rozběhl pryč. Situace omrknuta, na plánu se pracuje. Už jsem ale neměl v plánu utržit dnes další rány. nejsem hlupák a poznám, kdy se vrhám do předem prohraného boje, jako byl tenhle. navíc jsem si byl docela jistý, že má slova určitým způsobem zapůsobila. Shay bude pochybovat.

---> Mlžné pláně

Proč s eobtěžuju lhát? Zkus hádat, ty chytrolíne. Třeba proto, že můžu, hm? protože mi ty mé lži sežrala? Ta tvoje malá hračka není ani tak chytrá a ani ti není tak věrná, jak si myslíš. Bylo fajn, že jsem tu Felicia zastihl nepřipraveného, kdyby s eo mě dozvěděl a varoval ji, neměl bych šanci jí cokoliv namluvit, takhle ale jeho slova vypadala jen jako hloupá obrana a ospravedlňování se, aby v jejích očích neklesl. Potlačil jsem nutkání se vítězoslavně usmát. Místo toho jsem si vzal Feliciovu uržku osobně. "Já že ti lžu? Já jak se ti opovažuju lhát? A ty jsi mi lhát mohl? To je fajn, to ti připadá v pořádku?" Ale to nebylo všechno, odpověděl jsem i na slova, která říkal Shay. "Ne, to já tě znám dlouho. Když jsi přišel do smečky, získával jsi všechno co jsi chtěl a vypadalo to, že se ani nemusíš snažit. Všichni ti vycházeli vstříc! Obdivoval jsem tě, víš to? Byl jsi můj vzor! Než mi došlo, proč se ti tak daří!" A tohle ani nebyla lež, jen překroucená pravda. Získával všechno co chtěl a snadno, protože byl ochotný pomoct a pro něj ta pomoc ostatním opravdu nic neznamenala. A ano, obdivoval jsem ho a chtěl jsem být jako on, ale jen v jedné věci, chtěl jsem být silný jako on a obdivoval ho pro jeho sílu, ale věděl jsem, že s ním bude problém a že se nikdy nestane jednou z mých oveček. "A já že zabíjím? Nikdy, nikdy jsme nikoho ze smečky nezabil, dokud ve smečce nevypuklo povstání a ta tvoje skupina fanatiků neohrožovala životy mých blízkých!" A k tomu pár slz, které se k vystoupení dokonale hodily. Proč by nemohl plakat i vlčí samec, když mluví o něčem, co ztratil? A ani tohle nebyla lež, technicky vzato, mí následníci byli mí blízcí a já opravdu nikoho ze smečky až do toho dne nezabil. přesněji nezabil vlastními zuby, jen jsme k jejich smrti tak trochu dopomohl. Proč si špinit tlapky, když mám na špinavou práci jiné?
"Ohnat se po Shay? A to jako proč? Ona neudělala nic špatného, Felicio, a nezaslouží si ani aby se něco špatného stalo jí, tak proč si sakra myslíš, že jí chci ublížit?!" Scar hysterka, který právě dostal příležitost vylít si srdíčko, jak moc mu Feli křivdí a jak mu zkazil život. Okey, možná až moc zvlčičtilé. Začnu nosit růžové sukýnky.
Shay se ale rozhodla, že bude náš mírotvůrce. Ach ty naivko. na její dost jsem k ní prudce otočil hlavu, jako bych snad zapomněl, že tam ještě pořád je, což jsem tedy nezapomněl ani na vteřinu.´, jak dokazovala skutečnost, že ještě pořád nevisím Feliciovi na krku. Začíná tu být nějaké horko. Pomyslel jsem si a přidal k tomu vlastní drobný žár, menší, než jaký bych dokázal vytvořit, kdybych chtěl, ale podpořilo to iluzi mého hněvu a navíc to dá iluzi, jim oběma, že moje magie je slabší, než je ve skutečnosti. Přesto jsem si byl jistý, že ti oba ovládají element lépe než já. Poražen malým vlčetem, styď se, Scare. Vycepoval jsi ji, co, Zrzku?
Poslušně jsem mlčel až do chvíle, než mi položila přímou otázku a pak jí s náznakem zoufalství odpověděl. "A jak to mám asi vědět? neumím číst myšlenky! Možná proto, že jsem byl příliš nadšený, že jsem potkal nějaké vlky a vlezl vám do doupěte? Možná proto, že jsem probudil tu zrzavou ze spaní?" Nebo spíš protože naslouchají svým instikntům a tohle jako bonus k tomu. I když je někdo zpočátku nedůvěřivý, většinou stačí, když zjistí, že druhý se k němu chová mile, aby na ty hloupé instinkty zapomněl. Pokud tedy nejsou nějaké pohoršující okolnosti, jako tady. Když se to tak vezme, mohl jsem se zachovat chytřeji, třeba stát venku a volat nějaké náhodné jméno, dokud by sami nevylezli a neptali se, co tam dělám. Když na mě pak vycenila zuby, moje překvapení už nebylo hrané. Nemám ji pod tlapkou tak dobře, jak jsem myslel. Stárneš, Scare, začínáš být nepozorný a neopatrný, budeš se muset víc snažit. No, čas změnit taktiku. Když není se mnou, tak tu taky nemusí být vůbec. "A tentokrát má Felicio pravdu." Pokračoval jsem pevným hlasem. Ach, tahle slova mi trhala duši. "Běž do úkrytu a nesnaž se spravovat věci, na které nestačíš, štěně." Ze strýčka Scara na přísného tatíka. Tohle budou zřejmě body k dobru pro Felicia, ale ta mrňavá krysa už mě začínala unavovat. Možná jsme jí měl přecejen zatnout tesáky do krku, když byla příležitost a pak zdrhnout. Feliciovi by její smrt ublížila možná i víc, než její nenávist. On měl tu mrchu snad rád!

Bylo zajímavé sledovat, jak se její výraz měnil, když jsem mluvil. Ani nevěděla, jak moc mi nahrála, když mi předtím řekla o vlcích, kteří jejich smečku opustili. O to jednodušší bylo nakrmit ji těmi správnými lžemi, aby uvěřila a začala o tom přemýšlet. Moje práce tu byla hotová, zbytek je už na ní a na slovech, která Felicio použije, až se ho zeptá. nevěděl, co jsem jí řekl, s trochou štěstí si vykope vlastní hrob. nepřestávalo mě udivovat, jak může pár slov od cizince zasít takové pochybnosti. Roztomilé. byl jsem už na odchodu, když mě zastavil až příliš povědomý hlas. No do pr... Ztuhl jsem a pomalu se otočil, abych k němu stál čelem. Překvapený a lehce vyděšený výraz na mé tváři nebyl hraný, přestože bych ho normálně neukazoval. Tak tohle bylo v háji. Vážně jsem doufal, že mám víc času a i když jsem se tvářil, že ne, Měl jsem z Felicia strach. Jen trochu, samozřejmě. Byl přece silnější a popravdě, to, že by mě zabil, jsme si opravdu myslel. Dokázal by to, vždycky byl lepší. Drž se role, drž se role, Scare... Nabádal jsem se v duchu. Teď budu muset vzít jeho slova překroutit je. A doufat, že mě nezabije. Všechno by bylo snazší, kdyby se ukázal o chvíli později.
Neuniklo mi, že má něco s tlapou, což mi dodalo trochu odvahy. kdybych to přehlédl, nejspíš bych plácl pár slov a pak utekl, ale tohle bylo lepší. Alespoň trochu štěstí v neštěstí. Budu rychlejší a když se rozběhnu pryč, nedožene mě. Jen škoda, že tu teď byla Shay, jinak bych toho využil a pokusil se ho zabít, ale to bylo dost nejisté a poblíž byla jeho smečka. nejsem tak hloupý, abych všechno zahodil pro malou šanci se ho zbavit. Ačkoli to bylo lákavé. Sklopil jsem uši a maličko se přikrčil, jako bych se ho teď opravdu bál, ale zároveň jsem odmítal odejít, protože bych se třeba bál, že by ublížil Shay, kdybych odešel. Možná tuhle drobnost z mé pózy nerozpoznají, obranářské a zároveň vyděšené pózy se kombinovaly špatně, ale třeba se zadaří. Bylo to slyšet i v mém hlase. "Já? A proč bych to dělal? Pokud bych tě už do konce života nepotkal, pořád by to bylo příliš!" Dodat pro efekt trochu zoufalství a je to dokonalé. "Já proti tobě smečku nepoštval, jak bych taky mohl?! Chtěl jsme jen klidný život!" Páni, přesvědčil bych i sám sebe! jen se nesmím nechat příliš unést a prozradit mu, co jsem napovídal Shay. Má slova na ni musela opravdu zapůsobit. Překvapilo mě, když se postavila mezi nás, ale ne, aby chránila Felicia. Snažila se chránit mě! Překvapení jsem nechal objevit se i na mé tváři, když jsem na ni krátce pohlédl a pak se otočil opět na svého úhlavního nepřítele. "Nemáš... nemáš žádné právo mě odsud vyhánět! Území tvé smečky? Fajn, ale ostrov patří všem!" A tohle znělo, jako bych posbíral všechnu odvahu, kterou jsme měl, jen abych dokázal říct těch pár slov. Pak jsem udělal dva kroky vpřed, maličko se narovnal a postavil se mezi Shay a Felicia. Aniž bych z něj třeba jen sklouzl pohledem, promluvil jsem na ni. "Shay, uděláš lépe, když se teď budeš držet dál." Hodný Strýček Scar opět boduje, nebyl to rozkaz, ale prvotřídní úpěnlivá prosba. Strýček Scar má strach o tvůj život, tak prosím, prosím, ustup stranou, tady to může být ošklivé. Neodpustil bych si, kdyby se ti kvůli mně něco stalo.
Páni, měl bych dostat Oscara.

Také jsem se rozhlédl, ale spíš proto, abych dodal oné informaci, kterou jsem se jí chystal sdělit, na tajemnosti. V okolí nikdo nebyl. Nikdo z doslechu, nikdo nepřekážel, nikdo neokouněl. Vlastně Bych teď mohl Shay klidně i zabít, kdybych chtěl, a nikde bych neměl žádné svědky. Měla jen štěstí, že to nebyl můj styl, nerad jsem si přímo špinil tlapky, i když pár vlků už pod mými zuby zahynulo.
Na to, jak inteligentně se Shay snažila tvářit, byla až zoufale naivní a, odvažoval jsem se říct, i pitomá. Netušila, kolik informací mi tím dala. Problém byl jen s její poslední větou, zdálo se, že i ona ho takřka uctívá. Tohle Felicio uměl, získat si vlky na svou stranu. Někdy i lépe než já, ale na to, že já se nikdy opravdu nesnažil se s někým spřátelit, jsem byl o chloupek lepší. A ještě se červenala. Proč se, pro vlka, červená? Tahle její posedlost mým úhlavním nepřítelem mi bude jen na obtíž. No, uvidíme. Mohl jsem na tom jen získat. Nebo spíš Felicio ztratit. Nasadil jsem smutný pohled. "Obávám se, že nemůžu. Ale působí tak, že? Něco ti povyprávím, když mi slíbíš, že si to necháš pro sebe." Jak jinak zajistit, že to rozhlásí, kde bude moct, než že použiju tuhle větu? Jen bylo ještě potřeba, aby mě neuváděla jako zdroj. "Tomu, co ti řeknu, nemusíš věřit, koneckonců mě neznáš, ale zamysli se nad tím a ber to jako varování od někoho, komu není cizí život lhostejný. Tví kamarádi by to možná nepochopili, sice vypadají jako skvělá parta, ale viděla jsi, jak se na mě tvářili, i když jsem jim nic neudělal. Ty jsi ale chytrá a pozorná mladá vlčka." Trochu zalichotit nikdy neuškodí. "Víš, znám Felicia už dlouho, déle než ty. Patřil jsem do smečky, kam se přidal. Ta smečka žila dlouho poklidně, ale po jeho příchodu se věci změnily. Nejdřív zemřel starý alfa, krátce po něm i jeho následovník a on převzal smečku. Oboje to vypadalo jako nehoda." Na okamžik jsem se odmlčel, abych jí dal možnost informace zpracovat. Jistě, smrt starého alfy jsem měl na svědomí já a pár jedovatých bobulek a smrt mladého byla jen příhodná nehoda, proč to ale nehodit na kožich někomu jinému? "Ale tolik nehod se nestává. Před smrtí starého alfy jsem ho přistihl u kořisti, kterou jsme ten večer přinesli. Když mě uviděl, začal se chovat divně. Vyhrožoval mi, že ublíží mojí družce, pokud někomu řeknu, že jsem ho viděl. Ještě ten den alfa onemocněl a v noci zemřel. Na nové alfy pak spadl hořící strom." Byl jsem si celkem jistý, že ví, jaký element Feli má. Já ho měl sice taky, ale já přece neměl důvod někoho zabíjet. "Když převzal smečku, nejdřív se zdálo být všechno v pořádku, pak se ale něco začalo dít. Nejdřív se z lovu nevrátil druhý syn alfy, o pár dní později zmizel bratr mé družky, silný a statný vlk, který se zrovna předchozího večera s Feliciem pohádal. Oba to byli vlci, kteří by smečku dokázali převzít, kdyby chtěli." Nemusel jsem říkat, na co tím narážím. její bratr byl mladý dospívající vlk, syn starého alfapáru a tedy právoplatný dědic. Starý alfa, Shayin otec, zase zemřel při lovu, kdy se nehody stávají a vlci se často oddělí od skupiny, kde je pak snadné je zabít. "Pak jsem ho potkal u mého a Sellyina doupěte, snažil se ji přesvědčit, aby mě opustila a šla za ním. Zeptal jsem se ho, o co se snaží, ale místo odpovědi na mě zaútočil, měl jsem jediné štěstí, že jsem rychlý." Natočil jsem se a ukázal jí jizvu na hřbetě, přesně mezi lopatkami. Byla od medvědích drápů, jednalo se ale o jediný škrábanec, který působil jako od vlčího tesáku. Jako by mi ji způsobil, když po mně chňapl a já stihl uskočit, místo aby mě tedy chytil za krk, trefil jen hřbet. „Nebyl jsem ale jediný, kdo si všiml, že něco nehraje. Došlo k převratu a vyhnali ho, moje družka ale toho dne zemřela.“ I tu jsem zabil já a navíc nikdy moje družka nebyla, to ale byla jen drobnost. „Nevím proč, nikdy mu nic neudělala, jen ho odmítla.“ Tady jsem se opět odmlčel a zahleděl se do země, jako bych chtěl skrýt výraz své tváře. Jako by pro mě i po tolika letech byla vzpomínka na smrt milované velmi bolestivá. „Neříkám, že se za ty roky nezměnil a pro tvé dobro doufám, že je opravdu takový, jak říkáš, ale měj má slova na paměti. Je to taky důvod, proč tu nemůžu zůstat, pokud se nezměnil, zabil by mě.“ Tím jsem své dlouhé vyprávění ukončil. Bylo to to nejlepší, co jsem dokázal za tu chvíli splácat, ale byla v tom zrníčka pravdy a i jeden hmatatelný důkaz. Zněl jsem přesvědčivě, jako vždy, díky dlouhému tréninku. Doufal jsem, že jí tím nasadím brouka do hlavy. „Doufám, že se ještě někdy setkáme, zatím sbohem a hodně štěstí.“

---> Úkryt smečky

Na poznámku zrzavé o pachové hranici jsme se jen zmateně zamračil, což bylo pro jednou naprosto upřímné. Fakt byl takový, že jsem si žádné opravdu nevšiml, ale možná za to mohlo jen že jsem se příliš nechal rozptýlit pomyšlením na vlky, s kterými bych si mohl pohrát. Začínáš být nepozorný, Scare. A tak jsem se opět začal soustředit na svůj plán. Dvě z vlčat už mě přestala zajímat. Byla příliš tvrdý oříšek, potřeboval bych na ně víc času a možná nějaký ten plán nebo trik, jak si získat jejich důvěru, což jsem s ohledem na Felicia a jistou šanci, že opravdu brzy dorazí, nechtěl riskovat. Kdyby se tu objevil, jak by to pro mě dopadlo? Moje výhoda oproti němu spočívala v inteligenci a schopnosti získat cizince na svou stranu, jenže tohle byla jeho smečka a očividně mu zobala z tlapky. Pokud by došlo k šarvátce, což nebylo nepravděpodobné, neměl bych šanci, ale i tak jsem nechtěl odejít s prázdnou. nevyjde z toho tak lehce, že vleze všude, kde jsem i já.
Malá modřenka slupla návnadu i s navijákem. Její očka, zářící zvědavostí, mi rozhodně neunikla. Jo, mám ji. teď jen vybrat správná slova. Venku z doupěte jsem se vyhnul pachu zrzky a počkal na modřenku dost daleko od doupěte, abych byl z doslechu, ale zároveň dost blízko, aby mě viděla. "Je tu něco o Feliciovi, co bys měla vědět. Vím, že to bude znít divně, znáte ho dlouho a já jsem tu úplný cizinec, ale věř mi, není takový, jaký se zdá.. Vaše smečka měla dřív jiné alfy, že?" Na sto procent. Nebyl jsem si jistý, jestli je Shay dost stará, aby to zažila, ale Felicio se tu nenarodil a nebyl tu ani zas tak dlouho. Také se určitě nestal alfou hned při příchodu. Pokud to vyvrátí, budu muset maličko pozměnit taktiku, ale přišlo mi to jako dobrý začátek. Dostatečně neurčitý, abych ho mohl rozvinout více směry, ale zároveň takový, že všechny ty směry mohly vést k něčemu špatnému. V mé hlavě se začínal rýsovat pěkný, katastrofický scénář. za ty roky jsem vypozoroval, že vlci obvykle moc nemusí vraždy.

Ještě se tu objevila dospělá zrzka, která nejspíš spala vzadu v jeskyni. Tu jsem okamžitě zhodnotil jako sice ostražitou, ale získat si její důvěru by nebylo tak těžké. Ovšem teď mě moc nezajímala, ta modrá vlčice byla daleko zajímavější. tak nadšená pomoct cizinci, hm.
Usmál jsem se na zrzku, tentokrát smířlivě. "Promiňte, jestli vás můj příchod vzbudil, nečekal jsem, že tu bude nějaká smečka a už vůbec jsem neměl v úmyslu vpadnout vám takhle do úkrytu. jen už dlouho bloudím a byl jsem rád, že jsem potkal zase nějaké vlky." Chabá omluva, 'nevěděl jsem', sice jsem ji nesnášel, ale občas se hodilo k ní přistoupit a použít ji jako projev dobré vůle. 'Nevěděl jsem, moc se omlouvám, už se to nebude opakovat.' To byla navíc vždycky lež, i z mé tlamy. jasně že mi došlo, že je to doupě smečky a že tu smečka je, jen jsem doufal v maličko snazší cíl. Někdo tu vlčata vycepoval, aby nevěřila cizincům. Vlčata se poslední dobou nějak změnila, ale alespoň to nebude taková nuda jako obvykle. Čím těžší, tím větší zábava.
velmi pozorně jsme naslouchal radám zrzky, jako by mě to snad doopravdy zajímalo. "Jistě. Teď když vím, že je to vaše území, rozhodně tu nebudu nic lovit. Mám nějaké slušné vychování." Odpověděl jsem s drobnou výtkou v hlase, jako by se mne to opravdu dotklo. Upozorňovat dospělého vlka na zvyk, který platil snad všude a který byl obecně známý se vskutku dalo jako urážka brát a ona by si to měla uvědomovat. "Ale děkuji za radu. Sice to nejsou hory, které hledám, ale snad najdu někoho jiného, kdo mi pomůže." Tím mě zrzka přestala zajímat.
Mladého vlčka, který se tvářil, že se bojí i vlastního stínu, jsem ignoroval a stejně tak i drzou ryzku. Kdybych ji zastihl samotnou, bez svědků okolo, a chovala se takhle, už by byla dávno mrtvá. Nikdo se ke mě nebude chovat podobně. "Vlastně bych vašeho alfu rád poznal. Ten by mi mohl poradit. Určitě to tu bude znát dobře. Nebo bych možná zvážil i přidání se do vaší smečky, pokud by mě tedy přijal." Popíchl jsem ji. Ale můj výraz byl tak dokonale bezelstný, jako bych snad byl natolik pitomý a unikl mi tón jejího hlasu i její nepřátelství. Tady má někdo dobrý čuch na vlky. pak jsem se pustil do spokojeného prohlížení stěn jejich jeskyně. Že by hodný strýček Scar opravdu zvažoval přidání se do smečky? Co myslíš, mrňavá, vychrtlá ryzko? To bys byla ráda, ne?
jen roky tréninku a dokonalá sebekontrola mi dovolily sebou netrhnout, když jsem uslyšel jméno toho jejich takzvaného alfy. nebylo na mě vidět vůbec nic, než co jsem chtěl, aby viděli. "No, myslím, že se radši půjdu podívat po těch horách. Rád jsme vás potkal. Mějte se. A i ty, Shay." Nenápadně, tak aby to mohla vidět jen ona, jsem na ni vrhnul výraz 'Vím něco, co ty ne, ale rozhodně bys to měla vědět, jen ti to nemůžu říct, když na nás všichni zírají a oni by to nejspíš nepochopili' a pak zamířil k východu. Kouzelné, kolik s edá sdělit jediným výrazem, jen jsem doufal, že ho pochopí a vydá se mě vyprovodit,a bych jí mohl sdělit ono sladké tajemství v soukromí. Pokud tohle byla Feliciova smečka, a já si byl jistý, že je to ten Felicio, prokletí mého života, který prostě musí strkat čenich do všeho, do čeho já zkusím namočit tlapu, byla nutná změna taktiky. Jestli se opravdu brzy vrátí, čemuž jsem moc nevěřil, protože to bylo jasně řečené, aby se mě zbavili, nemohl jsem si tu hrát hry a pomalu je přetáhnout na svou stranu. Tedy ne všechny. Ale můžu mu nenápadně rozvrátit smečku zevnitř. Zasít nějaké pochyby. Ta tři vlčata vypadala, že si navzájem docela věří, možná byli i kamarádi. Když o něčem přesvědčím jedno, udělá práci za mě a zaseje pochyby i do ostatních.

---> Ven z úkrytu na Mlžné pláně (území Daénské smečky)